Language of document :

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Korkein oikeus (Finsko) dne 23. dubna 2021 – A v. B

(Věc C-262/21)

Jednací jazyk: finština

Předkládající soud

Korkein oikeus

Účastníci původního řízení

Žalobce: A

Žalovaná: B

Předběžné otázky

1)    Musí být čl. 2 bod 11 nařízení Rady (ES) č. 2201/20031 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel IIa“) týkající se neoprávněného odebrání dítěte vykládán v tom smyslu, že této kvalifikaci odpovídá situace, kdy jeden z rodičů bez souhlasu druhého rodiče přemístí dítě ze státu jeho bydliště do jiného členského státu, který je příslušným členským státem na základě rozhodnutí o přemístění přijatého orgánem na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/20132 (dále jen „nařízení Dublin III“)?

2)    V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být čl. 2 bod 11 nařízení Brusel IIa týkající se neoprávněného zadržení vykládán v tom smyslu, že této kvalifikaci odpovídá situace, kdy soud státu bydliště dítěte zrušil rozhodnutí orgánu o postoupení spisu, avšak dítě, jehož navrácení je nařízeno, již nemá platné povolení k pobytu ve státě svého bydliště ani právo vstoupit do dotčeného státu nebo v něm pobývat?

3)    Je-li třeba s ohledem na odpověď na první nebo druhou otázku vykládat nařízení Brusel IIa v tom smyslu, že se jedná o neoprávněné odebrání nebo zadržení dítěte a že by toto dítě mělo být navráceno do státu bydliště, je třeba čl. 13 první pododstavec písm. b) Haagské úmluvy z roku 1980 vykládat v tom smyslu, že brání navrácení dítěte

i)     z důvodu existence vážného nebezpečí ve smyslu tohoto ustanovení, že by kojenec, o kterého se matka osobně starala, byl, pokud by byl navrácen sám, vystaven nebezpečí fyzické nebo duševní újmy nebo by se jinak ocitl v nesnesitelné situaci; nebo

ii)     z důvodu, že by dítě bylo ve státě svého bydliště převzato do péče a umístěno do přijímacího střediska buď samostatně, nebo s matkou, což by nasvědčovalo existenci vážného nebezpečí ve smyslu tohoto ustanovení, že by návrat vystavil dítě nebezpečí fyzické nebo duševní újmy nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace; nebo

iii)     z důvodu, že by se dítě bez platného povolení k pobytu ocitlo v nesnesitelné situaci ve smyslu tohoto ustanovení?

4)    Pokud je s ohledem na odpověď na třetí otázku možné vykládat důvody zamítnutí podle čl. 13 prvního pododstavce písm. b) Haagské úmluvy z roku 1980 v tom smyslu, že existuje vážné riziko, že by návrat vystavil dítě nebezpečí fyzické nebo duševní újmy nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace, musí být čl. 11 odst. 4 nařízení Brusel IIa ve spojení s pojmem „(nejvlastnější) zájem dítěte“ uvedeným v článku 24 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i v tomto nařízení, vykládán v tom smyslu, že v situaci, kdy dítě ani matka nemají platné povolení k pobytu ve státě bydliště dítěte, a nemají tedy právo vstoupit do tohoto státu ani v něm pobývat, musí stát bydliště dítěte přijmout vhodná opatření pro zajištění oprávněného pobytu dítěte a jeho matky v dotčeném členském státě? V případě, že stát bydliště dítěte má takovou povinnost, je třeba vykládat zásadu vzájemné důvěry mezi členskými státy v tom smyslu, že stát, který dítě vrací, může v souladu s touto zásadou předpokládat, že stát bydliště dítěte tyto povinnosti splní, anebo zájem dítěte vyžaduje, aby orgány členského státu bydliště poskytly bližší údaje o konkrétních opatřeních, která byla nebo budou přijata na jeho ochranu, aby měl členský stát, který dítě vrací, zejména možnost posoudit vhodnost těchto opatření z hlediska zájmu dítěte?

5)    V případě, že stát bydliště dítěte nemá povinnost, uvedenou výše ve čtvrté předběžné otázce, přijmout vhodná opatření, musí být článek 20 Haagské úmluvy z roku 1980 ve světle článku 24 Listiny základních práv Evropské unie vykládán v situacích uvedených výše ve třetí předběžné otázce v bodech i) až iii) v tom smyslu, že brání navrácení dítěte, neboť navrácení dítěte by mohlo být považováno za odporující základním zásadám ochrany lidských práv a základních svobod ve smyslu tohoto ustanovení?

____________

1     Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. 2003, L 338, s. 1; Zvl. vyd. 19/006, s. 243

2     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013 , kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (Úř. věst. 2013, L 180, s. 31).