Věc T‑235/18 DEP
Qualcomm, Inc.,
v.
Evropská komise
Usnesení Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 29. února 2024
„Řízení – Určení výše nákladů řízení“
1. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Pojem – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu
[Jednací řád Tribunálu, čl. 140 písm. b)]
(viz body 12, 27)
2. Soudní řízení – Zveřejňování rozhodnutí – Odstranění osobních údajů fyzických osob ve vztahu k veřejnosti – Odstranění jiných údajů než osobních údajů fyzických osob ve vztahu k veřejnosti – Podmínky
(Jednací řád Tribunálu, články 66 a 66a)
(viz body 15–18)
3. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené v souvislosti s řízením – Odměna advokáta týkající se jiného řízení než řízení před Tribunálem – Vyloučení
[Jednací řád Tribunálu, čl. 140 písm. b)]
(viz body 21–23)
4. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Odměny advokátů a ekonomů – Určení provedené na základě přesných údajů poskytnutých navrhovatelem nebo, v případě neposkytnutí, na základě spravedlivého posouzení unijním soudem
[Jednací řád Tribunálu, čl. 140 písm. b)]
(viz body 26, 39, 40, 45, 47–49, 58, 59, 63–69)
5. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Účast několika advokátů – Neexistence vlivu – Posouzení především z hlediska celkového počtu hodin práce objektivně nutných v souvislosti s řízením – Kritéria
[Jednací řád Tribunálu, čl. 140 písm. b)]
(viz body 34–40, 46, 53)
6. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Výdaje na cestu a pobyt advokátů za účelem účasti na jednání a výdaje na pronájem zasedací místnosti a vybavení – Podmínky náhrady
[Jednací řád Tribunálu, čl. 140 písm. b)]
(viz body 73, 75, 80, 82, 85)
7. Soudní řízení – Náklady řízení – Určení – Přiznatelná náhrada nákladů řízení – Nutné výdaje vynaložené účastníky řízení – Výdaje na cestu a pobyt jiných osob než advokátů účastníků řízení – Podmínky náhrady
[Jednací řád Tribunálu, čl. 140 písm. b)]
(viz body 74, 98)
Shrnutí
Tribunál, kterému byl předložen návrh na určení výše nákladů řízení, shrnul judikaturu týkající se náhrady nákladů hlavního řízení, které před ním bylo zahájeno, v kontextu práva hospodářské soutěže.
Žalobkyně, Qualcomm Inc., podala žalobu na zrušení rozhodnutí Komise, kterým jí byla uložena pokuta ve výši téměř jedné miliardy eur za to, že zneužila svého dominantního postavení na světovém trhu s čipovými sadami.
Rozsudkem ze dne 15. června 2022(1) Tribunál zrušil napadené rozhodnutí v plném rozsahu a uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní. Vzhledem k tomu, že se účastníci řízení neshodli na výši přiznatelné náhrady nákladů řízení, podala žalobkyně k Tribunálu návrh na určení výše nákladů řízení, kterým se domáhá náhrady odměn za právní a ekonomické poradenství a náhrady výloh na účast na jednání, v celkové výši přesahující 12 milionů eur.
Závěry Tribunálu
Úvodem Tribunál při přezkumu otázky důvěrnosti návrhu na určení výše nákladů řízení a jeho příloh konstatoval, že pouhá přítomnost poznámky „důvěrné“, kterou žalobkyně uvedla na těchto dokumentech, nemůže být vykládána tak, že představuje žádost o odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti, pokud v tomto smyslu nebyla podána žádost samostatným podáním(2), jelikož soud nemůže postupovat na základě domněnek nebo zhojit případné mezery takového návrhu.
Tribunál pokračoval analýzou věci samé a na prvním místě zamítl návrh na náhradu odměn advokáta vynaložených v rámci řízení vedených ve Spojených státech. V tomto ohledu Tribunál připomněl, že pojem „přiznatelná náhrada nákladů řízení“ je omezen na nutné výdaje vynaložené účastníky řízení v souvislosti s řízením před ním a nemůže se vztahovat na náklady související s jinými soudními nebo správními řízeními vedenými u jiných vnitrostátních nebo mezinárodních soudů nebo orgánů, i když taková řízení směřují, jako v projednávané věci, k získání informací nebo dokumentů určených k podpoře důvodů žaloby před Tribunálem.
Na druhém místě přihlédl Tribunál v rámci náhrady odměn advokátů vynaložených v souvislosti s řízením k účelu a povaze sporu, k jeho významu z hlediska unijního práva, jakož i k obtížnosti věci, rozsahu práce, kterou si soudní řízení mohlo vyžádat od zúčastněných zmocněnců nebo poradců, a k hospodářským zájmům, které spor pro účastníky řízení představoval.
Pro posouzení rozsahu práce, kterou si řízení mohlo vyžádat od zástupců žalobkyně, tak unijní soud zohledňuje především celkový počet hodin práce, jež se mohou jevit jako objektivně nutné v souvislosti s tímto řízením, bez ohledu na počet advokátů, mezi něž mohla být uskutečněná plnění rozvržena. Ačkoliv lze v zásadě přiznat náhradu odměny pouze pro jednoho advokáta, na základě specifických okolností daného případu, mezi něž patří v prvé řadě jeho složitost, lze mít za to, že pod nutné výdaje spadá odměna několika advokátů. V takovém případě přísluší Tribunálu, aby přezkoumal, do jaké míry byly služby poskytnuté všemi dotčenými advokáty nezbytné pro průběh soudního řízení, a přesvědčil se, že nedocházelo ke zbytečnému zdvojení nákladů. Pokud advokáti poskytovali účastníkovi řízení již dříve právní pomoc během řízení nebo při krocích předcházejících sporu, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že znají relevantní okolnosti, což může usnadnit jejich práci a snížit dobu přípravy nezbytnou pro soudní řízení. Výdaje na koordinaci mezi advokáty téhož účastníka řízení však nemohou být považovány za nutné.
I když v projednávaném případě mohl spor v původním řízení s ohledem na složitost vznesených právních otázek a dotčených hospodářských zájmů skutečně vyžadovat značnou práci, skutečnosti předložené žalobkyní neumožňují určit počet hodin odpovídající různým úkolům vykonaným jejími advokáty, zda uvedené hodiny byly odpracovány v souvislosti s řízením před Tribunálem, ani zda byly v této souvislosti nutné. Pouhá skutečnost, že zástupci žalobkyně předložili Tribunálu dokumenty s velkým počtem stran, které měly řadu příloh, přitom vůbec nesvědčí o tom, že odpracované hodiny, a tedy i související požadované částky byly nutné.
Kromě toho předložené dokumenty neumožňují přesně určit hodinovou sazbu odpovídající jednotlivým provedeným úkolům. V tomto ohledu je sice pravda, že účastník řízení může využít služeb advokátů, kteří účtují velmi vysoké hodinové sazby, ovšem skutečnost, že jejich služeb využívá, nemůže být považována za nezbytnou, a to tím spíše, pokud jako v této věci nejsou tyto sazby uvedeny v návrhu v souvislosti s konkrétními jasně určenými úkoly.
Při neexistenci jakékoli informace o skutečně vynaložených nákladech řízení tedy Tribunál provedl spravedlivé, ale nutně striktní posouzení přiznatelné odměny advokáta. V projednávaném případě Tribunál při posouzení pracovní doby objektivně nezbytné pro účely řízení zohlednil počet vznesených žalobních důvodů, obtížnost vznesených právních a skutkových otázek, počet a propojenost procesních dokumentů, důkazy uvedené v jejich přílohách a předložené Tribunálu, jakož i postupně cílenější a podrobnější povahu rozvíjené argumentace. Pokud jde o hodinovou sazbu, při neexistenci příslušného tarifu v unijním právu se Tribunál může od fakturované průměrné hodinové sazby odchýlit pouze v případě, že se mu tato sazba jeví jako zjevně nepřiměřená, jako v projednávaném případě, a stanovit ex æquo et bono výši přiznatelné náhrady odměny advokáta.
Na třetím místě Tribunál provedl rovněž spravedlivé, ale striktní posouzení přiznatelné náhrady nákladů řízení z titulu odměn týkajících se ekonomických poradců, jejichž účast byla objektivně nutná v souvislosti s řízením, vzhledem k neexistenci jakéhokoliv konkrétního údaje o objemu jimi vykonané práce a příslušné hodinové sazbě.
Na čtvrtém místě, pokud jde o výdaje na cestu a pobyt vynaložené pro účely jednání, mohou být za nahraditelné považovány pouze cestovní výdaje a výdaje na noclehy v hotelech těch advokátů, kteří zastupovali žalobkyni a vystoupili před Tribunálem. Naproti tomu náhrada výdajů na cestu a pobyt zaměstnance žalobkyně byla zamítnuta z důvodu, že žalobkyně nedoložila nezbytnost jeho přítomnosti v souvislosti s řízením, jelikož pouhá skutečnost, že tento zaměstnanec se věcí zabýval v rámci podniku, je v tomto ohledu zjevně nedostačující.
Stejně tak, i když může být pronájem zasedací místnosti v hotelu advokátů žalobkyně považován za skutečně nezbytný s ohledem na délku jednání a počet zúčastněných advokátů, pronájem na celé tři dny se jeví vzhledem k chybějícímu upřesnění ze strany žalobkyně jako nepřiměřený.
S ohledem na všechny výše uvedené úvahy Tribunál stanovil celkovou výši přiznatelné náhrady nákladů řízení žalobkyně na téměř 800 000 eur.