ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

21. října 2014(*)

„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství LAGUIOLE – Starší francouzská obchodní firma Forge de Laguiole – Článek 53 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení (ES) č. 207/2009“

Ve věci T‑453/11,

Gilbert Szajner, s bydlištěm v Niortu (Francie), zastoupený A. Lakits-Jossem, advokátem,

žalobce,

proti

Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí v řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice v řízení před Tribunálem, je

Forge de Laguiole SARL, se sídlem v Laguiole (Francie), zastoupená F. Fajgenbaumem, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 1. června 2011 (věc R 181/2007-1), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společností Forge de Laguiole SARL a Gilbertem Szajnerem,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení H. Kanninen, předseda, I. Pelikánová (zpravodajka) a E. Buttigieg, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,

s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 8. srpna 2011,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 25. listopadu 2011,

s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 12. prosince 2011,

s přihlédnutím k replice došlé kanceláři Tribunálu dne 20. dubna 2012,

s přihlédnutím k duplice vedlejší účastnice došlé kanceláři Tribunálu dne 6. července 2012,

po jednání konaném dne 11. února 2014,

s ohledem na doplňující písemná vyjádření, která na vyzvání Tribunálu předložili účastníci řízení a která došla kanceláři Tribunálu ve dnech 24. a 25. února 2014 a ve dnech 8. a 9. dubna 2014,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobce, Gilbert Szajner, je majitelem slovní ochranné známky Společenství LAGUIOLE, přihlášené dne 20. listopadu 2001 a zapsané dne 17. ledna 2005 Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].

2        Výrobky a služby, pro které byla ochranná známka LAGUIOLE zapsána náležejí po částečném vzdání se v průběhu řízení před OHIM zejména do tříd 8, 14, 16, 18, 20, 21, 28, 34 a 38 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

–        třída 8: „Nářadí a nástroje s ručním pohonem; lžíce; pilky, šroubováky, holicí strojky, břitvy, žiletky; holicí potřeby; pilníky a kleště na nehty, nůžky na nehty; manikúrové soupravy“;

–        třída 14: „Vzácné kovy a jejich slitiny; bižuterie, klenoty drahokamy; kazety na šperky ze vzácných kovů; chronometrické přístroje, manžetové knoflíky, jehlice do kravat, ozdobné jehlice, klíčenky; peněženky ze vzácných kovů; hodinky a pásky k náramkovým hodinkám, krabice, svícny, pouzdra na doutníky, náčiní a nádoby pro použití v domácnosti a kuchyňské náčiní ze vzácných kovů; nádobí ze vzácných kovů“;

–        třída 16: „Školní potřeby; nože na papír; tužky, patentní tužky, gumy na mazání; obálky; rychlovazače; alba, knihy, ročenky, brožury, sešity, katalogy; kalendáře, litografie, plakáty“;

–        třída 18: „Kůže a její imitace; lodní kufry, kufříky a zavazadla; vycházkové hole; kabelky; plážové tašky; cestovní tašky, neceséry a kufry; náprsní tašky; pouzdra na navštívenky, karty, průkazy (peněženky), aktovky diplomatky; aktovky (kožená galanterie); klíčenky (kožená galanterie); peněženky nikoli ze vzácných kovů“;

–        třída 20: „Rámy, umělecká díla nebo ozdoby ze dřeva, korku, rákosu, vrbového proutí, z rohu, kosti, slonoviny, z kostic, želvoviny, jantaru, perleti, mořské pěny, náhražky všech těchto materiálů, nebo náhražky z plastických hmot“;

–        třída 21: „Kuchyňské náčiní a nádobí ze skla, porcelánu a kameniny; nádobí nikoli ze vzácných kovů; vývrtky; otvíráky na lahve, kovové zásobníky na dávkování papírových ubrousků; přesýpací hodiny; holicí štětky, toaletní potřeby“;

–        třída 28: „Gymnastické a sportovní potřeby (s výjimkou potřeb na plavání, oděvů, žíněnek a obuvi); golfové rukavice“;

–        třída 34: „Potřeby pro kuřáky; zápalky, kuřácké zapalovače; skříňky na doutníky a cigarety nikoli ze vzácných kovů; doutníkové odřezávače; dýmky; čističe dýmek“;

–        třída 38: „Telekomunikace; informace o telekomunikacích; tiskové kanceláře; přenos zpráv; přenos zpráv a obrazových informací pomocí počítače; počítačová komunikace; telefonní komunikace; komunikace, přenos informací obsažených v databázích nebo v telematickém systému; pošta telefonická, elektronická nebo telematická; sdělování a přenos zpráv, informací a údajů on-line nebo s časovým odstupem, ze systémů pro zpracování údajů, z počítačových sítí, včetně světové telekomunikační sítě zvané ‚Internet‘ a světové sítě zvané ‚web‘; přenos informací prostřednictvím telekomunikačních sítí, včetně světové sítě zvané ‚Internet‘ “.

3        Dne 22. července 2005 podala vedlejší účastnice, společnost Forge de Laguiole SARL, návrh na prohlášení částečné neplatnosti ochranné známky LAGUIOLE, na základě čl. 52 odst. 1 písm. c) nařízení č.  40/94, ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení [nyní čl. 53 odst. 1 písm. c) a čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009].

4        Návrh na prohlášení neplatnosti se zakládal na obchodní firmě Forge de Laguiole, užívané vedlejší účastnicí pro činnosti „výroba a prodej veškerého nožířského zboží, střihačských potřeb, dárkových předmětů a suvenýrů – všeho zboží souvisejícího se stolováním“. Podle vedlejší účastnice jí tato obchodní firma, jejíž význam není pouze místní, opravňuje podle francouzského práva zakázat užívání pozdější ochranné známky.

5        Návrh na prohlášení částečné neplatnosti byl namířen proti všem výrobkům a službám uvedeným výše v bodě 2.

6        Rozhodnutím ze dne 27. listopadu 2006 zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo.

7        Dne 25. ledna 2007 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání k OHIM na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 (nyní články 58 až 64 nařízení č. 207/2009).

8        Rozhodnutím ze dne 1. června 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát odvolání částečně vyhověl a ochrannou známku LAGUIOLE prohlásil za neplatnou pro výrobky náležející do tříd 8, 14, 16, 18, 20, 21, 28 a 34. Pokud jde o služby náležející do třídy 38, odvolací senát odvolání zamítl.

9        Odvolací senát zejména shledal, že podle francouzské judikatury je obchodní firma chráněna v zásadě pro všechny činnosti, na které se vztahuje předmětem podnikání dané společnosti, avšak tato ochrana je omezena na činnosti skutečně a konkrétně vykonávané, je-li předmět podnikání neurčitý nebo pokud vykonávané činnosti pod tento předmět nespadají. Předmět podnikání vedlejší účastnice je přitom v projednávaném případě dostatečně určitý, pokud jde o „výrobu a prodej veškerého nožířského zboží, střihačských potřeb“. Odvolací senát dodal, že i kdyby se připustilo, že znění předmětu podnikání „výroba a prodej všech dárkových předmětů a suvenýrů – všeho zboží souvisejícího se stolováním“ je neurčité, obchodní firma navrhovatelky si zasluhuje ochranu, přinejmenším v odvětvích, v nichž před podáním přihlášky ochranné známky LAGUIOLE skutečně vykonávala své činnosti.

10      V tomto ohledu odvolací senát shledal, že vedlejší účastnice prokázala, že před podáním přihlášky ochranné známky LAGUIOLE vykonávala podnikatelskou činnost v oblasti obchodu s výrobky souvisejícími se „stolováním“, „bytovou kulturou“, someliérstvím, střihačskými potřebami a zbožím pro kuřáky, golfisty, lovce a odpočinkové aktivity, jakož i jiným příslušenstvím. Vedlejší účastnice naproti tomu neprokázala, že vykonávala podnikatelskou činnost v oblasti luxusního zboží a cestovních potřeb, na které se navíc nevztahoval předmět jejího podnikání. Konečně odvolací senát shledal, že s výjimkou telekomunikačních služeb náležejících do třídy 38 se všechny výrobky, na které se vztahuje uvedená ochranná známka, překrývají s odvětvími činnosti vedlejší účastnice nebo spadají do vzájemně provázaných odvětví činnosti.

11      Pokud jde o kolidující označení, odvolací senát shledal, že výraz „laguiole“, byť popisný a nerozlišující pro nože, je přesto dominantním, nebo alespoň spoludominantním prvkem obchodní firmy Forge de Laguiole, a to i tehdy, je-li tato firma užívána pro nože. Při globálním posouzení vykazují kolidující označení určitou podobnost z hlediska fonetického, vzhledového a pojmového, kterou nelze vyvážit pouhým přidáním druhového výrazu „forge de“.

12      Odvolací senát z toho vyvodil závěr, že u francouzských spotřebitelů existuje nebezpečí záměny, pokud je ochranná známka LAGUIOLE užívána pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby, jež jsou určeny stejné klientele a prodávány ve stejných obchodech jako „nožířské zboží, střihačské potřeby, dárkové předměty nebo předměty určené ke stolování“, které spadají do odvětví činnosti vedlejší účastnice. Dále odvolací senát shledal, že by činnosti vedlejší účastnice byly narušeny, kdyby uvedená ochranná známka byla užívána pro komplementární výrobky, neoddělitelně spjaté s těmito činnostmi, nebo spadající do vzájemně provázaných odvětví, v rámci nichž se tyto činnosti mohou přirozeně rozvíjet.

13      Konečně odvolací senát byl názoru, že obchodní firma Forge de Laguiole má z důvodu své prestiže či dobré pověsti vysokou rozlišovací způsobilost a může požívat výjimečné ochrany i pro jiná odvětví činnosti, než jsou odvětví, která spadají do předmětu jejího podnikání.

 Návrhová žádání účastníků řízení

14      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil;

–        rozhodl, že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení a uložil jí náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

15      OHIM navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

16      Vedlejší účastnice navrhuje, aby Tribunál:

–        rozhodnutí odvolacího senátu potvrdil;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

1.     K důkazům předloženým poprvé u Tribunálu

17      Je třeba konstatovat, že žalobce v replice a vedlejší účastnice v duplice předložili řadu důkazů, které nebyly součástí spisu týkajícího se řízení před OHIM.

18      Žalobce tak předložil:

–        tři výňatky ze slovníku (přílohy 34, 35 a 39 repliky);

–        výňatek z dražebního katalogu (příloha 36 repliky);

–        dva výňatky z výsledků z vyhledavače na internetu (přílohy 37 a 40 repliky);

–        výňatek z encyklopedie on-line (příloha 38 repliky);

–        dva články z tisku (příloha 41 repliky);

–        výňatky z výsledků vyhledávání ochranných známek v databázi francouzského národního úřadu duševního vlastnictví (INPI) (příloha 42 repliky);

–        čtyři kopie rozhodnutí námitkového oddělení OHIM (přílohy 34a, 34b, 37a a 38a repliky).

19      Vedlejší účastnice předložila:

–        rozsudky různých francouzských soudů (přílohy 55, 57, 58, 67, 68, 69, 70, 73, 74 dupliky);

–        tři rozhodnutí odvolacích senátů a námitkového oddělení OHIM (přílohy 56, 59 a 66 dupliky);

–        výňatky ze směrnic OHIM týkajících se námitkového řízení (příloha 60 dupliky);

–        čtyři články z tisku, výňatky z internetu (příloha 61 dupliky);

–        tři výňatky ze stránek internetového obchodu (přílohy 63 až 65 dupliky);

–        výňatek z francouzského spotřebitelského zákoníku (příloha 71 dupliky);

–        výňatky ze zprávy o činnosti francouzského generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž, spotřebu a boj proti podvodům (DGCCRF) za rok 2011 (příloha 72 dupliky).

20      OHIM mimoto ve svém doplňujícím vyjádření ze dne 21. února 2014 poukázal na to, že by rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (C.Cass. Com., Cœur de princesse v. Mattel France, č. 08‑2012.010), na který se odvolával žalobce, měl být pro nepřípustnost z debaty vyloučen.

21      V tomto ohledu je třeba připomenout, že účelem žaloby k Tribunálu je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů OHIM ve smyslu článku 65 nařízení č. 207/2009, takže funkcí Tribunálu není znovu zkoumat skutkové okolnosti ve světle dokumentů, které byly poprvé předloženy až před Tribunálem. Přílohy 34 až 42 repliky, jakož i přílohy 61, 63 až 65 a 72 dupliky vedlejší účastnice je tedy třeba odmítnout, aniž je nutno zkoumat jejich důkazní sílu [v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 24. listopadu 2005, Sadas v. OHIM – LTJ Diffusion (ARTHUR ET FELICIE), T‑346/04, Sb. rozh. s. II‑4891, bod 19 a citovaná judikatura].

22      Naproti tomu přílohy 34a, 34b, 37a a 38a repliky a přílohy 56, 59, 60 a 66 dupliky, ač byly poprvé předloženy teprve před Tribunálem, nejsou důkazy jako takovými, ale týkají se rozhodovací praxe OHIM, na kterou účastníci řízení mohou odkazovat, i když je pozdější než řízení před OHIM (rozsudek ARTHUR ET FELICIE, bod 21výše, bod 20).

23      Totéž platí pro přílohy 55, 57, 58, 67 až 71, 73 a 74 dupliky, jakož i pro rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše), které musí být prohlášeny za přípustné, neboť se týkají vnitrostátních právních předpisů a soudní praxe vnitrostátních soudů, na kterou se účastníci řízení mohou odvolávat, i když je pozdější než řízení před OHIM. Účastníkům řízení ani samotnému Tribunálu totiž nelze bránit v tom, aby se při výkladu vnitrostátního práva, na které stejně jako v projednávaném případě odkazuje unijní právo (viz bod 29 níže), inspirovali poznatky vycházejícími z vnitrostátních právních předpisů nebo vnitrostátní judikatury, jelikož se nejedná o to, že je odvolacímu senátu vytýkáno, že nezohlednil skutkové okolnosti v určitém rozsudku francouzského soudu, ale o uplatnění právních ustanovení nebo judikatury na podporu žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného uplatnění ustanovení vnitrostátního práva odvolacími senáty [obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2006, Vitakraft-Werke Wührmann v. OHIM – Johnson’s Veterinary Products (VITACOAT), T‑277/04, Sb. rozh. s. II‑2211, body 70 a 71].

24      Kromě toho v rozsahu, v němž se OHIM odvolává na rozsudek Soudního dvora ze dne 5. července 2011, Edwin v. OHIM (C‑263/09 P, Sb. rozh. s. I‑5853, body 46 až 57), s cílem zpochybnit přípustnost jakožto důkazu rozsudku francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše), stačí uvést, že z uvedeného rozsudku nevyplývá, že by Tribunálu bylo bráněno v tom, aby přihlédl ke skutečnostem, které jeden z účastníků řízení uplatnil poprvé před ním k prokázání, že odvolací senát chybně použil vnitrostátní právo, jež bylo před ním uplatňováno. Soudní dvůr totiž v uvedeném rozsudku pouze přezkoumal, zda Tribunál porušil vnitrostátní normu použitou na meritum sporu a zda má Soudní dvůr pravomoc k určení takového porušení (výše uvedený rozsudek Edwin v. OHIM, bod 44). V tomto kontextu Soudní dvůr sice uvedl, že účastník řízení, který žádá o uplatnění vnitrostátní normy, je povinen předložit OHIM údaje dokládající, co je obsahem této normy (viz výše uvedený rozsudek Edwin v. OHIM, bod 50). To však neznamená, že by uplatnění vnitrostátní normy ze strany OHIM nemohlo být přezkoumáno Tribunálem ve světle vnitrostátního rozsudku, který byl vydán po přijetí rozhodnutí OHIM a na který se jeden z účastníků řízení odvolával.

25      Konečně je namístě odmítnout argument OHIM, podle něhož skutečnost, že žalobce předložil rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše) teprve na jednání, a nikoli dříve, představuje „procesní obstrukce“. Předně je totiž třeba v tomto ohledu připomenout, že uvedený rozsudek byl vydán několik dní po podání dupliky vedlejší účastnice, a to v okamžiku, kdy písemná část řízení, i když nebyla ještě formálně ukončena, byla v zásadě skončena. Žalobce se tedy nemohl účelně dovolávat rozsudku ze dne 10. července 2012 ve svých písemnostech. Dále je třeba zdůraznit, že na rozdíl tvrzení OHIM se žalobce na rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012, bod 20 výše, odvolával již v rámci odůvodnění své žádosti o nařízení jednání, došlé kanceláři Tribunálu dne 23. srpna 2012 a doručené OHIM dne 11. září 2012, a nikoli pouze na jednání.

2.     K věci samé

26      Žalobce uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení.

27      Podle těchto dvou ustanovení existence označení, které není ochrannou známkou, umožňuje prohlásit ochrannou známku Společenství za neplatnou, pokud toto označení splňuje kumulativně čtyři podmínky: toto označení musí být užíváno v obchodním styku; jeho význam nesmí být pouze místní; právo k tomuto označení muselo vzniknout v souladu s právem členského státu, ve kterém bylo označení užíváno přede dnem podání přihlášky ochranné známky Společenství; a konečně, toto označení musí svému majiteli přiznat možnost zakázat užívání pozdější ochranné známky. Tyto čtyři podmínky omezují počet označení, která nejsou ochrannými známkami, jež mohou být uplatňována ke zpochybnění platnosti ochranné známky Společenství na celém území Společenství v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009 [rozsudek Tribunálu ze dne 24. března 2009, Moreira da Fonseca v. OHIM – General Óptica (GENERAL OPTICA), T‑318/06 až T‑321/06, Sb. rozh. s. II‑649, bod 32].

28      První dvě podmínky, tj. podmínky týkající se užívání a významu uplatněného označení, který nesmí být pouze místní, vyplývají ze samotného znění čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, a musejí být tedy vykládány s ohledem na unijní právo. Nařízení č. 207/2009 tak stanoví jednotná kritéria týkající se užívání označení a jejich významu, která jsou v souladu se zásadami, na kterých spočívá systém zavedený tímto nařízením (rozsudek GENERAL OPTICA, bod 27 výše, bod 33).

29      Z výrazu „pokud podle práva členského státu, které se na toto označení vztahuj[e]“, naproti tomu vyplývá, že další dvě podmínky, uvedené následně v čl. 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 207/2009, představují podmínky stanovené uvedeným nařízením, které se na rozdíl od předcházejících podmínek posuzují s ohledem na kritéria stanovená právem, které namítané označení upravuje. Tento odkaz na právo, jež uplatněné označení upravuje, je zcela odůvodněný, jelikož nařízení č. 207/2009 označením, na která se systém ochranné známky Společenství nevztahuje, přiznává možnost, aby byla uplatněna proti ochranné známce Společenství. Stanovit, zda je toto označení starší než ochranná známka Společenství a zda může odůvodnit zákaz užívání pozdější ochranné známky, tedy umožňuje pouze právo, jež namítané označení upravuje (rozsudek GENERAL OPTICA, bod 27 výše, bod 34).

30      V projednávané věci je nesporné, že obchodní firma Forge de Laguiole je označením užívaným v obchodním styku ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 a že její význam není pouze místní. Účastníci řízení během řízení před OHIM ani ve svých písemných podáních u Tribunálu nezpochybnili ani to, že práva k této obchodní firmě byla podle francouzského práva získána před 20. listopadem 2001, tj. dnem podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE.

31      Pokud jde o skutečnost, že žalobce během jednání odkazem na své francouzské ochranné známky LAGUIOLE, přihlášené v roce 1993, usiloval o zpochybnění přednosti obchodní firmy vedlejší účastnice v její současné podobě ve vztahu k ochranné známce Společenství LAGUIOLE, stačí uvést, že jediné relevantní v projednávané věci je datum podání přihlášky uvedené ochranné známky Společenství, tj. 20. listopad 2001 (viz bod 1 výše).

32      Účastníci řízení se naproti tomu rozcházejí, pokud jde o čtvrtou podmínku uvedenou v bodě 27 výše, týkající se otázky, zda a případně do jaké míry umožňuje obchodní firma vedlejší účastnici zakázat žalobci užívání pozdější ochranné známky LAGUIOLE. Podle judikatury citované v bodě 29 výše závisí odpověď na tuto otázku pouze na francouzském právu.

33      Odvolací senát v projednávané věci založil s ohledem na francouzskou judikaturu existující ke dni přijetí napadeného rozhodnutí svoji argumentaci na dvou pilířích, z nichž každý sám měl stačit k podložení jeho závěru, že obchodní firma vedlejší účastnice je chráněna pro všechny činnosti uvedené v předmětu jejího podnikání.

34      Zaprvé odvolací senát v podstatě shledal, že znění předmětu podnikání vedlejší účastnice bylo vymezeno dostatečně přesně na to, aby mohlo být připuštěno, že se ochrana plynoucí z obchodní firmy vedlejší účastnice vztahuje na všechny v něm uvedené činnosti (napadené rozhodnutí, body 87 až 90). Zadruhé shledal, že i kdyby se připustilo, že to neplatí pro činnost „výroba a prodej […] všech dárkových předmětů a suvenýrů – všeho zboží souvisejícího se stolováním“, vedlejší účastnice prokázala, že své činnosti před 20. listopadem 2001 diverzifikovala směrem ke „stolování“, „bytové kultuře“, „someliérství“, střihačským potřebám, potřebám pro kuřáky, golfisty, lovce a pro odpočinkové aktivity, jakož i „jinému příslušenství“ (napadené rozhodnutí, body 91 až 94).

35      Je tedy třeba přezkoumat oba pilíře, na kterých spočívá napadené rozhodnutí.

 K rozsahu ochrany plynoucí z obchodní firmy Forge de Laguiole

36      Články L. 714‑3 a L. 711‑4 francouzského Code de la propriété intellectuelle (zákoník duševního vlastnictví, dále jen „CPI“) zní takto:

L. 714‑3

„Soud prohlásí za neplatný zápis ochranné známky, který není v souladu s články L. 711‑1 až L. 711‑4.

[…]

Návrh na prohlášení neplatnosti na základě článku L. 711‑4 může podat pouze nositel staršího práva. Uvedený návrh je však nepřípustný, byla-li přihláška ochranné známky podána v dobré víře a její užívání bylo strpěno po dobu pěti let.

Rozhodnutí o prohlášení neplatnosti má absolutní účinky.“

L. 711‑4

„Ochrannou známkou nemůže být označení, které poškozuje starší práva, zejména:

[…]

b)       obchodní firmu nebo jméno, pokud u veřejnosti existuje nebezpečí záměny;

[…]“

37      Není sporu o tom, že právo dosáhnout zrušení pozdější ochranné známky na základě obchodní firmy zahrnuje a fortiori právo bránit užívání této ochranné známky, ve smyslu čtvrté podmínky uvedené v bodě 27 výše.

38      Žalobce tvrdí, že se ve francouzském právu ochrana obchodní firmy vztahuje pouze na činnosti skutečně vykonávané, zejména tehdy, jsou-li činnosti uvedené v předmětu podnikání vymezeny příliš široce.

39      OHIM má za to, že rozsah ochrany obchodní firmy je ve francouzském právu vymezen zněním konkrétních činností v předmětu podnikání, s výjimkou případu, kdy je toto znění příliš široké nebo neurčité, a že v takovém případě je uvedený rozsah ochrany omezen pouze na činnosti, které dotyčná společnost konkrétně vykonává.

40      Vedlejší účastnice v podstatě tvrdí, že obchodní firma je chráněna pro všechny činnosti uvedené v předmětu podnikání, i když je tento předmět vymezen široce, a nezávisle na činnostech skutečně vykonávaných. Dodává, že se ochrana vztahuje i na činnosti spadající do hospodářských odvětví, ve kterých majitel obchodní firmy dosud nevyvíjí činnost, které však s činnostmi uvedenými v předmětu podnikání souvisejí.

41      Je třeba připomenout, že podle výkladu čl. L. 711‑4 písm. b) CPI, navrženého odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí, je obchodní firma v zásadě chráněna pro všechny činnosti spadající do předmětu podnikání, avšak ochrana je omezena na činnosti skutečně a konkrétně vykonávané, je-li předmět podnikání neurčitý nebo vykonávané činnosti do předmětu podnikání nespadají.

42      Odvolací senát při tomto výkladu vycházel z relevantní francouzské judikatury, která existovala ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, tj. dne 1. června 2011. Tato judikatura nebyla jednotná a vedla k rozporům v odborné doktríně, hojně citovaným účastníky řízení jak v řízení před OHIM, tak v řízení před Tribunálem.

43      Tato nejednotnost judikatury a rozpory, které vyvolala v doktríně, však byly vyřešeny rozsudkem francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše). V tomto rozsudku, který byl vydán po přijetí napadeného rozhodnutí, bylo totiž rozhodnuto, že „obchodní firma [požívá] ochrany pouze pro činnosti, které daná společnost skutečně vykonává, a nikoli pro činnosti vyjmenované v jejích stanovách“.

44      Na rozdíl od toho, co OHIM a vedlejší účastnice tvrdí ve svých doplňujících písemných vyjádřeních, předložených ve dnech 24. a 25. února 2014, je zásada vytýčená v rozsudku francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše) zcela jednoznačná, pokud jde o rozsah ochrany přiznané obchodní firmě a o obecnou působnost této zásady. Je sice pravda, že se věc, která vedla k vydání uvedeného rozsudku, netýkala žaloby podané na základě článku L. 711‑4 CPI, nýbrž se týkala zrušení ochranné známky z důvodu podvodného podání přihlášky a návrhu v oblasti nekalé soutěže. Je však třeba podotknout, že úryvek citovaný v bodě 43 výše je obsažen v oddíle tohoto rozsudku, v němž se zamítá žalobní důvod uplatněný proti zrušení z důvodu podvodného podání přihlášky ochranné známky cœur de princesse, vycházející z toho, že uvedená ochranná známka pouze přebírala obchodní firmu navrhovatelky, která předcházela uvádění na trh panenek pod názvem „cœur de princesse “ společností Mattel France. Právě v tomto kontextu francouzský Cour de cassation sepsal text převzatý v uvedeném úryvku, aby následně uvedl, že výrobky a služby označené ochrannou známkou cœur de princesse široce přesahují činnosti, které až doposud vykonávala dotyčná společnost, čímž odmítl jako irelevantní žalobní důvod uplatněný uvedenou společností. Je tedy třeba uzavřít, že tento úryvek neobsahuje žádné omezení, a to ani co se týče jeho znění, ani jeho skutkového nebo právního kontextu, které by mohlo vést k domněnce, že se uplatní pouze na zvláštní okolnosti dané věci.

45      Kromě toho rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše) může být, na rozdíl od názoru OHIM, zohledněn Tribunálem při přezkumu legality napadeného rozhodnutí, i když je z pozdější doby než napadené rozhodnutí.

46      Kromě důvodů procesního charakteru uvedených v bodech 23 a 24 výše je totiž třeba uvést zaprvé to, že tento rozsudek nevedl k obratu judikatury, ale pouze objasnil spornou právní otázku. Jak to dokládají četné dřívější rozsudky francouzských soudů, které předložili účastníci řízení jak před OHIM, tak před Tribunálem, judikatura soudů nižších stupňů, která předcházela rozsudku francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše), jakkoli nebyla jednotná, umožňovala totiž dospět k závěru, že ochrana obchodní firmy je omezena na činnosti skutečně vykonávané danou společností.

47      Zadruhé i za předpokladu, že by rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše) měl být chápán tak, že představuje obrat v judikatuře, takové obraty se v zásadě uplatní zpětně na existující situace.

48      Tato zásada je ospravedlněna důvodem, že se výklad právní normy podaný v judikatuře v určitém okamžiku nemůže lišit v závislosti na době posuzovaných skutečností a nikdo se nemůže dovolávat nabytého práva na neměnnou judikaturu. Ačkoli platí, že tato zásada může být zmírněna v tom smyslu, že ve výjimečných případech se soudy od ní mohou odchýlit s cílem upravit časový účinek zpětné účinnosti obratu v judikatuře, zůstává zpětná účinnost obratů zásadou. V projednávané věci přitom rozsudek francouzského Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše) neobsahuje žádnou úpravu nebo omezení v tomto smyslu.

49      V tomto ohledu je třeba dodat, že obdobná zásada je uplatňována i unijními soudy (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. srpna 1995, Roders a další, C‑367/93 až C‑377/93, Recueil, s. I‑2229, body 42 a 43).

50      Ačkoli je tedy rozsudek francouzského soudu Cour de cassation ze dne 10. července 2012 (bod 20 výše) jako takový novou skutečností, omezuje se na vyjádření francouzského práva, které měl uplatnit odvolací senát v napadeném rozhodnutí ze dne 1. června 2011 a které má v souladu se zásadou připomenutou v bodě 29 výše uplatnit Tribunál.

51      Z toho plyne, že v projednávané věci se ochrana obchodní firmy Forge de Laguiole vztahuje výlučně na činnosti skutečně vykonávané vedlejší účastnicí ke dni podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE, tj. dne 20. listopadu 2001.

52      První pilíř argumentace odvolacího senátu, opírající se o činnosti uvedené v předmětu podnikání vedlejší účastnice, není tudíž s to podložit napadené rozhodnutí, aniž by bylo prokázáno, že uvedené činnosti byly skutečně vykonávány.

53       Zbývá tedy přezkoumat opodstatněnost druhého pilíře argumentace odvolacího senátu opírajícího se o činnosti skutečně vykonávané vedlejší účastnicí.

 K činnostem skutečně vykonávaným vedlejší účastnicí před datem podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE

54      V projednávané věci je nesporné, že vedlejší účastnice je činná ve výrobě a prodeji nožířského zboží.

55      Podle zjištění odvolacího senátu vedlejší účastnice mimoto prokázala, že před datem podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE (tj. dne 20. listopadu 2001) své činnosti diverzifikovala směrem k jiným odvětvím, než je nožířství.

56      Žalobce v tomto ohledu tvrdí, jednak že se činnost vedlejší účastnice ve skutečnosti omezuje na obchod s noži, neboť tvrzená diverzifikace spočívá v uvádění na trh nožů vybavených příslušenstvím, a jednak že uvedená diverzifikace každopádně spadá převážně do doby po podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE.

57      OHIM tvrdí, že se oblasti činnosti určité společnosti vymezují podle klientely, které jsou její výrobky nebo služby určeny. Nože vybavené příslušenstvím jsou přitom určeny jiné klientele, než které jsou určeny prosté nože, což lze doložit odlišnými distribučními kanály různých nožů vybavených příslušenstvím. Kromě toho diverzifikace činností vedlejší účastnice směrem k jiným odvětvím, než je nožířství, započala před podáním přihlášky ochranné známky LAGUIOLE.

58      Vedlejší účastnice dodává, že jeden výrobek může mít dvě různé funkce, přičemž funkce nože neruší funkci příslušenství.

59      Pokud jde o důkazy o diverzifikaci činností vedlejší účastnice směrem k jiným odvětvím, než je nožířství, odvolací senát se v bodě 94 napadeného rozhodnutí opřel o některé důkazy předložené vedlejší účastnicí před OHIM, které pochází z doby před podáním přihlášky ochranné známky LAGUIOLE, a sice:

–        ceník vedlejší účastnice ze dne 1. ledna 2001 (důkaz 38.1), který uvádí nože s různým příslušenstvím – a sice vývrtkou, šídlem, otvírákem na lahve, doutníkovým odřezávačem, dýmkovým dusátkem, klíčenkou – „vidličky“ a model „Couteau de chasse“ (lovecký nůž),

–        dvě faktury z 15. října 1998 a z 30. března 2000, určené zákazníkům v Lucembursku a Rakousku, v nichž je uveden model „Sommelier“ (Someliér), vybavený vývrtkou a otvírákem na lahve, jakož i „Relève-pitch“ (Vypichovátko), model „Laguiole du routard“ (Laguiole cestovatele) a kožená „pochva“,

–        fakturu z 22. listopadu 2000, určenou zákazníkovi ve Francii, v níž je uvedena „vidlička“, jakož i modely „Sommelier“ a „Calumet“ (dýmka), které obsahují škrabadlo, dýmkové dusátko a rukojeť, jakož i „pouzdro“.

60      V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že „dárkové kazety“ a „krabice“ nejsou zmíněny v žádném z těchto důkazů. Naproti tomu na některých stranách ceníku vedlejší účastnice ze dne 1. ledna 2001 se nachází poznámka pod čarou „Nože jsou dodávány v dárkovém balení a s osvědčením o původu“. Důkazy zohledněné odvolacím senátem tudíž dokládají, že vedlejší účastnice uvádí dárkové balení na trh pouze za účelem balení vlastních výrobků, a nikoli jako samostatné výrobky. Za těchto okolností odvolací senát v bodě 93 napadeného rozhodnutí chybně shledal, že „dárkové kazety“ a „krabice“ byly vedlejší účastnicí nabízeny k prodeji v rámci diverzifikace jejích činností směrem k odvětví „jiného příslušenství“.

61      Zadruhé model „Laguiole du routard“ sestává ze skládacího nože bez příslušenství. Stejně tak model „Couteau de chasse“ je podle popisu obsaženého v ceníku ze dne 1. ledna 2001, „[n]ezavíracím modelem, dodávaným v koženém pouzdru“. Je tudíž třeba mít za to, že tyto modely nemohou sloužit k prokázání diverzifikace činností vedlejší účastnice směrem k jiným odvětvím, než je nožířství, a to ani za předpokladu, že by byly určeny k užívání v rámci „odpočinkových aktivit“ nebo lovci, jak odvolací senát uvedl v bodě 93 napadeného rozhodnutí.

62      Zatřetí „pochvy“ a „pouzdra“ uvedené ve fakturách a v ceníku jsou svojí koncepcí a vzhledem určeny výlučně k vkládání nožů vyráběných vedlejší účastnicí. Nanejvýš by mohly případně sloužit k vkládání jiných nožů v závislosti na jejich velikosti a tvaru, nikoli však k vkládání jiných než nožířských výrobků. Uvedené pochvy a pouzdra jsou mimoto prodávány výlučně spolu s noži, a nikoli samostatně. Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že tyto pochvy a pouzdra jsou pouhým příslušenstvím nožů uváděných na trh vedlejší účastnicí, aniž vykazují znaky samostatné řady výrobků, a proto nemohou sloužit k prokázání diverzifikace činností vedlejší účastnice směrem k jiným odvětvím, než je nožířství.

63      Začtvrté vidličky zjevně nespadají pod nožířství. Uvádění vidliček na trh však neumožňuje prokázat, že vedlejší účastnice vykonává činnost v celém odvětví „stolování“. Ačkoli je pravda, že by vidličky mohly být vnímány jako spadající pod „stolování“, jedná se totiž o příliš širokou kategorii, která zahrnuje soubory výrobků příliš různorodé na to, aby bylo možno je porovnat za účelem posouzení jejich podobnosti s výrobky a službami, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE. Naproti tomu uvádění vidliček na trh dokládá konkrétní a skutečnou diverzifikaci činností vedlejší účastnice směrem k oblasti příborů obecně jakožto podkategorii „stolování“ [obdobně viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh. s. II‑449, bod 23].

64      Zapáté, pokud jde o různé (jiné) výrobky sestávající z nože doplněného jedním nebo dvojím příslušenstvím (vývrtka, šídlo, otvírák na lahve, doutníkový odřezávač, dýmkové dusátko, klíčenka, vypichovátko), odvolací senát v podstatě shledal, že tyto multifunkční výrobky dokládají diverzifikaci činností vedlejší účastnice směrem k jiným odvětvím, než je nožířství.

65      Jak přitom správně uvádí žalobce, multifunkční výrobky uváděné na trh vedlejší účastnicí se nevyznačují funkcí příslušenství, ale navzdory přítomnosti jednoho či dvojího příslušenství zůstávají noži. Přidání různého příslušenství totiž nemění jejich povahu výrobků spadajících do odvětví nožířství.

66      V tomto ohledu je třeba uvést, že v multifunkčních výrobcích uváděných na trh vedlejší účastnicí i nadále převládá nůž, který určuje povahu výrobku jako celku, ať už jde o použitý materiál, nebo o celou jeho prezentaci, což je ostatně zdůrazněno v ceníku ze dne 1. ledna 2001. Z tohoto důkazu vyplývá, že sama vedlejší účastnice považuje uvedené výrobky za nože. Model zahrnující vývrtku a otvírák na lahve je totiž ve zmíněném důkazu označen jako „Couteau Sommelier-Décapsuleur“ (somelierský nůž-otvírák) a model zahrnující vypichovátko je označen jako „Couteau du Golfeur“ (nůž golfisty). Kromě toho jiné díly těchto výrobků než čepel, jako jsou šídlo a vývrtka, jsou ve zmíněném důkazu výslovně označeny jako „Příslušenství“, přičemž materiál čepele a materiál uvedeného příslušenství jsou v něm uvedeny odděleně, s důrazem na kvalitu oceli čepele (model „Calumet“, se škrabadlem, rukojetí a dýmkovým dusátkem, představuje v tomto směru výjimku). Konečně, jak již bylo zmíněno v bodě 60 výše, na některých stranách obsahujících modely s příslušenstvím je uvedena poznámka pod čarou „Nože jsou dodávány v dárkovém balení a s osvědčením o původu“.

67      Dále na rozdíl do toho, co tvrdí vedlejší účastnice, se klientela, které jsou předmětné multifunkční výrobky určeny, neskládá z golfistů nebo kuřáků obecně, ale buď z kupujících nožířského zboží, kteří zároveň hrají golf nebo jsou kuřáky, nebo z golfistů či kuřáků, kteří mají úzký vztah k nožířskému zboží. To platí jak z funkčního hlediska (vypichovátko nebo doutníkový odřezávač, které jsou součástí nože, jsou méně ovladatelné a praktické než tentýž nástroj bez nože, zejména tehdy, je-li sám nůž vysoce kvalitním výrobkem určité velikosti, jako je tomu v případě výrobků vedlejší účastnice), tak z hlediska finančního (znatelně vyšší cena multifunkčních výrobků oproti samotnému příslušenství) nebo i z hlediska image (kuřák nebo golfista, kteří se nezajímají o nožířské zboží, zpravidla neuvažují o výrobcích vedlejší účastnice, aby si opatřili potřeby pro kuřáky nebo pro golf, ale vyhledávají spíše výrobce specializované v těchto odvětvích).

68      Je tedy třeba odmítnout argument OHIM vycházející z toho, že odvětví činnosti určité právnické osoby jsou vymezena především trhy, pro které jsou její výrobky nebo služby určeny. Multifunkční výrobky uváděné na trh vedlejší účastnicí nejsou totiž konkrétně určeny veřejnosti, která nemá žádný vztah k cílové veřejnosti výrobků náležejících do odvětví nožířství, nýbrž jsou určeny kuřákům nebo golfistům, kteří se zároveň zajímají o uvedené výrobky. V tomto ohledu je třeba podotknout, že na rozdíl od toho, co odvolací senát uvedl v bodech 96 a 97 napadeného rozhodnutí, skutečnost, že multifunkční výrobky uváděné na trh vedlejší účastnicí jsou prodávány nejen nožíři, ale i obchodníky se zbraněmi, trafikami, prodejnami psacích potřeb, obchody s „dárkovými předměty – stolování“, obchodními domy a jinými prodejnami, není s to změnit povahu těchto výrobků jakožto výrobků spadajících do odvětví nožířství.

69      Zašesté, pokud jde o činnost „výroba a prodej všech […] dárkových předmětů a suvenýrů“, uvedenou v předmětu podnikání vedlejší účastnice, je pravda, že všechny výrobky uváděné na trh vedlejší účastnicí mohou v zásadě sloužit jako dárky nebo suvenýry, jak správně uvedl žalobce. Jak bylo navíc uvedeno v bodě 60 výše, přinejmenším část výrobků vedlejší účastnice je dodávána v dárkových baleních, což spíše potvrzuje jejich možný účel jako dárky. Z toho vyplývá, že vedlejší účastnice je skutečně činná v oblasti prodeje dárkových předmětů.

70      Je však třeba podotknout, že vedlejší účastnice neprokázala, že vyrábí nebo uvádí na trh dárkové předměty či suvenýry, které nespadají pod nožířství nebo příbory. Její činnost v oblasti dárků a suvenýrů se zcela zjevně omezuje na nabízení jejích obvyklých výrobků, které náleží do odvětví nožířství nebo příborů, v dárkových baleních. Je tudíž třeba konstatovat, že ačkoli vedlejší účastnice prokázala, že vykonává činnost v oblasti „výroby a prodeje všech dárkových předmětů a suvenýrů“, tato činnost se zužuje na dárkové předměty a suvenýry spadající do odvětví nožířství nebo příborů.

71      Je proto třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co odvolací senát shledal v bodě 93 napadeného rozhodnutí, diverzifikace činností vedlejší účastnice před 20. listopadem 2001 směrem k jiným odvětvím než nožířství nebyla prokázána pro „střihačské potřeby“, „stolování“ – s výjimkou příborů – „bytovou kulturu“, someliérství“, kuřácké potřeby, potřeby pro golfisty, lovecké potřeby, odpočinkové aktivity nebo příslušenství, jako jsou dárkové kazety, pouzdra a krabice.

72      Naproti tomu je třeba konstatovat, že diverzifikace činností vedlejší účastnice směrem k jiným odvětvím než nožířství je prokázána pro „příbory“, pod něž spadají „vidličky“, uvedené v ceníku ze dne 1. ledna 2001, jakož i pro „dárkové předměty a suvenýry“ v rozsahu, v němž jde o výrobky spadající do odvětví nožířství nebo příborů. Pouze v souvislosti s těmito činnostmi si tedy vedlejší účastnice může nárokovat ochranu své obchodní firmy ve vztahu k ochranné známce LAGUIOLE.

73      Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v té části, v níž odvolací senát shledal nebezpečí záměny ve smyslu článku L. 711‑4 CPI, pokud jde o „střihačské potřeby“ a „všechny předměty související se stolováním“, jakož i „všechny […] dárkové předměty a suvenýry“, v rozsahu, v němž jde o výrobky nespadající pod nožířství nebo příbory.

74      Následný přezkum nebezpečí záměny ve smyslu článku L. 711‑4 CPI se tedy bude týkat pouze činností výroby a prodeje všech předmětů spadajících do odvětví nožířství nebo příborů, jakož i odvětví dárkových předmětů a suvenýrů v rozsahu, v němž jde o výrobky náležející do uvedených odvětví.

 K nebezpečí záměny

75      Na úvod je třeba připomenout, že podle judikatury citované v bodě 29 výše musí být podmínka související s tím, že označení musí svému majiteli poskytovat možnost zakázat užívání pozdější ochranné známky, posuzována na základě kritérií stanovených právními předpisy, kterými se řídí namítané starší označení, tj. francouzskými právními předpisy.

76      Podle článku L. 711‑4 CPI (citovaného v bodě 36 výše) má majitel starší obchodní firmy právo zakázat užívání pozdější ochranné známky za podmínky, že „u veřejnosti existuje nebezpečí záměny“.

77      Jak správně tvrdí OHIM, relevantní veřejností je vzhledem k povaze výrobků, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, široká francouzská veřejnost, která vykazuje průměrný stupeň pozornosti.

78      Podle francouzské judikatury závisí posouzení nebezpečí záměny na několika faktorech, mezi které patří stupeň (vzhledové, fonetické a pojmové) podobnosti dotčených označení, stupeň podobnosti hospodářských odvětví, na která se tato označení vztahují, a více či méně vysoká rozlišovací způsobilost staršího označení (CA Versailles, rozsudek ze dne 25. října 2001, Flex’cible v. SOS Flexibles a Sofirop, a TGI Paris, rozsudek ze dne 8. července 2011, RG 09/11931).

79      Nebezpečí záměny je tím vyšší, čím má starší obchodní firma vyšší rozlišovací způsobilost, zejména z důvodu její známosti u veřejnosti. Újma způsobená nebezpečím záměny nevyplývá výlučně ze ztráty klientely. Může jít rovněž o narušení důvěry nebo pověsti (CA Paris, rozsudek ze dne 13. října 1962, Ann. propr. ind. 1963, s. 228).

80      Vzhledem k tomu, že řešení sporu mezi ochrannou známkou a starší obchodní firmou závisí na nebezpečí záměny, pokud je ochranná známka přihlášena pro několik výrobků nebo služeb různé povahy, její zrušení bude mít distributivní povahu a bude se vztahovat pouze na výrobky nebo služby, ve vztahu k nimž bylo shledáno nebezpečí záměny s činností dané právnické osoby (CA Paris, rozsudek ze dne 28. ledna 2000, Revue Dalloz 2001, s. 470).

 K podobnosti hospodářských odvětví, na která se vztahují obchodní firma Forge de Laguiole a ochranná známka LAGUIOLE

81      Podle francouzské judikatury je třeba pro určení, zda jsou hospodářská odvětví, na která se vztahují obchodní firma Forge de Laguiole a ochranná známka LAGUIOLE, podobná, přihlédnout ke všem relevantním faktorům, které charakterizují vztah mezi dotyčnými výrobky nebo službami. Tyto faktory zahrnují zvláště jejich povahu, účel, jejich užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter (TGI Paris, rozsudek ze dne 25. listopadu 2009, RG 09/10986).

82      V projednávané věci odvolací senát shledal, že výrobky, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, se ve značné míře překrývají s odvětvími činnosti vedlejší účastnice nebo náleží do odvětví souvisejících činností, přičemž toto zjištění podrobně rozvedl v bodech 107 až 114 napadeného rozhodnutí.

83      Toto zjištění však vyplývá z přezkumu, v rámci něhož byla zohledněna všechna odvětví činnosti uvedená v předmětu podnikání vedlejší účastnice. Jak bylo však uvedeno v bodech 71 až 74 výše, je pro účely nebezpečí záměny třeba přihlédnout pouze k činnostem vedlejší účastnice v odvětvích nožířství a příborů, jakož i v odvětví dárkových předmětů a suvenýrů v rozsahu, v němž jde o výrobky spadající do odvětví nožířství nebo příborů.

84      Za těchto okolností musí být zjištění učiněná odvolacím senátem v bodech 107 až 114 napadeného rozhodnutí znovu přezkoumána s ohledem na uvedené omezení odvětví činnosti chráněných obchodní firmou Forge de Laguiole.

–       Ke vztahu mezi „pilkami, holicími strojky, břitvami, žiletkami; pilníky a kleštěmi na nehty, nůžkami na nehty“, jakož i „manikúrovými soupravami, holicími potřebami“ náležejícími do třídy 8, „noži na papír“ náležejícími do třídy 16 a „holicími štětkami, toaletními potřebami“ náležejícími do třídy 21 a činnostmi vedlejší účastnice

85      Pokud jde o „pilky, holicí strojky, břitvy, žiletky; pilníky a kleště na nehty, nůžky na nehty“ náležející do třídy 8, jakož i o „nože na papír“ náležející do třídy 16, odvolací senát správně shledal, že se jedná o řezné předměty, které spadají do odvětví „nožířství“, na které se vztahuje předmět podnikání vedlejší účastnice. Uvedené výrobky a činnosti vedlejší účastnice jsou tudíž velmi podobné. Stejně tak „manikúrové soupravy, holicí potřeby“ náležející do třídy 8, jakož i „holicí štětky, toaletní potřeby“ náležející do třídy 21 jsou komplementární nebo doplňkové ke zmíněným řezným předmětům, neboť jsou užívány společně a obvykle prodávány společně ve stejných typech obchodů a stejné klientele. Tyto výrobky a činnosti vedlejší účastnice jsou tudíž podobné.

–       K „nářadí a nástrojům s ručním pohonem“ a „šroubovákům“ náležejícím do třídy 8

86      Pokud jde o „nářadí a nástroje s ručním pohonem“ náležející do třídy 8, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, je třeba uvést, že tato definice zahrnuje i nože.

87      Tento závěr není zneplatněn argumenty uplatněnými žalobcem a vedlejší účastnicí v jejich doplňujících písemných vyjádřeních, jež žalobce předložil dne 9. dubna 2014 a vedlejší účastnice 8. dubna 2014.

88      Zaprvé skutečnost, že záhlaví třídy 8 Niceského třídění zní „Nářadí a nástroje s ručním pohonem; nože, vidličky a lžíce; sečné zbraně; břitvy“, neznamená, že tyto jednotlivé kategorie se nijak vzájemně nepřekrývají. Niceské třídění má totiž pouze administrativní účel a slouží pouze k usnadnění vypracování a vyřizování přihlášek ochranných známek v tom smyslu, že nabízí určité třídy a kategorie výrobků a služeb. Naproti tomu záhlaví tříd netvoří systém, v rámci něhož by bylo vyloučeno, že výrobek nebo služba obsažené v jedné třídě nebo kategorii mohou být též součástí jiné třídy nebo kategorie, jak vyplývá zejména z pravidla 2 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).

89      Proto mohl průzkumový referent OHIM v rozhodnutí ze dne 14. května 2003, týkajícím se ochranné známky LAGUIOLE, správně shledat, že „je nesporné, že sečná zbraň je ‚ruční zbraní, jejíž použití vychází z kovové části“, a že „tento pojem tedy zahrnuje nože“, přestože obě tyto kategorie výrobků byly obsaženy v záhlaví třídy 8 Niceského třídění.

90      Zadruhé žalobce vyvozuje argument z rozhodnutí průzkumového referenta OHIM ze dne 14. května 2003, v němž průzkumový referent činil rozdíl mezi „sečnými zbraněmi“, které připodobnil k nožům a ve vztahu k nimž zamítl zápis uvedené ochranné známky z důvodu jejího popisného charakteru, a „nářadím a nástroji s ručním pohonem“, ve vztahu k nimž tuto ochrannou známku zapsal.

91      V tomto ohledu je třeba podotknout, že Tribunál není při posuzování výrobků spadajících do výše uvedené kategorie vázán rozhodnutím průzkumového referenta OHIM ze dne 14. května 2003 (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 26. dubna 2007, Alcon v. OHIM, C‑412/05 P, Sb. rozh. s. I‑3569, bod 65, a rozsudek ARTHUR ET FELICIE, bod 21 výše, bod 71). Kromě toho je třeba podotknout, že žalobce již během řízení o prohlášení neplatnosti před OHIM věděl o tom, že by nože mohly patřit do kategorie „nářadí a nástrojů s ručním pohonem“, neboť opakovaně vyjádřil svoji připravenost upřesnit znění výčtu výrobků náležejících zejména do třídy 8, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, a to následovně: „Nářadí a nástroje s ručním pohonem s výjimkou nožů“. Rozhodnutí zrušovacího oddělení a odvolacího senátu se však opírala o důvody, které nevyžadovaly přezkum této otázky, a žalobce ve skutečnosti daný výčet výrobků uvedeným způsobem neupřesnil.

92      Je tudíž třeba dospět k závěru, že „nářadí a nástroje s ručním pohonem“ jsou v rozsahu, v němž se jedná o nože, totožné s činnostmi vedlejší účastnice v odvětví nožířství – a nikoli pouze s modelem „Laguiole du routard“, jak tvrdil odvolací senát.

93      Naproti tomu, „šroubováky“ náležející do třídy 8 nevykazují – na rozdíl od toho, co shledal odvolací senát – žádnou podobnost s modelem „Laguiole du routard “ uváděným na trh vedlejší účastnicí, který není ničím jiným než pouhým skládacím nožem bez příslušenství.

–       Ke „lžícím“ náležejícím do třídy 8

94      „Lžíce“ náležející do třídy 8 jsou součástí „příborů“ uváděných na trh vedlejší účastnicí (viz body 62 a 72 výše), a tudíž spadají do hospodářského odvětví, jež je totožné s jedním z hospodářských odvětví, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole.

–       Ke „kuchyňskému náčiní a nádobí ze skla, porcelánu a kameniny; nádobí nikoli ze vzácných kovů; vývrtkám; otvírákům na lahve, kovovým zásobníkům na dávkování papírových ubrousků; přesýpacím hodinám“ náležejícím do třídy 21, a „náčiní a nádobám pro použití v domácnosti a kuchyňskému náčiní ze vzácných kovů; nádobí ze vzácných kovů“ náležejícím do třídy 14

95      Pokud jde o tyto výrobky, odvolací senát je spojil se „stolováním“ a z toho vyvodil, že se překrývají s činnostmi vedlejší účastnice v této oblasti.

96      V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak bylo uvedeno v bodě 63 výše, kategorie „stolování“ je příliš široká a neurčitá na to, aby mohla sloužit jako srovnávací kritérium pro prokázání nebezpečí záměny. Na rozdíl od zjištění odvolacího senátu nevykazují tudíž uvedené výrobky podobnost s hospodářskými odvětvími, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole.

97      „Vývrtky; otvíráky na lahve“ jsou však velmi podobné modelu „Sommelier“, který obsahuje vývrtku a otvírák na lahve, jakož i jiným modelům nožů, které obsahují vývrtku, jež uvádí na trh vedlejší účastnice. I když uvádění těchto výrobků na trh jako „odvozenin“ výrobků spadajících do odvětví nožířství nemůže prokázat diverzifikaci činností vedlejší účastnice směrem k odvětví „stolování“ nebo „someliérství“, jak bylo uvedeno v bodech 65 a 69 výše, nic to nemění na tom, že jako samostatné výrobky jsou z funkčního hlediska rovnocenné „vývrtkám; otvírákům na lahve“, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE. Tato skutečnost je spolu s prodejem v týchž obchodech dostačující k učinění závěru, že uvedené výrobky spadají do hospodářského odvětví, které se shoduje s jedním z hospodářských odvětví, na které se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole.

–       K „vzácným kovům a jejich slitinám“, „drahokamům“ a „krabicím, svícnům“ náležejícím do třídy 14

98      Pokud jde o „vzácné kovy a jejich slitiny“ a „drahokamy“ náležející do třídy 14, odvolací senát shledal, že tyto výrobky jsou „velmi vyhledávané“ pro drobné střihačské potřeby a pro četné předměty spadající do oblasti „stolování“, a tudíž vykazují velkou komplementaritu s činnostmi vedlejší účastnice. Kromě toho „krabice, svícny“ náležející do třídy 14 jsou prodávány ve stejném typu prodejen věnovaných „stolování a dekoraci“ jako některé zboží údajně prodávané vedlejší účastnicí.

99       V tomto ohledu je předně třeba připomenout, že v projednávané věci nepatří „střihačské potřeby“ a oblast „stolování“ k hospodářským odvětvím, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole (viz body 73 a 74 výše). Dále pouhá skutečnost, že vzácné kovy a drahokamy mohou být užívány pro činnosti vedlejší účastnice související s nožířstvím, neumožňuje učinit závěr, že výše uvedené výrobky spadají do hospodářského odvětví, které je u francouzských spotřebitelů podobné jednomu z hospodářských odvětví, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole. Vzácné kovy a drahokamy jsou totiž určeny především pro výrobní průmysl, a nikoli koncovým spotřebitelům jako nožířské zboží. Dále tyto materiály budou na nožích použity v zásadě pouze k dekorativním nebo doplňkovým účelům, které nijak nesouvisí s funkčností nožů.

–       Ke „kůži a její imitaci“ a „lodním kufrům, kufříkům a zavazadlům“ náležejícím do třídy 18, jakož i „krabicím“

100    Pokud jde o „kůži a její imitaci“ a o „kufříky a zavazadla“ náležející do třídy 18, odvolací senát uvedl, že jsou běžně užívány pro výrobu pouzder, pošev a krabic uváděných na trh vedlejší účastnicí nebo mohou být používány k balení a přepravě výrobků spadajících do odvětví nožířství, zejména v případě luxusních výrobků, jež mají být darovány jako „dárkové předměty“. Odvolací senát z toho vyvodil závěr, že tyto výrobky jsou komplementární k činnostem vedlejší účastnice a „jsou součástí rozvoje její řady příslušenství“.

101    V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout, že v projednávané věci patří „dárkové předměty“ k hospodářským odvětvím, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pouze v rozsahu, v němž jde o nožířské zboží nebo příbory (viz body 71 až 74 výše). Zadruhé skutečnost, že „kůže a její imitace“ mohou být užívány jako suroviny pro výrobu pouzder a pošev uváděných na trh vedlejší účastnicí spolu s některými jejími noži, nestačí ke vzniku podobnosti s činnostmi vedlejší účastnice v odvětví nožířství, zejména proto, že jsou suroviny určeny výrobcům, kdežto nožířské zboží je určeno koncovému spotřebiteli. Zatřetí, pokud jde konkrétně o „krabice“, údajně uváděné na trh vedlejší účastnicí, je třeba připomenout, že důkazy, o které odvolací senát opřel svá zjištění ohledně činností vedlejší účastnice k 20. listopadu 2001 (viz bod 59 výše), toto zboží nezmiňují, a že vzhledem k tomu, že jsou určeny výlučně k vkládání nožířského zboží vedlejší účastnice, mohou mít každopádně pouze povahu příslušenství, či dokonce obalu, ve vztahu k činnostem vedlejší účastnice v odvětví nožířství.

102    Z toho vyplývá, že „kůže a její imitace“ a „lodní kufry, kufříky a zavazadla“ náležející do třídy 18 nejsou podobné činnostem vedlejší účastnice v odvětví nožířství.

–       Ke „školním potřebám; tužkám, patentním tužkám, gumám na mazání; obálkám; rychlovazačům; albům, knihám, ročenkám, brožurám, sešitům, katalogům; kalendářům, litografiím, plakátům“ náležejícím do třídy 16

103    Pokud jde o tyto výrobky, odvolací senát uvedl, že jsou obvykle prodávány v prodejnách psacích potřeb a jsou užívány ve stejném kontextu jako „nože na papír“ vedlejší účastnice, tj. ke psaní a čtení, a tudíž se překrývají s tímto odvětvím činnosti vedlejší účastnice. Všechny tyto výrobky jsou mimoto běžně užívány v obchodním styku ke komunikaci podniků s jejich zákazníky a v jejich obchodních vztazích nebo jsou zejména darovány jako podnikové dárky. Vzhledem k tomu, že by tištěné materiály označené ochrannou známkou LAGUIOLE mohly z důvodu svého obsahu vyvolat nebezpečí záměny s obchodní firmou Forge de Laguiole, měla by být uvedená ochranná známka prohlášena za neplatnou.

104    V tomto ohledu je zaprvé třeba podotknout, že na rozdíl od toho, co shledal odvolací senát, vztah uvedených výrobků k „nožům na papír“ uváděným na trh vedlejší účastnicí je příliš slabý na to, aby mohl vést k podobnosti. Jediné pouto, které představuje částečná totožnost prodejen, totiž není dostatečné k tomu, aby byly nože na papír považovány za podobné souboru výrobků spadajících spíše do odvětví papírnictví, neboť prodejny s psacími potřebami zpravidla nabízejí širokou škálu různých výrobků, jež jsou určeny neodborné veřejnosti. Dále užívání nožů na papír uváděných na trh vedlejší účastnice bude obvykle omezeno na otvírání obálek. To může tedy vést pouze ke slabému poutu podobnosti s „obálkami“ z důvodu komplementárního užití, nikoli však s ostatními výrobky uvedenými v bodě 103 výše. Zadruhé pouhá skutečnost, že všechny tyto výrobky jsou běžně užívány při komunikaci podniku s jeho zákazníky a v jiných obchodních vztazích nebo jsou darovány jako podnikové dárky, nezakládá žádnou podobnost s činnostmi vedlejší účastnice v odvětví nožířství, neboť se tyto výrobky svým účelem od zmíněných činností zcela liší. Zatřetí tvrzení odvolacího senátu ohledně nebezpečí záměny, které by mohly vyvolat tištěné materiály označené ochrannou známkou LAGUIOLE, bude projednáno v bodě 165 níže, v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny.

–       K jednotlivým výrobkům označeným jako „dárkové předměty“ náležejícím do tříd 14, 18 a 20

105    Pokud jde o „bižuterii, klenoty; kazety na šperky ze vzácných kovů; chronometrické přístroje, manžetové knoflíky, jehlice do kravat, ozdobné jehlice, klíčenky; peněženky ze vzácných kovů; hodinky a pásky k náramkovým hodinkám“ náležející do třídy 14, „vycházkové hole; kabelky; plážové tašky; cestovní tašky, neceséry a kufry; náprsní tašky; pouzdra na navštívenky, karty, průkazy (peněženky), aktovky diplomatky; aktovky (kožená galanterie); klíčenky (kožená galanterie); peněženky nikoli ze vzácných kovů“ náležející do třídy 18 a „rámy, umělecká díla nebo ozdoby ze dřeva, korku, rákosu, vrbového proutí, z rohu, kosti, slonoviny, z kostic, želvoviny, jantaru, perleti, mořské pěny, náhražky všech těchto materiálů, nebo náhražky z plastických hmot“ náležející do třídy 20, odvolací senát se omezil na zjištění, že se jedná o „dárkové předměty“, které jsou velmi často dostupné v různých obchodech nebo darované jako podnikové dárky, a na závěr, že se tudíž mohou nacházet v týchž prodejnách, v jakých vedlejší účastnice uvádí na trh své vlastní výrobky.

106    V tomto ohledu je třeba připomenout, že činnost „výroba a prodej dárkových předmětů“ vedlejší účastnice patří k hospodářským odvětvím, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pouze v rozsahu, v němž jde o nožířské zboží nebo příbory (viz body 71 až 74 výše). Výrobky uvedené v předchozím bodě přitom pod nožířské zboží nebo příbory nespadají ani s tímto odvětvím nijak nesouvisejí. Dále je třeba uvést, že i kdyby uvedené výrobky byly prodávány jako dárky ve stejném obchodě jako nožířské zboží uváděné na trh vedlejší účastnicí, není tato skutečnost s to vyvolat podobnost mezi uvedenými výrobky a nožířským zbožím, neboť prodejny dárkových předmětů nabízejí velkou škálu různorodých výrobků určených široké veřejnosti.

–       Ke „golfovým rukavicím“ a „sportovním potřebám“ náležejícím do třídy 28, „pouzdrům na doutníky“ náležejícím do třídy 14 a „zápalkám, kuřáckým zapalovačům; skříňkám na doutníky a cigarety nikoli ze vzácných kovů; doutníkovým odřezávačům; dýmkám; čističům dýmek“ náležejícím do třídy 34

107    Pokud jde o „golfové rukavice“ a „sportovní potřeby“ náležející do třídy 28, „pouzdra na doutníky“ náležející do třídy 14 a o „potřeby pro kuřáky; zápalky, kuřácké zapalovače; skříňky na doutníky a cigarety nikoli ze vzácných kovů; dýmky“ náležející do třídy 34, odvolací senát shledal, že jsou určeny téže klientele, nakupovány v týchž obchodech a užívány v témže kontextu jako některé „dárkové předměty“ vyvinuté vedlejší účastnicí. Tak je tom např. u modelu „Couteau du golfeur“, uváděného na trh vedlejší účastnicí, ve vztahu ke „golfovým rukavicím“ nebo jiným „sportovním potřebám“, jakož i u modelu „Calumet“ (se škrabadlem, rukojetí a dýmkovým dusátkem) a doutníkového odřezávače, uváděných na trh vedlejší účastnicí, ve vztahu k „pouzdrům na doutníky“ a k „zápalkám, kuřáckým zapalovačům; skříňkám na doutníky a cigarety, dýmkám“, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE.

108    V tomto ohledu stačí připomenout, že činnost „výroba a prodej dárkových předmětů“ patří k hospodářským odvětvím, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pouze v rozsahu, v němž jde o nožířské zboží nebo příbory (viz body 71 až 74 výše), což není případ výrobků uvedených v bodě 107 výše.

109    „Doutníkové odřezávače“ a „čističe dýmek“ náležející do třídy 34 však vykazují podobnost s modelem „coupe-cigare“ a s modelem „Calumet“ (se škrabadlem, rukojetí a dýmkovým dusátkem) uváděnými na trh vedlejší účastnicí. Ačkoli uvádění těchto modelů na trh jako „derivátů“ nožířského zboží nemůže prokázat diverzifikaci činností vedlejší účastnice směrem k „potřebám pro kuřáky“ obecně, jak bylo uvedeno v bodech 65 až 68 a 71 výše, nic to totiž nemění na tom, že jako samostatné výrobky jsou z funkčního hlediska totožné s „doutníkovými odřezávači“ a „čističi dýmek“, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE. Tato skutečnost je spolu s prodejem v týchž obchodech dostačující k učinění závěru o velké podobnosti.

110    Naproti tomu „golfové rukavice“ náležející do třídy 28 nevykazují podobnost s modelem „couteau du Golfeur“ (s vypichovátkem), uváděným na trh vedlejší účastnicí. Tento model může být užíván spolu s „golfovými rukavicemi“, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE. Nejde zde však o vztah komplementarity zakládající podobnost, neboť tyto výrobky mohou být užívány odděleně a jsou obvykle navrhovány nezávisle na sobě, a nikoli na základě kritérií plynoucích ze společného užívání – na rozdíl od toho, co přichází v úvahu např. u golfových rukavic ve vztahu ke golfovým holím.

–       Ke službám náležejícím do třídy 38

111    Pokud jde o služby v oblasti „telekomunikací“ a příbuzných odvětví náležející do třídy 38, odvolací senát v bodě 114 napadeného rozhodnutí shledal, že nevykazují žádnou podobnost s činnostmi vedlejší účastnice. Tento závěr, příznivý pro žalobce a nezpochybněný vedlejší účastnicí, není ve skutečnosti součástí předmětu projednávaného sporu, takže Tribunál se jím nemusí zabývat.

–       Závěr o podobnosti hospodářských odvětví, na která se vztahují obchodní firma Forge de Laguiole a ochranná známka LAGUIOLE

112    Závěrem je třeba konstatovat zaprvé totožnost s odvětvími, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pro „nářadí a nástroje s ručním pohonem“ a „lžíce“ náležející do třídy 8, jakož i vysoký stupeň podobnosti s činnostmi vedlejší účastnice pro „pilky, holicí strojky, břitvy, žiletky; pilníky a kleště na nehty, nůžky na nehty“ náležející do třídy 8, „nože na papír“ náležející do třídy 16, „vývrtky; otvíráky na lahve“ náležející do třídy 21, a „doutníkové odřezávače“ a „čističe dýmek“ náležející do třídy 34.

113    Zadruhé existuje průměrná podobnost s odvětvími, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pro „manikúrové soupravy, holicí potřeby“ náležející do třídy 8, jakož i pro „holicí štětky, toaletní potřeby“ náležející do třídy 21.

114    Zatřetí existuje malá podobnost s odvětvími, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pro „obálky“ náležející do třídy 16.

115    Konečně začtvrté je třeba dospět k závěru o neexistenci podobnosti s odvětvími, na která se vztahuje obchodní firma Forge de Laguiole, pro všechny zbývající výrobky a služby, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE.

 K podobnosti kolidujících označení

116    Odvolací senát shledal, že výraz „laguiole“, byť popisný, a tudíž nerozlišující pro nože, jak bylo konstatováno rozsudkem cour d’appel de Paris ze dne 3. listopadu 1999 (G. T. I.-G. I. L. Technologies internationales v. Commune de Laguiole a Association Le couteau de Laguiole), je přesto dominantním nebo přinejmenším spoludominantním prvkem obchodní firmy Forge de Laguiole, a to i tehdy, je-li tato obchodní firma užívána pro nože. Podle odvolacího senátu vykazují tudíž kolidující označení při globálním posouzení určitou fonetickou, vzhledovou a pojmovou podobnost, kterou nelze vyvážit pouhým přidáním druhového výrazu „forge de“.

117    Žalobce v podstatě tvrdí, že kolidující označení vykazují vzhledové, fonetické a pojmové odlišnosti.

118    OHIM tvrdí, že výraz „laguiole“ je navzdory svému druhovému charakteru v obchodní firmě Forge de Laguiole dominantní. Vzhledem k tomu, že ochranná známka LAGUIOLE je zcela reprodukována v uvedené obchodní firmě, je stupeň podobnosti obou označení vysoký.

119    Vedlejší účastnice tvrdí, že kolidující označení vykazují podobnosti z hlediska vzhledového, fonetického i pojmového.

120    Na úvod je třeba přezkoumat, zda je výraz „laguiole“ – jak to tvrdily odvolací senát, OHIM i vedlejší účastnice – dominantním prvkem obchodní firmy Forge de Laguiole, navzdory své popisné či druhové povaze ve vztahu k nožům, jak shledal cour d’appel de Paris v rozsudku ze dne 3. listopadu 1999 (bod 116 výše), a popisnému charakteru ve vztahu k místu provozovny a výroby vedlejší účastnice.

121    Zaprvé je pravda, jak tvrdí odvolací senát v bodě 119 napadeného rozhodnutí, že popisný a nerozlišující charakter výrazu „laguiole“ ve vztahu k nožům nutně neznamená, že tento výraz je popisný a nerozlišující i ve vztahu k jiným výrobkům než nožům.

122    V tomto ohledu je však třeba připomenout, že tento přezkum nebezpečí záměny se týká výlučně činností výroby a prodeje nožířského zboží a příborů, jakož i dárkových předmětů a suvenýrů v rozsahu, v němž jde o nožířské zboží nebo příbory (viz bod 74 výše). Činnosti skutečně vykonávané vedlejší účastnicí jsou totiž téměř výlučně soustředěny v oblasti nožířství, včetně některého zboží zahrnujícího další funkce vedle funkce nože, a uvádění na trh jiných výrobků – zejména příborů – nadále zůstává pouze druhotné či okrajové. To vyplývá jak z průzkumu výrobků uvedených v ceníku vedlejší účastnice ze dne 1. ledna 2001, tak z různých novinových článků obsažených v „press-booku“ předloženém vedlejší účastnicí – v rozsahu, v němž se jasně vztahují k období před 20. listopadem 2001 – v nichž se vedlejší účastnice soustavně prezentuje jako nožířství specializované na výrobu nožů typu „Laguiole“, aniž je v nich zmíněn výkon jiných činností. Je sice pravda, že se některé z těchto článků zmiňují o záměrech diverzifikace činností ze strany vedení vedlejší účastnice, ta však neprokázala, jak bylo uvedeno výše, že tyto záměry byly před 20. listopadem 2001 realizovány.

123    Za těchto podmínek je třeba dospět k závěru, že výraz „Laguiole“ vykazuje popisný, či dokonce druhový charakter ve vztahu ke všem činnostem vedlejší účastnice, které jsou relevantní pro posouzení nebezpečí záměny.

124    Zadruhé je třeba souhlasit s odvolacím senátem, který připomněl, že popisný prvek označení může přesto být jeho dominantním nebo spoludominantním prvkem, pokud by např. ostatní prvky byly též popisné nebo by se jevily stejně slabými nebo ještě slabšími. V tomto ohledu je pravda, že prvek „Forge de“ sám má popisný charakter, pokud jde o činnosti v odvětví nožířství a příborů, které vykonává vedlejší účastnice. Avšak na rozdíl od toho, co shledal odvolací senát, není tento prvek „systematicky podřazen jménu ‚Laguiole‘, které označuje konkrétní kovářství, o které jde“. Prvek popisující místo – a vykonávané činnosti – totiž nepřevažuje nad prvkem popisujícím povahu podniku. Za těchto okolností nelze v obchodní firmě Forge de Laguiole, která je zcela tvořena popisnými, či dokonce druhovými prvky ve vztahu k činnostem nebo místu provozovny vedlejší účastnice, identifikovat dominantní prvek.

125    Zatřetí, pokud jde o vzhledové srovnání, je obchodní firma Forge de Laguiole složena ze tří slov tvořících celek patnácti písmen, kdežto ochranná známka LAGUIOLE se skládá pouze z osmi písmen. Prvek „laguiole“ je bezpochyby přítomný v obou kolidujících označeních; nicméně se nachází na konci uvedené obchodní firmy, takže prvek „forge de“ na začátku zeslabuje vzhledový dojem vytvořený touto částečnou totožností. Z tohoto důvodu je třeba dospět k závěru o průměrné vzhledové podobnosti kolidujících označení.

126    Začtvrté z fonetického hlediska je třeba uvést, že obchodní firma Forge de Laguiole obsahuje pět, případně šest slabik, kdežto ochranná známka LAGUIOLE obsahuje dvě, případně tři slabiky v závislosti na výslovnosti slova „laguiole“. Pokud jde o vliv částečné totožnosti kolidujících označení, uplatní se přiměřeně úvahy týkající se vzhledové podobnosti, a je tudíž třeba dospět k závěru o průměrné fonetické podobnosti.

127    Zapáté, pokud jde o pojmové srovnání, obchodní firma Forge de Laguiole evokuje dílnu nacházející se v obci Laguiole (Francie), jak správně uvedl žalobce, ale zároveň i dílnu vyrábějící nože typu Laguiole. Ochranná známka LAGUIOLE evokuje jak výše zmíněnou obec, tak nože typu Laguiole. Odvolací senát tudíž správně shledal, že jelikož kolidující označení odkazují na stejné koncepty, a sice na obec nebo nůž, jsou po pojmové stránce podobná. Tribunál má dokonce za to, že stupeň pojmové podobnosti je třeba považovat za vysoký.

 K vysoké rozlišovací způsobilosti obchodní firmy Forge de Laguiole z důvodu její známosti u veřejnosti

128    Odvolací senát v bodě 130 napadeného rozhodnutí shledal, že obchodní firma Forge de Laguiole má vysokou rozlišovací způsobilost z důvodu prestiže nebo dobré pověsti, kterých se vedlejší účastnice díky kvalitě svých nožů těší ve Francii i v zahraničí.

129    Žalobce má za to, že nic ve spise nedokládá údajnou obecnou známost obchodní firmy Forge de Laguiole a že dobré pověsti se těší nůž typu Laguiole, a nikoli označení „Forge de Laguiole“.

130    OHIM tvrdí, že obchodní firma Forge de Laguiole získala dobrou pověst v oblasti nožířství, a vedlejší účastnice tvrdí, že tato obchodní firma je proslulá ve Francii i v zahraničí.

131    Na úvod je třeba připomenout, že se francouzské známkové právo řídí směrnicemi, kterými se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách [První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), nahrazená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. L 299, s. 25)]. V důsledku toho se zásada, že nebezpečí záměny je tím vyšší, čím větší je rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, a že tedy ochranné známky, které mají vysokou rozlišovací způsobilost, např. z důvodu jejich známosti u veřejnosti, požívají rozsáhlejší ochrany než ochranné známky, jejichž rozlišovací způsobilost je nižší (rozsudky Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 24; ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 18, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑3819, bod 20), uplatní i ve francouzském známkovém právu. Jak vyplývá z judikatury citované v bodě 79 výše, tato zásada se uplatní ve francouzském právu i v případě, kdy jde o posouzení nebezpečí záměny ve vztahu k obchodní firmě, a to již od doby před vstupem směrnic, kterými se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, v platnost.

132    Je třeba mít za to, že existence vyšší než běžné rozlišovací způsobilosti z důvodu známosti, které se na trhu těší obchodní firma u veřejnosti, nutně předpokládá, že tuto obchodní firmu zná alespoň podstatná část dotyčné veřejnosti, aniž nutně musí mít dobré jméno ve smyslu čl. 8 odst. 5 nařízení č. 207/2009. Nelze obecně tvrdit, například uvedením určitých procentuálních údajů týkajících se stupně známosti obchodní firmy u veřejnosti v dotčených kruzích, že tato obchodní firma má vysokou rozlišovací způsobilost. Je však namístě uznat určitou vzájemnou závislost mezi známostí obchodní firmy u veřejnosti a rozlišovací způsobilostí této obchodní firmy v tom smyslu, že čím více je obchodní firma u cílové veřejnosti známá, tím více je její rozlišovací způsobilost posílena. Při přezkumu, zda má obchodní firma vysokou rozlišovací způsobilost z důvodu své známosti u veřejnosti, je třeba zohlednit všechny relevantní skutečnosti věci, tedy zejména podíl na trhu, který dotyčná společnost zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu jejího užívání, výši investic vynaložených podnikem na její propagaci, poměr zúčastněných kruhů, které díky obchodní firmě identifikují výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku, a prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení (obdobně viz rozsudek VITACOAT, bod 23 výše, body 34 a 35 a citovaná judikatura).

133    Za těchto podmínek je v projednávané věci k doložení známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u veřejnosti nutno prokázat, že podstatná část relevantní veřejnosti – tj. průměrných francouzských spotřebitelů – zná uvedenou obchodní firmu.

134    Ke zjištění vysoké rozlišovací způsobilosti obchodní firmy Forge de Laguiole z důvodu prestiže a dobré pověsti, jimž se vedlejší účastnice údajně těší ve Francii, se odvolací senát opřel o dokumenty obsažené ve spise týkajícím se řízení před ním, které byly uvedeny v bodech 63 až 66 napadeného rozhodnutí.

135    Zaprvé se jedná o článek, který vyšel v jednom francouzském ekonomickém časopisu v říjnu 2004, nadepsaný „Laguiole – Une production traditionnelle devenue tendence“ („Laguiole – tradiční výroba, která se stala trendem“).

136    V tomto ohledu stačí připomenout, že relevantním okamžikem pro posouzení známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u veřejnosti je datum podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE, tj. 20. listopad 2001. Předmětný článek z roku 2004 přitom neobsahuje žádnou informaci, jež by umožnila prokázat, že uvedená obchodní firma byla u veřejnosti před 20. listopadem 2001 obzvláště známá.

137    Zadruhé odvolací senát se odvolává na dopis ze dne 9. března 1999, který byl chybně označen datem 20. března 1999. V tomto dopise jednatel vedlejší účastnice potvrzuje „dohodu o realizaci nové formy umožňující objemnější výrobu a díly vyšší kvality“ a zároveň upřesňuje finanční podmínky.

138    Na jedné straně je třeba uvést, že adresát dopisu ze dne 9. března 1999 není jasně určen. Na druhé straně je vzhledem k tomu, že se odvolací senát na tento dopis odvolává k podložení svého závěru, že vedlejší účastnice započala spolupráci s jedním známým restauratérem, třeba uvést, že v tomto dopise je pouze zmínka o schůzce „v přítomnosti pánů [B. a C.]“, což nestačí k identifikaci dotyčného restauratéra ani k doložení skutečné spolupráce tohoto restauratéra s vedlejší účastnicí nebo podoby této spolupráce.

139    Dopis ze dne 9. března 1999 proto nemůže sloužit k prokázání, a to ani nepřímo, známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u veřejnosti.

140    Zatřetí odvolací senát v bodě 65 napadeného rozhodnutí tvrdí, že výrobky vedlejší účastnice získaly v letech 1992 a 1996 četné ceny a uznání na evropské i mezinárodní úrovni. OHIM v odpověď na písemnou otázku Tribunálu uvedl, že se odvolací senát v tomto ohledu opíral o zmínky obsažené v článku uvedeném v bodě 135 výše, o prezentaci „strategie tvorby“ vedlejší účastnice, získanou v roce 2005 z jejích internetových stránek (strana 234 spisu týkajícího se řízení před OHIM), a další publikace ohledně vedlejší účastnice (strana 169 spisu týkajícího se řízení před OHIM).

141    Strana 169 spisu týkajícího se řízení před OHIM obsahuje výňatek z nedatovaného italského článku, který zmiňuje skutečnost, že nůž navržený jedním známým tvůrcem je součástí sbírky designu Muzea moderního umění v New Yorku (MoMA) a že model „Sommelier“ získal cenu „Design plus“ na výstavě „Ambiente“ ve Frankfurtu v roce 1996.

142    Nejúplnější seznam cen a uznání se nachází ve výňatku z internetových stránek obsaženém na straně 234 spisu týkajícího se řízení před OHIM, který kromě nože nacházejícího se v MoMA a ceny „Design plus“ z roku 1996 zmiňuje i „Grand prix français de l’objet design“ z roku 1991 (aniž jasně uvádí, pro který předmět byla tato cena udělena), „Blade Magazine Award“ z roku 1992 pro model vytvořený jedním známým architektem a Prix européen du Design 1992 „za tvůrčí počin“ vedlejší účastnice, jež jsou všechny uvedeny i v napadeném rozhodnutí.

143    Tribunál má za to, že tyto ceny a uznání jsou nepřímými důkazy známosti výrobků vedlejší účastnice u veřejnosti, a tudíž i známosti její obchodní firmy, neboť udělení cen a uznání určitému podniku za jeho výrobky může přitáhnout pozornost široké veřejnosti k tomuto podniku. Je však třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že reklama vyvolaná takovýmito cenami zůstává omezena na veřejnost, jež se obzvláště zajímá o design, a že její dopad na širokou francouzskou veřejnost, která je v projednávané věci jedinou relevantní (viz bod 77 výše), je omezený. Tato poznámka platí tím spíše pro „Blade Magazine Award“, udělenou odborným časopisem ve Spojených státech, která bude známa pouze francouzským spotřebitelům, jež se speciálně zajímají o sbírky nožů.

144    Začtvrté odvolací senát odkazuje na „katalog“ nacházející se v „podkladu 21“ předloženém vedlejší účastnicí před OHIM jako na důkaz skutečnosti, že vedlejší účastnice vyvíjela soustavné úsilí o odlišení svých výrobků jejich kvalitou a image, zejména prostřednictvím náboru vysoce kvalifikovaných zaměstnanců a spolupráce s prestižními projektanty a tvůrci. Uvedený podklad skutečně uvádí modely navržené nebo vytvořené ve spolupráci se dvěma známými partnery.

145    Ze spisu i z odpovědi vedlejší účastnice na písemnou otázku Tribunálu však vyplývá, že „podklad 21“ seskupuje ve skutečnosti tři různé dokumenty, a sice prospekt rozšiřovaný od roku 1997, propagační dokument rozšiřovaný od roku 2004 a katalog rozšiřovaný v roce 2000.

146    Vzhledem k tomu, že se odkaz na známého restauratéra nachází výlučně v propagačním dokumentu z roku 2004, a nikoli ve dvou zbývajících dokumentech, nemůže tento odkaz sloužit k prokázání spolupráce se zmíněným restauratérem k 20. listopadu 2001.

147    Naproti tomu odkazy na jednoho slavného tvůrce se nacházejí v katalogu z roku 2000, který tedy dokládá spolupráci s ním před 20. listopadem 2001. Kromě toho z důkazů zkoumaných v bodě 142 výše vyplývá, že před tímto datem došlo ke spolupráci s jedním známým architektem.

148    Je třeba dospět k závěru, že tyto spolupráce s partnery, kteří se sami těší určité prestiži a dobrému jménu, jsou způsobilé k tomu, aby byla upoutána pozornost na vedlejší účastnici a její obchodní firmu, pod kterou jsou tyto výrobky uváděny na trh, alespoň u té části veřejnosti, která dotyčné partnery zná. Tato skutečnost však nestačí k prokázání, že uvedená obchodní firma je obecně známa široké veřejnosti.

149    Zapáté odvolací senát cituje článek, který vyšel v jednom francouzském časopise v prosinci 1999, nadepsaný „Péril sur le mythe du couteau Laguiol“(„Ohrožení mýtu nože Laguiole“).

150    Odvolací senát shledal, že tento článek je „obzvláště výmluvný, pokud jde o dobrou pověst získanou [obchodní] firmou Forge de Laguiole před podáním přihlášky [ochranné známky LAGUIOLE]“, jelikož v něm bylo doporučováno, aby se při výběru nože Laguiole důvěřovalo značce. Článek dále cituje tři nejproslulejší „značky“, mezi nimiž i obchodní firmu vedlejší účastnice, jejíž minulost a vývoj následně stručně nastiňuje.

151    Je třeba konstatovat, že tento článek je bezpochyby nepřímým důkazem o známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u veřejnosti, avšak sám o sobě nestačí k tomu, aby tuto známost prokázal. Je totiž třeba zohlednit skutečnost, že tento článek pouze uvádí, že vedlejší účastnice je spolu s dvěma dalšími výrobci proslulejší než jiní výrobci. Tento názor vyjádřený autorem zmíněného článku však neumožňuje bez dalšího učinit závěry o stupni známosti uvedené obchodní firmy u široké veřejnosti, zejména chybějí-li údaje o nákladu a distribuci časopisu, ve kterém se zmíněný článek objevil.

152    Zašesté odvolací senát cituje článek zveřejněný v jednom bezplatném francouzském časopise v únoru 1999, nadepsaný „L’Aveyron: un terroir en ébullition“ („Aveyron: kraj, kde to vře)“, v němž se údajně uvádí, že „Laguiole, made in Laguiole, jehož zakázky se zdvacetinásobily, si začíná vytvářet velmi dobrou pověst v zahraničí“.

153    V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že předmětná věta, kterou odvolací senát cituje neúplně, ve skutečnosti zní takto: „Laguiole ‚made in Laguiole‘, jehož zakázky se díky výskytu nových místních malých dílen zdvacetinásobily, si začíná vytvářet velmi dobrou pověst v zahraničí.“ Z toho vyplývá, že i když je vedlejší účastnice v tomto článku výslovně zmíněna, věta uvedená odvolacím senátem se týká celkové výroby nožů v obci Laguiole, a nikoli pouze výrobků vedlejší účastnice. Zadruhé se předmětná věta vyjadřuje k dobré pověsti nožů vyráběných ve zmíněné obci v zahraničí, a nikoli ke známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u francouzské veřejnosti, která je v projednávané věci jedinou relevantní (viz bod 133 výše).

154    Za těchto okolností je třeba konstatovat, že dotčený článek je především nepřímým důkazem o dobré pověsti nožů typu Laguiole, vyráběných „na místě“ – k tomu je ještě třeba zohlednit skutečnost konstatovanou v judikatuře citované v bodě 116 výše, že nože tohoto typu jsou již odedávna tradičním způsobem vyráběny i v obci Thiers (Francie) – a v menší míře o dobré pověsti obchodní firmy Forge de Laguiole.

155    Závěrem je třeba konstatovat, že důkazy, na které poukázal odvolací senát, bezpochyby svědčí o reklamním a komunikačním úsilí vyvinutém vedlejší účastnicí s cílem představit se široké francouzské veřejnosti a odlišit se od svých konkurentů obrazem kvality a luxusu. Vzhledem k tomu, že toto úsilí přetrvávalo po několik let, se nezdá být vyloučeno, že v oblasti nožů Laguiole mohla obchodní firma Forge de Laguiole získat u veřejnosti určitou známost.

156    Nicméně je třeba přihlédnout i k tomu, že se některé důkazy, o které se opřel odvolací senát, týkají obecně nožů typu Laguiole, spíše než obchodní firmy vedlejší účastnice.

157    Kromě toho novinové články, na které odvolací senát odkázal jako na nepřímé důkazy o známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u veřejnosti, se týkají buď specializovaných medií – jako článek zmíněný v bodě 135 výše, který je určen odborníkům v oblasti řízení podniků, a „Blade Magazine“, který je určen hlavně americkým sběratelům nožů – nebo médií, jejichž rozsah distribuce není prokázán – jako je článek zmíněný v bodě 149 výše – nebo též časopisů převážně reklamního charakteru, které jsou z tohoto důvodu méně způsobilé upoutat pozornost čtenáře, jako je článek zmíněný v bodě 152 výše. Tato okolnost ostatně odlišuje projednávanou věc od věci, ve které byl vydán rozsudek Tribunálu ze dne 16. prosince 2010, Rubinstein a L’Oréal v. OHIM – Allergan (BOTOLIST a BOTOCYL), T‑345/08 a T‑357/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, na který poukázal OHIM ve své odpovědi na písemné otázky Tribunálu. Ačkoli je pravda, že Tribunál v bodech 50 až 53 zmíněného rozsudku vycházel při prokázání širokého mediálního pokrytí dotčeného výrobku z novinových článků, skutečností zůstává, že se jednalo o široce distribuovaná média, proslulá na mezinárodní úrovni.

158    Ačkoli tedy důkazy zohledněné odvolacím senátem představují bezpochyby nepřímé důkazy o určité známosti obchodní firmy Forge de Laguiole u veřejnosti, nestačí k prokázání této známosti s naprostou jistotou. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že rozhodující není v konečném důsledku reklamní úsilí, jež vedlejší účastnice vyvinula s cílem zvýšit svoji známost u veřejnosti, nýbrž skutečná známost u veřejnosti, která plyne z tohoto úsilí a která se hodnotí na základě kritérií stanovených v judikatuře plynoucí z rozsudku VITACOAT, citované v bodě 132 výše.

159    Napadené rozhodnutí přitom neobsahuje žádný údaj, jenž by v projednávané věci dokládal existenci těchto kritérií, zejména pokud jde o část francouzské veřejnosti, která zná obchodní firmu Forge de Laguiole, o podíl zaujímaný vedlejší účastnicí na trhu s nožířským zbožím obecně, nebo na omezenějším trhu s noži typu Laguiole, výši investic vynaložených vedlejší účastnicí na propagaci známosti své obchodní firmy u veřejnosti, podíl zúčastněných kruhů, které díky její obchodní firmě identifikují výrobky nebo služby jako pocházející od vedlejší účastnice, nebo o prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení, nezávislých na vedlejší účastnici. Tyto údaje nevyplývají ani z jiných dokumentů ve spisu, a konkrétně ani z důkazů předložených vedlejší účastnicí.

160    Za těchto okolností dospěl odvolací senát chybně k závěru, že k 20. listopadu 2001 získala obchodní firma Forge de Laguiole ve vztahu k nožům vyšší než běžnou rozlišovací způsobilost z důvodu své známosti u francouzské veřejnosti.

 Závěry o nebezpečí záměny

161    Závěrem je třeba uvést, že kolidující označení vykazují určitou podobnost z hlediska vzhledového a fonetického a vysokou pojmovou podobnost. Je třeba vzít v úvahu skutečnost, že obchodní firma Forge de Laguiole vykazuje nízkou inherentní rozlišovací způsobilost, jelikož je tvořena výlučně prvky popisujícími činnosti vedlejší účastnice. Tato nízká rozlišovací způsobilost není vyvážena známostí získanou u dotčené veřejnosti.

162    Vzhledem k totožnosti „nářadí a nástrojů s ručním pohonem“ a „lžící“ náležejících do třídy 8 s činnostmi vedlejší účastnice, jakož i k vysokému stupni podobnosti „pilek, holicích strojků, břitev, žiletek; pilníků a kleští na nehty, nůžek na nehty“ náležejících do třídy 8, „nožů na papír“ náležejících do třídy 16, „vývrtek; otvíráků na lahve“ náležejících do třídy 21 a „doutníkových odřezávačů“ a „čističů dýmek“ náležejících do třídy 34, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, s činnostmi vedlejší účastnice, je třeba dospět k závěru, že mezi uvedenou ochrannou známkou a obchodní firmou Forge de Laguiole existuje nebezpečí záměny, neboť dotčená veřejnost se může domnívat, že tyto výrobky mají stejný obchodní původ jako nožířské zboží a příbory uváděné na trh vedlejší účastnicí.

163    Obdobně vzhledem k průměrnému stupni podobnosti „manikúrových souprav, holicích potřeb náležejících do třídy 8, jakož i „holicích štětek, toaletních potřeb“ náležejících do třídy 21, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, s činnostmi vedlejší účastnice je třeba dospět k závěru, že mezi uvedenou ochrannou známkou a obchodní firmou Forge de Laguiole existuje nebezpečí záměny, neboť se dotčená veřejnost může domnívat, že tyto výrobky mají stejný obchodní původ jako nožířské zboží a příbory uváděné na trh vedlejší účastnicí.

164    Naproti tomu vzhledem k nízkému stupni podobnosti „obálek“ náležejících do třídy 16, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, s činnostmi vedlejší účastnice je třeba dospět k závěru, že v tomto ohledu neexistuje nebezpečí záměny, neboť se dotčená veřejnost nebude domnívat, že by tyto výrobky mohly mít stejný obchodní původ jako nožířské zboží nebo příbory uváděné na trh vedlejší účastnicí.

165    Obdobně vzhledem k nepodobnosti všech zbývajících výrobků a služeb, na které se vztahuje ochranná známka LAGUIOLE, s činnostmi vedlejší účastnice je třeba dospět k závěru, že v tomto ohledu neexistuje nebezpečí záměny. Odvolací senát zejména v bodě 111 napadeného rozhodnutí chybně shledal, že tištěné materiály (alba, knihy, ročenky, brožury, katalogy, kalendáře, litografie, plakáty náležející do třídy 16), na které se vztahuje uvedená ochranná známka, jsou „z důvodu svého obsahu“ způsobilé vyvolat nebezpečí záměny s obchodní firmou Forge de Laguiole. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by „tištěné materiály“, na které se vztahuje tato ochranná známka, bez ohledu na jejich povahu nebo obsah, mohly být způsobilé vyvolat u dotčené veřejnosti dojem, že mají stejný obchodní původ jako nožířské zboží a příbory uváděné na trh vedlejší účastnicí, s výjimkou případu, kdy by se takové tištěné materiály týkaly specificky výrobků vedlejší účastnice. Takový zvláštní a výjimečný případ však nemůže založit nebezpečí záměny ve vztahu k celé kategorii výrobků. V opačném případě by se označení „tištěných materiálů“ ochrannou známkou vykazující podobnosti s jinou ochrannou známkou muselo považovat za zakládající nebezpečí záměny ve vztahu k jakémukoli výrobku označenému posledně zmíněnou ochrannou známkou.

166    Z toho vyplývá, že jedinému žalobnímu důvodu je třeba vyhovět a napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž odvolací senát shledal mezi obchodní firmou Forge de Laguiole a ochrannou známkou LAGUIOLE nebezpečí záměny pro jiné výrobky než „nářadí a nástroje s ručním pohonem; lžíce; pilky, holicí strojky, břitvy, žiletky; holicí potřeby; pilníky a kleště na nehty, nůžky na nehty; manikúrové soupravy“ náležející do třídy 8“, „nože na papír“ náležející do třídy 16, „vývrtky; otvíráky na lahve“ a „holicí štětky, toaletní potřeby“ náležející do třídy 21 a „doutníkové odřezávače“ a „čističe dýmek“ náležející do třídy 34.

167    Ve zbývající části je třeba žalobu zamítnout.

 K nákladům řízení

168    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle prvního pododstavce odstavce 3 téhož ustanovení může Tribunál rozdělit náklady, pokud mají účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch.

169    V projednávané věci měly OHIM a vedlejší účastnice částečně úspěch i neúspěch, jelikož je třeba napadené rozhodnutí částečně zrušit v souladu návrhy žalobce. Žalobce však nepožadoval, aby náhrada nákladů byla uložena OHIM, ale aby byla uložena vedlejší účastnici.

170    Za těchto okolností je důvodné rozhodnout, že vedlejší účastnice ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtvrtinu nákladů řízení vynaložených žalobcem. Žalobce ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtvrtinu nákladů řízení vynaložených vedlejší účastnicí a čtvrtinu nákladů řízení vynaložených OHIM. Konečně OHIM ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 1. června 2011 (věc R 181/2007‑1) se zrušuje v rozsahu, v němž slovní ochrannou známku Společenství LAGUIOLE prohlašuje za neplatnou pro jiné výrobky než „nářadí a nástroje s ručním pohonem; lžíce; pilky, holicí strojky, břitvy, žiletky; holicí potřeby; pilníky a kleště na nehty, nůžky na nehty; manikúrové soupravy“ náležející do třídy 8, „nože na papír“ náležející do třídy 16, „vývrtky; otvíráky na lahve“ a „holicí štětky, toaletní potřeby“ náležející do třídy 21 a „doutníkové odřezávače“ a „čističe dýmek“ náležející do třídy 34.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Společnost Forge de Laguiole SARL ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtvrtinu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

4)      Gilbert Szajner ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení a nahradí čtvrtinu nákladů řízení vynaložených společností Forge de Laguiole a čtvrtinu nákladů řízení vynaložených OHIM.

5)      OHIM ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

Kanninen Pelikánová Buttigieg

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 21. října 2014.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

1.  K důkazům předloženým poprvé u Tribunálu

2.  K věci samé

K rozsahu ochrany plynoucí z obchodní firmy Forge de Laguiole

K činnostem skutečně vykonávaným vedlejší účastnicí před datem podání přihlášky ochranné známky LAGUIOLE

K nebezpečí záměny

K podobnosti hospodářských odvětví, na která se vztahují obchodní firma Forge de Laguiole a ochranná známka LAGUIOLE

–  Ke vztahu mezi „pilkami, holicími strojky, břitvami, žiletkami; pilníky a kleštěmi na nehty, nůžkami na nehty“, jakož i „manikúrovými soupravami, holicími potřebami“ náležejícími do třídy 8, „noži na papír“ náležejícími do třídy 16 a „holicími štětkami, toaletními potřebami“ náležejícími do třídy 21 a činnostmi vedlejší účastnice

–  K „nářadí a nástrojům s ručním pohonem“ a „šroubovákům“ náležejícím do třídy 8

–  Ke „lžícím“ náležejícím do třídy 8

–  Ke „kuchyňskému náčiní a nádobí ze skla, porcelánu a kameniny; nádobí nikoli ze vzácných kovů; vývrtkám; otvírákům na lahve, kovovým zásobníkům na dávkování papírových ubrousků; přesýpacím hodinám“ náležejícím do třídy 21, a „náčiní a nádobám pro použití v domácnosti a kuchyňskému náčiní ze vzácných kovů; nádobí ze vzácných kovů“ náležejícím do třídy 14

–  K „vzácným kovům a jejich slitinám“, „drahokamům“ a „krabicím, svícnům“ náležejícím do třídy 14

–  Ke „kůži a její imitaci“ a „lodním kufrům, kufříkům a zavazadlům“ náležejícím do třídy 18, jakož i „krabicím“

–  Ke „školním potřebám; tužkám, patentním tužkám, gumám na mazání; obálkám; rychlovazačům; albům, knihám, ročenkám, brožurám, sešitům, katalogům; kalendářům, litografiím, plakátům“ náležejícím do třídy 16

–  K jednotlivým výrobkům označeným jako „dárkové předměty“ náležejícím do tříd 14, 18 a 20

–  Ke „golfovým rukavicím“ a „sportovním potřebám“ náležejícím do třídy 28, „pouzdrům na doutníky“ náležejícím do třídy 14 a „zápalkám, kuřáckým zapalovačům; skříňkám na doutníky a cigarety nikoli ze vzácných kovů; doutníkovým odřezávačům; dýmkám; čističům dýmek“ náležejícím do třídy 34

–  Ke službám náležejícím do třídy 38

–  Závěr o podobnosti hospodářských odvětví, na která se vztahují obchodní firma Forge de Laguiole a ochranná známka LAGUIOLE

K podobnosti kolidujících označení

K vysoké rozlišovací způsobilosti obchodní firmy Forge de Laguiole z důvodu její známosti u veřejnosti

Závěry o nebezpečí záměny

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: francouzština.