Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Okręgowym w Warszawie (Polsko) dne 9. prosince 2020 – trestní řízení s M.M.

(Věc C-671/20)

Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Warszawie

Účastník původního trestního řízení

M.M.

Předběžné otázky

Musí být unijní právo – zejména článek 2 SEU a v něm zakotvená hodnota právního státu, čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásady přednosti, loajální spolupráce a právní jistoty – vykládáno v tom smyslu, že brání tomu, aby právní úprava členského státu, jako je čl. 41 b odst. 1 a 3 ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů), byla uplatňována tak, že předseda soudu může – samostatně a bez soudního přezkumu – přijmout rozhodnutí o změně složení soudu na základě toho, že takový orgán, jako je Kárné kolegium, udělil souhlas s trestním stíháním soudce původně zařazeného do soudního kolegia (soudce krajského soudu I.T.), který zahrnoval povinné pozastavení výkonu funkce tohoto soudce, s čímž je konkrétně spojen zákaz zasedání tohoto soudce v soudních kolegiích ve věcech, které mu byly přiděleny, a to i v těch, které mu byly přiděleny před udělením shora uvedeného souhlasu?

Musí být unijní právo – zejména ustanovení uvedená v první otázce – vykládáno v tom smyslu, že brání:

a)    právní úpravě členského státu, jako je čl. 42a odst. 1 a 2 a čl. 107 odst. 1 bod 3 ustawy z dnia 27 lipca 2001 r. – Prawo o ustroju sądów powszechnych (zákona ze dne 27. července 2001 o soustavě obecných soudů), které vnitrostátnímu soudu zakazují posuzovat – v rámci přezkumu, zda tento soud splnil požadavky předchozího zřízení zákonem – závaznost a právní okolnosti souhlasu Kárného kolegia, o němž je řeč v první otázce a který je bezprostředním důvodem změny složení soudu, a zároveň stanoví, že snaha o takové posouzení zakládá kárnou odpovědnost soudce?

b)    judikatuře vnitrostátního soudu, jako je Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud), podle níž akty takových vnitrostátních orgánů, jako je prezident Polské republiky a Krajowa Rada Sądownictwa (Národní rada soudnictví), při jmenování osob do orgánu, jakým je Kárné kolegium, nepodléhají soudnímu přezkumu, včetně přezkumu z hlediska unijního práva – bez ohledu na povahu a rozsah porušení – a akt jmenování osoby do funkce soudce je konečný a nezrušitelný?

Musí být unijní právo – zejména ustanovení uvedená v první otázce – vykládáno v tom smyslu, že brání uznání závaznosti souhlasu, o němž je řeč v první otázce, zejména pokud jde o pozastavení výkonu funkce soudce, byl-li vysloven takovým orgánem, jako je Kárné kolegium, takže:

a)    všechny orgány státu (včetně předkládajícího soudu a orgánů příslušných k určení a změně složení vnitrostátního soudu, konkrétně předsedy soudu) jsou povinny nebrat tento souhlas do zřetele a umožnit soudci vnitrostátního soudu, kterého se vyslovení souhlasu týká, aby zasedal v soudním kolegiu tohoto soudu,

b)    soud, v jehož kolegiu nezasedá soudce, jemuž byla věc původně přidělena k rozhodnutí – výlučně z důvodu, že se na tohoto soudce vztahuje uvedený souhlas – není soudem předem zřízeným zákonem a v souvislosti s tím nemůže jakožto ‚soud‘ rozhodnout o otázkách týkajících se použití nebo výkladu unijního práva?

Má pro odpověď na předchozí otázky význam skutečnost, že Kárné kolegium a Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud) nezaručují účinnou soudní ochranu vzhledem k nedostatku nezávislosti a vzhledem ke konstatovaným porušením ustanovení týkajících se jmenování jejich členů?

____________