ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

21. května 2014

Věc T‑368/12 P

Evropská komise

v.

Luigi Macchia

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Dočasní zaměstnanci – Smlouva na dobu určitou – Rozhodnutí o neobnovení – Pravomoc Soudu pro veřejnou službu – Článek 8 první pododstavec PŘOZ – Povinnost jednat s náležitou péčí – Pojem ‚služební zájem‘ – Zákaz rozhodnout ultra petitum – Zásada kontradiktornosti řízení“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 13. června 2012, Macchia v. Komise (F‑63/11), a znějící na zrušení tohoto rozsudku.

Rozhodnutí:      Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (třetího senátu) ze dne 13. června 2012, Macchia v. Komise (F‑63/11), se zrušuje v rozsahu, v němž zrušil rozhodnutí generálního ředitele Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) ze dne 12. srpna 2010, kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení smlouvy Luigiho Macchii jako dočasného zaměstnance, a v důsledku toho zamítl návrh na opětovné zaměstnání L. Macchii v rámci OLAF a návrh na náhradu způsobené majetkové újmy jako předčasné. Ve zbývající části se kasační opravný prostředek zamítá. Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neobnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Povinnost přezkoumat možnost přeřazení dotyčného zaměstnance formulovaná Soudem pro veřejnou službu – Povinnost, kterou nestanoví pracovní řád ostatních zaměstnanců

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a), čl. 8 první pododstavec a čl. 47 písm. b) bod i)]

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Povinnost administrativy jednat s náležitou péčí – Zohlednění zájmů dotčeného zaměstnance a zájmů služby

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a), čl. 8 první pododstavec a čl. 47 písm. b) bod i)]

1.      Možnost prodloužit smlouvu dočasného zaměstnance je pouhou možností ponechanou na posouzení příslušného orgánu, neboť orgány mají široký prostor pro uvážení při organizaci své vnitřní struktury v závislosti na úkolech, které jsou jim svěřeny a v rámci přidělování zaměstnanců, které mají k dispozici, s ohledem na tyto úkoly, za podmínky, že se toto přidělování uskutečňuje v zájmu služby.

V tomto ohledu první pododstavec čl. 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie stanoví, že dočasní zaměstnanci, na které se vztahuje čl. 2 písm. a), mohou být přijati na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž čl. 2 písm. a) téhož pracovního řádu stanoví, že dočasnými zaměstnanci se rozumí zaměstnanci přijatí za účelem obsazení pracovních míst, která byla označena za dočasná. Je tedy nepopiratelné, že zaměstnanci veřejné služby Evropské unie přijatí na základě smlouvy na dobu určitou nemohou nevědět o dočasné povaze svého zaměstnání a o skutečnosti, že jim uvedená smlouva nedává záruku zaměstnání.

Naproti tomu služební řád přiznává úředníkům větší stabilitu zaměstnání, jelikož předpoklady ukončení služebního poměru proti vůli dotčené osoby jsou striktně omezeny. Pojem „[stálé pracovní] místo zaměstnance jednoho z orgánů“ ve smyslu čl. 1a odst. 1 služebního řádu totiž zahrnuje jen pracovní místa, která jsou v rozpočtu výslovně označená za stálá nebo pojmenována obdobným způsobem, a jakýkoli jiný výklad by vedl ke značnému zvýšení počtu stálých pracovních míst poskytnutých rozpočtovým orgánem, a tím k popření pravomocí tohoto orgánu a zmaření jeho úmyslu.

Z toho plyne, že Soud pro veřejnou službu tím, že definoval povinnost předem přezkoumat možnost opětovného zaměstnání dotčeného zaměstnance, změnil povahu pracovního místa dočasného zaměstnance se smlouvou na dobu určitou, jak je stanovena v pracovním řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie.

(viz body 49, 51, 52 a 54)

Odkazy:

Soudní dvůr: 29. června 1994, Klinke v. Soudní dvůr, C‑298/93 P, Recueil, s. I‑3009, bod 38

Tribunál: 18. dubna 1996, Kyrpitsis v. HSV, T‑13/95, Recueil FP, s. I‑A‑167 a II‑503, bod 52; 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, Sb. VS s. I‑A‑2‑75 a II‑A‑2‑469, bod 30; 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, Sb. rozh. s. II‑2841, bod 162 a citovaná judikatura; 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, Sb. rozh. s. II‑6515, bod 77

2.      Oprávněný orgán má povinnost, když rozhoduje o postavení dočasného zaměstnance, vzít v potaz veškeré skutečnosti, které mohou být určující pro jeho rozhodnutí, tedy nikoli pouze zájem služby, ale také zejména zájem dotčeného zaměstnance. To totiž vyplývá z povinnosti administrativy jednat s náležitou péčí, která odráží rovnováhu mezi vzájemnými právy a povinnostmi, kterou služební řád a obdobně i pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropské unie vytvořily ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a jeho zaměstnanci. V každém případě je soudní přezkum s ohledem na širokou posuzovací pravomoc svěřenou orgánům v tomto kontextu omezen na ověření neexistence zjevně nesprávného právního posouzení či zneužití pravomoci.

Nicméně Soud pro veřejnou službu, když v rámci projednání žaloby na neplatnost rozhodnutí o neobnovení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu určitou provedl vážení zájmů služby a zájmů zaměstnance teprve poté, co definoval povinnost předem přezkoumat možnost opětovného zaměstnání dotčeného zaměstnance, nezohlednil při formulaci zásady, podle které odkazy na rozpočtové možnosti a zásluhy a schopnosti žalobce nepředstavují platné důvody pro rozhodnutí neobnovit smlouvu na dobu určitou, zájem služby.

(viz body 49 a 56)

Odkazy:

Soudní dvůr: výše uvedený rozsudek Klinke v. Soudní dvůr, bod 38

Tribunál: výše uvedené rozsudky Kyrpitsis v. HSV, bod 52; Potamianos v. Komise, bod 30, a ETF v. Landgren, bod 162 a citovaná judikatura