CURIA - Documents

Home > Search form > List of results > Documents

Start printing

Language of document :

Spojené věci T-259/02 až T-264/02 a T-271/02

Raiffeisen Zentralbank Österreich AG a další

Komise Evropských společenství

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Rakouský bankovní trh – ,Lombardský klub‘ – Ovlivňování obchodu mezi členskými státy – Stanovování pokut“

Shrnutí rozsudku

1. Žaloba na neplatnost – Pravomoc soudu Společenství

(Článek 229 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

2. Žaloba na neplatnost – Žaloba podaná fyzickou nebo právnickou osobou, která je adresátem napadeného aktu – Postoupení žaloby na třetí osobu – Nepřípustnost

(Článek 229 ES a čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Návrh fyzické nebo právnické osoby směřující ke konstatování protiprávního jednání

(Články 81 ES a 82 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 3 odst. 1 a 2, a nařízení Rady č. 2842/98, články 6 až 8)

4. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Zákaz – Porušení – Dohody a jednání ve vzájemné shodě, které mohou být považovány za jediné protiprávní jednání

(Článek 81 odst. 1 ES)

5. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje, že došlo k protiprávnímu jednání

6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje, že došlo k protiprávnímu jednání

7. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy

(Článek 81 odst. 1 ES)

8. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Vymezení trhu – Předmět

(Článek 81 odst. 1 ES a článek 82 ES)

9. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Vymezení trhu – Předmět

(Článek 81 ES)

10. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy

(Článek 81 ES)

11. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody mezi podniky – Ovlivnění obchodu mezi členskými státy

(Článek 81 odst. 1 ES)

12. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Dohody považované za prvky tvořící jedinou protisoutěžní dohodu

(Článek 81 ES)

13. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Porušení – Úmyslné uskutečnění

(Článek 81 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

14. Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Oznámení – Účinky

[Článek 81 odst. 1 a 3 ES; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 5 písm. a)]

15. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Pokyny o metodě stanovování pokut ukládaných v případě porušení pravidel hospodářské soutěže

(Listina základních práv, článek 49; nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

16. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Právní rámec

(Nařízení Rady č. 17, článek 3 a čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04 a 98/C 9/03)

17. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání

(Sdělení Komise 98/C 9/03)

18. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání

(Nařízení Rady č. 17; sdělení Komise 98/C 9/03)

19. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání

(Článek 81 odst. 1 ES; sdělení Komise 98/C 9/03)

20. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

21. Hospodářská soutěž – Pravidla Společenství – Porušení – Přičtení odpovědnosti

22. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, body 1a, 2 a 3)

23. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah

(Nařízení Rady č. 17, článek 17)

24. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 1a)

25. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Doba trvání protiprávního jednání

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03)

26. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3)

27. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti

(Sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 první odrážka)

28. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti

(Nařízení Rady č. 17, článek 15; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 druhá odrážka)

29. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující nebo polehčující okolnosti

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 98/C 9/03, bod 3 třetí odrážka)

30. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Polehčující okolnosti

31. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti

(Nařízení Rady č. 17, čl. 15 odst. 2)

32. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty výměnou za spolupráci obviněného podniku

(Nařízení Rady č. 17, čl. 11 odst. 1, 2, 4 a 5, a čl. 15 odst. 2; sdělení Komise 96/C 207/04)

33. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace

(Nařízení Rady č. 17, čl. 11 odst. 2 a 5)

34. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty výměnou za spolupráci obviněného podniku

(Nařízení Rady č. 17, čl. 11 odst. 5; sdělení Komise 96/C 207/04)

35. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Neuložení nebo snížení pokuty výměnou za spolupráci obviněného podniku

(Nařízení Rady č. 17, čl. 11 odst. 5; sdělení Komise 96/C 207/04, hlava D bod 2)

36. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Snížení pokuty odůvodněné nesrovnalostmi ve správním řízení – Podmínka

1. Soudy Společenství mohou vzít na vědomí změnu názvu účastníka řízení a v řízení o žalobě na neplatnost zahájeném adresátem aktu může pokračovat jeho univerzální právní nástupce, zejména v případě smrti fyzické osoby nebo v případě zániku právnické osoby, pokud všechna její práva a povinnosti přešly na nového nositele. V takové situaci nutně vstupuje právní nástupce na základě univerzální sukcese v plném rozsahu do právního postavení svého předchůdce, jakožto adresáta napadeného aktu.

Naproti tomu soud Společenství není oprávněn ani v kontextu žaloby na neplatnost podané na základě článku 230 ES, ba ani v rámci výkonu soudního přezkumu v plné jurisdikci na základě článku 229 ES, jde-li o sankce, měnit rozhodnutí orgánu Společenství záměnou jeho adresáta za jinou fyzickou nebo právnickou osobu, pokud uvedený adresát dosud existuje. Tato pravomoc náleží pouze orgánu, který přijal dotyčné rozhodnutí. Jakmile tak příslušný orgán přijal rozhodnutí, a tudíž určil totožnost osoby, které je namístě rozhodnutí adresovat, Soudu nepřísluší nahrazovat adresáta rozhodnutí jinou osobou.

(viz body 71–72)

2. Žaloba podaná osobou jakožto adresátem právního aktu za účelem uplatnění svých práv v kontextu návrhu na zrušení právního aktu v souladu s článkem 230 ES nebo návrhu na jeho změnu v souladu s článkem 229 ES nemůže být převedena na třetí osobu, jež není adresátem rozhodnutí. V případě, že by totiž takové převedení bylo přípustné, existoval by nesoulad mezi aktivní legitimací, na základě níž byla žaloba podána, a aktivní legitimací, na základě níž by v ní mělo být údajně pokračováno. Navíc by takové převedení vedlo k nesouladu mezi totožností adresáta právního aktu a totožností osoby, která v soudním řízení vystupuje jak adresát právního aktu.

(viz bod 73)

3. Pokud podle čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 17 může Komise konstatovat „na návrh nebo z vlastního podnětu“ porušení ustanovení článku 81 ES nebo článku 82 ES a prostřednictvím rozhodnutí požadovat na dotyčných podnicích nebo sdruženích podniků, aby je přestaly porušovat, přičemž takový návrh může být v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení Rady č. 17 podán fyzickou nebo právnickou osobou, která za tím účelem prokáže oprávněný zájem, z článků 6 až 8 nařízení č. 2842/98 o slyšení stran v určitých jednáních podle článků 81 ES a 82 ES vyplývá, že osoby, které tento návrh podaly, mají určitá procesní práva, mezi která patří zejména právo získat kopii nedůvěrné verze oznámení námitek.

Takový návrh lze platně podat, bylo-li řízení o porušení zahájeno z vlastního podnětu. Nařízení Rady č. 17 a č. 2842/98 totiž nevyžadují pro účely uznání postavení žadatele, aby dotčený návrh byl základem pro to, aby Komise zahájila řízení o porušení a aby šetření oznámeného protiprávního jednání dosud nebylo zahájeno. Kdyby tomu bylo jinak, osoby mající oprávněný zájem na tom, aby bylo konstatováno porušení pravidel hospodářské soutěže, by nemohly vykonávat v průběhu řízení procesní práva spojená s tímto postavením v souladu s články 6 až 8 nařízení č. 2842/98.

V tomto ohledu se politická strana může platně dovolávat svého postavení zákazníka bankovních služeb a skutečnosti, že byla poškozena ve svých hospodářských zájmech protisoutěžními jednáními, aby odůvodnila oprávněný zájem na podání návrhu s cílem, aby Komise konstatovala, že uvedená jednání představují porušení článků 81 ES a 82 ES.

Nic totiž nebrání tomu, aby konečný zákazník, kupující zboží nebo příjemce služeb, mohl vyhovět pojmu „oprávněný zájem“ ve smyslu článku 3 nařízení č. 17. Konečný zákazník, který doloží, že byl poškozen nebo že může být poškozen ve svých hospodářských zájmech z důvodu omezení dotčené hospodářské soutěže, má oprávněný zájem ve smyslu tohoto ustanovení na podání návrhu nebo stížnosti směřujících k tomu, aby Komise konstatovala porušení článku 81 ES a 82 ES.

V tomto ohledu nezáleží na tom, že se uvedený konečný kupující zákazník nejdříve dovolával obecného zájmu, který chtěl obhajovat jako opoziční politická strana, a že až později tvrdil, že byl jako konečný zákazník služeb dotčených oznámenou kartelovou dohodou hospodářsky poškozen. Jeho první stanovisko ho totiž nemohlo zbavit možnosti posléze uplatnit za účelem odůvodnění oprávněného zájmu ve smyslu nařízení č. 17 své postavení zákazníka bank, proti kterým bylo zahájeno řízení, jakož i hospodářskou škodu, kterou údajně utrpěl z důvodu těchto dohod.

Připuštění zúčastněné strany jako stěžovatele a předání oznámení námitek této straně krom toho nelze vázat na podmínku, aby k tomu došlo před ústním slyšením před Komisí. Nařízení č. 17 a č. 2842/98 totiž nestanoví zvláštní lhůtu k tomu, aby třetí osoba-navrhovatel nebo stěžovatel prokazující oprávněný zájem vykonala své právo obdržet oznámení námitek a být slyšena v rámci řízení o porušení. Články 7 a 8 nařízení č. 2842/98 se tak omezují pouze na stanovení, že Komise předává námitky uvedenému žadateli nebo stěžovateli, a stanoví lhůtu, ve které se může písemně vyjádřit, přičemž tato třetí osoba může rovněž ústně vyjádřit své stanovisko, pokud to navrhne. Z toho vyplývá, že právo žadatele nebo stěžovatele na předání námitek a na to, aby byl slyšen ve správním řízení o prokázání porušování článků 81 ES a 82 ES, může být uplatněno, dokud probíhá řízení.

(viz body 95–98, 100–101)

4. Porušení čl. 81 odst. 1 ES může vyplývat nejen z jediného aktu, ale rovněž z řady aktů, anebo i z pokračujícího jednání. Tento výklad nelze zpochybnit z důvodu, že jeden nebo více prvků z této řady aktů nebo tohoto pokračujícího jednání může rovněž sám o sobě a, nahlížen izolovaně, představovat porušení uvedeného ustanovení. Pokud se jednotlivé skutky začleňují do „jednotného záměru“ z důvodu svého totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž uvnitř společného trhu, má Komise právo přičítat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání nahlíženém jako celek.

Takto může být kvalifikace jediné globální kartelové dohody připisována systému kulatých stolů, zavedenému bankami, aby se pravidelně dohadovaly na svém jednání, pokud jde o základní parametry týkající se hospodářské soutěže na trhu s bankovními produkty a službami v členském státě, jakmile jedna z nich projednává, jako nejvyšší orgán všech ostatních, otázky, na něž se vztahovaly mnohé specifické kulaté stoly, přijímá základní rozhodnutí, vykonává rozhodčí funkci mezi různými skupinami v případě disciplinárních problémů, pokud jde o dodržování dohod, a existuje úzké propojení kulatých stolů a jejich rozhodovacího postupu, přičemž se kulaté stoly někdy konají na společných setkáních, příslušnosti skupin se překrývají a různé kulaté stoly se vzájemně informují o svých činnostech.

(viz body 111, 114, 117–120, 126)

5. V rámci řízení o použití pravidel hospodářské soutěže okolnost, že u subjektu, který se nacházel v situaci podobné situaci sankcionovaného subjektu, nedošlo ze strany Komise ke zjištění protiprávního jednání, v žádném případě nemůže umožnit nepřihlédnout k protiprávnímu jednání shledanému u tohoto sankcionovaného subjektu, jakmile bylo protiprávní jednání řádně prokázáno.

(viz bod 138)

6. Vzhledem k velmi komplexní síti dohod má Komise prostor pro uvážení, aby určila mezi různými jednáními ve vzájemné shodě ta, která považuje za zvlášť významná, přičemž tato volba může být předmětem pouze omezeného soudního přezkumu.

(viz bod 144)

7. K tomu, aby dohoda mezi podniky mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí na základě souhrnu objektivních skutkových nebo právních okolností umožnit předpokládat s dostatečnou pravděpodobností, že může přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně ovlivnit obchod mezi členskými státy takovým způsobem, který může narušit uskutečnění cílů jednotného trhu mezi členskými státy. Ovlivnění obchodu uvnitř Společenství tedy obecně vyplývá ze spojení více faktorů, které samy o sobě nejsou nezbytně určující.

V tomto ohledu není důležité, že vliv kartelové dohody na obchod je nepříznivý, neutrální nebo příznivý. Omezení hospodářské soutěže je totiž schopno ovlivnit obchod mezi členskými státy, když může odklonit obchodní toky ze směru, který by jinak měly. Pro vyvození závěru o schopnosti kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy nelze tudíž přihlédnout pouze k účinkům oddělení trhů.

Pouhá schopnost kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy, tj. její možný účinek ostatně stačí k tomu, aby spadala do oblasti působnosti článku 81 ES a není nezbytné prokázat skutečné narušení obchodu. Skutečnost, že se jedná o dodatečné posouzení minulého protiprávního jednání, nemůže změnit toto kritérium, neboť i potenciální účinek kartelové dohody na obchod je v tomto případě dostatečný.

Je nicméně nezbytné, aby potenciální účinek kartelové dohody na mezistátní obchod byl citelný nebo, jinými slovy, aby nebyl nevýznamný.

(viz body 163–164, 166–167)

8. Definice relevantního trhu nehraje tutéž roli podle toho, zda jde o použití článku 81 ES, nebo článku 82 ES. V rámci použití článku 81 ES je totiž třeba definovat relevantní trh pro účely určení, zda dohoda, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě může ovlivnit obchod mezi členskými státy a zda má za cíl nebo výsledek vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu. To je důvod, pro který v rámci použití čl. 81 odst. 1 ES žalobní důvody vznesené proti definici trhu použité Komisí nemohou mít samostatný rozměr ve vztahu k žalobním důvodům týkajícím se ovlivnění obchodu mezi členskými státy a narušení hospodářské soutěže. Zpochybnění definice relevantního trhu je tudíž neúčinné, jestliže Komise správně učinila závěr, že předmětná dohoda narušuje hospodářskou soutěž a může ovlivnit citelným způsobem obchod mezi členskými státy.

(viz bod 172)

9. V oblasti hospodářské soutěže trh, který musí být vzat v úvahu, zahrnuje všechny výrobky, které mohou na základě svých vlastností zvláště uspokojit konstantní potřeby a jsou málo zaměnitelné s jinými výrobky.

Vzhledem k tomu, že různé bankovní služby, na něž se vztahují dohody mezi bankami, sice nejsou zastupitelné jedny druhými, nicméně většina zákazníků všeobecných bank požaduje celý balíček bankovních služeb, jako jsou vklady, úvěry a platební operace, a že hospodářská soutěž mezi těmito bankami se může týkat balíčku těchto služeb, úzká definice relevantního trhu by v této oblasti činnosti byla umělá. Navíc samostatný přezkum neumožňuje plně postihnout účinky dohod, které, i když se týkají různých produktů nebo služeb a zákazníků (jednotlivců nebo podniků), nicméně spadají do stejné oblasti činnosti. Ovlivnění obchodu mezi členskými státy totiž může být nepřímé a trh, na kterém může nastat, není nezbytně totožný s trhem produktů nebo služeb, jejichž ceny jsou stanoveny kartelovou dohodou. Přitom stanovení cen pro široký rejstřík bankovních služeb nabízených jednotlivcům a podnikům může jako celek vyvolat dopady na jiných trzích.

V důsledku toho Komise nemá v takovém případě povinnost zvlášť přezkoumat trhy různých bankovních produktů, na něž se uvedené dohody vztahovaly, za účelem posouzení účinků na obchod mezi členskými státy.

(viz body 173–175)

10. Skutečnost, že cílem nebo účinkem některých ustanovení dohody není omezit hospodářskou soutěž, nebrání jejímu celkovému přezkumu. Tím spíše tomu tak je, když se na některé dohody v rámci jediné kartelové dohody může vztahovat výjimka.

Z toho vyplývá, že ve svém přezkumu systému kulatých stolů zavedeného bankami, aby se pravidelně dohadovaly na svém jednání, pokud jde o základní parametry týkající se hospodářské soutěže na trhu s bankovními produkty a službami v určitém členském státě, může Komise vzít v úvahu potenciální kumulovaný účinek všech kulatých stolů, aby určila, zda globální kartelová dohoda může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Naproti tomu není v tomto ohledu relevantní to, zda každý z kulatých stolů, nahlížený izolovaně, může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Z toho rovněž vyplývá, že není nezbytné prokázat, že jeden nebo druhý z různých kulatých stolů, nahlížený izolovaně, je schopen ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby bylo možné konstatovat, že globální kartelová dohoda má tuto schopnost. Schopnost kulatých stolů ovlivnit mezistátní obchod tudíž nepředpokládá, že jedno nebo druhé z jednání ve vzájemné shodě se vztahovalo k plněním majícím přeshraniční povahu.

(viz body 176–178, 195–196, 208)

11. Kartelová dohoda vztahující se na celé území členského státu má totiž ze své podstaty za účinek posílení oddělování vnitrostátních trhů, čímž narušuje vzájemné hospodářské prolínání, které je zamýšleno Smlouvou.

Z toho vyplývá, že přinejmenším existuje silný předpoklad, že praktiky omezující hospodářskou soutěž uplatňované na celém území členského státu mohou přispívat k oddělování trhů a ovlivnění obchodu uvnitř Společenství. Tento předpoklad lze nepřijmout, pouze pokud analýza vlastností dohody a hospodářského kontextu, do kterého patří, prokáže opak.

V tomto ohledu, co se týče bankovního sektoru, mohou existovat dohody pokrývající celé území členského státu, které nevyvolávají v obchodě mezi členskými státy citelný účinek.

Tak tomu však není v případě komplexního protiprávní jednání spočívajícího v dohodách v rámci kulatých stolů, zahrnujících nejen téměř všechny úvěrové instituce v dotčeném členském státě, ale rovněž velmi širokou škálu bankovních produktů a služeb, zejména vklady a úvěry, a proto schopného měnit podmínky hospodářské soutěže v celém tomto členském státě.

V takovém případě skutečnost, že členové kartelové dohody nepřijali opatření, jejichž cílem je vyloučit zahraniční soutěžitele z trhu, neumožňuje učinit závěr o absenci přeshraničního účinku.

Takové porušení mohlo přispívat k zachování překážek přístupu na trh tím, že mohlo umožnit zachování struktur bankovního trhu dotčeného členského státu, jehož neefektivnost byla ostatně uznána jedním ze samotných účastníků, jakož i odpovídajících zvyků spotřebitelů.

(viz body 180–185)

12. Za účelem prokázání účasti podniku na jediné dohodě musí Komise dokázat, že uvedený podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že znal faktické plánované nebo uplatňované jednání jiných podniků při sledování týchž cílů nebo ho mohl důvodně předvídat a byl připraven podstoupit z toho plynoucí riziko.

Tak je tomu v případě, kdy se v rámci systému kulatých stolů, zavedeného bankami, aby se pravidelně dohadovaly na svém jednání, pokud jde o základní parametry týkající se hospodářské soutěže na trhu s bankovními produkty a službami v členském státě, jedna z nich účastnila nejvýznamnějších kulatých stolů týkajících se podmínek úvěrů a vkladů a kdy tyto kulaté stoly udržovaly zvlášť úzké vztahy s nejvyšším orgánem tohoto systému, přičemž uvedená banka nemohla nevědět, že kulaté stoly, kterých se účastnila, byly součástí širšího celku dohod a že její účast na vzájemné shodě ohledně aktivních a pasivních podmínek byla součástí sledování cílů globální kartelové dohody.

V tomto ohledu nezáleží na tom, že se dotčená banka určitých kulatých stolů neúčastnila. Skutečnost, že podnik se neúčastnil všech prvků kartelové dohody nebo že hrál menší roli v aspektech, kterých se účastnil, není relevantní pro prokázání protiprávního jednání z jeho strany. Vzít v úvahu tyto prvky je třeba pouze při posouzení závažnosti protiprávního jednání a případně při stanovení pokuty.

Stejně tak nezáleží na tom, že dotčená banka neznala do podrobností vzájemnou shodu vzniklou v rámci mnoha kulatých stolů, kterých se neúčastnila, nebo že nevěděla o existenci některých kulatých stolů.

(viz body 189–193)

13. Pro to, aby porušení pravidel hospodářské soutěže bylo považováno za spáchané úmyslně, není nezbytné, aby si podnik byl vědom porušení těchto pravidel. Stačí, že nemohl nevědět, že cílem jeho jednání je omezit hospodářskou soutěž na společném trhu.

V tomto ohledu není rozhodující, zda dotčený podnik znal výklad kritéria přeshraniční povahy podávaný Komisí nebo judikaturou, zatímco je důležité, zda znal okolnosti, z nichž konkrétně vyplývá schopnost kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy, nebo zda je přinejmenším nemohl neznat.

Tak je tomu v případě, kdy v rámci systému kulatých stolů, zavedeného bankami, aby se pravidelně dohadovaly na svém jednání, pokud jde o základní parametry týkající se hospodářské soutěže na trhu s bankovními produkty a službami v členském státě, uvedené banky věděly, z důvodu své účasti na hlavních kulatých stolech, že síť pokrývala celé území členského státu a velmi širokou škálu důležitých bankovních produktů, zejména úvěry a vklady, a kdy tedy znaly podstatné skutečnosti, z nichž vyplývá ovlivnění obchodu mezi členskými státy.

V tomto ohledu není rozhodné to, do jaké míry si byly uvedené banky vědomy neslučitelnosti svého jednání s článkem 81 ES. Rovněž skutečnost, že ve vnitrostátním právu některé kartelové dohody nebyly ze zákona zakázány, ale mohly být zakázány na návrh příslušným soudem, nemá žádný dopad na úmyslnou povahu porušení článku 81 ES. Konečně, veřejnou povahou setkání a účastí vnitrostátních orgánů na nich není dotčen ani úmysl omezit hospodářskou soutěž, ani znalost okolností, z nichž vyplývá schopnost kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(viz body 205–207, 209)

14. Oznámení nepředstavuje pouhou formalitu uloženou podnikům, ale podstatnou podmínku, nezbytnou pro získání některých zvýhodnění. Podle čl. 15 odst. 5 písm. a) nařízení č. 17 nesmí být uložena žádná pokuta v souvislosti s jednáním, ke kterému došlo po oznámení, pokud spadá do rozsahu činností popsaných v oznámení. Tato možnost přiznaná podnikům, které oznámily dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě, představuje vyvážení rizika podstoupeného podnikem tím, že sám oznámí dohodu nebo jednání ve vzájemné shodě. Tento podnik totiž riskuje nejen to, že bude konstatováno, že dohoda nebo jednání porušuje čl. 81 odst. 1 ES a že mu bude odmítnuto uplatnění odstavce 3, ale i to, že bude sankcionován pokutou za svá jednání předcházející oznámení. Podnik, který nechtěl podstoupit toto riziko, nemůže uplatnit, pokud jde o pokutu uloženou za neoznámené protiprávní jednání, hypotetickou možnost, že oznámení mohlo vést k udělení výjimky.

(viz bod 213)

15. Jelikož pokyny o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO, a zvláště nová metoda stanovování pokut, již tyto pokyny obsahují, pro něj byly rozumně předvídatelné v době před jejich přijetím, kdy k protiprávnímu jednání došlo, nemůže podnik zpochybnit metodu použitou pro stanovování pokut z důvodu, že Komise tím, že použila uvedené pokyny a později znovu zpřísnila svoji praxi, porušila zásadu zákazu zpětné účinnosti zakotvenou v článku 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a v článku 49 Listiny základních práv Evropské unie.

(viz body 217–218)

16. Pokyny o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO představují nástroj, který je, při dodržení právních norem vyšší síly, určený k upřesnění kritérií, jež Komise hodlá používat v rámci výkonu své posuzovací pravomoci, kterou jí při stanovování pokut svěřuje čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17.

Tím, že oznámila v pokynech metodu, kterou hodlala použít pro stanovování pokut ukládaných na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, zůstala Komise uvnitř legálního rámce uloženého tímto ustanovením a nijak nepřekročila diskreční pravomoc, která jí byla zákonodárcem udělena.

Ačkoli taková pravidla, jež mají mít vnější účinky, nemohou být kvalifikována jako právní pravidla, která musí správní orgány v každém případě dodržovat, představují nicméně informativní pravidla jednání pro praxi, jež má být sledována, od nichž se správní orgány mohou v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvedou-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení.

Přijetím takových pravidel jednání a oznámením, na základě jejich uveřejnění, že je napříště použije na jimi dotčené případy, se tento orgán sám omezuje ve výkonu své posuzovací pravomoci a nemůže se od těchto pravidel odchýlit, neboť jinak by byl případně sankcionován z titulu porušení obecných právních zásad, jako jsou rovné zacházení nebo ochrana legitimního očekávání.

Přestože tedy uvedené pokyny nepředstavují právní základ rozhodnutí ukládajícího sankci podniku, který porušil pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, neboť toto rozhodnutí je založeno na článku 3 a čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17, určují nicméně obecným a abstraktním způsobem metodu, kterou si Komise určila pro účely stanovování výše pokut uložených tímto rozhodnutím, a v důsledku toho zajišťují právní jistotu podniků.

Sebeomezení posuzovací pravomoci Komise vyplývající z přijetí pokynů není nicméně neslučitelné se zachováním podstatného prostoru pro uvážení Komise. Uvedené pokyny totiž obsahují různé pružné prvky, které umožňují Komisi vykonávat svoji diskreční pravomoc v souladu s ustanoveními článku 15 nařízení č. 17, tak jak byla vyložena Soudním dvorem.

Stejně jako pokyny vytvořilo i sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod u podniků legitimní očekávání, takže Komise se jím musí během posuzování jejich spolupráce v rámci určení výše pokuty řídit.

Přísluší tedy Soudu, aby v rámci přezkumu legality napadeného rozhodnutí ověřil, zda Komise vykonávala svoji posuzovací pravomoc podle metody uvedené v pokynech a ve sdělení o spolupráci, a pokud by musel konstatovat, že se od nich odchýlila, ověřil, zda je tato odchylka řádně ospravedlněná a právně dostačujícím způsobem odůvodněná.

Nicméně prostor pro uvážení Komise a meze, které pro něj stanovila, nepředjímají výkon soudního přezkumu v plné jurisdikci soudem Společenství.

(viz body 219–227)

17. Skutečnost, že Komise upřesnila pokyny o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO svůj přístup, pokud jde o posouzení závažnosti protiprávního jednání, nebrání tomu, aby Komise posoudila protiprávní jednání globálně v závislosti na všech relevantních okolnostech případu v projednávané věci, včetně faktorů, které v nich nejsou výslovně uvedeny.

Při stanovení výše pokut je totiž namístě přihlédnout k délce trvání a všem poznatkům, které mohou hrát roli při posouzení závažnosti protiprávního jednání. Závažnost protiprávního jednání musí být zjištěna v závislosti na řadě faktorů, jako jsou konkrétní okolnosti případu, jeho kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž by byl stanoven závazný nebo taxativní výčet kritérií, jež musejí být nutně zohledněna.

V tomto ohledu je to zejména posouzení povahy protiprávního jednání, které umožňuje zohlednění různých rozhodných faktorů, jejichž taxativní výčet v uvedených pokynech není možný a mezi které patří potenciální dopad (který se odlišuje od dopadu konkrétního a měřitelného) protiprávního jednání na trh.

(viz body 237–239)

18. Tři aspekty, které je třeba brát v úvahu při hodnocení závažnosti protiprávního jednání podle pokynů o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO, kterými jsou jeho povaha, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost relevantního zeměpisného trhu, nemají v rámci globálního přezkumu stejnou váhu. Povaha protiprávního jednání hraje prvořadou roli zejména pro charakterizování „velmi závažných“ protiprávních jednání. V tomto ohledu vyplývá z popisu velmi závažných protiprávních jednání v uvedených pokynech, že dohody nebo jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem je zejména stanovení cen, mohou být již na základě své vlastní povahy kvalifikovány jako „velmi závažné“, aniž by bylo nezbytné, aby se taková jednání vyznačovala zvláštním dopadem nebo zeměpisným rozsahem. Tento závěr je podpořen skutečností, že pokud popis závažných protiprávních jednání uvádí výslovně dopad na trh a účinky v rozsáhlých oblastech společného trhu, popis velmi závažných protiprávních jednání naproti tomu žádný požadavek konkrétního dopadu na trh ani účinků ve zvláštní zeměpisné oblasti neuvádí.

Přestože existuje vzájemná závislost těchto tří kritérií v tom smyslu, že vysoký stupeň závažnosti z hlediska jednoho nebo druhého může kompenzovat menší závažnost protiprávního jednání z hlediska jiného, rozsah zeměpisného trhu nicméně představuje pouze jedno ze tří rozhodných kritérií pro účely globálního posouzení závažnosti protiprávního jednání a mezi těmito na sobě závislými kritérii není samostatným kritériem v tom smyslu, že by pouze protiprávní jednání týkající se většiny členských států mohla být kvalifikována jako „velmi závažná“. Ani Smlouva, ani nařízení č. 17, ani pokyny, ani judikatura totiž neumožňují domnívat se, že pouze zeměpisně velmi rozsáhlá omezení mohou být takto kvalifikována. Jako velmi závažná protiprávní jednání ve smyslu uvedených pokynů tudíž nelze kvalifikovat pouze ta protiprávní jednání, kterých se účastní téměř všechny podniky evropského trhu.

(viz body 240–241, 311, 313, 381)

19. Cenové horizontální kartelové dohody patří mezi „velmi závažná“ protiprávní jednání, ve smyslu pokynů o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO, a to i kdyby nedošlo k jiným takovým omezením hospodářské soutěže, jako je oddělení trhů.

„Velmi závažná“ povaha takového protiprávního jednání je posílena tehdy, pokud je spácháno v sektoru, jako je bankovní sektor, významném pro celé hospodářství, a dotčené dohody mají velký rozsah, pokrývající širokou škálu významných bankovních produktů a zahrnují velkou většinu hospodářských subjektů dotčeného trhu, včetně nejvýznamnějších podniků. Závažnost protiprávního jednání v důsledku jeho povahy totiž závisí především na nebezpečí, které představuje pro nenarušenou hospodářskou soutěž. V tomto ohledu rozsah kartelové dohody o cenách, jak z hlediska dotčených produktů, tak z hlediska členských podniků, hraje rozhodující roli a cenová horizontální dohoda velkého rozsahu, týkající se tak významného hospodářského sektoru, se nemůže zpravidla vymykat kvalifikování jako velmi závažného protiprávního jednání, ať už je její kontext jakýkoli.

Posouzení „vnitřní“ závažnosti protiprávního jednání nemohou ovlivnit neexistence tajné povahy kartelové dohody, skutečnost, že tato byla vytvořena a zachována za podpory dotčeného členského státu, zohlednění úvah spojených s odrazující povahou pokuty, skutečnost, že protiprávní jednání spočívá v jednání ve vzájemné shodě, souhlas nebo tolerování protiprávního jednání veřejnými orgány, skutečnost, že se věnovala rovněž jiným tématům, neutrálním z hlediska práva hospodářské soutěže, nebo dokonce skutečnost, že dotčený členský stát čerstvě přistoupil k Unii v okamžiku skutkového stavu.

(viz body 249–250, 252, 254–257, 260, 262–263)

20. Při posuzování konkrétního dopadu protiprávního jednání na trh má Komise vycházet z hospodářské soutěže, která by normálně existovala, kdyby k protiprávnímu jednání nedošlo.

Co se týče kartelové dohody o cenách, je podle Komise legitimní vyvozovat, že protiprávní jednání mělo účinky v důsledku toho, že členové kartelové dohody přijali opatření, aby uplatňovali dohodnuté ceny, například tím, že je oznámili zákazníkům, dali svým zaměstnancům pokyny využívat je jako základ jednání a dohlíželi na jejich uplatnění svými soutěžiteli a svými vlastními prodejními místy. Pro učinění závěru o dopadu na trh totiž stačí, aby dohodnuté ceny sloužily jako základ pro stanovení cen individuálních transakcí, a omezovaly tak vyjednávací prostor pro zákazníky.

Naproti tomu nemůže být od Komise vyžadováno, je-li prokázáno provádění kartelové dohody, systematicky prokazovat, že dohody skutečně umožnily dotyčným podnikům dosáhnout vyšší úrovně cen transakcí než té, která by nastala, kdyby neexistovala dohoda.

Pro posouzení závažnosti protiprávního jednání je totiž rozhodující, zda členové kartelové dohody učinili vše, co bylo v jejich moci učinit, aby svým záměrům dali konkrétní výsledek. Co se stalo posléze, v oblasti skutečně uplatňovaných tržních cen, mohlo být ovlivněno jinými faktory, mimo kontrolu členů kartelové dohody. Členové kartelové dohody nemohou obrátit ve svůj prospěch vnější faktory, které překazily jejich úsilí, činíce z nich skutečnosti odůvodňující snížení pokuty.

(viz body 284–287)

21. Fyzické nebo právnické osobě, která řídila dotyčný podnik v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, v zásadě přísluší, aby za toto jednání odpovídala, i když ke dni přijetí rozhodnutí konstatujícího protiprávní jednání odpovídala za provoz podniku jiná osoba. Dokud právnická osoba, která řídila podnik v době protiprávního jednání, existuje, odpovědnost za protiprávní jednání podniku následuje tuto právnickou osobu, i když hmotné a osobní prvky, které přispěly k protiprávnímu jednání, přešly po období, kdy došlo k protiprávnímu jednání, na třetí osoby.

Naproti tomu, když mezi dobou, kdy došlo k protiprávnímu jednání, a dobou, kdy za něj dotčený podnik musí nést důsledky, osoba odpovědná za provoz tohoto podniku přestala právně existovat, je třeba především určit všechny hmotné a osobní prvky, které přispěly k protiprávnímu jednání, aby byla posléze identifikována osoba, která se stala odpovědnou za provoz tohoto celku, aby se zamezilo tomu, že z důvodu zániku osoby odpovědné za provoz podniku v době, kdy došlo k protiprávnímu jednání, by podnik za toto protiprávní jednání neodpovídal.

Když dotčený podnik přestane existovat z důvodu, že byl sloučen s nabyvatelem, přebírá tento nabyvatel jeho aktiva a pasiva, včetně jeho odpovědnosti z důvodu porušení práva Společenství. V takovém případě může být odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustil zanikající podnik, přičítána nabyvateli.

Tato odpovědnost nabyvatele trvá i za předpokladu, že odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustil zanikající podnik před nabytím, může být přičítána jeho bývalé mateřské společnosti.

Tato možnost totiž není sama o sobě v rozporu s tím, aby byla sankcionována samotná dceřiná společnost. Podnik – to znamená hospodářská jednotka zahrnující osobní, hmotné a nehmotné prvky – je řízen orgány stanovenými jeho právním statutem a každé rozhodnutí ukládající mu pokutu může být určeno statutárnímu řídícímu orgánu podniku, i když finanční důsledky jsou nakonec neseny jeho vlastníky. Toto pravidlo by bylo popřeno, kdyby se od Komise, konfrontované s protiprávním jednáním podniku, vyžadovalo vždy ověřovat, kdo je vlastníkem vykonávajícím rozhodující vliv na podnik, aby jí bylo umožněno sankcionovat pouze tohoto vlastníka. Vzhledem k tomu, že možnost sankcionovat mateřskou společnost za jednání dceřiné společnosti nemá tedy dopad na legalitu rozhodnutí určeného pouze dceřiné společnosti, která se účastnila protiprávního jednání, má Komise možnost volby sankcionovat buď dceřinou společnost, která se účastnila protiprávního jednání, nebo mateřskou společnost, která ji ovládala během tohoto období.

Tato volba rovněž přísluší Komisi za předpokladu hospodářského nástupnictví v ovládání dceřiné společnosti. I když v tomto případě Komise může přičítat jednání dceřiné společnosti bývalé mateřské společnosti za období předcházející postoupení a nové mateřské společnosti za období následující po tomto postoupení, není povinna to učinit a může zvolit sankcionování pouze dceřiné společnosti za její vlastní jednání.

(viz body 324–326, 329, 331–332, 372)

22. Pro účely zařazení podniků do kategorií v souladu s bodem 1a šestým pododstavcem pokynů o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO je třeba zohlednit objektivní nebo strukturální vlastnosti podniků, jakož i situaci na dotčeném trhu.

K těmto objektivním skutečnostem patří nejen velikost a síla na trhu podniku, tak jak se odrážejí v jeho vlastním podílu na trhu nebo jeho vlastním obratu, ale rovněž vztahy, které udržuje s jinými podniky, pokud tyto vztahy mohou ovlivnit strukturu trhu. Skutečná schopnost podniku způsobit významnou škodu a skutečný dopad protiprávního jednání, kterého se dopustil, totiž musejí být posouzeny při současném zohlednění hospodářské reality. Je tedy legitimní z hlediska pokynů, aby Komise takové vztahy zohlednila za účelem určení skutečné hospodářské schopnosti členů kartelové dohody způsobit škodu a specifické váhy jejich protiprávního jednání.

V tomto ohledu struktura trhu nemůže být ovlivněna pouze tehdy, svěřují-li vztahy mezi podniky jednomu z nich řídící pravomoc nebo úplnou kontrolu soutěžního jednání jiných subjektů, jako v případě hospodářských jednotek. Síla podniku na trhu může rovněž přerůst jeho vlastní podíl na trhu, pokud udržuje stálé vztahy s jinými podniky, v rámci nichž může neformálně vykonávat faktický vliv na jejich jednání. Je tomu tak rovněž tehdy, když výsledkem existujících vztahů mezi podniky je omezení nebo vyloučení hospodářské soutěže mezi nimi. Skutečnost, že takové vztahy nemají takovou povahu, aby odůvodnily konstatování, podle kterého dotyčné podniky jsou součástí téhož hospodářského útvaru, neznamená, že Komise od nich musí odhlédnout a posoudit situaci na trhu, jako by tyto vztahy neexistovaly.

Naproti tomu konkrétní jednání různých členů kartelové dohody nebo stupeň jejich osobního zavinění není určující jako takový pro účely rozdělení do kategorií. Chování podniku může zajisté představovat indicii o povaze vztahů, které podnik udržuje s jinými podniky. Existence takových specifických jednání, jako je organizování výměn informací s jinými podniky nebo výslovná zaujetí stanoviska během setkání kartelu, jejichž cílem je hájit jejich zájmy nebo je zavazovat k dodržování protisoutěžních dohod, není nicméně ani nezbytná, ani sama osobě dostačující pro odůvodnění zohlednění tržního podílu posledně uvedených podniků při posouzení síly prvního podniku na trhu. Při neexistenci stálých vztahů s podniky, se kterými jsou informace vyměňovány nebo jejichž zájmy jsou zastupovány, totiž nejsou taková jednání pro účely zařazení do kategorií určující, zatímco mohou případně být zohledněna během posouzení přitěžujících a polehčujících okolností z titulu bodů 2 a 3 pokynů.

Z toho vyplývá, v rámci systému kulatých stolů, zavedeného bankami, aby se pravidelně dohadovaly na svém jednání, pokud jde o základní parametry týkající se hospodářské soutěže na trhu s bankovními produkty a službami v členském státě, že jakmile vztahy existující mezi zastřešujícími společnostmi a decentralizovanými bankami jejich seskupení propůjčily zastřešujícím společnostem daleko významnější hospodářskou sílu, než sílu vyplývající z jejich podílů na trhu jakožto obchodních bank, a odpovídající tržnímu podílu celého příslušného seskupení, správné posouzení skutečné schopnosti zastřešujících společností způsobit významnou škodu a specifické váhy jejich protiprávního jednání vyžaduje zohlednění nejen jejich vlastních podílů na trhu jakožto obchodních bank, ale rovněž tržních podílů decentralizovaných bank, a odůvodňuje tedy přičítání tržních podílů decentralizovaných sektorů ústředním institucím.

(viz body 359–362, 377, 404, 407, 409)

23. Pokud Komise ve svém oznámení námitek výslovně uvádí, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvedla hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“, splnila tak svou povinnost respektovat právo uvedených podniků na obhajobu. Naproti tomu Komise není povinna, jakmile uvedla skutkové a právní okolnosti, na kterých založí svoje stanovení výše pokut, upřesnit způsob, jakým použila každou z těchto okolností pro určení výše pokuty, a to tím spíše, že podniky požívají dodatečné záruky, co se týče určení výše pokut, jelikož Soud má pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a může zejména zrušit nebo snížit pokutu na základě článku 17 nařízení č. 17.

(viz bod 369)

24. Přístup Komise, spočívající, za účelem určení výše pokut, v rozdělení členů kartelové dohody do několika kategorií, s paušalizováním výchozí výše pokuty stanovené podnikům náležejícím do téže kategorie, i když nebere v úvahu rozdíly velikosti mezi podniky téže kategorie, nemůže být v zásadě považován za protiprávní. Komise totiž není v případě udělení pokut více podnikům, které se dopustily stejného protiprávního jednání, povinna zajistit, aby se do konečné výše pokut promítlo rozlišování mezi dotyčnými podniky, pokud jde o jejich velikost.

To nic nemění na tom, že takové rozdělení podle kategorií musí dodržovat zásadu rovného zacházení a že určení prahů pro každou z takto identifikovaných skupin musí být soudržné a objektivně odůvodněné.

(viz body 422–423)

25. Článek 15 odst. 2 poslední pododstavec nařízení č. 17 stanoví vedle zohlednění závažnosti též zohlednění trvání daného protiprávního jednání pro stanovení výše pokuty. Z toho vyplývá, že dopad trvání protiprávního jednání na výchozí výši pokuty musí být zpravidla významný. To brání tomu, aby vyjma zvláštních okolností bylo stanoveno čistě symbolické zvýšení výchozí výše z důvodu doby trvání protiprávního jednání. Jestliže dohoda mající protisoutěžní cíl není prováděna, je tak nicméně třeba brát v úvahu dobu trvání, během které tato dohoda existovala, to znamená období, které uplynulo mezi datem jejího uzavření a datem jejího ukončení.

Zvýšení výchozí výše o 10 % za každý rok proto nemůže být vyhrazeno pro mimořádné případy. Pokyny o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO totiž stanoví takovou hranici pouze pro dlouhodobé protiprávní jednání, zatímco pro střednědobé protiprávní jednání (obecně od jednoho roku do pěti let) byla stanovena jediná nejvyšší hranice 50 % výchozí výše, což nevylučuje, že bude překročena sazba zvýšení 10 % za rok.

Krom toho, zvýšení pokuty v závislosti na době trvání není omezeno na předpoklad, že existuje přímý vztah mezi dobou trvání a větší škodou způsobenou cílům Společenství, na něž se vztahují pravidla hospodářské soutěže.

(viz body 465–467)

26. Komise musí při stanovení výše pokut jednat v souladu s ustanoveními svých vlastních pokynů. Nicméně v pokynech o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO není uvedeno, že by Komise musela vždy samostatně brát v úvahu každou z polehčujících okolností uvedených v bodě 3 těchto pokynů, a není povinna automaticky přiznat dodatečné snížení z tohoto titulu, neboť přiměřená povaha případného snížení pokuty z titulu polehčujících okolností musí být posouzena z celkového hlediska při zohlednění všech relevantních okolností.

Přijetí uvedených pokynů totiž nezbavilo relevance judikaturu, podle které Komise disponuje posuzovací pravomocí, která jí umožňuje zohlednit, nebo nezohlednit některé skutečnosti při stanovování výše pokut, které hodlá uložit, zejména v závislosti na okolnostech projednávané věci. Při nedostatku závazného ustanovení v pokynech, co se týče polehčujících okolností, které mohou být brány v úvahu, si Komise ponechala určitý prostor pro celkové posouzení významu možného snížení výše pokut z titulu polehčujících okolností.

(viz body 472–473)

27. Podle bodu 3 první odrážky pokynů o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO může „výlučně pasivní nebo následovnická“ role podniku při protiprávním jednání, pokud je prokázána, založit polehčující okolnost.

V tomto ohledu lze v rámci skutečností, které mohou odhalit pasivní roli podniku v kartelové dohodě, zohlednit výrazně sporadičtější účast na setkáních ve srovnání s ostatními účastníky kartelové dohody.

Nicméně, jakmile se podnik účastnil, i když zde nehrál aktivní roli, jednoho nebo několika setkání majících protisoutěžní cíl, musí být považován za účastnící se kartelové dohody, ledaže by prokázal, že se otevřeně distancoval od protiprávních konzultací. Svojí účastí na setkáních se totiž podnik v zásadě účastní uzavřených dohod narušujících hospodářskou soutěž, nebo alespoň vyvolává u ostatních účastníků představu své účasti.

V tomto ohledu není pro posouzení pasivní nebo následovnické role podniku rozhodující, zda měl z dohod prospěch. Na jedné straně může mít rovněž následovník prospěch z účinků kartelové dohody. Na druhé straně skutečnost, že nemá prospěch z protiprávního jednání, nemůže, aniž by uložená pokuta ztratila svoji odrazující povahu, zakládat polehčující okolnost.

(viz body 481–482, 486, 489)

28. Podle bodu 3 druhé odrážky pokynů o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO může „praktické neprovádění dohod nebo ujednání o protiprávním jednání“ zakládat polehčující okolnost. Nicméně skutečnost, že se podnik, jehož účast na konzultacích s jeho soutěžiteli je prokázána, na trhu nechoval v souladu s tím, na čem se dohodl se svými soutěžiteli, nepředstavuje nutně skutečnost, ke které by se při stanovování výše ukládané pokuty mělo přihlížet jako k polehčující okolnosti.

Podnik, který navzdory konzultacím se svými soutěžiteli nadále sleduje víceméně nezávislou politiku na trhu, se totiž může pouze pokoušet využít kartelovou dohodu ve svůj prospěch a podnik, který se nedistancuje od výsledků setkání, kterého se účastnil, v zásadě nese svou plnou odpovědnost z důvodu své účasti na kartelové dohodě. Komise je tudíž povinna uznat existenci polehčující okolnosti z důvodu neprovádění kartelové dohody pouze tehdy, když podnik, který se dovolává této okolnosti, může prokázat, že se provedení této kartelové dohody bránil tak jednoznačně a důrazně, že tím bylo narušeno samo její fungování, a že nevyvolával představu své účasti na dohodě, a nepodněcoval tak jiné podniky k jejímu provedení. Pro podniky by bylo skutečně příliš jednoduché minimalizovat riziko, že budou muset zaplatit značnou pokutu, kdyby mohly nejprve čerpat výhody z protiprávní kartelové dohody, a poté mít nárok na snížení pokuty z důvodu, že při uskutečnění protiprávního jednání hrály pouze omezenou roli, ačkoliv jejich jednání podnítilo ostatní podniky k tomu, aby ve větší míře jednaly způsobem poškozujícím hospodářskou soutěž.

(viz body 490–491)

29. Podle bodu 3 třetí odrážky pokynů o metodě pro stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy ESUO patří „ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla (zejména při provádění kontrol)“, mezi polehčující okolnosti. Nicméně snížení pokuty z důvodu ukončení protiprávního jednání, jakmile Komise zasáhla, nemůže být automatické, ale závisí na posouzení okolností konkrétního případu Komisí v rámci její posuzovací pravomoci. V tomto ohledu uplatnění tohoto ustanovení pokynů ve prospěch podniku je zvláště přiměřené v situaci, kdy protisoutěžní povaha dotčeného jednání není zjevná. Naopak jeho použití je méně žádoucí v situaci, kdy je povaha tohoto jednání jasně protisoutěžní, pokud je ovšem prokázáno.

I když totiž Komise v minulosti považovala dobrovolné ukončení protiprávního jednání za polehčující okolnost, může brát na základě svých pokynů v úvahu skutečnost, že zjevná, velmi závažná protiprávní jednání jsou stále relativně častá, i když jejich protiprávnost byla stanovena od počátku politiky hospodářské soutěže Společenství, a tudíž se může domnívat, že je namístě upustit od této velkorysé praxe a již neodměňovat ukončení takového protiprávního jednání snížením pokuty.

Za těchto podmínek může přiměřená povaha snížení pokuty z důvodu ukončení protiprávního jednání záviset na tom, zda dotčené podniky mohly důvodně pochybovat o protiprávní povaze svého jednání, a odkaz na veřejnosti obecně známé protiprávní jednání může představovat dostatečné odůvodnění volby Komise neuplatnit snížení pokuty z takového důvodu.

(viz body 497–499)

30. V kontextu rozšiřování Evropské unie nestačí případná přípustnost protisoutěžních dohod ve vnitrostátním právu sama o sobě k tomu, aby ponechala místo pro důvodnou pochybnost, pokud jde o protiprávní povahu jednání podniků, které se jich účastní, z hlediska práva Společenství. Tím spíš je tomu tak v případě, kdy dotčené podniky disponují značnými prostředky. Takovým podnikům přísluší, aby se připravily na právní důsledky přistoupení členského státu, ve kterém jsou usazeny, k Evropské unii, a zejména se včas informovaly o obsahu pravidel hospodářské soutěže práva Společenství (nebo i práva Evropského hospodářského prostoru), která se na ně budou uplatňovat, jakož i o tom, co nového přinesou vzhledem k vnitrostátnímu právu.

Ačkoli totiž není vyloučeno, že za určitých okolností vnitrostátní právní rámec nebo jednání vnitrostátních orgánů mohou být považovány za polehčující okolnosti, povolení nebo tolerování protiprávního jednání ze strany vnitrostátních orgánů nemůže být z tohoto titulu zohledněno, disponují-li dotčené podniky nezbytnými prostředky k tomu, aby si opatřily přesné a správné právní informace.

(viz body 504–505)

31. Při sankcionování porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství není Komise povinna považovat za polehčující okolnost špatné finanční zdraví dotčeného odvětví a to, že Komise zohledňovala v předchozích věcech hospodářskou situaci odvětví jako polehčující okolnost, ještě neznamená, že musí nezbytně pokračovat v dodržování této praxe. Obecně totiž kartely vznikají v okamžiku, kdy se v některém odvětví objeví obtíže.

(viz bod 510)

32. V oblasti hospodářské soutěže neodůvodňuje spolupráce při šetření, která nepřekročí rámec povinností, vyplývajících pro podniky z čl. 11 odst. 4 a 5 nařízení č. 17, snížení pokuty. Naproti tomu je takové snížení odůvodněné, když podnik poskytne informace, které jdou výrazně nad rámec informací, které Komise může požadovat na základě článku 11 nařízení č. 17.

Pro odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce musí jednání podniku ulehčit úlohu Komise spočívající ve zjišťování a stíhání porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství a svědčit o opravdovém duchu spolupráce.

Na jedné straně tedy přísluší Soudu přezkoumat, zda Komise přehlédla míru, v níž spolupráce dotčených podniků překročila to, co bylo požadováno v souladu s článkem 11 nařízení č. 17. V tomto ohledu vykonává úplný přezkum týkající se zejména mezí povinnosti odpovědět na žádosti o informace, které vyplývají z práva podniků na obhajobu.

Na druhé straně je Soud povolán ověřit, zda Komise správně posoudila, s ohledem na sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod, užitečnost spolupráce při prokazování protiprávního jednání. V mezích vytýčených uvedeným sdělením požívá Komise při posouzení, zda informace nebo dokumenty dobrovolně poskytnuté podniky ulehčily její úlohu a zda je namístě přiznat podniku snížení na základě tohoto sdělení, posuzovací pravomoci. Toto posouzení je předmětem omezeného soudního přezkumu.

Při výkonu své posuzovací pravomoci nicméně Komise nesmí ponechat stranou zásadu rovného zacházení, která je porušena, je-li se srovnatelnými situacemi zacházeno odlišně nebo s odlišnými situacemi zacházeno stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné. Tato zásada brání tomu, aby Komise zacházela odlišně se spoluprací podniků, jichž se týká totéž rozhodnutí.

Naproti tomu samotná skutečnost, že Komise udělila při své dřívější rozhodovací praxi určitou míru snížení za určité jednání, neznamená, že je povinna stejné poměrné snížení udělit při posouzení podobného jednání v rámci pozdějšího správního řízení.

V případě, kdy je cílem žádosti o informace na základě čl. 11 odst. 1 a 2 nařízení č. 17 získání informací, jejichž vyzrazení může Komise požadovat rozhodnutím na základě odstavce 5 tohoto článku, může být jako dobrovolná kvalifikována pouze rychlost odpovědi dotyčného podniku. Komisi přísluší posoudit, zda tato rychlost ulehčila její práci takovým způsobem, aby odůvodnila snížení pokuty, a sdělení o spolupráci jí nestanoví povinnost pokutu z tohoto důvodu systematicky snižovat.

Krom toho, může-li sice uznání existence kartelové dohody ulehčit práci Komise při šetření víc, než pouhé uznání věcné správnosti skutkového stavu, takže Komise může přiznat odlišné zacházení podnikům, které připustily skutkové okolnosti, v porovnání s podniky, které připustily i existenci kartelové dohody, není Komise nicméně povinna takové rozlišení učinit. Přísluší jí totiž posoudit v každém individuálním případě, zda takové doznání skutečně ulehčilo její práci. Tak tomu není v případě výslovného přiznání protisoutěžního cíle schůzek, konajících se za účelem dohodnout se o cenách nebo jiných parametrech týkajících se hospodářské soutěže, když takový cíl vyplývá ze samotného jejich předmětu.

(viz body 529–534, 536, 559)

33. V rámci řízení v oblasti hospodářské soutěže nemůže Komise na základě žádosti o informace podle čl. 11 odst. 5 nařízení č. 17 uložit podniku povinnost poskytnout odpovědi, kterými by tento podnik musel přiznat existenci protiprávního jednání, které musí Komise prokázat. Pro zachování užitečného účinku čl. 11 odst. 2 a 5 nařízení č. 17 má nicméně právo uložit podnikům povinnost poskytnout všechny nezbytné informace týkající se skutkových okolností, které jim mohou být známy, a podle potřeby jí předat dokumenty s nimi související, které mají ve svém držení, i když mohou sloužit k prokázání protisoutěžního jednání. Komise tak může uložit podnikům povinnost odpovědět na otázky čistě skutkové povahy a požadovat předložení již existujících dokumentů.

Naproti tomu žádosti vyzývající dotyčný podnik, aby popsal předmět a průběh setkání, kterých se účastnil, jakož i výsledky nebo závěry těchto setkání, existuje-li podezření, že předmět uvedených setkání může omezovat hospodářskou soutěž, jsou neslučitelné s právy obhajoby vzhledem k tomu, že mohou tento podnik donutit doznat se k účasti na porušení pravidel hospodářské soutěže Společenství.

Z toho vyplývá, že jakmile Komise po šetřeních disponuje mnoha indiciemi, pokud jde o existenci sítě dohod organizované do velkého počtu kulatých stolů týkajících se všech bankovních produktů na posuzovaném trhu, může legitimně od dotčených bank požadovat, prostřednictvím žádostí o informace na základě čl. 11 odst. 5 nařízení č. 17, uvedení dat setkání zmíněných kulatých stolů a jejich účastníků, ať už se jedná o ty, u kterých Komise po uvedených šetřeních disponovala takovými přesnými informacemi, jako jsou jejich určení a data konání určitých setkání, nebo o všechny ostatní kulaté stoly.

(viz body 539–541, 543)

34. Předání dokumentů, jejichž poskytnutí měla Komise na základě čl. 11 odst. 5 nařízení č. 17 právo požadovat, podnikem Komisi nemůže být kvalifikováno jako dobrovolná spolupráce ve smyslu sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod.

(viz bod 544)

35. V rámci řízení v oblasti hospodářské soutěže, a třebaže jí dotčené podniky dobrovolně poskytly informace překračující to, o co je žádala prostřednictvím žádosti o informace na základě čl.11 odst. 5 nařízení č. 17, nepřekračuje Komise prostor pro uvážení, který jí připadá v souladu s hlavou D bodem 2 první odrážkou sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod při posouzení, zda spolupráce „přispívá k prokázání existence protiprávního jednání“, tím, že učinila zohlednění této spolupráce závislým na existenci přidané hodnoty vyplývající buď z oznámení „nových skutkových okolností“, nebo z vysvětlení umožňujících věc lépe pochopit. Ani sdělení o spolupráci, ani judikatura týkající se dané oblasti totiž neukládají Komisi povinnost snížit pokutu z důvodu praktické nebo logistické podpory jejího šetření.

(viz body 552–553)

36. Ačkoli mohou v oblasti hospodářské soutěže některé vady řízení v průběhu správního řízení někdy odůvodnit snížení pokuty, i když nemohou vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, mohou takové snížení pokuty odůvodnit pouze vady řízení, které mohou vážně poškodit zájmy účastníka řízení, který se jich dovolává. Tak tomu může být zejména v případě, když se jedná o vady zakládající porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

(viz body 568–569)