ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

ze dne 18. června 2013 (*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Celosvětový trh s fluoridem hlinitým – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP – Stanovení cen a rozdělení trhů – Důkaz protiprávního jednání – Právo na obhajobu – Soulad mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím – Pokuty – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Evropsko-středomořská dohoda“

Ve věci T‑406/08,

Industries chimiques du fluor (ICF), se sídlem v Tunisu (Tunisko), původně zastoupená M. van der Woudem a T. Hennenem, poté P. Wytinckem a D. Gilletem, advokáty

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené É. Gippini Fournierem, K. Mojzesowicz a N. von Lingenem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 3043 ze dne 25. června 2008 v řízení podle článku 81 [ES] a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.180 – fluorid hlinitý) o kartelové dohodě na celosvětovém trhu s fluoridem hlinitým, která se týká stanovení cen a rozdělení trhů na celosvětové úrovni, jakož i podpůrně návrh na snížení výše pokuty uložené žalobkyni,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení J. Azizi (zpravodaj), předseda, I. Labucka a S. Frimodt Nielsen, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 15. června 2012,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

I –   Skutkový stav

1         Rozhodnutí Komise C (2008) 3043 ze dne 25. června 2008 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39.180 – fluorid hlinitý) (dále jen „napadené rozhodnutí“) se týká kartelové dohody na celosvětovém trhu s fluoridem hlinitým, která upravuje stanovení cen a rozdělení trhů na celosvětové úrovni, které se aktivně účastnila žalobkyně, Industries chimiques du fluor (dále jen „ICF“).

2        Žalobkyně je akciovou společností tuniského práva, která je kótovaná na Tuniské burze a působí v oblasti výroby a prodeje fluoridu hlinitého (bod 23 napadeného rozhodnutí).

3        Boliden Odda A/S (dále jen „Boliden“) je podnikem založeným podle norského práva působícím ve výrobě a prodeji zinku a fluoridu hlinitého (bod 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dne 23. března 2005 podala Boliden Komisi Evropských společenství žádost o osvobození od pokuty na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; dále jen „oznámení o spolupráci“). V dubnu 2005 Boliden poskytla upřesnění a doplňující informace a učinila ústní prohlášení. Dne 28. dubna 2005 přiznala Komise společnosti Boliden podmínečné osvobození od pokut na základě odst. 8 písm. a) oznámení o spolupráci (bod 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

4        Ve dnech 25. a 26. května 2005 Komise provedla kontroly na základě čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81[ES] a 82 [ES] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205) v prostorách evropských dodavatelů fluoridu hlinitého (bod 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zejména společností Fluorsid SpA, společnosti italského práva, Alufluor AB, Derivados del Fluor SA a C. E. Giulini & C. Srl.

5        Ve dnech 23. a 31. srpna 2006 Komise vyslechla pana O., bývalého obchodního ředitele divize fluoridu hlinitého „Noralf“ společnosti Boliden na základě článku 19 nařízení č. 1/2003 (bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

6         V období od září 2006 do února 2007 zaslala Komise několik žádostí o informace podnikům dotčeným správním řízením v tomto stadiu, zejména žalobkyni, společnostem Boliden, Alufluor, Derivados del Fluor, Fluorsid, C. E. Giulini & C., Minmet, společnosti sídlící ve Švýcarsku a hlavnímu akcionáři společnosti Fluorsid, a Industrial Quimica de Mexico (IQM), společnosti podle mexického práva na základě čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1/2003, na které tyto podniky odpověděly (bod 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

7         Dne 29. března 2007 v průběhu schůzky s Komisí předložila Fluorsid některé dokumenty. Dne 22. dubna 2007 Fluorsid podala „žádost o ochranu před pokutami nebo o snížení pokuty“ na základě oznámení o spolupráci, kterou Komise vyložila jako žádost o snížení výše pokuty. Dne 27. května 2007 Fluorsid předložila doplnění k této žádosti. Dne 13. července 2007 Komise společnosti Fluorsid oznámila, že nemá v úmyslu přiznat jí snížení výše pokut na základě oznámení o spolupráci (body 60 a 248 až 249 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

8        Dne 24. dubna 2007 Komise formálně zahájila řízení zejména proti žalobkyni, společnostem Boliden, Fluorsid, Minmet a IQM a vydala oznámení námitek, které jim bylo odesláno dne 25. dubna 2007 a doručeno v období od 26. do 30. dubna 2007. V téže době jim Komise umožnila přístup ke spisu ve formě CD ROMu (bod 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

9        S výjimkou společnosti Boliden podali adresáti oznámení námitek svá vyjádření k námitkám vzneseným vůči nim (bod 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

10       Dne 13. září 2007 se konalo jednání, kterého se zúčastnili všichni adresáti tohoto oznámení námitek (bod 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11      Ve dnech 11. a 14. dubna 2008 zaslala Komise žádosti o informace všem adresátům oznámení námitek a vyzvala je, aby uvedli svůj celkový obrat a své tržby z prodeje fluoridu hlinitého a poskytli upřesnění ke všem budoucím významným změnám, pokud jde o činnost nebo majetek (bod 64 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

II –  Napadené rozhodnutí

A –  Výrok napadeného rozhodnutí

12      Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:

„Článek 1

Následující podniky porušily článek 81 [ES] a článek 53 Dohody o EHP tím, že se v době od 12. července 2000 do 31. prosince 2000 účastnily dohody a/nebo jednání ve vzájemné shodě v odvětví fluoridu hlinitého:

a) Boliden […]

b) Fluorsid […] a Minmet […]

c) [ICF]

d) [IQM] a Q. B. Industrias SAB

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 se ukládají tyto pokuty:

a) Boliden […]: 0 eur;

b) Fluorsid […] a Minmet […], společně a nerozdílně: 1 600 000 eur;

c) [ICF]: 1 700 000 eur;

d) [IQM] a Q. B. Industrias SAB, společně a nerozdílně: 1 670 000 eur.

[…]“

B –  Odůvodnění napadeného rozhodnutí

13      V odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise v podstatě rozvinula následující úvahy.

1.     K odvětví fluoridu hlinitého

14       Podle Komise je fluorid hlinitý chemickou sloučeninou používanou pro výrobu hliníku, která umožňuje snížit spotřebu elektrické energie potřebné při tavení v průběhu výroby primárního hliníku, čímž významně přispívá ke snížení nákladů na výrobu hliníku. Výrobci hliníku jsou údajně hlavními spotřebiteli fluoridu hlinitého. Roční celosvětová výroba hliníku údajně činí více než 20 milionů tun, z čehož přibližně 30 % připadá na Evropu (body 2 a 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

15       Podle Komise dosáhly v roce 2000 tržby z prodeje fluoridu hlinitého uskutečněné žalobkyní v Evropském hospodářském prostoru (EHP) výše 8 146 129 eur a v celosvětovém měřítku částky 34 339 694 eur. V roce 2007 údajně celosvětový obrat dosáhl částky 36 891 574 eur (bod 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16       V roce 2000 se celková odhadovaná obchodní hodnota fluoridu hlinitého prodaného na volném trhu EHP blížila 71 600 000 eur. Obchodní hodnota fluoridu hlinitého prodaného na světovém volném trhu, jehož se týkala kartelová dohoda, se v roce 2000 blížila částce 340 000 000 eur. Odhadovaný kumulovaný tržní podíl podniků, kterých se týká napadené rozhodnutí, představoval na trhu EHP 33 % a na světovém trhu 35 % (bod 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17      S fluoridem hlinitým se obchoduje na celosvětové úrovni. K prodejům dochází ze Spojených států do EHP a z EHP do Spojených států, Afriky, Jižní Ameriky a Austrálie (bod 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žalobkyně prodává značné objemy výrobku v EHP (bod 36 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Od roku 1997 sdružuje sdružení výrobců fluoridu hlinitého, Inorganic Fluorine Producers Association (IFPA), výrobce z celého světa (bod 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

2.     Ke schůzce v Miláně a k provádění kartelové dohody

18      Podle Komise se některá koluzní jednání v odvětví fluoridu hlinitého týkají již období mezi vytvořením IFPA v roce 1997 a schůzkou v Miláně (Itálie) konanou dne 12. července 2000, avšak neexistuje o tom žádný přesvědčivý důkaz (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise uvedla, že na schůzce v Miláně byli zástupci společností Fluorsid, žalobkyně a IQM přítomni, avšak zástupce divize „Noralf“ společnosti Boliden se této schůzky zúčastnil prostřednictvím telefonu. Během této schůzky se účastníci podle Komise dohodli na cíli zvýšení cen o 20 % u fluoridu hlinitého. Přezkoumali několik světových regionů, včetně Evropy, pro stanovení úrovně obecné ceny a v některých případech rozdělení trhu. Podle jejich dohody bylo obecným cílem dosažení vyšší cenové úrovně a odrazení od poskytování výrazných slev. Účastníci si rovněž vyměnili citlivé obchodní informace. V tomto ohledu Komise vycházela ze zápisu pana R., zástupce společnosti Fluorsid, ze schůzky v Miláně, z poznámek pana O., zástupce divize „Noralf“ společnosti Boliden a z prohlášení pana O. (body 77 až 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19      Podle Komise zůstaly po schůzce v Miláně dotyčné podniky ve vzájemném kontaktu (bod 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Dne 25. října 2000 si dále pan T. z divize „Noralf“ společnosti Boliden a pan A. ze společnosti IQM telefonicky vyměnili informace týkající se jejich nabídek zákazníkovi v Austrálii, včetně informací o cenové výši, době trvání smlouvy a nabízeném objemu. Obsah této telefonické konverzace je podle Komise zachycen v písemné poznámce pana T. z té doby adresované panu O., rovněž z divize „Noralf“ společnosti Boliden (bod 94 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      Dne 8. listopadu 2000 zaslal pan C., zmocněný člen představenstva společnosti Minmet, údajně společnosti Fluorsid poznámku o telefonickém rozhovoru, který měl téhož dne s panem G., pracujícím u žalobkyně, v souvislosti s prodejními cenami fluoridu hlinitého (bod 95 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

22      Podle Komise zaslala dne 9. listopadu 2000 Minmet společnosti Fluorsid další zápis ze schůzky s žalobkyní v Lausanne (Švýcarsko) týkající se zákazníků a cen na určitých trzích, zvláště v Brazílii a Venezuele (bod 96 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

3.     K použití čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP

23      Komise dospěla k závěru, že schůzka v Miláně a následné úkony směřující k jejímu provedení naplňují všechny znaky dohody nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES nebo článku 53 Dohody o EHP (body 115 až 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že tato dohoda představuje jediné a trvající protiprávní jednání (body 123 až 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      Cílem tohoto protiprávního jednání bylo podle Komise omezit hospodářskou soutěž v Evropském společenství a v EHP (body 130 až 135 napadeného rozhodnutí), ale jeho zeměpisný rozsah byl světový a týkal se oblastí zmíněných v zápise ze schůzky v Miláně, totiž Evropy, Turecka, Austrálie, Jižní Ameriky, jižní Afriky a Severní Ameriky (bod 136 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

25       Podle Komise mohla mít dohoda citelný vliv na obchod mezi členskými státy „a/nebo“ smluvními stranami Dohody o EHP (body 137 až 142 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

4.     K době trvání protiprávního jednání

26      Navzdory údajům, podle kterých se výrobci fluoridu hlinitého již zapojili do koluzních jednání v průběhu druhé poloviny devadesátých let, zejména po schůzce, která se konala v Řecku v roce 1999, se Komise domnívala, že disponovala přesvědčivými důkazy o existenci kartelové dohody až od „přinejmenším“ 12. července 2000, data schůzky v Miláně (bod 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

27      Podle Komise jsou v odvětví fluoridu hlinitého dodavatelské smlouvy sjednávány předem během období začínajícího v průběhu druhého pololetí každého kalendářního roku a končí na konci téhož kalendářního roku nebo v průběhu prvních pěti měsíců následujícího kalendářního roku. To platí i pro víceleté smlouvy. Některé víceleté smlouvy vždy předpokládají buď každoroční dohodu o cenách na konci každého kalendářního roku, nebo půlroční revizi cen na konci každého pololetí. Zápis ze schůzky v Miláně má potvrzovat, že praxe v tomto odvětví spočívala v určení cen předem pro následující hospodářský rok. Komise z toho vyvodila, že se výsledek koluzních kontaktů z července 2000 uplatnil v jednáních vedených v průběhu druhého pololetí roku 2000 (bod 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

28       Komise tak dospěla k závěru, že kartelová dohoda trvala a nadále vytvářela protisoutěžní účinky, z důvodu jednání jejích členů, až do „přinejmenším“ 31. prosince 2000 (bod 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

5.     K určení výše pokuty

29      Komise stanovila základní výši pokuty, která má být uložena žalobkyni na 1 700 000 eur (bod 243 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přičemž uvedla, že podle pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny z roku 2006“) „základní výše pokuty bude souviset s určitým podílem hodnoty tržeb a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobených počtem let, během nichž k takovému jednání docházelo“ (bod 234 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

30      V projednávané věci protiprávní jednání spočívalo zejména v horizontální dohodě o určení cen, která ze své povahy patří mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže. To by se mělo odrážet v podílu hodnoty zohledněných tržeb (bod 236 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V roce 2000 odhadovaný kumulovaný tržní podíl podniků, které se na tomto protiprávním jednání podílely, nepřekročil v EHP 35 % (bod 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Zeměpisný rozsah kartelové dohody byl celosvětový (bod 238 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise „rovněž zohlednila stupeň provedení protiprávního jednání [body 134 a 135, 154 až 156, 172 a 185 odůvodnění napadeného rozhodnutí] pro určení podílu hodnoty tržeb, které mají být vzaty v úvahu“ (bod 239 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

31       Komise z toho vyvodila, že vzhledem k výše uvedeným faktorům týkajícím se povahy protiprávního jednání a jeho zeměpisnému rozsahu, činí podíl hodnoty tržeb každého z dotčených podniků, podle čehož musí být stanovena základní výše pokut, které mají být uloženy, 17 % (bod 240 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

32      Jelikož doba trvání protiprávního jednání odpovídá „přinejmenším“ období od 12. července do 31. prosince 2000, činil násobící koeficient, který se měl uplatnit na stanovenou základní výši pokuty, 0,5 (bod 241 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Dodatečné navýšení k odrazení podniků od účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, jakou je dohoda v projednávané věci, je 17 % hodnoty tržeb (bod 242 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

33      Komise stanovila základní výše pokut ukládaných účastníkům kartelové dohody, takto:

–        Boliden: 1 milion eur;

–        Fluorsid a Minmet: 1,6 milionu eur;

–        ICF: 1,7 milionu eur;

–        IQM, Q. B. Industrias S. A. B.: 1,67 milionu eur.

34       Na základě oznámení o spolupráci Komise nakonec přiznala ochranu před pokutami společnosti Boliden, která byla osvobozena od jakékoli pokuty.

6.     K polehčujícím okolnostem

35       Komise se domnívala, že důkazy uvedené žalobkyní neprokazují, že její skutečné chování na trhu „mohlo převážit nad protisoutěžními účinky zjištěného protiprávního jednání ani, že se během doby trvání protiprávního jednání vždy na trhu chovala nezávisle“. Naopak důkazy obsažené ve spisu Komise prokazují, že žalobkyně udržovala dvoustranné kontakty se svými konkurenty i po schůzce v Miláně (body 245 až 247 napadeného rozhodnutí). Komise neshledala polehčující okolnosti ve prospěch žalobkyně, které by mohly vést ke snížení výše pokuty.

36      Komise dospěla k závěru, že výše pokuty, která má být žalobkyni uložena na základě čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003, musí činit 1,7 milionu eur (bod 276 napadeného rozhodnutí).

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

37       Žalobkyně podala projednávanou žalobu prostřednictvím elektronické pošty a faxu, které došly do kanceláře Tribunálu ve dnech 19. a 20. září 2008. Papírová verze této žaloby byla doručena do kanceláře Tribunálu dne 24. září 2008. Průvodní dopis doprovázel všechna zaslání žaloby.

38       Dne 27. října 2008 žalobkyně na výzvu Tribunálu předložila svá vyjádření k originální povaze papírové verze žaloby, která byla doručena dne 24. září 2008.

39      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–         podpůrně podstatně snížil pokutu, která byla žalobkyni uložena,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

40      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–         odmítl žalobu jako nepřípustnou nebo případně tuto žalobu zamítl jako neopodstatněnou.

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

41       Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (první senát) zahájit ústní část řízení.

42      Vzhledem k překážce na straně jednoho z členů senátu určil předseda Tribunálu na základě čl. 32 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu jiného soudce k doplnění příslušného senátu.

43       V rámci organizačního procesního opatření přijatého na základě článku 64 jednacího řádu Tribunál požádal Komisi, aby předložila některé dokumenty a písemně odpověděla na otázky. Komise těmto organizačním procesním opatřením vyhověla ve stanovené lhůtě.

44       Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 14. června 2012.

 Právní otázky

I –  K přípustnosti žaloby

45       Komise namítá nepřípustnost projednávané žaloby.

46      Napadené rozhodnutí ze dne 25. června 2008 bylo žalobkyni oznámeno dne 10. července 2008. Lhůta pro podání žaloby na neplatnost proti napadenému rozhodnutí, prodloužená o desetidenní lhůtu z důvodu vzdálenosti, uplynula dne 22. září 2008. Kopie žaloby byla doručena do kanceláře Tribunálu elektronickou poštou dne 19. září 2008 a faxem dne 20. září 2008, zatímco papírová verze ji byla doručena až dne 24. září 2008. Jelikož papírová verze není prvopisem žaloby, nýbrž fotokopií prvopisu, čl. 43 odst. 6 jednacího řádu se nepoužije, a tato žaloba, podaná opožděně, je nepřípustná. Podpis uvedený na kopii žaloby není vlastnoručním podpisem, ale kopii uvedeného podpisu. Požadavek vlastnoručního podpisu ve smyslu čl. 43 odst. 1 jednacího řádu musí být považován za podstatnou formální náležitost a musí být uplatňován striktně, takže jeho nedodržení způsobuje nepřípustnost žaloby. Komise nechává na posouzení Tribunálu, aby určil, zda žaloba je přípustná.

47       Podle žalobkyně dotčené „administrativní pochybení při manipulaci“ neporušuje zásadu právní jistoty ani článek 43 jednacího řádu. Dne 19. září 2008 právní poradce žalobkyně zaslal faxem žalobu, kterou podepsali advokáti M. van der Woude a T. Hennen. Průvodní dopis připojený k faxu podepsali advokáti T. Hennen a P. Wytinck, společníci advokáta van der Woudeho. Téhož dne advokát Hennen zaslal elektronickou poštou kanceláři Soudního dvora žalobu, průvodní dopis, jakož i potvrzení o doručení faxu a advokát van der Woude přeposlal tuto elektronickou poštu kanceláři Tribunálu dne 20. září 2008. Dne 23. září 2008 advokát Hennen zaslal prostřednictvím společnosti UPS sedm vyhotovení žaloby do kanceláře Tribunálu, z nichž jedno vyhotovení bylo předloženo jako prvopis a šest vyhotovení jako ověřené kopie. Průvodní dopis připojený k této zásilce podepsal advokát Hennen. Sedm vyhotovení zaslaných dne 23. září 2008 se shoduje se zněním, které bylo zasláno faxem a elektronickou poštou, a všechna tato vyhovění podepsal advokát Hennen. Verze žaloby prezentovaná jako prvopis, jejíž originální verze však nebyla zaslána z důvodu „pochybení při manipulaci“, neobsahovala vlastnoruční podpis.

48      Žalobkyně tvrdí, že papírová verze žaloby, která byla doručena do kanceláře, má povahu „prvopisu“. Zásada právní jistoty byla v projednávané věci dodržena, i když podpis není vlastnoruční. Zaprvé všechna znění žaloby doručená do kanceláře jsou obsahově totožná. Zadruhé z průvodního dopisu ze dne 23. září 2008, který vlastnoručně podepsal advokát Hennen, jasně vyplývá, že úmyslem žalobkyně bylo doručit prvopis. Podpis na listu byl totožný s podpisem na dokumentu předloženém jako prvopis žaloby, jakož i s podpisy připojenými na všech ostatních dokumentech, které byly doručeny do kanceláře Tribunálu. Zatřetí verze předložená jako prvopis žaloby byla totožná s verzí, která byla naskenována a doručena elektronickou poštou. Začtvrté, jelikož advokát Hennen podepsal všechny dokumenty, které byly doručeny do kanceláře Tribunálu, neexistuje údajně žádná pochybnost, že tyto dokumenty jsou dílem zmocněného advokáta. Žalobkyně z toho vyvozuje, že nemohla existovat žádná pochybnost o autorovi žaloby podané jako prvopis.

49      Článek 43 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že prvopis každého podání musí být podepsán zmocněncem nebo advokátem účastníka řízení.

50       Podle čl. 43 odst. 6 jednacího řádu, pokud bylo podání nejprve doručeno do kanceláře telefaxem nebo jiným technickým prostředkem, jímž Tribunál disponuje, před uplynutím procesní lhůty, tato lhůta bude považována za dodrženou za předpokladu, že podepsaný prvopis podání je doručen do kanceláře do deseti dnů poté.

51      V projednávané věci byla papírová verze žaloby doručena do kanceláře ve lhůtě deseti dnů poté, co byly doručeny verze podané faxem a elektronickou poštou.

52      Jak bylo uznáno judikaturou, požadavek vlastnoručního podpisu ve smyslu čl. 43 odst. 1 prvního pododstavce jednacího řádu má za účelem právní jistoty za cíl zajistit pravost žaloby a vyloučit riziko, že žaloba ve skutečnosti není dílem autora k tomu oprávněného. Uvedený požadavek tedy musí být považován za podstatnou formální náležitost a musí být uplatňován striktně v tom smyslu, že jeho nedodržení způsobí nepřípustnost žaloby (rozsudek Tribunálu ze dne 23. května 2007, Parlament v. Eistrup, T‑223/06 P, Sb. rozh. s. II‑1581, bod 51).

53      Cílem článku 43 jednacího řádu je zajistit dodržování zásady právní jistoty a pro tento účel vyžaduje, aby byla žaloba pravá a vyhotovil ji advokát řádně pověřený svým klientem.

54      Jak v projednávané věci vyplývá z dokumentu ze dne 8. září 2008 připojeného k žalobě, byl advokát Hennen řádně pověřen žalobkyní.

55      Ačkoliv samotná žaloba, která byla zaslána 23. září 2008, neobsahuje originální podpis zastupujícího advokáta, ale jen jeho fotokopii, je připojena k průvodnímu dopisu, který obsahuje originální vlastnoruční podpis téhož zastupujícího advokáta Hennena, odpovídající také podpisu, který se nachází na průvodním dopise při zaslání žaloby prostřednictvím faxu. Je tedy zjevné, že podpis na průvodním dopise, podpis na žalobě v papírové verzi zaslané dne 23. září 2008 a podpis na verzi žaloby zaslané faxem, pocházejí od téhož advokáta Hennena. Z toho vyplývá, že neexistuje žádná pochybnost o totožnosti autora žaloby podané jako originál. Kromě toho průvodní dopis nebo podací lístek, podepsaný zástupcem žalobkyně a nepodepsané vyjádření musejí být považovány za dokumenty tvořící jediné řádně podepsané podání v případě, pokud jsou součástí jedné a téže poštovní zásilky, jak je tomu v projednávané věci.

56      Je tedy třeba mít za to, že zaslání žaloby prostřednictvím elektronické pošty a faxu bylo v souladu s článkem 43 odst. 5 jednacího řádu včas a řádně ověřené, a žaloba je tedy přípustná.

II –  K věci samé

A –  Shrnutí žalobních důvodů směřujících ke zrušení

57      Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí v podstatě čtyři žalobní důvody, z nichž některé se dělí na několik částí.

58      První žalobní důvod vychází z porušení práva na obhajobu a článku 27 nařízení č. 1/2003. Napadené rozhodnutí údajně ukládá sankci za jiné protiprávní jednání, než je to, které je popsáno v oznámení námitek, a Komise po zaslání oznámení námitek vycházela v napadeném rozhodnutí z nových dokumentů. Žalobkyně se údajně nemohla seznámit se skutečnými námitkami Komise, která tak porušila právo žalobkyně na obhajobu.

59      Druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 81 ES. První část druhého žalobního důvodu vychází z toho, že skutečnosti vytýkané žalobkyni nepředstavují porušení článku 81 ES. Důkazy uvedené v napadeném rozhodnutí totiž údajně nedokazují dohodu o stanovení cen ani jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES. Druhá část druhého žalobního důvodu, uvedená podpůrně, vychází z toho, že skutečnosti vytýkané žalobkyni nelze označit za jediné a trvající protiprávní jednání.

60      Třetí žalobní důvod, uvedený podpůrně, vychází z porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a zásady legitimního očekávání. První část vychází z nesprávného použití bodu 18 pokynů z roku 2006. Druhá část vychází z nesprávného určení základní částky a dodatečného navýšení pokuty.

61      Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 36 Еvropsko-středomořské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Tuniskou republikou na straně druhé (Úř. věst. 1998, L 97, s. 2, dále jen „Еvropsko-středomořská dohoda“), zásady péče a mezinárodní zdvořilosti.

62      Tribunál považuje za vhodné zabývat se nejprve druhým žalobním důvodem.

B –  K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 81 ES

1.     K první části vycházející z toho, že skutečnosti vytýkané žalobkyni nepředstavují porušení článku 81 ES

a)     Úvodní poznámky

63      Žalobkyně popírá porušení článku 81 ES a existenci kartelové dohody, jakož i protisoutěžní cíl nebo účinek výměny informací. Žalobkyně rovněž tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když tvrdila, že existence protisoutěžního cíle stačí k prokázání existence omezení hospodářské soutěže.

64       Důkazy identifikované v napadeném rozhodnutí prokazují nanejvýš existenci kontaktů, během kterých účastníci posuzovali jednotlivé trhy, na kterých působili. Žalobkyně se se svými konkurenty na cenách nedohodla ani prostřednictvím dohody ani prostřednictvím jednání ve vzájemné shodě. Skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí představují nanejvýš výměnu informací, jejíž protisoutěžní cíl nebo účinek nebyl prokázán. Komise údajně neprokázala, že se dotyčné podniky dohodly na zvýšení cen fluoridu hlinitého o 20 % nebo na stanovení cílů zvýšení cen. Ze zápisu ze schůzky v Miláně vyplývá jen zvýšení výrobních nákladů, které je všeobecně známým tržním údajem, a „přání“ účastníků, aby došlo k odpovídajícímu zvýšení ceny jejich výrobku. Účastníci přitom měli pochybnosti, zda trh může takovéto zvýšení cen akceptovat. Žalobkyně tvrdí, že diskuse měla „hypotetickou povahu“ a že neexistovala shoda vůle zvýšit ceny fluoridu hlinitého o 20 %. Podle žalobkyně jde o analytický dokument a nikoli o dohodu. Poznámky pana O. během schůzky v Miláně mají údajně také analytickou povahu, ale nesvědčí o cenové dohodě. Poznámky pana O. z divize „Noralf“ společnosti Boliden ze dne 25. října 2000 týkající se Austrálie nepoukazují na dohodu nebo na schůzku v Miláně. Stejně tak poznámky společnosti Fluorsid ze dne 8. listopadu 2000 a poznámky pana R. ze společnosti Fluorsid ze dne 9. listopadu 2000 nejsou důkazem o cenové dohodě a vůbec neodkazují na údajnou dohodu z Milána. Žalobkyně konečně tvrdí, že myšlenka, že čtyři výrobci měli možnost dohodnout se na celosvětovém zvýšení cen je „hospodářsky absurdní“. Konečně Komise údajně neprokázala ani cíl výměny informací, ani její protisoutěžní účinek.

65      Komise navrhuje, aby byl projednávaný žalobní důvod zamítnut.

66      Úvodem je třeba připomenout ustálenou judikaturu, která uznala zaprvé, že přísluší účastníku řízení nebo orgánu, který tvrdí, že byla porušena pravidla hospodářské soutěže, aby předložil důkaz, který právně dostačujícím způsobem prokazuje skutečnosti zakládající protiprávní jednání, a zadruhé, že přísluší podniku, který uplatňuje důvod na obranu proti konstatování, že se dopustil protiprávního jednání, aby předložil důkaz, že podmínky použití tohoto důvodu na jeho obranu jsou splněny, takže uvedený orgán bude muset uplatnit jiné důkazy (rozsudky Soudního dvora ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 58, a ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 78, a rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T‑120/04, Sb. rozh. s. II‑4441, bod 50).

67      Pokud jde o provedení důkazu porušení čl. 81 odst. 1 ES, je rovněž třeba připomenout, že Komise je za účelem odůvodnění pevného přesvědčení, že bylo spácháno údajné protiprávní jednání, povinna předložit dostatečně přesné a shodující se důkazy (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. března 1984, Compagnie royale asturienne des mines a Rheinzink v. Komise, 29/83 a 30/83, Recueil, s. 1679, bod 20). Má-li soudce pochybnosti, musí tato skutečnost být ku prospěchu podniku, jemuž je určeno rozhodnutí konstatující protiprávní jednání. Unijní soudce tedy nemůže učinit závěr, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala dotčené protiprávní jednání, jestliže má o této otázce stále ještě pochybnosti, zejména v rámci žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta (rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2005, Groupe Danone v. Komise, T‑38/02, Sb. rozh. s. II‑4407, bod 215).

68      Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že každý z důkazů předložených Komisí nemusí těmto kritériím nezbytně odpovídat, se zřetelem na každý prvek protiprávního jednání. Stačí, když soubor nepřímých důkazů, jehož se orgán dovolává, tomuto požadavku odpovídá jako celek (viz rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 180 a tam citovaná judikatura).

69      Mimoto je běžné, že činnosti, s nimiž jsou spojeny protisoutěžní dohody, se odehrávají tajně, schůzky se konají tajně a související dokumentace je omezena na minimum. Z toho vyplývá, že i když Komise objeví písemnosti výslovně prokazující protiprávní kontakty mezi subjekty, jako jsou zápisy ze schůzek, jsou tyto obvykle útržkovité a rozptýlené, takže se často ukazuje jako nezbytné rekonstruovat některé podrobnosti dedukcí. Proto ve většině případů musí být protisoutěžní praktika nebo dohoda odvozena z určitého počtu shodujících se skutečností a nepřímých důkazů, které v případě, že neexistuje jiné logické vysvětlení, mohou ve svém celku představovat důkaz porušení pravidel hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, body 55 až 57, a ze dne 25. ledna 2007, Sumitomo Metal Industries a Nippon Steel v. Komise, C‑403/04 P a C- 405/04 P, Sb. rozh. s. I‑729, bod 51).

b)     Připomenutí obsahu napadeného rozhodnutí

70      Je třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí za účelem konstatování porušení článku 81 ES vycházela v podstatě z těchto dokumentů: ze zápisu ze schůzky v Miláně (body 77 a 81 až 88 napadeného rozhodnutí), z poznámek pana O. z divize „Noralf“ společnosti Boliden z této schůzky (bod 89 napadeného rozhodnutí), z prohlášení pana O. před Komisí dne 23. a 31. srpna 2006 týkajícího se uvedeného zápisu (bod 90 napadeného rozhodnutí), z poznámek pana O. ze dne 25. října 2000 týkajících se telefonického rozhovoru mezi divizí „Noralf“ společnosti Boliden a společností IQM (bod 94 napadeného rozhodnutí), jakož i z poznámek pana C. ze společnosti Minmet ze dne 8. a 9. listopadu 2000 (body 95 a 96 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise z těchto dokumentů vyvodila, že se schůzka mezi zástupcem společnosti Fluorsid, panem R., zástupcem žalující společnosti, panem G., a zástupcem společnosti IQM, panem A., konala dne 12. července 2000 v Miláně v Itálii, přičemž zástupce divize „Noralf“ společnosti Boliden, pan O. se této schůzky zúčastnil telefonicky. Zápis ze schůzky v Miláně vyhotovil pan R. ze společnosti Fluorsid. Podle Komise měla tato schůzka protisoutěžní obsah a cíl (body 115 až 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

71      Ve výše uvedených dokumentech se používají tyto technické pojmy:

–         „US$/T nebo US$/MT“, což znamená, že ceny jsou uváděny v amerických dolarech (USD) za tunu nebo metrickou tunu;

–         „incoterms“, což znamená „international commercial terms“ (mezinárodní obchodní podmínky);

–         „C&F filo“ (cost and freight a free in liner out), což znamená „náklady a vyplaceně nakládka a vykládka za podmínek pravidelných linek“;

–        „cfr“ (cost and freight), což znamená „náklady a náklad“;

–        „fca“ (free carrier), což znamená „vyplaceně dopravci“;

–         „fob“ (free on board), což znamená „vyplaceně na palubu lodi“;

–        „LME“ (London Metal Exchange), [česky „Londýnská burza kovů”] je místem kótování kovů. Kurs LME určuje cenu hliníku. V dokumentech, na něž je odkazováno, tato zkratka označuje cenu hliníku;

–         „AlF₃“ je zkratkou pro fluorid hlinitý. Kromě toho je třeba uvést, že cenu fluoridu hlinitého lze vypočítat jako procentní podíl z kursu LME. Podle údajů účastníků řízení se cena AlF₃ běžně nachází mezi 45 a 55 % LME, což představuje částku 650 až 900 USD.

72      Rovněž je třeba poznamenat, že dokumenty, o něž se Komise opírá v napadeném rozhodnutí, byly předloženy buď společností Boliden, nebo jinými členy kartelové dohody, zejména žalobkyní. Žalobkyně nezpochybnila ani autentičnost, ani věrohodnost, ani průkaznost uvedených dokumentů a nic ve spise nevede k závěru, že je třeba pochybovat o jejich průkazní hodnotě. Žalobkyně totiž nezpochybňuje samotný obsah těchto důkazů, nýbrž se omezuje na zpochybnění závěrů, které z nich Komise vyvodila k prokázání existence kartelové dohody.

c)     K důkazu protiprávního jednání

73      V napadeném rozhodnutí se Komise domnívala, že účastníci schůzky v Miláně uzavřeli dohodu o zvýšení prodejních cen fluoridu hlinitého o 20 %. Podle ní rovněž stanovili obecnou cenovou úroveň v několika světových oblastech, včetně Evropy, a v některých případech si rozdělili trhy a vyměnili obchodně citlivé informace. Proto je třeba posoudit důkazy, ze kterých Komise v napadeném rozhodnutí vycházela na podporu svých závěrů.

74      Nejprve zápis ze schůzky v Miláně poukazuje na 20 % zvýšení nákladů od června 1999 do června 2000, což údajně způsobilo nutnost zvýšit v roce 2001 ceny fluoridu hlinitého o 20 %. V tomto ohledu se dále uvádí toto (bod 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

„Jelikož prodejní cena [fluoridu hlinitého] pro rok 2000 byla stanovena na konci prvního pololetí roku 1999 a naše náklady v polovině roku 2000 jsou o 20 % vyšší než v roce 1999, je třeba, aby naše ceny [fluoridu hlinitého] v roce 2001 byly o 20 % vyšší než v roce 2000. Tito tři účastníci [Fluorsid, žalobkyně a IQM] se dohodli, že tento nárůst je z hlediska výrobce přiměřený. Je však třeba vyhodnotit, zda nabídka/poptávka na trhu umožňují takový nárůst“ (strana 1 zápisu ze schůzky v Miláně).

75      Ze zápisu ze schůzky v Miláně proto jasně vyplývá, že se zástupci zúčastnění na této schůzce, včetně zástupce žalobkyně, dohodli na 20 % zvýšení svých prodejních cen fluoridu hlinitého v roce 2001.

76       Kromě toho pokud jde o evropský trh, zápis ze schůzky v Miláně poukazuje na dohodu mezi těmito zástupci pro rok 2001 o ceně 775 USD „fca“, tedy 800 USD „fob“, za tunu fluoridu hlinitého (bod 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

„Pro rok 2001 si [ICF] přeje zvýšit cenu na USD 800/t fca Mordijk [a] USD 775/t fob Gabes. Výrobní evropská cena [je tedy] 775/800 USD/t fca/fob [na] evropského výrobce“ (strana 6 zápisu ze schůzky v Miláně).

77      Ze všech těchto dokumentů vyplývá, že tato cena představuje minimální prodejní cenu, přičemž účastníci kartelové dohody neměli na dotčených trzích jít s nabídkou pod tuto cenu.

78      Tyto závěry potvrzují poznámky pana O. z divize „Noralf“ společnosti Boliden zapsané na schůzce v Miláně, které se zúčastnil telefonicky, jakož i jeho ústní prohlášení učiněná před Komisí dne 23. a 31. srpna 2006 (body 77, 89 a 90 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z těchto poznámek a prohlášení tak vyplývá, že účastníci této schůzky uvedli svou potřebu 20 % zvýšení cen a poté, co vytvořili nákladovou tabulku, se dohodli, že se ceny pro rok 2001 musí zvýšit o 20 % a být stanoveny na 800 USD za tunu, teda na 50 % ceny LME.

79      Kromě toho některé dokumenty z období po schůzce v Miláně ukazují, že účastníci této schůzky dodržovali znění této dohody, zachovali v tomto ohledu dvoustranné kontakty a vyměňovali si citlivé obchodní údaje, zejména za účelem vzájemné kontroly svých jednotlivých cenových politik. Proto poznámka pana T. z divize „Noralf“ společnosti Boliden určená panu O., rovněž z divize „Noralf“ společnosti Boliden, která se týkala telefonické konverzace ze dne 25. října 2000 mezi panem T. a panem AR. z IQM, uvádí, že si posledně uvedení vyměnili informace o svých cenových nabídkách konkrétnímu zákazníkovi v Austrálii. Tyto cenové nabídky odpovídaly minimální ceně 800 USD za tunu dohodnuté na schůzce v Miláně. Z toho vyplývá, že IQM tomuto zákazníku nabídla cenovou úroveň „850 – 875 – 900“ USD, zatímco divize „Noralf“ společnosti Boliden sdělila, že nabídla cenu přibližně 800 USD, ale ještě s tímto australským zákazníkem neuzavřela smlouvu (bod 94 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

80      Z poznámky pana C. ze společnosti Minmet týkající se telefonického rozhovoru ze dne 8. listopadu 2000 s panem G., pracujícím u žalobkyně, rovněž vyplývá, že si žalobkyně stěžovala na „málo zvýšené“ ceny nabízené společností Minmet v rámci veřejných zakázek v Egyptě – činící „725 USD fob/745 USD cfr“ – a ptala se, jak Minmet zamýšlí zvýšit cenu uplatňovanou ve Venezuele ve výši 875 USD za tunu vzhledem k tomu, že Venezuelané mají přístup k veřejným zakázkám v Egyptě. Podle téže poznámky pan C. ze společnosti Minmet odpověděl, že situaci bylo obtížné kontrolovat z důvodu nedostatečné důvěry, a pan G. potvrdil, že ceny nabízené společnosti Albras, zákazníku, který je výrobcem hliníku v Brazílii, překročily 800 USD za tunu. Z této poznámky rovněž vyplývá, že žalobkyně byla po schůzce v Miláně v kontaktu s jiným účastníkem této schůzky, společností Minmet, pokud jde o dohodu, která byla na této schůzce uzavřena, aby kontrolovala ceny požadované společností Minmet a informovala o svých cenách nabízených společnosti Albras (viz rovněž bod 95 napadeného rozhodnutí).

81      Kromě toho podle zápisu ze dne 9. listopadu 2000, vyhotoveného panem C. ze společnosti Minmet a zaslaného společnosti Fluorsid, který se týkal schůzky mezi panem G. a panem T., pracujícím u žalobkyně, žalobkyně uvedla, že od zákazníka Albris požadovala cenu ve výši 845 USD „cfr“ za 3 000 metrických tun s možností 1 000 metrických tun, a ve výši „740 USD ‚fob + 65 freight’ “ a společnost Derivados del Fluor požadovala od společnosti Albris cenu ve výši 803 USD za tunu „cfr“. Minmet v tomto zápise uvádí, že žalobkyně tvrdí, že od zákazníka Egyptalum požadovala 845 USD za tunu „fob“ a odmítla jeho návrh na snížení ceny na 750 USD za tunu. Podle tohoto zápisu si žalobkyně stěžovala na nízkou cenu, kterou požadovala Minmet. Uvedený zápis také poukazuje na výměnu informací o obchodním chování společnosti IQM v Austrálii, v Severní Americe, v Brazílii, jakož i v souvislosti s venezuelským trhem. Pokud jde o posledně uvedený trh, uvádí se v zápise, že žalobkyně potvrdila vůli ohraničit svou nabídku na 6 000 metrických tun, zatímco společnost Minmet trvala na tom, aby ceny překročily 800 USD za tunu "cfr" (viz rovněž bod 96 napadeného rozhodnutí).

82      Z dokumentů týkajících se kontaktů ze dne 25. října, 8. a 9. listopadu 2000 tak vyplývá, že dotyčné podniky uskutečňovaly vzájemnou kontrolu úrovní cen. Komise dále správně uvedla v napadeném rozhodnutí, že ceny odpovídaly výsledkům jednání vedeným na schůzce v Miláně. V tomto ohledu je rovněž třeba uvést, že dokumenty ze dne 25. října, 8. a 9. listopadu 2000 hovoří o kontaktech v období po schůzce v Miláně mezi jejími účastníky, zvláště mezi společnostmi Fluorsid, Minmet a žalobkyní, které zjevně souvisely s dohodou o cenách dohodnutých na této schůzce, protože odkazují na klíčové prvky této dohody.

83       Tato dohoda o cenách se zaprvé týkala evropských trhů. V tomto ohledu zápis ze schůzky v Miláně uvádí množství produkce a tržeb fluoridu hlinitého uskutečněných v roce 2000, zejména pro Norsko, Švédsko, Španělsko a Itálii (strana 2 zápisu z Milána), jakož i prognózy tržeb na rok 2001 pro Rumunsko, Itálii, Norsko, Německo a Nizozemsko (strany 2 a 3 zápisu z Milána). Mimoto se v zápise ze schůzky v Miláně uvádí výměna informací týkajících se tržeb účastníků kartelové dohody v Evropě, zejména v Itálii, Rumunsku, Španělsku, Skandinávii, Německu, v Beneluxu a ve Spojeném království. V tomto ohledu žalobkyně uvedla, že si přeje zvýšit v roce 2001 cenu na 800 USD za tunu v roce 2001 „fca Mordijk“ a na 775 USD za tunu „fob Gabes“, s tím výsledkem, že by cena evropského výrobce byla 775/800 USD za tunu „fca/fob“ (strana 6 zápisu z Milána; viz rovněž bod 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí a bod 76 výše).

84      Zadruhé Komise prokázala, že se tato dohoda rovněž uplatňovala v různých oblastech světa. Tak byla podle zápisu ze schůzky v Miláně, pokud jde o Austrálii, „zamýšlená cena“ pro rok 2001 za tunu „fob Europe“ 800 USD, tedy „50 % LME fob“, zatímco evropská cena mohla být vyšší než čínská cena a měla činit 875 USD za tunu. Pokud jde o Jižní Ameriku, v zápise jsou uvedeny ceny pro rok 2000 a minimální ceny pro rok 2001. Pro Venezuelu je pro rok 2001 uvedena cena 850 USD za tunu „C&F filo“ a jako absolutně minimální cena 890 USD za metrickou tunu. Pokud jde o Brazílii, všichni výrobci se shodli na tom, že cena musí být stanovena na přibližně „50 % LME fob“ a 875 USD za tunu „cfr“. Pokud jde o Severní Ameriku, je cena pro společnost Alcoa pro rok 2000 775 USD za metrickou tunu „ex Point Comfort“ a pro rok 2001 800/825 USD za metrickou tunu „ex Point Comfort“. Dodavatelé, kteří nejsou dodavateli společnosti Alcoa, měli obdržet cenu 825 USD za tunu jako cenu „ze skladu“, a 825 USD za dodanou tunu. Účastníci schůzky v Miláně uvedli svůj zájem o zásobování určitých oblastí světa. Pokud jde o Indii, zápis ze schůzky v Miláně uvádí, že existuje zájem prodat 3 000 tun, cena by však měla činit 900 USD za dodanou metrickou tunu. Pro Turecko je cena 800 USD za tunu „fob“ (strany 6 a 7 zápisu ze schůzky v Miláně; viz též body 86 a 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

85      V ústních prohlášeních učiněných před Komisí dne 23. a 31. srpna 2006 dále pan O. z divize „Noralf“ společnosti Boliden tvrdil, že se účastníci schůzky v Miláně dohodli na zákaznících každého z nich, jakož i na cenové úrovni, která měla být zachována v Evropě i mimo Evropu. Cílem schůzky v Miláně rovněž bylo dosáhnout společného vysvětlení způsobu, jakým se mají nové ceny zavádět. Účastníci schůzky v Miláně si rozdělili množství, která mohou nabízet různým zákazníkům. Existovala implicitní dohoda o respektování jednotlivých zákazníků každého z účastníků a dodávek uskutečňovaných každému z nich (viz bod 90 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

86       Stejně tak z poznámky o telefonátu ze dne 25. října 2000 vyplývá, že pan A. ze společnosti IQM chtěl „zůstat v kontaktu“ s panem T. z divize „Noralf“ společnosti Boliden, a pokud jde o Austrálii, prohlásil, že souhlasí s tím, že divize „Noralf“ společnosti Boliden dodá 3 000 tun, přičemž uvedl, že v roce 1999 se dodalo 7 000 tun a chtěl tuto úroveň zachovat. Mimoto z této poznámky vyplývá, že pan T. v této souvislosti připomněl cenu 800 USD odpovídající ceně, která byla stanovena pro Austrálii na schůzce v Miláně. Tato poznámka tak svědčí o kontaktech mezi divizí „Noralf“ společnosti Boliden a společností IQM v období po schůzce v Miláně, které se týkaly ceny a dodaného nebo nabídnutého množství fluoridu hlinitého v Austrálii, jejichž obsah je v souladu s tím, co bylo dohodnuto na schůzce v Miláně (viz rovněž bod 94 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

87      Konečně ze zápisu ze schůzky v Miláně rovněž vyplývá, že následně si účastníci schůzky v Miláně, totiž Fluorsid, žalobkyně a IQM, vyměnili informace o výrobě a objemech tržeb v roce 2000, jakož i o prognózách na rok 2001 týkajících se různých zemí světa s uvedením přesných množství, jakož i informace podle výrobců a zákazníků. Pokud jde o „individuální trhy“ uvádí zápis toto (bod 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí):

„Zkoumali jsme každý trh s cílem stanovit obecnou cenovou úroveň a v některých případech rozdělení trhu. Nicméně jsme se dohodli, že bez ohledu na to, komu bude prodej přidělen, je třeba dosáhnout vyšší cenové úrovně. Proto je třeba odrazovat od jakýchkoli výrazných slev“ (strana 5 zápisu ze schůzky v Miláně).

88       Z toho vyplývá, že si účastníci schůzky v Miláně vyměňovali citlivé obchodní informace, včetně informací týkajících se svých objemů výroby, množství, která prodali nebo zamýšlejí prodat, svých zákazníků jak v Evropě, tak ve světě, určení svých cen, jakož i rozdělení trhů mezi sebou, aby se na těchto soutěžních parametrech dohodli.

89       Ze všech těchto důkazů, jejichž obsah jako takový žalobkyně nezpochybňuje, tak vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala existenci dohody o stanovení cen ve smyslu článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP, která byla uzavřena na schůzce v Miláně, jíž se žalobkyně zúčastnila.

90      Proto Komise v napadeném rozhodnutí prokázala protisoutěžní cíl schůzky v Miláně a existenci dohody porušující čl. 81 odst. 1 ES, aniž bylo třeba prokázat, že tato dohoda způsobila účinky (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 123, a rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 68 výše, bod 181). V tomto ohledu je třeba připomenout, že protisoutěžní cíl a výsledek dohody nejsou kumulativními, ale alternativními podmínkami pro posouzení, zda taková dohoda spadá pod zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 ES. Jak bylo konstatováno ustálenou judikaturou, alternativní povaha této podmínky vyznačená spojkou „nebo“ vede k nutnosti nejdříve uvážit samotný cíl dohody s ohledem na hospodářský kontext, ve kterém má být uplatňována. Proto není nezbytné zkoumat účinky dohody, jestliže je prokázán její protisoutěžní cíl (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 6. října 2009, GlaxoSmithKline Services a další v. Komise a další, C‑501/06 P, C‑513/06 P, C‑515/06 P a C‑519/06 P, Sb. rozh. s. I‑9291, bod 55, a ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08, Sb. rozh. s. I‑9083, bod 135).

91      Za těchto podmínek není třeba zkoumat, zda jsou v projednávané věci rovněž splněna kritéria judikatury, kterými se řídí pojem jednání ve vzájemné shodě (viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 90 výše, body 111 až 114, 131 a 132, a rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, body 187 a 190). Jelikož totiž základní kritérium „dohody“ nezbytné pro uplatnění zákazu podle článku 81 ES bylo v projednávané věci splněno, šlo by pouze o alternativní kvalifikaci téže kartelové dohody, která by neměla vliv na zbytek analýzy.

92      Ze všech předcházejících úvah tedy vyplývá, že výhrada vycházející z porušení článku 81 ES musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

2.     K druhé části, uvedené podpůrně, která je založena na tom, že skutečnosti vytýkané žalobkyni nelze označit za jediné a trvající protiprávní jednání

a)     Úvodní poznámky

93      Žalobkyně zpochybňuje napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise označila protiprávní jednání za jediné a trvající. Oznámení námitek nestanovilo žádnou spojitost mezi jednotlivými kontakty, ke kterým došlo mezi účastníky kartelové dohody. Navíc se zdá, že Komise již nemá k dispozici důkazy o kartelové dohodě v období po schůzce v Miláně. Dvoustranné kontakty mezi divizí „Noralf“ společnosti Boliden a společností IQM na jedné straně a mezi společností Fluorsid a žalobkyní na straně druhé neumožňují konstatovat, že všichni účastníci schůzky v Miláně udržovali vzájemné kontakty. Konečně dokumenty týkající se kontaktů, ke kterým došlo v říjnu a v listopadu 2000 údajně na schůzku v Miláně neodkazují.

94      Komise popírá argumenty žalobkyně a navrhuje zamítnutí druhého žalobního důvodu.

b)     K jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání

95      Nejprve je třeba připomenout koncepci jediného a trvajícího protiprávního jednání.

96       Podle judikatury by bylo totiž umělé rozdělovat trvající jednání, které má jediný cíl, na několik jednotlivých protiprávních jednání, ačkoli se naopak jedná o jediné protiprávní jednání, které se postupně konkretizovalo jak dohodami, tak i jednáními ve vzájemné shodě (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 90 výše, bod 81, a rozsudek Tribunálu ze dne 16. června 2011, Putters International v. Komise, T‑211/08, Sb. rozh. s. II‑3729, bod 31).

97      Za těchto okolností podnik, který se účastnil protiprávního jednání vlastním chováním, které spadá pod pojmy dohody či jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES a které má za cíl přispět k uskutečnění protiprávního jednání jako celku, je po celou dobu svojí účasti na uvedeném protiprávním jednání odpovědný též za chování ostatních podniků v rámci téhož protiprávního jednání (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 90 výše, bod 83, a Putters International v. Komise, bod 96 výše, bod 32).

98      Z této judikatury vyplývá, že k prokázání existence jediného a trvajícího protiprávního jednání musí Komise prokázat, že podnik svým jednáním zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky a že věděl o faktickém plánovaném nebo uplatňovaném jednání jiných podniků sledujících tytéž cíle nebo ho mohl rozumně předvídat a byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 90 výše, bod 87, a Putters International v. Komise, bod 96 výše, bod 33).

99      Kartelové dohody lze totiž považovat za prvky tvořící jedinou protisoutěžní dohodu jen tehdy, jestliže je prokázáno, že jsou součástí celkového plánu sledujícího společný cíl. Kromě toho účast podniku na dotčených kartelových dohodách může být výrazem jeho přistoupení k této dohodě jen tehdy, věděl-li podnik nebo musel-li vědět, že se svou účastí na uvedených dohodách začlenil do jediné dohody (viz rozsudek Putters International v. Komise, bod 96 výše, bod 34, a tam citovaná judikatura).

100    Z judikatury uvedené v bodech 96 až 99 výše tedy vyplývá, že k prokázání účasti na jediném a trvajícím protiprávním jednání musí být splněny tři podmínky, a sice existence celkového plánu sledujícího společný cíl, úmysl podniku podílet se na tomto plánu a skutečnost, že podnik měl povědomí o protiprávním chování ostatních účastníků (rozsudek Putters International v. Komise, bod 96 výše, bod 35).

101    Pojem jediného protiprávního jednání se vztahuje na situaci, ve které se několik podniků účastnilo protiprávního jednání, jež sestává z trvajícího chování, které sleduje jediný hospodářský cíl směřující k narušení hospodářské soutěže, nebo dále z individuálních protiprávních jednání vzájemně spojených stejným cílem (stejný účel všech prvků) a stejnými subjekty (totožnost dotyčných podniků, které jsou si vědomy, že se podílí na společném cíli) (rozsudky Tribunálu ze dne 24. března 2011, Aalberts Industries a další v. Komise, T‑385/06, Sb. rozh. s. II‑1223, bod 86, ze dne 28. dubna 2010, Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, T‑446/05, Sb. rozh. s. II‑1255, bod 89, a rozsudky Soudu ze dne 8. července 2008, BPB v. Komise, T‑53/03, Sb. rozh. s. II‑1333, bod 257). Tento výklad nelze zpochybnit z důvodu, že jeden nebo více prvků z této řady úkonů nebo tohoto trvajícího jednání může rovněž sám o sobě, a nahlížen izolovaně, představovat porušení článku 81 ES (výše uvedené rozsudky Aalberts Industries a další v. Komise, bod 86, a BPB v. Komise, bod 252).

102    Kromě toho se podle ustálené judikatury může pojem jediného protiprávního jednání vztahovat k právní kvalifikaci protisoutěžního jednání spočívajícího v existenci dohod, jednání ve vzájemné shodě a rozhodnutí sdružení podniků (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, body 696 až 698; HFB a další v. Komise, bod 91 výše, bod 186, ze dne 12. prosince 2007, BASF a UCB v. Komise, T 101/05 a T 111/05, Sb. rozh. s. II‑4949, bod 159, a Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 101 výše, bod 91).

103    Pokud jednotlivé skutky spadají do „společného plánu“, z důvodu jejich shodného cíle, kterým je narušit hospodářskou soutěž v rámci společného trhu, je Komise oprávněna připisovat odpovědnost za tyto skutky v závislosti na účasti na protiprávním jednání jako celku (rozsudky Soudního dvora Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, bod 258, a ze dne 21. září 2006, Technische Unie v. Komise, C‑113/04 P, Sb. rozh. s. I‑8831, bod 178; rozsudky Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 101 výše, bod 90, a Aalberts Industries a další v. Komise, bod 101 výše, bod 87). Jednotlivé projevy protiprávního chování je třeba posuzovat v celkovém kontextu, který vysvětluje důvod jejich existence. V tomto ohledu je v rámci provádění důkazů důkazní hodnota jednotlivých skutkových okolností zvýšená nebo potvrzena ostatními stávajícími skutkovými okolnostmi, které společně poskytují logický a ucelený obraz o jediném protiprávním jednání (rozsudek Tribunálu ze dne 8. července 2008, Lafarge v. Komise, T‑54/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 271).

104    Je rovněž důležité upřesnit, že pojem jediného cíle nelze vymezit obecným odkazem na narušení hospodářské soutěže na trhu dotčeném protiprávním jednáním, neboť ovlivnění hospodářské soutěže je, jako účel či důsledek, podstatným prvkem jakéhokoli chování spadajícího do působnosti čl. 81 odst. 1 ES. Existovalo by riziko, že taková definice pojmu jediného cíle částečně zbaví pojem jediného a trvajícího protiprávní jednání jeho smyslu v rozsahu, v jakém by měla za následek, že by několik chování týkajících se hospodářského odvětví zakázaných čl. 81 odst. 1 ES muselo být systematicky kvalifikováno jako prvky naplňující znaky jediného protiprávního jednání. Pro účely kvalifikace jednotlivých jednání jako jediného a trvajícího protiprávní jednání je třeba ověřit, zda se doplňují v tom smyslu, že každé z nich mělo čelit jednomu nebo několika následkům běžné hospodářské soutěže, a prostřednictvím interakce tato jednání přispívala k uskutečnění souhrnu protisoutěžních účinků zamýšlených jejich původci v rámci celkového plánu směřujícího k jedinému cíli. V tomto ohledu je třeba zohlednit veškeré okolnosti, které mohou prokázat či zpochybnit uvedenou spojitost, jako je doba uplatňování, obsah (včetně použitých metod) a souvztažně cíl jednotlivých dotčených jednání (v tomto smyslu viz rozsudek BASF v. Komise, bod 102 výše, body 179 až 181; Amann & Söhne a Cousin Filterie v. Komise, bod 101 výše, bod 92, a Aalberts Industries a další v. Komise, bod 101 výše, bod 88).

105    V projednávané věci Komise v napadeném rozhodnutí měla za to, že schůzka v Miláně, telefonický rozhovor mezi divizí „Noralf“ společnosti Boliden a společností IQM ze dne 25. října 2000 a kontakty, ke kterým došlo v listopadu 2000, představují jediné a trvající protiprávní jednání vedené společnou vůlí účastníků, včetně žalobkyně, chovat se na trhu s fluoridem hlinitým určitým způsobem. Podle napadeného rozhodnutí se účastníci uvedené schůzky dohodli prostřednictvím smlouvy „a/nebo“ jednání ve vzájemné shodě, že sladí své chování na trhu a tím omezí svou příslušnou autonomii z hlediska obchodní strategie. Tato chování jsou součástí celkového plánu sledujícího jediný a společný protisoutěžní cíl, a to narušit běžný vývoj cen fluoridu hlinitého (body 125 až 128 napadeného rozhodnutí).

106    Jak konstatovala Komise, z důkazů, o které se opírala v napadeném rozhodnutí a které byly analyzovány v bodech 73 až 89 výše, vyplývá, že si účastníci schůzky v Miláně, včetně žalobkyně, vyměnili informace o cenách, které byly fakturovány nebo měly být fakturovány, a dohodli se na zvýšení cen. Rovněž si vyměnili citlivé obchodní informace o prognózách tržeb a svém chování v různých zeměpisných oblastech, a po schůzce v Miláně se průběžně informovali o svém jednání, nabídkách a cenách na trhu. Všechna jednání zúčastněných podniků měla jeden a tentýž cíl, a to zvýšení ceny fluoridu hlinitého a odpovídající koordinaci chování účastníků kartelové dohody na trhu. Z dokumentů prokazujících existenci jejich vzájemných kontaktů v období po schůzce v Miláně vyplývá, že účastníci této schůzky zůstali v kontaktu, nadále si vyměňovali obchodní informace o předmětu schůzky v Miláně, o cenách nabízených různým zákazníkům v jednotlivých regionech světa, a dbali na to, aby ceny odpovídaly tomu, co se dohodlo na schůzce v Miláně. V tomto ohledu skutečnost, že dokumenty týkající se kontaktů, ke kterým došlo v říjnu a v listopadu 2000, neodkazují na schůzku v Miláně, není rozhodující a výslovný odkaz na schůzku v Miláně není nezbytný. Jak totiž z těchto dokumentů jasně vyplývá, ceny, které jsou v nich uvedeny, se zcela shodují s cenami, které byly dohodnuty na schůzce v Miláně. V důsledku toho musela Komise dospět k závěru, že šlo o pokračující jednání členů kartelové dohody na trhu, pokud jde o ceny fluoridu hlinitého, jak bylo původně dohodnuto.

107     Skutečnost, že se jednotlivé kontakty, jak schůzka v Miláně, tak i kontakty po této schůzce, uskutečnily v relativně krátkém čase, nemá vliv na závěr Komise, pokud jde o existenci jediného a trvajícího protiprávního jednání. K tomu, aby došlo k jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání, se nevyžaduje minimální doba trvání nebo minimální počet činů či setkání, avšak delší doba trvání nebo větší frekvence mohou konstatování o existenci takového protiprávního jednání posílit. Je rozhodující, aby jednotlivé skutečnosti byly součástí společného plánu, což Komise v napadeném rozhodnutí prokázala. Šlo o jednání, která měla tentýž cíl, totiž dohodu o ceně fluoridu hlinitého a dodržování této dohody účastníky kartelové dohody.

108    Tribunál má tedy za to, že Komise správně dospěla k závěru, že v projednávané věci jde o jediné a trvající protiprávní jednání.

109    Druhý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

C –  K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu a článku 27 nařízení č. 1/2003

1.     Úvodní poznámky

110    Žalobkyně se domnívá, že Komise tím, že přijala napadené rozhodnutí, porušila článek 27 nařízení č. 1/2003, jakož i základní zásadu dodržování práva na obhajobu. Napadené rozhodnutí údajně ukládá sankce za jiné okolnosti a skutečnosti, než jsou ty, které jsou proti žalobkyni uplatněny v oznámení námitek. Tato pochybení údajně nepříznivě zasáhla do práva žalobkyně účinně vyjádřit svůj názor během správního řízení. Existovaly značné rozdíly, co se týče účastníků a doby trvání protiprávního jednání. Zeměpisný rozsah kartelové dohody prohlášené za protiprávní v napadeném rozhodnutí je údajně mnohem větší než působnost omezujících praktik, popsaných v oznámení námitek. Systematika, struktura a cíl protiprávního jednání popsaného v napadeném rozhodnutí neodpovídají popisu protiprávního jednání v oznámení námitek. Podle tohoto oznámení námitek se žalobkyně podílela na komplexním a dlouhotrvajícím protiprávním jednání, které se vyznačovalo přípravnou fází dvoustranných setkání a konečnou fází po uzavření dohody v Řecku dne 29. července 1999, během níž byly dohodnuty ceny na rok 2000. Schůzka v Miláně představuje spolu se schůzkou v Řecku kulminující bod kartelové dohody a dotyčným podnikům umožnila stanovit ceny pro rok 2001. Komise nenašla důkaz o žádné další schůzce kartelové dohody během let následujících po schůzce v Miláně. Následné kontakty se omezovaly na dvoustranné výměny informací. Naproti tomu napadené rozhodnutí údajně pomíjí přípravnou fázi a schůzku v Řecku, popisuje schůzku v Miláně jako počátek dalšího protiprávního jednání v návaznosti na několik dřívějších událostí a konstatuje, že kontakty, ke kterým došlo po schůzce v Miláně, umožnily účastníkům dohlížet na provádění jejich údajné dohody. Komise mimoto v napadeném rozhodnutí údajně vychází z dokumentů, které nebyly v oznámení námitek uvedeny. Žalobkyně dospěla k závěru, že rozdíly mezi protiprávním jednáním uvedeným v oznámení námitek a protiprávním jednáním potrestaným v napadeném rozhodnutí jsou takové, že žalobkyně se se skutečnými námitkami Komise mohla seznámit až ze znění napadeného rozhodnutí. Žalobkyně neměla během správního řízení příležitost se vyjádřit k zásadnímu významu schůzky v Miláně, ani k následným kontaktům uskutečněným v návaznosti na ni. Oznámení námitek údajně žalobkyni mate, i pokud jde o zeměpisný rozměr kartelové dohody. Žalobkyně neměla možnost vyjádřit se k novým skutečnostem, které vedly Komisi k tomu, aby označení za jediné a trvající protiprávní jednání použila na odlišné protiprávní jednání, spočívající v kontaktech, k nimž údajně neměla příležitost se vyjádřit. Komise tak údajně porušila právo žalobkyně na obhajobu. Zásah do práva na obhajobu je tím vážnější, jelikož, pokud by účastníci řízení mohli uplatnit své argumenty, mohlo řízení vést k jinému výsledku.

111    Komise zpochybňuje argumenty žalobkyně. Komise v tomto ohledu připomíná zásady týkající se oznámení námitek v souvislosti s dodržováním práva na obhajobu. Zvláště by oznámení námitek mělo obsahovat dostatečně jasné uvedení námitek, aby se dotčené osoby mohly seznámit s jednáním, které jim Komise vytýká. Konečné rozhodnutí by však nemělo být nutně přesnou kopií oznámení námitek, jelikož Komise by měla mít možnost zohlednit v rozhodnutí odpovědi dotčených podniků.

112    Pokud jde o dobu trvání a počet účastníků protiprávního jednání, Komise tvrdí, že by měla mít možnost změnit své posouzení o době trvání a o účastnících protiprávního jednání, zvláště pokud zúží rozsah uplatněných námitek. Komise v napadeném rozhodnutí uvedla období od 12. července 2000 do 31. prosince 2000 namísto období od 30. června 1997 do 31. prosince 2001. Tyto rozdíly údajně nezpůsobily porušení práva žalobkyně na obhajobu. Co se týče zeměpisného rozsahu kartelové dohody, Komise připomíná celosvětový rozměr kartelové dohody, který již byl prokázán v oznámení námitek a který jasně vyplývá ze zápisu ze schůzky v Miláně. Žalobkyně údajně věděla o celosvětovém rozměru kartelu a měla možnost se k němu vyjádřit během správního řízení. Komise odmítá argumenty žalobkyně týkající se logiky a struktury kartelové dohody. Pokud jde o povahu protiprávního jednání, Komise připomíná, že jak oznámení námitek, tak i napadené rozhodnutí uvádějí, že popsané protisoutěžní činnosti mají vlastnosti dohod „a/nebo“ jednání ve vzájemné shodě ve smyslu článku 81 ES a že toto chování představuje jediné a trvající protiprávní jednání. Dále žalobkyně věděla o skutečnostech uplatněných na podporu protiprávního jednání a měla příležitost předložit své stanovisko v průběhu správního řízení. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně napadené rozhodnutí nepomíjí přípravnou fázi a schůzku v Řecku a schůzka v Miláně nepředstavuje začátek protiprávního jednání koncipovaného „ab nihilo“. Důkazy týkající se období před schůzkou v Miláně však nebyly dostačující. Navíc žalobkyně měla příležitost vyjádřit se k zásadní roli schůzky v Miláně, jakož i k dvoustranným kontaktům, ke kterým došlo po schůzce v Miláně.

113     Pokud jde o dokumenty týkající se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000 mezi společností Minmet a žalobkyní, Komise uvádí, že tyto dokumenty byly obsaženy ve spise, který byl žalobkyni předložen spolu s oznámením námitek, a Komise je použila v napadeném rozhodnutí, v odpovědi na argumenty žalobkyně popírající existenci dohody. Mimoto Komise v oznámení námitek uvedla, že společnosti podílející se na dohodě pokračovaly po schůzce v Miláně ve výměně informací o trhu prostřednictvím dvoustranných kontaktů. Komise se každopádně domnívá, že důkazy týkající se schůzky v Miláně právně dostačujícím způsobem prokazují účast žalobkyně na protiprávním jednání popsaném v oznámení námitek a v napadeném rozhodnutí a že žalobkyně neprokázala, že se od dohody uzavřené na této schůzce distancovala.

114    První žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu musí být tedy zamítnut jako neopodstatněný.

2.     Závěry Tribunálu

a)     Obecné úvahy

115    Je třeba připomenout, že dodržení práva na obhajobu při vedení správních řízení v oblasti politiky hospodářské soutěže představuje obecnou zásadu práva Unie, jejíž dodržování zajišťují soudy Unie (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2009, Prym a Prym Consumer v. Komise, C‑534/07 P, Sb. rozh. s. I‑7415, bod 26 a tam citovaná judikatura).

116    Podle ustálené judikatury platí, že dodržování práva na obhajobu vyžaduje, aby bylo dotyčnému podniku v průběhu správního řízení umožněno užitečně vyjádřit své stanovisko k reálnosti a relevanci tvrzených skutečností, jakož i k dokumentům použitým Komisí na podporu jejího tvrzení, že došlo k protiprávnímu jednání porušujícímu Smlouvu (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 10, ze dne 6. dubna 1995, BPB Industries a British Gypsum v. Komise, C‑310/93 P, Recueil, s. I‑865, bod 21, a ze dne 9. července 2009, Archer Daniels Midland v. Komise, C‑511/06 P, Sb. rozh. s. I‑5843, bod 88, a judikatura tam citovaná).

117    Článek 27 odst. 1 nařízení č. 1/2003 tuto zásadu odráží v rozsahu, v němž stanoví, že oznámení námitek zaslané účastníkům řízení musí jasným způsobem uvádět veškeré podstatné skutečnosti, o které se Komise v této fázi řízení opírá (v tomto smyslu viz rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, bod 67), aby bylo dotčeným osobám umožněno účinně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká a jaké důkazy má Komise k dispozici (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, body 315 a 316, a rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, body 66 a 67) a aby se mohly účinně obhajovat před tím, než Komise přijme konečné rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Archer Daniels Midland v. Komise, bod 116 výše, body 85 a 86). Tento požadavek je dodržen, když uvedené rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 19. března 2003, CMA CGM a další v. Komise, T‑213/00, Recueil, s. II‑913, bod 109 a tam citovaná judikatura).

118    Uvedení podstatných skutečností, z nichž Komise v oznámení námitek vycházela, však může být stručné a konečné rozhodnutí nemusí být nutně kopií oznámení námitek (rozsudek Musique Diffusion française a další v. Komise, bod 116 výše, bod 14), protože oznámení námitek je přípravný dokument a v něm obsažené skutkové a právní posouzení má jen předběžný charakter (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 1987, British American Tobacco a Reynolds Industries v. Komise, 142/84 a 156/84, Recueil, s. 4487, bod 70). Jsou tedy přípustné doplňky k oznámení námitek učiněné ve světle odpovědí účastníků řízení, jejichž argumenty prokazují, že skutečně mohli vykonat své právo na obhajobu. Komise rovněž může s ohledem na správní řízení opravit nebo doplnit skutkové nebo právní argumenty na podporu námitek, které uvedla (v tomto smyslu viz rozsudky Tribunálu ze dne 28. února 2002, Compagnie générale maritime a další v. Komise, T‑86/95, Recueil, s. II‑1011, bod 448, a ze dne 22. října 2002, Schneider Electric v. Komise, T‑310/01, Recueil, s. II‑4071, bod 438). Než tedy Komise přijme konečné rozhodnutí, může s ohledem zejména na písemné nebo ústní připomínky stran buď upustit od některých či všech námitek původně uplatněných vůči uvedeným stranám a změnit tak své stanovisko v jejich prospěch, anebo může naopak doplnit nové námitky za předpokladu, že dotčeným podnikům umožní se k nim vyjádřit (viz rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, Recueil, s. II‑3275, bod 115, a tam citovaná judikatura).

119    Mimoto, jak bylo uznáno judikaturou, k porušení práva na obhajobu dochází, existuje-li možnost, že z důvodu pochybení Komise by mohlo mít jí vedené správní řízení odlišný výsledek. Žalující podnik prokáže, že k takovému porušení došlo, dokáže-li dostačujícím způsobem nikoli to, že by rozhodnutí Komise mělo odlišný obsah, ale to, že by svou obhajobu mohl zajistit lépe, kdyby k pochybení nedošlo, například tím, že by na svou obhajobu mohl použít dokumenty, k nimž mu byl ve správním řízení odepřen přístup (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, bod 31 a tam citovaná judikatura, a ze dne 1. července 2010, Knauf Gips v. Komise, C‑407/08 P, Sb. rozh. s. I‑6375, bod 28; obdobně viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 1. října 2009, Foshan Shunde Yongjian Housewares & Hardware v. Rada, C‑141/08 P, Sb. rozh. s. I‑9147, bod 94).

120    Pokud jde konkrétněji o právo na přístup ke spisu, ustálená judikatura uznala ve věci, ve které byl odepřen přístup k určitému dokumentu, že stačí, aby podnik prokázal, že mohl využít tento dokument na svou obhajobu (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 2011, Solvay v. Komise, C‑109/10 P, Sb. rozh. s. I‑10329, bod 57, a tam citovaná judikatura, a stanovisko generální advokátky Kokott přednesené ve věci, ve které byl vydán tento rozsudek, Sb. rozh. s. I‑10329, bod 171, a tam citovaná judikatura; rozsudky Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, body 74 a 75; Knauf Gips v. Komise, bod 119 výše, bod 23, a ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, bod 117 výše, body 318 a 324). Není povinností tohoto podniku, aby prokázal, že toto nezpřístupnění ovlivnilo k jeho újmě průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise, nýbrž pouze to, že průběh řízení a obsah rozhodnutí Komise ovlivnit mohlo (v tomto smyslu viz výše uvedené stanovisko přednesené generální advokátkou Kokott ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 25. října 2011, Solvay v. Komise, body 179 a 181, a rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, Recueil, s. I‑4235, bod 81, ze dne 2. října 2003, Corus UK v. Komise, C‑199/99 P, Recueil, s. I‑11177, bod 128, ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, bod 117 výše, bod 318, a Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, bod 74). V případě nezpřístupnění dokumentů nemusí dotyčný podnik prokázat, že by správní řízení v případě zpřístupnění sporných dokumentů vedlo k jinému výsledku (výše uvedené stanovisko generální advokátky Kokott přednesené ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 25. října 2011, Solvay v. Komise, bod 181, a rozsudek Knauf Gips v. Komise, bod 119 výše, bod 28). Stačilo by požadovat, aby dotyčný podnik prokázal možnost, byť malou, že dokumenty nezpřístupněné ve správním řízení mohly být pro jeho obhajobu užitečné (výše uvedené stanovisko generální advokátky Kokott přednesené ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 25. října 2011, Solvay v. Komise, bod 181, a rozsudek Aalborg Portland a další v. Komise, bod 66 výše, bod 131).

b)     Posouzení projednávané věci

 Úvod

121    V projednávané věci žalobkyně Komisi vytýká, že v napadeném rozhodnutí uvedla jiné usvědčující skutečnosti a okolnosti, než jsou ty, které jsou uvedeny v oznámení námitek. To se týaká účastníků, doby trvání, jakož i zeměpisného rozsahu a popisu protiprávního jednání. Komise v napadeném rozhodnutí mimoto vycházela z listinných důkazů, které nebyly uvedeny v oznámení námitek. Žalobkyně uvádí, že se k těmto bodům nemohla vyjádřit.

 K výhradě týkající se účastníků a doby trvání kartelové dohody

122     Co se týče tvrzení žalobkyně o existenci rozdílu v souvislosti s účastníky protiprávního jednání, je třeba poznamenat, že Komise v napadeném rozhodnutí snížila počet účastníků protiprávního jednání ve srovnání s těmi, kteří jsou uvedeni v oznámení námitek. Jak se připomíná v bodech 117 a 118 výše, Komise mohla během správního řízení přizpůsobit, či dokonce změnit své posouzení, zejména vzhledem k odpovědím na oznámení námitek. Skutečnost, že třetímu podniku, odlišnému od žalobkyně, bylo určeno oznámení námitek, avšak ne napadené rozhodnutí, nezasahuje do práva žalobkyně na obhajobu. Komise tak neporušila právo žalobkyně na obhajobu tím, že snížila počet osob, jimž bylo určeno napadené rozhodnutí. Tribunál navíc konstatuje, že žalobkyně neuvádí žádný argument na podporu této teze.

123    Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, je třeba poznamenat, že doba uvedená v napadeném rozhodnutí, období od 12. července do 31. prosince 2000, je kratší než doba uvedená v oznámení námitek, období od 30. června 1997 do 31. prosince 2001. Komise se v napadeném rozhodnutí domnívala, že některé skutečnosti naznačují, že již před dohodou uzavřenou dne 12. července 2000 v Miláně existovala některá koluzní jednání v odvětví fluoridu hlinitého, avšak pro toto předchozí období rozhodující důkaz neexistuje (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z toho vyplývá, že Komise během správního řízení zkrátila dobu trvání protiprávního jednání vzhledem k důkazní hodnotě přiznané jednotlivým důkazům, přičemž uvedla, že má k dispozici jasné důkazy koluzního jednání od 12. července 2000, v souvislosti se schůzkou v Miláně a důkazy o této schůzce a jejím obsahu (body 73 až 76 a 144 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Skutečnost, že napadené rozhodnutí uvádí schůzku v Miláně jako důkaz o začátku protiprávního jednání, a nikoli už schůzku v Řecku dne 29. července 1999, jak to uvádí oznámení námitek, tak představuje omezení doby trvání protiprávního jednání tvrzeného Komisí. Toto omezení nepředstavuje dodatečnou námitku a nijak nezasáhlo do zájmů žalobkyně. Naopak snížení doby trvání protiprávního jednání uvedené v oznámení námitek ve srovnání s dobou trvání protiprávního jednání uvedenou v napadeném rozhodnutí je pro žalobkyni výhodné a nemůže v zásadě poškodit její zájmy (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 68 výše, bod 435). To znamená částečné a přípustné vzdání se námitky ze strany Komise ve prospěch žalobkyně (viz obdobně rozsudek Atlantic Container Line a další v. Komise, bod 118 výše, bod 115).

124    Kromě toho je třeba konstatovat, že žalobkyně měla příležitost předložit svá vyjádření k oznámení námitek, tedy i k údajům týkajícím se delší doby trvání protiprávního jednání zahrnujícího i kratší období, které bylo nakonec uvedeno v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně v rámci správního řízení pouze uvedla, že „doba trvání měla být omezena ke dni, kdy skutečně došlo k výměnám informací, tedy ke 12. červenci 2000“ (bod 168 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s odkazem na bod 245 odůvodnění uvedeného rozhodnutí).

125    Ani v souvislosti s dobou trvání protiprávního jednání v napadeném rozhodnutí tedy nedošlo ze strany Komise k porušení práva žalobkyně na obhajobu.

 K výhradě týkající se zeměpisného rozsahu kartelové dohody

126     Pokud jde o výhradu týkající se zeměpisného rozsahu kartelové dohody, stačí konstatovat, že Komise v oznámení námitek a v napadeném rozhodnutí uvedla celosvětový rozsah kartelové dohody. Zeměpisný rozměr protiprávního jednání je totiž označen za celosvětový v bodě 163 oznámení námitek, jakož i v bodě 136 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

127    Z toho vyplývá, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně není rozdíl, pokud jde o zeměpisný rozsah, mezi oznámením námitek a napadeným rozhodnutím. Žalobkyně mimoto měla možnost vyjádřit se k celosvětovému zeměpisnému rozsahu kartelové dohody, který se uvádí v oznámení námitek. Je tedy třeba dojít k závěru, že v tomto ohledu nedošlo k zásahu do práva žalobkyně na obhajobu.

 K výhradě týkající se logiky a struktury kartelové dohody a dokumentů týkajících se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000

 i) Úvod

128     Žalobkyně uvádí, že protiprávní jednání popsané v napadeném rozhodnutí neodpovídá protiprávnímu jednání popsanému v oznámení námitek, zejména co se týče jeho „systematiky“, „struktury“ a „cíle“.

129    Podstatné skutkové okolnosti, které Komise uvedla v napadeném rozhodnutí na podporu konstatování protiprávního jednání, však odpovídají těm, které jsou uvedeny v oznámení námitek. Z toho vyplývá, že žalobkyně o těchto skutečnostech věděla a že měla příležitost se k této záležitosti vyjádřit během správního řízení (viz body 62 až 70 odpovědi žalobkyně na oznámení námitek). Schůzka v Miláně a její důležitá role tak již byly dostatečně uvedeny v oznámení námitek (viz body 103 až 116, 151, 163 až 165, 200 oznámení námitek). V bodě 16 žaloby žalobkyně sama cituje oznámení námitek v tom smyslu, že se v něm uvádí, že schůzka v Miláně představuje spolu se schůzkou v Řecku „kulminační bod kartelové dohody“.

130     Žalobkyně tvrdí, že Komise založila napadené rozhodnutí na dokumentech, které nebyly uvedeny v oznámení námitek, především na dokumentech týkajících se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000. Žalobkyně neměla během správního řízení příležitost se vyjádřit ke kontaktům následujícím po schůzce v Miláně.

 ii) K obsahu oznámení námitek

131    V oznámení námitek se Komise domnívala, že ke kontaktům docházelo od roku 1997 (odstavec 76 a následující) a uvedla schůzku v Řecku dne 29. července 1999 (odstavec 85 a následující), jakož i „následné kontakty“ (odstavec 92 a následující) a schůzku v Miláně (odstavec 103 a následující). Oznámení námitek ve svém popise skutečností týkajících se fungování kartelové dohody vyjmenovává kontakty mezi členy kartelové dohody, včetně kontaktů po schůzce v Miláně. Komise se domnívala, že „v [návaznosti] na schůzku v Miláně společnosti, které se podílely na kartelové dohodě, ke které dospěly, pokračovaly ve výměně informací týkajících se trhu s fluoridem hlinitým prostřednictvím dvoustranných kontaktů“ (odstavec 117). V tomto ohledu výslovně uvádí kontakty ze dne 25. října 2000, kontakty v průběhu roku 2001, konferenci od 17. do 21. února 2002, další konferenci v San Diegu, Kalifornie (Spojené státy) dne 6. března 2003, jakož i kontakty v lednu 2004 a dne 21. ledna 2005 (odstavce 118 až 123). Kromě toho Komise uvedla, že kartelová dohoda byla prováděna, a zohlednila to ve svém posouzení závažnosti protiprávního jednání (odstavec 227).

132    Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání, Komise se v oznámení námitek domnívala, že protiprávní jednání začalo dne 30. června 1997, kdy došlo ke schůzce v Sousse (Tunisko), zintenzivnilo se od schůzky v Řecku dne 29. července 1999, „kdy došlo k uzavření konečné dohody o zvýšení cen pro prodeje v roce 2000 a k jejímu vstupu v platnost“, a že podobná dohoda byla uzavřena dne 12. července 2000 v Miláně ohledně prodejních cen pro rok 2001. Komise na základě toho dospěla k závěru, že protiprávní jednání v případě Fluorsid, ICF a IQM trvalo, „nejméně do 31. prosince 2001“, což je konec období provádění této dohody odpovídající konci období, ve kterém byly prodeje dotčené touto dohodou uskutečňovány (odstavec 216).

 iii) K obsahu napadeného rozhodnutí

133     V bodech 155 a 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí „dvoustranné kontakty na podzim 2000“, zvláště kontakty ze dne 25. října 2000 a ze dne 8. a 9. listopadu 2000. Tyto kontakty prokazují plnění dohody uzavřené na schůzce v Miláně s cílem jejího provedení. V bodě 239 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise znovu odkazuje na dokumenty týkající se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000 souvisejících s prováděním kartelové dohody v kontextu stanovení základní výše pokuty. Uvádí v něm, že zohlednila stupeň provedení kartelové dohody pro určení podílu hodnoty tržeb, který je třeba zohlednit, a odkazuje zejména na body 154 až 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

134    Pokud jde o dobu trvání protiprávního jednání v napadeném rozhodnutí, Komise se domnívá, že dohoda trvala nejméně od 12. července do 31. prosince 2000 (body 241 a 147 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle bodu 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí „jsou dodavatelské smlouvy sjednávány předem během období začínajícího v průběhu druhého pololetí každého kalendářního roku a končí na konci téhož kalendářního roku nebo v průběhu prvních pěti měsíců následujícího kalendářního roku“. Komise se proto domnívala, že se v souladu s praxí v oblasti fluoridu hlinitého ceny určují předem pro následující hospodářský rok.

135    Konečně je třeba upřesnit, že dokumenty týkající se kontaktů, ke kterým došlo po schůzce v Miláně, včetně kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000, nejsou uvedeny v části napadeného rozhodnutí týkající se doby trvání protiprávního jednání.

 iv) Posouzení

–       K přístupu k dotčeným dokumentům během správního řízení

136    Oznámení námitek odkazovalo na dokumenty týkající se kontaktů následujících po schůzce v Miláně, které jsou uvedeny v bodě 131 výše. Je však třeba konstatovat, že oznámení námitek výslovně neuvádí dokumenty týkající se dvoustranných kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000, které jsou naopak uvedeny v napadeném rozhodnutí.

137     Tyto dokumenty týkající se kontaktů, ke kterým došlo dne 8. a 9. listopadu 2000, však byly obsaženy ve správním spise Komise, která je sdělila účastníkům správního řízení, včetně žalobkyně, v rámci zaslání oznámení námitek, aby mohly vykonat své právo na obhajobu a právo na přístup ke spisu. Žalobkyně tak měla přístup ke všem dokumentům. Situace v projednávané věci se proto značně liší od případů odmítnutí přístupu ke spisu nebo k některým dokumentům, v nichž judikatura uznala existenci porušení práva na obhajobu. Je totiž nesporné, že zaprvé žalobkyně měla plný přístup ke spisu, včetně přístupu k dokumentům týkajícím se kontaktů z 8. a 9. listopadu, a zadruhé, že kontakty, ke kterým došlo po schůzce v Miláně, byly výslovně uvedeny, samozřejmě obecně, v oznámení námitek.

–       K významu dotčených dokumentů pro posouzení provádění protiprávního jednání

138     Jak dvoustranné kontakty ze dne 8. a 9. listopadu 2001 neuvedené v oznámení námitek, tak i ty, které jsou v něm výslovně zmíněny, svědčí o tom, že žalobkyně byla zapojena do kartelové dohody a do jejího provádění po schůzce v Miláně. V tomto ohledu stačilo, že Komise v oznámení námitek založila své posouzení týkající se jediného a trvajícího protiprávního jednání a jeho provedení na různých důkazech, včetně schůzky v Miláně a dvoustranných a vícestranných kontaktů, ke kterým došlo po ní, zejména kontaktu ze dne 25. října 2000. Již samotné důkazy uvedené v oznámení námitek totiž byly dostačující k upozornění žalobkyň na skutečnost, že je Komise může použít vůči nim jako důkazy prokazující protiprávní jednání. Vzhledem k dokumentům týkajícím se kontaktů, ke kterým došlo po schůzce v Miláně, uvedeným v oznámení námitek, nebyly tedy dokumenty týkající se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000 nezbytné k prokázání trvajícího protiprávního jednání a jeho provedení. Proto v bodě 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zvláště v poznámce pod čarou 128, Komise odkazuje i na kontakt ze dne 25. října 2000, který již byl uveden v bodě 118 oznámení námitek. Proto nebyly dokumenty týkající se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000 samy o sobě rozhodující pro výsledek, ke kterému Komise dospěla v napadeném rozhodnutí, jelikož trvající protiprávní jednání, jakož i jeho provádění přesahující datum 31. prosince 2000 již byla v oznámení námitek vytýkána na základě jiných důkazů.

139     V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak bylo potvrzeno judikaturou citovanou v bodě 119 výše, k porušení práva na obhajobu dochází pouze, existuje-li možnost, že v případě, že by nedošlo k procesní nesrovnalosti, tedy v projednávané věci k neuvedení výslovných odkazů na dokumenty týkající se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000, by správní řízení mohlo vést k rozdílnému výsledku.

140    Je však třeba konstatovat, že v projednávané věci tomu tak není.

141    Jak totiž bylo konstatováno v bodě 137 výše, žalobkyně měla přístup k dokumentům týkajícím se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000, avšak nevyvodily z toho žádný důkaz ve svůj prospěch, ať již v rámci správního řízení nebo v rámci soudního řízení. Kromě toho se ve stadiu správního řízení žalobkyně dokonce vzdala možnosti vyjádřit se ke kontaktům, ke kterým došlo po schůzce v Miláně, které byly výslovně uvedeny v oznámení námitek (odstavce 117 až 123 oznámení námitek). Stejně tak v průběhu soudního řízení žalobkyně nevysvětlila, ani neprokázala, v čem mohl mít nedostatek výslovného uvedení uvedených dokumentů v oznámení námitek negativní vliv na účinnost její obhajoby v průběhu správního řízení a jak by se mohla účinněji hájit, kdyby byla při této příležitosti výslovně informována o tom, že Komise zamýšlí použít dokumenty ze dne 8. a 9. listopadu 2000 v napadeném rozhodnutí jako důkazy prokazující její účast na protiprávním jednání a jeho provádění. Naopak, vzhledem k obsahu těchto dokumentů, jakož i skutečnosti, že žalobkyně o nich plně věděla, je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že z nich mohla vyvodit důkazy ve svůj prospěch, pokud jde o existenci protisoutěžní dohody a jejího následného provádění. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že Komise v rámci posouzení závažnosti protiprávního jednání za účelem výpočtu výše pokuty nezohlednila účinky dotčeného protiprávního jednání. Proto žalobkyně nebyla schopna prokázat, že skutečnost, že nebyla v oznámení námitek informována o záměru Komise použít dotčené dokumenty jako důkazy k prokázání protiprávního jednání, mohla mít vliv na účinnost její obhajoby a tudíž na výsledek, ke kterému Komise dospěla v napadeném rozhodnutí (v tomto smyslu viz a obdobně rozsudek ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, bod 120 výše, bod 56 a citovaná judikatura, potvrzený rozsudkem ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, bod 120 výše, bod 80).

–       K významu dotčených dokumentů pro posouzení doby trvání protiprávního jednání

142     Ani v oznámení námitek, ani v napadeném rozhodnutí nebyla doba trvání protiprávního jednání založena na kontaktech ze dne 8. a 9. listopadu 2000, ke kterým došlo po schůzce v Miláně. Co se týče doby trvání protiprávního jednání po schůzce v Miláně, napadené rozhodnutí se neliší od oznámení námitek, které stanovilo dobu trvání přesahující datum konání schůzky v Miláně, totiž do 31. prosince 2001, zejména pokud jde o žalobkyni. Žalobkyně tedy byla v plném rozsahu schopna rozpoznat relevantnost důkazů týkajících se kontaktů mezi dotčenými podniky, které následovaly po schůzce v Miláně, jak jsou obsaženy v oznámení námitek, jakož i v napadeném rozhodnutí, pro účely stanovení doby trvání protiprávního jednání, kterou Komise vyvodila především z praxe v oboru fluoridu hlinitého, podle níž se ceny určují předem na následující hospodářský rok. Při zohlednění této praxe mohla Komise již na základě důkazů výslovně uvedených v oznámení námitek mít odůvodněně za to, že celé dotyčné pololetí až do 31. prosince 2001 spadalo do doby trvání protiprávního jednání. V tomto ohledu je dodatečný odkaz v napadeném rozhodnutí na dokumenty týkající se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000 irelevantní.

143     Mimoto je třeba upřesnit, že doba trvání stanovená Komisí v napadeném rozhodnutí je minimální dobou trvání protiprávního jednání, jelikož období kratší než jeden půlrok se počítají jako jeden půlrok a násobící koeficient použitelný na základní částku pokuty je v obou případech jen 0,5. Proto i za předpokladu, že by doba trvání protiprávního jednání byla omezena výlučně na schůzku v Miláně a nebyly zohledněny účinky tam uzavřené dohody a kontaktů, ke kterým došlo po této schůzce, byl by faktor doby trvání pro určení pokuty tentýž.

 v) Závěr

144    S ohledem na všechny předchozí úvahy je třeba dojít k závěru, že právo žalobkyně na obhajobu nebylo porušeno. První žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

D –  K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a pokynů z roku 2006 o určení výše pokuty

1.     Úvodní poznámky

145    Nejprve je třeba uvést, že v projednávané věci jde o případ použití pokynů z roku 2006.

146     Tento žalobní důvod se v podstatě dělí na tři části, a to zaprvé porušení zásady legitimního očekávání, zadruhé nesprávné použití pokynů z roku 2006, pokud jde o určení hodnoty tržeb, a zatřetí nesprávné určení základní částky pokuty a dodatečného navýšení.

147    Na úvod je třeba připomenout obecné zásady, jimiž se řídí určování výše pokut.

148    Podle čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 se při stanovování výše pokuty ukládané za porušení čl. 81 odst. 1 ES přihlíží k závažnosti a k době trvání protiprávního jednání.

149     Podle ustálené judikatury musí být závažnost jednání porušujícího právo hospodářské soutěže stanovena v závislosti na mnoha skutečnostech, jakými jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující účinek pokut, a to aniž by byl sestaven závazný nebo taxativn výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto (rozsudky Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 241; Prym a Prym Consumer v. Komise, bod 115 výše, bod 54, a ze dne 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 91).

150    Judikatura uznala, že pro stanovení výše pokut je třeba zohlednit dobu trvání protiprávních jednání a všechny skutečnosti, které mohou ovlivnit posouzení jejich závažnosti, jako je jednání každého z podniků, jejich role při zavádění jednání ve vzájemné shodě, zisk, který mohou z těchto jednání mít, jejich velikost a hodnota dotyčného zboží, jakož i nebezpečí, které představují protiprávní jednání tohoto druhu pro Evropskou unii (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, Sb. rozh. s. I‑13085, bod 56 a tam citovaná judikatura).

151    Rovněž bylo rozhodnuto, že musí být zohledněny objektivní skutečnosti, jako je obsah a doba trvání protisoutěžních jednání, jejich počet a intenzita, rozsah dotčeného trhu a zhoršení hospodářského veřejného pořádku. Analýza musí rovněž zohlednit relativní význam a podíl odpovědných podniků na trhu, jakož i případné opakování protiprávního jednání (viz rozsudek Chalkor v. Komise, bod 150 výše, bod 57 a tam citovaná judikatura).

152    Tento vysoký počet zohledňovaných faktorů Komisi ukládá důkladný přezkum okolností protiprávního jednání (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 150 výše, bod 58).

153    K zajištění transparentnosti a objektivnosti svých rozhodnutí stanovících pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže Komise přijala pokyny pro výpočet pokut (odstavec 3 pokynů z roku 2006). V těchto pokynech Komise uvádí, z jakého důvodu zohlední určité okolnosti protiprávního jednání a důsledky, které z toho mohou vyplývat pro výši pokuty (rozsudek Chalkor v. Komise, bod 145 výše, bod 59).

154    Pokyny, o nichž Soudní dvůr rozhodl, že stanoví orientační pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se správní orgán může v konkrétním případě odchýlit pouze tehdy, uvede‑li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení, pouze popisují metodu přezkumu protiprávního jednání, podle níž Komise postupuje, a kritéria, která je za účelem stanovení výše pokuty povinna zohlednit (viz rozsudek Chalkor v. Komise, bod 150 výše, bod 60 a tam citovaná judikatura).

155    Pokyny totiž představují nástroj, jehož účelem je za předpokladu, že jsou dodržovány právní normy vyšší síly, upřesnit kritéria, jež Komise hodlá uplatňovat v rámci výkonu posuzovací pravomoci, kterou jí pro účely stanovování pokut svěřuje čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Pokyny tak nepředstavují právní základ rozhodnutí, kterým se ukládají pokuty, neboť toto rozhodnutí je založeno na nařízení č. 1/2003, ale určují obecným a abstraktním způsobem metodu, kterou si Komise stanovila pro účely stanovování výše pokut uložených v tomto rozhodnutí, čímž zajišťují právní jistotu podniků (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 149 výše, body 209 až 213, a rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2006, Raiffeisen Zentralbank Österreich a další v. Komise, T‑259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Sb. rozh. s. II‑5169, body 219 a 223).

156    Pokyny tak sice nemohou být kvalifikovány jako právní norma, kterou musí správní orgán v každém případě dodržovat, avšak představují orientační pravidlo chování, podle něhož má správa v praxi postupovat a od něhož se může v konkrétním případě odchýlit pouze, poskytne-li v souladu se zásadou právní jistoty a rovného zacházení odůvodnění (rozsudky Soudního dvora Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 149 výše, body 209 a 210, a ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C‑397/03 P, Sb. rozh. s. I‑4429, bod 91).

157     Podle odstavce 5 pokynů z roku 2006, ve znění platném pro projednávaný případ, by Komise měla při určování výše pokut vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby, jichž se protiprávní jednání týká. Jako důležitý prvek by rovněž měla být zohledněna doba trvání protiprávního jednání. Kombinace hodnoty tržeb souvisejících s protiprávním jednáním a doby jeho trvání odráží ekonomický význam protiprávního jednání a relativní váhu každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání. Podle odstavce 6 pokynů z roku 2006 jde o skutečnosti, které poskytnou vhodnou informaci o řádové hodnotě pokuty, ale nemělo by se s nimi nakládat jako se „základem pro automatický nebo aritmetický výpočet“.

158     Podle odstavců 10 a 11 pokynů z roku 2006 určí Komise pro stanovení pokuty výši základní pokuty pro každý podnik, a tuto výši může upravit.

159    Podle odstavců 12 a 13 pokynů z roku 2006 se základní výše pokuty stanoví podle hodnoty tržeb za zboží nebo služby uskutečněných podnikem v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním, obvykle pokud jde o tržby za poslední celý hospodářský rok jeho účasti na protiprávním jednání. Podle odstavce 15 pokynů z roku 2006 Komise musí použít „nejlepších údajů, které jsou pro tento podnik k dispozici“.

160    Odstavec 18 pokynů z roku 2006 stanoví toto:

„Jestliže k protiprávnímu jednání nedocházelo pouze na území Evropského hospodářského prostoru (EHP) (například v případě kartelů s celosvětovou působností), nemusí příslušné tržby podniku uvnitř EHP přiměřeným způsobem odrážet podíl daného podniku na protiprávním jednání. Může tomu tak být například u celosvětových dohod o rozdělení trhů.

Aby se v takovém případě řádně přihlédlo jak k agregovanému objemu příslušných tržeb v EHP, tak k relativnímu podílu každého podniku na protiprávním jednání, může Komise posoudit celkovou hodnotu tržeb za zboží nebo služby, které souvisely s protiprávním jednáním v dotčené zeměpisné oblasti (rozlehlejší než EHP), určit podíl tržeb každého podniku, který se účastnil protiprávního jednání na trhu, a použít tento podíl na agregovaný objem tržeb týchž podniků uvnitř EHP. Výsledek tohoto výpočtu se bude považovat za hodnotu tržeb pro účely stanovení základní výše pokuty.“

161    Podle odstavce 19 pokynů z roku 2006 základní výše pokuty bude souviset s určitým podílem tržeb a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobeným počtem let, během nichž k takovému jednání docházelo. Podle odstavce 20 pokynů z roku 2006 se vyhodnocení závažnosti provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se přitom ke všem důležitým okolnostem případu. Podle odstavce 21 pokynů z roku 2006 se podíl tržeb, k němuž se bude přihlížet, obvykle bude nacházet na stupnici do 30 %.

2.     K první části vycházející z porušení zásady legitimního očekávání

162     Je třeba poznamenat, že v názvu svého třetího žalobního důvodu žalobkyně rovněž odkazuje na porušení zásady legitimního očekávání, pokud jde o určení výše pokuty, a to aniž by tento aspekt v rámci argumentace uvedené na podporu tohoto žalobního důvodu rozvinula nebo podložila.

163     Na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu musí každá žaloba uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Bez ohledu na terminologické aspekty musí být tyto údaje dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit svou obhajobu a Tribunálu provést soudní přezkum. Z ustálené judikatury vyplývá, že Tribunál je povinen odmítnout jako nepřípustný bod návrhových žádání žaloby, která mu je předložena, pokud hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je tento bod návrhových žádání založen, nevyplývají uceleně a srozumitelně ze znění samotné žaloby (rozsudek ze dne 18. července 2006, Rossi v. OHIM, C‑214/05 P, Sb. rozh. s. I‑7057, bod 37; usnesení ze dne 13. března 2007, Arizona Chemical a další v. Komise, C‑150/06 P, nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí, bod 45, a rozsudek Soudního dvora ze dne 16. prosince 2010, AceaElectrabel v. Komise, C‑480/09 P, Sb. rozh. s. I‑13335, bod 28).

164    Konkrétně, i když může stačit vylíčení žalobních důvodů spíše z hlediska jejich podstaty než jejich právní kvalifikace, musí uvedené důvody z žaloby přesto vyplývat dostatečně jasně. Mimoto požadavkům připomenutým výše neodpovídá pouhé abstraktní vyjmenování důvodů, neboť žaloba musí výslovně uvádět, v čem spočívají důvody, na nichž je založena. Tyto minimální požadavky nesplňuje žaloba, která neobsahuje žádný, ani stručný, popis uplatňovaných důvodů nebo právních okolností umožňujících žalovanému posoudit, na jakých důvodech žalobce zakládá svou žalobu, nebo pochopit, jak mohou být jeho návrhová žádání podpořena (rozsudky Tribunálu ze dne 27. listopadu 1997, Tremblay a další v. Komise, T‑224/95, Recueil, s. II 2215, bod 79, a ze dne 26. března 2010, Proges v. Komise, T‑577/08, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 19 až 21).

165    Vzhledem k tomu, že se žalobkyně omezila na to, že uvedla porušení zásady legitimního očekávání, aniž by byť jen stručně tuto část žalobního důvodu osvětlila, musí být tato část žalobního důvodu odmítnuta jako nepřípustná.

3.     K druhé části vycházející z nesprávného použití pokynů z roku 2006, pokud jde o určení hodnoty tržeb

a)     Úvodní poznámky

166    V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že hodnota jejích tržeb byla vypočtena podle pravidel stanovených v bodě 18 pokynů k metodě stanovování pokut, ale že se Komise při uplatnění tohoto bodu dopustila dvou chyb. Zaprvé napadené rozhodnutí v bodě 25 odůvodnění uvádí celosvětový obrat ve výši 34 339 694 eur za rok 2000, který žalobkyně oznámila ve své odpovědi ze dne 30. října 2006. Žalobkyně se domnívá, že toto číslo neodpovídá nejvhodnějšímu číselnému údaji, který byl při přijímání napadeného rozhodnutí dostupný. Žalobkyně dne 25. dubna 2008 poskytla na výslovnou žádost Komise auditem ověřené údaje, podle kterých obrat žalobkyně za rok 2000 činil 32 368 925 eur, které měla Komise v souladu s bodem 15 pokynů z roku 2006 použít. Zadruhé Komise údajně nesprávně použila bod 18 pokynů z roku 2006. Podle žalobkyně Komise provedla odhad procentního podílu tržeb každého podniku v rozlehlejší zeměpisné oblasti, než je EHP, ve vztahu k tržbám účastníků kartelové dohody. Tento odhad měl být proveden ve vztahu k tržbám všech ostatních podniků činných na trhu s fluoridem hlinitým. Konečně se žalobkyně domnívá, že pokud by Komise použila auditem ověřené číselné údaje, které jsou nižší než číselné údaje, ze kterých vycházela, a správně by použila bod 18, dospěla by k procentuálnímu podílu nižšímu než 28,5 %, který je uveden v napadeném rozhodnutí.

167    Komise zpochybňuje argumenty uvedené žalobkyní a navrhuje, aby byla tato část třetího žalobního důvodu zamítnuta.

168    Je třeba poznamenat, že žalobkyně v projednávané věci napadá základní částku stanovenou Komisí v napadeném rozhodnutí, přičemž zpochybňuje hodnotu tržeb stanovenou Komisí, jakož i závažnost protiprávního jednání. Žalobkyně však nezpochybňuje dobu trvání protiprávního jednání, ani úpravy základní částky.

169    Tato část se dělí na dvě podčásti, a to zaprvé použití nesprávného obratu pro výpočet výše pokut a zadruhé nesprávné uplatnění bodu 18 pokynů z roku 2006, a to nezohledněním tržeb ostatních podniků, které se kartelové dohody nezúčastnily.

b)     K obratům použitým Komisí

170    Žalobkyně tvrdí, že Komise pro výpočet pokut použila nesprávné obraty.

171     Co se týče základní částky, podle pokynů z roku 2006 se tato částka stanoví podle hodnoty tržeb za zboží nebo služeb uskutečněných podnikem v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním, obvykle pokud jde o tržby za poslední celý hospodářský rok jeho účasti na protiprávním jednání (body 12 a 13 pokynů z roku 2006). Za tímto účelem Komise musí použít „nejlepších údajů, které jsou pro tento podnik k dispozici“ (bod 15 pokynů z roku 2006).

172     Pokud zeměpisný rozsah protiprávního jednání přesahuje území EHP, například v případě mezinárodních kartelových dohod, jako je tomu v projednávané věci, bod 18 pokynů z roku 2006 uvádí, že příslušné tržby podniku uvnitř EHP nemusí přiměřeným způsobem odrážet význam každého podniku v protiprávním jednání, což by mohlo nastat například v souvislosti s celosvětovými dohodami o rozdělení trhu. Za takových okolností může Komise posoudit celkový objem tržeb souvisejících s protiprávním jednáním v dotčené zeměpisné oblasti, rozlehlejší než EHP, a určit podíl tržeb každého podniku podílejícího se na protiprávním jednání na tomto trhu a použít tento podíl na agregované tržby těchto podniků v ​​rámci EHP.

173     V projednávané věci žalobkyně sdělila obraty za roky 1997 až 2005, pokud jde o tržby z prodej fluoridu hlinitého jak na celosvětové úrovni, tak v rámci EHP, dopisem ze dne 30. října 2006, jakož i dopisem ze dne 25. dubna 2008 za roky 1999, 2000 a 2001. V dopise ze dne 25. dubna 2008 rovněž uvedla směnný kurs tuniského dináru vůči euru za uvedené roky, včetně roku 2000.

174     Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že tržby za prodej fluoridu hlinitého uskutečněné žalobkyní v roce 2000 v rámci EHP představovaly částku ve výši 8 146 129 eur a v zeměpisné oblasti dotčené protiprávním jednáním, tedy na celosvětové úrovni, částku ve výši 34 339 694 eur (bod 25 napadeného rozhodnutí). Komise uvedla, že vycházela z číselných údajů, které jí žalobkyně poskytla dne 30. října 2006, jakož i z dopisů žalobkyně ze dne 25. dubna 2008 a 12. května 2008, a že pokud jde o směnné kursy tuniského dináru vůči euru, použila směnné kurzy poskytnuté žalobkyní v dopise ze dne 25. dubna 2008.

175    Co se týče obratů uvedených v dokumentu ze dne 25. dubna 2008, uvádí se v něm, že tyto obraty jsou „ve fob bez provize“, to znamená bez nákladů na přepravu a bez provize. Přitom právě obrat, který plně odráží skutečnou částku transakce, má význam pro určení hodnoty tržeb za účelem stanovení základní částky pokuty. Je tedy třeba zohlednit obrat, který vyplývá z účetnictví podniku. Komise mimoto uvedla, že žalobkyni zaslala žádost o informace, pokud jde o číselné údaje předložené dne 25. dubna 2008, na kterou žalobkyně neposkytla úplnou odpověď. Kromě toho je třeba připomenout bod 16 pokynů z roku 2006, který uvádí, že pokud podnik poskytne neúplné nebo nespolehlivé údaje, může Komise určit hodnotu tržeb tohoto podniku na základě částečných údajů, které získala nebo na základě jiných informací, které považuje za relevantní či vhodné.

176    Kromě toho, jak uvádí Komise, hodnota tržeb odráží cenu fakturovanou zákazníkovi, bez odečtení nákladů na přepravu a další výdaje. V této souvislosti je třeba připomenout judikaturu, podle níž pokud jde o výdaje na přepravu, je třeba mít za to, že pokud výrobce na žádost zákazníka dodá do místa určení prodaná množství, je služba spočívající v přepravě nedílnou součástí prodeje výrobku. Cena požadovaná za takovou službu, i kdyby odpovídala částce, kterou má prodejce uhradit nezávislému přepravci, kterého pro tuto službu využil, je tedy složkou celkové prodejní ceny (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, bod 5030).

177     Komise se tak mohla oprávněně domnívat, že číselné údaje poskytnuté dne 30. října 2006 byli nejlepšími dostupnými číselnými údaji ve smyslu bodu 15 pokynů z roku 2006. Tato první podčást první části tohoto žalobního důvodu, vycházející z nesprávného použití pokynů z roku 2006, pokud jde o určení hodnoty tržeb, tudíž musí být zamítnuta.

178    V tomto ohledu je třeba upřesnit, že v bodě 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že podle bodu 18 pokynů z roku 2006 hodnota tržeb vypočítaná v rámci EHP dosahuje v případě žalobkyně částku 6 739 601 eur. V tomto ohledu Komise odkazuje na údaje, které žalobkyně poskytla dne 30. října 2006, podle nichž hodnota jejích tržeb v roce 2000 činila 8 146 129 eur v rámci EHP a 34 339 694 v zeměpisné oblasti dotčené protiprávním jednáním, tedy na celosvětové úrovni (bod 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

c)     K tržbám a tržnímu podílu

179    Pokud jde o druhou podčást této části tohoto žalobního důvodu, je třeba připomenout, že Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že podle bodu 18 pokynů z roku 2006 relativní síla každého dotyčného podniku odpovídá procentnímu podílu jeho tržeb souvisejících s protiprávním jednáním v zeměpisné oblasti dotčené kartelovou dohodou ve srovnání se souhrnným objemem tržeb všech dotyčných podniků v tomto odvětví. Tento procentní podíl se měl dále uplatnit na agregovaný objem tržeb souvisejících s protiprávním jednáním, kterého se dotčené podniky dopustily v rámci EHP (bod 232 napadeného rozhodnutí). Komise proto uvedla, že otázka, zda je třeba zohlednit vázané tržby ostatních podniků a otázka přesného způsobu definice zeměpisného trhu jsou pro účely výpočtu hodnoty tržeb a konečné výše pokuty irelevantní (bod 233 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

180    Kromě toho podle bodu 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí mají někteří „velcí výrobci hliníku, a tedy velcí spotřebitelé fluoridu hlinitého, značnou ‚vázanou’ výrobu fluoridu hlinitého, což znamená, že vyrábějí (hlavně) pro vlastní potřebu, i když během období, kdy docházelo k protiprávnímu jednání, také nakupovali fluorid hlinitý od ostatních výrobců“.

181     Žalobkyně zpochybňuje legalitu bodů 232 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí z důvodu, že Komise v nich nesprávně použila bod 18 pokynů z roku 2006. Podle žalobkyně totiž Komise opomenula zohlednit tržby uskutečněné ostatními podniky, které se kartelové dohody nezúčastnily, včetně podniků, které mají vázanou výrobu. Komise mimo jiné údajně jednala v rozporu se svou vlastní rozhodovací praxí.

182    Vzhledem k těmto výhradám je třeba připomenout, že podle bodu 18 pokynů z roku 2006 může Komise za účelem zohlednění jak agregovaného objemu příslušných tržeb v EHP, tak relativního podílu každého podniku na protiprávním jednání, posoudit celkovou hodnotu tržeb za zboží nebo služby, které souvisely s protiprávním jednáním v dotčené zeměpisné oblasti (rozlehlejší než EHP), určit podíl tržeb každého podniku, který se účastnil protiprávního jednání na trhu, a použít tento podíl na agregovaný objem tržeb týchž podniků uvnitř EHP. Výsledek tohoto výpočtu se bude považovat za hodnotu tržeb pro účely stanovení základní výše pokuty.

183    Ze struktury a ze znění bodu 18 pokynů z roku 2006 vyplývá, že výraz „celková hodnota tržeb za zboží nebo služby, které souvisely s protiprávním jednáním“ je třeba chápat tak, že označuje celkový objem tržeb podniků, které se účastnily protiprávního jednání, a nikoli celkový objem tržeb všech podniků činných na trhu, na kterém se podniky dopustily protiprávního jednání. Tržby podniků, které se neúčastní protiprávního jednání, totiž nejsou tržbami, „které souvisely s protiprávním jednáním“.

184    Navíc je tento doslovný výklad v souladu se strukturou bodu 18 pokynů z roku 2006, jehož cílem je zohlednit agregovaný objem dotčených tržeb, jakož i relativní váhu každého podniku v rámci protiprávního jednání. Tento posledně uvedený cíl předpokládá, že se zohlední pouze hodnota tržeb podniků zúčastněných na protiprávním jednání.

185    Konečně předchozí výklad zapadá do kontextu a celkové struktury pokynů z roku 2006, jejichž cílem je to, aby základem pro stanovení pokuty byla hodnota tržeb dotčených protiprávním jednáním. Jak zdůrazňuje Komise, hodnota tržeb zohledněných podle bodů 13 a 14 pokynů z roku 2006, které jsou zahrnuty pod stejným názvem jako bod 18, odpovídá hodnotě tržeb, kterou podniky dosáhly z důvodu protiprávního jednání.

186    Takový výklad není zpochybněn odkazem na „trh“, který je uveden v bodě 18 pokynů z roku 2006. Tento „trh“ totiž odkazuje pouze na rozsáhlejší zeměpisný trh, než je EHP, který je dotčen tržbami podniků zúčastněných na protiprávním jednání.

187    Žalobkyně proto neprávem tvrdí, že dodržování pokynů mělo vést Komisi k tomu, že zohlední tržby ostatních podniků, jakož i vázanou výrobu takových hospodářských subjektů, jako jsou Alcan a Alcoa.

188    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, uvedený výklad pokynů z roku 2006 není vyvrácen starší rozhodovací praxí Komise, jak je vystižena v rozhodnutí Komise 2002/742/ES ze dne 5. prosince 2001 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E-1/36.604 – Kyselina citronová) (Úř. věst. 2002, L 239, s. 18) a která spočívá v úpravě výše pokut podle relativní váhy účastníků v rámci kartelových dohod překračujících území Unie.

189    Podle ustálené judikatury totiž skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji dále nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích stanovených nařízením č. 17 a nařízením č. 1/2003, pokud to je nezbytné k zajištění uplatňování unijní politiky hospodářské soutěže, ale naopak účinné použití unijních pravidel hospodářské soutěže vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky. Toto platí nejen, když Komise přikročí ke zvýšení úrovně pokut v individuálních rozhodnutích, ale rovněž když k tomuto zvýšení dojde v důsledku použití v projednávaných případech obecně závazných pravidel chování, jako jsou pokyny (v tomto smyslu viz rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 149 výše, body 227 a 230).

190     Dřívější rozhodovací praxe, na kterou odkazuje žalobkyně, přitom vycházela ze sdělení Komise ze dne 14. ledna 1998 o pokynech o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny z roku 1998“).

191    Kromě toho Komise v bodech 3 až 5 pokynů z roku 2006 uvedla, že chtěla rozvinout a zpřesnit svou politiku ukládání pokut, jejímž cílem je stíhat protiprávní jednání a odradit ostatní podniky od zahájení nebo pokračování v chování, které je v rozporu s články 81 ES a 82 ES. Ve snaze dosáhnout těchto cílů se Komise domnívala, že při stanovení výše pokut je vhodné vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby souvisejících s protiprávním jednáním. Komise tak uvedla důvod, proč přijala novou metodu výpočtu výše pokuty, kterým je potřeba zajistit účinnější provádění politiky hospodářské soutěže Unie, a žalobkyně neuvedla argumenty, které mohou zpochybnit opodstatněnost této změny přístupu.

192    Proto nebylo třeba ustanovení pokynů z roku 2006 vykládat s přihlédnutím ke způsobu uplatnění pokynů z roku 1998.

193    Z výše uvedených důvodů je třeba zamítnout i druhou podčást této druhé části.

4.     K třetí části, vycházející z nesprávného stanovení základní částky pokuty a nesprávného použití dodatečného navýšení

194     Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení při posouzení závažnosti protiprávního jednání, konkrétněji při posouzení jeho povahy, jakož i ve své analýze tržního podílu osob, jimž je určeno napadené rozhodnutí. Mimoto Komise údajně neprávem uvedla uskutečnění protiprávního jednání mezi faktory, z nichž při stanovení základní částky pokuty vycházela.

195    Žalobkyně tak tvrdí, že Komise provedla nesprávnou kvalifikaci protiprávního jednání. Skutkové okolnosti použité proti žalobkyni údajně mohou být nanejvýš označeny jako příležitostné výměny informací, které nepředstavují závažné porušení práva hospodářské soutěže a nespadají pod horizontální dohody o cenách ve smyslu bodů 23 a 24 pokynů. Označení za horizontální dohodu o stanovení cen, a tedy závažné porušení hospodářské soutěže, které Komise učinila v napadeném rozhodnutí, ji vedlo k tomu, aby v souladu s bodem 25 pokynů z roku 2006 zvýšila základní částku o dodatečné navýšení. Žalobkyně mimoto tvrdí, že uvedené protiprávní jednání nelze označit za jediné a trvající protiprávní jednání. V tomto kontextu žalobkyně opakuje údajné porušení práva na obhajobu, které Tribunálu neumožňuje výkon své pravomoci v plné jurisdikci. Žalobkyně proto požaduje, aby Tribunál změnil body 236 a 242 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

196    Podle žalobkyně kumulovaný tržní podíl ve výši 35 %, který byl konstatován v napadeném rozhodnutí, přičetl údajné kartelové dohodě nepřiměřenou hospodářskou váhu, neboť tento podíl byl vypočítán bez zohlednění vázané výroby velkých výrobců hliníku. Komise tak provedla nesprávnou analýzu jednoho ze základních faktorů posouzení závažnosti dotčeného protiprávního jednání.

197    Konečně se Komise údajně domnívala, že dohoda o údajném zvýšení cen, která byla uzavřena v Miláně, byla prováděna během druhé poloviny roku 2000 a odkázala na dvoustranné kontakty mezi společností IQM a divizí „Noralf“ společnosti Boliden ze dne 25. října 2000, jakož i na diskuse mezi žalobkyní a společností Fluorsid v listopadu 2000, ačkoli tyto dvoustranné kontakty neměly žádnou spojitost se schůzkou v Miláně a nemohou se uplatnit proti žalobkyni, jelikož nebyly uvedeny v oznámení námitek. Bez dokumentů nebo jiných důkazních prostředků platných po datu konání schůzky v Miláně tak nelze vyvodit žádné provádění kartelové dohody. Z toho vyplývá nutnost úplného zrušení dodatečného navýšení a podstatného snížení 17 % sazby, která byla pro určení základní částky uplatněna.

198    Komise zpochybňuje argumenty žalobkyně a navrhuje, aby tato třetí část třetího žalobního důvodu byla zamítnuta.

199     V projednávané věci je třeba připomenout, že, co se týče porušení čl. 81 odst. 1 ES, se Komise správně domnívala, že existovala kartelová dohoda, horizontální dohoda o určení cen a rozdělení trhu mezi účastníky, včetně žalobkyně (viz body 66 až 92 výše). Tato skutečnost nemůže být v tomto stadiu zpochybněna tvrzeními žalobkyně, která se týkají pokuty uložené Komisí.

200     Kromě toho, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, podle bodu 23 pokynů z roku 2006 se Komise v napadeném rozhodnutí správně domnívala, že se v projednávaném případě jednalo o protiprávní jednání spočívající zejména v horizontální dohodě o určení cen, která ze své povahy patří mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže.

201    Komise proto – aniž se dopustila pochybení – mohla použít odstavec 25 pokynů z roku 2006, který uvádí, že „bez ohledu na dobu účasti podniku na protiprávním jednání, Komise zahrne do základní výše pokuty částku v hodnotě 15 % až 25 % hodnoty tržeb […], aby podniky odradila i jen od účasti na [...] horizontálních dohodách o stanovení cen [a] rozdělení trhů“, při zohlednění zvláště takových faktorů, jako je povaha protiprávního jednání, kumulovaný tržní podíl všech účastníků, zeměpisný rozsah protiprávního jednání a provádění či neprovádění protiprávního jednání, jak je stanoveno v bodě 22 pokynů z roku 2006.

202     V napadeném rozhodnutí se Komise domnívala, že kumulovaný podíl účastníků kartelové dohody v EHP nepřekročil 35 % v roce 2000 (bod 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s odkazem na jeho bod 33 odůvodnění) a že zeměpisný rozsah protiprávního jednání byl celosvětový (bod 238 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s odkazem na jeho bod 136 odůvodnění). Kromě toho je třeba poznamenat, že Komise uvedla, že zohlednila tržní podíl ve výši méně než 35 %, což ji nevedlo ke zvýšení částky pokuty. Komise správně prokázala tyto skutečnosti týkající se závažnosti protiprávního jednání, jak je to vysvětleno v bodech 199 až 201 výše.

203     Co se týče provádění kartelové dohody, Komise měla v napadeném rozhodnutí správně za to, že dohoda uzavřená v Miláně byla prováděna během druhé poloviny roku 2000. Komise totiž v napadeném rozhodnutí prokázala existenci dohody mezi adresáty rozhodnutí, včetně žalobkyně. Bylo prokázáno uzavření dohody na schůzce v Miláně, jakož i dvoustranné kontakty následující po tomto setkání, zejména dne 25. října 2000. Během těchto dvoustranných kontaktů, jak bylo prokázáno výše v rámci prvního žalobního důvodu týkajícího se existence protiprávního jednání, adresáti napadeného rozhodnutí, zejména žalobkyně, prováděli vzájemnou kontrolu výše cen. Ceny uvedené během těchto kontaktů následujících po schůzce v Miláně odpovídají obsahu dohody uzavřené na této schůzce. Komise se proto mohla oprávněně domnívat, že se tyto kontakty odvolávaly na dohodu ze schůzky v Miláně a jsou tedy důkazem o provádění kartelové dohody.

204    Vzhledem k tomu, že, jak bylo vysvětleno v bodech 66 až 109, se druhý žalobní důvod žalobkyně zamítá a že napadené rozhodnutí prokazující existenci dohody je potvrzeno, stejně jako doba trvání a závažnost této dohody, je třeba tuto část třetího žalobního důvodu, vycházející z nesprávného stanovení základní částky pokuty, zamítnout jako neopodstatněnou.

205    Komise proto mohla právem stanovit jako poměrnou část pro stanovení základní částky pokuty, která měla být žalobkyni uložena, sazbu ve výši 17 % hodnoty tržeb.

206    Ostatně, ačkoli žalobkyně dobu protiprávního jednání nezpochybnila, je třeba poznamenat, že Komise v napadeném rozhodnutí konstatovala, že toto porušení trvalo „přinejmenším“ od 12. července do 31. prosince 2000, tedy po dobu kratší než šest měsíců. Podle bodu 24 pokynů z roku 2006 Komise použila násobící koeficient ve výši 0,5. V bodě 24 pokynů z roku 2006 se totiž uvádí, že pro to, aby se plně přihlédlo k trvání účasti každého podniku na protiprávním jednání, vynásobí se částka stanovená na základě hodnoty tržeb počtem let účasti na protiprávním jednání, přičemž období kratší než 6 měsíců se bude počítat jako pololetí.

207    Třetí žalobní důvod tedy musí být zamítnut.

E –  Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 36 Evropsko-středomořské dohody, zásady péče a mezinárodní zdvořilosti

1.     Úvodní poznámky

208    Žalobkyně tvrdí, že pravidla hospodářské soutěže podle Evropsko-středomořské dohody se v projednávané věci uplatňují souběžně s unijními pravidly v oblasti hospodářské soutěže. Komise však údajně vyloučila použití čl. 36 odst. 1 Evropsko-středomořské dohody ve prospěch výlučného použití unijních pravidel hospodářské soutěže. Komise se přitom dovolávala ochranné klauzule, která je stanovena v čl. 36 odst. 6 Evropsko-středomořské dohody. Přijetí takového jednostranného opatření měla předcházet konzultace v rámci výboru pro přidružení. Žalobkyně zastává názor, že nedodržení postupu stanoveného v Evropsko-středomořské dohodě představuje porušení podstatné formální náležitosti, jejíž dodržení mohlo mít rozhodující vliv na rozhodnutí ve věci. Jednostranný přístup Komise je údajně v rozporu nejen s článkem 36 Evropsko-středomořské dohody, ale také se zásadou mezinárodní zdvořilosti, jakož i s její povinností péče.

209    Komise popírá argumenty žalobkyně a navrhuje, aby byl čtvrtý žalobní důvod zamítnut.

210     Jak již bylo uznáno judikaturou, je unijní právo hospodářské soutěže použitelné na kartelovou dohodu, která vyvolává účinky na území vnitřního trhu bez ohledu na skutečnost, že se jeden z podniků, který se účastní dohody, nachází ve třetí zemi (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 25. listopadu 1971, Béguelin Import, 22/71, Recueil, s. 949, body 22 až 29, ze dne 27. září 1988, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, 89/85, 104/85, 114/85 , 116/85, 117/85 a 125/85 až 129/85, Recueil, s. 5193, body 11 až 23, a rozsudek Atlantic Container Line a další v. Komise, bod 118 výše, body 69 až 93).

2.     K Evropsko-středomořské dohodě

211    Evropsko-středomořská dohoda uzavřená mezi Společenstvím a Tuniskem je součástí evropsko-středomořských asociačních dohod Společenství se sedmi zeměmi jižního Středomoří. Tyto dohody poskytují rámec pro politický dialog mezi severem a jihem, slouží jako základ pro postupnou liberalizaci obchodu ve Středomoří a stanoví podmínky spolupráce v hospodářské, sociální a kulturní oblasti mezi Společenstvím a každou partnerskou zemí.

212    Co se týče Evropsko-středomořské dohody, bez ohledu na její právní povahu a její vliv v právním řádu Unie, stačí konstatovat, že tato dohoda nemá přednost před použitelným unijním právem, zejména před článkem 81 ES, a nevylučuje jeho uplatnění. Naopak článek 36 Evropsko-středomořské dohody, na který se žalobkyně odvolává, upravuje závazek stran uplatňovat právo hospodářské soutěže a výslovně uvádí, že jakýkoli postup, který je v rozporu s tímto právem, se posoudí na základě kritérií vyplývajících z uplatnění pravidel stanovených v článcích 81 ES, 82 ES a 87 ES (článek 36 odst. 2 Evropsko-středomořské dohody). Článek 36 odst. 6 Evropsko-středomořské dohody stanoví konzultaci v rámci Výboru pro přidružení jen za určitých podmínek, zejména jestliže právo hospodářské soutěže nemůže určitý problém vyřešit.

213    Napadené rozhodnutí se netýká praxe, která ovlivňuje konkrétně obchod mezi Evropskou unií a Tuniskem, ale praxe světového rozměru, která má vliv na evropský trh. Komise v napadeném rozhodnutí vykonala svou pravomoc a uplatnila článek 81 ES týkající se ovlivnění hospodářské soutěže v rámci EHP. Naopak napadené rozhodnutí nespadá do působnosti Evropsko-středomořské dohody a tím spíše není v rozporu s touto dohodou. Neexistoval proto žádný důvod pro uplatnění Evropsko-středomořské dohody a jejích mechanismů.

214    Tato argumentace je proto neopodstatněná a musí být zamítnuta.

3.     O mezinárodní zdvořilosti a „zásadě péče“

215    Pokud jde o argument žalobkyně vycházející z nerespektování mezinárodní zdvořilosti (comitas gentium), žalobkyně tuto zásadu, které se dovolávala, nevyjasnila, ani neurčila její dopad, ani neuvedla, jakým způsobem zpochybňuje legalitu napadeného rozhodnutí. Nelze zjistit, z jakého důvodu by z toho vyplývalo, že Komise měla „před jednostranným uplatněním ustanovení unijního práva hospodářské soutěže kontaktovat tuniské orgány“.

216    Dále, v rozsahu, ve kterém argument žalobkyně směřuje ke zpochybnění pravomoci Společenství k uplatnění svých pravidel hospodářské soutěže na chování, jaké bylo konstatováno v projednávané věci (rozsudek Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, bod 210 výše, body 31 a 32), je třeba ho každopádně zamítnout. Komise má totiž pravomoc stíhat a trestat porušení článku 81 ES, které se týkají evropského trhu. Komise takové porušení v projednávané věci prokázala. S ohledem na pravidla mezinárodního práva veřejného je za těchto podmínek pravomoc Komise uplatnit na takové jednání pravidla hospodářské soutěže Společenství dána (v tomto smyslu viz rozsudek Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, bod 210 výše, bod 18; viz rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 25. března 1999, Gencor v. Komise, T‑102/96, Recueil, s. II‑753, body 89 a násl.).

217    Pokud jde o údajnou „povinnost péče“, které se dovolává žalobkyně, podle níž Komise měla kontaktovat mimo jiné tuniské orgány, tato není podložena nebo vysvětlena. Není proto jasné, čeho se žalobkyně dovolává. Kromě toho žalobkyně ani neuvádí, jak tato obecná zásada mezinárodního práva ovlivňuje legalitu napadeného rozhodnutí.

218     Na základě čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu musí každá žaloba uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. V tomto ohledu je třeba připomenout zásady a judikaturu uvedenou v bodech 163 a 164 výše.

219    Jelikož žalobkyně uvedla jen nerespektování „mezinárodní zdvořilosti“ a tvrdila, že existovala „povinnost péče“, aniž by však tuto argumentaci byť jen stručně vysvětlila, musí být tato argumentace odmítnuta jako nepřípustná.

220    Čtvrtý žalobní důvod musí být proto zamítnut.

221     Vzhledem ke všem přecházejícím úvahám je třeba zamítnout návrhová žádání směřující ke zrušení v plném rozsahu. Pokud jde dále o návrh předložený podpůrně, směřující ke změně výše pokuty uložené žalobkyním, není třeba zejména s ohledem na předchozí úvahy, aby Tribunál při výkonu pravomoci v plné jurisdikce tomuto návrhu vyhověl.

222    Žalobu je tedy třeba zamítnout v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

223    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Industries Chimiques du Fluor ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Azizi Labucka Frimodt Nielsen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 18. června 2013.

Podpisy.

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

I –  Skutkový stav

II –  Napadené rozhodnutí

A –  Výrok napadeného rozhodnutí

B –  Odůvodnění napadeného rozhodnutí

1.  K odvětví fluoridu hlinitého

2.  Ke schůzce v Miláně a k provádění kartelové dohody

3.  K použití čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP

4.  K době trvání protiprávního jednání

5.  K určení výše pokuty

6.  K polehčujícím okolnostem

Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

I –  K přípustnosti žaloby

II –  K věci samé

A –  Shrnutí žalobních důvodů směřujících ke zrušení

B –  K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 81 ES

1.  K první části vycházející z toho, že skutečnosti vytýkané žalobkyni nepředstavují porušení článku 81 ES

a)  Úvodní poznámky

b)  K jedinému a trvajícímu protiprávnímu jednání

C –  K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práva na obhajobu a článku 27 nařízení č. 1/2003

1.  Úvodní poznámky

2.  Závěry Tribunálu

a)  Obecné úvahy

b)  Posouzení projednávané věci

Úvod

K výhradě týkající se účastníků a doby trvání kartelové dohody

K výhradě týkající se zeměpisného rozsahu kartelové dohody

K výhradě týkající se logiky a struktury kartelové dohody a dokumentů týkajících se kontaktů ze dne 8. a 9. listopadu 2000

i) Úvod

ii) K obsahu oznámení námitek

iii) K obsahu napadeného rozhodnutí

iv) Posouzení

–  K přístupu k dotčeným dokumentům během správního řízení

–  K významu dotčených dokumentů pro posouzení provádění protiprávního jednání

–  K významu dotčených dokumentů pro posouzení doby trvání protiprávního jednání

v) Závěr

D –  K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a pokynů z roku 2006 o určení výše pokuty

1.  Úvodní poznámky

2.  K první části vycházející z porušení zásady legitimního očekávání

3.  K druhé části vycházející z nesprávného použití pokynů z roku 2006, pokud jde o určení hodnoty tržeb

a)  Úvodní poznámky

b)  K obratům použitým Komisí

c)  K tržbám a tržnímu podílu

4.  K třetí části, vycházející z nesprávného stanovení základní částky pokuty a nesprávného použití dodatečného navýšení

E –  Ke čtvrtému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 36 Evropsko-středomořské dohody, zásady péče a mezinárodní zdvořilosti

1.  Úvodní poznámky

2.  K Evropsko-středomořské dohodě

3.  O mezinárodní zdvořilosti a „zásadě péče“

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: francouzština.