ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU
(druhý senát)
29. září 2011
Věc F‑56/05
Peter Strobl
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Osoby zapsané na seznam kandidátů vhodných k přijetí před vstupem v platnost nového služebního řádu – Zařazení do platových tříd na základě méně příznivých nových pravidel – Článek 12 přílohy XIII služebního řádu – Legitimní očekávání – Zásada rovnosti – Diskriminace na základě věku“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se P. Strobl domáhá zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 7. října 2004, kterým se stanoví jeho zařazení do platové třídy A*6.
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení. Rada, vedlejší účastnice řízení, ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 12 odst. 3, nařízení Rady č. 723/2004)
2. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, čl. 5 odst. 3 písm. c) a čl. 31; příloha XIII, čl. 12, odst. 3)
3. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd
(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1, čl. 27 první pododstavec a čl. 29 odst. 1; příloha XIII, čl. 12 odst. 3; nařízení Rady č. 723/2004)
4. Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd – Úspěšní účastníci otevřeného výběrového řízení přijatí v období od 1. května 2004 do 30. dubna 2006 – Použití nových ustanovení – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Služební řád úředníků, článek 3; příloha XIII, čl. 12 odst. 3 a čl. 13 odst. 2)
5. Úředníci – Přidělení – Soulad mezi platovou třídou a pracovním místem – Přidělení na pracovní místo odpovídající vyšší platové třídě – Právo na přeřazení – Neexistence
(Služební řád úředníků, čl. 7 odst. 1 a čl. 62 první pododstavec)
1. Úředník se nemůže dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání k tomu, aby zpochybnil legalitu nového právního ustanovení, zejména v oblasti, ve které má zákonodárce širokou posuzovací pravomoc ohledně nezbytnosti reformy služebního řádu. Mimoto právo domáhat se ochrany legitimního očekávání se vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že unijní správa u něj vyvolala podloženou naději tím, že mu poskytla konkrétní ujištění ve formě přesných, nepodmíněných a shodujících se informací, pocházejících z kompetentních a spolehlivých zdrojů, a naopak nikdo se nemůže dovolávat porušení této zásady, pokud mu správa taková konkrétní ujištění neposkytla.
Je pravda, že legitimní očekávání, pokud jde o zachování dřívějších kritérií služebního řádu pro zařazení do platových tříd, by mohlo případně vyplývat z konkrétních a shodujících se ujištění v tomto směru. Takové legitimní očekávání však nemohlo být podložené v situaci, kdy se obecně vědělo, že se připravuje nový služební řád, a tím méně v situaci, kdy existovaly informace, byť nepřesné, jak bude prováděno zařazení do platových tříd.
(viz body 39 a 44)
Odkazy:
Tribunál: 11. července 2007, Centeno Mediavilla a další v. Komise, T‑58/05, body 9, 13 a 98
2. Článek 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, jakožto přechodné ustanovení zvláštní povahy, má svoji povahou za následek odchýlení se od pravidla obecné povahy stanoveného ve stálých ustanoveních služebního řádu, takže mezi tímto článkem, na straně jedné, a čl. 5 odst. 3 písm. c) nebo článkem 31 služebního řádu, na straně druhé, neexistuje žádný rozpor.
Kromě toho čl. 12 odst. 3 přílohy III služebního řádu nemá zpětnou účinnost a nedotýká se domnělých nabytých práv úspěšných účastníků výběrových řízení vyhlášených před 1. květnem 2004.
(viz body 45 a 46)
Odkazy:
Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Centeno Mediavilla a další v. Komise, C‑443/07 P, body 62 a 101
Tribunál: Centeno Mediavilla a další v. Komise, uvedený výše, body 48 a následující
Soud pro veřejnou službu 30. září 2010, De Luca v. Komise, F‑20/06, bod 86
3. Zákonodárce byl v rámci reformy služebního řádu oprávněn stanovit, že úspěšní účastníci výběrových řízení, u nichž se před 1. květnem 2004 předpokládalo zařazení do platové třídy A 7, jsou od tohoto data přijímáni do platové třídy A*6, a rovněž snížit při této příležitosti odměnu za práci související s těmito platovými třídami.
Zákonodárce tím, že postupoval tímto způsobem, neporušil zásadu rovnosti, konkrétně zákaz diskriminace z důvodu věku, jelikož srovnávací tabulka platových tříd obsažená v čl. 12 odst. 3 příloze XIII služebního řádu a tabulka základních měsíčních platů zjevně nijak, ať přímo či nepřímo, nezohledňují věk dotčených osob.
Podle úpravy vyplývající z čl. 7 odst. 1, čl. 27 prvního pododstavce a čl. 29 odst. 1 služebního řádu, podle které je úroveň pracovních míst stanovována na základě jejich povahy, důležitosti a záběru, bez ohledu na kvalifikaci dotyčných osob, srovnávací tabulka platových tříd obsažená v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu mimoto rozlišuje mezi základní platovou třídu A*5 a vyšší platovou třídou A*6, aby zohlednila zkušenosti požadované pro pracovní místo této úrovně.
Článek 12 odst. 3 přílohy III služebního řádu tedy orgánu oprávněnému ke jmenování ukládá, aby k nim v zájmu služby při stanovení úrovně obsazovaných pracovních míst, objektivním způsobem přihlédl.
(viz bod 54)
Odkazy:
Tribunál: 30. září 1998, Ryan v. Účetní dvůr, T‑121/97, body 98 a 104; 29. listopadu 2006, Campoli v. Komise, T‑135/05, bod 105
Soud pro veřejnou službu: 19. června 2007, Davis a další v. Rada, F‑54/06, bod 81
4. Zásada rovnosti nemůže omezit svobodu zákonodárce kdykoli provést v pravidlech služebního řádu změny, které považuje za slučitelné se zájmem služby, a to i tehdy, pokud se tato pravidla jeví méně příznivými než dřívější, neboť jinak by bylo bráněno veškerému legislativnímu vývoji.
Kromě toho z článku 3 služebního řádu vyplývá, že jmenování úředníka má nutně svůj původ v jednostranném aktu orgánu oprávněného ke jmenování (OOJ), a že se tedy úspěšný účastník výběrového řízení může dovolávat postavení úředníka, a tedy i použití ustanovení služebního řádu, až poté, co bylo ve vztahu k němu přijato takové rozhodnutí.
Zařazení úředníků, kteří byli jmenování po 1. květnu 2004, do platových tříd mohlo být právoplatně provedeno pouze na základě nových kritérií platných k tomuto datu. Pro přechodné období mezi 1. květnem 2004 a 30. dubnem 2006 byla tato kritéria stanovena v čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.
Legalita napadeného aktu se mimoto posuzuje na základě skutkových okolností a právních ustanovení existujících v době jeho přijetí a OOJ má v závislosti na potřebách služby širokou posuzovací pravomoc při stanovení požadavků pro účast ve výběrových řízeních. Úředník tudíž nemůže vyvozovat porušení zásady rovnosti použitím čl. 12 odst. 1 přílohy XIII služebního řádu pouze z toho, že vzhledem k potřebám jednotlivých útvarů byla po reformě služebního řádu pořádána výběrová řízení, směřují k přijetí úředníků do vyšších platových tříd, než je ta jeho. Stejné odůvodnění platí i pro skutečnost, že volná pracovní místa byla v konkrétních oblastech vyhrazena pro vhodné kandidáty, kteří měli nárok na vyšší platovou třídu, než je platová třída žalobce.
Možnost, kterou orgánům nabízí čl. 13 odst. 2 přílohy XIII služebního řádu, přijímat úředníky na místa právníků-lingvistů do platové třídy A*7, se mimoto vysvětluje jejich zvláštním profilem na pracovním trhu, a zejména obtížemi, s nimiž se orgány mohou setkat při jejich přijímání.
Konečně, čl. 12 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu ani napadené rozhodnutí přijaté na základě tohoto ustanovení nemají diskriminační povahu ve srovnání s úředníky, kteří začali vykonávat funkci v orgánech Evropské unie v mladším věku než dotčená osoba. Po celou dobu služebního postupu se v tomto kontextu odrážejí důsledky toho, že při původním zařazení do platových tříd nebyly zohledněny zkušenosti získané před přijetím orgánem. V tomto případě se relevantní pracovní zkušenost pro obsazované pracovní místo stanoví s ohledem na služební potřeby objektivním způsobem při určování úrovně těchto pracovních míst v oznámení o vyhlášení výběrového řízení, přičemž tímto určením relevantní pracovní zkušenosti správa sleduje legitimní cíl, aniž provádí svévolné a zjevně nepřiměřené rozlišování. S ohledem na cíl evropské veřejné služby se osoby pracující jako úředníci mimoto v zásadě nenacházejí v situaci srovnatelné se situací osob, které získaly zkušenosti mimo orgány. Na rozdíl od osob pracujících mimo orgány si totiž úředníci obvykle utvářejí relevantní zkušenosti z prostředí orgánů, jelikož již prokázaly své schopnosti plnit úkoly těchto orgánů v rámci zvláštností evropské administrativní organizace a pracovních vztahů stanovených služebním řádem zejména v oblasti služební podřízenosti, hodnocení a disciplíny, jakož i multikulturního kontextu a odlišných tradic.
(viz body 79, 81, 82 a 87)
Odkazy:
Tribunál: Campoli v. Komise, uvedený výše, bod 105; Centeno Mediavilla a další v. Komise, uvedený výše, body 86 a 113; 13. prosince 2006, Heus v. Komise, T‑173/05, body 43, 44 a 52; 15. listopadu 2001, Van Huffel v. Komise, T‑142/00, bod 52
Soud pro veřejnou službu: 15. června 2006, Mc Sweeney a Armstrong v. Komise, F‑25/05, bod 39; 3. května 2007, Bracke v. Komise, F‑123/05, body 51 a 56; Davis a další v. Rada, uvedený výše, bod 81
5. Z článku 7 odst. 1 ve spojení s čl. 62 prvním pododstavcem služebního řádu, na jehož základě má úředník právo na odměnu za práci odpovídající jeho platové třídě a jeho platovému stupni, vyplývá, že po určení platové třídy a tedy platové úrovně úředníka mu nelze svěřit pracovní místo, které neodpovídá této platové třídě. Jinak řečeno platová třída, a tedy plat, na jaký má úředník právo, určuje úkoly, kterými může být pověřen. V důsledku toho zásada spojitosti mezi platovou třídou a pracovním místem opravňuje každého úředníka odmítnout přidělení na pracovní místo neodpovídající jeho platové třídě, a tedy v konečném důsledku funkce neodpovídající jeho odměně za práci.
I když úředník přijme pracovní místo odpovídající vyšší platové třídě, než je jeho platová třída, nezakládá zásada odpovídajícího vztahu mezi platovou třídou a pracovním místem úředníkovi žádné právo na přeřazení jeho pracovního místa do vyšší platové třídy.
(viz body 90 a 92)
Odkazy:
Tribunál: 7. května 1991, Jongen v. Komise, T‑18/90, bod 27; 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T‑23/99, bod 367; 22. prosince 2005, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, T‑146/04, bod 141