Language of document : ECLI:EU:T:2021:700

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého senátu)

13. října 2021(*)

„Ochranná známka Evropské unie – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie znázorňující okřídlený šíp – Starší obrazová ochranná známka Evropské unie znázorňující okřídlený šíp – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Částečné zamítnutí námitek – Omezení rozsahu námitek v rámci odvolání k odvolacímu senátu – Částečné zpětvzetí námitek – Důvod uplatněný odvolacím senátem z moci úřední – Zákaz rozhodnout ultra petitum“

Ve věci T‑712/20,

ŠKODA INVESTMENT a.s., se sídlem v Plzni (Česká republika), zastoupená L. Lorencem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému D. Gájou, jako zmocněncem,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

ŠKODA AUTO a.s., se sídlem v Mladé Boleslavi (Česká republika), zastoupená J. Fesenmairem, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 6. října 2020 (věc R 284/2020-4), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi ŠKODA INVESTMENT a ŠKODA AUTO,

TRIBUNÁL (desátý senát),

ve složení A. Kornezov, předseda, G. Hesse a D. Petrlík (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: E. Coulon,

s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 3. prosince 2020,

s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 2. února 2021,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 10. února 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 26. listopadu 2018 podala vedlejší účastnice, společnost ŠKODA AUTO a.s., u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1), spolu s uplatněním práva přednosti přihlášky libanonské ochranné známky č. 88468, která byla podána dne 30. května 2018 (dále jen „přihláška libanonské ochranné známky“).

2        Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

Image not found

3        Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 9, 12 a 36 až 39 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají široké škále výrobků a služeb.

4        Přihláška libanonské ochranné známky se týká obrazového označení totožného s obrazovým označením vyobrazeným v bodě 2 výše a vztahuje se na výrobky a služby spadající do tříd 9, 12 a 36 až 39.

5        Přihláška ochranné známky byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 2019/031 ze dne 14. února 2019.

6        Dne 13. května 2019 podala žalobkyně, společnost ŠKODA INVESTMENT a.s., proti zápisu přihlášené ochranné známky námitky na základě článku 46 nařízení 2017/1001 pro širokou škálu výrobků a služeb uvedenou v bodě 3 výše.

7        Tyto námitky byly založeny na přihlášce ochranné známky Evropské unie podané dne 27. srpna 2018 spolu s uplatněním práva přednosti přihlášky české ochranné známky č. 550086, která byla podána dne 24. srpna 2018, přičemž se uvedené přihlášky vztahovaly na výrobky a služby spadající do tříd 9, 12 a 36 až 39 a týkaly se následujícího obrazového označení:

Image not found

8        Na podporu námitek byly uplatněny důvody uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nařízení 2017/1001.

9        Dne 14. června 2019 sdělil EUIPO žalobkyni, že z průzkumu jejích námitek vyplývá, že jsou nepřípustné na základě čl. 5 odst. 2 a 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/625 ze dne 5. března 2018, kterým se doplňuje nařízení 2017/1001 a zrušuje nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2017/1430 (Úř. věst. 2018, L 104, s. 1).

10      Poté, co námitkové oddělení obdrželo vyjádření žalobkyně, zamítlo rozhodnutím ze dne 9. prosince 2019 námitky jako nepřípustné. Námitkové oddělení uvedlo, že se přihlášená ochranná známka zakládá na uplatnění práva přednosti přihlášky libanonské ochranné známky, jež předcházelo uplatnění práva přednosti žalobkyní. Dále mělo za to, že všechny podmínky stanovené v článku 34 nařízení 2017/1001 pro uplatnění práva přednosti přihlášky libanonské ochranné známky byly splněny.

11      Dne 6. února 2020 podala žalobkyně k EUIPO proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 66 až 71 nařízení 2017/1001.

12      Dne 27. dubna 2020 předložila žalobkyně u EUIPO písemné odůvodnění odvolání, ve kterém tvrdila, že rozhodnutí námitkového oddělení je chybné, neboť uvedené oddělení v rozporu s čl. 34 odst. 1 nařízení 2017/1001 nedodrželo požadavek totožnosti výrobků a služeb, na které se vztahuje přihláška ochranné známky Evropské unie, s výrobky a službami, na které se vztahuje ochranná známka zakládající právo přednosti. Žalobkyně připustila, že značný počet výrobků a služeb, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, je buď totožný s výrobky a službami, na které se vztahuje přihláška libanonské ochranné známky, nebo je v nich zahrnut. Naproti tomu měla za to, že některé výrobky a služby spadající do tříd 9, 38 a 39, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a sice „informační vybavení; navigační, řídicí, sledovací, zaměřovací a kartografické vybavení; navigační software“, spadající do třídy 9, „elektronický přenos dat; poskytování elektronických komunikačních služeb“, spadající do třídy 38, a „organizování zájezdů; zprostředkování dopravy“, spadající do třídy 39, nejsou totožné s výrobky a službami, na které se vztahuje přihláška libanonské ochranné známky, ani v nich nejsou zahrnuty. Žalobkyně měla tudíž za to, že přihlášená ochranná známka nemůže těžit z uplatnění práva přednosti pro tyto výrobky a služby spadající do tříd 9, 38 a 39. V témže písemném odůvodnění tedy navrhla částečné zrušení rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž se týkalo pouze těchto výrobků a služeb.

13      Rozhodnutím ze dne 6. října 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát EUIPO částečně zrušil rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž námitkové oddělení zamítlo námitky jako nepřípustné pro výrobky a služby spadající do tříd 9, 38 a 39 uvedené v bodě 12 výše, a vrátil věc námitkovému oddělení, aby pokračovalo v průzkumu pro tyto výrobky a služby. Dospěl k závěru, že námitky splňují všechny požadavky na přípustnost uvedené v článku 2 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625, takže jsou přípustné.

 Návrhová žádání účastníků řízení

14      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        zrušil rozhodnutí námitkového oddělení,

–        vrátil věc námitkovému oddělení v souvislosti se všemi výrobky a službami, pro které byla podána přihláška ochranné známky,

–        uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

15      EUIPO a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

16      V bodě 15 napadeného rozhodnutí odvolací senát konstatoval, že žalobkyně omezila v písemném odůvodnění odvolání rozsah odvolání tím, že navrhla jednak zrušit rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž zamítlo námitky pro výrobky a služby spadající do tříd 9, 38 a 39 uvedené v bodě 12 výše, a jednak pokračovat v námitkovém řízení týkajícím se těchto výrobků a služeb. Odvolací senát z toho vyvodil, že žalobkyně vzala toto odvolání zpět, pokud jde o ostatní výrobky a služby, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka. V bodě 16 uvedeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že toto částečné zpětvzetí mělo za následek, že výrobky a služby neuvedené v písemném odůvodnění odvolání již nebyly součástí námitkového řízení a že ve vztahu k nim se zamítnutí námitek stalo konečným.

17      Žalobkyně tvrdí, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení při určení právních účinků protiprávnosti procesní povahy, kterou je stiženo rozhodnutí námitkového oddělení, a sice shledání nepřípustnosti námitek. Taková protiprávnost je podle ní porušením podstatných procesních náležitostí, které musí být uplatněno i bez návrhu a mělo vést z moci úřední ke zrušení tohoto rozhodnutí v plném rozsahu, aby veškeré účinky, které mělo na účastníky řízení, byly z právního řádu zcela odstraněny.

18      Kromě toho žalobkyně uvádí, že když vymezila rozsah odvolání u EUIPO, měla plnou důvěru ve formální správnost rozhodnutí námitkového oddělení. Má tedy za to, že je oprávněna dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání ohledně pravomoci tohoto oddělení rozhodnout o otázce platnosti uplatnění práva přednosti pro přihlášenou ochrannou známku v počáteční fázi námitkového řízení. Tvrdí, že odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyvolalo dojem, že toto rozhodnutí bylo z procesního hlediska správné, jelikož protiprávnost zjištěná odvolacím senátem není ve smyslu judikatury zjevná. Dodává, že právě z tohoto důvodu se zaměřila výlučně na meritum věci, a tudíž na výrobky a služby, na které se vztahuje uvedená přihláška ochranné známky a které nebyly totožné s výrobky a službami, na které se vztahuje přihláška libanonské ochranné známky, ani v nich nebyly zahrnuty.

19      EUIPO a vedlejší účastnice mají za to, že argumentaci žalobkyně je třeba odmítnout.

20      V tomto ohledu je nejprve nesporné, že žalobkyně požadovala v písemném odůvodnění odvolání pouze částečné zrušení rozhodnutí námitkového oddělení v rozsahu, v němž zamítlo námitky výlučně pro výrobky a služby spadající do tříd 9, 38 a 39 uvedené v bodě 12 výše.

21      Dále je třeba podotknout, že v souladu s čl. 95 odst. 1 nařízení 2017/1001 se přezkum merita odvolání odvolacím senátem omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky. Obdobně čl. 47 odst. 5 první věta tohoto nařízení uvádí, že odhalí-li průzkum námitek, že ochrannou známku nelze zapsat pro výrobky nebo služby, pro které byla podána přihláška ochranné známky EU, nebo pro některé z nich, přihláška se pro tyto výrobky nebo služby zamítne. Kromě toho čl. 21 odst. 1 písm. e) nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 upřesňuje, že odvolání podané podle čl. 68 odst. 1 uvedeného nařízení musí v případě, že byla napadena pouze část rozhodnutí, kterého se odvolání týká, obsahovat jasnou a jednoznačnou identifikaci výrobků nebo služeb, ve vztahu k nimž bylo rozhodnutí, kterého se odvolání týká, napadeno.

22      Z výkladu ustanovení uvedených v bodě 21 výše ve spojení s čl. 71 odst. 1 první větou nařízení 2017/1001 vyplývá, že odvolací senát nemůže v rámci odvolání týkajícího se relativního důvodu pro zamítnutí zápisu ochranné známky podaného proti rozhodnutí námitkového oddělení rozhodnout nad rámec předmětu odvolání, které k němu bylo podáno. Tento senát tak může takové rozhodnutí zrušit pouze v mezích návrhového žádání, které navrhovatel uvedl v odvolání proti tomuto posledně uvedenému rozhodnutí, nebo případně odpůrce formuloval ve vyjádření k odvolání [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. prosince 2006, Gagliardi v. OHIM – Norma Lebensmittelfilialbetrieb (MANŪ MANU MANU), T‑392/04, nezveřejněný, EU:T:2006:400, bod 45, a ze dne 19. září 2018, Eddy’s Snack Company v. EUIPO – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Eddy’s Snackcompany), T‑652/17, nezveřejněný, EU:T:2018:564, bod 20].

23      Kromě toho podle Soudního dvora přísluší v systému přezkumu legality soudem Evropské unie iniciativa v řízení účastníkům, kteří také vymezují předmět sporu, mimo jiné tím, že v návrhovém žádání označí akt nebo části aktu, jejichž soudního přezkumu se domáhají (rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, British Airways v. Komise, C‑122/16 P, EU:C:2017:861, bod 87). Tribunál má za to, že se tyto zásady obdobně uplatní na odvolání podaná k odvolacím senátům v řízení týkajícím se relativních důvodů pro zamítnutí zápisu ochranné známky. Jak totiž vyplývá z ustanovení citovaných v bodě 21 výše a z judikatury připomenuté v bodě 22 výše, stejně jako v případě pravomocí unijního soudu v systému přezkumu legality mohou uvedené senáty v rámci námitkového řízení zrušit rozhodnutí námitkového oddělení pouze v mezích návrhového žádání, které navrhovatel uvedl v odvolání proti posledně zmíněnému rozhodnutí.

24      Konečně je pravda, že v řízeních inter partes musí odvolací senát v souladu s čl. 27 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci 2018/625 zkoumat i bez návrhu důvody týkající se právních otázek, které účastníci neuplatnili, ale které se týkají podstatných procesních náležitostí, přičemž mezi takové požadavky patří zejména pravidla přípustnosti námitek proti zápisu ochranné známky Evropské unie.

25      Taková pravomoc odvolacího senátu ovšem ještě v žádném případě neznamená, že by tento senát měl pravomoc měnit i bez návrhu návrhové žádání formulované navrhovatelem v odvolání, jež bylo k němu podáno, neboť takový přístup by byl v rozporu s rozlišováním mezi důvody a návrhovým žádáním odvolání. Důvody odvolání jsou sice nezbytnou oporou návrhového žádání uvedeného v odvolání, avšak je třeba je odlišovat od návrhového žádání, které vymezuje rozsah takového odvolání (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, British Airways v. Komise, C‑122/16 P, EU:C:2017:861, bod 89).

26      Je tak třeba uvést, že zkoumá-li odvolací senát důvod týkající se podstatných procesních náležitostí z moci úřední, který tedy účastníci řízení neuplatnili, nepřekračuje rámec sporu, který mu byl předložen, a nijak neporušuje procesní pravidla týkající se uvedení předmětu sporu, ovšem jinak by tomu bylo v případě, kdyby po přezkumu rozhodnutí, které je předmětem odvolání, tento odvolací senát na základě takového přezkumu z moci úřední rozhodl o zrušení, které by překračovalo rámec návrhového žádání, jež mu bylo řádně podáno, z toho důvodu, že by takového zrušení bylo zapotřebí k nápravě protiprávnosti, jež byla zjištěna z moci úřední v rámci uvedené analýzy (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 14. listopadu 2017, British Airways v. Komise, C‑122/16 P, EU:C:2017:861, bod 90).

27      Za těchto podmínek nemůže žalobkyně důvodně tvrdit, že odvolací senát měl zrušit rozhodnutí námitkového oddělení v plném rozsahu, neboť by to mělo za následek, že by odvolací senát rozhodl nad rámec předmětu sporu, jak byl vymezen samotnou žalobkyní.

28      Pokud jde o argumentaci žalobkyně vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, je třeba připomenout, že právo dovolávat se této zásady svědčí každému jednotlivci, u kterého vyvolal správní orgán podložené naděje na základě konkrétních ujištění, která mu poskytl (viz rozsudek ze dne 21. února 2018, Kreuzmayr, C‑628/16, EU:C:2018:84, bod 46 a citovaná judikatura).

29      V projednávané věci údajné přesvědčení žalobkyně, že rozhodnutí námitkového oddělení bylo v souladu s procesními pravidly, a to navzdory procesní vadě, jíž se toto oddělení dopustilo, nemůže v její prospěch vyvolat podložené naděje ohledně formální správnosti tohoto rozhodnutí. Dokud takové rozhodnutí nenabylo právní moci, může totiž odvolací senát v případě odvolání přezkoumat jeho bezvadnost, jak tomu ostatně bylo v projednávané věci. Úkolem tohoto senátu je právě napravit takovéto procesní vady, a v důsledku toho případně rozhodnout o zrušení rozhodnutí, které by jimi bylo stiženo.

30      Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že projednávaná žaloba musí být zamítnuta.

 K nákladům řízení

31      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. V projednávané věci neměla žalobkyně ve věci úspěch a EUIPO i vedlejší účastnice požadovaly, aby byla žalobkyni uložena náhrada nákladů tohoto řízení. V důsledku toho je třeba rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady vynaložené EUIPO a vedlejší účastnicí v souvislosti s tímto řízením.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost ŠKODA INVESTMENT a.s. ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností ŠKODA AUTO a.s. v souvislosti s řízením před Tribunálem.

Kornezov

Hesse

Petrlík

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 13. října 2021.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: angličtina.