Věc T‑358/11

Italská republika

v.

Evropská komise

„EZOZF – Záruční sekce – EZZF a EZFRV – Výdaje vyloučené z financování – Veřejné skladování cukru – Zvýšení nákladů související s nájmem skladů – Roční inventurní soupis zásob – Fyzické inspekce ve skladovacích prostorách – Právní jistota – Legitimní očekávání – Přiměřenost – Povinnost (uvést) odůvodnění – Existence rizika finanční újmy pro fondy – Užitečný účinek“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 19. června 2015

1.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Přípravné akty – Dopisy Komise, ve kterých byl oznámen její záměr vyloučit některé výdaje vynaložené členským státem z financování Unie v rámci EZOZF a EZZF – Mezitímní opatření, která představují stádium přípravy konečného rozhodnutí – Vyloučení

(Článek 263 SFEU; nařízení Komise č. 885/2006, čl. 11 odst. 2 třetí pododstavec)

2.      Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF, EZZF a EZFRV – Schválení účetní závěrky – Odmítnutí financování výdajů plynoucích z nesrovnalostí při uplatnění unijní právní úpravy – Nesouhlas dotyčného členského státu – Důkazní břemeno – Rozložení mezi Komisi a členský stát

(Nařízení Rady č. 1258/1999, čl. 7 odst. 4 a nařízení č. 1290/2005, článek 31)

3.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Určení předmětu sporu – Stručné shrnutí dovolávaných žalobních důvodů

[Statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

4.      Zemědělství – Společná zemědělská politika – Financování z EZOZF, EZZF a EZFRV – Režim náhrad nákladů na skladování cukru – Zvýšení nákladů související s nájmem skladů – Povinnost členských států zavést účinný systém správních kontrol a kontrol na místě – Nedůvěryhodné kontroly – Odmítnutí financování z fondů

(Nařízení Rady č. 1258/1999, čl. 8 odst. 1, a nařízení č. 1290/2005, čl. 9 odst. 1; nařízení Komise č. 1262/2001, čl. 9 odst. 5)

5.      Žaloba na neplatnost – Napadený akt – Posuzování legality v závislosti na informacích, které byly k dispozici v okamžiku přijetí aktu

(Článek 263 SFEU)

6.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Žalobní důvod vycházející z chybějícího nebo nedostatečného odůvodnění – Žalobní důvod vycházející z nepřesného odůvodnění – Rozlišení

(Článek 296 SFEU)

7.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí týkající se schválení účetní závěrky ve vztahu k výdajům financovaným z EZOZF, EZZF a EZFRV 

(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 1258/1999, čl. 7 odst. 4, a nařízení č. 1290/2005, článek 31; rozhodnutí Komise 2011/244)

8.      Akty orgánů – Časová působnost – Procesní pravidla – Hmotněprávní pravidla – Rozlišení – Zpětná účinnost hmotněprávní normy – Podmínky – Neexistence zpětné účinnosti článku 8 nařízení č. 884/2006

(Nařízení Komise č. 884/2006, článek 8)

9.      Akty orgánů – Volba právního základu – Unijní právní předpisy – Požadavek jasnosti a předvídatelnosti – Výslovné uvedení právního základu – Omezení

10.    Akty orgánů – Nařízení – Nařízení, které stanoví specifická kontrolní opatření – Neexistence posuzovací pravomoci členských států – Neprovedení – Odůvodnění – Lepší účinnost jiného kontrolního systému – Praktické obtíže – Nepřípustnost

11.    Námitka protiprávnosti – Dosah – Akty, proti nimž může být vznesena námitka protiprávnosti – Obecně závazný akt zakládající napadené rozhodnutí – Nezbytnost právní vazby mezi napadeným aktem a sporným obecným aktem

(Článek 277 SFEU)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 24–29)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 31–33, 198)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 40)

4.      Článek 9 odst. 5 druhý pododstavec nařízení č. 1262/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1260/2001, pokud jde o nákup a prodej cukru intervenčními agenturami, který stanoví, že v případě, že cukr je skladován v pronajatých skladech, mohou být náklady na skladování cukru intervenční agenturou zvýšeny nejvýše o 35 %, neupřesňuje ani podmínky, ani rozsah kontrol, které musí členské státy provádět před uplatněním zvýšení nákladů stanoveného tímto ustanovením. Článek 8 odst. 1 nařízení Rady č. 1258/1999 o financování společné zemědělské politiky, který má podobné znění jako čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1290/2005 o financování společné zemědělské politiky, však ukládá členským státům povinnost přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že operace financované evropskými zemědělskými fondy jsou prováděny skutečně a řádně, předcházely nesrovnalostem a stíhaly je a navrátily částky ztracené v důsledku nesrovnalostí nebo nedbalostí, i když konkrétní unijní právní akt výslovně nestanoví přijetí takového nebo takových kontrolního opatření. Z toho vyplývá, že členské státy mají povinnost zavést soubor správních kontrol a kontrol na místě umožňujících zajistit, aby byly přímo dodržovány věcné a formální podmínky poskytnutí dotčených podpor. Nejsou‑li takové kontroly zavedeny nebo mají-li kontroly zavedené členským státem takové nedostatky, že vedou k pochybnostem ohledně dodržování těchto podmínek, je Komise oprávněna neuznat některé výdaje dotčeného členského státu.

Ze znění čl. 9 odst. 5 druhého pododstavce nařízení č. 1262/2001 implicitně, avšak nutně vyplývá, že intervenční agentura musí přistoupit ke zvýšení v nižším rozsahu, jestliže jsou náklady skutečně vzniklé příjemci nižší než tento strop ve výši 35 %. Taková kontrola legality a řádnosti výdajů hrazených z fondů může být provedena pouze v podobě individuálních kontrol na základě dokladů předložených skladovatelem, jež se týkají okolností, které jej přinutily využít externího skladu, a dále dodatečných nákladů, jež vznikly v důsledku využití tohoto skladu. Účinnost kontroly za účelem ověření, zda náklady, které příjemci skutečně vynaložili na pronájem skladů, odpovídají zvýšení o 35 %, by totiž byla vážně oslabena či dokonce znemožněna v případě, že by k tomuto zvýšení došlo pouze na základě takových obecných informací o situaci na dotyčném trhu, jako jsou sazebníky cen uplatňovaných na trhu u podobných výrobků nebo údaje o nedostatku vhodných skladů.

Z toho vyplývá, že čl. 9 odst. 5 druhý pododstavec nařízení č. 1262/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje, aby členské státy zavedly kontrolní systém umožňující případ od případu ověřit skutečné výdaje na skladování cukru v pronajatých skladech, tak aby z fondů byly hrazeny pouze výdaje řádně odůvodněné příjemci a ty výdaje, které těmto příjemcům skutečně vznikly.

(viz body 52–54, 57, 58)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 77)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 87–90)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 93)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 111–119)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 123, 124)

10.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 151, 155)

11.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 180, 181)