ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
26. června 2013
Spojené věci F‑135/11, F‑51/12 a F‑110/12
BU
v.
Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA)
„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Neprodloužení smlouvy uzavřené na dobu určitou – Akt zasahující do právního postavení – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Žádost o změnu kvalifikace smlouvy – Přiměřená lhůta – Stížnost proti zamítnutí stížnosti – Článek 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců – Povinnost jednat s náležitou péčí“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, a zapsaná pod číslem F‑135/11, kterou se BU domáhá zrušení „rozhodnutí ze dne 30. května 2011“ přijatého Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (dále jen „EMA“ nebo „agentura“), kterým orgán EMA oprávněný k uzavírání pracovních smluv („OOUPS“) „odmítl přezkoumat možnost obnovit [jeho] smlouvu dočasného zaměstnance“. Druhou žalobou doručenou kanceláři Soudu dne 7. května 2012 a zapsanou pod číslem F‑51/12 se BU domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 1. září 2011, kterým OOUPS zamítl jeho „žádost“ připojenou k dopisu ze dne 23. srpna 2011 směřující k obnovení jeho smlouvy dočasného zaměstnance. Třetí žalobou doručenou kanceláři Soudu dne 1. října 2012 a zapsanou pod číslem F‑110/12 se BU domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 21. listopadu 2011, kterým OOUPS zamítl jeho žádost o změnu kvalifikace jeho smlouvy pomocného zaměstnance ze dne 16. září 2002.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Evropské agentury pro léčivé přípravky neobnovit smlouvu BU, oznámené dopisem ze dne 30. května 2011, se zrušuje. Žaloba F‑135/11 se ve zbývající části zamítá. Žaloby F‑51/12 a F‑110/12 se zamítají. Evropská agentura pro léčivé přípravky ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady vynaložené BU ve věcech F‑135/11 a F‑51/12. BU ponese vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Evropskou agenturou pro léčivé přípravky ve věci F‑110/12.
Shrnutí
1. Žaloby úředníků – Napadení smlouvy pomocného zaměstnance, smluvního zaměstnance nebo pomocného smluvního zaměstnance – Žádost o změnu kvalifikace uvedené smlouvy dočasného zaměstnance – Opravné prostředky
[Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a)]
2. Žaloby úředníků – Žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu – Lhůta k podání – Přiměřená lhůta – Žádost o změnu kvalifikace smlouvy – Kritéria pro posouzení
[Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád, čl. 90 odst. 1; pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a)]
3. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Dopis zaslaný dočasnému zaměstnanci připomínající mu datum skončení jeho smlouvy – Vyloučení – Rozhodnutí neobnovit smlouvu – Zahrnutí
(Služební řád, čl. 90 odst. 2)
4. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Obnovení pracovní smlouvy na dobu určitou – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Rozsah
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8 a čl. 47 první pododstavec písm. b)]
5. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Neobnovení smlouvy na dobu určitou – Soudní přezkum – Rozsah – Rozhodnutí, kterému nepředcházel přezkum situace zaměstnance s ohledem na zájem služby – Protiprávnost
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a) a čl. 8 první pododstavec]
6. Žaloby úředníků – Zrušující rozsudek – Účinky – Zrušení rozhodnutí neobnovit smlouvu dočasného zaměstnance – Možnost administrativy přijmout nové rozhodnutí v souladu s rozsudkem – Zamítnutí návrhu na vyplacení náhrady majetkové újmy plynoucí ze zrušeného rozhodnutí
(Služební řád, články 90 a 91)
1. Pomocný zaměstnanec, smluvní zaměstnanec nebo pomocný smluvní zaměstnanec může po uplynutí lhůty pro podání opravných prostředků proti své smlouvě podat k administrativě žádost o uznání doby odpracované formálně na základě své smlouvy – s přihlédnutím k úkolům, které ve skutečnosti plnil – jako doby odpracované v postavení dočasného zaměstnance, přičemž pokud je tato žádost zamítnuta, může dotčený zaměstnanec podat k soudu žalobu proti zamítnutí jeho žádosti za podmínek stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu.
(viz bod 22)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 13. června 2012, Davids v. Komise, F‑105/11, bod 56
Tribunál Evropské unie: 21. září 2011, Adjemian a další v. Komise, T‑325/09 P, bod 88
2. Ačkoli čl. 90 odst. 1 služebního řádu nestanoví lhůty pro podání žádostí na základě uvedeného ustanovení, dodržení přiměřené lhůty je vyžadováno ve všech případech, kromě těch, pro které zákonodárce lhůtu stanovil, nebo ji výslovně vyloučil. Právním základem pro stanovení přiměřené lhůty v případě mlčení právních předpisů je totiž zásada právní jistoty, která brání tomu, aby unijní orgány a fyzické nebo právnické osoby jednaly bez jakéhokoliv časového omezení, čímž by byla ohrožena zejména stabilita nabytých právních situací. Nelze mít tudíž za to, že neexistence lhůty stanovené služebním řádem sama o sobě naznačuje možnost podat žádost bez dodržení takového omezení. Přiměřenost lhůty musí být posouzena v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených stran.
V souvislosti se žádostí o změnu kvalifikace smlouvy pomocného zaměstnance na smlouvu dočasného zaměstnance na základě čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců platí, že ačkoli možnost požádat o takovou změnu kvalifikace může představovat nápravu zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou, nelze z toho odvodit, že několikaletá lhůta může být kvalifikována jako přiměřená lhůta.
V tomto ohledu pětiletá lhůta použitá v oblasti sporů o náhradu škody ve veřejné službě obdobně k článku 46 statutu Soudního dvora nevyhnutelně nemůže představovat přiměřenou lhůtu. Existuje totiž zásadní rozdíl mezi žalobou na náhradu škody, která požaduje pouze přiznání náhrady škody s vyrovnávacími úroky či úroky z prodlení, a žádostí o změnu kvalifikace dřívější smlouvy. Taková žádost totiž předpokládá přijetí opatření vedoucích ke zpětnému obnovení pracovního vztahu spojujícího zaměstnance s jeho zaměstnavatelem, která mohou navíc ovlivnit strukturu zaměstnanosti a personální politiku administrativy, zejména v agentuře s omezeným počtem zaměstnanců.
Okolnosti změny kvalifikace totiž vyžadují o to rychlejší reakci, čím je dotčený zájem nezanedbatelnější, neboť tento se týká samotné povahy pracovního vztahu dotčené osoby a administrativy se všemi důsledky plynoucími z rozdílnosti režimů mezi pomocnými zaměstnanci a dočasnými zaměstnanci, jakož i mezi dočasnými zaměstnanci se smlouvou na dobu určitou či se smlouvou na dobu neurčitou.
(viz body 24, 25, 31 a 32)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. února 2013, Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, bod 28
Soud prvního stupně: 25. března 1998, Koopman v. Komise, T‑202/97, bod 25; 26. června 2009, Marcuccio v. Komise, T‑114/08 P, bod 25
Soud pro veřejnou službu: 1. února 2007, Tsarnavas v. Komise, F‑125/05, bod 50; 11. května 2010, Nanopoulos v. Komise, F‑30/08, bod 117; 13. dubna 2011, Sukup v. Komise, F‑73/09, bod 83
Tribunál Evropské unie: výše uvedený rozsudek Adjemian a další v. Komise, body 67 a 87; 14. prosince 2011, Allen a další v. Komise, T‑433/10 P, body 26 a 31
3. Dopis, který se omezuje na připomenutí zaměstnanci ustanovení jeho smlouvy týkající se data uplynutí platnosti této smlouvy a který tedy neobsahuje žádné nové skutečnosti oproti těmto ustanovením, nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Avšak rozhodnutí administrativy o neobnovení smlouvy, pokud tato může být obnovena, představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení, který je odlišný od předmětné smlouvy a který může být předmětem stížnosti nebo žaloby podané ve lhůtách stanovených služebním řádem.
(viz bod 36)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 15. října 2008, Potamianos v. Komise, T‑160/04, bod 21
Soud pro veřejnou službu: 15. září 2011, Bennett a další v. OHIM, F‑102/09, body 57 a 59 a uvedená judikatura
4. Kvůli široké posuzovací pravomoci administrativy v oblasti obnovení smluv dočasných zaměstnanců se přezkum unijního soudu musí omezit na posouzení otázky, zda se administrativa s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě učinila své posouzení, držela v nenapadnutelných mezích a neužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.
I když má administrativa širokou posuzovací pravomoc, vykonává unijní soud, k němuž byla podána žaloba na neplatnost aktu přijatého v rámci výkonu takové pravomoci, přezkum legality tohoto aktu, který se projevuje v různých ohledech. Unijní soud v této souvislosti zajišťuje dodržení povinnosti jednat s náležitou péčí. Přitom tato povinnost, stejně jako zásada řádné správy, implikuje zejména to, že pokud příslušný orgán rozhoduje o situaci úředníka nebo zaměstnance, a to i v rámci výkonu široké posuzovací pravomoci, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které mohou ovlivnit jeho rozhodnutí. Přitom musí příslušný orgán zohlednit nejen zájem služby, ale i zájem dotyčného úředníka či zaměstnance.
Konkrétně jsou požadavky na účinný, úplný a podrobný přezkum kladeny na administrativu a fortiori v případech, kdy zavedla interní postup, který před případným obnovením smlouvy zaměstnance stanoví konzultaci s jeho nadřízenými. Tento postup konzultace by totiž byl zbytečný, kdyby konzultovaní nadřízení nemuseli vykonávat svoji poradní pravomoc za výše uvedených podmínek, a kdyby orgán pověřený přijetím rozhodnutí nebyl sám povinen jejich doporučení skutečně zohlednit.
(viz body 48 až 51)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. května 1980, Kuhner v. Komise, 33/79 a 75/79, bod 22; 29. října 1981, Arning v. Komise, 125/80, bod 19
Soud pro veřejnou službu: 13. června 2012, Macchia v. Komise, F‑63/11, body 45, 47 a 50 a uvedená judikatura, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑368/12 P
5. Unijní soud, ačkoli mu nepřísluší, aby přezkoumával volbu personální politiky, pro kterou se orgán rozhodl, aby úspěšně provedl úkoly, které jsou mu svěřeny, může v případě, že je k němu podán návrh na zrušení neobnovení smlouvy s dočasným zaměstnancem, platně ověřit, zda důvody zohledněné administrativou nemohou zpochybnit základní kritéria a podmínky stanovené zákonodárcem ve služebním řádu, které mají smluvním zaměstnancům zajistit možnost požívat, případně na dohlednou dobu, určité kontinuity zaměstnání. Tak je třeba chápat čl. 8 první pododstavec pracovního řádu ostatních zaměstnanců, který stanoví, že smlouvy dočasných zaměstnanců ve smyslu čl. 2 písm. a) téhož pracovního řádu nemohou být obnoveny více než jednou na dobu určitou a každé další obnovení musí být na dobu neurčitou, což může být právě považováno za preventivní opatření určené k boji proti nejistotě zaměstnání. Tento výklad je podpořen povinností jednat s náležitou péčí, ze které bylo zejména vyvozeno, že je věcí příslušného orgánu, aby přezkoumal, zda neexistuje pracovní místo, na které by mohl být dočasný zaměstnanec přijat nebo převeden v zájmu služby a s ohledem na přednostní požadavky daného případu. Tento výklad platí a fortiori v případě, kdy zaměstnavatel zavede postup určený k posouzení účelnosti prodloužit pracovní vztah se svými zaměstnanci.
Z toho plyne, že orgán oprávněný k uzavírání pracovních smluv poruší povinnost jednat s náležitou péčí a článek 8 pracovního řádu ostatních zaměstnanců, když při zamítnutí žádosti o obnovení smlouvy dočasného zaměstnance uzavřené na základě čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců abstraktně odkáže na rozpočtové možnosti a zásluhy a schopnosti dotčené osoby, přičemž opomene v rámci individuálního přezkumu konkrétní situace dotčené osoby a služeb, které je schopna poskytnout orgánu, zjistit, zda nelze nalézt rovnováhu mezi zájmem služby, který sledoval, a přidělením dotčené osobě nových úkolů a funkcí, a tedy možností obnovit její smlouvu nebo uzavřít novou smlouvu dočasného nebo smluvního zaměstnance.
(viz body 57, 59 a 60)
Odkazy:
Soudní dvůr: 8. března 2012, Huet, C‑251/11, bod 37
Soud pro veřejnou službu: 9. prosince 2010, Schuerings v. ETF, F‑87/08, body 58 a 60, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑107/11 P; 9. prosince 2010, Vandeuren v. ETF, F‑88/08, body 59 a 60, který je předmětem řízení o kasačním opravném prostředku před Tribunálem Evropské unie, věc T‑108/11 P; výše uvedený rozsudek Macchia v. Komise, body 54, 60 a 61
6. Pokud jde o zrušení unijním soudem rozhodnutí administrativy neobnovit smlouvu dočasného zaměstnance z důvodu neprovedení úplného a podrobného přezkumu skutečností týkajících se zájmu služby a zásluh a schopností dotčeného zaměstnance, nelze administrativě uložit povinnost vyplatit uvedenému zaměstnanci ušlou odměnu od data ukončení jeho smlouvy dočasného zaměstnance, a to ani předběžně částku ve výši jednoho eura, jelikož nelze vyloučit, že administrativa bude mít za to, že může po novém úplném a podrobném přezkumu spisu, při kterém zohlední odůvodnění tohoto rozsudku, přijmout znovu rozhodnutí o neobnovení žalobcovy smlouvy dočasného zaměstnance.
(viz body 64 až 66)