ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
13. září 2007(*)
„Kasační opravný prostředek – Antidumpingové clo – Článek 239 celního kodexu – Prominutí dovozního cla – Článek 907 první pododstavec nařízení (EHS) č. 2454/93 – Výklad – Legalita – Rozhodnutí Komise – Odborná skupina zasedající v rámci Výboru pro celní kodex – Funkčně odlišný útvar – Článek 2 a čl. 5 odst. 2 rozhodnutí Rady 1999/468/ES – Článek 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex – Podmínky použití článku 239 celního kodexu – Neexistence hrubé nedbalosti“
Ve věci C‑443/05 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora, podaný dne 8. prosince 2005,
Common Market Fertilizers SA, se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupená A. Suttonem, barrister, a N. Flandinem, avocat,
účastnice řízení podávající opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž dalším účastníkem řízení je:
Komise Evropských společenství, zastoupená X. Lewisem, jako zmocněncem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, J. Klučka, J. Makarczyk, G. Arestis a L. Bay Larsen (zpravodaj), soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. října 2006,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 1. března 2007,
vydává tento
Rozsudek
1 Svým kasačním opravným prostředkem se Common Market Fertilizers SA (dále jen „CMF“) domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 27. září 2005, Common Market Fertilizers v. Komise (T‑134/03 a T‑135/03, Sb. rozh. s. II‑3923, dále jen „napadený rozsudek“), jímž Soud zamítl její žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí Komise ze dne 20. prosince 2002 K(2002) 5217 konečné a K(2002) 5218 konečné (dále jen „sporná rozhodnutí“), v nichž bylo konstatováno, že prominutí dovozního cla požadované CMF není odůvodněné.
Právní rámec
2 Článek 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení Rady (ES) č. 3319/94 ze dne 22. prosince 1994, kterým se zavádí konečné antidumpingové clo na dovozy roztoku močoviny a dusičnanu amonného z Bulharska a Polska, vyváženého společnostmi, jež nejsou vyňaty z celní povinnosti, a kterým se upravuje konečný výběr částek zajištěných prozatímním clem (Úř. věst. L 350, s. 20), stanoví toto zvláštní antidumpingové clo:
„Pro dovozy propuštěné do volného oběhu, které nejsou fakturovány přímo dovozci nepropojenému na jednoho z výše zmíněných vývozců anebo výrobců usazených v Polsku, je uvaleno následující zvláštní clo:
na výrobek pocházející z Polska […] ohlášený společností Zakłady Azotowe Puławy […] zvláštní clo ve výši 19 ecu za tunu výrobku […].“ (neoficiální překlad)
3 Článek 239 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2700/2000 ze dne 16. listopadu 2000 (Úř. věst. L 311, s. 17; Zvl. vyd. 02/10, s. 239, dále jen „celní kodex“), stanoví:
„1. Dovozní clo nebo vývozní clo lze vrátit nebo prominout i v jiných případech než podle článků 236, 237 a 238:
– které budou vymezeny postupem projednávání ve výboru,
– které vyplývají z okolností, jež nelze přičítat podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti zúčastněné osoby. Případy, kdy lze toto ustanovení použít, a příslušná procesní pravidla se vymezí postupem projednávání ve výboru. Vrácení či prominutí může podléhat zvláštním podmínkám.
2. Vrácení nebo prominutí cla z důvodů uvedených v odstavci 1 se povolí na základě žádosti, jež byla podána příslušnému celnímu úřadu […]“
4 Článek 4 celního kodexu uvádí:
„Pro účely tohoto kodexu se
[…]
24. ,postupem projednávání ve výboru‘ rozumí postup uvedený v článcích 247 a 247a nebo postup uvedený v článcích 248 a 248a.“
5 Článek 247 celního kodexu stanoví:
„Opatření nezbytná k provedení tohoto kodexu […] se přijmou regulativním postupem uvedeným v čl. 247a odst. 2 […]“
6 Článek 247a celního kodexu stanoví:
„1. Komisi je nápomocen Výbor pro celní kodex (dále jen ‚výbor‘).
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí [Rady] 1999/468/ES [ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (Úř. věst L 184, s. 23; Zvl. vyd. 01/03, s. 124; dále jen ,rozhodnutí o komitologii‘)] […]
[…]
3. Výbor přijme svůj jednací řád.“
7 Článek 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex zní takto:
„1. Pozvánku, program, jakož i návrh opatření, ke kterým se vyžaduje stanovisko výboru, a všechny ostatní pracovní materiály zašle předseda stálým zastoupením a členům výboru v souladu s čl. 14 odst. 2 zpravidla nejpozději čtrnáct kalendářních dnů před datem zasedání.
2. V naléhavých případech a pokud musejí být opatření, která se mají přijmout, okamžitě používána, může předseda na žádost člena výboru nebo z vlastního podnětu zkrátit lhůtu uvedenou v předcházejícím odstavci až na pět kalendářních dnů před datem zasedání.
3. V mimořádně naléhavých případech se předseda může odchýlit od lhůt stanovených v odstavcích 1 a 2. V případě, že je návrh na zařazení otázky do programu podaný v průběhu zasedání, vyžaduje se souhlas prosté většiny členů výboru.“
8 Článek 905 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se stanoví určitá prováděcí pravidla k nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1; Zvl. vyd. 02/06, s. 3), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1677/98 ze dne 29. července 1998 (Úř. věst. L 212, s. 18; Zvl. vyd. 02/09, s. 30, dále jen „prováděcí nařízení“), uvádí:
„Jestliže celní orgán s rozhodovací pravomocí, jemuž je předložena žádost o vrácení nebo prominutí na základě čl. 239 odst. 2 kodexu, není schopen rozhodnout na základě článku 899 a jestliže jsou k žádosti přiloženy důkazy, které by mohly zakládat zvláštní situaci, jež vyplývá z okolností, ze kterých není možné vyvozovat podvodný záměr nebo hrubou nedbalost zúčastněné osoby, členský stát tohoto celního orgánu předá takovýto případ Komisi k rozhodnutí v souladu s postupem stanoveným v článcích 906 až 909.
Jestliže však celní orgán s rozhodovací pravomocí nemá pochybnosti, může sám rozhodnout o vrácení či prominutí cla, pokud se domnívá, že podmínky uvedené v čl. 239 odst. 1 celního kodexu jsou splněny, a pokud je částka připadající na každého provozovatele vztahující se k jedné či více dovozním nebo vývozním operacím, které vyplývají z téže konkrétní situace, nižší než 50 000 ecu.
Pojem ‚zúčastněná osoba‘ se vykládá stejně jako v článku 899.
Ve všech ostatních případech celní orgán s rozhodovací pravomocí žádost zamítne.“
9 Článek 906 prováděcího nařízení stanoví:
„Do patnácti dnů od obdržení spisu podle čl. 905 odst. 2 zašle Komise členským státům jeho kopii.
Projednání věci se co nejdříve zařadí na pořad jednání výboru uvedeného v článku 247 kodexu.“
10 Poté, co nastaly skutečnosti projednávaného případu, byl změněn čl. 906 druhý pododstavec prováděcího nařízení nařízením Komise (ES) č. 1335/2003 ze dne 25. července 2003, kterým se mění nařízení č. 2454/93 (Úř. věst. L 187, s. 16; Zvl. vyd. 02/13, s. 463), takto:
„Projednání věci se co nejdříve zařadí na pořad jednání odborné skupiny uvedené v článku 907.“
11 Článek 906a prováděcího nařízení stanoví:
„Jestliže Komise kdykoli během řízení uvedeného v článcích 906 a 907 hodlá přijmout rozhodnutí nepříznivé vůči žadateli o vrácení nebo prominutí cla, předá mu své námitky písemně spolu s veškerými doklady, na nichž se námitky zakládají. Žadatel o vrácení nebo prominutí cla vyjádří své stanovisko písemně do jednoho měsíce ode dne odeslání námitek. Neoznámí-li své stanovisko v této lhůtě, má se za to, že se vzdal práva vyjádřit svůj postoj.“
12 Článek 907 první pododstavec prováděcího nařízení uvádí:
„Po konzultaci s odbornou skupinou složenou ze zástupců všech členských států, která se sejde v rámci výboru k projednání dané věci, Komise rozhodne, zda zkoumaná situace umožňuje vrátit nebo prominout clo.“
13 Článek 5 rozhodnutí o komitologii, nazvaný „Regulativní postup“, stanoví:
„1. Komisi je nápomocen regulativní výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.
2. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda určit s ohledem na naléhavost věci. Stanovisko se přijímá většinou stanovenou v čl. 205 odst. 2 [ES] pro přijímání rozhodnutí, která má Rada přijímat na návrh Komise. Hlasům zástupců členských států ve výboru je přidělena váha stanovená ve zmíněném článku. Předseda nehlasuje.
3. Aniž je dotčen článek 8, přijme Komise zamýšlená opatření, jsou-li v souladu se stanoviskem výboru.
4. Pokud zamýšlená opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, předloží Komise Radě neprodleně návrh opatření, která mají být přijata, a uvědomí o tom Evropský parlament.
[…]“
Skutkový základ sporu
14 CMF, společnost usazená v Belgii, provozuje činnost velkoobchodu s chemikáliemi, zejména s roztoky obsahujícími dusík (močovina a dusičnan amonný). Do její skupiny patří především společnosti Rellmann GmbH (dále jen „Rellmann“), se sídlem v Hamburku (Německo), 100% dceřiná společnost CMF, a Agro Baltic GmbH (dále jen „Agro Baltic“), se sídlem v Rostocku (Německo), 100% dceřiná společnost Rellmann. V roce 1989 navrhovatelka nabyla společnost Champagne Fertilisants, která je jejím daňovým zástupcem pro její operace ve Francii.
15 Polský podnik Zaklady Azotowe Pulawy (dále jen „ZAP“) vyváží výrobky a prodává je Agro Baltic. Uvnitř skupiny navrhovatelky prodává Agro Baltic výrobky dále společnosti Rellmann, která je sama dále prodává společnosti CMF. Pro tyto operace jsou vystavovány odpovídající faktury.
16 Pokud jde o věc T‑134/03, Agro Baltic koupila od ZAP mezi březnem a zářím 1997 tři lodní náklady roztoku močoviny a dusičnanu amonného. U těchto lodních nákladů bylo dodrženo obchodní schéma popsané v předchozím bodě.
17 Cogema, autorizovaný celní zástupce, byla pověřena, aby zajistila propuštění výrobků do volného oběhu jménem Agro Baltic a jejich propuštění ke spotřebě jménem CMF.
18 Zboží tak bylo nejprve propuštěno do volného oběhu jménem Agro Baltic na základě prohlášení EU0, ke kterému byly připojeny faktury vystavené ZAP společnosti Agro Baltic a osvědčení EUR.1 potvrzující polský původ zboží. Současně bylo zboží umístěno ve skladu, který opustilo o několik minut později s cílem jeho propuštění ke spotřebě jménem Champagne Fertilisants.
19 Pokud jde o věc T‑135/03, Agro Baltic koupila v lednu 1995 od ZAP lodní náklad, u kterého bylo poté dodrženo obchodní schéma popsané v bodě 15 tohoto rozsudku.
20 Agro Baltic pověřila společnost SCAC Rouen, autorizovaného celního zástupce, aby zajistila propuštění zboží do volného oběhu jménem Agro Baltic a jeho propuštění ke spotřebě jménem CMF. Jednalo se o předložení dvou celních prohlášení o dovozu pro totéž zboží u téhož celního úřadu s uvedením dvou odlišných příjemců, tak aby bylo možné oddělit platbu cla od platby daně z přidané hodnoty.
21 SCAC Rouen použila zjednodušený postup celního řízení o propuštění do volného oběhu a propuštění ke spotřebě pouze jménem CMF. S tímto cílem podala prohlášení IM4 jménem CMF, ke kterému byla připojena faktura vystavená společností Rellmann navrhovatelce a osvědčení EUR.1 potvrzující polský původ zboží.
22 V obou věcech T‑134/03 a T‑135/03 příslušné francouzské orgány nejprve prohlášení přijaly, na základě osvědčení EUR.1 prominuly dovozní clo a nepožadovaly zaplacení antidumpingového cla.
23 Po následné kontrole příslušné francouzské orgány dospěly nicméně k závěru, že na všechny lodní náklady mělo být uplatněno zvláštní clo ve výši 19 ecu za tunu zavedené čl. 1 odst. 3 druhým pododstavcem nařízení č. 3319/94. Podle těchto orgánů byla totiž skutečným dovozcem zboží CMF, která nebyla příjemcem přímé faktury vystavené ZAP, přestože dotčené výrobky byly posledně uvedenou společností certifikovány.
24 Pokud jde o lodní náklady dotčené ve věci T‑134/03, příslušné francouzské orgány se domnívaly, že meziuskladnění zboží bylo z důvodu svého mimořádně krátkého trvání právní fikcí a že CMF při všech třech dotčených operacích nabyla zboží ještě před podáním prohlášení o propuštění do volného oběhu jménem Agro Baltic. V důsledku toho vyměřily uvedené orgány společnosti CMF cla a daně ve výši 3 911 497 FRF (564 855 eur).
25 Pokud jde o lodní náklady dotčené ve věci T‑135/03, uvedené orgány uvedly, že jménem CMF bylo podáno jen jediné prohlášení o propuštění do volného oběhu a propuštění ke spotřebě. Za těchto podmínek uložily společnosti CMF cla a daně ve výši 840 271 FRF (128 098 eur).
26 V listopadu a prosinci 1999 podala CMF u francouzského celního orgánu žádosti o prominutí cla na základě článku 239 celního kodexu. Dne 14. února 2002 tento orgán postoupil uvedené žádosti Komisi.
27 Dopisy ze dne 9. a 10. září 2002 Komise navrhovatelce oznámila, že v obou věcech hodlá přijmout záporné rozhodnutí.
28 V listopadu 2002 se konalo zasedání odborné skupiny REM/REC v rámci Výboru pro celní kodex, oddělení úhrad. Konečné hlasování, ke kterému odborná skupina přistoupila, vedlo k tomuto výsledku: „šest delegací hlasovalo pro návrh Komise, čtyři delegace se zdržely hlasování a pět delegací hlasovalo proti návrhu Komise“.
29 Dne 20. prosince 2002 Komise poté, co dospěla k závěru, že ze strany CMF došlo k hrubé nedbalosti a že neexistuje zvláštní situace, a že tudíž nebyly splněny podmínky pro použití článku 239 celního kodexu, přijala sporná rozhodnutí. Komise oznámila tato rozhodnutí francouzským celním orgánům, které je poté dne 10. února 2003 oznámily CMF.
Řízení před Soudem a napadený rozsudek
30 Návrhy došlými kanceláři Soudu dne 18. dubna 2003, zapsanými do rejstříku pod č. T‑134/03 a T‑135/03, se CMF domáhala zrušení sporných rozhodnutí.
31 Na podporu svých žalob se dovolávala tří žalobních důvodů.
32 První žalobní důvod, vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a práv obhajoby, byl rozdělen do pěti částí:
– porušení článku 7 ES a článku 5 rozhodnutí o komitologii;
– porušení čl. 906 odst. 1 prováděcího nařízení;
– porušení čl. 4 odst. 1 jednacího řádu Výboru pro celní kodex;
– porušení článku 3 nařízení Rady č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. 1958, 17, s. 385; Zvl. vyd. 01/01, s. 3);
– porušení práv obhajoby.
33 Druhý žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení při použití článku 239 celního kodexu, se dělil na tři části:
– zamítnutí Komise uznat existenci zvláštní situace;
– neexistence podvodného jednání ze strany CMF;
– odmítnutí Komise dospět k závěru, že na straně CMF nedošlo k hrubé nedbalosti.
34 Třetí žalobní důvod vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v článku 253 ES.
35 Obě věci T‑134/03 a T‑135/03 byly spojeny pro účely ústní části řízení a rozsudku.
36 Soud napadeným rozsudkem žaloby zamítl a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Návrhová žádání účastníků řízení
37 CMF navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek;
– vyhověl návrhovým žádáním předloženým v prvním stupni;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku i řízení v prvním stupni.
38 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek;
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
39 CMF vznáší čtyři důvody kasačního opravného prostředku směřující ke zrušení napadeného rozsudku:
– neúplné představení právního rámce;
– zkreslení skutkového rámce;
– chybný výklad výrazu porušení podstatných formálních náležitostí;
– chybné použití článku 239 celního kodexu.
K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z neúplného představení právního rámce
Argumentace účastníků řízení
– Argumenty navrhovatelky
40 Navrhovatelka, která svůj důvod kasačního opravného prostředku rozdělila na dvě části, Soudu vytýká, že ve svém představení právního rámce neuvedl:
– třicátý devátý bod odůvodnění nařízení č. 3319/94, který uvádí, že „[…] vzhledem k existenci různých dovozních kanálů prostřednictvím společností z třetích zemí je považováno za vhodné zavést pohyblivé clo na úrovni umožňující průmyslu Společenství zvýšit své ceny až na úroveň, jež je rentabilní pro dovozy fakturované přímo bulharskými nebo polskými výrobci anebo subjekty, které vyvezly dotyčný výrobek v průběhu šetření, a jednak zvláštní clo vypočítané na stejném základě týkající se všech ostatních dovozů, aby se předešlo obcházení antidumpingových opatření;“ (neoficiální překlad)
– článek 2 rozhodnutí o komitologii, který stanoví:
„Výběr procedurálních podmínek pro přijetí prováděcích opatření vychází z těchto kritérií:
a) řídící opatření, například ta, která se vztahují na provádění společné zemědělské politiky a společné politiky rybolovu nebo která se vztahují na zavádění programů se značným dopadem na rozpočet, se přijímají řídícím postupem;
b) opatření obecného významu [opatření s obecnou působností], která provádějí podstatné prvky základního aktu, včetně opatření na ochranu zdraví nebo bezpečnosti osob, zvířat nebo rostlin, se přijímají regulativním postupem;
pokud základní akt stanoví, že některé jiné než podstatné prvky tohoto aktu mohou být upraveny nebo aktualizovány prováděcím postupem, přijímají se tato opatření regulativním postupem;
c) aniž jsou dotčena písmena a) a b), použije se poradní postup pokaždé, kdy je považován za nejvhodnější.“
41 Soud podle navrhovatelky tím, že neuvedl třicátý devátý bod odůvodnění nařízení č. 3319/94, nespojil svůj výklad čl. 1 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení s uvedeným bodem odůvodnění, ačkoli tak učinit měl. Pokud by tak učinil, dospěl by k závěru, že pokud jako v projednávaném případě nebyly antidumpingové předpisy fakticky obcházeny, nelze uložit zvláštní clo.
42 Soud tím, že neuvedl článek 2 rozhodnutí o komitologii, který stanoví nezávazná kritéria pro volbu procedurálních podmínek, jež mají být dodrženy, podle navrhovatelky v bodě 55 napadeného rozsudku neprávem uvedl, že regulativní postup lze použít pouze pro opatření s obecnou působností.
– Argumenty Komise
43 Komise je toho názoru, že poukaz na třicátý devátý bod odůvodnění nařízení č. 3319/94 není relevantní pro účely výkladu čl. čl. 1 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení, který ukládá zvláštní clo, jsou-li splněny dvě objektivní podmínky, a sice provedení nepřímé fakturace a dovoz výrobku společnosti ZAP.
44 Pokud jde o článek 2 rozhodnutí o komitologii, Komise zpochybňuje tvrzení CMF, podle kterého Soud uvedl, že regulativní postup lze použít pouze pro opatření s obecnou působností.
Závěry Soudního dvora
45 Obě části zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku, a tedy i samotný tento důvod kasačního opravného prostředku, nemají samostatnou existenci.
46 Navrhovatelka se totiž oběma těmito částmi, které patrně spočívají ve výtce pouhého formálního neuvedení jednoho bodu odůvodnění nařízení a jednoho článku rozhodnutí při představení právního rámce napadeného rozsudku, ve skutečnosti dovolává nezohlednění těchto ustanovení Soudem při výkladu dotčeného práva, tedy ve stadiu právní analýzy.
47 Jak přitom uvádí generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, obě části zkoumaného důvodu opravného prostředku jsou specifičtěji vzneseny v rámci čtvrtého, respektive třetího důvodu kasačního opravného prostředku, jimiž je zpochybňována vlastní právní analýza provedená Soudem.
48 Tyto části důvodu kasačního opravného prostředku se tedy shodují se čtvrtým, respektive s třetím důvodem kasačního opravného prostředku.
49 V důsledku toho není namístě zkoumat je samostatně.
K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu ze zkreslení skutkového rámce
Argumentace účastníků řízení
– Argumenty navrhovatelky
50 CMF tvrdí, že Soud v bodech 14 až 28 napadeného rozsudku, v nichž jsou zopakovány skutkové souvislosti věci, přijal naprosto fiktivní právní konstrukci příslušných vnitrostátních orgánů ohledně existence nepřímé fakturace.
51 Toto představení je neúplné a chybné, a vede tedy ke zkreslení skutečností. To vedlo Soud neprávem k závěru, že skutečně docházelo k nepřímé fakturaci, a k chybnému použití čl. 1 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 3319/94.
– Argumenty Komise
52 Komise se domnívá, že vznesený důvod kasačního opravného prostředku není relevantní, a je tedy neúčinný.
53 Spor mezi CMF a Komisí se totiž netýkal a ani nemohl týkat otázky, zda bylo clo skutečně dlužné. Spor se týkal pouze otázky, zda jsou splněny podmínky pro prominutí cla.
Závěry Soudního dvora
54 Soud na rozdíl od tvrzení navrhovatelky v projednávaném případě nerozhodoval o tom, zda docházelo k nepřímé fakturaci, a tedy o existenci celního dluhu.
55 Spornými rozhodnutími byly zamítnuty žádosti o prominutí celních dluhů, o nichž se mělo za to, že existovaly, přičemž tyto žádosti byly založeny na článku 239 celního kodexu.
56 Soudu byl předložen žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení při použití tohoto článku, který Soud zkoumal v bodech 135 až 150 napadeného rozsudku.
57 Soud v rámci svého posouzení analyzoval jednu z kumulativních podmínek vyžadovaných uvedeným článkem, a sice neexistenci hrubé nedbalosti ze strany zúčastněné osoby.
58 Jelikož Soud dospěl k závěru, že uvedená podmínka nebyla splněna, žalobní důvod zamítl.
59 Důvod kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut jako irelevantní.
K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z chybného výkladu výrazu porušení podstatných formálních náležitostí
Argumentace účastníků řízení
– Argumenty navrhovatelky
60 CMF Soudu vytýká, že nesprávně vyložil čl. 907 první pododstavec prováděcího nařízení, když rozhodl, že tento článek Komisi umožňuje, aby sama rozhodovala o prominutí a vrácení cel.
61 Domnívá se, že takový výklad s sebou nese protiprávnost dotčeného ustanovení.
62 Navrhovatelka uplatňuje, že čl. 907 první pododstavec je součástí nařízení, kterým se provádí základní nařízení, kterým je celní kodex.
63 Zdůrazňuje, že článek 247 celního kodexu stanoví, že opatření nezbytná k provedení uvedeného kodexu se přijmou regulativním postupem uvedeným v čl. 247a odst. 2 tohoto kodexu.
64 Prováděcí nařízení tedy může zahrnovat pouze prováděcí opatření.
65 Přitom pravomoc, jež byla Komisi svěřena, aby mohla sama rozhodovat o prominutí a vrácení cel a aby vytvořila ex nihilo odbornou skupinu, není opatřením, kterým se provádí základní nařízení.
66 Článek 907 první pododstavec prováděcího nařízení tedy nemůže být právním základem pro takovéto svěření pravomoci. Soud tudíž nemohl dospět k závěru, že Komise jednala v rámci svých pravomocí na základě tohoto ustanovení.
67 Dotčená pravomoc není výslovně upravena ani Smlouvou o ES.
68 Byl tak porušen článek 7 ES, podle kterého každý orgán jedná v mezích působnosti, kterou mu svěřuje Smlouva.
69 CMF uplatňuje, že u Soudu vznesla námitku protiprávnosti čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení.
70 Navrhovatelka Soudu vytýká, že v bodě 51 napadeného rozsudku rozhodl, že tato námitka protiprávnosti je nepřípustná, neboť byla podána ve stadiu repliky, aniž by se zakládala na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení, ve smyslu čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu.
71 Připouští, že k diskusi o protiprávnosti čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení vedl výklad tohoto článku podaný Komisí v její žalobní odpovědi, podle kterého odborná skupina uvedená v tomto ustanovení není výborem upraveným rozhodnutím o komitologii.
72 Navrhovatelka se však domnívá, že tento výklad Komise je právní okolností, která vyšla najevo v průběhu řízení.
73 Navrhovatelka Soudu vytýká, že v bodě 52 napadeného rozsudku dále rozhodl, že z důvodu, podle navrhovatelky mylného, že se nejedná o nepominutelný důvod, neuplatní z úřední povinnosti protiprávnost čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení.
74 CMF krom toho tvrdí, že pro účely určení právní povahy výboru, jejž Komise konzultovala, Soud v bodě 55 napadeného rozsudku chybně vyložil kritéria volby mezi řídícím postupem a regulativním postupem, jež jsou uvedena v článku 2 rozhodnutí o komitologii (viz bod 40 rozsudku v projednávané věci), když dovodil, že regulativní postup je používán pro opatření s obecnou působností, která provádějí podstatné prvky základního nařízení.
75 Podle navrhovatelky není kritérium „opatření s obecnou působností“ jediným kritériem pro použití regulativního postupu.
76 Krom toho kritéria uvedená v článku 2 rozhodnutí o komitologii nejsou závazná. Rada tudíž byla oprávněna stanovit, že pro opatření spočívající v prominutí nebo vrácení cel má být dodržen regulativní postup.
77 Navíc samotný výklad Soudu obsažený v bodě 56 napadeného rozsudku, podle něhož jsou sporná rozhodnutí individuálními rozhodnutími bez obecné působnosti, je podle navrhovatelky nesprávný. Tato rozhodnutí totiž rovněž mají obecný význam, neboť se přímo dotýkají vlastních zdrojů Evropského společenství, pokud jde o celní dluh.
78 CMF tvrdí, že zákonodárce Společenství měl v úmyslu stanovit v čl. 239 odst. 1 celního kodexu pro přijímání rozhodnutí o prominutí nebo vrácení cel postup regulativního výboru.
79 Poukazuje na to, že čl. 239 odst. 1 odkazuje dvakrát na „postup projednávání ve výboru“; poprvé, když uvádí „případy […] které budou vymezeny postupem projednávání ve výboru“, a podruhé, když uvádí, že „případy, kdy lze toto ustanovení použít, a příslušná procesní pravidla se vymezí postupem projednávání ve výboru“.
80 První odkaz se podle navrhovatelky týká přijetí meritorního rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla. Druhý odkaz se vztahuje k ustanovením, jimiž se provádí čl. 239 odst. 1 celního kodexu a která mají být přijata a vymezena v prováděcím nařízení. Jakékoli jiné vysvětlení tohoto dvojího odkazu vede k závěru, že se zákonodárce Společenství bezdůvodně opakoval.
81 Navrhovatelka Soudu vytýká, že v napadeném rozsudku neuvedl, jak navrhovatelka zdůraznila, že konzultovaná odborná skupina ve skutečnosti pracovala řadu let mimo jakýkoli rozpočtový rámec. Podle ní tak sporná rozhodnutí byla přijata v přímém rozporu s rozpočtovým právem Společenství. Tento rozpor se připojuje k neexistenci právního základu sporných rozhodnutí a posiluje kontext úplné protiprávnosti, v němž byla tato rozhodnutí přijata.
82 CMF dále Soudu vytýká, že v bodě 59 napadeného rozsudku uvedl, že odborná skupina uvedená v čl. 907 prvním pododstavci prováděcího nařízení je funkčně odlišným útvarem od Výboru pro celní kodex, aniž by upřesnil povahu tohoto útvaru. Soud, který tak odmítl otázku, na jakém právním základě byla odborná skupina vytvořena, se dopustil nesprávného právního posouzení.
83 Navrhovatelka Soudu konečně vytýká, že v bodech 78 a 79 napadeného rozsudku rozhodl, že fyzické nebo právnické osoby se nemohou dovolávat údajného porušení čl. 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex.
84 Podle navrhovatelky měl Soud přihlédnout k judikatuře vyplývající z rozsudků ze dne 15. června 1994, Komise v. BASF a další (C‑137/92 P, Recueil, s. I‑2555), a ze dne 10. února 1998, Německo v. Komise (C‑263/95, Recueil, s. I‑441, body 31 a 32), které byly před ním citovány.
85 CMF se domnívá, že dodržení lhůty čtrnácti dnů stanovené v článku 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex bylo obzvláště důležité. Vzhledem k tomu, že Soud v bodě 77 napadeného rozsudku poukázal na to, že členové odborné skupiny měli k dispozici třináct kalendářních dnů, aby se seznámili s odpovědí navrhovatelky, měl konstatovat, že došlo k porušení podstatných formálních náležitostí.
– Argumenty Komise
86 Komise uplatňuje, že čl. 907 první pododstavec prováděcího nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že odborná skupina uvedená v tomto ustanovení není regulativním výborem ve smyslu článku 5 rozhodnutí o komitologii. Její právní postavení nevyplývá z pravomoci přenesené Radou, ale z ustanovení článku 907 prováděcího nařízení přijatého Komisí.
87 Komise měla tudíž pravomoc přijmout sporná rozhodnutí na základě posledně uvedeného ustanovení.
88 V důsledku toho se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, když se domníval, že čl. 907 první pododstavec prováděcího nařízení svěřuje Komisi pravomoc k přijetí sporných rozhodnutí.
89 Pokud jde o námitku protiprávnosti tohoto ustanovení vznesenou před Soudem, ta se lišila od žalobního důvodu, kterého se žalobkyně původně dovolávala v žalobě. Soud právem rozhodl, že jelikož byla námitka protiprávnosti vznesena ve stadiu repliky, byla nepřípustná, a že vzhledem k tomu, že tvrzená protiprávnost není nepominutelným důvodem, nemusela být dotčená otázka nastolena z úřední povinnosti.
90 Pokud jde o věc samou, Komise zdůrazňuje, že sporná rozhodnutí jsou bez ohledu na své rozpočtové důsledky individuálními rozhodnutími.
91 Podle Komise měl podle článku 239 celního kodexu být přijat a také byl přijat po projednání ve Výboru pro celní kodex samotný článek 907 prováděcího nařízení, a nikoli individuální rozhodnutí přijatá následně na základě uvedeného článku 907. V důsledku toho Soud neporušil článek 239 celního kodexu.
92 Pokud jde o dlouholeté fungování odborné skupiny bez vlastního rozpočtového rámce, Komise upřesňuje, že to byla ona, kdo poskytl tuto informaci v odpověď na písemné otázky položené Soudem pro účely jednání.
93 Na jednání tak žalobkyně vznesla otázku ohledně rozpočtového rámce jako druhořadou okolnost, která mohla posílit její hlavní žalobní důvod, podle nějž byla odborná skupina ve skutečnosti regulativním výborem.
94 Komise uplatňuje, že pokud se CMF nyní domnívá, že tvrzený chybějící rozpočtový rámec je odlišným důvodem kasačního opravného prostředku, měl by být považován za nepřípustný, neboť nebyl vznesen v návrzích podaných v prvním stupni.
95 Komise mimoto tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku je irelevantní, a tedy neúčinný. Sporná rozhodnutí se netýkají výdajů vynaložených Komisí po konzultaci odborné skupiny. Pokud jde o argument vycházející z toho, že Soud neupřesnil povahu odborné skupiny poté, co uvedl, že se jedná o odlišný útvar, Komise tvrdí, že takové upřesnění nebylo nutné, neboť Soud musel rozhodovat pouze o otázce, zda odborná skupina je regulativním výborem, či nikoli.
96 Pokud jde o tvrzené porušení článku 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex, Komise je toho názoru, že výše uvedený rozsudek Komise v. BASF a další není relevantní, neboť Soudní dvůr v uvedené věci poukázal na to, že dotčená formalita ověření sleduje přesný a konkrétní cíl zajištění právní jistoty pro adresáta aktu.
97 Soud přitom v napadeném rozsudku zkoumal povahu formality požadované článkem 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex a poté dospěl k závěru, že cílem této formality je zajištění vnitřního chodu výboru, a nikoli ochrana zájmů adresáta aktu, jenž má být přijat.
Závěry Soudního dvora
98 Přezkoumávaný důvod kasačního opravného prostředku se dělí na pět částí:
– chybný výklad čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení v rozsahu, v němž Soud připustil, že podle tohoto ustanovení přijímá samotná Komise sporná rozhodnutí, aniž by předem získala stanovisko Výboru pro celní kodex vydané většinou stanovenou v čl. 5 odst. 2 rozhodnutí o komitologii, který odkazuje na většinu upravenou v čl. 205 odst. 2 ES;
– porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu v rozsahu, v němž Soud rozhodl, že námitka protiprávnosti čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení vznesená navrhovatelkou je nepřípustná;
– přehlížení skutečnosti, že protiprávnost dovolávaná navrhovatelkou formou námitky má povahu nepominutelného důvodu, v rozsahu, v němž Soud nekonstatoval z úřední povinnosti protiprávnost čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení;
– porušení rozpočtového práva Společenství v rozsahu, v němž sporná rozhodnutí byla přijata po konzultaci s odbornou skupinou, která fungovala mimo jakýkoli rozpočtový rámec;
– porušení článku 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex v rozsahu, v němž Soud rozhodl, že jednotlivci se nemohou tohoto porušení dovolávat,
které je třeba zkoumat v pořadí, jak byly prezentovány.
– K první části, vycházející z chybného výkladu čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení
99 Článek 907 první pododstavec prováděcího nařízení ukládá Komisi povinnost konzultace „s odbornou skupinou složenou ze zástupců všech členských států, která se sejde v rámci výboru k projednání dané věci“.
100 S ohledem na toto znění Soud v bodě 59 napadeného rozsudku právem rozhodl, že „[v]ýraz ,v rámci výboru‘ vyjadřuje skutečnost, že odborná skupina uvedená v článku 907 je zjevně funkčně odlišným útvarem od Výboru pro celní kodex“.
101 Tento výklad není v rozporu s čl. 906 druhým pododstavcem prováděcího nařízení, podle něhož „[p]rojednání věci se co nejdříve zařadí na pořad jednání výboru uvedeného v článku 247 kodexu“.
102 Uvedený čl. 906 druhý pododstavec totiž musí být chápán v tom smyslu, že Výbor pro celní kodex je činný nikoli jako takový pro účely vydání stanoviska jím samým, nýbrž jako instance, v jejímž rámci odborná skupina, která je od této instance odlišná, má formulovat své stanovisko.
103 Navrhovatelka tudíž Soudu neprávem vytýká, že nerozhodl, že sporná rozhodnutí měla být přijata po přijetí stanoviska Výboru pro celní kodex.
104 Soudu nelze užitečně vytýkat, že neupřesnil povahu odborné skupiny. Soud totiž měl pouze rozhodnout o otázce, zda odborná skupina je regulativním výborem, či nikoli.
105 První část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout.
– K druhé části, vycházející z porušení čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu
106 Podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu „[n]ové důvody nelze Soudu předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení“.
107 Není sporu o tom, že se navrhovatelka před Soudem dovolávala protiprávnosti čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení v návaznosti na žalobní odpověď Komise.
108 Na rozdíl od tvrzení navrhovatelky nepředstavoval pouhý výklad tohoto ustanovení daný Komisí v této žalobní odpovědi novou právní okolnost ve smyslu čl. 48 odst. 2 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu, která vyšla najevo v průběhu řízení.
109 Soud tedy v bodech 51 a 53 napadeného rozsudku právem stanovil, že vznesená námitka protiprávnosti je nepřípustná.
110 Druhou část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout.
– K třetí části, vycházející z přehlížení skutečnosti, že protiprávnost dovolávaná navrhovatelkou formou námitky má povahu nepominutelného důvodu, v rozsahu, v němž Soud nekonstatoval z úřední povinnosti protiprávnost čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení
111 V bodě 52 napadeného rozsudku se Soud zajisté domníval, že případná protiprávnost čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení není nepominutelným důvodem, a dále dodal, že z judikatury nevyplývá, že je třeba z úřední povinnosti zkoumat otázku, zda přijetím obsahu uvedeného článku, který je právním základem sporných rozhodnutí, Komise překročila své pravomoci.
112 Soud však v témže bodě napadeného rozsudku zdůraznil:
„[…] v projednávaném případě není pochyb, že Komise při přijímání sporných rozhodnutí jednala v rámci svých pravomocí. Tato rozhodnutí byla totiž přijata na základě čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení, který byl sám přijat podle stanoviska Výboru pro celní kodex […]“
113 Soud tak právem rozhodl, že čl. 907 první pododstavec prováděcího nařízení není stižen tvrzenou protiprávností, když se konkludentně, avšak nutně domníval, že pouze přijetí tohoto ustanovení, a nikoli následné přijetí individuálních rozhodnutí Komisí, podléhá postupu regulativního výboru.
114 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 202 třetí odrážky ES je Rada oprávněna svěřit Komisi v aktech, které přijímá, pravomoci k provádění předpisů, které vydá, a případně může pro výkon těchto pravomocí upravit určité podmínky nebo ve zvláštních případech vykonávat prováděcí pravomoci přímo.
115 Výraz „provádění“ ve smyslu tohoto článku zahrnuje zároveň přípravu prováděcích pravidel a použití pravidel na zvláštní případy prostřednictvím aktů s individuální působností (rozsudek ze dne 23. února 2006, Komise v. Parlament a Rada, C‑122/04, Sb. rozh. s. I‑2001, bod 37 a uvedená judikatura).
116 Na základě čl. 202 třetí odrážky ES přijala Rada rozhodnutí o komitologii, které stanoví podmínky výkonu prováděcích pravomocí svěřených Komisi.
117 Článek 2 tohoto rozhodnutí (viz bod 40 tohoto rozsudku) uvádí kritéria, z nichž by měla vycházet volba mezi třemi druhy postupu, a sice řídícím postupem, regulativním postupem a poradním postupem.
118 Tyto tři postupy jsou vymezeny v článcích 3 až 5 téhož rozhodnutí.
119 Znění článku 2 rozhodnutí o komitologii ukazuje, že kritéria použitelná na volbu postupu výboru nejsou závazná, což výslovně potvrzuje pátý bod odůvodnění uvedeného rozhodnutí.
120 Aniž by tak bylo dotčeno případné použití poradního postupu, mohou opatření s obecnou působností spadat pod čl. 2 písm. a) nebo b) rozhodnutí o komitologii (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Parlament a Rada, bod 38).
121 Mohou spadat do řídícího postupu, pokud jsou úzce spojena s opatřeními s individuální působností a pokud se začleňují do rámce dostatečně rozvinutého samotným základním aktem (viz výše uvedený rozsudek Komise v. Parlament a Rada, bod 41).
122 Aniž by rovněž bylo dotčeno případné použití poradního postupu, mohou naproti tomu opatření s individuální působností spadat pouze pod čl. 2 písm. a) rozhodnutí o komitologii (výše uvedený rozsudek Komise v. Parlament a Rada, bod 38).
123 V projednávané věci je namístě konstatovat, že článek 239 celního kodexu je obsažen v aktu Rady.
124 V tomto ustanovení Rada svěřila Komisi v souladu s čl. 202 třetí odrážkou ES prováděcí pravomoci, aby určila jednak situace, v nichž lze vrátit nebo prominout cla, a jednak příslušná procesní pravidla.
125 Odkaz na projednání ve výboru učiněný v článku 239 celního kodexu s sebou ve světle čl. 4 bodu 24 a článků 247 a 247a celního kodexu nese použití regulativního postupu, který se použije na opatření s obecnou působností.
126 Na rozdíl od tvrzení navrhovatelky nemá rozhodnutí Komise o vrácení nebo prominutí cla obecný význam, a to bez ohledu na okolnost, že má účinky na vlastní zdroje Společenství.
127 Stejně jako rozhodnutí Komise, jímž se ukládají pokuty v oblasti hospodářské soutěže, které má rovněž takovéto účinky, je rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla individuálním rozhodnutím.
128 Jeho přijetí tudíž Rada mohla podrobit pouze řídícímu postupu, což je možnost, kterou nevyužil v článcích 239, 247 a 247a celního kodexu.
129 Navrhovatelka tudíž neprávem tvrdí jednak, že Rada mohla stanovit povinnost použít regulativní postup pro přijímání rozhodnutí týkajících se jednotlivých subjektů, a jednak, že Soud nesprávně vyložil kritéria volby mezi řídícím postupem a regulativním postupem, jež jsou uvedena v článku 2 rozhodnutí o komitologii.
130 V rámci doslovného i systematického výkladu čl. 239 odst. 1 celního kodexu je třeba mít za to, že výraz „situace“ se v obou svých výskytech vztahuje na situace vymezené abstraktním způsobem, a nikoli na situace jednotlivých subjektů posuzované konkrétně v rámci individuálních rozhodnutí.
131 Tento závěr potvrzuje skutečnost, že v druhé větě téhož článku jsou na jednu úroveň postaveny „případy, kdy lze toto ustanovení použít“, a „příslušná procesní pravidla“, která sama o sobě spadají pod opatření s obecnou působností.
132 Přijetím opatření s obecnou působností, jakým je čl. 907 první pododstavec prováděcího nařízení, Komise uplatnila prováděcí pravomoc, která na ni byla přenesena článkem 239 celního kodexu, pokud jde o příslušná procesní pravidla.
133 Je nesporné, že si Komise za tímto účelem řádně vyžádala stanovisko Výboru pro celní kodex.
134 Vzhledem k tomu, že článek 239 celního kodexu jí neukládal povinnost použít zvláštní postup pro účely konkrétního přezkumu žádostí o vrácení nebo prominutí cla, mohla legálně:
– přisvojit si rozhodovací pravomoc po poradním stanovisku odborné skupiny, která se funkčně odlišuje od Výboru pro celní kodex, a stejně tak si mohla přiznat tutéž pravomoc vykonávanou, aniž by se takováto skupina sešla, a krom toho mohla v čl. 905 odst. 1 druhém pododstavci prováděcího nařízení stanovit, že celní orgán může sám rozhodnout o vrácení nebo prominutí cla, pokud žádost nedosahuje určité částky;
– nepodrobit stanovisko odborné skupiny kvalifikované většině.
135 Článek 907 první pododstavec prováděcího nařízení tedy není v rozporu s článkem 239 celního kodexu, který byl sám přijat v souladu s čl. 202 třetí odrážkou ES.
136 V důsledku toho není ani v rozporu s článkem 7 ES.
137 Z výše uvedeného vyplývá, že důvod kasačního opravného prostředku formulovaný navrhovatelkou proti odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož případná protiprávnost čl. 907 prvního pododstavce prováděcího nařízení není nepominutelným důvodem, míří proti nadbytečnému odůvodnění uvedeného rozsudku, takže je neúčinný a nemůže vést k jeho zrušení (viz zejména rozsudky ze dne 28. října 2004, Van den Berg v. Rada a Komise, C‑164/01 P, Sb. rozh. s. I‑10225, bod 60, jakož i ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P až C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, bod 148).
138 Otázka nepominutelné povahy protiprávnosti totiž není relevantní, pokud se Soud právem domnívá, že akt není stižen protiprávností, a protiprávnost proto z úřední povinnosti neuplatní.
139 Třetí část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout.
– Ke čtvrté části, vycházející z porušení rozpočtového práva Společenství
140 Aniž by bylo nezbytné zkoumat otázku, zda se navrhovatelka před Soudem skutečně dovolávala prostřednictvím důvodu směřujícího ke zrušení sporných rozhodnutí porušení rozpočtového práva Společenství, postačí uvést, že projednávaná věc se netýká žádných nákladů vynaložených Komisí v souvislosti s fungováním odborné skupiny.
141 Za těchto okolností nemá existence či neexistence rozpočtového rámce žádný vliv na legalitu sporných rozhodnutí, která se týkají žádostí o prominutí cla.
142 Z toho plyne, že čtvrtou část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku, který je v každém případě neúčinný, je třeba zamítnout.
– K páté části, vycházející z porušení článku 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex
143 Článek 4 jednacího řádu Výboru pro celní kodex stanoví, že zejména návrh opatření, ke kterým se vyžaduje stanovisko výboru, a všechny ostatní pracovní materiály budou zaslány členům výboru zpravidla nejpozději čtrnáct kalendářních dnů před datem zasedání, přičemž tato lhůta může být v naléhavých případech zkrácena až na pět kalendářních dnů či ještě méně v mimořádně naléhavých případech.
144 Soud v bodě 79 napadeného rozsudku právem rozhodl, že pravidlo stanovené tímto ustanovením má za cíl zajistit vnitřní fungování Výboru pro celní kodex při plném zachování výsad jeho členů.
145 Soud dále poukázal na to, že fyzické a právnické osoby se nemohou dovolávat tvrzeného porušení tohoto pravidla, které není určeno k tomu, aby zajišťovalo ochranu jednotlivců (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada, C‑69/89, Recueil, s. I‑2069, body 49 a 50).
146 A především, Soud tím, že mimo jiné konstatoval, že odborná skupina není regulativním výborem a že navrhovatelka byla mimoto třetí osobou, správně odmítl použít judikaturu vyplývající z výše uvedeného rozsudku Německo v. Komise, který byl vydán v návaznosti na žalobu členského státu ohledně stálého stavebního výboru složeného ze zástupců jmenovaných všemi členskými státy a který zrušil napadené rozhodnutí z důvodu, že nebyla dodržena lhůta stanovená jednacím řádem uvedeného výboru pro zaslání dokumentů jeho členům.
147 Soud se rovněž nedopustil nesprávného právního posouzení, když obdobně nepoužil judikaturu vyplývající z výše uvedeného rozsudku Komise v. BASF a další, který byl vydán ve věci týkající se čl. 12 prvního pododstavce tehdy platného jednacího řádu Komise, podle nějž akty přijaté Komisí na zasedání nebo formou písemného postupu musely být ověřeny v závazném jazykovém znění nebo zněních podpisy předsedy a výkonného tajemníka.
148 V bodech 75 až 78 uvedeného rozsudku totiž Soudní dvůr vyhověl žalobnímu důvodu vznesenému právnickou osobou a vycházejícímu z porušení čl. 12 prvního pododstavce jednacího řádu z důvodů, které nejsou v projednávané věci použitelné, že ověření aktů stanovené tímto ustanovením mělo za cíl zaručit právní jistotu tím, že v závazných jazykových zněních byl zakotven text přijatý kolegiem, a že tudíž uvedené ověření bylo podstatnou formální náležitostí.
149 Za těchto podmínek je třeba pátou část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout.
150 Z výše uvedeného vyplývá, že tento důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut v plném rozsahu.
K důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícímu z nesprávného použití článku 239 celního kodexu
Argumentace účastníků řízení
– Argumenty navrhovatelky
151 Navrhovatelka se domnívá, že Soud nesprávně vyložil článek 239 celního kodexu, když rozhodl, že podmínka neexistence hrubé nedbalosti nebyla splněna.
152 Její důvod kasačního opravného prostředku se dělí na tři části.
153 První částí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku CMF Soudu vytýká, že se s poukazem na svůj rozsudek ze dne 21. září 2004, Gondrand Frères v. Komise (T‑104/02, Sb. rozh. s. II‑3211, bod 66), neprávem domníval, že čl. 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 3319/94 nevykazuje významné výkladové obtíže, neboť uvedené ustanovení bylo zavedeno s cílem vyloučit riziko obcházení antidumpingových opatření využitím trojstranných dovozních kanálů a znamenalo presumpci rizika obcházení, jestliže dovozy nejsou fakturovány výrobcem nebo vývozcem přímo dovozci, který s nimi není ve smluvním vztahu.
154 Článek 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 3319/94 přitom podle navrhovatelky neukládá zvláštní clo v případě rizika obcházení. Pokud by jej Soud vykládal ve spojení s třicátým devátým bodem odůvodnění téhož nařízení (viz bod 40 tohoto rozsudku), dospěl by k závěru, že zvláštní clo je nutné zaplatit pouze tehdy, vyšlo-li obcházení skutečně najevo.
155 Výklad Soudu podle navrhovatelky dokazuje, že výklad dotčeného ustanovení je obtížný.
156 Druhou částí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka Soudu vytýká, že se domníval, že se navrhovatelka nemůže zprostit své odpovědnosti z důvodu pochybení, jichž se dopustili její celní zástupci, a že má dostatečnou profesní zkušenost v dotčeném sektoru.
157 Uplatňuje, že odborná odpovědnost celních zástupců byla v právu Společenství uznána (rozsudek ze dne 13. listopadu 1984, Van Gend & Loos a Expeditiebedrijf Wim Bosman v. Komise, 98/83 a 230/83, Recueil, s. 3763, bod 16).
158 Krom toho tvrdí, že pokud jde o její profesní zkušenost, provozuje velkoobchod s chemikáliemi a zemědělskými přípravky, zejména s roztoky obsahujícími dusík, a že tudíž často nakupuje výrobky, na něž se vztahuje nařízení č. 3319/94 a jež velmi často pocházejí z Polska a Litvy.
159 To však podle navrhovatelky neznamená, že by se specializovala na celní odbavení těchto výrobků ve Francii. Právě proto využívá služeb odborníků v oblasti cel k vyřízení složitých formalit nezbytných pro celní odbavení.
160 Může tedy být kvalifikována jako zkušený hospodářský subjekt v oblasti dovozu a vývozu roztoků obsahujících dusík, nikoli však jako zkušený subjekt v oblasti celního odbavení.
161 Chyby, jichž se dopustili celní zástupci, tedy nezakládají její odpovědnost.
162 Třetí částí tohoto důvodu kasačního opravného prostředku CMF tvrdí, že se Soud na základě nesprávného výkladu skutkových okolností neprávem domníval, že jednání navrhovatelky nebylo spojeno s dostatečně řádnou péčí.
163 V bodech 143 a 144 napadeného rozsudku se Soud podle navrhovatelky neprávem domníval, že nepožádala o radu své celní zástupce a že se dopustila pochybení při vystavování svých faktur.
164 Navrhovatelka zdůrazňuje, že dopisem ze dne 7. března 2000 požádala francouzskou celní správu o vysvětlení k nařízení č. 3319/94.
165 Krom toho se pochybení při fakturaci uvedená Soudem v obecné formulaci týkala ve skutečnosti pouze věci T‑134/03 a navíc pouze jediného ze tří lodních nákladů, o něž se v uvedené věci jednalo.
166 Jedno z obou pochybení, jež byla rychle napravena, spočívalo ve fakturaci ve francouzských francích namísto dolarů, druhé pak v nezaúčtování nákladů přepravního agenta.
167 Taková pochybení podle navrhovatelky patří k běžnému obchodnímu riziku tohoto druhu operací. Nemohou svědčit o nedostatku péče ze strany navrhovatelky.
– Argumenty Komise
168 Komise je toho názoru, že se Soud nedopustil nesprávného posouzení, když rozhodl, že čl. 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 3319/94 nevykazuje významné výkladové obtíže. Toto ustanovení totiž neobsahuje subjektivní prvek předpokládající přezkum vůle dotčeného subjektu. Jeho použití vyžaduje pouze splnění obou objektivních podmínek, které uvádí.
169 Pokud jde o pochybení, která navrhovatelka přičítá svým celním zástupcům, Komise uplatňuje, že jejich případná odpovědnost nevylučuje odpovědnost navrhovatelky, jíž přísluší, aby případně uplatnila odpovědnost těchto celních zástupců.
170 Pokud jde o profesní zkušenost subjektu, Komise tvrdí, že ta musí být posuzována nikoli podle její zkušenosti s celním odbavením, nýbrž podle její zkušenosti s obchodními činnostmi dovozu a vývozu (rozsudek ze dne 11. listopadu 1999, Söhl & Söhlke, C‑48/98, Recueil, s. I‑7877, bod 57).
171 Pokud jde o otázku péče ze strany CMF, Komise poukazuje nejprve na to, že CMF si vyžádala vysvětlení u vnitrostátních správních orgánů poté, co došlo ke skutečnostem v projednávané věci.
172 Komise dále tvrdí, že zpochybnění Soudem učiněného posouzení fakturačních chyb je nepřípustné, neboť zpochybňuje posouzení skutkových okolností, které, s výjimkou zkreslení předložených skutečností, není právní otázkou, jež by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku.
173 V každém případě se zpochybnění týká pouze části skutečností přezkoumávaných Soudem. To však nemění nic na tom, že navrhovatelka dala jinak svým celním zástupcům přesné, avšak neproveditelné pokyny, a že si vysvětlení u vnitrostátních správních orgánů vyžádala opožděně.
Závěry Soudního dvora
174 Soud v bodě 135 napadeného rozsudku správně připomněl, že pro posouzení, zda se jedná o hrubou nedbalost ve smyslu článku 239 celního kodexu, je třeba zohlednit zejména složitost ustanovení, jejichž nesplnění vedlo ke vzniku celního dluhu, jakož i profesní zkušenost a řádnou péči subjektu (výše uvedený rozsudek Söhl & Söhlke, bod 56, a rozsudek ze dne 13. března 2003, Nizozemsko v. Komise, C‑156/00, Recueil, s. I‑2527, bod 92).
175 Soud v bodě 136 téhož rozsudku rovněž správně připomněl, že vrácení nebo prominutí dovozního nebo vývozního cla, které může být uděleno jen za určitých podmínek a ve specificky stanovených případech, představuje výjimku z běžného režimu dovozů a vývozů, a v důsledku toho musejí být ustanovení upravující takové vrácení vykládána restriktivně (výše uvedený rozsudek Söhl & Söhlke, bod 52).
– K první části vycházející ze složitosti čl. 1 odst. 3 druhého pododstavce nařízení č. 3319/94
176 Soud v bodě 137 napadeného rozsudku s poukazem na svůj výše uvedený rozsudek Gondrand Frères v. Komise (bod 66) rozhodl, že čl. 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 3319/94 nevykazuje významné výkladové obtíže.
177 Soud tak provedl právní kvalifikaci skutkových okolností, aby určil, zda právní úprava v oblasti cel může být považována za „složitou“ pro účely použití článku 239 celního kodexu (viz obdobně rozsudek ze dne 3. března 2005, Biegi Nahrungsmittel a Commonfood v. Komise, C‑499/03 P, Sb. rozh. s. I‑1751, body 42 a 43).
178 V tomto ohledu je nutné konstatovat, že čl. 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 3319/94 uvádí jako jediné podmínky pro uložení zvláštního cla existenci nepřímé fakturace a dovoz výrobku společnosti ZAP.
179 Krom toho nevyžaduje důkaz o vůli subjektu obejít antidumpingové právo.
180 Třicátý devátý bod odůvodnění nařízení č. 3319/94 toto zjištění nezpochybňuje. Uvádí cíl „předejít“ obcházení antidumpingových opatření. Tento záměr se jednoznačně jeví jako obecný preventivní cíl, a nikoli jako cíl stanovení jen těch situací, v nichž již skutečně vyšlo najevo obcházení takovýchto opatření.
181 Soud se tudíž tím, že rozhodl, že čl. 1 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 3319/94 potud, pokud má být chápán tak, že směřuje k tomu, „aby se předešlo riziku obcházení“, nevykazuje žádné významné výkladové obtíže, nedopustil pochybení při právní kvalifikaci skutečností, jež mohou představovat jednu z podmínek pro použití článku 239 celního kodexu.
182 Z toho plyne, že první část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.
– K druhé části, vycházející jednak z vyloučení zbavení se odpovědnosti z důvodu pochybení, jichž se dopustili celní zástupci, a jednak ze zohlednění dostatečné profesní zkušenosti navrhovatelky v dotčeném odvětví
183 Soud v bodě 139 napadeného rozsudku rozhodl, že se navrhovatelka nemůže zbavit vlastní odpovědnosti tím, že se odvolá na pochybení, ať již skutečné, či domnělé, svých zástupců.
184 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 5 odst. 2 celního kodexu může být pro účely provádění aktů a formalit stanovených celními předpisy zastoupení buď přímé, pokud zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby, nebo nepřímé, pokud zástupce jedná vlastním jménem na účet jiné osoby.
185 Krom toho je třeba uvést, že:
– podle čl. 4 bodu 18 celního kodexu je deklarantem osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem, nebo osoba, jejímž jménem je celní prohlášení činěno;
– podle čl. 201 odst. 3 téhož kodexu je dlužníkem celního dluhu deklarant a v případě nepřímého zastoupení také osoba, jejímž jménem se celní prohlášení činí.
186 Z těchto ustanovení vyplývá, že subjekt, který využil služeb celního zástupce, ať již v rámci přímého, nebo nepřímého zastoupení, je v každém případě dlužníkem celního dluhu ve vztahu k celním orgánům.
187 Soud se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když vyloučil jakékoli zbavení se odpovědnosti navrhovatelky z důvodu případných pochybení, jichž se dopustili její celní zástupci, neboť jejich případná odpovědnost ve vztahu k CMF je významná pouze z hlediska jejich smluvních vztahů s CMF.
188 Pokud jde o podmínku spojenou s profesní zkušeností subjektu, Soud v bodě 140 napadeného rozsudku právem připomněl, že je třeba přezkoumat, zda se jedná o hospodářský subjekt, jehož profesní činnost spočívá v podstatné míře v dovozu a vývozu, a zda má určitou předchozí zkušenost s výkonem těchto činností (výše uvedený rozsudek Söhl & Söhlke, bod 57).
189 Soud poté, co v bodě 141 téhož rozsudku konstatoval, že navrhovatelka sama připouští, že má určitou zkušenost s dovozem výrobků obsahujících dusík uvedených v nařízení č. 3319/94, což ostatně potvrzuje i ve svém kasačním opravném prostředku (viz bod 160 tohoto rozsudku), tak právem dospěl k závěru, že se Komise mohla domnívat, že navrhovatelka měla požadovanou profesní zkušenost.
190 Z toho plyne, že druhou část zkoumaného důvodu kasačního opravného prostředku je třeba zamítnout.
– K třetí části, vycházející z pochybení při přezkumu podmínky spojené s péčí subjektu
191 Soud v bodě 142 napadeného rozsudku připomněl, že je na subjektu, aby se v případě pochybností o správném použití ustanovení, jejichž nedodržení může vést ke vzniku celního dluhu, informoval a opatřil si všechna možná vysvětlení, aby uvedená ustanovení neporušil (výše uvedený rozsudek Söhl & Söhlke, bod 58).
192 Soud dále v bodě 143 téhož rozsudku zdůraznil, že navrhovatelka přes své tvrzení ohledně aplikačních obtíží s nařízením č. 3319/94 nejenže vůbec nepožádala o radu své celní zástupce, ale ještě jim dala velmi přesné pokyny.
193 Soud v bodě 144 napadeného rozsudku dodal: „Mimoto pochybení žalobkyně při vystavování jejích faktur svědčí o nedostatku řádné péče na její straně.“
194 V bodě 146 napadeného rozsudku dospěl Soud k závěru, že chování navrhovatelky během dotčených činností nemůže být považováno za dostatečně řádnou péči.
195 V tomto ohledu je třeba nejprve poukázat na to, že Soud tímto způsobem provedl právní kvalifikaci skutkových okolností, aby mohl rozhodnout, zda byla splněna podmínka „řádné péče“ (viz obdobně výše uvedený rozsudek Biegi Nahrungsmittel a Commonfood v. Komise, body 42 a 43). Proto v rozporu s tvrzením Komise je zpochybnění fakturačních chyb navrhovatelkou přípustné.
196 Je však namístě podotknout, že formulovaný závěr se jeví jako dostatečně odůvodněný již konstatováním, že CMF si nevyžádala žádnou informaci ani vysvětlení, jež by mohly být užitečné pro dotčené celní odbavení, bez ohledu na své tvrzení o „složitosti“ nařízení č. 3319/94.
197 S ohledem na znění čl. 1 odst. 3 druhého pododstavce tohoto nařízení totiž navrhovatelka musela mít pochybnosti ohledně případného uplatnění zvláštního cla na jí zvolené dovozní schéma, v němž mezi polského vývozce a jí samotnou vstupují dvě společnosti.
198 Pokud se CMF za těchto okolností domnívala, že třicátý devátý bod odůvodnění nařízení č. 3319/94 vyjadřuje podmínku prokázání skutečného obcházení antidumpingových opatření, která doplňuje jediné dvě podmínky uvedené v čl. 1 odst. 3 druhém pododstavci téhož nařízení, a nikoli obecný preventivní cíl, měla se nade vší pochybnost informovat a vyhledat všechna možná vysvětlení před provedením dotčeného celního odbavení, a nikoli až v roce 2000, jak uplatňovala v projednávaném řízení.
199 Z toho plyne, že i kdyby byl opodstatněný důvod kasačního opravného prostředku navrhovatelky týkající se fakturačních chyb, na které Soud poukázal spíše pouze doplňkově, nemůže vést k tomu, že by byl závěr učiněný napadeným rozsudkem, pokud jde o podmínku spojenou s péčí subjektu, stižen nesprávným právním posouzením.
200 Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů kasačního opravného prostředku není opodstatněný, musí být i samotná žaloba v konečném výsledku zamítnuta.
K nákladům řízení
201 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Common Market Fertilizers SA se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.