Věc T‑378/13
Apple and Pear Australia Ltd
a
Star Fruits Diffusion
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška slovní ochranné známky Společenství English pink – Starší slovní ochranná známka Společenství PINK LADY a starší obrazové ochranné známky Společenství Pink Lady – Povinnost uvést odůvodnění – Povinnost náležité péče – Rozhodnutí soudu pro ochranné známky Společenství – Neexistence překážky věci pravomocně rozsouzené“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 25. března 2015
1. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Odůvodnění rozhodnutí – Článek 75 první věta nařízení č. 207/2009 – Stejný rozsah působnosti jako u článku 296 SFEU
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 207/2009, čl. 75 první věta)
2. Ochranná známka Společenství – Odvolací řízení – Odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení Úřadu – Přezkum odvolacím senátem – Rozsah – Skutečnosti a důkazy nepředložené na podporu námitek ve lhůtě stanovené za tímto účelem – Zohlednění – Posuzovací pravomoc odvolacího senátu – Neexistence ustanovení, které by stanovilo jinak
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 76 odst. 2)
3. Ochranná známka Společenství – Spory týkající se porušení a platnosti ochranných známek Společenství – Mezinárodní příslušnost v oblasti porušení
(Nařízení Rady č. 207/2009, body 16 a 17 odůvodnění a články 95 a 96)
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Zhojení chybějícího odůvodnění v průběhu soudního řízení – Nepřípustnost
(Článek 296 SFEU)
5. Ochranná známka Společenství – Procesní ustanovení – Zkoumání skutečností z moci úřední – Povinnost náležité péče – Skutečné užívání starší ochranné známky
(Nařízení Rady č. 207/2009, čl. 76 odst. 1)
6. Ochranná známka Společenství – Odvolací řízení – Žaloba k unijnímu soudu – Pravomoc Tribunálu – Změna rozhodnutí Úřadu – Podmínky – Rozhodnutí soudu pro ochranné známky Společenství – Neexistence překážky věci pravomocně rozsouzené
(Nařízení Rady č. 207/2009, body 16 a 17 odůvodnění a čl. 65 odst. 3)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 22)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 23)
3. Článek 95 nařízení č. 207/2009 o ochranné známce Společenství stanoví, že členské státy určí na svém území vnitrostátní soudy, které zajistí roli „soudu pro ochranné známky Společenství“. Tyto soudy jsou tak pověřeny plněním funkcí, které jsou jim svěřené tímto nařízením. V tomto ohledu článek 96 nařízení č. 207/2009 uvádí, že soudy pro ochranné známky Společenství mají pravomoc zejména ve věcech žalob pro porušení práv a ve věcech protinávrhů na zrušení nebo prohlášení ochranné známky Společenství za neplatnou.
Podle bodu 16 odůvodnění nařízení č. 207/2009 by mělo „rozhodnutí týkající se platnosti a porušení ochranných známek Společenství […] mít účinky a vztahovat se na celé území Společenství, neboť je to jediný způsob, jak zabránit vydání odporujících si rozhodnutí ze strany soudů a Úřadu a zajistit, aby nebyla ohrožena jejich jednotná povaha“. Stejně tak bod 17 odůvodnění nařízení č. 207/2009 zdůrazňuje, že je třeba vyvarovat se toho, aby byla vydávána odporující si rozhodnutí o žalobách mezi týmiž účastníky a se stejnou skutkovou podstatou ve věci ochranné známky Společenství a paralelní národní ochranné známky. Cílem mechanismů zavedených nařízením č. 207/2009 je tedy zaručit jednotnou ochranu ochranné známky Společenství na celém území Unie. Zákonodárce tak potvrzuje jednotnou povahu ochranné známky Společenství.
Podle judikatury má soud pro ochranné známky Společenství pravomoc rozhodovat o zákazech pokračovat v činnostech spočívajících v porušení ochranné známky Společenství, k nimž došlo nebo hrozí, že k nim dojde, které se vztahují na celé území Unie. Systém stanovený v nařízení č. 207/2009 tak umožní omezit takový spor na jediné řízení pro účely zaručení jednotné ochrany ochranné známky Společenství na celém území Unie.
(viz body 24–26)
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 35)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 46)
6. Pravomoc změnit rozhodnutí neznamená, že by Tribunálu byla přiznána pravomoc provést posouzení v otázce, ke které se odvolací senát ještě nevyjádřil. Výkon pravomoci změnit rozhodnutí se proto musí v zásadě omezovat na situace, kdy je Tribunál po přezkumu posouzení provedeného odvolacím senátem schopen určit na základě prokázaných skutkových a právních okolností, jaké rozhodnutí měl odvolací senát přijmout.
Je třeba mít za to, že rozhodnutí vnitrostátního soudu jakožto soudu pro ochranné známky Společenství v rámci žaloby pro porušení ochranné známky Společenství nepředstavuje žádnou překážku věci pravomocně rozsouzené vůči oddělením Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) v rámci námitkového řízení proti zápisu ochranné známky Společenství, byť je totožná s národní ochrannou známkou, která je předmětem žaloby pro porušení práv. Z toho vyplývá, že existence takového rozhodnutí, i když se stalo pravomocným, nestačí sama o sobě k tomu, aby Tribunálu umožnila určit rozhodnutí, které měl odvolací senát přijmout.
Je zajisté pravda, že unijní zákonodárce prostřednictvím nařízení č. 207/2009 zavedl mechanismy, které mají zaručit jednotnou ochranu ochranné známky Společenství na celém území Unie, čímž potvrdil jednotný charakter ochranné známky Společenství. V tomto kontextu zřídil soudy pro ochranné známky Společenství mající pravomoc rozhodovat o zákazech pokračovat v činnostech spočívajících v porušení ochranné známky Společenství, k nimž došlo nebo hrozí, že k nim dojde, které se vztahují na celé území Unie.
Podle ustálené judikatury však legalita rozhodnutí odvolacích senátů musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 207/2009 tak, jak je vykládáno unijním soudem, a nikoli na základě dřívější rozhodovací praxe odvolacích senátů, přičemž tyto úvahy platí rovněž v rámci námitkového řízení zahájeného na základě čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. Je tomu tak a fortiori v případě účinku dřívějších vnitrostátních rozhodnutí na vyřešení sporu v projednávané věci. Režim práva ochranných známek Unie je totiž autonomním systémem, který je tvořen souborem pravidel a sleduje cíle, které jsou pro něj specifické, přičemž jeho uplatnění je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému. Z toho vyplývá, že zamítnutí zápisu musí být posouzeno pouze na základě relevantní unijní právní úpravy a dřívější vnitrostátní rozhodnutí nemohou v žádném případě zpochybnit legalitu sporného rozhodnutí.
Je třeba rovněž zdůraznit, že nařízení č. 207/2009 neobsahuje žádné ustanovení, podle něhož by byl Úřad vázán rozhodnutím soudu pro ochranné známky Společenství vydaným v rámci žaloby pro porušení práv z duševního vlastnictví, jestliže vykonává svou výlučnou pravomoc v oblasti zápisu ochranných známek Společenství a v tomto kontextu provádí průzkum námitek proti přihláškám ochranných známek Společenství. Ustanovení nařízení č. 207/2009, která uplatňují zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené, se totiž týkají jiných situací.
Kromě toho požadavek jednotného charakteru ochranné známky Společenství, jak je zdůrazněn v bodech 16 a 17 odůvodnění nařízení č. 207/2009, neznamená, že oddělení Úřadu, a v důsledku toho unijní soud již nemohou na základě zásady překážky věci pravomocně rozsouzené přezkoumat případnou existenci nebezpečí záměny v rámci námitkového řízení proti zápisu nové ochranné známky Společenství, třebaže je tato ochranná známka totožná s národní ochrannou známkou, ohledně níž soud pro ochranné známky Společenství rozhodl, že poškozuje starší ochrannou známku Společenství.
Je totiž nutno zdůraznit, že Úřad je jediným orgánem, který je unijním zákonodárcem oprávněn k tomu, aby prováděl průzkum přihlášek k zápisu, a tudíž aby povolil či zamítl zápis ochranné známky Společenství. V rámci této pravomoci spadají rozhodnutí, která mají odvolací senáty přijmout podle nařízení č. 207/2009, týkající se zápisu či ochrany označení jakožto ochranné známky Společenství, pod výkon přesně stanovené pravomoci, a nikoli pod výkon diskreční pravomoci. Legalita rozhodnutí odvolacích senátů tedy musí být posuzována výlučně na základě tohoto nařízení tak, jak je vykládáno unijním soudem. Nařízení č. 207/2009 přitom neobsahuje ustanovení, které by Úřadu ukládalo, aby na základě zásady překážky věci pravomocně rozsouzené vyhověl rozhodnutí soudu pro ochranné známky Společenství konstatujícímu, že národní ochranná známka porušila ochrannou známku Společenství.
(viz body 56–63)