Věc C‑378/17

Minister for Justice and Equality a Commissioner of An Garda Síochána

proti

Workplace Relations Komise

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Nejvyšší soud, Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Rovné zacházení v zaměstnání – Směrnice 2000/78/ES – Zákaz diskriminace na základě věku – Přijímání policistů – Vnitrostátní orgán zřízený zákonem k zajištění uplatňování unijního práva v konkrétní oblasti – Pravomoc upustit od použití vnitrostátních právních předpisů, které jsou v rozporu s unijním právem – Přednost unijního práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 4. prosince 2018

Unijní právo – Přednost – Odporující vnitrostátní právo – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Vnitrostátní orgán zřízený zákonem k zajištění uplatňování unijního práva v této oblasti – Neexistence pravomoci upustit od použití vnitrostátních právních předpisů, které jsou v rozporu s unijním právem – Nepřípustnost

(Směrnice Rady 2000/78)

Unijní právo, konkrétně zásada přednosti tohoto práva, musí být vykládáno v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava, která je předmětem věci v původním řízení, podle níž vnitrostátní orgán zřízený zákonem k zajištění uplatňování unijního práva v určité oblasti nemá pravomoc rozhodnout o tom, že nepoužije pravidlo vnitrostátního práva odporující unijnímu právu.

Je vskutku na členských státech, aby určily soudy nebo orgány příslušné k přezkumu platnosti vnitrostátního ustanovení a zajistily prostředky a postupy, které umožňují tuto platnost zpochybnit a v případě opodstatněnosti žaloby umožňují uvedené ustanovení zrušit, jakož i případně určit účinky takového zrušení.

Naproti tomu podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že zásada přednosti unijního práva vyžaduje, aby vnitrostátní soudy, jež mají v rámci svých pravomocí uplatňovat ustanovení unijního práva, měly povinnost zajistit plný účinek těchto ustanovení tak, že na základě své vlastní pravomoci podle potřeby nepoužijí jakékoli odporující vnitrostátní ustanovení, aniž nejprve budou muset žádat o odstranění tohoto vnitrostátního ustanovení legislativní cestou nebo jakýmkoliv jiným ústavním postupem či na toto odstranění čekat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. března 1978, Simmenthal, 106/77, EU:C:1978:49, body 17, 21 a 24; jakož i ze dne 6. března 2018, SEGRO a Horváth, C‑52/16 a C‑113/16, EU:C:2018:157, bod 46 a citovaná judikatura).

V tomto kontextu, pokud je Komisi pro vztahy na pracovišti jako orgánu pověřenému vnitrostátním zákonodárcem pravomocí zajišťovat uplatňování zásady zákazu diskriminace v oblasti zaměstnání a povolání, jak je konkretizována směrnicí 2000/78 a zákony o rovnosti, předložen spor zpochybňující dodržování této zásady, zásada přednosti unijního práva vyžaduje, aby byla v rámci této pravomoci zajištěna právní ochrana vyplývající pro jednotlivce z unijního práva a aby byl zaručen jeho plný účinek tím, že daný orgán v případě potřeby nepoužije jakékoli případně odporující ustanovení vnitrostátního práva (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 22. listopadu 2005, Mangold, C‑144/04, EU:C:2005:709, bod 77; ze dne 19. ledna 2010, Kücükdeveci, C‑555/07, EU:C:2010:21, bod 53, a ze dne 19. dubna 2016, DI, C‑441/14, EU:C:2016:278, bod 35).

Pokud by takový orgán, jako je Komise pro vztahy na pracovišti, pověřený zákonem zajišťovat uplatňování a dodržování povinností vyplývajících ze směrnice 2000/78, nemohl konstatovat, že vnitrostátní ustanovení je v rozporu s uvedenou směrnicí a nemohl by v důsledku toho rozhodnout, že toto ustanovení nepoužije, byl by snížen užitečný účinek unijních pravidel v oblasti zaměstnání a povolání (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. září 2003, CIF, C‑198/01, EU:C:2003:430, bod 50).

(viz body 34, 35, 45, 48, 52 a výrok)