Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sąd Najwyższy (Polsko) dne 21. července 2023 – E. S.A. v. W. sp. z o.o. a Bank S.A.
(Věc C-455/23, E.)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: E. S.A.
Žalovaní: W. sp. z o.o., Bank S.A.
Předběžné otázky
Je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vykládat ve světle výkladu Soudního dvora v rozsudku ve věci C-487/19, W. Ż. v tom smyslu, že pověření soudce Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy; dále jen „Nejvyšší soud“) dočasným rozhodováním v jiném kolegiu Nejvyššího soudu bez jeho souhlasu porušuje zásadu neodvolatelnosti a nezávislosti soudců jako v případě přeřazení soudce obecného soudu z jednoho oddělení téhož soudu do druhého, jestliže:
- soudce bude pověřen rozhodováním ve věcech, jejichž předmět se neshoduje s věcnou působností kolegia, k němuž byl soudce Nejvyššího soudu zařazen;
- rozhodnutí o takovém pověření nemá soudce možnost napadnout u soudu za podmínek uvedených v bodě 118 rozsudku ve věci C-487/19, W. Ż.;
- rozhodnutí Prvního předsedy Nejvyššího soudu (Pierwszy Prezes Sądu Najwyższego; dále jen „první předseda NS“) o pověření rozhodováním v jiném kolegiu a rozhodnutí Předsedy civilního kolegia Nejvyššího soudu (Prezes kierujący pracą Izby Cywilnej Sądu Najwyższego; dále jen „předseda civilního kolegia NS“) o přidělení konkrétních věcí byla vydána osobami jmenovanými do funkce soudce Nejvyššího soudu za totožných okolností jako ve věci C-487/19, W. Ż., přičemž ve světle dosavadní judikatury jsou soudní řízení s účastí takových osob neplatná, neboť porušují právo stran na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;
- pověření soudce k rozhodováním bez jeho souhlasu na dobu určitou v jiném kolegiu Nejvyššího soudu, než je to, v němž působí, při současném zachování povinnosti rozhodovat v domovském kolegiu, nemá oporu ve vnitrostátním právu;
- pověření soudce rozhodováním bez jeho souhlasu na dobu určitou v jiném kolegiu Nejvyššího soudu, než je to, v němž působí, porušuje čl. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby1 ?
Bez ohledu na odpověď na první otázku, je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vykládat v tom smyslu, že soudem „zřízeným zákonem“ není soud ve složení, jež je výsledkem rozhodnutí prvního předsedy NS o pověření soudce rozhodováním v jiném kolegiu a rozhodnutí předsedy civilního kolegia NS o přidělení konkrétních věcí, a to osobami jmenovanými do funkce soudce Nejvyššího soudu za totožných okolností jako ve věci C-487/19, W. Ż., jestliže podle dosavadní judikatury jsou soudní řízení s účastí takových osob neplatná neboť porušují právo stran na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?
Jestliže je odpověď na první otázku kladná nebo Soudní dvůr odpoví na druhou otázku, podle níž takto ustavený soud není soudem „zřízeným zákonem“, je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásadu svrchovanosti unijního práva vykládat v tom smyslu, že soudci přidělení ke kolegiu soudu ustavenému tak, jak je popsáno v prvních dvou otázkách, mohou odmítnout činit úkony v jim přidělené věci, včetně rozhodování, jestliže mají za to, že rozhodnutí o pověření rozhodováním v jiném kolegiu Nejvyššího soudu a o přidělení konkrétních věcí, jsou nicotná, či mají vydat rozhodnutí s tím, že ponechají na stranách, zda rozhodnutí napadnou z důvodu porušení práva stran na řízení před soudem splňujícím požadavky plynoucí z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny základních práv?
V případě zodpovězení výše uvedených otázek tak, že předkládající soud je soudem zřízeným zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, je třeba čl. 3 odst. 3 písm. b) ve spojení s článkem 20 a čl. 1 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb1 , vykládat v tom smyslu, že veřejný podnik ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) této směrnice působící v oblasti velkoobchodního a maloobchodního prodeje elektřiny má povinnost nakupovat zelené certifikáty uvedené v čl. 2 písm. k) a l) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES2 prostřednictvím veřejných zakázek?
V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, je třeba článek 14 ve spojení s čl. 1 odst. 4 směrnice 2004/17 vykládat v tom smyslu, že rámcová smlouva mezi takovým podnikem a výrobcem energie z obnovitelných zdrojů musí být uzavřena postupem stanoveným pro veřejné zakázky, pokud odhadovaná (avšak ve smlouvě neuvedená) celková hodnota zelených certifikátů nakupovaných prostřednictvím této smlouvy přesahuje prahovou hodnotu uvedenou v čl. 16 písm. a) této směrnice, avšak hodnota jednotlivých transakcí uzavíraných prostřednictvím této smlouvy tuto prahovou hodnotu nepřesahuje?
V případě kladných odpovědí na čtvrtou a pátou otázku, představuje uzavření smlouvy bez dodržení předpisů o veřejných zakázkách případ uvedený v čl. 2d odst. 1 písm. a) směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. února 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací1 , nebo jde o jiný případ porušení unijního práva veřejných zakázek, podle nějž je možné prohlásit smlouvu za neplatnou mimo postup stanovený vnitrostátním právem provádějícím výše uvedenou směrnici?
V případě kladných odpovědí na čtvrtou až šestou otázku, je třeba obecnou zásadu zákazu zneužití práva vykládat v tom smyslu, že zadavatel uvedený v čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/17 se nemůže domáhat neplatnosti smlouvy, kterou uzavřel s dodavatelem v rozporu s vnitrostátními předpisy provádějícími unijní směrnice z oblasti veřejných zakázek, pokud skutečným důvodem návrhu na neplatnost smlouvy není dodržení unijního práva, ale snížení rentability jejího plnění ze strany zadavatele?
____________
1 Úř. věst 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381.
1 Úř. věst. 2004, L 134, s. 1; Zvl. vyd. 06/07, s. 19.
1 Úř. věst. 2009, L 140, s. 16.
1 Úř. věst. 1992, L 76, s. 14; Zvl. vyd. 06/01, s. 315.