Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sąd Najwyższy (Polsko) dne 20. července 2023 – G.T. v. T. S.A.
(Věc C-455/23, Garera 1 )
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: G.T.
Žalovaná: T. S.A.
Předběžné otázky
Je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vykládat ve světle výkladu Soudního dvora v rozsudku ve věci C 487/19, W. Ż. v tom smyslu, že pověření soudce Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy; dále jen „Nejvyšší soud“) dočasným rozhodováním v jiném kolegiu Nejvyššího soudu bez jeho souhlasu porušuje zásadu neodvolatelnosti a nezávislosti soudců jako v případě přeřazení soudce obecného soudu z jednoho oddělení téhož soudu do druhého, jestliže:
- soudce bude pověřen rozhodováním ve věcech, jejichž předmět se neshoduje s věcnou působností kolegia, do něhož byl soudce Nejvyššího soudu zařazen;
- rozhodnutí o takovém pověření nemá soudce možnost napadnout u soudu za podmínek uvedených v bodě 118 rozsudku ve věci C 487/18 [C 487/19], W. Ż.;
- rozhodnutí Prvního předsedy Nejvyššího soudu (Pierwszy Prezes Sądu Najwyższego; dále jen „první předseda NS“) o pověření rozhodováním v jiném kolegiu a rozhodnutí Předsedy civilního kolegia Nejvyššího soudu (Prezes kierujący pracą Izby Cywilnej Sądu Najwyższego; dále jen „předseda civilního kolegia NS“) o přidělení konkrétních věcí byla vydána osobami jmenovanými do funkce soudce Nejvyššího soudu za totožných okolností jako ve věci C 487/18 [C 487/19], W. Ż., přičemž ve světle dosavadní judikatury jsou soudní řízení s účastí takových osob neplatná, neboť porušují právo stran na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod;
- pověření soudce rozhodováním bez jeho souhlasu na dobu určitou v jiném kolegiu Nejvyššího soudu, než je to, v němž působí, při současném zachování povinnosti rozhodovat v domovském kolegiu, nemá oporu ve vnitrostátním právu;
- pověření soudce rozhodováním bez jeho souhlasu na dobu určitou v jiném kolegiu Nejvyššího soudu, než je to, v němž působí, porušuje čl. 6 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby1 ?
Bez ohledu na odpověď na první otázku, je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU vykládat v tom smyslu, že soudem „zřízeným zákonem“ není soud ve složení, jež je výsledkem vydání rozhodnutí prvního předsedy NS o pověření soudce rozhodováním v jiném kolegiu a rozhodnutí předsedy civilního kolegia NS o přidělení konkrétních věcí, a to osobami jmenovanými do funkce soudce Nejvyššího soudu za totožných okolností jako ve věci C 487/18 [C 487/19], W. Ż., jestliže podle dosavadní judikatury jsou soudní řízení s účastí takových osob neplatná, neboť porušují právo stran na spravedlivý proces podle článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod?
Jestliže je odpověď na první otázku kladná nebo Soudní dvůr odpoví na druhou otázku, podle níž takto ustavený soud není soudem „zřízeným zákonem“, je třeba čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU a zásadu svrchovanosti unijního práva vykládat v tom smyslu, že soudci přidělení ke kolegiu soudu ustavenému tak, jak je popsáno v prvních dvou otázkách, mohou odmítnout činit úkony v jim přidělené věci, včetně rozhodování, jestliže mají za to, že rozhodnutí o pověření rozhodováním v jiném kolegiu Nejvyššího soudu a o přidělení konkrétních věcí jsou nicotná, či mají vydat rozhodnutí s tím, že ponechají na stranách, zda rozhodnutí napadnou z důvodu porušení práva stran na řízení před soudem splňujícím požadavky plynoucí z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU a článku 47 Listiny základních práv?
____________
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.
1 Úř. věst 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381