ROZSUDEK SOUDU (druhého senátu)
19. listopadu 2009 (*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství CANNABIS – Absolutní důvod pro zamítnutí – Popisný charakter – Článek 7 odst. 1 písm. c) a čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 40/94 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. c) a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení (ES) č. 207/2009]“
Ve věci T‑234/06,
Giampietro Torresan, s bydlištěm v Rothenburgu (Švýcarsko), zastoupený G. Recherem, advokátem,
žalobce,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému P. Bullockem a O. Montaltem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem, je
Klosterbrauerei Weissenohe GmbH & Co. KG, se sídlem v Weissenohe (Německo), zastoupená A. Masetti Zanninim de Concina, M. Bucarellim a R. Cartellou, advokáty,
vedlejší účastnice,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu OHIM ze dne 29. června 2006 (věc R 517/2005‑2), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Klosterbrauerei Weissenohe GmbH & Co. KG a Giampietro Torresanem,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),
ve složení I. Pelikánová, K. Jürimäe a S. Soldevila Fragoso (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 4. září 2006,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 27. listopadu 2006,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 26. ledna 2007,
s přihlédnutím ke změně složení senátů Soudu,
po jednání konaném dne 5. května 2009,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 12. února 1999 podal žalobce G. Torresan u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146) [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení CANNABIS.
3 Výrobky, pro které byl zápis ochranné známky požadován, spadají do tříd 32, 33 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– „pivo“, spadající do třídy 32;
– „víno, lihoviny, likéry, sekty, šumivé víno, šampaňské“, spadající do třídy 33;
– „restaurační služby, restaurace, samoobslužné restaurace, pivní bary, zmrzlinárny, pizzerie“, spadající do třídy 42.
4 Dne 16. dubna 2003 byla ochranná známka Společenství CANNABIS zapsána pod číslem 1073949.
5 Dne 27. června 2003 podala vedlejší účastnice, společnost Klosterbrauerei Weissenohe GmbH & Co. KG, návrh na prohlášení neplatnosti ochranné známky CANNABIS, pokud jde o výrobky spadající do tříd 32 a 33, podle čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. c), f) a g) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 52 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. c), f) a g) nařízení č. 207/2009].
6 Rozhodnutím ze dne 9. března 2005 prohlásilo zrušovací oddělení OHIM zápis ochranné známky Společenství za neplatný, pokud jde o výrobky spadající do tříd 32 a 33 Niceské dohody, jelikož mělo za to, že ochranná známka CANNABIS má popisný charakter podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94.
7 Dne 29. dubna 2005 podal žalobce odvolání, ve kterém se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 29. června 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“) druhý odvolací senát OHIM odvolání zamítl. Zvláště měl za to, že jednak výraz „cannabis“ v běžném jazyce označuje buď textilní rostlinu, nebo omamnou látku, a jednak jde pro průměrného spotřebitele o jasné a přímé označení vlastností výrobků spadajících do tříd 32 a 33.
Návrhová žádání účastníků řízení
8 Žalobce navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– potvrdil zápis ochranné známky Společenství CANNABIS pro třídy 32 a 33;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
9 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Soud:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
10 Při jednání žalobce prohlásil, že svůj druhý bod návrhových žádání bere zpět, což bylo zaneseno do protokolu o jednání.
Právní otázky
11 Žalobce na podporu své žaloby uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94. Vedlejší účastnice řízení uplatňuje krom toho dva důvody, přičemž první vychází z porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. g) nařízení 40/94 a druhý z porušení čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení.
Argumenty účastníků řízení
12 Žalobce uvádí, že ochranná známka CANNABIS má rozlišovací způsobilost vzhledem k tomu, že jde o běžný název a zároveň o ochrannou známku čistě fantazijní, bez jakékoli spojitosti s pivem a nápoji obecně, a to i nepřímé. Jakožto běžný název výraz „cannabis“ představuje odborný název rostliny s květy, ze které jsou získávány určité drogy a ze které lze získat určité terapeutické látky. Označení CANNABIS existuje na italském trhu od roku 1996 a od roku 1999 existuje jakožto ochranná známka Společenství pro výrobky spadající do tříd 32 a 33 Niceské dohody. Toto označení získalo v rámci Společenství značnou proslulost.
13 Žalobce má za to, že výraz „cannabis“ nepředstavuje obvyklý způsob označování piva nebo alkoholických nápojů spadajících do třídy 33. Jednak s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75) a směrnici Rady 88/388/EHS ze dne 22. června 1988 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se látek určených k aromatizaci pro použití v potravinách a výchozích materiálů pro jejich výrobu (Úř. věst. L 184, s. 61; Zvl. vyd. 13/09, s. 233) nemá být konopí považováno za potravinu, ale spíše za omamnou a psychotropní látku, což podle žalobce vylučuje jakoukoli možnost legálního užití v rámci Společenství. Dále pak, jak vyplývá z definic obsažených v různých slovnících, odkazuje tento výraz v rámci představivosti veřejnosti na omamnou látku získanou ze stejnojmenné rostliny.
14 Žalobce rovněž poznamenává, že v projednávané věci je pivo CANNABIS aromatizovaným pivem skládajícím se výhradně z legálních a povolených surovin. Pivo a alkoholické nápoje obecně jakožto potraviny nemohou obsahovat zakázané látky, jako jsou drogy. Dotčená veřejnost tudíž mezi výrobky, pro něž byla ochranná známka zapsána, a označením CANNABIS nemůže bezprostředně a bez dalšího přemýšlení vytvořit přímou a konkrétní spojitost, jak vyžaduje ustálená judikatura.
15 Žalobce tvrdí, že ochranná známka CANNABIS nemůže být kvalifikována jako popisná ochranná známka, jelikož označení CANNABIS ve skutečnosti představuje evokativní pojem sloužící k k zaujetí pozornosti spotřebitelů, který může vyvolat myšlenku požitku, úniku nebo relaxace. Vzhledem k tomu, že jde o „paradoxní“ a „nadsazený“ vzkaz, stejně jako v případě jiných ochranných známek, jako jsou OPIUM nebo COCA-COLA, musejí všechny tyto ochranné známky podléhat stejné stupnici hodnocení a prohlášení dotčené ochranné známky Společenství za neplatnou na základě takových argumentů porušuje obecnou zásadu rovného zacházení.
16 Žalobce zpochybňuje rovněž definici průměrného spotřebitele obsaženou v napadeném rozhodnutí, neboť tímto průměrným spotřebitelem není konzument omamných látek vyhledávající stejné pocity, jakých je dosaženo při konzumaci konopí, ani „konzument, který je zvyklý pít alkoholické nápoje“. Žalobce má za to, že průměrný spotřebitel je milovníkem piva, jehož stupeň inteligence, péče a opatrnosti odpovídá průměrné úrovni toho typu zákazníků, jimž je výrobek určen. Žalobce rovněž tvrdí, že je třeba si položit otázku, zda si informovaný spotřebitel při koupi nápoje s ochrannou známkou CANNABIS bezprostředně myslí, že jde skutečně o konopí. V projednávané věci má přitom žalobce za to, že průměrný spotřebitel zkontroluje složení výrobku uvedené na etiketě. V důsledku toho by pouze nedostatečně informovaný spotřebitel mohl výraz „cannabis“ považovat za jasné a přímé označení jakosti dotčených výrobků.
17 Nakonec žalobce uvádí, že dotčená ochranná známka nemůže být v projednávané věci považována za popisnou, jelikož jednak mezi touto ochrannou známkou a výrobky spadajícími do tříd 32 a 33 Niceské dohody neexistuje žádná přímá a stávající spojitost, a jednak nelze mít oprávněně za to, jak vyžaduje judikatura, že se taková spojitost důvodně vytvoří v budoucnu. Skutečnost, že zákaz užívání konopí bude pravděpodobně v blízké budoucnosti zrušen, je pouze individuálním názorem OHIM a nelze se domnívat, že odpovídá požadavku, že se v budoucnu mezi ochrannou známkou CANNABIS a dotčenými výrobky může důvodně vytvořit přímá spojitost.
18 OHIM a vedlejší účastnice řízení všechny argumenty uplatněné žalobcem zpochybňují.
Závěry Soudu
19 Úvodem je třeba uvést, že jak konstatoval odvolací senát v bodě 22 napadeného rozhodnutí, má výraz „cannabis“ tři možné významy. Zaprvé výraz „cannabis“ odkazuje na textilní rostlinu, jejíž společná organizace trhu je upravena v rámci Společenství a jejíž produkce podléhá velmi striktním právním předpisům, pokud jde o obsah tetrahydrokanabinolu (THC), tj. účinné látky konopí, který nemůže přesáhnout hranici 0,2 % [viz článek 5a nařízení Rady (ES) č. 1251/1999 ze dne 17. května 1999 o režimu podpor pro producenty některých plodin na orné půdě (Úř. věst. L 160, s. 1; Zvl. vyd. 03/25, s. 322), ve znění pozdějších předpisů, a čl. 7b odst. 1, jakož i přílohy XII a XIII nařízení Komise (ES) č. 2316/1999 ze dne 22. října 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1251/1999 (Úř. věst. L 280, s. 43; Zvl. vyd. 03/26, s. 362), ve znění nařízení Komise (ES) č. 206/2004 ze dne 5. února 2004 (Úř. věst. L 34, s. 33; Zvl. vyd. 03/42, s. 379)]. Zadruhé výraz „cannabis“ odkazuje na omamnou látku zakázanou v mnoha členských státech. Zatřetí tento výraz označuje látku, jejíž možné terapeutické použití je předmětem probíhajících diskuzí, jak vyplývá z odpovědi Evropské komise na písemnou otázku E-0039/02 ze dne 23. ledna 2002 (Úř. věst. C 147 E, s. 232).
20 Je třeba dále zdůraznit, že na základě dvou vědeckých studií předložených OHIM se konopí, rovněž označované názvem „konopí seté“, v potravinářství užívá v různých formách (oleje, bylinkové čaje) a v různých přípravcích (čaje, těstoviny, pekárenské a cukrářské výrobky, alkoholické či nealkoholické nápoje atd.). Potvrzuje to dokumentace předložená vedlejší účastnicí řízení konstatující užívání konopí setého při výrobě určitých potravin a nápojů. Podle toxikologických analýz těchto výrobků mají tyto výrobky velmi malý obsah THC, daleko nižší, než je výše uvedená hranice 0,2 %, a nemají tudíž psychotropní účinky.
21 Nakonec na rozdíl od argumentů žalobce z článku 4 směrnice 88/388 vyplývá, že použití látek určených k aromatizaci, které neobsahují žádný prvek nebo látku v toxikologicky nebezpečném množství, je povoleno.
22 Tato konstatování tak umožňují prokázat, na rozdíl od argumentů žalobce, zaprvé, že výraz „cannabis“ neodkazuje pouze na drogy a určité terapeutické látky, a zadruhé, že se konopí seté legálně používá při výrobě potravin a nápojů. S ohledem na tato konstatování je tedy třeba přezkoumat, zda je slovní ochranná známka CANNABIS popisná pro výrobky spadající do tříd 32 a 33 Niceské dohody, pro které byla zapsána.
23 Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 zakazuje, aby byly jako ochranné známky zapsány označení a údaje, které mohou sloužit v oblasti obchodu k „označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností“. Tato popisná označení nemohou plnit funkci označení původu, která je vlastní ochranným známkám [rozsudek Soudního dvora ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley, C‑191/01 P, Recueil, s. I‑12447, bod 31; rozsudky Soudu ze dne 2. dubna 2008, Eurocopter v. OHIM (STEADYCONTROL), T‑181/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 35, a ze dne 21. ledna 2009, Hansgrohe v. OHIM (AIRSHOWER), T‑307/07, nezveřejněný se Sbírce rozhodnutí, bod 22].
24 Z tohoto hlediska označeními a údaji uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 jsou taková označení a údaje, které mohou za běžného užívání z hlediska dotčené veřejnosti sloužit k označení výrobku nebo služby, pro něž je zápis požadován, buď přímo, nebo označením jedné z jejich podstatných vlastností [rozsudky Soudu ze dne 14. června 2007, Europig v. OHIM (EUROPIG), T‑207/06, Sb. rozh. s. II‑1961, bod 26; ze dne 21. května 2008, Enercon v. OHIM (E), T‑329/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 21, a ze dne 21. ledna 2009, Korsch v. OHIM (PharmaCheck), T‑296/07, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 30].
25 Podle ustálené judikatury je označení popisné, pokud má dostatečně přímou a konkrétní spojitost s dotčenými výrobky nebo službami, která dotyčné veřejnosti umožní vnímat bezprostředně a bez dalšího přemýšlení popis jedné z vlastností dotčených výrobků a služeb (výše uvedené rozsudky EUROPIG, bod 27, a STEADYCONTROL, bod 36).
26 Je třeba rovněž připomenout, že posouzení popisného charakteru označení může být provedeno pouze jednak ve vztahu k jeho chápání dotčenou veřejností, a jednak ve vztahu k dotčeným výrobkům nebo službám (výše uvedené rozsudky STEADYCONTROL, bod 38, a E, bod 23). Popisný charakter ochranné známky se totiž posuzuje vzhledem k výrobkům, pro něž byla ochranná známka zapsána, a s přihlédnutím k předpokládanému vnímání průměrného běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele dotčené kategorie výrobků.
27 V projednávané věci jsou dotčenými výrobky pivo, víno, lihoviny, likéry, sekty, šumivé víno a šampaňské. Relevantní veřejnost se tudíž skládá z průměrných spotřebitelů tohoto typu výrobků.
28 Na rozdíl od tvrzení žalobce odvolací senát v napadeném rozhodnutí průměrného spotřebitele neidentifikuje jako konzumenta omamných látek vyhledávajícího stejné pocity, jakých je dosaženo při konzumaci konopí, ani jako „konzumenta, který je zvyklý pít alkoholické nápoje“. Tvrzení uvedené na konci bodu 27 napadeného rozhodnutí týkající se dojmu, který budou mít „osoby, jež kupují pivo“, když uvidí slovní ochrannou známku CANNABIS, se týká přezkumu popisného charakteru dotčeného označení provedeného konzumentem piva, a nikoli definice průměrného spotřebitele.
29 V této souvislosti jde o určení, zda by si průměrný běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel mohl při pouhém pohledu na nápoj se slovním označením CANNABIS jako ochrannou známkou bez jakéhokoli jiného doplňujícího prvku myslet, že dotčená ochranná známka představuje popis vlastností dotčených výrobků.
30 V tomto ohledu je třeba uvést, že jak vyplývá z bodů 27, 29 a 30 napadeného rozhodnutí, mezi označením CANNABIS a určitými vlastnostmi výše uvedených výrobků existuje věcná spojitost. Jak totiž vyplývá z dokumentace předložené OHIM a vedlejší účastnicí řízení, je konopí běžně užíváno při výrobě četných potravin, mezi něž patří i pivo a některé nápoje. Z téže dokumentace rovněž vyplývá, že v současnosti se na evropském trhu s potravinami vyskytují některá piva obsahující konopí.
31 Krom toho výraz „cannabis“ je latinským odborným termínem známým jednak v několika jazycích Evropských společenství, jak vyplývá z bodu 24 napadeného rozhodnutí a jak žalobce sám zdůraznil v žalobě, a jednak široké veřejnosti z důvodu jeho medializace, takže je tento výraz srozumitelný cílovému spotřebiteli na celém území Společenství (viz v tomto smyslu obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 9. března 2006, Matratzen Concord, C‑421/04, Sb. rozh. s. I‑2303, bod 32).
32 Tyto okolnosti vysvětlují, že při pohledu na alkoholický nápoj nebo na pivo s ochrannou známkou CANNABIS bude průměrný spotřebitel Společenství bezprostředně a bez dalšího přemýšlení vnímat popis vlastností dotčených výrobků, zejména konopí, které je jednou z přísad, jež může být použita jakožto aromatická látka při jejich výrobě.
33 Tato vlastnost není pro průměrného spotřebitele bezvýznamná. Jak odvolací senát uvedl v bodě 27 napadeného rozhodnutí, „osoby, které kupují pivo s ochrannou známkou CANNABIS, tak činí velmi pravděpodobně proto, že jsou přesvědčeny o přítomnosti konopí a láká je možnost, že požitím nápoje dosáhnou stejných pocitů, jakých je dosaženo při konzumaci konopí v jiné podobě nebo přinejmenším obdobných pocitů“. Skutečnost, že je konopí jednou se složek piva nebo alkoholických nápojů, tudíž představuje určující vlastnost při rozhodování spotřebitelů při jejich nákupech, a tedy podstatnou vlastnost výrobků, pro které byla ochranná známka zapsána, kterou cílová veřejnost zohlední při prováděném výběru.
34 Argument žalobce, podle kterého označení CANNABIS představuje evokativní pojem sloužící k zaujetí pozornosti spotřebitelů tím, že vyvolá myšlenku požitku, úniku nebo relaxace, nemůže zpochybnit popisný dojem, který u spotřebitelů označení vyvolává. Slovní označení CANNABIS samo o sobě pro spotřebitele představuje jednoduchý a přímý údaj o jedné z možných přísad výrobků, pro které byla ochranná známka zapsána. Z tohoto důvodu slovní označení CANNABIS ve značné míře překračuje oblast sugesce a spadá do oblasti popisné. V důsledku toho musí být uvedené označení považováno za popisné, a nikoli za sugestivní nebo náznakové [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 12. ledna 2005, Deutsche Post EURO EXPRESS v. OHIM (EUROPREMIUM), T‑334/03, Sb. rozh. s. II‑65, bod 37].
35 Stejně tak je třeba připomenout, že podle judikatury není nezbytné, aby označení a údaje tvořící ochrannou známku byly v okamžiku zápisu skutečně užívány k popisným účelům pro takové výrobky nebo služby, pro které byly zapsány, nebo k popisu vlastností těchto výrobků nebo služeb. Stačí, jak uvádí samo znění čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, že by tato označení a údaje mohly být k těmto účelům užívány [výše uvedený rozsudek OHIM v. Wrigley, bod 32, a rozsudek Soudu ze dne 20. listopadu 2007, Tegometall International v. OHIM – Wuppermann (TEK), T‑458/05, Sb. rozh. s. II‑4721, bod 88].
36 V projednávané věci samotný výraz „cannabis“ používaný jako ochranná známka může být považován za popisný, pokud skutečně nebo potenciálně odkazuje na jednu z vlastností výrobku, a to na jednu z přísad, jež mohou být použity při výrobě dotčených nápojů. Jak vyplývá z judikatury, výraz „cannabis“ bude mít potenciálně spojitost s jednou z vlastností dotčených výrobků, pokud lze důvodně uvažovat o tom, že se v budoucnu může taková spojitost vytvořit [viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 14. června 2001, Telefon & Buch v. OHIM (UNIVERSALTELEFONBUCH a UNIVERSALKOMMUNIKATIONSVERZEICHNIS), T‑357/99 a T‑358/99, Recueil, s. II‑1705, body 29 a 30, a výše uvedený rozsudek AIRSHOWER, bod 30]. S ohledem na nabídku nápojů obsahujících konopí seté, která již na trhu existuje, je třeba mít za to, že označení CANNABIS může napříště označovat jednu z přísad užívaných při produkci výrobků, pro které byla ochranná známka zapsána.
37 Krom toho je třeba uvést, že podle ustálené judikatury skutečnost, že má výraz několik významů, nemá žádný vliv na určení jeho popisného charakteru. Na rozdíl od argumentů žalobce tak skutečnost, že výraz „cannabis“ může mít tři různé významy, nemůže hrát žádnou roli, pokud jde o určení jeho popisného charakteru. K tomu, aby byl čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 použitelný, postačí, aby přímá a konkrétní spojitost existovala mezi jedním z významů a dotčenými výrobky, jak tomu je v projednávané věci [rozsudek Soudního dvora ze dne 12. února 2004, Campina Melkunie, C‑265/00, Recueil, s. I‑1699, bod 38, a rozsudek Soudu ze dne 7. června 2005, Münchener Rückversicherungs-Gesellschaft v. OHIM (MunichFinancialServices), T‑316/03, Sb. rozh. s. II‑1951, bod 33].
38 Ze všech těchto úvah vyplývá, že označení CANNABIS odkazuje na rostlinu konopí, která je veřejnosti dobře známa z důvodu její medializace a která se používá při výrobě některých potravin a nápojů. Průměrný spotřebitel si tedy bezprostředně a bez dalšího přemýšlení vytvoří spojení mezi dotčeným označením a vlastnostmi výrobků, pro které byla ochranná známka zapsána, v důsledku čehož je toto označení popisné.
39 Tento závěr nemůže být vyvrácen ostatními argumenty uplatněnými žalobcem. Pokud jde zaprvé o argument žalobce vycházející ze skutečnosti, že na ochrannou známku CANNABIS a na některé jiné zapsané ochranné známky musí být použita stejná stupnice hodnocení, je třeba jej zamítnout jako neopodstatněný. Pouze v rozsahu, v němž je vztah existující mezi dotčeným označením a uvedenými výrobky nebo službami přímý a konkrétní, totiž čl. 51 odst. 1 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 brání platnosti ostatních výše uvedených ochranných známek a uplatnění takového vztahu může vést k prohlášení jejich neplatnosti [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 10. října 2006, PTV v. OHIM (map&guide), T‑302/03, Sb. rozh. s. II‑4039, bod 50].
40 Pokud jde zadruhé o argument žalobce vycházející ze skutečnosti, že s ohledem na rozhodovací praxi OHIM odvolací senát porušil obecnou zásadu rovného zacházení, je třeba jej rovněž zamítnout jako neopodstatněný. Legalita rozhodnutí odvolacího senátu musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 40/94, a nikoli na základě rozhodovací praxe OHIM [rozsudky Soudu ze dne 21. dubna 2004, Concept v. OHIM (ECA), T‑127/02, Recueil, s. II‑1113, bod 71, a ze dne 19. května 2009, Euro-Information v. OHIM (CYBERCREDIT, CYBERGESTION, CYBERGUICHET, CYBERBOURSE a CYBERHOME), T‑211/06, T‑213/06, T‑245/06, T‑155/07 a T‑178/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 44]. Krom toho podle ustálené judikatury nelze zásadu rovného zacházení uplatnit v případě protiprávnosti, jelikož nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby [rozsudky Soudu ze dne 27. února 2002, Streamserve v. OHIM (STREAMSERVE), T‑106/00, Recueil, s. II‑723, bod 67, a ze dne 30. listopadu 2006, Camper v. OHIM – JC (BROTHERS by CAMPER), T‑43/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 93 až 95].
41 Nakonec, pokud jde zatřetí o tvrzení žalobce týkající se proslulosti ochranné známky CANNABIS, je třeba jej odmítnout jako irelevantní. V tomto ohledu je třeba uvést, že v projednávané věci proslulost označení nehraje žádnou roli pro určení, zda je dotčené označení popisné. Podle čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009) by se čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94 neuplatnil pouze tehdy, pokud by dotčené označení později získalo rozlišovací způsobilost užíváním, čemuž tak v projednávané věci není.
42 Vzhledem k tomu, že byl prokázán popisný vztah mezi dotčeným označením a uvedenými výrobky, je třeba přezkoumat, zda uvedená ochranná známka neobsahuje jiné prvky, v důsledku kterých by mohla mít rozlišovací způsobilost (rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2001, Procter & Gamble v. OHIM, C‑383/99 P, Recueil, s. I‑6251, bod 39). Jak již bylo konstatováno, v projednávané věci jde o jednoduchou slovní ochrannou známku. V důsledku toho žádný jiný prvek, který by se připojil k ochranné známce CANNABIS, nemůže zpochybnit její popisný charakter.
43 Tento závěr nemůže být zpochybněn ani argumentem žalobce týkajícím se toho, že v pivu a alkoholických nápojích, pro které byla ochranná známka zapsána, nejsou nedovolené přísady. Ve skutečnosti je tento argument v rámci úvah žalobce rozporuplný. Jak totiž zdůraznila vedlejší účastnice řízení, dotčené nápoje buď obsahují nebo mohou obsahovat konopí seté, a ochranná známka CANNABIS je tudíž popisná, nebo tyto nápoje konopí seté obsahovat nemohou, a fakticky jej neobsahují, a ochrannou známku CANNABIS lze tedy považovat za klamavou, jestliže vede ke skutečnému klamání nebo k dostatečně vážnému nebezpečí klamání u spotřebitele (viz v tomto smyslu obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 30. března 2006, Emanuel, C‑259/04, Sb. rozh. s. I‑3089, bod 47). V tomto ohledu by bylo třeba prokázat, že byl dotčený spotřebitel veden k tomu, aby uvěřil, že výrobky, pro které byla ochranná známka zapsána, mají vlastnost, kterou ve skutečnosti nemají, přičemž se zohlední skutečnost, že v projednávané věci spotřebitel může na etiketě zkontrolovat, jaké jsou přísady použité při výrobě uvedených nápojů.
44 Z toho vyplývá, že odvolací senát tím, že zamítl odvolání proti rozhodnutí zrušovacího oddělení z důvodu popisného charakteru ochranné známky CANNABIS, neporušil čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94.
45 V důsledku toho jedinému žalobnímu důvodu uplatněnému žalobcem nelze vyhovět.
46 Žaloba tedy musí být zamítnuta, aniž by bylo třeba přezkoumávat důvody uplatněné vedlejší účastnicí řízení.
K nákladům řízení
47 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice řízení požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Giampietru Torresanovi se ukládá náhrada nákladů řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Soldevila Fragoso |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. listopadu 2009.
Podpisy.