ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
20. června 2012
Věc F‑83/11
Alma Yael Cristina
v.
Evropská komise
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Rozhodnutí výběrové komise o nepřipuštění k účasti na hodnotících zkouškách – Opravné prostředky – Žaloba podaná bez vyčkání na rozhodnutí o správní stížnosti – Přípustnost – Specifické podmínky připuštění k výběrovému řízení – Odborná praxe související s náplní práce“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Y. Cristina domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí výběrové komise pro otevřené výběrové řízení EPSO/AST/112/10 ze dne 17. května 2011 o nepřipuštění žalobkyně k účasti na hodnotících zkouškách a aby byla Komisi uložena náhrada újmy, kterou utrpěla v důsledku tohoto rozhodnutí
Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených Komisí.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Rozhodnutí výběrové komise – Předcházející správní stížnost – Fakultativní povaha – Podání – Důsledky – Zachování práva obrátit se přímo na unijní soud
(Služební řád, články 90 a 91)
2. Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a zkoušek – Podmínky pro připuštění – Předložené diplomy nebo doložená odborná praxe – Posouzení výběrovou komisí – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, příloha III, čl. 2 druhý pododstavec a článek 5)
1. Pokud vyloučený uchazeč zpochybňuje rozhodnutí výběrové komise, není nutné, aby předtím podal proti tomuto rozhodnutí stížnost. Obrátí-li se nicméně tento uchazeč na orgán oprávněný ke jmenování, nemůže takový krok bez ohledu na svůj právní význam vést k tomu, že kandidát pozbyde právo předložit věc přímo soudu, a přípustnost takové žaloby u soudu nemůže být podmíněna využitím postupu před zahájením soudního řízení podle článku 91 služebního řádu, jelikož taková podmínka platí pouze v případě žalob, pro něž je podání správní stížnosti povinné.
V tomto ohledu nemůže být dodržení zásady právní jistoty důvodem k tomu, aby se v případech, kdy je věc podána přímo k soudu, uplatnila podmínka přípustnosti, která jim není vlastní, poněvadž by tak bylo omezeno právo vyřazených uchazečů předložit rozhodnutí výběrové komise přímo soudu. Pokud jde o zásadu řádného výkonu spravedlnosti, nejlepší způsob, jak tuto zásadu dodržet, je zabývat se přímou žalobou došlou soudu a nebrat v potaz stížnost, která mu nebyla předložena.
(viz body 37, 39, 41, 49 a 50)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. listopadu 1978, Salerno a další v. Komise, 4/78, 19/78 a 28/78, bod 10
Soud prvního stupně: 20. června 1990, Burban v. Parlament, T‑133/89, bod 17
2. Výběrová komise je odpovědná posoudit v každém jednotlivém případě, zda odborná praxe uvedená každým uchazečem odpovídá úrovni požadované v oznámení o výběrovém řízení. Výběrová komise má v tomto ohledu v rámci ustanovení služebního řádu týkajících se výběrových řízení diskreční pravomoc ohledně posouzení jak povahy a délky předchozí odborné praxe uchazečů, tak více či méně úzké souvislosti, kterou může mít tato praxe s požadavky na místo, které má být obsazeno. Unijní soud se tak musí v rámci svého přezkumu legality omezit na ověření toho, že výkon této pravomoci nebyl stižen vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení.
V tomto ohledu může výběrová komise za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky pro připuštění, přihlédnout pouze k údajům poskytnutým uchazeči v přihlášce a k dokladům, které k ní musí přiložit, a není nikterak povinna vyzývat uchazeče k doplnění dalších podkladů nebo sama provádět šetření, aby ověřila, zda dotyčná osoba splňuje všechny podmínky uvedené v oznámení o výběrovém řízení. Z ustanovení čl. 2 druhého pododstavce přílohy III služebního řádu vyplývá, že výběrová komise si pouze může od uchazečů vyžádat doplňující informace, má-li pochybnosti o významu předloženého dokumentu. V tomto ohledu není možné ukládat jako povinnost to, co zákonodárce zamýšlel pouze jako možnost danou výběrové komisi.
(viz body 66 až 68, 80 a 81)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 21. listopadu 2000, Carrasco Benítez v. Komise, T‑214/99, body 77 a 78; 25. března 2004, Petrich v. Komise, T‑145/02, bod 37
Soud pro veřejnou službu: 25. listopadu 2008, Iordanova v. Komise, F‑53/07, bod 34 a citovaná judikatura; 1. července 2010, Časta v. Komise, F‑40/09, bod 67 a citovaná judikatura