Věc C‑542/14

SIA „VM Remonts“

a

SIA „Ausma grupa“,

v.

Konkurences padome,

a

Konkurences padome,

v.

SIA „Pārtikas kompānija“,

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Augstākā tiesa)

„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Článek 101 odst. 1 SFEU – Zcela vnitrostátní situace – Použití obdobné vnitrostátní právní úpravy – Pravomoc Soudního dvora – Jednání ve vzájemné shodě – Odpovědnost podniku za jednání poskytovatele služeb – Podmínky“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 21. července 2016

1.        Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Výklad požadovaný z důvodu, že se ustanovení unijního práva, použitelné na základě vnitrostátního práva, použije na vnitrostátní záležitost – Pravomoc tento výklad poskytnout

(Článek 267 SFEU)

2.        Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Odpovědnost podniku za jednání poskytovatele služeb – Nepřípustnost – Meze

(Článek 101 odst. 1 SFEU)

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 17, 18)

2.        Článek 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že podnik může být v zásadě shledán odpovědným za jednání ve vzájemné shodě na základě jednání nezávislého poskytovatele, který mu poskytuje služby, jen tehdy, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

–        poskytovatel ve skutečnosti jednal pod vedením nebo kontrolou obviněného podniku nebo

–        tento podnik věděl o protisoutěžních cílech sledovaných jeho konkurenty a poskytovatelem a zamýšlel k nim přispět svým chováním nebo dále

–        uvedený podnik mohl rozumně předpokládat protisoutěžní jednání svých konkurentů a poskytovatele a byl ochotný přijmout z toho vyplývající riziko.

Zaprvé totiž v rozsahu, v němž poskytovatel nabízí za úplatu služby na daném trhu nezávisle, musí být tento poskytovatel pro účely použití pravidel směřujících k sankcionování protisoutěžních jednání považován za podnik, který se liší od podniků, kterým poskytuje své služby, a jednání takového poskytovatele nemohou být bez dalšího přičtena jednomu z těchto podniků.

Zadruhé, pokud jde o první z těchto podmínek, podnik může být odpovědný za jednání poskytovatele, který se jeví jako nezávislý, ale ve skutečnosti jedná pod vedením nebo kontrolou tohoto podniku. Tak by tomu bylo tehdy, kdy by disponoval jen málo či vůbec nedisponoval samostatností a flexibilitou, pokud jde o způsob výkonu dohodnuté činnosti, přičemž jeho údajná nezávislost by zakrývala pracovní vztah. Kromě toho takové vedení nebo taková kontrola mohou být vyvozeny z existence zvláštních organizačních, hospodářských a právních vazeb mezi dotčeným poskytovatelem a příjemcem služeb, obdobně jako ve vztahu mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi.

Pokud jde o druhou z uvedených podmínek, i když je tato podmínka nepochybně splněna, když tento podnik zamýšlel prostřednictvím svého poskytovatele zpřístupnit svým konkurentům citlivé obchodní informace nebo výslovně nebo mlčky schválil, že se tento poskytovatel s nimi podělil o tyto citlivé obchodní informace, nejde o takový případ, pokud tento poskytovatel použil citlivé obchodní informace uvedeného podniku využívajícího jeho služeb k vypracování nabídek uvedených konkurentů, aniž tento podnik informoval.

Konečně, pokud jde o třetí podmínku, jednání ve vzájemné shodě může být rovněž přičteno témuž podniku využívajícímu služby, jestliže tento podnik mohl rozumně předpokládat, že poskytovatel, na kterého se obrátil, bude sdílet jeho obchodní informace s jeho konkurenty a byl připraven přijmout z toho vyplývající riziko.

(viz body 25, 27, 30, 31, 33 a výrok)