ROZSUDEK TRIBUNÁLU (devátého senátu)
15. září 2016 (*)
„Dumping – Dovoz bionafty pocházející z Indonésie – Konečné antidumpingové clo – Článek 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 1225/2009 – Běžná hodnota – Výrobní náklady“
Ve věci T‑120/14,
PT Ciliandra Perkasa, se sídlem v Jakartě (Indonésie), zastoupené F. Graafsmou a J. Cornelisem, avocats,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, původně zastoupené S. Boelaert, dále H. Marcos Fraile, jako zmocněnci, ve spolupráci s R. Bierwagenem a C. Hippem, avocats,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou J.-F. Brakelandem, M. Françou a A. Stobieckou-Kuik, jako zmocněnci,
a
European Biodiesel Board (EBB), se sídlem v Bruselu (Belgie), zastoupenou O. Prostem, a M.-S. Diblingem, avocats,
vedlejší účastníci řízení,
jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 263 SFEU na zrušení prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1194/2013 ze dne 19. listopadu 2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 315, s. 2) v rozsahu, v němž ukládá antidumpingové clo žalobkyni,
TRIBUNÁL (devátý senát),
ve složení G. Berardis, předseda, O. Czúcz (zpravodaj) a A. Popescu, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: M. Junius rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. dubna 2016,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
Správní řízení
1 Žalobkyně, PT Ciliandra Perkasa, je indonéskou společností, která vyrábí a vyváží bionaftu do Evropské unie.
2 Bionafta, alternativní palivo podobné běžné naftě, se vyrábí v Unii, ale je také ve velkém množství dovážena. V Indonésii je vyráběna převážně ze surového palmového oleje (dále jen „CPO“), hlavní suroviny používané pro výrobu bionafty.
3 Na základě podnětu podaného dne 17. července 2012 organizací European Biodiesel Board (EBB) jménem výrobců zastupujících více než 60 % celkové výroby bionafty v Unii, zveřejnila Evropská komise dne 29. srpna 2012 oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2012, C 260, s. 8) v souladu s článkem 5 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51, dále jen „základní nařízení“).
4 Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2011 do 30. června 2012 (dále jen „období šetření“). Kontrola trendů významných pro posouzení újmy se týkala období od 1. ledna 2009 do konce období šetření.
5 Žalobkyně byla zařazena do vzorku indonéských vyvážejících výrobců vybraných v rámci dotčeného šetření a v této souvislosti odpověděla na dotazníky Komise.
6 Dne 27. května 2013 přijala Komise nařízení (EU) č. 490/2013, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 141, s. 6, dále jen „prozatímní nařízení“). V tomto nařízení oznámila zejména podrobnosti týkající se nejdůležitějších skutečností a úvah, na jejichž základě byla přijata prozatímní opatření. Prozatímní celní sazba byla pro žalobkyni stanovena v nulové výši, přičemž běžná hodnota obdobného výrobku byla vypočítána na základě údajů obsažených v jejích odpovědích na dotazníky uvedené v bodě 5 výše bez úprav nákladů souvisejících s CPO.
7 Podle bodu 63 odůvodnění prozatímního nařízení vypočítala Komise běžnou hodnotu obdobného výrobku v souladu s postupem upraveným v čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení na základě výrobních nákladů vyvážejících výrobců během období šetření s připočtením prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí. Rovněž upřesnila, že otázka, zda uvedené náklady přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou dotčeného výrobku, bude dále zkoumána v konečné fázi šetření, neboť nemá dostatek informací o tom, zda systém rozdílné vývozní daně v Indonésii (dále jen „systém RVD“) snižuje cenu palmového oleje, a zkresluje tak náklady výrobců bionafty.
8 V bodech 64 a 65 prozatímního nařízení Komise uvedla, že z šetření vyplynulo, že indonéský domácí trh s bionaftou je silně regulován státem, takže zisk nelze založit na skutečných údajích od společností zařazených do vzorku, protože prodej na domácím trhu se nepovažuje za uskutečněný v běžném obchodním styku. Rovněž upřesnila, že z toho důvodu byl zisk použitý při výpočtu běžné hodnoty stanoven podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení.
9 Dne 1. října 2013 informovala Komise všechny zúčastněné strany o základních skutečnostech a úvahách, na základě kterých zamýšlela doporučit uložení konečného antidumpingového cla na dovoz dotčeného výrobku (dále jen „konečná informace“), a všem zúčastněným stranám byla poskytnuta lhůta k předložení připomínek ke konečné informaci.
10 V konečné informaci navrhla Komise uplatnit vůči žalobkyni antidumpingové clo odpovídající rozdílu mezi dumpingovým rozpětím a rozdílu vzniklého během prozatímní fáze daného úpravou nákladů CPO. V průvodním dopise informovala Komise žalobkyni o možnosti nabídnout závazek.
11 Dne 15. října 2013 se žalobkyně zúčastnila formálního slyšení, během kterého zpochybnila úpravu nákladů provedenou Komisí, jakož i výpočet přiměřeného ziskového rozpětí pro výpočet běžné hodnoty obdobného výrobku.
12 Dne 17. října 2013 předložila žalobkyně připomínky ke konečné informaci, jakož i návrh závazku.
13 Dne 8. listopadu 2013 sdělila Komise žalobkyni, že její návrh závazku nelze přijmout.
14 Dne 19. listopadu 2013 přijala Rada Evropské unie prováděcí nařízení (EU) č. 1194/2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie (Úř. věst. 2013, L 315, s. 2, dále jen „napadené nařízení“).
Napadené nařízení
15 Zaprvé v bodě 28 odůvodnění napadeného nařízení potvrdila Rada závěry prozatímního nařízení, podle nichž byla běžná hodnota obdobného výrobku určena v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 základního nařízení. V tomto ohledu Rada uvedla, že prodej na domácím trhu nelze považovat za uskutečněný v běžném obchodním styku vzhledem k tomu, že indonéský trh s bionaftou byl silně regulován státem.
16 Nicméně pokud jde o výpočet nákladů spojených s výrobou šetřeného výrobku, z bodů 30, 34 a 66 až 74 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že po dalším šetření přijala Rada návrh Komise na změnu závěrů uvedených v bodě 63 odůvodnění prozatímního nařízení. Rada zejména potvrdila analýzu, podle níž snižuje systém RVD cenu CPO, hlavní suroviny na domácím trhu, na uměle nízkou úroveň, čímž ovlivňuje náklady výrobců bionafty. Vzhledem k tomu, že se tak náklady týkající se výroby a prodeje dotčeného výrobku přiměřeně neodrážely v účetních záznamech indonéských výrobců, jichž se týká šetření, rozhodla se Rada podle čl. 2 odst. 5 základního nařízení nebrat v úvahu skutečné náklady na CPO, které jsou uvedeny v účetních záznamech dotčených společností, a nahradit je cenou, za kterou by tyto společnosti nakupovaly, kdyby takové zkreslení neexistovalo, tedy referenční vývozní cenou sdělenou indonéským orgánům, založenou na zveřejňovaných mezinárodních cenách (Rotterdam, Malajsie a Indonésie) (dále jen „cena HPE“).
17 Pokud jde o výpočet prodejních, správních a režijních nákladů, uvedla Rada konkrétně v bodech 77 až 84 napadeného nařízení použití ziskového rozpětí ve výši 15 %, čímž v zásadě potvrdila analýzu uvedenou v bodě 65 prozatímního nařízení.
18 Zadruhé v bodech 105 až 142 odůvodnění napadeného nařízení potvrdila Rada závěry uvedené v prozatímním nařízení ohledně existence podstatné újmy ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.
19 Zatřetí v bodech 144 až 189 odůvodnění napadeného nařízení potvrdila Rada závěry uvedené v prozatímním nařízení týkající se existence příčinné souvislosti mezi dovozy a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.
20 Začtvrté v bodech 190 až 201 napadeného nařízení potvrdila Rada, že uložení předmětných antidumpingových opatření zůstává v zájmu Unie.
21 Závěrem vzhledem ke zjištěnému dumpingovému rozpětí a k úrovni újmy způsobné výrobnímu odvětví Unie Rada zejména rozhodla, že částky zajištěné v podobě prozatímního cla uloženého prozatímním nařízením musí být s konečnou platností vybrány (bod 228 odůvodnění a článek 2 napadeného nařízení) a že na dovozy bionafty pocházející z Indonésie musí být uloženo konečné antidumpingové clo (čl. 1 odst. 1).
22 V článku 1 odst. 2 napadeného nařízení byla sazba konečného antidumpingového cla použitelná na dotčený výrobek, co se týče indonéských dovozů, stanovena v případě žalobkyně na 76,94 eur/t netto.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
23 Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. února 2014 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
24 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 13. května a 2. června 2014 podaly Komise a EBB návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady.
25 Usnesením ze dne 17. července 2014 bylo vyhověno návrhu Komise na vstup do řízení.
26 Dopisy došlými kanceláři Tribunálu dne 9. července a 8. srpna 2014 požádala žalobkyně o důvěrné zacházení s některými dokumenty a informacemi obsaženými v jejích písemnostech ve vztahu k EBB, pokud by bylo povoleno vedlejší účastenství této organizace.
27 Usnesením ze dne 22. září 2014 bylo vyhověno návrhu EBB na vstup do řízení a bylo stanoveno, že o opodstatněnost návrhu žalobkyně na důvěrné zacházení bude rozhodnuto později.
28 Komise předložila svůj spis vedlejší účastnice dne 1. října 2014.
29 Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 17. října 2014 zpochybnila EBB návrhy žalobkyně na důvěrné zacházení.
30 Dopisy došlými kanceláři Tribunálu dne 22. října a 3. listopadu 2014 požádala Rada o důvěrné zacházení s některými dokumenty a informacemi obsaženými v jejích písemnostech ve vztahu k EBB.
31 Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 28. listopadu 2014 předložily Rada a žalobkyně svá vyjádření ke spisu Komise.
32 EBB předložila svůj spis vedlejšího účastníka dne 12. prosince 2014. Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 18. února 2015 předložila žalobkyně k tomuto spisu své vyjádření.
33 Usnesením ze dne 18. května 2015 bylo částečně vyhověno návrhům žalobkyně na důvěrné zacházení a zcela vyhověno takovému návrhu Rady.
34 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (devátý senát) o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření upravených článkem 89 jednacího řádu Tribunálu položil účastníkům řízení písemné otázky, na které odpověděli ve stanovené lhůtě.
35 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se jí týká;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
36 Rada, podporovaná Komisí a EBB, navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
37 Na podporu žaloby vznáší žalobkyně pět žalobních důvodů. První vychází ze zjevně nesprávného posouzení v případě závěru o existenci zkreslení jejích nákupních cen, druhý v podstatě z porušení Dohody o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu 1994 (GATT) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103, dále jen „antidumpingová dohoda“) obsažené v příloze 1 A Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO), pokud jde o úpravu výrobní ceny CPO, třetí z porušení čl. 2 odst. 5 základního nařízení, čtvrtý z protiprávnosti stanovení přiměřeného ziskového rozpětí a pátý z nedostatku odůvodnění a porušení povinnosti náležité péče a řádné správy.
38 Tribunál považuje za vhodné přezkoumat nejprve třetí žalobní důvod.
39 Tento důvod se v podstatě dělí na tři části. V rámci první části žalobkyně uvádí, že Rada a Komise (dále společně jen „orgány“) nejsou zproštěny důkazního břemene, které nesou ohledně existence zkreslení cen CPO systémem RVD, kterou musí právně dostačujícím způsobem prokázat, aby nemusely zohlednit ceny CPO v jejích účetních záznamech ve smyslu čl. 2 odst. 5 základního nařízení, a že je napadené nařízení v tomto ohledu nedostatečně odůvodněno. Druhá část se týká skutečnosti, že cena HPE nepředstavuje podle žalobkyně přijatelný základ k úpravě nákladů na CPO v účetních záznamech, protože je sama ovlivněna údajným zkreslením způsobeným systémem RVD. Třetí část se týká výkladu čl. 2 odst. 5 základního nařízení zaujatého v projednávaném případě, zejména analogického použití rozsudku ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65) orgány.
40 První a třetí část žalobního důvodu je třeba posoudit společně.
41 Podstatou tvrzení žalobkyně je, že způsob, kterým orgány došly k závěru, že je cena CPO prodávaného na indonéském domácím trhu uměle nízko, nevyplývá jasně z napadeného nařízení, neboť zejména „mezinárodní“ cenová hladina, na kterou je odkazováno, není vysvětlena. V této souvislosti rovněž uvádí, že tvrzení uvedené v bodě 68 odůvodnění napadeného nařízení, podle něhož systém RVD omezuje možnosti vývozu CPO, je vyvráceno skutečností, že Indonésie vyváží okolo 70 % své celkové produkce CPO. Kromě toho nepředstavuje cena HPE vhodný referenční bod pro závěr o zkreslení indonéských cen CPO. Žalobkyně dále zpochybňuje přípustnost studie, jíž se na podporu svého názoru dovolávají orgány, a podle které bylo zkreslení cen CPO v Indonésii vyvolané uvedeným systémem. Článek 2 odst. 5 základního nařízení mimoto podle žalobkyně neumožňuje úpravu nákladů pouze z toho důvodu, že jsou nízké. Konečně rozsudek ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), nemůže sloužit jako precedent vzhledem k tomu, že vyžadoval určitou formu přímého vládního zásahu, přičemž možnost úpravy nákladů uvedených v účetních záznamech je výjimkou obecného pravidla, a musí tedy být vykládána striktně.
42 Rada, podporovaná Komisí a EBB, v podstatě uvádí, že orgány nenesou důkazní břemeno, pokud jde o existenci zkreslení cen CPO, a že správně uplatnily čl. 2 odst. 5 základního nařízení. V napadeném nařízení objasnily orgány systém RVD a prokázaly, že tento systém vedl ke zkreslení, na základě kterého byly ceny CPO na domácím trhu uměle nižší než cena HPE pro CPO uvedená indonéskými orgány a založená na zveřejňovaných mezinárodních cenách. Kromě toho byl v několika studiích uznán a prokalkulován účinek indonéské právní úpravy z hlediska výhod pro navazující výrobní odvětví. Uváděné skutkové rozdíly s věcí, ve které byl vydán rozsudek dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada, T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), nejsou dle jejich názoru rozhodující, neboť Tribunál v uvedeném rozsudku potvrdil obecnou zásadu, podle níž náklady spojené s výrobou šetřeného produktu, nemohou sloužit jako základ pro výpočet běžné hodnoty, nejsou-li přiměřeně odráženy v účetních záznamech dotčených společností, což se vztahuje na skutkové okolnosti projednávané věci. Pokud jde o údajně různé formy státního zásahu, je tento argument podle nich rovněž irelevantní, neboť v projednávaném případě se jednalo o přímý zásah indonéského státu, kterým byly stanoveny sazby vývozních cel a ovlivněny dražby. Orgány tedy neupravily náklady pouze z toho důvodu, že byly nízké, ale proto, že byly zkreslené, což silně ovlivnilo vnitrostátní ceny CPO, a tudíž i účetní záznamy společností, které jej vyrábí.
43 V projednávané věci je třeba zdůraznit, že v napadeném nařízení v rámci určení běžné hodnoty obdobného výrobku nepočítaly orgány výrobní náklady bionafty s odkazem na cenu CPO uvedenou v účetních záznamech žalobkyně, nýbrž jak vyplývá zejména z bodu 29 a následujících odůvodnění uvedeného nařízení, k této ceně nepřihlížely a nahradily ji [cenou] HPE na základě čl. 2 odst. 5 základního nařízení.
44 V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě čl. 2 odst. 3 základního nařízení, pokud obdobné výrobky v běžném obchodním styku nejsou prodávány vůbec nebo jen v neuspokojivém množství nebo tento prodej neumožňuje z důvodu zvláštní situace na trhu přiměřené srovnání, určí se běžná hodnota uvedeného výrobku na základě výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky pro prodejní, správní a režijní náklady a pro zisk, nebo na základě cen platných při vývozu do vhodné třetí země v běžném obchodním styku, pokud jsou tyto ceny reprezentativní. Totéž ustanovení upřesňuje, že za zvláštní situaci na trhu daného výrobku ve smyslu předešlé věty lze mimo jiné považovat případy, kdy ceny jsou uměle nízké, kdy jde o významný výměnný obchod nebo kdy jde o nekomerční zpracovatelské dohody.
45 Z článku 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení mimoto vyplývá, že pokud se určí běžná hodnota obdobného výrobku v souladu s čl. 2 odst. 3 uvedeného nařízení, vypočtou se výrobní náklady obvykle na základě záznamů vedených stranou, která je předmětem šetření, pokud tyto záznamy odpovídají obecně uznávaným zásadám účetnictví dané země a pokud je prokázáno, že tyto záznamy přiměřeně odrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku.
46 Podle článku 2 odst. 5 druhého pododstavce základního nařízení, pokud náklady spojené s výrobou a prodejem šetřeného výrobku nejsou přiměřeně odráženy v záznamech dané strany, upraví se nebo se stanoví na základě nákladů jiných výrobců nebo vývozců v téže zemi, nebo pokud takové informace nejsou k dispozici nebo je nelze použít, na jakémkoli jiném přijatelném základě včetně informací z jiných reprezentativních trhů.
47 Cílem prvního a druhého pododstavce čl. 2 odst. 5 základního nařízení je zajistit, aby náklady spojené s výrobou a prodejem obdobného výrobku zvolené v rámci výpočtu běžné hodnoty uvedeného výrobku odrážely náklady, které by výrobce vynaložil na domácím trhu země vývozu.
48 Ze znění čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení mimoto vyplývá, že záznamy vedené stranou, která je předmětem šetření, představují prvotní zdroj informací při stanovování výrobních nákladů obdobného výrobku a že použití údajů uvedených v dotčených záznamech představuje pravidlo a jejich úprava či nahrazení jiným přijatelným základem výjimku.
49 Vzhledem k zásadě, podle níž musí být odchylka nebo výjimka z obecného pravidla vykládána restriktivně (viz rozsudek ze dne 19. září 2013, Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials v. Rada, C‑15/12 P, EU:C:2013:572, bod 17 a citovaná judikatura), je třeba mít stejně jako žalobkyně, za to, že režim výjimky vyplývající z čl. 2 odst. 5 základního nařízení musí být vykládán restriktivně.
50 V projednávaném případě žalobkyně nesouhlasí, aniž zpochybňuje důvody, které vedly orgány k výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku podle čl. 2 odst. 3 téhož nařízení, s použitím čl. 2 odst. 5 základního nařízení, na jehož základě v rámci uvedeného výpočtu nevycházely orgány z ceny CPO uvedené v jejích záznamech.
51 V napadeném nařízení orgány netvrdily, že záznamy žalobkyně neodpovídají obecně uznávaným indonéským účetním zásadám. Naproti tomu tvrdily, že její záznamy přiměřeně neodráží náklady spojené s CPO nezbytným k výrobě bionafty.
52 Jak totiž vyplývá z bodů 29 až 34 a 66 až 70 napadeného nařízení, orgány měly za to, že systém RVD tím, že obsahuje rozdílné vývozní daně z CPO a bionafty, zkreslil cenu CPO vzhledem k tomu, že uvedený systém snižoval cenu CPO na domácím trhu na umělé nízkou úroveň.
53 Na základě rozsudku ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), uvedly orgány v bodě 31 odůvodnění napadeného nařízení, že byly-li ceny surovin regulovány takovým způsobem, že byly na domácím trhu uměle nízké, je nutné dospět k závěru, že náklady na výrobu dotčeného výrobku byly ovlivněny narušením trhu. Za takových okolností není možné považovat údaje uvedené v záznamech vyvážejících výrobců za přiměřené, a proto je možné takové položky upravit.
54 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 44 rozsudku ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), měl Tribunál za to, že vzhledem ke skutečnosti, že zemní plyn byl povinně dodáván za velmi nízkou cenu dotčeným vyvážejícím výrobcům na základě ruské právní úpravy, byla výrobní cena výrobku dotčeného ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, ovlivněna narušením ruského domácího trhu, pokud jde o cenu plynu, neboť tato cena nebyla výsledkem působení tržních sil. Měl tedy za to, že orgány mohly právem dospět k závěru, že jeden z údajů v záznamech žalobců ve věci, která vedla k vydání uvedeného rozsudku, nebylo možné považovat za přiměřený, a proto bylo nutné přistoupit k jeho úpravě za použití jiných zdrojů pocházejících z trhů, které považovaly za reprezentativnější.
55 Nicméně, jak správně uvádí žalobkyně, na rozdíl od situace, o kterou se jednalo ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), ze spisu nevyplývá, že byla cena CPO v Indonésii přímo právně upravená. Systém RVD uvedený orgány se totiž omezil na stanovení vývozních daní s rozdílnou sazbou na CPO a bionaftu.
56 Skutečnost, že systém RVD přímo právně neupravuje cenu CPO v Indonésii však sama o sobě nevylučuje použití výjimky uvedené v čl. 2 odst. 5 základního nařízení.
57 Je totiž třeba v souladu s tím, co tvrdí orgány, připomenout, že ustanovení odpovídající čl. 2 odst. 5 druhému pododstavci základního nařízení bylo doplněno do předchozího základního nařízení, tedy nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), nařízením Rady (ES) č. 1972/2002 ze dne 5. listopadu 2002, kterým se mění nařízení č. 384/96 (Úř. věst. 2002, L 305, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 132).
58 Z bodu 4 nařízení č. 1972/2002 přitom vyplývá, že účelem vložení ustanovení odpovídajícímu čl. 2 odst. 5 druhému pododstavci základního nařízení bylo stanovení konkrétních pravidel postupu pro případ, že záznamy přiměřeně neodrážejí náklady spojené s výrobou a prodejem daného výrobku zejména v situacích, kdy prodej obdobných výrobků z důvodu zvláštní situace na trhu neumožňuje přiměřené srovnání. V takovém případě by podle téhož bodu odůvodnění měly být příslušné údaje opatřeny z jiných zdrojů, které nejsou ovlivněny „takovými deformacemi“.
59 Bod 4 odůvodnění nařízení č. 1972/2002 tak stanoví možnost použití čl. 2 odst. 5 základního nařízení zejména v případě, kdy prodej obdobných výrobků neumožňuje v důsledku zkreslení přiměřené srovnání. Z toho rovněž vyplývá, že k takové situaci může zejména dojít, pokud na trhu existuje taková zvláštní situace, jaká je zmíněna v čl. 2 odst. 3 druhého pododstavce základního nařízení, týkající se uměle nízkých cen dotčeného výrobku, aniž je tento typ situace omezen na případy, kdy existuje přímá úprava cen obdobného výrobku nebo jeho suroviny vyvážejícím státem.
60 Naproti tomu nelze rozumně předpokládat, že všechna opatření veřejných orgánů vyvážejícího státu, jež mohou ovlivnit cenu surovin, a tím i cenu dotčeného výrobku, mohou být základem zkreslení umožňující při výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku nezohlednit ceny uvedené v účetních záznamech vedených stranou, která je předmětem šetření. Jak totiž správně uvádí žalobkyně, pokud by byla zohledňována všechna opatření přijatá veřejnými orgány vyvážejícího státu, jež by mohla, byť jen nepatrně, ovlivnit cenu surovin, hrozilo by, že zásada zakotvená v čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, podle které představují uvedené záznamy prvotní zdroj informací při stanovování výrobních nákladů obdobného výrobku, bude zbavena veškerého užitečného účinku.
61 Proto mohou opatření veřejných orgánu vyvážejícího státu vést orgány při výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku k nezohlednění cen uvedených v účetních záznamech vedených stranou, která je předmětem šetření, pouze pokud citelně zkreslují ceny uvedených surovin. Jiný výklad režimu výjimky upravené v čl. 2 odst. 5 základního nařízení, který doporučují orgány, podle něhož je možné v takové situaci, jako je situace v projednávané věci, nahradit tyto údaje výší nákladů založenou na jiném přijatelném základě, může totiž nepřiměřeně zasahovat do zásady, podle níž představují uvedené záznamy prvotní zdroj informací při stanovování výrobních nákladů uvedeného výrobku.
62 Pokud jde dále o důkazní břemeno týkající se existence údajů odůvodňujících použití čl. 2 odst. 5 prvního pododstavce základního nařízení, je třeba mít za to, že je na orgánech, pokud považují za nutné nezohlednit výrobní náklady uvedené v účetních záznamech vedených stranou, která je předmětem šetření, a nahradit je jinou cenou považovanou za přiměřenou, aby vycházely z přímých důkazů nebo přinejmenším nepřímých důkazů, jež umožňují prokázat existenci faktoru, na jehož základě se úprava provádí (viz obdobně rozsudek ze dne 10. března 2009, Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP v. Rada, T‑249/06, EU:T:2009:62, bod 180 a citovaná judikatura).
63 Proto vzhledem ke skutečnosti, že nezohlednění výrobních nákladů obdobného výrobku uvedeného v účetních záznamech strany, která je předmětem šetření, při výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku, spadá pod režim výjimky (viz bod 49 výše), pak pokud zkreslení namítané orgány nevyplývá přímo ze státního opatření, které k němu vedlo, jako ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 7. února 2013, Acron a Dorogobuzh v. Rada (T‑235/08, nezveřejněný, EU:T:2013:65), ale z účinků, které má mít uvedené opatření na trh, musí orgány objasnit fungování dotčeného trhu a prokázat konkrétní účinky tohoto opatření na tento trh, a nikoli se opírat o pouhé domněnky.
64 Právě ve světle těchto úvah je třeba zkoumat, zda orgány v projednávané věci právně dostačujícím způsobem prokázaly splnění podmínek k nezohlednění cen CPO uvedených v záznamech žalobkyně při výpočtu běžné hodnoty obdobného výrobku.
65 Zaprvé, co se týče opatření indonéských veřejných orgánů označené jako zdroj zkreslení cen CPO, jedná se, jak je uvedeno konkrétně v bodě 29 odůvodnění napadeného nařízení, o systém RVD v rozsahu, v němž obsahuje rozdílné vývozní daně uložené na CPO a bionaftu, což orgány potvrdily při jednání. Z bodu 69 odůvodnění uvedeného nařízení vyplývá, že během období šetření byla sazba vývozní daně na vývoz bionafty mezi 2 % a 5 %, zatímco ve stejném období se sazba vývozní daně na vývoz CPO pohybovala mezi 15–20 % a vývozní daň na rafinovaný, bělený, dezodorizovaný palmový olej se pohybovala mezi 5 % a 18,5 %.
66 Zadruhé, pokud jde o účinky systému RVD, Rada v bodě 30 odůvodnění napadeného nařízení především tvrdila, že další šetření prokázalo, že uvedený systém snižuje ceny hlavních surovinových vstupů na indonéském domácím trhu na uměle nízkou úroveň.
67 I když v této souvislosti Rada v bodě 68 odůvodnění napadeného nařízení uvedla, že systém RVD omezuje možnosti vývozu CPO, a tudíž je na domácím trhu větší množství CPO, což snižuje jeho cenu na uvedeném trhu, je třeba konstatovat, že v uvedeném nařízení nebylo určeno v jaké míře uvedený systém tím, že obsahuje rozdílné sazby vývozních daní na CPO a bionaftu, citelně zkreslil ceny této suroviny na indonéském trhu.
68 V bodě 68 odůvodnění napadeného nařízení Rada rovněž uvedla, že rozdíl mezi prodejní cenou CPO na domácím trhu a jeho referenční mezinárodní cenou se blíží vývozní dani na CPO. Nebyly však prokázány účinky, které mohl mít sám o sobě rozdíl mezi sazbou daně na CPO a na bionaftu na cenu uvedené suroviny na indonéském trhu. Konstatování v uvedeném bodě odůvodnění totiž nanejvýše umožňuje učinit závěry o některých účincích, které mohlo mít zavedení vývozní daně z CPO na jeho cenu, ale neumožňuje učinit závěry o účincích, které mohl mít rozdíl mezi touto sazbou daně a sazbou daně na bionaftu na cenu CPO na indonéském trhu.
69 Také údaje Rady uvedené v bodech 67 a 70 odůvodnění napadeného nařízení, podle nichž byla cena CPO uvedená v účetních záznamech dotčených společností nahrazena cenou, za jakou by tyto společnosti CPO na domácím trhu nakupovaly, kdyby takové zkreslení neexistovalo, tedy cenou HPE, neumožňují učinit závěr o účincích, které mohl mít rozdíl mezi sazbou vývozní daně na CPO a sazbou vývozní daně na bionaftu na cenu uvedené suroviny na tomto trhu. Vzhledem k tomu, že mají být tyto úvahy chápány jako konstatování Rady, že by v případě neexistence takového rozdílu v sazbách byla cena CPO na tomto trhu na stejné úrovni jako cena HPE, postačí uvést, že toto nebylo prokázáno ani v napadeném nařízení ani v rámci řízení před Tribunálem.
70 Konečně z bodů 73 a 74 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že orgány nezpochybňují, že se CPO vyváží z Indonésie nadále ve velkém množství. V případě takové okolnosti však nestačí, jak bylo učiněno v bodě 68 odůvodnění, učinit závěr o větším množství CPO na domácím trhu a snížení jeho ceny bez dalších vysvětlení na jeho podporu.
71 Pokud jde o ekonomické studie, na které se orgány odvolávaly během jednání u Tribunálu, aniž je nezbytné rozhodovat o jejich přípustnosti, je třeba uvést, že na jedné straně z nich lze odvodit, že vývozní daně vedou ke zvýšení vývozní ceny výrobku, kterého se týká daň, oproti ceně na domácím trhu, ke snížení objemu vývozu uvedeného výrobku, jakož i ke snížení cen tohoto výrobku na domácím trhu. Lze z nich také dovodit, že systém vývozních daní, který zdaňuje suroviny na vyšší úrovni než výrobky na navazujícím trhu, chrání a zvýhodňuje navazující domácí výrobní odvětví tím, že jim poskytuje suroviny v dostatečném množství za výhodné ceny.
72 Na druhé straně je třeba konstatovat, že se tyto studie omezují na analýzu účinků vývozních daní na ceny surovin, a nikoli na účinky rozdílných sazeb vývozních daní na suroviny a bionaftu.
73 Orgány se tak omezily na vysvětlení vztahu mezi mezinárodní a domácí cenou CPO a na poskytnutí údajů k dopadu vývozní daně z CPO na dostupnost této suroviny na domácím trhu a na jeho cenu, aniž by však konkrétně prokázaly účinky, které mohl mít systém RVD sám o sobě na cenu CPO na uvedeném trhu, a v jakém rozsahu se tyto účinky liší od systému zdanění, který neobsahuje rozdílné sazby pro vývozní daně na CPO a bionaftu.
74 Proto je třeba mít za to, že orgány právně dostačujícím způsobem neprokázaly existenci citelného zkreslení ceny CPO v Indonésii přičitatelné systému RVD vyplývající z toho, že obsahuje rozdílné sazby vývozních daní na CPO a bionaftu. Proto když orgány učinily závěr, že se cena CPO přiměřeně neodrážela v záznamech zkoumaných indonéských výrobců, a když tyto záznamy nezohlednily, porušily čl. 2 odst. 5 základního nařízení.
75 Na rozdíl od tvrzení orgánů tomuto závěru nebrání široký prostor pro uvážení v oblasti společné obchodní politiky, který orgány mají, zejména pokud se jedná o celkové ekonomické hodnocení opatření na ochranu obchodu, ani skutečnost, že unijní soud musí v tomto ohledu omezit svůj přezkum na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění použitých k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. září 2002, Since Hardware (Guangzhou) v. Rada, T‑156/11, EU:T:2012:431, body 134 až 136 a citovaná judikatura].
76 Přezkum Tribunálu, který se omezuje na zjištění toho, zda skutečnosti, na kterých orgány Unie založily svá zjištění, jsou takové povahy, že mohou podpořit závěry, které z nich vyvodily, totiž nezasahuje do jejich široké posuzovací pravomoci v oblasti obchodní politiky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2012, Rada a Komise v. Interpipe Niko Tube a Interpipe NTRP, C‑191/09 P a C‑200/09 P, EU:C:2012:78, bod 68).
77 V projednávané věci Tribunál omezil svůj přezkum na to, zda orgány prokázaly, že byly splněny podmínky pro nezohlednění nákladů spojených s výrobou a prodejem obdobného výrobku, tak jak byly uvedeny v účetních záznamech zkoumaných indonéských výrobců, při výpočtu běžné hodnoty uvedeného výrobku podle pravidla stanoveného v čl. 2 odst. 5 základního nařízení.
78 Z toho vyplývá, že první a třetí části třetího žalobního důvodu musí být vyhověno, aniž je třeba zkoumat druhou část uvedeného žalobního důvodu týkající se přiměřené povahy ceny HPE jakožto náhradní hodnoty.
79 Dále je třeba zkoumat, v jakém rozsahu odůvodňuje zjištěné pochybení zrušení napadeného nařízení v části, v níž žalobkyni ukládá antidumpingové clo.
80 Ačkoli orgány tvrdí opak, není za okolností projednávaného případu možné přistoupit k částečnému zrušení článku 1 napadeného nařízení pouze ve vztahu ke zjištěnému pochybení týkajícího se metody výpočty sazby antidumpingového cla.
81 Podle judikatury je totiž částečné zrušení unijního aktu možné pouze za předpokladu, že jsou části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbývající části aktu. Tento požadavek oddělitelnosti není splněn, pokud by částečné zrušení způsobilo změnu podstaty tohoto aktu (rozsudek ze dne 10. prosince 2002, Komise v. Rada, C‑29/99, EU:C:2002:734, body 45 a 46).
82 Jak bylo uvedeno v rámci zkoumání třetího žalobního důvodu, zakládá se výpočet běžné hodnoty obdobného výrobku uskutečněný orgány na chybných úvahách. Jelikož je běžná hodnota základní podmínkou pro určení použitelné sazby antidumpingového cla, nelze článek 1 napadeného nařízení zachovat v rozsahu, v němž žalobkyni ukládá individuální antidumpingové clo.
83 Je tedy třeba zrušit napadené nařízení v rozsahu, v němž žalobkyni ukládá antidumpingové clo, aniž je třeba zkoumat další žalobní důvody.
K nákladům řízení
84 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Rada neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.
85 Komise a EEB ponesou vlastní náklady řízení v souladu s ustanoveními čl. 138 odst. 1 a 3 jednacího řádu.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (devátý senát)
rozhodl takto:
1) Článek 1 prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1194/2013 ze dne 19. listopadu 2013 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz bionafty pocházející z Argentiny a Indonésie se zrušuje v rozsahu, v němž se týká společnosti PT Ciliandra Perkasa.
2) Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností PT Ciliandra Perkasa.
3) Evropská komise a European Biodiesel Board (EBB) ponesou vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. září 2016.
Podpisy.