Language of document : ECLI:EU:T:2021:782

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého senátu)

10. listopadu 2021(*)

„(Průmyslový) vzor Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Zapsaný (průmyslový) vzor Společenství znázorňující stavební panel – Starší (průmyslový) vzor znázorňující panel pro protihlukovou stěnu – Důvod neplatnosti – Nedostatek individuální povahy – Daný obor – Informovaný uživatel – Míra volnosti původce vzoru – Neexistence odlišného celkového dojmu – Relevance výrobků skutečně uváděných na trh – Článek 6 a čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 6/2002“

Ve věci T‑193/20,

Eternit, se sídlem v Capelle-au-Bois (Belgie), zastoupená J. Muyldermansem a P. Maeyaertem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zastoupenému J. Ivanauskasem a V. Ruzekem, jako zmocněnci,

žalovanému,

přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem EUIPO, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je

Eternit Österreich GmbH, se sídlem ve Vöcklabruck (Rakousko), zastoupená M. Prohaskou-Marchriedem, advokátem,

jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí třetího odvolacího senátu EUIPO ze dne 5. února 2020 (věc R 1661/2018-3), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi společnostmi Eternit Österreich a Eternit,

TRIBUNÁL (desátý senát),

ve složení A. Kornezov (zpravodaj), předseda, E. Buttigieg a G. Hesse, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: J. Pichon, radová,

s přihlédnutím k žalobě došlé soudní kanceláři Tribunálu dne 10. dubna 2020,

s přihlédnutím k vyjádření EUIPO k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 17. srpna 2020,

s přihlédnutím k vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě došlému soudní kanceláři Tribunálu dne 21. srpna 2020,

po jednání konaném dne 21. dubna 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobkyně, společnost Eternit, je majitelkou (průmyslového) vzoru Společenství přihlášeného dne 15. září 2014 u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) na základě nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) a zapsaného pod číslem 2538140-0001.

2        Sporný (průmyslový) vzor je vyobrazen následovně:

Image not found1.1

Image not found1.2

Image not found1.3

Image not found1.4

Image not found1.5

3        Výrobky, pro které má být sporný (průmyslový) vzor použit, spadají do třídy 25.01 ve smyslu Locarnské dohody zřizující Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory ze dne 8. října 1968, v platném znění, a odpovídají následujícímu popisu: „Panely [stavebnictví]“.

4        Dne 12. prosince 2016 podala vedlejší účastnice, společnost Eternit Österreich GmbH, návrh na prohlášení sporného (průmyslového) vzoru za neplatný na základě článku 52 nařízení č. 6/2002.

5        Důvodem uplatněným na podporu návrhu na prohlášení byl důvod uvedený v čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaném ve spojení s články 4 až 8 téhož nařízení.

6        Vedlejší účastnice ve svém návrhu na prohlášení neplatnosti zejména tvrdila, že sporný (průmyslový) vzor není nový ve smyslu článku 5 nařízení č. 6/2002, že nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 tohoto nařízení a že jeho vzhledové znaky jsou podmíněny jeho technickou funkcí ve smyslu čl. 8 odst. 1 téhož nařízení.

7        Dne 28. června 2018 přijalo zrušovací oddělení rozhodnutí, v němž na jedné straně dospělo k závěru, že vedlejší účastnice neprokázala, že spornému (průmyslovému) vzoru brání důvod pro vyloučení ochrany stanovený v čl. 8 odst. 1 nařízení č. 6/2002, a na druhé straně prohlásilo sporný (průmyslový) vzor za neplatný z důvodu, že nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002 ve vztahu k (průmyslovému) vzoru zveřejněnému dne 4. března 2013, tedy přede dnem podání přihlášky sporného (průmyslového) vzoru, v brožuře nadepsané Lärmschutz, pro panely typu „protihluková stěna“, jež je dostupná na internetové stránce „http://www.rieder.at“, který byl vyobrazen takto:

Image not found

8        Dne 23. srpna 2018 podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání na základě článků 55 až 60 nařízení č. 6/2002.

9        Rozhodnutím ze dne 5. února 2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“) třetí odvolací senát EUIPO odvolání zamítl, když dospěl k závěru, že sporný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002 z důvodu, že pro informovaného uživatele je celkově podobný staršímu (průmyslovému) vzoru.

 Návrhová žádání účastníků řízení

10      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        napadené rozhodnutí zrušil,

–        uložil EUIPO a vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení.

11      EUIPO a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl,

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

12      Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně v podstatě jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 25 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, vykládaného ve spojení s článkem 6 téhož nařízení. Tento žalobní důvod se skládá ze tří částí, vycházejících z nesprávného posouzení, kterých se odvolací senát údajně dopustil zaprvé při vymezení daného oboru a informovaného uživatele, zadruhé při určení míry volnosti původce vzoru v uvedeném oboru a zatřetí při učinění závěru o celkových dojmech vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory.

13      Na úvod je třeba podotknout, že odvolací senát v bodě 15 napadeného rozhodnutí uvedl, že starší (průmyslový) vzor byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky sporného (průmyslového) vzoru ve smyslu čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002. Účastnící řízení toto zjištění nezpochybňují. Otázku, zda sporný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, je tedy třeba posuzovat s ohledem na starší (průmyslový) vzor.

 K první části týkající se vymezení daného oboru a informovaného uživatele

14      V bodě 18 napadeného rozhodnutí odvolací senát uvedl, že kolidující (průmyslové) vzory jsou panely používané v odvětví stavebnictví. Bez ohledu na to, zda by tyto typy panelů měly být kvalifikovány jako „protihlukové stěny“, jak to žalobkyně uvedla u staršího (průmyslového) vzoru, nebo jako „vláknité fasádní panely pro stavebnictví“, jak je tomu podle žalobkyně konkrétně v případě sporného (průmyslového) vzoru, ukazují tutéž vnější část výrobku, a sice stavební panel. Kromě toho odvolací senát tvrdil, že se v souladu s čl. 10 odst. 1 nařízení č. 6/2002 ochrana poskytnutá (průmyslovým) vzorem Společenství vztahuje na „jakýkoliv (průmyslový) vzor“, který nevyvolává u informovaného uživatele odlišný celkový dojem, a v důsledku toho ochrana (průmyslového) vzoru nezávisí na povaze výrobku, v němž je tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit. Odvolací senát opřel svou argumentaci o rozsudek ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles (C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720).

15      V bodech 19 až 21 napadeného rozhodnutí měl odvolací senát za to, že informovaným uživatelem uvedeným v článku 6 nařízení č. 6/2002 je v projednávané věci odborník v odvětví stavebnictví, například výrobce, realitní developer nebo architekt. Tento odborník má určitou znalost různých stavebních panelů a vykazuje poměrně vysoký stupeň pozornosti. Odvolací senát v tomto ohledu upřesnil, že kategorizace oboru, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, doporučená žalobkyní jakožto „vláknité fasádní panely pro stavebnictví“ nemá významný vliv na definici informovaného uživatele.

16      Žalobkyně má za to, že se odvolací senát dopustil nesprávného právního posouzení tím, že daný obor a informovaného uživatele nevymezil přesněji. Podle jejího názoru je třeba obor, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, omezit na obor „fasádní panely pro stavebnictví“, který má velmi specifické znaky, spíše než na obor stavebních panelů obecně. Informovaným uživatelem je podle ní tedy uživatel „fasádních panelů pro stavebnictví“, který zpravidla provádí přímé srovnání dotčených (průmyslových) vzorů při četbě časopisů a sledování internetových stránek nebo při zkoumání výrobků či vzorků v prodejních místech.

17      Žalobkyně má dále za to, že se poznatky vyplývající z rozsudku ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles (C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720), použijí pouze na výraz „daný obor“ uvedený v čl. 7 odst. 1 nařízení č. 6/2002, takže je třeba je chápat tak, že znamenají, že není nezbytné, aby informovaný uživatel výrobku, v němž je sporný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, znal starší (průmyslový) vzor, pokud je starší (průmyslový) ztělesněn ve výrobku spadajícím do odlišného průmyslového odvětví, než je odvětví, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, nebo je na takový výrobek použit. Kdyby však pro účely přezkumu individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru musely být zohledněny všechny (průmyslové) vzory, včetně těch, které patří do odlišných oborů, bylo by toto zohlednění relevantní pouze v rámci čtvrté a poslední etapy analýzy, a sice v rámci srovnání celkových dojmů z kolidujících (průmyslových) vzorů. Naproti tomu první tři fáze analýzy týkající se identifikace daného oboru, informovaného uživatele a míry volnosti původce vzoru v tomto oboru by měly být provedeny pouze ve vztahu ke spornému (průmyslovému) vzoru. Kromě toho uvedený rozsudek umožňuje, ba dokonce ukládá, zohlednit výrobky skutečně uváděné na trh, ve kterých je sporný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit.

18      EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

 Použitelné zásady

19      Úvodem je s ohledem na odlišné argumenty účastníků řízení v tomto ohledu třeba upřesnit analytický rámec posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002. Konkrétně je třeba objasnit, zda daný obor, informovaný uživatel a míra volnosti původce vzoru musí být vymezeny pouze ve vztahu ke spornému (průmyslovému) vzoru. Navíc je třeba upřesnit, zda výrobky skutečně uváděné na trh, ve kterých jsou kolidující (průmyslové) vzory ztělesněny nebo pro které jsou použity, jsou relevantní v rámci posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru.

20      V první řadě, pokud jde o analytický rámec posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, je třeba připomenout, že podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002 má zapsaný (průmyslový) vzor Společenství individuální povahu, pokud se celkový dojem, který vyvolá u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu vyvolaného u tohoto uživatele (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky k zápisu. Článek 6 odst. 2 nařízení č. 6/2002 upřesňuje, že se při posuzování individuální povahy (průmyslového) vzoru bere v úvahu míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru.

21      Posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru ve smyslu výše uvedeného ustanovení vychází podle ustálené judikatury v podstatě ze čtyřfázového přezkumu. Tento přezkum spočívá v určení zaprvé oboru, do něhož spadají výrobky, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, zadruhé informovaného uživatele uvedených výrobků v závislosti na jejich účelu a s odkazem na tohoto informovaného uživatele, v určení úrovně dřívějších poznatků, jakož i stupně pozornosti věnované podobnostem a rozdílům při srovnání (průmyslových) vzorů, zatřetí míry volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru, jehož vliv na individuální povahu je nepřímo úměrný, a začtvrté při zohlednění této míry volnosti v určení výsledku srovnání, pokud možno přímého, jednotlivých celkových dojmů vyvolaných u informovaného uživatele sporným (průmyslovým) vzorem a jakýmkoli starším (průmyslovým) vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visi/one v. EUIPO – EasyFix (Visačka pro vložení informací o vozidlech), T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 66 a citovaná judikatura].

22      Je třeba upřesnit, že i když první fáze analýzy, a sice určení oboru, do něhož spadají výrobky, v nichž má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, výslovně nevyplývá ze znění čl. 6 odst. 1 nařízení č. 6/2002, je tato fáze ve skutečnosti nezbytným předpokladem pro vymezení informovaného uživatele a volnosti původce vzoru, přičemž posledně uvedené pojmy jsou výslovně převzaty v čl. 6 odst. 1 a 2 nařízení č. 6/2002. V tomto ohledu již měl Tribunál příležitost uvést, že identifikace výrobku, na který se vztahuje dotčený (průmyslový) vzor, umožňuje určit informovaného uživatele a stupeň volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru [rozsudky ze dne 18. března 2010, Grupo Promer Mon Graphic v. OHMI – PepsiCo (Ztvárnění kulatého reklamního nosiče), T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 56, a ze dne 21. června 2018, Haverkamp IP v. EUIPO – Sissel (Rohožka), T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 39].

23      V druhé řadě, pokud jde o otázku, v jaké fázi posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002 je třeba zohlednit každý z kolidujících (průmyslových) vzorů, je třeba zdůraznit, že jelikož předmětem posouzení podle čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 6/2002, ve spojení s čl. 25 odst. 1 písm. b) téhož nařízení, je individuální povaha sporného (průmyslového) vzoru, je logické určit daný obor, informovaného spotřebitele a míru volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru ve vztahu k výrobkům, v nichž má být ztělesněn nebo pro které má být použit sporný (průmyslový) vzor.

24      Z bodu 14 odůvodnění nařízení č. 6/2002 totiž vyplývá, že by mělo být posouzení individuální povahy (průmyslového) vzoru založeno na tom, zda celkový dojem, který na informovaného uživatele učiní pohled na nový (průmyslový) vzor, jej jasně odliší od dojmu, který na něj učiní portfolio průmyslových vzorů, s přihlédnutím k povaze výrobku, pro který je „(průmyslový) vzor“ použit nebo v němž je ztělesněn, a zvláště pak k (průmyslovému) odvětví, do něhož spadá, a míře volnosti původce vzoru při vývoji „(průmyslového) vzoru“. Odkaz na „(průmyslový) vzor“ v jednotném čísle za účelem určení průmyslového odvětví, do něhož „[(průmyslový) vzor]“ spadá, a míry volnosti původce vzoru při jeho vývoji na rozdíl od použití pojmu „portfolio (průmyslových) vzorů“, který zahrnuje celou řadu stávajících (průmyslových) vzorů jasně ukazuje, že první tři fáze analýzy, a sice fáze týkající se určení daného oboru, informovaného spotřebitele a míry volnosti původce vzoru, musí být provedeny pouze ve vztahu k (průmyslovému) vzoru, jehož individuální povaha je posuzována, tedy v projednávané věci spornému (průmyslovému) vzoru.

25      Naproti tomu starší (průmyslový) vzor není zohledněn při přezkumu v rámci prvních tří fází posouzení připomenutého v bodě 21 výše. Individuální povaha sporného (průmyslového) vzoru totiž může být zmařena starším (průmyslovým) vzorem určeným k tomu, aby byl použit na výrobky spadající do zcela odlišného oboru, než je obor, do něhož spadají výrobky, na které se vztahuje sporný (průmyslový) vzor. Ze znění čl. 7 odst. 1 první věty nařízení č. 6/2002 v tomto ohledu vyplývá, že toto ustanovení podmiňuje existenci zpřístupnění (průmyslového) vzoru veřejnosti pouze faktickými podmínkami tohoto zpřístupnění, a nikoliv výrobkem, ve kterém má být tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který má být použit (rozsudek ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles, C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720, bod 99). Soudní dvůr upřesnil, že nic v uvedeném ustanovení neumožňuje domnívat se, že by mělo být nezbytné, aby informovaný uživatel výrobku, ve kterém je sporný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro který je použit, znal starší (průmyslový) vzor, pokud je tento starší (průmyslový) vzor ztělesněn ve výrobku z odlišného průmyslového odvětví, než je průmyslové odvětví, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, nebo pokud je tento starší (průmyslový) vzor pro takový výrobek použit (rozsudek ze dne 21. září 2017, Easy Sanitary Solutions a EUIPO v. Group Nivelles, C‑361/15 P a C‑405/15 P, EU:C:2017:720, bod 131). Vzhledem k tomu, že starší (průmyslový) vzor může spadat do zcela jiného oboru, který se vyznačuje odlišným informovaným uživatelem a odlišnou volností původce vzoru, je tudíž irelevantní pro účely určení oboru, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, informovaného uživatele a volnosti původce vzoru.

26      Žalobkyně tedy správně tvrdí, že se první tři fáze analýzy provádějí pouze ve vztahu ke spornému (průmyslovému) vzoru, což ostatně připouští i EUIPO.

27      Pokud jde o čtvrtou a poslední fázi posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru, je třeba zohlednit jak sporný (průmyslový) vzor, tak starší (průmyslový) vzor. Jak je připomenuto v bodě 21 výše, tato fáze totiž spočívá ve srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory, což předpokládá zohlednění každého z nich.

28      Ve třetí řadě, pokud jde o otázku, zda jsou výrobky skutečně uváděné na trh, ve kterých jsou kolidující (průmyslové) vzory ztělesněny nebo pro které jsou použity, relevantní v rámci posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru ve smyslu článku 6 nařízení č. 6/2002, je třeba konstatovat, že jak správně uvádí žalobkyně, judikatura za určitých podmínek připouští možnost zohlednit výrobky skutečně uváděné na trh, kterých se týkají kolidující (průmyslové) vzory.

29      Podle judikatury totiž není nesprávné zohlednit při posuzování celkového dojmu z dotčených (průmyslových) vzorů výrobky skutečně uváděné na trh a odpovídající těmto (průmyslovým) vzorům [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 73, a ze dne 29. dubna 2020, Bergslagernas Järnvaru v. EUIPO – Scheppach Fabrikation von Holzbearbeitungsmaschinen (Nástroj na štípání dříví), T‑73/19, nezveřejněný, EU:T:2020:157, bod 39].

30      Zohlednění, a to i jako ilustrace při uvedeném srovnání celkových dojmů, výrobků skutečně uváděných na trh, však platí pouze v rozsahu, v němž výrobky odpovídají (průmyslovým) vzorům tak, jak byly zapsány [rozsudky ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, body 73 a 74, a ze dne 6. června 2019, Porsche v. EUIPO – Autec (Motorová vozidla), T‑209/18, EU:T:2019:377, bod 76].

31      Je navíc třeba připomenout, že podle čl. 3 písm. a) nařízení č. 6/2002 je „průmyslový vzor“ definován jako „vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu a/nebo materiálu výrobku jako takového a/nebo jeho dekoru“. Ochrana (průmyslového) vzoru ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení č. 6/2002 tedy spočívá v ochraně vzhledu výrobku. Z bodu 12 odůvodnění nařízení č. 6/2002 totiž v tomto ohledu vyplývá, že by se ochrana neměla vztahovat na ty součásti, které při obvyklém používání výrobku nejsou viditelné, ani na ty znaky součásti, které nejsou při montáži této součásti viditelné [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. září 2014, Biscuits Poult v. OHIM – Banketbakkerij Merba (Sušenka), T‑494/12, EU:T:2014:757, body 22 až 24, a ze dne 3. října 2014, Cezar v. OHIM – Poli-Eco (Insert), T‑39/13, EU:T:2014:852, bod 40].

32      Jestliže grafické nebo fotografické vyobrazení dotčeného (průmyslového) vzoru samo o sobě neumožňuje určit, které aspekty tohoto (průmyslového) vzoru jsou viditelné, nebo způsob, jakým bude (průmyslový) vzor vzhledově vnímán, je právě za tímto účelem možné zohlednit výrobky skutečně uváděné na trh nebo způsob jejich použití.

33      Z toho vyplývá, že výrobky skutečně uváděné na trh, pro které jsou kolidující (průmyslové) vzory používány nebo ve kterých jsou ztělesněny, mohou být zohledněny pouze pro ilustrativní účely za účelem určení vzhledových aspektů uvedených (průmyslových) vzorů. Takové zohlednění je však přípustné pouze za podmínky, že výrobky skutečně uváděné na trh odpovídají (průmyslovým) vzorům tak, jak byly zapsány. Nelze tak zohlednit výrobek skutečně uváděný na trh, pokud se (průmyslový) vzor, který je pro něj použit nebo který je v daném výrobku ztělesněn, liší od (průmyslového) vzoru v podobě, v jaké byl zapsán, nebo pokud jsou z něj viditelné znaky, které jasně nevyplývají z grafického ztvárnění uvedeného (průmyslového) vzoru v podobě, v jaké byl zapsán.

34      První část jediného žalobního důvodu je třeba zkoumat s ohledem na výše uvedené zásady.

 K danému oboru

35      Jak vyplývá z bodu 21 výše, první etapa posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru spočívá v určení oboru, do něhož spadají výrobky, na které se tento (průmyslový) vzor vztahuje.

36      Za tímto účelem je třeba zohlednit uvedení výrobků, ve kterých má být sporný (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, tak jak je obsaženo v přihlášce k zápisu. Podle čl. 36 odst. 2 nařízení č. 6/2002 musí totiž přihláška k zápisu obsahovat uvedení výrobků, ve kterých má být (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit.

37      Rovněž je případně třeba zohlednit samotný (průmyslový) vzor, pokud upřesňuje povahu, účel nebo funkci výrobku. Zohlednění samotného (průmyslového) vzoru totiž může umožnit identifikovat výrobek v rámci širší kategorie výrobků uvedené při zápisu, a v důsledku toho účinně určit informovaného uživatele a míru volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru (rozsudky ze dne 18. března 2010, Ztvárnění kulatého reklamního nosiče, T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 56, a ze dne 21. června 2018, Rohožka, T‑227/16, nezveřejněný, EU:T:2018:370, bod 39).

38      V projednávané věci zaprvé z popisu přiloženého k přihlášce sporného (průmyslového) vzoru vyplývá, že výrobky, kterých se týká, byly popsány jako „[stavební] panely“ spadající do třídy 25.01 ve smyslu Locarnské dohody. Žalobkyně se tedy sama rozhodla neomezit zápis sporného (průmyslového) vzoru pouze na fasádní panely pro stavebnictví. „[Stavební] panely“ uvedené ve zmíněné přihlášce se totiž bez omezení vztahují na odvětví stavebnictví v širším smyslu.

39      Zadruhé, pokud jde o ztvárnění sporného (průmyslového) vzoru vyobrazená v bodě 2 výše, je nutno konstatovat, že ani z nich nevyplývá povaha výrobků, ve kterých má být tento (průmyslový) vzor ztělesněn nebo pro které má být použit, jejich účel nebo funkce. Žádný prvek uvedeného (průmyslového) vzoru totiž nenaznačuje, že by se tento (průmyslový) vzor měl použít pouze na fasádní panely pro stavebnictví, s vyloučením všech ostatních stavebních panelů.

40      Za těchto podmínek mohl mít odvolací senát za to, aniž pochybil, že daným oborem jsou stavební panely.

41      Žalobkyně se snaží tento závěr zpochybnit, když zdůrazňuje, že výrobky, které uvádí na trh a pro které používá sporný (průmyslový) vzor, jsou výlučně fasádní panely pro stavebnictví. Tento argument tedy vychází z předpokladu, že obor, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, musí být určen výlučně na základě výrobků skutečně uváděných na trh.

42      Tento předpoklad však nelze přijmout. Na jedné straně totiž takový předpoklad nevychází z žádného ustanovení nařízení č. 6/2002. Navíc by jeho důsledkem bylo zbavit veškeré relevance údaje, které musí být povinně uvedeny v přihlášce k zápisu, tak jak jsou uvedeny v čl. 36 odst. 2 nařízení č. 6/2002, tím, že budou nahrazeny informacemi vycházejícími z momentální situace na trhu. Tato situace má přitom již pojmově tendenci se vyvíjet, jelikož škála výrobků, tak jak jsou skutečně uváděny na trh, se může postupem času značně měnit v závislosti na mnoha faktorech, jako je obchodní strategie majitele, nabídka a poptávka nebo úspěch či neúspěch daného výrobku na trhu.

43      Na druhé straně, i když v souladu se zásadami připomenutými v bodech 29 až 33 výše není nesprávné zohlednit výrobky skutečně uváděné na trh, je toto zohlednění přípustné pouze pro ilustraci za účelem určení vzhledových aspektů dotčeného (průmyslového) vzoru a za podmínky, že uvedené výrobky odpovídají (průmyslovému) vzoru, tak jak byl zapsán. Pokud tedy ze samotného přezkumu sporného (průmyslového) vzoru, tak jak je zapsán, vyplývá, že se jedná o zvláštní kategorii v rámci širší kategorie výrobků uvedené při zápisu, je možné tuto zvláštní kategorii zohlednit (rozsudek ze dne 18. března 2010, Ztvárnění kulatého reklamního nosiče, T‑9/07, EU:T:2010:96, body 59 a 60). Naproti tomu, pokud ze samotného přezkumu sporného (průmyslového) vzoru nevyplývá, že se týká užší kategorie výrobků, jako je tomu v projednávané věci, nemůže pouhý odkaz na výrobky skutečně uváděné na trh vést k jinému vymezení daného oboru.

44      Žalobkyně mimoto správně podotýká, že odvolací senát při vymezení daného oboru nesprávně odkázal v bodech 17 a 18 napadeného rozhodnutí jak na sporný (průmyslový) vzor, tak na starší (průmyslový) vzor. Jak přitom vyplývá z bodů 23 až 27 výše, v první fázi analýzy je třeba se zaměřit pouze na sporný (průmyslový) vzor, což EUIPO ostatně nezpochybňuje.

45      Tato nepřesnost však nemá dopad na legalitu napadeného rozhodnutí, pokud odvolací senát správně definoval daný obor pro přezkum individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru, a sice jako obor stavebních panelů, jak vyplývá z bodů 36 až 40 výše.

46      Argumenty žalobkyně týkající se vymezení oboru, k němuž se vztahuje sporný (průmyslový) vzor, je tudíž třeba odmítnout.

 K informovanému uživateli

47      Pojem „informovaný uživatel“ je třeba chápat jako pojem nacházející se mezi pojmem „průměrný spotřebitel“ použitelným v oblasti ochranných známek, po kterém není požadována žádná specifická znalost a který zpravidla neprovádí přímé srovnání mezi kolidujícími ochrannými známkami, a pojmem „osoba specializovaná v dané oblasti“, což je odborník s důkladnou technickou kvalifikací. Pojem „informovaný uživatel“ tak lze chápat jako pojem označující uživatele, který vykazuje nikoli průměrnou pozornost, ale zvláštní ostražitost, ať už z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví (rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 53).

48      Kromě toho pojem „informovaný uživatel“ vytvořený právě pro potřeby analýzy individuální povahy (průmyslového) vzoru na základě článku 6 nařízení č. 6/2002 může být definován pouze obecně jakožto odkaz na osobu, která má standardní vlastnosti, a nikoli případ od případu ve vztahu ke zvláštnímu užití sporného (průmyslového) vzoru (obdobně viz rozsudek ze dne 6. června 2019, Motorová vozidla, T‑209/18, EU:T:2019:377, bod 37).

49      Pokud jde konkrétně o úroveň pozornosti informovaného uživatele, není jím průměrný spotřebitel běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný, který vnímá obvykle (průmyslový) vzor jako celek a nezabývá se jeho jednotlivými detaily, ani odborník nebo osoba specializovaná v dané oblasti, která je schopná podrobně pozorovat minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory. Přívlastek „informovaný“ tedy naznačuje, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují, a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání poměrně vysoký stupeň pozornosti (viz rozsudek ze dne 20. října 2011, PepsiCo v. Grupo Promer Mon Graphic, C‑281/10 P, EU:C:2011:679, bod 59 a citovaná judikatura).

50      V projednávané věci s ohledem na judikaturu připomenutou v bodech 47 až 49 výše a vzhledem k tomu, že oborem, k němuž se sporný (průmyslový) vzor vztahuje, je obor stavebních panelů, mohl mít odvolací senát správně za to, že informovaným uživatelem je odborník v odvětví stavebnictví, například výrobce, realitní developer nebo architekt, který má určitou znalost různých stavebních panelů a vykazuje vysokou úroveň pozornosti.

51      Argument žalobkyně směřující k vymezení informovaného uživatele jako uživatele „fasádních panelů pro stavebnictví“ tedy musí být odmítnut ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 38 a 39 výše.

52      Kromě toho, i když má žalobkyně za to, že daný obor měl být určen úže jako odvětví pouze fasádních panelů pro stavebnictví, naproti tomu netvrdí, že takto definovaný informovaný uživatel má odlišnou úroveň pozornosti od úrovně pozornosti odborníka v odvětví stavebnictví.

53      Z toho vyplývá, že odvolací senát mohl dovodit, aniž se dopustil nesprávného posouzení, že informovaným uživatelem je v projednávané věci odborník v odvětví stavebnictví, který vykazuje vysokou úroveň pozornosti.

54      S přihlédnutím k výše uvedenému je třeba první část jediného žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněnou.

 Ke druhé části týkající se míry volnosti původce sporného (průmyslového) vzoru

55      Odvolací senát měl v bodě 24 napadeného rozhodnutí za to, že volnost původce při vývoji stavebních panelů je do určité míry omezena tím, že uvedené panely plní technickou funkci spočívající v zajištění odolnosti vůči nepříznivému počasí nebo mají jiné vlastnosti, například vlastnosti akustické, požární odolnosti a strukturální vlastnosti, tím, že musí být pevně připevněny na zeď, na fasádu nebo na střechu, a tím, že mají vylepšit estetický vzhled budovy. Původce však disponuje značnou mírou volnosti, pokud jde o druhy, tvary, barvy a povrchové vzory. Odvolací senát měl dále za to, že žalobkyně neprokázala existenci saturace v předchozím stavu technických řešení v daném odvětví. Odvolací senát v bodě 35 napadeného rozhodnutí uvedl, že se společné vlastnosti kolidujících (průmyslových) vzorů týkají prvků, ve vztahu k nimž má původce vzoru průměrnou míru volnosti.

56      Žalobkyně tvrdí, že volnost původce vzoru musí být posuzována v závislosti na odvětví „fasádních panelů pro stavebnictví“. Sporný (průmyslový) vzor je tak do značné míry diktován funkcemi těchto panelů. Tato omezení mají vliv na koncepci povrchu panelů, který musí být nutně dosti plochý a obecně musí obsahovat souhru linií a barev. Vzhledem k tomu, že počet barev je omezený, stejně jako motivy „při práci s liniemi“, není volnost původce vzoru neomezená ani značná. Podle žalobkyně se jeví, že existuje určitá saturace technických řešení v daném odvětví pro fasádové panely pro stavebnictví s lineárním motivem. Míra volnosti, kterou má tvůrce fasádních panelů pro stavebnictví, je tedy podle žalobkyně nanejvýš průměrná.

57      EUIPO a vedlejší účastnice s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

58      Z judikatury vyplývá, že míra volnosti původce vzoru při vývoji (průmyslového) vzoru je vymezena zejména na základě omezení souvisejících s vlastnostmi danými technickou funkcí výrobku nebo jeho prvku, nebo také právními předpisy použitelnými na tento výrobek. Tato omezení vedou k normalizaci určitých vlastností, které se tedy stanou společnými pro více (průmyslových) vzorů, které mají být použity pro dotčený výrobek (rozsudek ze dne 18. března 2010, Ztvárnění kulatého reklamního nosiče, T‑9/07, EU:T:2010:96, bod 67).

59      Volnost původce (průmyslového) vzoru je v tomto kontextu faktorem, který umožňuje spíše relativizovat posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru, a nikoli autonomním faktorem určujícím vyžadovanou odlišnost mezi dvěma (průmyslovými) vzory, aby jeden z nich mohl mít individuální povahu. Jinak řečeno, faktor týkající se míry volnosti původce může posílit nebo a contrario relativizovat závěr ohledně celkového dojmu, který u informovaného uživatele vyvolává každý dotčený (průmyslový) vzor (viz rozsudek ze dne 6. června 2019, Motorová vozidla, T‑209/18, EU:T:2019:377, bod 48 a citovaná judikatura).

60      Vliv faktoru souvisejícího s volností původce vzoru na individuální povahu se mění podle pravidla nepřímé úměrnosti. Čím je tudíž volnost původce při vývoji (průmyslového) vzoru větší, tím méně postačují drobné rozdíly mezi srovnávanými (průmyslovými) vzory k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Naproti tomu, čím je volnost původce při vývoji (průmyslového) vzoru omezenější, tím více drobné rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory postačují k tomu, aby u informovaného uživatele vyvolaly odlišný celkový dojem. Jinými slovy, vysoká míra volnosti původce vzoru posiluje závěr, že (průmyslové) vzory, které nevykazují podstatné rozdíly, vyvolávají u informovaného uživatele tentýž celkový dojem, a tudíž sporný (průmyslový) vzor nemá individuální povahu. Naopak nízká míra volnosti původce vzoru podporuje závěr, že dostatečně výrazné rozdíly mezi (průmyslovými) vzory vyvolávají u informovaného uživatele odlišný celkový dojem, a sporný (průmyslový) vzor tudíž má individuální povahu (viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 76 a citovaná judikatura).

61      V projednávané věci je třeba zaprvé konstatovat, že z důvodů uvedených v bodech 35 až 54 výše se odvolací senát nedopustil nesprávného posouzení, když přezkoumal volnost původce „stavebních panelů“, a nikoli volnost původce „fasádních panelů pro stavebnictví“.

62      Zadruhé má žalobkyně sama za to, že volnost původce fasádních panelů pro stavebnictví je průměrná, což odvolací senát v podstatě rovněž uvedl v bodech 24 a 35 napadeného rozhodnutí, pokud jde o volnost původce stavebních panelů.

63      Zatřetí argument žalobkyně, že povrch dotčených panelů zpravidla obsahuje souhru linií a barev a že „při práci s liniemi“ není volnost původce neomezená ani značná, nemůže obstát. Žalobkyně totiž neprokázala, že by panely pro stavebnictví, ostatně ani fasádní panely pro stavebnictví, musely nutně obsahovat lineární vzory v podobě lineárních hřebenů a drážek, a některé barvy, tedy s vyloučením jakéhokoli jiného tvaru nebo barvy. Jakkoli nelze vyloučit existenci takovéhoto obecného trendu v oblasti designu panelů pro stavebnictví, včetně fasádních panelů pro stavebnictví, nelze tuto okolnost považovat za faktor omezení volnosti původce vzoru, jelikož právě tato volnost původce mu umožní objevit nové tvary, nové trendy, nebo také inovovat v rámci existujícího trendu [rozsudek ze dne 13. listopadu 2012, Antrax It v. OHIM – THC (Radiátory na topení), T‑83/11 a T‑84/11, EU:T:2012:592, bod 95].

64      Kromě toho je otázka, zda (průmyslový) vzor následuje obecný trend v oblasti designu, či nikoli, relevantní nanejvýše ve vztahu k estetickému vnímání dotyčného (průmyslového) vzoru, a může mít tedy případně vliv na obchodní úspěch výrobku, v němž je (průmyslový) vzor ztělesněn. Naproti tomu je takováto otázka irelevantní v rámci přezkumu individuální povahy dotyčného (průmyslového) vzoru, který spočívá v ověření, zda se celkový dojem vyvolaný tímto (průmyslovým) vzorem liší od celkových dojmů vyvolaných (průmyslovými) vzory zpřístupněnými dříve, a to nezávisle na estetických či obchodních hlediscích [rozsudky ze dne 22. června 2010, Shenzhen Taiden v. OHIM – Bosch Security Systems (Komunikační zařízení), T‑153/08, EU:T:2010:248, bod 58; ze dne 4. února 2014, Sachi Premium-Outdoor Furniture v. OHIM – Gandia Blasco (Křeslo), T‑357/12, nezveřejněný, EU:T:2014:55, bod 24, a ze dne 17. listopadu 2017, Ciarko v. EUIPO – Maan (Digestoř), T‑684/16, nezveřejněný, EU:T:2017:819, bod 58].

65      Ostatně, i když žalobkyně tvrdí, že daný obor je v současném stavu technických řešení saturován, stačí konstatovat – podobně jako to učinil odvolací senát v bodě 25 napadeného rozhodnutí – že žalobkyně neprokázala existenci takovéto saturace konkrétním a pádným důkazem.

66      Druhá část jediného žalobního důvodu musí být tudíž zamítnuta jako neopodstatněná.


 Ke třetí části, týkající se srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory

67      V projednávané věci je třeba srovnat následující (průmyslové) vzory:

Sporný (průmyslový) vzor

Starší (průmyslový) vzor

1.1Image not found

Image not found

1.2Image not found


1.3Image not found


1.4Image not found


1.5Image not found


68      Odvolací senát měl v bodech 31 až 35 napadeného rozhodnutí za to, že kolidující (průmyslové) vzory sdílejí následující znaky: a) rovné lineární plochy vymezené četnými rovnoběžnými hřebeny a drážkami; b) hřebeny a drážky umístěné ve stejném poměru a rovnoběžně na celé ploše; c) totožná struktura strmě stoupajících a klesajících boků spojujících drážku s hřebenem; d) totožná posloupnost boků stoupajících k hřebenu a boků klesajících k drážce a e) podobné šířky mezi hřebeny a drážkami. Podle odvolacího senátu tak kolidující (průmyslové) vzory vyvolávaly u informovaného uživatele tentýž celkový dojem.

69      V první řadě žalobkyně zdůrazňuje několik rozdílů mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory, které podle ní vyvolávají odlišné celkové dojmy, a sice:

–        zaprvé sporný (průmyslový) vzor obsahuje mnohem více linií (hřebenů a drážek) na jednotku plochy,

–        zadruhé sporný (průmyslový) vzor obsahuje hřebeny nebo výstupky, které mírně vyčnívají z desek (2 mm) pod tupým úhlem přibližně 100 stupňů k drážkám, což tvoří mírně lichoběžníkovou strukturu, zatímco starší (průmyslový) vzor takovouto lichoběžníkovou strukturu nemá,

–        zatřetí ve sporném (průmyslovém) vzoru jsou horní rovné plochy hřebenů o něco menší než rozměry plochých drážek, a to v poměru přibližně 1:1,5, zatímco ve starším (průmyslovém) vzoru jsou hřebeny přinejmenším tak velké jako drážky (poměr 1:1),

–        začtvrté ve sporném (průmyslovém) vzoru je výška hřebenů (2 mm) výrazně menší než rozměry plochých drážek (12 mm), zatímco se jeví, že ve starším (průmyslovém) vzoru jsou hřebeny mnohem zřetelnější,

–        zapáté sporný (průmyslový) vzor má vláknitou texturu (vláknocement) v kontrastních odstínech šedé barvy, zatímco starší (průmyslový) vzor zřejmě sestává z hladké klinicky vypadající plochy vyhotovené v khaki zelené barvě, a

–        zašesté skutečné výrobky, na kterých jsou použity kolidující (průmyslové) vzory, jasně ukazují, že mají zcela odlišné rozměry a míry, jelikož hřebeny staršího (průmyslového) vzoru jsou mnohem širší než hřebeny sporného (průmyslového) vzoru.

70      EUIPO a vedlejší účastnice s touto argumentací nesouhlasí.

71      Podle ustálené judikatury vyplývá individuální povaha (průmyslového) vzoru z celkového dojmu existence rozdílu nebo neexistence déjà vu z hlediska informovaného uživatele ve vztahu k jakékoli přednosti v rámci stávajícího portfolia (průmyslových) vzorů, aniž je třeba brát v úvahu rozdíly, které nejsou dostatečně výrazné na to, aby měly na uvedený celkový dojem vliv, přestože zacházejí nad rámec bezvýznamných detailů, ale s přihlédnutím k rozdílům dostatečně výrazným na to, aby vyvolaly odlišné celkové dojmy [viz rozsudek ze dne 16. února 2017, Antrax It v. EUIPO – Vasco Group (Termosifony pro radiátory), T‑828/14 a T‑829/14, EU:T:2017:87, bod 53 a citovaná judikatura].

72      Srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory musí být syntetické a nemůže se omezit na analytické srovnání výčtu podobností a rozdílů. Toto srovnání musí vycházet ze znaků zpřístupněných ve sporném (průmyslovém) vzoru a musí se týkat pouze chráněných znaků, bez zohlednění znaků, zejména technických, vyloučených z ochrany. Uvedené srovnání se musí týkat (průmyslových) vzorů v zásadě tak, jak byly zapsány, aniž by se mohlo od osoby navrhující prohlášení neplatnosti požadovat grafické ztvárnění uplatněného (průmyslového) vzoru, které by bylo srovnatelné se ztvárněním uvedeným v přihlášce sporného (průmyslového) vzoru (viz rozsudek ze dne 13. června 2019, Visačka pro vložení informací o vozidlech, T‑74/18, EU:T:2019:417, bod 84 a citovaná judikatura).

73      V projednávané věci je třeba nejprve uvést, podobně jako to učinil odvolací senát, že oba (průmyslové) vzory sdílejí velmi podobný tvar a obsahují podobné prvky, které jsou uspořádány srovnatelným způsobem, a sice rovnou lineární rýhovanou plochu obsahující četné rovnoběžné hřebeny a drážky. Dále dojmy vyplývající z poměrů mezi hřebeny a drážkami, zejména jejich šířky, jež jsou umístěny rovnoběžně na ploše, jsou velmi podobné. Konečně struktura stoupajících a klesajících boků spojujících drážku s hřebenem je velmi podobná.

74      Pokud jde o rozdíly mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory, na které poukazuje žalobkyně, je třeba podotknout, že se první až čtvrtý a šestý rozdíl, jež jsou uvedeny v bodě 69 výše, týkají tvrzených rozměrů, sklonu a poměrů jednotlivých prvků kolidujících (průmyslových) vzorů.

75      V tomto ohledu je na jedné straně třeba uvést, že jelikož se požadovaná ochrana týká (průmyslových) vzorů, nezávisle na konkrétních rozměrech výrobků, pro které mají být tyto (průmyslové) vzory použity, jsou tvrzení související s takovými rozměry zcela irelevantní v rámci srovnání celkových dojmů vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2012, Radiátory na topení, T‑83/11 a T‑84/11, EU:T:2012:592, bod 67).

76      Na druhé straně je zásadní, že tvrzené rozdíly nevyplývají ze srovnání vyobrazení kolidujících (průmyslových) vzorů dostatečně jasně. Zejména rozměry a poměry sporného (průmyslového) vzoru, na které poukazuje žalobkyně, nevyplývají z jeho vyobrazení v podobě, v jaké byl zapsán.

77      V každém případě, jak odvolací senát správně uvedl v bodě 32 napadeného rozhodnutí, informovaný uživatel nebude věnovat zvláštní pozornost přesným poměrům mezi hřebeny a drážkami ani stupni jednotlivých úhlů. Tento uživatel věnuje spíše zvláštní pozornost celkovému tvaru (průmyslových) vzorů a jejich společným znakům, které jako celek vyvolávají dojem podobnosti srovnávaných (průmyslových) vzorů, a sice rovným lineárním plochám vymezeným vzhledově podobnou posloupností několika hřebenů a drážek, s podobnou strukturou a poměry, jež jsou sice rozdílné, avšak nedokáží zabránit jakémukoli dojmu déjà vu ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 71 výše.

78      Jak je zdůrazněno v bodech 29 až 33 výše, výrobky skutečně uváděné na trh, na které mají být kolidující (průmyslové) vzory použity, mohou být zajisté zohledněny pro ilustraci v této fázi posouzení individuální povahy sporného (průmyslového) vzoru za účelem určení viditelných částí těchto (průmyslových) vzorů a způsobu, jak budou vnímány. V tomto ohledu je nutno konstatovat, podobně jako učinil odvolací senát, že kolidující (průmyslové) vzory jsou obvykle pozorovány z určité vzdálenosti, ať už se jedná o fasády budov nebo protihlukové stěny. Případné rozdíly v počtu linií a v poměru rozměrů hřebenů nebo výstupků proto hrají malou roli v celkových dojmech vyvolaných kolidujícími (průmyslovými) vzory.

79      Pokud jde o pátý rozdíl uvedený v bodě 69 výše, týkající se textury sporného (průmyslového) vzoru, není zajisté vyloučeno, jak tvrdí žalobkyně, že by obrázek č. 1.3 znázorňující tento (průmyslový) vzor, který poskytuje boční pohled na uvedený (průmyslový) vzor, mohl být po obzvláště pečlivém přezkumu vykládán tak, že zobrazuje texturu s vlnovým vlasem, která se ve vyobrazení staršího (průmyslového) vzoru nevyskytuje. Nicméně při neexistenci jakéhokoli jiného údaje v přihlášce k zápisu může uvedený obrázek rovněž naznačovat, že dotčený panel byl rozříznut, takže se textura „s vlnovým vlasem“ zdůrazněná žalobkyní může na uvedeném obrázku rovněž jevit prostě jako mírně zmačkané plochy na bočních částech po rozříznutí nebo, jak tvrdí EUIPO, jako prosté vady použitého materiálu. Kromě toho, jak správně zdůraznil odvolací senát v bodě 33 napadeného rozhodnutí, vrchní strana kolidujících (průmyslových) vzorů je jedinou viditelnou plochou, jakmile jsou panely připevněny na budovy nebo zdi, takže boční náhled č. 1.3 byl méně relevantní.

80      Za těchto okolností a jak správně zdůrazňuje EUIPO, neumožňuje ztvárnění sporného (průmyslového) vzoru, tak jak bylo zapsáno, vzhledem k neexistenci jakéhokoli jiného údaje v tomto smyslu v přihlášce k zápisu, dostatečně jasně zjistit tvrzenou existenci takovéto textury.

81      Jak ostatně odvolací senát právem uvedl v bodě 33 napadeného rozhodnutí, informovaný uživatel si je pravděpodobně vědom toho, že struktura povrchu stavebního panelu může záviset na použitém materiálu, a tudíž možnost použití různých materiálů nemůže stačit k vytvoření odlišného celkového dojmu.

82      Pokud jde dále o argument žalobkyně vycházející z odlišnosti barev kolidujících (průmyslových) vzorů, EUIPO správně tvrdí, že jelikož je sporný (průmyslový) vzor zapsán v černobílém provedení, je pro účely srovnání kolidujících (průmyslových) vzorů irelevantní každá barva používaná ve starším (průmyslovém) vzoru, jelikož pro sporný (průmyslový) vzor nebyla požadována žádná barva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2011, Sphere Time v. OHIM – Punch (Hodinky připevněné k řemínku), T‑68/10, EU:T:2011:269, bod 82, a ze dne 7. února 2018, Şölen Çikolata Gıda Sanayi ve Ticaret v. EUIPO – Zacharieva (Krabice k vystavení kornoutů), T‑793/16, nezveřejněný, EU:T:2018:72, bod 67].

83      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že odvolací senát pochybil, když za účelem přesného vymezení staršího (průmyslového) vzoru nezohlednil skutečné výrobky, ve kterých jsou kolidující (průmyslové) vzory ztělesněny nebo pro které mají být použity.

84      V tomto ohledu je nutno konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, odvolací senát zohlednil výrobky, pro které jsou kolidující (průmyslové) vzory používány, a způsob jejich užívání. Jak je uvedeno v bodě 79 výše, odvolací senát totiž například konstatoval, že vrchní strana kolidujících (průmyslových) vzorů je jedinou viditelnou plochou, jakmile jsou panely připevněny na budovy nebo zdi, takže boční náhled č. 1.3 je méně relevantní. Stejně tak odvolací senát v bodě 34 napadeného rozhodnutí uvedl, že informovaný uživatel dobře ví, že stavební panely mohou být rozřezány od okraje k okraji, aby se přizpůsobily velikosti a tvaru budovy s cílem vytvořit stejnorodou plochu, a že tedy nemá žádný důvod počítat přesný počet hřebenů. Tyto úvahy tak spočívají na způsobu užívání výrobků, na které se vztahují kolidující (průmyslové) vzory, jelikož způsob jejich užívání má dopad na způsob, jak uvedené (průmyslové) vzory vzhledově vnímá informovaný uživatel.

85      Je tudíž nutno dospět k závěru – podobně jako to učinil odvolací senát – že s ohledem na průměrnou míru volnosti původce sporného (průmyslového) vzoru vyvolává tento (průmyslový) vzor u informovaného uživatele celkový dojem déjà vu ve vztahu ke staršímu (průmyslovému) vzoru.

86      Na základě výše uvedeného je třeba jediný žalobní důvod uplatněný žalobkyní zamítnout, a v důsledku toho zamítnout žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

87      Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení vynaložených EUIPO a vedlejší účastnicí.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost Eternit ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) a společností Eternit Österreich GmbH.

Kornezov

Buttigieg

Hesse

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. listopadu 2021.

Podpisy.


*      Jazyk řízení angličtina.