ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)
16. prosince 2011(*)
„Dumping – Dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Číny – Nařízení o zastavení prozatímního přezkumu – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Zohlednění daně z přidané hodnoty ze země původu – Použití odlišné metody od metody použité při původním šetření – Změna okolností – Článek 2 odst. 10 písm. b) a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 384/96 [nyní čl. 2 odst. 10 písm. b) a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 1225/2009]“
Ve věci T‑423/09,
Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials Co. Ltd, se sídlem v Dashiqiao (Čína), zastoupená J.-F. Bellisem a R. Luffem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Radě Evropské unie, původně zastoupené J.-P. Hixem, poté J.-P. Hixem a B. Driessenem, jako zmocněnci, původně ve spolupráci s G. Berrischem a G. Wolfem, poté G. Berrischem, advokáty,
žalované,
podporované
Evropskou komisí, zastoupenou É. Gippinim Fournierem a H. van Vlietem, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Rady (ES) č. 826/2009 ze dne 7. září 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1659/2005 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 240, s. 7) v rozsahu, v němž antidumpingové clo stanovené tímto nařízením ve vztahu k žalobkyni překračuje antidumpingové clo, které by se uplatnilo, pokud by bylo stanoveno metodou výpočtu použitou při původním šetření, za účelem zohlednění nevrácení čínské daně z přidané hodnoty při vývozu,
TRIBUNÁL (první senát),
ve složení J. Azizi (zpravodaj), předseda, V. Vadapalas a S. Frimodt Nielsen, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: V. Nagy, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. června 2011,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Základní právní úpravu antidumpingu tvoří nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „základní nařízení“) [nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. L 343, s. 51, oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22)].
2 Článek 2 odst. 1, 8 a 10 základního nařízení (nyní čl. 2 odst. 1, 8 a 10 nařízení č. 1225/2009), který se použije na projednávaný případ, stanoví zejména:
„1. Běžná hodnota se obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu v běžném obchodním styku.
[…]
8. Vývozní cena je cena skutečně zaplacená nebo cena, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Společenství.
[…]
10. Mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou se provede spravedlivé srovnání. Toto srovnání se provede na stejné obchodní úrovni a na základě prodeje uskutečněného ve stejné nebo co nejbližší době, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen. Nejsou-li takto určená běžná hodnota a vývozní cena srovnatelné na tomto základě, provedou se pokaždé náležité individuální úpravy o rozdíly u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Přitom je třeba se při úpravách vyvarovat jakéhokoli zdvojení, zejména u slev z cen, rabatů, množství a různých obchodních úrovní. Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, mohou se provést úpravy pro tyto činitele:
[…]
b) Dovozní poplatky a nepřímé daně
Provede se úprava na běžnou hodnotu o částku odpovídající dovozním poplatkům nebo nepřímým daním, kterými je zatížen obdobný výrobek nebo surovina ve výrobku přítomná, pokud je určen ke spotřebě v zemi vývozu, a které nejsou u výrobku dovezeného do Společenství vybrány nebo jsou vráceny.
[…]
k) Jiné činitele
Úpravu lze rovněž provést o rozdíly v jiných činitelích, které nejsou uvedeny v písmenech a) až j), pokud se prokáže, že ovlivňují srovnatelnost cen ve smyslu tohoto odstavce, zejména pokud se prokáže, že na základě rozdílů v těchto činitelích platí zákazníci na domácím trhu trvale různé ceny.“
3 Článek 11 odst. 3 a 9 základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 3 a 9 nařízení č. 1225/2009), ve znění použitelném v projednávaném případě, stanoví zejména:
„3. Nutnost zachování opatření může Komise rovněž v podložených případech přezkoumat z vlastního podnětu nebo na žádost některého členského státu, nebo pokud od uložení konečného opatření uplynula přiměřená doba nejméně jednoho roku, na žádost některého vývozce nebo dovozce nebo výrobců ve Společenství, která obsahuje dostatečné důkazy o tom, že je nutné prozatímní přezkum zahájit.
[…]
9. Při všech šetřeních týkajících se přezkumu nebo vrácení zaplaceného cla prováděných podle tohoto článku postupuje Komise v případě, že nedošlo ke změně okolností, a s patřičným ohledem na článek 2, a zejména na odstavce 11 a 12 uvedeného článku, a s ohledem na článek 17 stejným způsobem jako při šetření, které vedlo k uložení cla.“
Skutečnosti předcházející sporu
Relevantní antidumpingová nařízení
4 Dne 11. dubna 2005 Komise Evropských společenství přijala nařízení (ES) č. 552/2005, kterým se ukládají prozatímní antidumpingová cla na dovozy některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 93, s. 6), kterým bylo zejména zavedeno prozatímní antidumpingové clo ve výši 66,1 %, jež se uplatní na dovozy některých magnezitových cihel vyrobených žalobkyní, tedy společností Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials Co. Ltd, do Evropského společenství.
5 Nařízením (ES) č. 1659/2005 ze dne 6. října 2005 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky (Úř. věst. L 267, s. 1) zavedla Rada Evropské unie zejména konečné antidumpingové clo ve výši 27,7 %, které se uplatní na dovozy některých magnezitových cihel vyrobených žalobkyní do Společenství.
6 Na návrh žalobkyně bylo nařízení č. 1659/2005 předmětem částečného prozatímního přezkumu podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (nyní čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1225/2009). Na základě tohoto přezkumu přijala Rada nařízení (ES) č. 826/2009 ze dne 7. září 2009, kterým se mění nařízení [č. 1659/2005] (Úř. věst. L 240, s. 7, dále jen „napadené nařízení“), jimž bylo antidumpingové clo na dovoz některých magnezitových cihel vyrobených žalobkyní sníženo na 14,4 %.
Čínská právní úprava DPH
7 Čínský zákonodárce zavedl systém daně z přidané hodnoty (DPH), který spočíval ve výběru DPH ve výši 17 % v zásadě u všech prodejů uskutečněných jak na domácím trhu, tak za účelem vývozu. Avšak zatímco v případě prodejů na domácím trhu měl prodejce povinnost zaplatit plnou výši DPH, za vývozní prodej mu tato daň mohla být zcela vrácena.
8 Při původním šetření, jež se týkalo období mezi 1. dubnem 2003 a 31. březnem 2004 a vedlo k přijetí nařízení č. 1659/2005, byla DPH za vývozní prodeje magnezitových cihel prodejci/vývozci částečně vrácena, a to ve výši 15 % v roce 2003 a 13 % v roce 2004. Následně, v průběhu období šetření, kterého se týkalo přezkumné řízení, jenž vedlo k přijetí napadeného nařízení, tj. v období mezi 1. lednem 2007 a 31. březnem 2008, byla míra vrácení DPH z vývozního prodeje magnezitových cihel nulová.
Správní řízení
9 V průběhu původního šetření Komise srovnala běžné hodnoty a vývozní ceny, což je v bodech 61 a 62 odůvodnění nařízení č. 552/2005, na něž je odkázáno v bodě 9 odůvodnění nařízení č. 826/2009, shrnuto následujícím způsobem:
„(61) Srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo provedeno na základě cen ze závodu a na stejné obchodní úrovni. Pro zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům u činitelů, o kterých bylo prohlášeno a prokázáno, že ovlivňují ceny a srovnatelnost cen.
(62) Na tomto základě byly provedeny úpravy pro rozdíly u nákladů na přepravu, pojištění, manipulaci, nakládku, balení, úvěr, provize, dovozní poplatky a prodejní náklady (záruka).“
10 Rada uvedený přístup orgánů ve své žalobní odpovědi vysvětlila následujícím způsobem. Jelikož orgány shledaly, že došlo k téměř úplnému vrácení DPH za vývozní prodej magnezitových cihel, rozhodly se „pro srovnání s vývozní cenou použít běžnou hodnotu bez DPH, jako by vývozní cena byla ve skutečnosti osvobozena od jakékoli DPH, a z této ceny odečíst výši nevrácené DPH“. Rada upřesnila, že ačkoliv by „podle článku 2 odst. 10 [písm. b) základního nařízení] bylo ortodoxnější [zachovat] v běžné hodnotě sazbu DPH úměrnou sazbě, která se použije na vývozní prodeje po vrácení a neodečíst zbytkovou DPH z ceny těchto prodejů“, bylo uváženo, že „s ohledem na nízkou sazbu DPH (blízkou nule), jež se použije na vývozní prodeje po vrácení čínskými daňovými orgány v průběhu původního šetření, […] je ze správního hlediska praktičtější tuto DPH vývozních cen jednoduše zrušit“.
11 Žalobkyně na jednání předložila nedatovaný dokument s názvem „Konkrétní konečné informace“ (Specific definitive disclosure), ze kterého vyplývá, že vývozní cena byla skutečně upravena způsobem, jenž Rada popsala. Tento dokument byl po vyslechnutí účastníků založen do spisu, což bylo zaneseno do protokolu o jednání. Rada mimoto na jednání uvedla, že orgány nadále zastávají názor, že přístup během původního šetření není v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení [nyní čl. 2 odst. 10 písm. b) nařízení č. 1225/2009], jelikož toto ustanovení se vztahuje pouze na úpravu běžné hodnoty, nikoli vývozní ceny a úprava této ceny má být založena na čl. 2 odst. 10 písm. k) téhož nařízení [nyní čl. 2 odst. 10 písm. k) nařízení č. 1225/2009].
12 Dne 15. července 2009 Komise zaslala žalobkyni dokument nazvaný „Dokument R453 o obecných informacích“ (General Disclosure Document R453), v němž ohledně metody srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny použité při přezkumném řízení uvedla v bodě B.4 daného dokumentu nazvaného „Srovnání“ následující:
„Průměrná běžná hodnota a průměrná vývozní cena byly pro každý typ dotčeného výrobku srovnány na základě ceny ze závodu a na stejné obchodní úrovni. K zajištění spravedlivého porovnání běžné hodnoty a vývozní ceny bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům v činitelích, u nichž bylo potvrzeno a prokázáno, že ovlivňují ceny a jejich srovnatelnost. K tomuto účelu byly v případech, kdy byly použitelné a odůvodněné, provedeny úpravy určené ke zohlednění rozdílů týkajících se nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a poskytnutí úvěru, jakož i skutečně zaplacených antidumpingových cel.
Šetřením bylo prokázáno, že DPH zaplacená za vývozní prodeje vrácena nebyla. V původním šetření byla DPH odečtena jak z běžné hodnoty tak z vývozní ceny, aby vývozní cena a běžná hodnota odrážely stejnou úroveň nepřímé daně. V souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení je však zastáván názor, že postup při nevrácení nepřímých daní z vývozu spočívá v úpravě běžné hodnoty o částku vnitrostátní daně, která se uplatní v případě, že obdobný výrobek je prodán za účelem spotřeby v zemi vývozu. V důsledku toho byla při výpočtu běžné hodnoty zohledněna zaplacená nebo splatná DPH.“
13 V dalším dokumentu nazvaném „Příloha II – dokument o konkrétních informacích“ (Annex II Specific Disclosure Document), který byl žalobkyni předán téhož dne, Komise v bodě 3.2 uvedeného dokumentu nazvaného „Úpravy – běžná hodnota“ upřesnila následující:
„Z důvodu nákladů na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku a poskytnutí úvěru byly provedeny úpravy běžné hodnoty.
V souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení spočívá postup při nevrácení nepřímých daní z vývozu v úpravě běžné hodnoty o částku vnitrostátní daně, která se uplatní v případě, že je obdobný výrobek prodán za účelem spotřeby v zemi vývozu. V důsledku toho byla při výpočtu běžné hodnoty zohledněna zaplacená nebo splatná DPH. Sazba DPH použitá pro tyto účely dosahuje výše 17 %.“
14 Dopisem ze dne 24. července 2009 žalobkyně předložila svá vyjádření k dokumentům uvedeným v bodech 12 a 13 výše a zpochybnila zejména „novou“ metodu srovnání vývozní ceny s běžnou hodnotou na základě „zahrnuté DPH“.
15 Dne 31. července 2009 Komise zaslala žalobkyni dokument nazvaný „Orientace Komise po vaší reakci na konečné informace“ (Orientations of the Commission’s services after your reactions to final disclosure), v němž bylo v bodě 3 uvedeno zejména následující:
„V poskytnutých informacích […] bylo uvedeno, že šetřením bylo prokázáno, že DPH zaplacená z vývozního prodeje vrácena nebyla a vývozní cena i běžná hodnota budou stanoveny na základě zaplacené nebo splatné DPH. Ve vašich vyjádřeních ze dne 24. července 2009 tvrdíte, že takový přístup je v rozporu se zákonem. K vašim argumentům je však třeba uvést následující:
Zaprvé, pokud jde o argument, že v původním šetření byly použity jiné postupy (tj. odpočet DPH od běžné hodnoty i od vývozní ceny), je nutno zdůraznit, že okolnosti v období přezkumného šetření nebyly stejné jako okolnosti v původním období šetření. Zatímco během původního období šetření byla DPH částečně vrácena, což si vyžádalo úpravu podle čl. 2 odst. 10, během období přezkumného šetření nebyla DPH z vývozního prodeje vrácena vůbec. Proto nebylo nutné provést úpravu výše DPH ani u vývozní ceny, ani u běžné hodnoty. Přestože uvedené skutečnosti lze označit za změnu postupu podle čl. 11 odst. 9 základního nařízení [nyní čl. 11 odst. 9 nařízení č. 1225/2009] je to odůvodněné, neboť došlo ke změně okolností.“
16 Závěrem je v bodech 29 až 32 odůvodnění napadeného nařízení obsažených v bodě 4 nazvaném „Srovnání“ uvedeno následující:
„(29) Průměrná běžná hodnota a průměrná vývozní cena každého typu dotčeného výrobku byly srovnány na základě ceny ze závodu, na stejné obchodní úrovni a se stejnou úrovní nepřímého zdanění. Pro zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Pro tento účel byly v oprávněných a doložených případech provedeny úpravy s ohledem na náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku, poskytnutí úvěru a skutečně zaplacená antidumpingová cla.
(30) Šetřením se zjistilo, že DPH zaplacená z vývozního prodeje nebyla vrácena (a to ani částečně, jak tomu bylo v původním šetření). Při poskytnutí informací žadateli podle článku 20 základního nařízení [nyní článku 20 nařízení č. 1225/2009] proto bylo uvedeno, že vývozní cena i běžná hodnota budou stanoveny na základě zaplacené nebo splatné DPH. Žadatel namítal, že takový postup je v rozporu se zákonem. V souvislosti s jeho argumenty se uvádí následující.
(31) Zaprvé, pokud jde o argument, že v původním šetření byly použity jiné postupy (tj. odpočet DPH od běžné hodnoty i od vývozní ceny), je nutno zdůraznit, že okolnosti v období přezkumného šetření nebyly stejné jako okolnosti v původním období šetření. Zatímco během původního období šetření, jak je uvedeno výše, byla DPH částečně vrácena, což si vyžádalo úpravu podle čl. 2 odst. 10 [základního nařízení], během období přezkumného šetření nebyla DPH z vývozního prodeje vrácena vůbec. Proto nebylo nutné provést úpravu výše DPH ani u vývozní ceny, ani u běžné hodnoty. Přestože uvedené skutečnosti lze označit za změnu postupů, podle čl. 11 odst. 9 základního nařízení je to oprávněné, neboť došlo ke změně okolností.
(32) Druhým argumentem žadatele je, že metoda použitá v tomto přezkumu uměle zvýší dumpingové rozpětí. Tento argument nelze přijmout, neboť použitá metoda je neutrální. Má totiž stejný účinek, i pokud společnost například v případě některých výrobků nebo transakcí prodává zboží do Společenství za vývozní cenu, která není dumpingová. Jinými slovy, i kdyby zahrnutí DPH do obou stran rovnice vedlo ke zvýšení rozdílu mezi oběma hodnotami, totéž by platilo rovněž v případech, kdy se o dumping nejedná.“
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
17 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 22. října 2009 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
18 Samostatným podáním zapsaným v kanceláři Tribunálu téhož dne, žalobkyně podala podle článku 76a jednacího řádu Tribunálu návrh na projednání věci ve zrychleném řízení. Dopisem ze dne 9. listopadu 2009 Rada podala k tomuto návrhu své vyjádření. Dopisem ze dne 23. listopadu 2009 Tribunál žalobkyni informoval o svém rozhodnutí zamítnout návrh na zrychlené řízení.
19 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil antidumpingové clo uložené napadeným nařízením v rozsahu, v němž toto clo překračuje clo, které by se uplatnilo, pokud by bylo v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení určeno podle metody výpočtu použité při původním šetření, za účelem zohlednění nevrácení čínské DPH při vývozu;
– uložil Radě náhradu nákladů řízení.
20 Rada navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
21 Aktem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. ledna 2010 podala Komise návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Rady. Usnesením ze dne 5. března 2010 povolil předseda třetího senátu Tribunálu toto vedlejší účastenství. Komise svůj spis vedlejšího účastníka nepředložila ve stanovené lhůtě.
22 Vzhledem k překážce na straně jednoho ze soudců určil předseda Tribunálu na základě čl. 32 odst. 3 jednacího řádu pro doplnění senátu jiného soudce.
23 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (první senát) zahájit ústní část řízení.
24 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání dne 14. června 2011.
Právní otázky
Přehled žalobních důvodů směřujících ke zrušení
25 Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí dva žalobní důvody.
26 První žalobní důvod vychází z porušení čl. 2 odst. 10 základního nařízení v rozsahu, v němž je uvedená změna metody v rozporu se zásadou spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.
27 Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení, jelikož Komise v rámci přezkumného řízení, jenž vedlo k přijetí napadeného nařízení, nepoužila stejnou metodu jako metodu použitou při původním šetření.
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 2 odst. 10 základního nařízení
28 Na podporu prvního žalobního důvodu žalobkyně v podstatě uvádí, že při původním šetření Komise posuzovala nevrácení (částečné) DPH při vývozu jako vývozní náklad, jelikož vedlo ke snížení zisku vývozce z jeho vývozních prodejů. Komise tedy podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení odečetla z vývozní ceny nevrácenou částku DPH. V průběhu přezkumného řízení Komise naopak metodu naprosto změnila.
29 Podle žalobkyně se čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení na projednávaný případ nepoužije. Uvedené ustanovení se vztahuje pouze na finanční úlevy poskytnuté některými státy, které poplatky a daně zaplacené na vstupech v různých stádiích výroby produktu vrací, jestliže je tento produkt vyvezen. V takovém případě je běžná hodnota upravena formou odpočtu částky odpovídající vrácení dotčených poplatků a daní. Uvedené ustanovení se naopak nepoužije na projednávaný případ, který se týká daně vybrané při vývozu dotyčného produktu. Komise tedy měla nesprávně za to, že je podle čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení povinna srovnat běžnou hodnotu a vývozní cenu na základě „zahrnuté DPH“, což je metoda, kterou orgány nikdy předtím nepoužily. Žalobkyně upřesňuje, že pouhý rozdíl v míře vrácení DPH při vývozu nemůže tuto radikální změnu metody odůvodnit, vzhledem k tomu, že její (částečné) nevrácení je vývozním nákladem, který je třeba z vývozní ceny odečíst.
30 Žalobkyně zpochybňuje úvahy uvedené v bodech 31 a 32 odůvodnění napadeného nařízení, podle kterých je srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny spravedlivé, či dokonce neutrální, jelikož tyto dva prvky jsou srovnávány na stejném základě, a sice na základě „zahrnuté DPH“, což má stejné účinky. I za předpokladu, že by sazba DPH uplatněná na domácí i na vývozní prodej byla totožná, částka, na jejímž základě se uvedená DPH vypočte, je odlišná. V takových situacích, na něž se vztahují dumpingová řízení, jako je situace v projednávaném případě, je vývozní cena zpravidla nižší než běžná hodnota, takže výše DPH připočtené k běžné hodnotě je vyšší než DPH zaplacená vývozcem z jeho vývozních prodejů. Metoda srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny se zahrnutou DPH tak vede k umělému navýšení dumpingového rozpětí. Rada tedy porušila zásadu spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení.
31 Žalobkyně tvrdí, že metoda srovnání použitá v projednávaném případě je s praxí orgánů v oblasti dumpingu neslučitelná. V bodě 31 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 1193/2008 ze dne 1. prosince 2008 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu kyseliny citrónové pocházející z Čínské lidové republiky a o konečném výběru uloženého prozatímního cla (Úř. věst. L 323, s. 1), tak Rada sama výslovně uznala, že čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení je irelevantní a že nevrácení DPH při vývozu musí být předmětem úpravy na základě čl. 2 odst. 10 písm. k) uvedeného nařízení.
32 Žalobkyně z výše uvedeného vyvodila, že napadené nařízení je v rozporu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Podle ní by antidumpingové clo uložené na její dovozy bylo značně nižší, tj. řádově asi o 4 až 5 %, pokud by Komise použila tutéž metodu srovnání jako při původním šetření, jenž byla s tímto ustanovením v souladu.
33 Rada navrhuje, aby byl projednávaný žalobní důvod zamítnut.
34 Zaprvé je třeba přezkoumat argument, jímž Rada popírá, že pro účely „úpravy“ běžné hodnoty nebo vývozní ceny při přezkumu uplatnila čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení.
35 V dokumentu nazvaném „Dokument R453 o obecných informacích“ sice Komise na čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení odkázala, aby odůvodnila svůj závěr, že „postup při nevrácení nepřímých daní z vývozu spočívá v úpravě běžné hodnoty o částku vnitrostátní daně, která se uplatní v případě, že obdobný výrobek je prodán za účelem spotřeby v zemi vývozu“ a „[v] důsledku toho byla při výpočtu běžné hodnoty zohledněna zaplacená nebo splatná DPH“ (viz bod 12 výše). Uvedené odůvodnění Komise také zopakovala v dokumentu nazvaném „Příloha II – dokument o konkrétních informacích“ (viz bod 13 výše).
36 Jak nicméně vyplývá z dokumentu nazvaného „Orientace Komise po vaší reakci na konečné informace“, je třeba konstatovat, že Komise svůj přístup následně upravila. Podle jejího názoru v podstatě nebyla při přezkumu nutná žádná úprava vývozní ceny či běžné hodnoty ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení (viz bod 15 výše). Stejné odůvodnění nakonec Rada uvedla v bodě 31 odůvodnění napadeného nařízení (viz bod 16 výše).
37 Z toho vyplývá, že Rada měla v napadeném nařízení za to, že na rozdíl od původního šetření nebyly podmínky pro úpravu běžné hodnoty nebo vývozní ceny na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení během přezkumného řízení splněny, takže toto ustanovení nebylo možné uplatnit. Navzdory tomu, co dále vyplývá z předběžných dokumentů Komise nazvaných „Dokument R453 o obecných informacích“ (viz bod 12 výše) a „Příloha II – dokument o konkrétních informacích“ (viz bod 13 výše), tedy nelze mít za to, že Rada s ohledem na DPH ve výši 17 % uplatnila v napadeném nařízení čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení a za účelem obnovení symetrie mezi uvedenou hodnotou a cenou tak ve smyslu tohoto ustanovení upravila běžnou hodnotu a vývozní cenu.
38 Proto je třeba zamítnout argument žalobkyně, že metoda srovnání uplatněná v napadeném nařízení spočívala v úpravě běžné hodnoty a vývozní ceny na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení. Jednalo se totiž o srovnání této hodnoty a ceny na základě „zahrnuté DPH“ pouze podle obecného ustanovení čl. 2 odst. 10 první a druhé věty (nyní čl. 2 odst. 10 první a druhá věta nařízení č. 1225/2009) téhož nařízení.
39 Zadruhé je třeba přezkoumat, zda byla uvedená metoda srovnání spravedlivá ve smyslu čl. 2 odst. 10 první věty základního nařízení, což žalobkyně zpochybňuje zejména z důvodu, že uvedená metoda vedla k umělému zvýšení dumpingového rozpětí.
40 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v oblasti obchodních ochranných opatření mají orgány Společenství širokou posuzovací pravomoc z důvodu komplexnosti hospodářských, politických a právních situací, které musejí zkoumat (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. září 2007, Ikea Wholesale, C‑351/04, Sb. rozh. s. I‑7723, bod 40; rozsudky Tribunálu ze dne 8. července 2008, Huvis v. Rada, T‑221/05, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 38, a ze dne 23. září 2009, Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada, T‑296/06, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 40).
41 Tato široká pravomoc se v zásadě týká rovněž posouzení skutečností odůvodňujících spravedlnost použité metody srovnání, přičemž pojem spravedlnost má vágní povahu a musí být orgány případ od případu konkretizován s ohledem na příslušný hospodářský kontext. Ustálenou judikaturou bylo uznáno, že volba mezi různými metodami výpočtu dumpingového rozpětí a určení běžné hodnoty výrobku předpokládají posouzení komplexních hospodářských situací, a soudní přezkum takového posouzení tak musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení zjištěného skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci (rozsudek Ikea Wholesale, bod 40 výše, bod 41 rozsudek Huvis v. Rada, bod 40 výše, bod 39; v tomto smyslu viz také rozsudek Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada, bod 40 výše, bod 41).
42 Dále bylo v judikatuře upřesněno, že jak ze znění, tak i struktury čl. 2 odst. 10 základního nařízení vyplývá, že úpravu vývozní ceny nebo běžné hodnoty lze učinit pouze z důvodu zohlednění rozdílů týkajících se faktorů, které mají vliv na ceny, a tedy na jejich srovnatelnost. Jinými slovy to znamená, že cílem úpravy je obnovit symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou výrobku, takže pokud byla úprava náležitým způsobem provedena, znamená to, že obnovila symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Naproti tomu, pokud úprava nebyla náležitým způsobem provedena, znamená to, že byla vytvořena asymetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou (viz rozsudek Dongguan Nanzha Leco Stationery v. Rada, bod 40 výše, bod 42 a v něm citovaná judikatura).
43 Při posuzování spravedlnosti použité metody srovnání tak pojem symetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou představuje klíčový prvek odpovídající nutnosti zajistit srovnatelnost cen ve smyslu čl. 1 odst. 2 základního nařízení (nyní čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1225/2009). Podle čl. 2 odst. 10 první až třetí věty téhož nařízení (nyní čl. 2 odst. 10 první a třetí věty nařízení č. 1225/2009) se spravedlivé srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou musí provést na stejné obchodní úrovni a na základě prodeje uskutečněného ve stejné nebo co nejbližší době, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen, a pouze v případech, kdy určenou běžnou hodnotu a vývozní cenu nelze srovnat , jsou orgány oprávněny provést úpravy.
44 Jak tvrdila Rada na jednání, nadto z definic v odst. 1 prvním pododstavci a v odstavci 8 článku 2 základního nařízení (nyní odst. 1 prvního pododstavce odstavci 8 článku 2 nařízení č. 1225/2009) vyplývá, že běžná hodnota je ta, která se „obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny v běžném obchodním styku“ a vývozní cena je ta, která je „skutečně zaplacená nebo kterou je třeba zaplatit“, což v zásadě vyžaduje zahrnutí DPH do uvedené hodnoty a ceny.
45 Za takových podmínek mohla mít Rada, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, za to, že srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na základě „zahrnuté DPH“ představovalo v projednávaném případě spravedlivou metodu srovnání, jelikož uvedené srovnání bylo provedeno při dodržení požadavku na symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou na stejné obchodní úrovni v případě současného domácího i vývozního prodeje, které jsou podřízeny sazbě DPH ve výši 17 %.
46 Žalobkyně nepředložila žádný argument nebo skutečnost prokazující zjevně nepřiměřenou povahu této metody srovnání a její odůvodnění se omezuje pouze na tvrzení o změně metody výpočtu ve srovnání s metodou použitou při původním šetření, což může vést k umělému zvýšení dumpingového rozpětí. S ohledem na široký prostor orgánů pro uvážení však tato argumentace nemůže prokázat, že uvedená metoda, která je založena na stejných parametrech srovnání, byla nespravedlivá a ani že její uplatnění bylo stiženo zjevně nesprávným posouzením.
47 Je třeba upřesnit, že žalobkyně nepopírá, že orgány v napadeném nařízení důsledně uplatňovaly metodu srovnání, že uvedené srovnání se týkalo domácího a vývozního prodeje uskutečněného v co nejbližší době a že uvedené prodeje byly DPH podrobeny na stejné obchodní úrovni ve smyslu čl. 2 odst. 10 druhé věty základního nařízení.
48 Obdobně žalobkyně neprokázala existenci ustálené praxe orgánů, pokud jde o odpočet DPH, běžnou hodnotu i vývozní cenu pro účely jejich spravedlivého srovnání ve smyslu čl. 2 odst. 10 základního nařízení. Příklady uvedené v žalobě se totiž netýkají žádné ze situací tohoto druhu, ale případů, jejichž následkem je pouze úprava vývozní ceny z důvodu částečného vrácení DPH čínskými orgány – jako úprava provedená v projednávaném případě při původním šetření, jejíž legalita není předmětem projednávaného sporu.
49 Rada se tedy při srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na základě „zahrnuté DPH“ nedopustila zjevně nesprávného posouzení, ani neporušila požadavek spravedlivého srovnání na základě čl. 2 odst. 10 první věty základního nařízení.
50 První žalobní důvod je proto třeba zamítnout jako neopodstatněný.
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení
51 Na podporu druhého žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení je také v rozporu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení v rozsahu, v němž je založen na použití metody srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou, která se zásadně liší od metody použité při původním šetření. V tomto ohledu není uvedený postup v souladu s relevantní judikaturou (rozsudek Huvis v. Rada, bod 40 výše, bod 41).
52 Žalobkyně je toho názoru, že orgány nepředložily platné odůvodnění dané změny metody srovnání. Skutečnost, že mezi obdobími, kterých se týkalo původní šetření a přezkum, stoupla sazba nevrácené DPH ze 4 % na 17 %, není změnou okolností ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení, jež může odůvodnit upuštění od metody použité při původním šetření. Závěrem tvrdí, že orgány neprokázaly, že metoda uplatněná při původním šetření nebyla v souladu s čl. 2 odst. 10 téhož nařízení. Žalobkyně v každém případě prokázala, že nová metoda je v rozporu se zásadou spravedlivého srovnání upravenou tímto ustanovením a spočívá na nekonzistentním odůvodnění.
53 Rada navrhuje, aby byl projednávaný žalobní důvod zamítnut.
54 Z článku 11 odst. 9 základního nařízení vyplývá, že orgány jsou v rámci přezkumu v zásadě povinny používat tutéž metodu, včetně metody pro srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení, jako při původním šetření, které vedlo k uložení cla. Totéž ustanovení však stanoví výjimku, která umožňuje orgánům, aby postupovaly jinak než při původním šetření, ovšem pouze v případě, že došlo ke změně okolností. V tomto ohledu je třeba připomenout, že jakoukoliv odchylku nebo výjimku z obecného pravidla je třeba vykládat striktně. Jestliže orgány chtějí použít metodu odlišnou od metody uplatněné při původním šetření, pak jim náleží prokázat, že se změnily okolnosti (viz rozsudek Huvis v. Rada, bod 40 výše, bod 41 a v něm citovaná judikatura).
55 Jak bylo konstatováno v bodech 10 a 11 výše, Rada uznala, že při původním šetření upravila vývozní ceny ve smyslu čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení a že při přezkumném řízení od takové úpravy upustila, neboť nebyly splněny podmínky daného ustanovení.
56 Je nutné konstatovat, že tento rozdíl v přístupu Rady nevyplývá ze „změny metody“ ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení.
57 V tomto ohledu je třeba uvést, že pojmy „metoda“ a „úprava“ se nepřekrývají. I za předpokladu, že by pojem „úprava“ podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení mohl být kladen na roveň pojmu „metoda“ ve smyslu čl. 11 odst. 9 téhož nařízení, z důvodů uvedených v bodě 31 odůvodnění napadeného nařízení, jakož i z úvah popsaných v bodech 34 až 38 výše však vyplývá, že orgány v projednávaném případě „metodu úpravy“ mezi původním šetřením a přezkumným řízením ve smyslu judikatury „nezměnily“ (viz rozsudek Huvis v. Rada, bod 40 výše, body 27, 28 a 43 týkající se změny mezi „zvýhodňující“ metodou nebo metodou „input“ a „zbytkovou“ metodou), ale na rozdíl od situace v původním šetření pouze upustily od úpravy, neboť podmínky uvedené v čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, které takovou úpravu odůvodňují, nebyly v okamžiku přezkumu naplněny. Samotné upuštění od úpravy, která byla s ohledem na okolnosti projednávaného případu neodůvodněná, přitom nelze považovat za změnu metody ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení.
58 Článek 11 odst. 9 základního nařízení vyžaduje, aby dotčená metoda byla v souladu s ustanoveními článku 2 a článku 17 (nyní článku 17 nařízení č. 1225/2009) téhož nařízení, jehož požadavky je třeba dodržet v každém případě. Tribunál v této souvislosti již rozhodl, že pokud se při přezkumu ukáže, že uplatnění metody použité při původním šetření nebylo v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, orgány jsou povinny uvedenou metodu již neuplatňovat (viz v tomto smyslu rozsudek Huvis v. Rada, bod 40 výše, body 42 a 50) i přesto, že to vede ke „změně metody“ v přesném slova smyslu.
59 Jestliže orgány nejsou při přezkumném řízení oprávněny provést úpravu podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení, nemohou být na základě čl. 11 odst. 9 téhož nařízení nicméně nuceny tak učinit pouze z důvodu, že taková úprava byla provedena v průběhu původního šetření. Jinými slovy, jelikož posledně uvedené ustanovení výslovně požaduje, aby metoda použitá při přezkumu splňovala požadavky článku 2 základního nařízení, nemůže být výsledkem takového přezkumu úprava nepovolená zejména čl. 2 odst. 10 písm. b) uvedeného nařízení.
60 Jak uznává sama žalobkyně (viz body 29 a 31 výše), čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, který orgány použily při původním šetření, přitom není relevantním právním základem k tomu, aby byla při přezkumu případně provedena úprava zejména vývozní ceny, na niž se toto ustanovení nevztahuje. Za takových podmínek není třeba odpovídat na otázku, zda metoda použitá v projednávaném případě při původním šetření byla v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) uvedeného nařízení, což Rada sama na jednání zpochybnila (viz bod 11 výše).
61 Z výše uvedeného plyne, že Rada srovnáním běžné hodnoty a vývozních cen dotyčných výrobků na základě „zahrnuté DPH“ neporušila čl. 11 odst. 9 základního nařízení.
62 I za předpokladu, že by Rada během přezkumného řízení přijala jinou metodu srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny dotyčných výrobků, než byla uplatněna při původním šetření, v každém případě prokázala, že mezi původním šetřením a přezkumným řízením se změnily okolnosti a tato změna mohla odůvodnit upuštění od takové úpravy.
63 Je nesporné, že čínská DPH z vývozních prodejů dotyčných výrobků byla při původním šetření částečně vrácena, zatímco v případě domácích prodejů byla tato DPH vybírána v plné výši. Naopak během přezkumného řízení podléhaly domácí i vývozní prodeje povinnosti k zaplacení DPH v plné výši. V souladu s tím, co je uvedeno v bodě 31 odůvodnění napadeného nařízení, tento rozdíl představuje změnu v okolnostech ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení.
64 S přihlédnutím k této změně okolností byla Rada při přezkumném řízení kromě toho oprávněna upustit od úpravy běžné hodnoty a vývozní ceny, jelikož bylo možné provést spravedlivé srovnání mezi uvedenou hodnotou a cenou na základě „zahrnuté DPH“, zatímco při původním šetření měla za to, že úprava je nutná za účelem obnovení symetrie relevantních parametrů srovnání, jelikož na vyvážené výrobky se vztahovalo částečné vrácení DPH.
65 Metoda srovnání, kterou Rada při přezkumném řízení uplatnila, tedy nebyla v rozporu s čl. 11 odst. 9 základního nařízení.
66 Druhý žalobní důvod je tedy rovněž třeba zamítnout jako neopodstatněný.
67 S ohledem na veškeré předcházející úvahy je třeba projednávanou žalobu zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
68 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou.
69 Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Komise tedy ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (první senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials Co. Ltd ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie.
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
Azizi | Vadapalas | Frimodt Nielsen |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. prosince 2011.
Podpisy.
Obsah
Právní rámec
Skutečnosti předcházející sporu
Relevantní antidumpingová nařízení
Čínská právní úprava DPH
Správní řízení
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
Právní otázky
Přehled žalobních důvodů směřujících ke zrušení
K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 2 odst. 10 základního nařízení
Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení
K nákladům řízení