Věc T-423/09
Dashiqiao Sanqiang Refractory Materials Co. Ltd
v.
Rada Evropské unie
„Dumping – Dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Číny – Nařízení o zastavení prozatímního přezkumu – Srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny – Zohlednění daně z přidané hodnoty ze země původu – Použití odlišné metody od metody použité při původním šetření – Změna okolností – Článek 2 odst. 10 písm. b) a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 384/96 [nyní čl. 2 odst. 10 písm. b) a čl. 11 odst. 9 nařízení (ES) č. 1225/2009]“
Shrnutí rozsudku
1. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Přezkumné řízení – Srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou na základě „zahrnuté daně z přidané hodnoty“
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10 písm. b) a čl. 11 odst. 3, č. 1659/2005, č. 826/2009 a č. 1225/2009, čl. 2 odst. 10 písm. b) a čl. 11 odst. 3)
2. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou – Posuzovací pravomoc orgánů – Srovnání na stejné obchodní úrovni
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 10, a č. 1225/2009, čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 10)
3. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Přezkumné řízení – Změna metody výpočtu
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 10, čl. 11 odst. 9 a článek 17, a č. 1225/2009, čl. 2 odst. 10, čl. 11 odst. 9 a článek 17)
1. V nařízení č. 826/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1659/2005 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz některých magnezitových cihel pocházejících z Čínské lidové republiky, má Rada za to, že během řízení o částečném prozatímním přezkumu antidumpingového opatření na základě čl. 11 odst. 3 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 11 odst. 3 nařízení č. 1225/2009), na rozdíl od původního šetření nebyly splněny podmínky pro úpravu běžné hodnoty nebo vývozní ceny na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení (nyní čl. 2 odst. 10 písm. b) nařízení č. 1225/2009), takže toto ustanovení nebylo možné uplatnit, a vzhledem k tomu nelze mít za to, že Rada s ohledem na DPH ve výši 17 % v nařízení č. 826/2009 uplatnila čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení a za účelem obnovení symetrie mezi uvedenou hodnotou a cenou tak ve smyslu tohoto ustanovení upravila běžnou hodnotu a vývozní cenu. Proto je třeba odmítnout, že metoda srovnání uplatněná v nařízení č. 826/2009 spočívá v úpravě běžné hodnoty a vývozní ceny na základě čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení. Jednalo se totiž o srovnání této hodnoty a ceny na základě „zahrnuté DPH“ pouze podle obecného ustanovení čl. 2 odst. 10 první a druhé věty základního nařízení (nyní čl. 2 odst. 10 první a druhá věta nařízení č. 1225/2009).
(viz body 37–38)
2. V oblasti obchodních ochranných opatření mají orgány Společenství širokou posuzovací pravomoc z důvodu komplexnosti hospodářských, politických a právních situací, které musejí zkoumat. Tato posuzovací pravomoc se týká rovněž posouzení skutečností odůvodňujících spravedlnost použité metody srovnání, přičemž pojem spravedlnost má vágní povahu a musí být případ od případu konkretizován s ohledem na příslušný hospodářský kontext. Volba mezi různými metodami výpočtu dumpingového rozpětí a určení běžné hodnoty výrobku totiž předpokládají posouzení komplexních hospodářských situací, a soudní přezkum takového posouzení tak musí být omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se napadená volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení zjištěného skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci.
Mimoto úpravu vývozní ceny nebo běžné hodnoty lze učinit pouze z důvodu zohlednění rozdílů týkajících se faktorů, které mají vliv na ceny, a tedy na jejich srovnatelnost. To znamená, že cílem úpravy je obnovit symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou výrobku, takže pokud byla úprava náležitým způsobem provedena, znamená to, že obnovila symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou. Naproti tomu, pokud úprava nebyla náležitým způsobem provedena, znamená to, že byla vytvořena asymetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou.
Při posuzování spravedlnosti použité metody srovnání tak pojem symetrie mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou představuje klíčový prvek odpovídající nutnosti zajistit srovnatelnost cen ve smyslu čl. 1 odst. 2 základního nařízení č. 384/96 (nyní čl. 1 odst. 2 nařízení č. 1225/2009). Podle čl. 2 odst. 10 první až třetí věty téhož nařízení (nyní čl. 2 odst. 10 první a třetí věty nařízení č. 1225/2009) se totiž spravedlivé srovnání mezi vývozní cenou a běžnou hodnotou musí provést na stejné obchodní úrovni a na základě prodeje uskutečněného ve stejné nebo co nejbližší době, jakož i s náležitým přihlédnutím k jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen, a pouze v případech, kdy určenou běžnou hodnotu a vývozní cenu nelze srovnat, jsou orgány oprávněny provést úpravy.
Za takových podmínek může mít Rada za to, aniž se dopouští zjevně nesprávného posouzení, že srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny na základě „zahrnuté DPH“ představuje spravedlivou metodu srovnání, jestliže je uvedené srovnání provedeno při dodržení požadavku na symetrii mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou na stejné obchodní úrovni v případě současného domácího i vývozního prodeje, které jsou podřízeny stejné sazbě DPH.
(viz body 40–43, 45)
3. Z článku 11 odst. 9 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 (nyní čl. 11 odst. 9 nařízení č. 1225/2009), vyplývá, že orgány jsou v rámci přezkumu v zásadě povinny používat tutéž metodu, včetně metody pro srovnání vývozní ceny a běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 10 téhož nařízení (nyní čl. 2 odst. 10 nařízení č. 1225/2009), jako při původním šetření, které vedlo k uložení antidumpingového cla. Totéž ustanovení však stanoví výjimku, která umožňuje orgánům, aby postupovaly jinak než při původním šetření, ovšem pouze v případě, že došlo ke změně okolností.
Mimoto pojmy „metoda“ a „úprava“ se nepřekrývají. I za předpokladu, že by pojem „úprava“ podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení mohl být kladen na roveň pojmu „metoda“ ve smyslu čl. 11 odst. 9 téhož nařízení, v případě, kdy orgány jednoduše od úpravy upustily, protože na rozdíl od situace v původním šetření nebyly v okamžiku přezkumu naplněny podmínky uvedené v čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení (nyní čl. 2 odst. 10 písm. b) nařízení č. 1225/2009), které takovou úpravu odůvodňují, samotné upuštění od úpravy nelze považovat za změnu metody ve smyslu čl. 11 odst. 9 základního nařízení. Uvedené ustanovení totiž vyžaduje, aby dotčená metoda byla v souladu s ustanoveními článku 2 a článku 17 (nyní článku 17 nařízení č. 1225/2009) téhož nařízení, jehož požadavky je třeba dodržet v každém případě. Pokud se při přezkumu ukáže, že uplatnění metody použité při původním šetření nebylo v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. b) základního nařízení, orgány jsou povinny uvedenou metodu již neuplatňovat i přesto, že to vede ke „změně metody“ v přesném slova smyslu.
Jestliže orgány nejsou při přezkumném řízení oprávněny provést úpravu podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení, nemohou být na základě čl. 11 odst. 9 téhož nařízení nicméně nuceny tak učinit pouze z důvodu, že taková úprava byla provedena v průběhu původního šetření.
I za předpokladu, že by Rada během přezkumného řízení přijala jinou metodu srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny dotyčných výrobků, než byla uplatněna při původním šetření, v každém případě prokázala, že mezi původním šetřením a přezkumným řízením se změnily okolnosti a tato změna mohla odůvodnit upuštění od takové úpravy.
(viz body 54, 57–59, 62, 65)