null
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)
25. dubna 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Zdanění energetických produktů a elektřiny – Směrnice 2003/96/ES – Zdanění podle zásady skutečného použití těchto produktů – Příloha I – Minimální úrovně zdanění energetických produktů stanovené uvedenou směrnicí – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 2 odst. 1 písm. a) – Skutečnost vedoucí ke vzniku daňové povinnosti – Článek 63 – Vznik povinnosti k DPH – Článek 78 odst. 1 písm. a) – Základ daně – Vrácení energetických produktů do daňového skladu – Podmínky uložené vnitrostátním právem – Dodatečná spotřební daň a DPH uplatněné jako sankce za nedodržení těchto podmínek – Zásada proporcionality“
Ve věci C‑657/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Tribunalul Prahova (župní soud v Prahové, Rumunsko) ze dne 29. března 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 18. října 2022, v řízení
SC Bitulpetrolium Serv SRL
proti
Administraţia Judeţeană a Finanţelor Publice Prahova – Direcţia Generală Regională a Finanţelor Publice Ploieşti,
SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),
ve složení: N. Piçarra (zpravodaj), předseda senátu, N. Jääskinen a M. Gavalec, soudci,
generální advokát: J. Richard de la Tour,
za soudní kancelář: R. Şereş, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. listopadu 2023,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za rumunskou vládu: E. Gane a A. Rotăreanu, jako zmocněnkyně,
– za Evropskou komisi: A. Armenia a F. Moro, jako zmocněnkyně,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 3, článku 5 a čl. 21 odst. 1 směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Úř. věst. 2003, L 283, s. 51; Zvl. vyd. 09/01, s. 405), článků 2, 250 a 273 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1), jakož i zásad proporcionality a neutrality daně z přidané hodnoty (DPH).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností SC Bitulpetrolium Serv SRL (dále jen „Bitulpetrolium“) a Administrația Județeană a Finanțelor Publice Prahova – Direcția Generală Regională a Finanțelor Publice Ploiești (župní správa veřejných financí v Prahové – regionální generální ředitelství správy veřejných financí v Ploješti, Rumunsko) ve věci dodatečné spotřební daně a DPH, které tento orgán uložil společnosti Bitulpetrolium jako sankci za nedodržení podmínek pro vrácení jednoho z energetických produktů uváděného touto společností na trh do daňového skladu.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2003/96
3 Body 3, 9, 17 a 18 odůvodnění směrnice 2003/96 uvádějí:
„(3) Řádné fungování vnitřního trhu a dosažení cílů ostatních politik Společenství vyžaduje stanovit na úrovni Společenství minimální úrovně zdanění pro většinu energetických produktů, včetně elektřiny, zemního plynu a uhlí.
[...]
(9) Členským státům by měla být ponechána volnost nutná k vymezení a provádění politik přizpůsobených jejich vnitrostátním podmínkám.
[...]
(17) Je vhodné stanovit různé minimální úrovně zdanění v rámci Společenství podle způsobu použití energetických produktů a elektřiny.
(18) Energetické produkty používané jako pohonná hmota k některým průmyslovým a obchodním účelům a energetické produkty používané jako paliva se obvykle zdaňují nižšími sazbami, než jsou sazby uplatňované na energetické produkty používané jako pohonná hmota.
[...]“
4 Článek 4 odst. 2 uvedené směrnice stanoví, že pro její účely „se ‚úrovní zdanění‘ rozumí celková výše všech nepřímých daní (s výjimkou DPH), která se vypočítává přímo nebo nepřímo z množství energetických produktů a elektřiny v době jejich propuštění pro domácí spotřebu“.
5 Příloha I této směrnice stanoví minimální úrovně zdanění uplatnitelné na „pohonné hmoty“ (tabulka A), „pohonné hmoty používané pro účely stanovené v čl. 8 odst. 2“ této směrnice (tabulka B) a „paliva a elektřinu“ (tabulka C). Na plynový olej určený k použití jako pohonná hmota se vztahuje minimální úroveň zdanění ve výši 330 eur na 1 000 l a 21 eur na 1 000 l, je-li používán jako pohonná hmota k určitým průmyslovým a obchodním účelům. Při použití jako palivo podléhá tento olej minimální úrovni zdanění ve výši 21 eur na 1 000 l. Minimální úroveň zdanění „těžkého topného oleje“ určeného k použití jako palivo činí 15 eur na 1 000 kg.
Směrnice 2006/112
6 Podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2006/112 platí následující:
„Předmětem DPH jsou tato plnění:
a) dodání zboží za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková;
[...]“
7 Článek 63 uvedené směrnice stanoví:
„Zdanitelné plnění je uskutečněno a daňová povinnost vzniká dodáním zboží nebo poskytnutím služby.“
8 Článek 78 této směrnice uvádí:
„Základ daně zahrnuje tyto položky:
a) daně, cla, dávky a poplatky, s výjimkou samotné DPH;
[...]“
Rumunské právo
9 Článek 425 Legea nr. 227/2015 privind Codul fiscal (zákon č. 227/2015 o daňovém zákoníku) ze dne 8. září 2015 (Monitorul Oficial al României, část I, č. 688 ze dne 10. září 2015) (dále jen „daňový zákoník“) stanoví:
„1. Energetické produkty uvedené v čl. 355 odst. 3 písm. g) [(topný olej)] nebo produkty jim na roveň postavené z hlediska výše spotřební daně mohou být propuštěny ke spotřebě, drženy mimo daňový sklad, přepravovány, a to i v režimu podmíněného osvobození od daně, používány, nabízeny k prodeji nebo prodávány na území Rumunska, pouze pokud jsou označeny a obarveny [...].
2. Ustanovení uvedená v odstavci 1 se nevztahují na energetické produkty uvedené v čl. 355 odst. 3 písm. g) [(topný olej)] nebo produkty jim na roveň postavené z hlediska výše spotřební daně:
[...]
d) u nichž může jejich držitel prokázat zaplacení [spotřební daně] do státního rozpočtu ve výši stanovené pro plynový olej [....]“
10 Článek 427 uvedeného zákoníku v odstavci 7 stanoví::
„V případě energetických produktů uvedených v čl. 355 odst. 3 písm. g) [(topný olej)] nebo produktů jim na roveň postavených z hlediska výše spotřební daně propuštěných ke spotřebě, držených mimo daňový sklad, přepravovaných, a to i v režimu podmíněného osvobození od daně, používaných, nabízených k prodeji nebo prodávaných na území Rumunska, které jsou neoznačené a neobarvené nebo nesprávně označené a obarvené, jakož i v případě, že hospodářské subjekty nedodrží povinnosti týkající se způsobů a postupů daňového dohledu stanovené v závazných metodických pokynech, je spotřební daň splatná ve výši stanovené pro plynový olej.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
11 Bitulpetrolium je společnost s ručením omezeným založená podle rumunského práva, jejímž předmětem činnosti je produkce pevných, kapalných a plynných paliv, jakož i produktů z nich odvozených a velkoobchod s nimi. Měla povolení provozovat daňový sklad platné do 1. října 2018.
12 V rámci namátkové daňové kontroly týkající se zejména období od června 2014 do prosince 2017 inspecția fiscală (daňová inspekce, Rumunsko) konstatovala, že Bitulpetrolium vystavila v souvislosti s energetickým produktem určeným k použití jako palivo, který byl jejími zákazníky v celkovém množství 238 383 kg vrácen do daňového skladu, potvrzení o převzetí a storno faktury bez jakékoli zmínky o označení a obarvení tohoto produktu. Daňová inspekce rovněž uvedla, že Bitulpetrolium v rozporu s použitelným režimem celního dohledu vrácení uvedeného produktu do daňového skladu, kde zůstal až do svého prodeje jiným zákazníkům, písemně neoznámila autoritatea vamală (celní orgán, Rumunsko).
13 Dne 7. srpna 2020 vydala daňová inspekce v návaznosti na tuto kontrolu daňový výměr, kterým společnosti Bitulpetrolium uložila zaplatit částku 310 309 rumunských lei (RON) (63 146 eur) jako dodatečnou spotřební daň a částku 65 901 RON (13 410 eur) jako dodatečnou DPH.
14 Bitulpetrolium podala k Tribunalul Prahova (župní soud v Prahové, Rumunsko), předkládajícímu soudu, žalobu znějící na zrušení tohoto daňového výměru, přičemž tvrdila, že dotčený energetický produkt byl zákazníkům dodán spolu s důkazem o jeho označení a obarvení, jakož i o zaplacení spotřební daně, a dále že tento produkt byl do daňového skladu vrácen z důvodu problémů s kvalitou nebo z důvodu jeho nekompatibility s tepelnými zařízeními těchto zákazníků.
15 Bitulpetrolium mimoto tvrdí, že při vrácení dotčeného energetického produktu do daňového skladu nežádala vrácení spotřební daně, neboť cílem tohoto vrácení nebyla oprava, recyklace nebo zničení tohoto produktu, nýbrž jeho následné znovuuvedení na trh. Nenacházela se tudíž v žádné ze situací, pro něž daňový zákoník vyžaduje oznámení celnímu orgánu o vrácení energetických produktů. Daňová kontrola podle této společnosti nesprávně považovala takové neoznámení za držení, přepravu a uvádění na trh energetických produktů bez označení, obarvení a zaplacení spotřební daně a na dotčený produkt dále uplatnila vyšší sazbu spotřební daně, stanovenou pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota.
16 Za těchto podmínek se Tribunalul Prahova (župní soud v Prahové) rozhodl přerušit řízení a předložit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Jsou taková vnitrostátní ustanovení a praxe, o jaké jde v projednávané věci, podle nichž vrácení paliva (topného oleje) do daňového skladu [zakládá] domněnku porušení režimu uskladnění, která odůvodňuje uplatnění spotřební daně v sazbě stanovené pro plynový olej, tedy palivo, [jehož spotřební daň] je 21krát vyšší než spotřební daň z topného oleje, v rozporu se zásadou proporcionality, jakož i s čl. 2 odst. 3, článkem 5 a čl. 21 odst. 1 směrnice [...] 2003/96[...]?
2) Jsou taková vnitrostátní ustanovení a praxe, o jaké jde v projednávané věci, podle nichž je DPH uložena na částky dodatečně stanovené daňovými orgány z titulu spotřební daně z plynového oleje jako sankce za nedodržení režimu celního dohledu osobou povinnou k dani, a to v důsledku toho, že [tato] osoba znovu uskladnila energetické produkty typu topný olej, z nichž již byla zaplacena spotřební daň, které byly zákazníky odmítnuty, zůstávají nedotčeny a jsou skladovány do doby, než se najde nový kupující, v rozporu se zásadou proporcionality, zásadou neutrality DPH a články 2, 250 a 273 směrnice [...] 2006/112[...]?“
K předběžným otázkám
K přípustnosti
17 Rumunská vláda zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu, že předkládající soud v rozporu s článkem 94 jednacího řádu Soudního dvora neuvádí důvody, které jej vedly k položení předběžných otázek, ani důvody, proč považuje ustanovení unijního práva, která uvádí, za použitelná na spor v původním řízení. Pokud jde konkrétně o druhou otázku, uvedená vláda má za to, že ustanovení směrnice 2006/112 zmiňovaná předkládajícím soudem nejsou pro její zodpovězení relevantní.
18 Podle článku 94 jednacího řádu obsahuje každá žádost o rozhodnutí o předběžné otázce „stručné vylíčení předmětu sporu, jakož i rozhodných skutečností tak, jak byly zjištěny předkládajícím soudem, nebo alespoň vylíčení skutkových okolností, na kterých jsou otázky založeny“, „znění vnitrostátních předpisů, jejichž použití přichází v projednávané věci v úvahu, a případně příslušnou vnitrostátní judikaturu“, jakož i „uvedení důvodů, na základě kterých má předkládající soud pochybnosti o výkladu nebo platnosti určitých ustanovení práva Unie, jakož i vztah, který spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými ve sporu v původním řízení“.
19 V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce uvádí skutkový rámec sporu v původním řízení, jak jej zjistil předkládající soud, a zmiňuje vnitrostátní ustanovení, která lze na tento spor použít. Totéž platí pro vztah, který uvedený soud spatřuje mezi otázkami položenými Soudnímu dvoru a předmětem uvedeného sporu. Tento vztah sice nebyl v předkládacím usnesení uveden samostatně, vyplývá však z něj jako celku.
20 Kromě toho s ohledem na domněnku relevance, která svědčí otázkám týkajícím se unijního práva, okolnost, že se na spor v původním řízení případně nepoužijí všechna ustanovení unijního práva uvedená v předkládacím rozhodnutí nebo že toto usnesení nezmiňuje určitá jeho ustanovení, která se jeví nezbytnými pro poskytnutí užitečné odpovědi předkládajícímu soudu, nesouvisí s přípustností žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nýbrž se týká merita položených předběžných otázek (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2024, Roheline Kogukond a další, C‑234/22, EU:C:2024:211, bod 27 a citovaná judikatura).
21 S ohledem na výše uvedené důvody je třeba mít za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce požadavky článku 94 jednacího řádu splňuje. Předběžné otázky jsou proto přípustné.
K věci samé
K první otázce
22 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda směrnice 2003/96 a zásada proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle kterých v případě vrácení energetických produktů určených k použití jako palivo do daňového skladu za účelem jejich následného uvedení na trh, neoznámení tohoto vrácení příslušnému orgánu, jakož i neuvedení údajů o označení a obarvení uvedených produktů v potvrzeních o převzetí a storno fakturách s nimi souvisejících má za následek, že se na tytéž produkty bez ohledu na jejich skutečné použití uplatní jako sankce za nedodržení těchto podmínek vyšší sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota.
23 V tomto ohledu je třeba připomenout, že obecná systematika i účel směrnice 2003/96 vycházejí ze zásady, že energetické produkty se zdaňují podle svého skutečného použití při zohlednění zejména jednoznačného rozlišování mezi pohonnými hmotami a palivy, na němž směrnice spočívá a které je uvedeno v bodech 17 a 18 jejího odůvodnění. Mimoto stanovení „úrovně zdanění energetických produktů“ ve smyslu čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice na základě jejich použití jako pohonné hmoty, nebo jako paliva přispívá k řádnému fungování jednotného trhu, což je cíl jmenovitě uvedený v bodě 3 odůvodnění této směrnice, jelikož umožňuje zabránit případným narušením hospodářské soutěže mezi produkty používanými k týmž účelům (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. června 2016, ROZ-ŚWIT, C‑418/14, EU:C:2016:400, body 31 až 33, a ze dne 7. listopadu 2019, Petrotel-Lukoil, C‑68/18, EU:C:2019:933, bod 50, jakož i citovaná judikatura).
24 Kromě toho, jelikož směrnice 2003/96 nestanoví zvláštní kontrolní mechanismus skutečného používání energetických produktů ani opatření k boji proti daňovým únikům souvisejícím s používáním těchto produktů, je na členských státech, jak připomíná bod 9 jejího odůvodnění, aby takové mechanismy a taková opatření, včetně sankcí za nedodržení příslušných podmínek, přizpůsobené vnitrostátnímu kontextu, stanovily ve vnitrostátních právních řádech za dodržení unijního práva a jeho obecných zásad, včetně zásady proporcionality. Prostor pro uvážení, kterým členské státy disponují, však nemůže zpochybnit zásadu, podle které se energetické produkty zdaňují podle svého skutečného použití (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Petrotel-Lukoil, C‑68/18, EU:C:2019:933, body 52 a 53, jakož i citovaná judikatura).
25 V projednávané věci z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že vzhledem k tomu, že příslušnému celnímu orgánu nebylo oznámeno vrácení energetického produktu určeného k použití jako palivo (topný olej) do daňového skladu a že v potvrzeních o převzetí a storno fakturách chyběly údaje o označení a obarvení uvedeného produktu, uvedený orgán postavil tato opomenutí na roveň držení, přepravě a uvádění na trh energetických produktů bez označení a obarvení a na základě vnitrostátního práva uplatnil na tento produkt sazbu spotřební daně stanovenou pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota.
26 Rumunská vláda v písemném vyjádření tvrdí, že povinnost oznámit vrácení energetických produktů do daňového skladu i povinnost označování a obarvování těchto produktů mají za cíl zabránit daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem tím, že zamezí tomu, aby použití takových produktů jako pohonných hmot podléhalo nižším sazbám spotřební daně stanoveným pro paliva, zatímco na skutečné použití těchto produktů jako pohonných hmot by se měly použít vyšší sazby. Na jednání se tato vláda k odůvodnění vyššího zdanění plynového oleje rovněž dovolávala důvodů vnitrostátní daňové politiky.
27 Předkládajícímu soudu, který je povinen vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu v souladu s právem unijním, přísluší, aby určil, zda ustanovení vnitrostátního práva použitelná v projednávané věci mohou, aniž by to vedlo k jejich výkladu contra legem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. května 2021, technoRent International a další, C‑844/19, EU:C:2021:378, bod 54 a citovaná judikatura), být vykládána v souladu s obecnou systematikou a účelem směrnice 2003/96 v tom smyslu, že neoznámení vrácení energetického produktu dotčeného ve věci v původním řízení do daňového skladu za účelem jeho pozdějšího uvedení na trh a neuvedení údajů o jeho označení a obarvení v potvrzeních o převzetí a storno fakturách s ním souvisejících má za následek, že se na uvedený produkt uplatní sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota, pouze pokud je dotčený produkt skutečně určen k tomuto použití. Uvedená ustanovení totiž nemohou podrobit energetický produkt zdanění, které neodpovídá jeho skutečnému použití (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Petrotel-Lukoil, C‑68/18, EU:C:2019:933, bod 53).
28 Každopádně i za předpokladu, že by dotčená ustanovení vnitrostátního práva mohla být vykládána v souladu s obecnou systematikou a účelem směrnice 2003/96 v tom smyslu, že respektují zásadu zdanění energetických produktů podle jejich skutečného použití, je třeba posoudit, zda je dotčená sankce v souladu se zásadou proporcionality. Ta, jakožto obecná zásada unijního práva, ukládá členským státům povinnost používat prostředky, které sice umožňují účinně dosáhnout cíle sledovaného vnitrostátní právní úpravou, avšak co nejméně narušují zásady stanovené dotčenými unijními právními předpisy (rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Shell Deutschland Oil, C‑553/21, EU:C:2022:1030, bod 32), a brání vnitrostátním právním předpisům a praxi, které překračují meze toho, co je nezbytné k tomu, aby bylo zabráněno únikům a vyhýbání se povinnostem v oblasti spotřebních daní (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, Petrotel-Lukoil, C‑68/18, EU:C:2019:933, bod 58).
29 Na vnitrostátních soudech je, aby zohlednily zejména povahu a závažnost porušení povinností, za které má být uvedená sankce uložena, jakož i způsoby určení její výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. června 2016, ROZ-ŚWIT, C‑418/14, EU:C:2016:400, bod 40).
30 V tomto ohledu je třeba uvést, že skutečnost, že se na takový energetický produkt, jako je produkt dotčený ve věci v původním řízení, jako sankce za nedodržení formálních podmínek připomenutých v bodě 25 tohoto rozsudku uplatní vyšší sazba spotřební daně, která zatěžuje plynový olej určený k použití jako pohonná hmota a která podle předkládajícího soudu vede ke zdanění tohoto energetického produktu 21krát vyšší sazbou, aniž by bylo hospodářskému subjektu umožněno prokázat skutečné použití tohoto produktu, překračuje meze toho, co je nezbytné k tomu, aby bylo zabráněno daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem.
31 S ohledem na všechny předcházející důvody je třeba na první otázku odpovědět tak, že směrnice 2003/96 a zásada proporcionality musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle kterých v případě vrácení energetických produktů určených k použití jako palivo do daňového skladu za účelem jejich následného uvedení na trh, neoznámení tohoto vrácení příslušnému orgánu, jakož i neuvedení údajů o označení a obarvení uvedených produktů v potvrzeních o převzetí a storno fakturách s nimi souvisejících má za následek, že se na tytéž produkty bez ohledu na jejich skutečné použití uplatní jako sankce za nedodržení těchto podmínek vyšší sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota.
Ke druhé otázce
32 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 1 písm. a), článek 63 a čl. 78 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle kterých v případě vrácení energetických produktů určených k použití jako palivo do daňového skladu je třeba zaplatit DPH z částky stanovené daňovým orgánem jako dodatečná spotřební daň plynoucí z toho, že se na uvedené produkty uplatní sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota.
33 Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 je předmětem DPH dodání zboží za úplatu uskutečněné v rámci členského státu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková.
34 Podle článku 63 uvedené směrnice vzniká povinnost k DPH dodáním zboží nebo poskytnutím služby, tedy při uskutečnění daného plnění, a to nezávisle na otázce, zda již bylo zaplaceno protiplnění, které je za toto plnění dlužné [rozsudek ze dne 28. října 2021, X-Beteiligungsgesellschaft (DPH – Postupné platby), C‑324/20, EU:C:2021:880, bod 54 a citovaná judikatura].
35 Podle čl. 78 prvního pododstavce písm. a) uvedené směrnice platí, že základ daně zahrnuje daně, cla, dávky a poplatky, s výjimkou samotné DPH. Aby tyto daně, cla, dávky a poplatky mohly být zahrnuty do základu DPH, i když nepředstavují přidanou hodnotu ani hospodářské protiplnění za dodání zboží, musí se přímo vztahovat k tomuto dodání. Otázka, zda se skutečnost vedoucí ke vzniku povinnosti k uvedeným daním, clům, dávkám a poplatkům poplatku shoduje se skutečností vedoucí ke vzniku povinnosti k DPH, je rozhodující okolností pro prokázání existence takového vztahu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2010, Komise v. Rakousko, C‑433/09, EU:C:2010:817, bod 34, jakož i ze dne 11. června 2015, Lisboagás GDL, C‑256/14, EU:C:2015:387, bod 29 a citovaná judikatura).
36 V projednávaném případě sice čl. 78 první pododstavec písm. a) směrnice 2006/112 vyžaduje, aby dodatečná spotřební daň uplatněná na společnost Bitulpetrolium byla a priori zahrnuta do základu DPH, k takovému zahrnutí však může fakticky dojít pouze, pokud tato dodatečná daň, obdobně jako spotřební daň, kterou má navýšit, dodržovala zejména zásadu zdanění energetických produktů podle jejich skutečného použití, která vyplývá z obecné systematiky a účelu směrnice 2003/96. Za těchto podmínek bude podle čl. 2 odst. 1 písm. a) a článku 63 směrnice 2006/112 dodatečná DPH vypočtená z této dodatečné spotřební daně splatná a povinnost k ní vznikne pouze při zdanitelném plnění spočívajícím v dodání dotčeného energetického produktu za účelem použití jako pohonné hmoty.
37 S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 písm. a), článek 63 a čl. 78 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/112 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle kterých v případě vrácení energetických produktů určených k použití jako palivo do daňového skladu je třeba zaplatit DPH z částky stanovené daňovým orgánem jako dodatečná spotřební daň plynoucí z toho, že se na uvedené produkty uplatní sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota, ledaže by došlo ke zdanitelnému plnění spočívajícímu v dodání dotčeného energetického produktu za účelem jeho použití jako pohonné hmoty.
K nákladům řízení
38 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:
1) Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny, a zásada proporcionality
musí být vykládány v tom smyslu, že
brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle kterých v případě vrácení energetických produktů určených k použití jako palivo do daňového skladu za účelem jejich následného uvedení na trh, neoznámení tohoto vrácení příslušnému orgánu, jakož i neuvedení údajů o označení a obarvení uvedených produktů v potvrzeních o převzetí a storno fakturách s nimi souvisejících má za následek, že se na tytéž produkty bez ohledu na jejich skutečné použití uplatní jako sankce za nedodržení těchto podmínek vyšší sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota.
2) Článek 2 odst. 1 písm. a), článek 63 a čl. 78 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty
musí být vykládány v tom smyslu, že
brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, podle kterých v případě vrácení energetických produktů určených k použití jako palivo do daňového skladu je třeba zaplatit daň z přidané hodnoty z částky stanovené daňovým orgánem jako dodatečná spotřební daň plynoucí z toho, že se na uvedené produkty uplatní sazba spotřební daně stanovená pro plynový olej určený k použití jako pohonná hmota, ledaže by došlo ke zdanitelnému plnění spočívajícímu v dodání dotčeného energetického produktu za účelem jeho použití jako pohonné hmoty.
Podpisy