Language of document : ECLI:EU:C:2015:433

Věc C‑461/13

Bund für Umwelt und Naturschutz Deutschland eV

v.

Bundesrepublik Deutschland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesverwaltungsgericht)

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Činnost Evropské unie v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60/ES – Článek 4 odst. 1 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Zhoršení stavu útvaru povrchové vody – Projekt úpravy vodní cesty – Povinnost členských států neschválit projekt, který může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody – Kritéria rozhodná pro posouzení existence zhoršení stavu vodního útvaru“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 1. července 2015

1.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Závazná povaha ustanovení, kterými se stanoví tyto cíle a povinnost členských států jich dosáhnout

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 3, 4 odst. 1 písm. a), i à iii) a čl. 7, 5, 8, 11 a 13 a příloha V]

2.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Povaha rámcové směrnice – Úplná harmonizace vnitrostátních předpisů – Nedostatek

[Čl. 175 odst. 1 ES (nyní čl. 192 odst. 1 SFEU); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60]

3.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Pojem zhoršení stavu útvaru povrchové vody

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 1 písm. a), i), a čl. 7]

1.        Článek 4 odst. 1 písm. a) body i) až iii) směrnice 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy jsou povinny – s výhradou udělení výjimky – odmítnout schválení konkrétního projektu, pokud může vést ke zhoršení stavu útvaru povrchové vody nebo pokud ohrožuje dosažení dobrého stavu povrchových vod či dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu takových vod ke dni stanovenému touto směrnicí.

Zaprvé, znění čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/60 podporuje závaznou povahu tohoto ustanovení. V něm uvedený odkaz na provádění potřebných opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod členskými státy totiž zahrnuje i jejich povinnost jednat v tomto smyslu. Schválení konkrétního projektu se považuje za takové provedení.

Zadruhé, čl. 4 odst. 1 uvedené směrnice stanoví dva odlišné, byť úzce související cíle. Jednak podle čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) provedou členské státy potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod (povinnost zamezit zhoršení). A jednak na základě tohoto čl. 4 odst. 1 písm. a) bodů ii) a iii) zajistí členské státy ochranu, zlepšení stavu a obnovu všech útvarů povrchových vod s cílem dosáhnout dobrého stavu nejpozději na konci roku 2015 (povinnost zajistit zlepšení). Tyto povinnosti směřují k dosažení kvalitativních cílů sledovaných unijním zákonodárcem, tedy zachování nebo obnovení dobrého stavu, dobrého ekologického potenciálu a dobrého chemického stavu povrchových vod.

Aby bylo mimoto zajištěno dosažení těchto environmentálních cílů členskými státy, obsahuje směrnice 2000/60 řadu ustanovení, zejména ustanovení článků 3, 5, 8, 11 a 13 této směrnice, jakož i její přílohy V, která zavádí komplexní proces, jenž zahrnuje několik podrobně upravených etap, s cílem umožnit členským státům provést nezbytná opatření v závislosti na specifických a charakteristických rysech vodních útvarů zjištěných na jejich území. Tyto skutečnosti podporují výklad, podle kterého se čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/60 neomezuje na programové uvedení pouhých cílů plánování hospodaření, ale jakmile je určen ekologický stav dotyčného vodního útvaru, vyvolává závazné účinky v každé etapě postupu stanoveného v této směrnici.

Zatřetí, totéž platí pro režim výjimek stanovený v čl. 4 odst. 7 uvedené směrnice. Zejména struktura kategorií výjimek stanovených v čl. 4 odst. 7 této směrnice umožňuje mít za to, že dotčený článek 4 neobsahuje pouze základní povinnosti, ale týká se rovněž konkrétních projektů.

Této povinnosti zamezit zhoršení stavu vodních útvarů přiznal unijní zákonodárce autonomní postavení a tato se neomezuje na nástroj sloužící povinnosti zajistit zlepšení stavu vodních útvarů. Zůstává závazná v každé fázi provádění směrnice 2000/60 a uplatní se na každý typ a stav útvaru povrchové vody, pro který byl nebo měl být přijat plán hospodaření.

(viz body 31, 32, 39, 41–44, 47, 49–51, výrok 1)

2.        Směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, je rámcovou směrnicí přijatou na základě čl. 175 odst. 1 ES (nyní čl. 192 odst. 1 SFEU). Stanoví obecné zásady a celkový rámec pro příslušná opatření k ochraně vodních zdrojů a zajišťuje koordinaci, integraci a v delší perspektivě další rozvoj obecných zásad a struktur pro ochranu a udržitelné užívání vod v rámci Evropské unie. Společné zásady a celkový rámec pro příslušná opatření upravené směrnicí musí být následně rozvíjeny členskými státy prostřednictvím přijetí zvláštních opatření v souladu se lhůtami stanovenými touto směrnicí. Tato směrnice však nemá za cíl úplnou harmonizaci právní úpravy členských států v oblasti vodní politiky.

(viz bod 34)

3.        Pojem „zhoršení stavu“ útvaru povrchové vody, který je uveden v čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, musí být vykládán v tom smyslu, že o zhoršení se jedná tehdy, jakmile se stav alespoň jedné z kvalitativních složek ve smyslu přílohy V této směrnice zhorší o jednu třídu, i když toto zhoršení nevede k celkově horšímu zařazení útvaru povrchové vody. Pokud se však dotyčná kvalitativní složka ve smyslu této přílohy již nachází v nejnižší třídě, jakékoli zhoršení této složky představuje zhoršení stavu útvaru povrchové vody ve smyslu tohoto čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i).

Vedle znění tohoto ustanovení a z něho vyplývajícího doslovného výkladu, je tento výklad podpořen i pravidly posouzení stavu povrchových vod, která vychází z analýzy ekologického stavu, který zahrnuje pět tříd. Tyto třídy jsou tedy pouze nástrojem, který omezuje prostor pro uvážení, jejž mají členské státy při určení kvalitativních složek, které odráží skutečný stav daného vodního útvaru. Především použití pravidla zvaného „one out all out“, podle něhož je vodní útvar zařazen do nejbližší nižší třídy, jakmile poměr jedné z kvalitativních složek klesne pod úroveň odpovídající aktuální třídě, by jednak odrazovalo členské státy od toho, aby bránily zhoršení stavu útvaru povrchové vody v rámci jedné třídy stavu vody, a jednak by vedlo k vyloučení vod nejnižší třídy z působnosti povinnosti zamezit zhoršení jejich stavu.

Pokud jde o kritéria umožňující dospět k závěru o zhoršení stavu vodního útvaru, ze systematiky článku 4 směrnice 2000/60 a zejména z jeho odstavců 6 a 7 vyplývá, že zhoršení stavu vodního útvaru – byť přechodná – jsou povolena pouze za přísných podmínek. Z toho plyne, že prahová hodnota, při jejímž překročení je konstatováno porušení povinnosti zamezit zhoršení stavu vodního útvaru, musí být nízká.

Opačný výklad, podle kterého představují zhoršení stavu vodního útvaru pouze závažné zásahy a který v podstatě vychází z porovnání nepříznivých dopadů na vodu a ekonomických zájmů souvisejících s vodou, nelze ze znění čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2000/60 dovodit. Mimoto je třeba konstatovat, že takový výklad nezohledňuje rozdíl, který tato směrnice činí mezi povinností zamezit zhoršení stavu vodního útvaru a důvody pro uplatnění výjimek stanovenými v čl. 4 odst. 7 dané směrnice, neboť pouze posledně uvedené zahrnují prvky pro zvážení zájmů.

(viz body 55–57, 59, 61–63, 67, 68, 70, výrok 2)