Věc T‑106/17
(zveřejnění formou výňatků)
JPMorgan Chase & Co. a další
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) ze dne 20. prosince 2023
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Odvětví úrokových derivátů denominovaných v eurech – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Manipulace s mezibankovními referenčními sazbami Euribor – Výměna důvěrných informací – Omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu – Jediné a trvající protiprávní jednání – Postupné ‚hybridní‘ řízení – Presumpce neviny – Nestrannost – Pokuty – Základní částka – Hodnota tržeb – Článek 23 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 1/2003 – Povinnost uvést odůvodnění – Pozměňovací rozhodnutí, kterým se doplňuje odůvodnění – Rovné zacházení – Proporcionalita – Soudní přezkum v plné jurisdikci“
1. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Způsob dokazování – Použití souboru nepřímých důkazů – Zohlednění skutečností prokázaných mimo dobu protiprávního jednání – Přípustnost
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
(viz body 64–71)
2. Kartelové dohody – Dohody mezi podniky a jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Účast na síti dvoustranných kontaktů s protisoutěžním účelem – Pasivní způsoby účasti – Zahrnutí – Podmínka – Absence distancování se – Splněná podmínka
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
(viz body 279–312)
3. Kartelové dohody – Jednání ve vzájemné shodě – Pojem – Koordinace a spolupráce neslučitelné s povinností každého podniku určovat své chování na trhu samostatně – Výměna informací mezi soutěžiteli – Výměna důvěrných informací mezi obchodníky finančních institucí – Výměny týkající se pokusů manipulovat s mezibankovními referenčními sazbami Euribor – Výměny týkající se obchodních pozic a strategií v oblasti cen v odvětví produktů indexovaných na sazby Euribor nebo EONIA – Neexistence prokázaných, relevantních protisoutěžních účinků, vlastních příslušné dohodě, které jsou dostatečně závažné – Výměny vykazující dostatečně škodlivý účinek k tomu, aby byly kvalifikovány jako omezení z hlediska účelu
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
(viz body 325–337, 341–364, 377–438)
4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Dosah – Rozhodnutí vydané podle pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání a ukládá pokuta
(Článek 101 odst. 1 a čl. 296 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 338, 339, 368–375)
5. Kartelové dohody – Zákaz – Protiprávní jednání – Dohody a jednání ve vzájemné shodě zakládající jediné protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti podniku za celé protiprávní jednání – Podmínky – Protiprávní praktiky a chování v rámci celkového plánu – Posouzení – Kritéria – Přispění k jedinému cíli protiprávního jednání – Znalost nebo předvídání celkového plánu kartelové dohody a jejích hlavních prvků
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
(viz body 441–450, 453–473, 477–501, 504–508)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Postup narovnání – Řízení, které nezahrnuje všechny účastníky kartelové dohody – Přijetí rozhodnutí o narovnání a pozdějšího rozhodnutí na základě řádného řízení – Přípustnost – Podmínky – Dodržení povinnosti nestrannosti a presumpce neviny – Dodržování práva na obhajobu – Rozsah
(Článek 101 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, články 41 a 48; nařízení Komise č. 773/2004, článek 10a)
(viz body 514–544)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje protiprávní jednání – Povinnost Komise pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti daného případu – Veřejná prohlášení člena Komise odpovědného za hospodářskou soutěž učiněná v průběhu správního řízení – Prohlášení, která mohou případně svědčit o absenci subjektivní nestrannosti – Absence dopadu na nestranné posouzení věci Komisí
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
(viz body 549–558)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah – Stanovení výše uložené pokuty – Kritéria pro posouzení
(Článek 101 odst. 1 a článek 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 3 a článek 31)
(viz body 567, 568, 698–728)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Stanovení základní částky – Stanovení hodnoty tržeb – Uplatnění metodologie stanovené pokyny – Náhradní hodnota stanovená na základě peněžních příjmů aktualizovaných o koeficient snížení – Nedostatečné odůvodnění určení koeficientu snížení
(Článek 101 odst. 1 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, body 13 a 37)
(viz body 583–595, 602–608, 612–621)
10. Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Porušení povinnosti uvést odůvodnění – Přezkum soudem i bez návrhu
(Článek 263 SFEU)
(viz body 609–611)
11. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí vydané podle pravidel hospodářské soutěže – Zhojení nedostatku odůvodnění v průběhu soudního řízení přijetím pozměňovacího rozhodnutí – Nepřípustnost
(Článek 101 odst. 1 a čl. 296 druhý pododstavec SFEU)
(viz body 627–633)
12. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Stanovení základní částky – Stanovení hodnoty tržeb – Uplatnění metodologie stanovené pokyny – Náhradní hodnota stanovená na základě peněžních příjmů aktualizovaných o koeficient snížení – Výpočet peněžních příjmů podniků účastnících se téhož protiprávního jednání pomocí různých metod – Zanedbatelný dopad na zjištěné hodnoty – Porušení zásady rovného zacházení – Neexistence
(Článek 101 odst. 1 SFEU)
(viz body 636–671)
13. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Stanovení základní částky – Polehčující okolnosti – Nižší intenzita účasti na protiprávním jednání ve srovnání s hlavními účastníky – Snížení základní částky o 10 procent – Porušení zásad proporcionality, rovného zacházení a individualizace sankcí – Neexistence
(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 29)
(viz body 674–695)
Shrnutí
V roce 2011 podala bankovní skupina Barclays k Evropské komisi žádost o shovívavost a informovala ji o existenci kartelu v odvětví úrokových derivátů denominovaných v eurech (Euro Interest Rate Derivatives, dále jen „EIRD“).
Tyto EIRD jsou indexovány na sazbu Euribor (Euro Interbank Offered Rate), soubor referenčních úrokových sazeb, který má odrážet náklady na mezibankovní úvěry denominované v eurech, nebo na sazbu EONIA (Euro OverNight Index Average), která plnila funkci rovnocennou sazbě Euribor, ale pokud jde o denní sazby. Sazba Euribor vychází z individuální kotace hlášené bankami patřícími do panelu tvořeného 47 finančními institucemi (dále jen „panel Euribor“).
V návaznosti na řízení o porušení zahájené Komisí se finanční instituce Barclays, Deutsche Bank, Royal Bank of Scotland a Société générale rozhodly účastnit se postupu narovnání podle článku 10a nařízení (ES) č. 773/2004(1). Na základě tohoto postupu přijala Komise dne 4. prosince 2013 rozhodnutí(2), kterým konstatovala, že se tyto finanční instituce účastnily jediného a trvajícího protiprávního jednání, jehož předmětem bylo narušení běžného postupu stanovení cen na trhu EIRD.
Vzhledem k tomu, že finanční instituce JPMorgan Chase & Co., JPMorgan Chase Bank, National Association a J. P. Morgan Services LLP (dále jen společně „JP Morgan“), Crédit agricole a HSBC nepředložily návrh na narovnání, pokračovala Komise vůči nim v šetření.
Rozhodnutím ze dne 7. prosince 2016(3) Komise konstatovala, že JP Morgan porušila článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP tím, že se od 27. září 2006 do 19. března 2007 účastnila jediného a trvajícího protiprávního jednání, jehož cílem bylo změnit obvyklý průběh určování cen na trhu EIRD, a uložila jí pokutu ve výši 337 196 000 eur.
Podle Komise spočívalo protiprávní jednání JP Morgan v korespondenci mezi jedním z jejích obchodníků a obchodníky dvou dalších finančních institucí patřících do panelu Euribor, která se v podstatě týkala manipulace s kotacemi jejich bank v rámci uvedeného panelu Euribor pro účely výpočtu Euribor, obchodních pozic, pokud jde o EIRD, a jejich úmyslů a strategií v oblasti stanovování cen EIRD.
JP Morgan se před Tribunálem domáhá částečného zrušení tohoto rozhodnutí a podpůrně zrušení nebo snížení uložené pokuty.
Po podání žaloby přijala Komise pozměňovací rozhodnutí(4) za účelem doplnění odůvodnění napadeného rozhodnutí s ohledem na rozsudek HSBC Holdings a další v. Komise, vydaný Tribunálem v související věci(5).
Desátý rozšířený senát Tribunálu svým rozsudkem upřesnil kritéria umožňující konstatovat účast podniku na protisoutěžních praktikách, zejména prostřednictvím výměny informací, v odvětví finančních produktů. Tribunál však zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá JP Morgan pokutu, z důvodu nedostatečného odůvodnění. Poté vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci a uložil JP Morgan pokutu stanovenou ve stejné výši, jaká byla stanovena v napadeném rozhodnutí.
Závěry Tribunálu
Tribunál potvrdil existenci výměn informací mezi obchodníky společností JP Morgan, Deutsche Bank a Barclays zkoumaných v napadeném rozhodnutí, s výjimkou jedné z těchto výměn, načež odmítl argumenty JP Morgan, podle nichž cílem těchto výměn nebylo manipulovat se sazbami Euribor nebo EONIA. V tomto rámci Tribunál mimo jiné zdůraznil, že protiprávní jednání vytýkané společnosti JP Morgan nespočívá v manipulaci se sazbou Euribor jako takové, ale v účasti na síti dvoustranných kontaktů, jejichž cílem bylo narušit obvyklý průběh oceňování složek v odvětví EIRD souvisejících se sazbami Euribor nebo EONIA.
Pokud jde o kvalifikaci jediného protiprávního jednání provedenou Komisí, Tribunál připomněl, že pro učinění závěru o účasti podniku na takovém protiprávním jednání jsou rozhodující tři skutečnosti:
i) jednotlivé dotčené úkony musí spadat do „celkového plánu“, který má jediný cíl;
ii) podnik musel být obeznámen s protiprávním jednáním plánovaným nebo uskutečňovaným jinými podniky při sledování týchž cílů nebo jej mohl rozumně předvídat a musel být připraven přijmout z toho plynoucí riziko, a
iii) záměrem tohoto podniku muselo být přispět vlastním jednáním ke společným cílům sledovaným všemi účastníky.
Pokud jde o první skutečnost, Tribunál konstatoval, že Komise definovala jediný cíl dostatečně přesně jako cíl ovlivnit peněžní toky splatné na základě smluv EIRD na úkor protistran těchto smluv. Přitom všechny výměny informací vytýkané společnosti JP Morgan spadaly pod tento jediný cíl.
Kromě toho je tento závěr podpořen dalšími skutečnostmi uvedenými Komisí v napadeném rozhodnutí. Dotčená jednání se totiž týkala týchž produktů, a sice EIRD, a měla formu relativně pravidelných dvoustranných výměn informací, které se časově překrývaly a působily v rámci stálé skupiny osob zaměstnaných dotyčnými bankami.
Pokud jde o druhou skutečnost, JP Morgan konkrétně zpochybňovala pouze svou vědomost o jednání ostatních účastníků kartelové dohody, které mělo za cíl manipulaci s fixacemi sazby Euribor. V tomto ohledu však Tribunál konstatoval, že důkazy posuzované vcelku jako soubor nepřímých důkazů umožňují prokázat, že obchodník JP Morgan mohl rozumně předvídat, že dotčené výměny informací, kterých se účastnil, byly součástí jediného protiprávního jednání, jehož se účastnily jiné banky a jehož cílem bylo změnit peněžní toky splatné z titulu EIRD prostřednictvím jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem bylo manipulovat se sazbou Euribor, a že byl připraven přijmout z toho plynoucí riziko.
Pokud jde o třetí skutečnost, Tribunál uvedl, že se obchodník JP Morgan spolu s obchodníky ostatních bank účastnil koluzních jednání, a svým jednáním tak zamýšlel přispět ke společným cílům sledovaným všemi účastníky.
Tribunál potvrdil konstatování vytýkaného protiprávního jednání a jeho kvalifikaci jako jediného a trvajícího protiprávního jednání a zamítl návrh na zrušení v rozsahu, v němž byl dotčen tento závěr napadeného rozhodnutí, a naopak vyhověl návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž toto rozhodnutí ukládá společnosti JP Morgan pokutu, protože Komise porušila svou povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o stanovení výše této pokuty.
I když se totiž Komise nedopustila nesprávného posouzení, když pro účely stanovení výše pokuty uložené společnosti JP Morgan vycházela z aktualizovaných peněžních příjmů jako náhradní hodnoty tržeb, dostatečně nevysvětlila důvody, proč byl koeficient snížení použitý na tyto příjmy stanoven na 98,849 %. Kromě toho vzhledem k tomu, že Komise neprokázala, že v praxi nemohla napadené rozhodnutí v tomto ohledu odůvodnit právně dostačujícím způsobem, nelze přijmout ani doplnění odůvodnění poskytnuté v tomto ohledu v pozměňovacím rozhodnutí, které nemění výrok napadeného rozhodnutí.
Konečně v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci zkoumal Tribunál návrhová žádání JP Morgan znějící na snížení pokuty, která jí byla uložena.
Tribunál zdůraznil, že stanovení pokuty na základě jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci není přesným aritmetickým výpočtem, a použil jako výchozí údaj pro stanovení základní částky pokuty podobně jako Komise hodnotu snížených peněžních příjmů, jelikož tato hodnota odráží hospodářský význam protiprávního jednání a relativní váhu podniku v protiprávním jednání. Pokud jde o určení koeficientu snížení, jehož použití je nezbytné k tomu, aby se zabránilo uložení příliš odrazující pokuty, Tribunál poznamenal, že mezi účastnicemi řízení je nesporné, že tento koeficient činí nejméně 98,849 %.
Pokud jde o závažnost protiprávního jednání, Tribunál uvedl, že jelikož se dotčená jednání týkala faktorů relevantních pro stanovení cen EIRD, patří z důvodu své povahy mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže. Kromě toho jsou dotčená jednání obzvláště závažná a škodlivá, jelikož mohou nejen narušit hospodářskou soutěž na trhu produktů EIRD, ale také obecně narušit důvěru v bankovní systém a finanční trhy jako celek, jakož i jejich věrohodnost.
Pokud jde o polehčující okolnosti, Tribunál konstatoval, že je sice pravda, že JP Morgan hrála v protiprávním jednání méně významnou úlohu než hlavní účastníci. Výměny informací, kterých se JP Morgan účastnila, se však vyznačují zvláštní četností a pravidelností a její účast na protiprávních jednáních byla úmyslná. Kromě toho se dotčená jednání vyznačují zvýšenou závažností. V důsledku toho může být dopad zohledněných polehčujících okolností pouze okrajový.
Nakonec Tribunál dospěl k závěru, že okolnosti projednávaného případu budou spravedlivě posouzeny stanovením pokuty ve výši 337 196 000 eur.
S ohledem na výše uvedené Tribunál zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž ukládá pokutu JP Morgan, stanovil pokutu ve stejné výši, jakou uložila Komise, a sice 337 196 000 eur, a ve zbývající části žalobu zamítl.