USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)

4. listopadu 2008

Věc F-18/07

Luigi Marcuccio

v.

Komise Evropských společenství

„Veřejná služba – Úředníci – Žádost – Výslovné zamítnutí oznámené po konkludentním zamítnutí – Čistě potvrzující akt – Opožděně podaná stížnost – Zjevná nepřípustnost“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 236 ES a 152 AE, kterou se L. Marcuccio domáhá zejména zrušení rozhodnutí Komise ze dne 25. října 2005 zamítajícího osvědčení, že trpí závažnou nemocí ve smyslu článku 72 služebního řádu a obecných pravidel o pojištění pro případ nemoci úředníků Evropských společenství.

Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako zjevně nepřípustná. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí třetinu nákladů řízení vynaložených žalobcem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Výslovné zamítnutí správní stížnosti oznámené po konkludentním zamítavém rozhodnutí, které se stalo konečným – Potvrzující akt

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

2.      Řízení – Náklady řízení – Vyrovnání – Výjimečné důvody

(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 87 odst. 3 první pododstavec; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 122)

1.      Výslovné rozhodnutí o zamítnutí předchozí správní stížnosti oznámené dotyčnému po vydání konkludentního rozhodnutí o zamítnutí, které se stalo konečným, představuje pouze akt čistě potvrzující toto posledně uvedené rozhodnutí a nemůže tak být považováno za akt nepříznivě zasahující do právního postavení, který by mohl být předmětem žaloby na neplatnost podle čl. 91 odst. 1 služebního řádu.

(viz bod 27)

2.      Na základě čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu Soudu prvního stupně, použitelného mutatis mutandis na věci zahájené před Soudem pro veřejnou službu před vstupem v platnost jeho vlastního jednacího řádu dne 1. listopadu 2007, může Soud pro veřejnou službu rozdělit náklady, pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.

V tomto ohledu je výjimečným důvodem, odůvodňujícím rozdělit mezi dotčeným orgánem a žalujícím úředníkem náklady vynaložené tímto úředníkem v řízení, skutečnost, že v rámci žaloby zamítnuté pro opožděnost předchozí stížnosti správa dotyčného neinformovala, že rozhodnutí, které je předmětem stížnosti, představuje pouze čistě potvrzující akt a nemůže být napadeno pokud jde o neplatnost, a mimoto nepoukázala na případnou opožděnost stížnosti, a tím, v rozporu s povinností péče, mohla v úředníkovi vyvolat nesprávný dojem, že v případě, že podá žalobu, bude tato žaloba přípustná.

(viz body 35 až 39)