ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)

15. března 2006(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody v oblasti vitaminových výrobků – Práva obhajoby – Pokyny o metodě stanovování pokut – Stanovení výchozí částky pokuty – Odrazující účinek – Přitěžující okolnosti – Vedoucí úloha při protiprávním jednání nebo podněcování k němu – Spolupráce během správního řízení – Profesní tajemství a zásada řádné správy“

Ve věci T‑15/02,

BASF AG, se sídlem v Ludwigshafenu (Německo), zastoupená N. Levym, J. Temple‑Langem, advokáty, R. O’ Donoghuem, advokátem, a C. Feddersenem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Komisi Evropských společenství, zastoupené R. Wainwrightem a L. Pignataro‑Nolin, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení nebo snížení pokut uložených žalobkyni čl. 3 písm. b) rozhodnutí Komise 2003/2/ES ze dne 21. listopadu 2001 v řízení podle článku 81 Smlouvy o založení ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E‑1/37.512 – Vitaminy) (Úř. věst. 2003, L 6, s. 1),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),

ve složení H. Legal, předseda, P. Mengozzi a I. Wiszniewska-Białecka, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: I. Natsinas, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. ledna 2005,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Komise konstatovala v článku 1 rozhodnutí 2003/2/ES ze dne 21. listopadu 2001 v řízení podle článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E‑1/37.512 – Vitaminy) (Úř. věst. 2003, L 6, s. 1, dále jen „Rozhodnutí“), že několik podniků porušilo čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), když se zúčastnilo řady kartelových dohod zasahujících dvanáct různých trhů s vitaminovými výrobky, a sice s vitaminy A, E, B1, B2, B5, B6, kyselinou listovou, vitaminy C, D3, H, betakarotenem a karotenoidy. Z bodu 2 odůvodnění Rozhodnutí zejména vyplývá, že dotyčné podniky v rámci těchto kartelových dohod stanovily ceny jednotlivých výrobků, rozdělily si prodejní kvóty, společně se rozhodly zvýšit ceny a toto zvýšení provedly, v souladu se svými dohodami zveřejnily oznámení cen, prodávaly výrobky za dohodnuté ceny, zavedly mechanismus dohledu a kontroly dodržování těchto dohod a zúčastnily se řady pravidelných schůzek za účelem uskutečňování svých plánů.

2        Mezi tyto podniky patří zejména BASF AG (dále jen „BASF“ nebo „žalobkyně“), která byla shledána odpovědnou za protiprávní jednání na trzích Společenství a EHP s vitaminy A, E, B1, B2, B5, C, D3 a H, betakarotenem a karotenoidy [čl. 1 odst. 1 písm. b) Rozhodnutí].

3        Podnikům odpovědným za zjištěná protiprávní jednání je v článku 2 Rozhodnutí uloženo okamžitě ukončit protiprávní jednání, pokud tak ještě neučinily, a od dané doby se zdržet zjištěných protiprávních úkonů a jednání, jakož i jakéhokoliv opatření, které by mělo totožný nebo rovnocenný účel či účinek.

4        Komise uložila pokuty za protiprávní jednání zjištěná na trhu s vitaminy A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenem a karotenoidy, a to v celkové výši 855,23 milionů eur, neuložila však pokuty za protiprávní jednání zjištěná na trhu s vitaminy B1, B6, H a kyselinou listovou (článek 3 Rozhodnutí).

5        Z bodů 645 až 649 odůvodnění Rozhodnutí totiž vyplývá, že protiprávní jednání zjištěná na těchto trzích byla ukončena více než pět let předtím, než Komise zahájila šetření, a z tohoto důvodu byl ohledně těchto protiprávních jednání použit článek 1 nařízení Rady (EHS) č. 2988/74 ze dne 26. listopadu 1974 o promlčení v záležitostech stíhání a výkonu práva v oblasti dopravy a hospodářské soutěže v Evropském hospodářském společenství (Úř. věst. L 319, s. 1; Zvl. vyd. 07/01, s. 61).

6        BASF tak zejména nebyla uložena pokuta za její účast na protiprávních jednáních týkajících se vitaminů B1 a H.

7        Naopak za účast na protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů byla BASF uložena pokuta za každé protiprávní jednání [čl. 3 písm. b) Rozhodnutí].

8        Výše těchto pokut byla stanovena Komisí na základě jejích pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a čl. 65 odst. 5 Smlouvy o ESUO (Úř. věst. 1998, C 9, s. 3, dále jen „pokyny“) a jejího sdělení o neuložení nebo snížení pokut v případech kartelových dohod (Úř. věst. 1996, C 207, s. 4, dále jen „sdělení o spolupráci“).

9        V bodech 657 a 658 odůvodnění Rozhodnutí Komise vyjádřila obecné zásady, na jejichž základě určila výši pokut. Upřesnila, že musí vzít v úvahu všechny okolnosti projednávaného případu a obzvláště závažnost a trvání protiprávního jednání – které jsou dvěma kritérii výslovně uvedenými v čl. 15 odst. 2 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81] a [82] Smlouvy (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), posoudit případ od případu roli, kterou každý podnik hrál při protiprávních jednáních, jichž se účastnil, přihlédnout v rámci stanovení výše uložené pokuty zejména k možným přitěžujícím nebo polehčujícím okolnostem a případně použít sdělení o spolupráci.

10      Co se týče závažnosti protiprávních jednání, Komise měla za to – s přihlédnutím k povaze zkoumaných protiprávních jednání, jejich dopadu na různé trhy s dotyčnými vitaminovými výrobky a skutečnosti, že každé z nich zahrnovalo celý společný trh a po jeho vzniku celý trh EHP – že podniky, kterým bylo Rozhodnutí určeno, se dopustily velmi závažných protiprávních jednání porušujících čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, přičemž za každé z nich lze uložit pokutu ve výši minimálně 20 milionů eur (body 662 až 674 odůvodnění Rozhodnutí).

11      S ohledem na stanovení výchozí částky pokuty Komise poté, co upřesnila, že přihlédla k velikosti různých trhů s dotyčnými vitaminovými výrobky, připomněla, že „[v] rámci kategorie velmi závažných protiprávních jednání stanovený rozsah pokut umožňuje, aby se na podniky použilo rozdílné zacházení za účelem přihlédnutí k tomu, zda každý z nich měl skutečně hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu hospodářské soutěži a určit výši pokuty na úrovni, která jí zajistí dostatečně odrazující účinek“. Poznamenala, že „takový postup se nabízí zejména, pokud, tak jako v projednávaném případě, existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání“. Následně uvedla, že „[v] okolnostech projednávaného případu, který se týká několika podniků, je pro stanovení základní částky pokut nezbytné brát v úvahu specifickou váhu každého z nich, a tedy skutečný dopad jeho protiprávního jednání na hospodářskou soutěž“ (body 675, 678 a 679 odůvodnění Rozhodnutí).

12      Za tímto účelem se Komise domnívala, že může rozdělit dotyčné podniky do různých kategorií „podle relativního významu každého z nich na různých trzích s dotyčnými vitaminovými výrobky“, přičemž ale dodala, že „zařazení podniku do určité kategorie může být případně předmětem úpravy, aby se zohlednila obzvláště nezbytnost zajištění odrazujícího účinku“. Pro srovnání relativního významu různých podniků na každém z trhů s dotyčnými vitaminovými výrobky považovala Komise za vhodné opřít se o světový obrat vztahující se k dotčenému výrobku. Komise totiž poznamenala, že „všechny kartelové dohody byly svou povahou světové a měly zejména za cíl rozdělit si trhy na světové úrovni, a tedy vyloučit plné rozvinutí soutěžního prostředí v EHP“, a že „světový obrat daného účastníka určitého kartelu umožňuje také učinit si představu o jeho přispění k účinnosti tohoto kartelu jako celku nebo naopak o nestabilitě, jaká by kartel postihla, pokud by se na něm neúčastnil“. Komise rovněž uvedla, že pro určení dotyčného obratu použila „poslední ukončený kalendářní rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání“ (body 680 a 681 odůvodnění Rozhodnutí).

13      Z bodů 695 a 696 odůvodnění Rozhodnutí nicméně vyplývá, že se Komise s ohledem na charakteristické rysy trhů s betakarotenem a karotenoidy domnívala, že u protiprávních jednání souvisejících s těmito výrobky není použití metody rozdělení podniků do kategorií vhodné, takže oběma podnikům, jichž se tato protiprávní jednání týkala, a to F. Hoffmann‑La Roche AG (dále jen „Roche“) a BASF, byly stanoveny stejné výchozí částky pokut.

14      Komise takto stanovila žalobkyni následující výchozí částky, které dosahují celkem 128,5 milionů eur: 18 milionů eur za vitamin A; 35 milionů eur za vitamin E; 10 milionů eur za vitamin B2; 14 milionů eur za vitamin B5; 7,5 milionů eur za vitamin C; 4 miliony eur za vitamin D3; 20 milionů eur za betakaroten a konečně 20 milionů eur za karotenoidy (body 683 až 696 odůvodnění Rozhodnutí).

15      Za účelem zajištění dostatečně odrazující povahy pokuty Komise zvýšila o 100 % výchozí částky pokut stanovené pro BASF, Roche a Aventis SA, aby tak bylo přihlédnuto k velikosti a celkovým zdrojům těchto podniků (body 697 až 699 odůvodnění Rozhodnutí).

16      Komise dále každému podniku zvýšila výchozí částku pokuty, případně upravenou s použitím koeficientu 100 % uvedeného v předchozím bodě, v závislosti na délce trvání jejich účasti na každém protiprávním jednání. Základní částky pokut uložených žalobkyni, jejichž součet činí 438,75 milionů eur, tak byly stanoveny na 68,4 milionů eur za vitamin A; 133 milionů eur za vitamin E; 28 milionů eur za vitamin B2; 50,4 milionů eur za vitamin B5; 21,75 milionů eur za vitamin C; 11,2 milionů eur za vitamin D3; 64 milionů eur za betakaroten a konečně 62 milionů eur za karotenoidy (body 701 až 711 odůvodnění Rozhodnutí).

17      Vůči Roche a BASF byla uplatněna přitěžující okolnost s ohledem na jejich údajnou společnou vedoucí úlohu a podněcování v rámci jednotlivých kartelových dohod. Proto jim byly základní částky pokut zvýšeny o 50 %, respektive o 35 % (body 712 až 718 odůvodnění Rozhodnutí). Takto pokuty vypočtené BASF dosáhly celkové výše bezmála 592,32 milionů eur.

18      Konečně, co se týče použití sdělení o spolupráci, Komise nejprve přiznala Aventis úplnou imunitu na základě bodu B tohoto sdělení v případě protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E. V tomto ohledu Komise zejména uvedla, že Aventis jako první svými prohlášeními z 19. a 25. května 1999 poskytla určující důkazy k prokázání existence těchto protiprávních jednání v souladu s podmínkou stanovenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci (body 741 a 742 odůvodnění Rozhodnutí).

19      Komise měla dále za to, že jí Roche a BASF jako první poskytly určující důkazy k prokázání existence tajných dohod na trzích s vitaminy B2, B5, C a D3, betakarotenem a karotenoidy, a to prostřednictvím dokumentů, které zaslaly jejím útvarům mezi 2. červnem a 30. červencem 1999. Nicméně Roche a BASF, které hrály iniciativní nebo určující roli v protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů, nesplnily podle Komise podmínku stanovenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci. Žádný z těchto dvou podniků tedy nebyl oprávněn ke snížení pokuty na základě bodů B nebo C tohoto sdělení (body 743 až 745 odůvodnění Rozhodnutí).

20      Každý z nich byl nicméně oprávněn ke snížení pokuty v souladu s bodem D sdělení o spolupráci. Komise obzvláště uvedla, že Roche a BASF, které poskytly přesné důkazy ohledně organizační struktury tajných dohod na trzích s vitaminy A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenem a karotenoidy, přispěly určujícím způsobem k prokázání nebo potvrzení určitých podstatných bodů těchto protiprávních jednání. Komise tak dospěla k závěru, že Roche a BASF splňují podmínky stanovené v bodě D odst. 2 první odrážce sdělení o spolupráci, a přiznala jim 50% snížení pokuty, která by jim byla uložena, pokud by nespolupracovaly s Komisí (body 747, 748, 760 a 761 odůvodnění Rozhodnutí).

21      Pokuty uložené BASF byly takto v konečném výsledku stanoveny následovně: 46,17 milionů eur za vitamin A; 89,78 milionů eur za vitamin E; 18,9 milionů eur za vitamin B2; 34,02 milionů eur za vitamin B5; 14,68 milionů eur za vitamin C; 7,56 milionů eur za vitamin D3; 43,2 milionů eur za betakaroten a konečně 41,85 milionů eur za karotenoidy [čl. 3 písm. b) Rozhodnutí]. Celková výše těchto pokut (dále jen „celková pokuta“) činí 296,16 milionů eur.

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

22      Návrhem podaným kanceláři Soudu dne 31. ledna 2002 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

23      Návrhem podaným kanceláři Soudu dne 24. června 2002 požádala Aventis o vstoupení do probíhajícího řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhů žalované. Tento návrh byl po vyslechnutí hlavních účastnic řízení zamítnut usnesením Soudu (čtvrtého senátu) ze dne 25. února 2003 (Recueil, s. II‑213), čímž také skončila písemná část řízení.

24      Na základě zprávy soudce zpravodaje Soud (čtvrtý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Soudu vyzval účastníky řízení, aby odpověděli na písemné otázky, a žalovanou, aby předložila jisté dokumenty. Účastnice řízení této výzvě ve stanovené lhůtě vyhověli.

25      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na ústní otázky Soudu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 12. ledna 2005. Soud při této příležitosti vyzval žalovanou, aby předložila dopis, který jí zaslala Roche v rámci své spolupráce během správního šetření, a ústní část řízení přerušil.

26      Žalovaná této výzvě vyhověla ve stanovené lhůtě a dne 18. ledna 2005 předložila požadovaný dopis, jakož i další dopisy, které jí Roche zaslala v rámci své spolupráce během správního řízení. Na žádost Soudu žalobkyně dne 8. února 2005 podala vyjádření k dokumentům předloženým žalovanou.

27      Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

–        zrušil nebo podstatně snížil celkovou pokutu uloženou v čl. 3 písm. b) Rozhodnutí;

–        uložil žalované náhradu nákladů řízení, jakož i dalších nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s projednávanou věcí.

28      Žalovaná navrhuje, aby Soud:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení a ke snížení celkové pokuty

29      Žalobkyně plně a bezvýhradně přiznává svou účast na protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů a rovněž uznává jejich závažnost. Zdůrazňuje však, že Rozhodnutí je co do přísnosti uložených pokut bezprecedentní a představuje velmi radikální zvrat v Komisí uplatňované represivní politice.

30      Na podporu svého návrhu na zrušení nebo podstatné snížení celkové pokuty žalobkyně uplatňuje osm žalobních důvodů. První dva žalobní důvody vycházejí z porušení práva obhajoby z různých hledisek; třetí žalobní důvod vychází z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při stanovení výchozích částek některých pokut uložených žalobkyni; čtvrtý žalobní důvod se týká zvýšení výchozích částek pokut uložených žalobkyni pro účely odrazení; pátý žalobní důvod vychází z nesprávného posouzení, jímž byla žalobkyni přisouzena vedoucí úloha a podněcování při sedmi protiprávních jednáních; šestý a sedmý žalobní důvod souvisejí s posouzením spolupráce žalobkyně v rámci správního řízení; osmý žalobní důvod vychází z porušení profesního tajemství a zásady řádné správy.

A –  K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práv obhajoby

1.     Argumenty účastnic řízení

a)     K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práv obhajoby z důvodu, že Komise předem neoznámila své posouzení ohledně existence více různých kartelových dohod

31      Žalobkyně uplatňuje, že před přijetím Rozhodnutí jí nebylo předloženo posouzení Komise, které vedlo k uložení několika různých pokut a podle kterého se u každého vitaminu jednalo o odlišnou kartelovou dohodu. Nedostatek předchozího oznámení tohoto posouzení tak značně narušil výkon jejích práv obhajoby, pokud jde o rozsah všech uložených pokut.

32      Připomíná, že podle ustálené zásady nemůže být rozhodnutí Komise založeno na právním a skutkovém posouzení, které se podstatně liší od právního a skutkového posouzení obsaženého v oznámení námitek. Komise však tuto zásadu porušila, když v Rozhodnutí vůbec poprvé učinila nové a klíčové posouzení týkající se právní kvalifikace protiprávních dohod. Podle žalobkyně bylo totiž v oznámení námitek upřesněno, zejména v bodech 206, 210 a 212, že se jednalo pouze o jednotnou souhrnnou kartelovou dohodu tvořenou tajnými dohodami týkajícími se různých vitaminů, kdežto v bodě 584 odůvodnění Rozhodnutí je poprvé uvedeno, že dohody týkající se každého vitaminu představují různá porušení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

33      Výchozí částka, která mohla být stanovena pro účely případné pokuty ve vztahu k žalobkyni, tedy nečinila 20 milionů eur, což je částka, jakou pokyny navrhují za výchozí bod pro jediné protiprávní jednání, nýbrž 160 milionů eur za osm odlišných protiprávních jednání. Na základě posouzení, podle nějž se u každého vitaminu, který byl předmětem dotčených dohod, jednalo o odlišné protiprávní jednání, tak ve skutečnosti Komise dospěla k tomu, že žalobkyni stanovila výchozí částku pokuty nejméně osmkrát vyšší, než jakou bylo možné předpokládat. Žalobkyně se domnívá, že měla mít proto možnost vyjádřit se k tomuto posouzení a k závěrům, které z něj byly vyvozeny, pokud jde o stanovení pokuty.

34      Žalovaná tyto argumenty odmítá jako neopodstatněné. V Rozhodnutí, jež věrně odráží strukturu oznámení námitek a v něm obsažené právní posouzení, podle jejího názoru nedošlo k žádné změně oproti úvahám, na nichž se zakládalo oznámení námitek. Zejména tvrdí, že jak struktura, tak řada úryvků z oznámení námitek dokládají, že Komise nepovažovala souhrn dohod týkajících se jednotlivých trhů s vitaminovými výrobky za jedno a totéž pokračující protiprávní jednání, nýbrž za více samostatných protiprávních jednání. Dokazuje to i odpověď žalobkyně na oznámení námitek, neboť ta v předposledním odstavci na straně 5 hovořila o více „protiprávních jednáních“ a nikoli pouze o jediném.

35      Žalobkyně ve své replice poznamenává, že část oznámení námitek obsahující popis protiprávních dohod byla nadepsána „kartelová dohoda“, kdežto příslušná část Rozhodnutí se zmiňuje o „kartelových dohodách“. K tomu dodává, že oznámení námitek obsahovalo četné indicie o tom, že Komise posuzuje jednu jedinou kartelovou dohodu. Nehledě na strukturu a konkrétní úryvky oznámení námitek je beztak relevantní pouze právní závěr obsažený v tomto oznámení námitek a podle nějž se pro účely výpočtu pokut jednalo o jednotnou kartelovou dohodu.

36      Pokud se jedná o úryvek z odpovědi žalobkyně na oznámení námitek citovaný žalovanou, žalobkyně uplatňuje, že se zde nezabývala otázkou, zda protiprávní dohody představují jedno či více protiprávních jednání, nýbrž se pouze odvolávala na polehčující okolnosti ohledně úlohy BASF v kartelové dohodě.

b)     K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práv obhajoby z důvodu, že oznámení námitek neobsahovalo dostatečné objasnění skutečností, k nimž hodlala Komise při výpočtu pokut přihlédnout

37      Žalobkyně uvádí, že objasnění relevantních skutečností učiněné v oznámení námitek pro účely výpočtu pokut, které jí byly uloženy, bylo neodpovídající a neumožnilo jí vykonat vhodným způsobem její práva obhajoby ve vztahu k výši těchto pokut.

38      Žalobkyně podotýká, že oznámení námitek je obecné a nejasné, pokud jde o objasnění skutečností, o něž se Komise chtěla při výpočtu pokuty opřít. Mimo obecnou úvodní část byly v oznámení námitek pouze tři body odůvodnění z celkového počtu 230 věnovány objasnění, a to běžnými slovy a velmi obecně, jak hodlá Komise při stanovení výše pokut přihlédnout k závažnosti, odrazení, délce trvání a všem přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Takový stupeň vysvětlení předpokládaných pokut je neslučitelný s právy obhajoby ze tří hlavních důvodů.

39      Zaprvé, jestliže podnik plně spolupracuje s Komisí a nezpochybňuje skutkový stav, jako je tomu v případě žalobkyně v projednávané věci, pak je hlavním, ne‑li jediným účelem oznámení námitek umožnit tomuto podniku, aby co možná nejlépe pochopil, na jakém základě mu Komise hodlá pokutu uložit.

40      Zadruhé jsou pokuty uložené v Rozhodnutí nejvyšší, jaké kdy byly uloženy v řízení podle práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže, a jsou odrazem radikální a bezprecedentní změny v politice Komise v oblasti pokut. Žalobkyně příkladmo zdůrazňuje, že před uplatněním sdělení o spolupráci dosahují pokuty uložené podnikům, jimž je Rozhodnutí určeno, v souhrnu téměř 1 800 milionů eur, což je šestkrát více než nejvyšší celková částka, která kdy byla dosažena v jedné věci, a sice 273 milionů eur v rozhodnutí Komise 1999/243/ES ze dne 16. září 1998 v řízení podle článků 85 a 86 Smlouvy o ES (Věc IV/35.134 – Trans-Atlantic Conference Agreement) (Úř. věst. 1999, L 95, s. 1). Dodává, že celková pokuta stanovená k její tíži před použitím sdělení o spolupráci – takřka 600 milionů eur (viz bod 17 výše) – je přibližně šestkrát vyšší než nejvyšší individuální pokuta, jakou kdy Komise v minulosti uložila, a sice pokuta ve výši 102 milionů eur pro Volkswagen AG v rozhodnutí Komise 98/273/ES ze dne 28. ledna 1998 v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES (IV/35.733 –VW) (Úř. věst. L 124, s. 60). Přitom však dosah povinnosti uvést odůvodnění a práva být vyslechnut, jde-li o zásadní skutečnosti, o něž se orgán hodlá opřít při stanovení výše pokuty, by měl být výši této částky přiměřený.

41      Zatřetí skutečnosti, které nebyly odpovídajícím způsobem objasněny v oznámení námitek, mají značný význam, protože mají za následek podstatné zvýšení celkové pokuty uložené žalobkyni. To platí zejména pro zvýšení o 100 % pro účely odrazení, na základě čehož Komise zvýšila částku celkové pokuty vypočtenou v závislosti na závažnosti z 128,5 milionů na 257 milionů eur (viz body 14 a 15 výše), a rovněž tak pro posouzení, podle kterého byla žalobkyně jedním z vůdců kartelové dohody, pročež Komise zvýšila základní částku celkové pokuty o 35 %, tedy o více než 153 milionů eur, a odmítla výraznější snížení pokuty na základě sdělení o spolupráci (viz body 17 a 19 výše). Žalobkyně obzvláště zdůrazňuje, že v oznámení námitek nebyla ani zmínka o záměru Komise učinit v případě BASF tak výrazné zvýšení pokuty z důvodu odrazení a že přisouzení vedoucí úlohy BASF je neslučitelné s oznámením námitek.

42      Žalovaná zpochybňuje opodstatněnost těchto výtek žalobkyně.

2.     Závěry Soudu

43      Prvním a druhým žalobním důvodem, které je třeba zkoumat společně, se žalobkyně ve své podstatě domáhá úplného zrušení čl. 3 písm. b) Rozhodnutí a tudíž i pokut, které jí byly tímto článkem uloženy.

44      Je namístě připomenout, že dodržení práv obhajoby ve všech řízeních, která mohou vést k uložení sankcí, zejména pokut nebo penále, je základní zásadou práva Společenství, která musí být dodržena za všech okolností, i když se jedná o správní řízení (rozsudky Soudního dvora ze dne 13. února 1979, Hoffmann‑La Roche v. Komise, 85/76, Recueil, s. 461, bod 9, a ze dne 2. října 2003, ARBED v. Komise, C‑176/99 P, Recueil, s. I‑10687, bod 19).

45      K provedení této zásady pak čl. 19 odst. 1 nařízení č. 17 a články 2 a 3 nařízení Komise (ES) č. 2842/98 ze dne 22. prosince 1998 o slyšení stran v určitých jednáních podle článků [81] a [82] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 354, s. 18; Zvl. vyd. 07/04, s. 204), kterážto ustanovení jsou v projednávané věci použitelná ratione temporis, ukládají Komisi povinnost oznámit námitky, které vznáší proti dotčeným podnikům a sdružením, a ve svých rozhodnutích brát v úvahu jen námitky, ke kterým měly tyto podniky a sdružení příležitost se vyjádřit.

46      V souladu s judikaturou musí oznámení námitek obsahovat popis námitek, které jsou formulovány dostatečně jasně, byť stručně, aby bylo dotčeným osobám umožněno skutečně zjistit, jaké chování jim Komise vytýká. Pouze za této podmínky totiž může oznámení námitek splnit svou funkci vyplývající z nařízení Společenství spočívající v poskytnutí všech nezbytných informací podnikům za účelem jejich účinné obhajoby předtím, než Komise přijme konečné rozhodnutí (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1993, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, Recueil, s. I‑1307, bod 42; a rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, Mo och Domsjö v. Komise, T‑352/94, Recueil, s. II‑1989, bod 63, potvrzen v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Mo och Domsjö v. Komise, C‑283/98 P, Recueil, s. I‑9855).

47      Tento požadavek je dodržen, když rozhodnutí dotčeným osobám nepřičítá protiprávní jednání, která nebyla uvedena v oznámení námitek, a obsahuje pouze skutkové okolnosti, ke kterým se dotčené osoby měly příležitost vyjádřit (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, bod 94, a rozsudek Soudu ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, Recueil, s. II‑3275, bod 138).

48      Pokud jde o výkon práv obhajoby ve vztahu k ukládání pokut, z ustálené judikatury vyplývá, že Komise splní svou povinnost dodržet právo podniků být vyslechnuty, pokud ve svém oznámení námitek výslovně uvede, že bude zkoumat, zda je třeba uložit dotyčným podnikům pokuty, a pokud uvede hlavní skutkové a právní okolnosti, které mohou vést k uložení pokuty, jako je závažnost a délka trvání předpokládaného protiprávního jednání a skutečnost, že k němu došlo „úmyslně nebo z nedbalosti“. Komise jim tak poskytuje údaje, které jsou nezbytné pro jejich obranu nejen proti zjištění protiprávního jednání, ale i proti uložení pokuty (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 21, a rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, Lögstör Rör v. Komise, T‑16/99, Recueil, s. II‑1633, bod 193, potvrzen v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 28. června 2005, Dansk Rørindustri a další v. Komise, C‑189/02 P, C‑202/02 P, C‑205/02 P, C‑208/02 P a C‑213/02 P, Sb. rozh. s. I‑5425, zejména bod 428).

49      Z toho vyplývá, že pokud se jedná o stanovení výše pokut, práva obhajoby dotyčných podniků jsou před Komisí zaručena prostřednictvím možnosti předkládat připomínky k délce trvání, závažnosti a protisoutěžní povaze vytýkaných skutečností (rozsudky Soudu ze dne 6. října 1994, Tetra Pak v. Komise, T‑83/91, Recueil, s. II‑755, bod 235, a Lögstör Rör v. Komise, bod 48 výše, bod 194).

50      V projednávaném případě Komise v bodě 229 písm. b) oznámení námitek zřetelně uvedla svůj záměr uložit pokuty podnikům, jimž byl tento akt určen.

51      Komise rovněž v bodě 227 oznámení námitek uvedla, že čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 EHP byly porušeny úmyslně.

52      Pokud se jedná o závažnost vytýkaných skutečností, Komise nejprve v bodě 226 oznámení námitek připomenula, že přihlédne k samotné povaze protiprávního jednání, k jeho konkrétnímu dopadu na trh a k rozsahu dotčeného zeměpisného trhu, což jsou relevantní hlediska pro účely posouzení závažnosti protiprávního jednání v souladu s bodem 1 A prvním pododstavcem pokynů, a poté v bodě 227 upřesnila, že rozdělení trhů a stanovení cen na základě společné dohody jsou již svou povahou nejzávažnějším porušením čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 EHP; že dotyčné podniky si byly plně vědomy protiprávnosti svého konání; že jednaly ve vzájemné shodě za účelem vytvoření tajného a institucionalizovaného systému, jehož cílem bylo omezit hospodářskou soutěž ve významném odvětví průmyslu; že tajné dohody zasáhly celý průmysl s vitaminy, že byly vytvořeny, řízeny a podporovány na vysoké úrovni řízení v rámci dotyčných podniků, že byly výhradně ku prospěchu těchto podniků a na úkor jejich zákazníků a v konečném důsledku na úkor celé veřejnosti a že pokrývaly celý společný trh a po vytvoření EHP i všechny členské státy Dohody o EHP.

53      V bodě 226 oznámení námitek Komise rovněž projevila svůj záměr stanovit pokuty na dostatečné úrovni k zajištění jejich odrazující povahy.

54      Komise dále v bodě 228 dodala, že pro účely stanovení pokuty, která má být uložena každému podniku, přihlédne u každého z nich k úloze, jakou hrál v tajných dohodách, k jeho významu v průmyslu s vitaminy, k dopadu jeho protiprávního chování na hospodářskou soutěž a k veškerým dalším přitěžujícím či polehčujícím okolnostem. Výslovně se zmínila o vedoucí úloze, jakou hrála zejména žalobkyně v rámci tajných dohod.

55      Komise v bodě 228 rovněž poukázala na nutnost zohlednit délku trvání individuální účasti každého podniku na těchto dohodách, která je upřesněna v bodě 220 pro každý vitamin a pro každého účastníka.

56      Ukazuje se, že Komise ve svém oznámení námitek uvedla skutkové a právní okolnosti, z nichž hodlala vycházet při výpočtu výše pokut ukládaných žalobkyni, takže v tomto ohledu bylo právo žalobkyně být vyslechnuta prima facie řádně dodrženo.

57      Je však třeba zkoumat, do jaké míry jsou konkrétní argumenty uplatněné žalobkyní v rámci prvního a druhého žalobního důvodu způsobilé tento závěr vyvrátit.

58      To nelze tvrdit o argumentu založeném na zvláštním účelu, jaký má údajně mít oznámení námitek, je‑li zasláno podniku, který plně spolupracoval s Komisí a nezpochybnil skutkový stav (viz bod 39 výše). Jak správně uvedla žalovaná, funkce oznámení námitek se neliší podle konkrétní situace podniku, jemuž je toto oznámení určeno. Nehledě na stupeň spolupráce tohoto podniku je funkcí oznámení námitek poskytnout podnikům a sdružením všechny nezbytné informace za účelem jejich účinné obhajoby předtím, než Komise přijme konečné rozhodnutí (rozsudky Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, bod 46 výše, bod 42, a ze dne 16. listopadu 2000, Mo och Domsjö v. Komise, bod 46 výše, bod 63). Z tohoto úhlu pohledu skutečnost, že žalobkyně spolupracovala s Komisí, uznala, že se dopustila protiprávních skutků, a tyto skutky popsala, neznamená, že již nemá právo a zájem, aby od Komise obdržela akt, v němž budou přesně uvedeny všechny námitky, které vůči ní Komise uplatňuje, včetně námitek, jež se mohou zakládat na prohlášeních či důkazech poskytnutých ostatními zúčastněnými podniky. Argument žalobkyně mimoto není prost rozporů, jelikož se výslovně zakládá na určité okolnosti, a sice že žalobkyně nezpochybnila skutkový stav, která logicky předpokládá předchozí zaslání oznámení námitek, v němž jsou uvedena obvinění uplatněná Komisí a skutky, o něž se tato obvinění opírají, a jehož povaha a funkce proto nemohou být touto později nastalou okolností nijak dotčeny.

59      Argument, který je též součástí druhého žalobního důvodu a vychází z radikální a bezprecedentní změny, jakou Rozhodnutí představuje v rámci politiky Komise v oblasti pokut (viz bod 40 výše), rovněž nemůže obstát. Aniž by bylo nutné zkoumat, zda a v jaké míře pokuty uložené v Rozhodnutí skutečně znamenají s ohledem na svou vysokou výši novou etapu v této politice, je třeba připomenout, že podle judikatury Komise není povinna v oznámení námitek uvést možnost případné změny své politiky, pokud jde o obecnou úroveň výše pokut, jelikož tato možnost závisí na obecných úvahách soutěžní politiky bez přímé souvislosti s konkrétními okolnostmi projednávané věci (rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 48 výše, bod 22, a rozsudek Lögstör Rör v. Komise, bod 48 výše, bod 203). Komise totiž nemá povinnost upozorňovat podniky, tím že je uvědomí o svém záměru zvýšit obecnou úroveň výše pokut (rozsudky Soudu ze dne 10. března 1992, Solvay v. Komise, T‑12/89, Recueil, s. II‑907, bod 311, a Lögstör Rör v. Komise, bod 48 výše, bod 203).

60      Rovněž neopodstatněný je argument, který je taktéž součástí druhého žalobního důvodu a který dosti zmateně poukazuje na nedostatek odpovídajícího vysvětlení v oznámení námitek, pokud jde o dvě skutečnosti, mající podle žalobkyně „zásadní význam“, o nichž se v Rozhodnutí hovořilo v rámci výpočtu výše pokut, a sice jednak zvýšení o 100 % pro účely odrazení, a jednak přisouzení vedoucí úlohy žalobkyni (viz bod 41 výše).

61      Pokud se jedná o druhou z těchto skutečností, žalobkyně zjevně nepoukazuje na nedostatečné vysvětlení v oznámení námitek, nýbrž na nekonzistentnost mezi oznámením námitek a Rozhodnutím v tom smyslu, že uvedená skutečnost sice byla použita v Rozhodnutí, nebyla však zmíněna v oznámení námitek. V tomto ohledu je však třeba konstatovat, jak již bylo připomenuto v bodě 54 výše, že se oznámení námitek v bodě 228 o vedoucí úloze žalobkyně výslovně zmiňovalo, takže o nekonzistentnosti, na niž upozorňuje, nemůže být řeč.

62      Pokud jde o první skutečnost uvedenou v bodě 60 výše, Komisi nepřísluší sdělovat žalobkyni v oznámení námitek rozsah případného zvýšení pokuty pro zajištění odrazujícího účinku pokuty. Jestliže totiž Komise uvedla skutkové a právní okolnosti, na nichž hodlá založit výpočet výše pokuty, není již povinna upřesnit způsob, jakým každou z těchto okolností použije pro stanovení úrovně pokuty. Uvedení údajů ohledně úrovně zamýšlených pokut, dokud nebyla podnikům dána možnost vyslovit připomínky k jim vytýkaným skutečnostem, by znamenalo nepřiměřeně předjímat rozhodnutí Komise (rozsudky Soudního dvora Musique diffusion française a další v. Komise, bod 48 výše, bod 21, a ze dne 9. listopadu 1983, Michelin v. Komise, 322/81, Recueil, s. 3461, bod 19; rozsudek Lögstör Rör v. Komise, bod 48 výše, bod 200).

63      Dále je třeba posoudit argumenty žalobkyně uplatněné v rámci prvního žalobního důvodu a jejich dopad na prozatímní závěr vyslovený v bodě 56 výše.

64      V tomto žalobním důvodu žalobkyně Komisi vytýká, že jí neumožnila uplatnit připomínky k další konkrétní okolnosti, která má dle jejího názoru podstatný a penalizující dopad v rámci výpočtu výše pokut provedeného v Rozhodnutí, a sice posouzení Komise, podle nějž vytýkaná jednání představovala více odlišných protiprávních jednání a nikoli jediné.

65      V této souvislosti je třeba nejprve uvést na pravou míru rozsah újmy, jakou toto posouzení Komise mohlo žalobkyni přivodit.

66      Žalobkyně vychází z myšlenky, že kdyby Komise dospěla k závěru, že jde v projednávaném případě o jediné protiprávní jednání, uložila by jí pouze jedinou pokutu, jejíž výchozí částka by v souladu s pokyny činila 20 milionů eur, zatímco výchozí částka oněch osmi pokut, které byly žalobkyni ve skutečnosti uloženy, je v souhrnu osmkrát vyšší než výchozí částka, s jakou by bylo možné počítat pro jednu pokutu.

67      Taková myšlenka se však zakládá na nesprávném výkladu pokynů. V souladu s bodem 1 A druhým pododstavcem těchto pokynů totiž „předpokládané pokuty“ pro „velmi závažná protiprávní jednání“, například „horizontální omezení, jako cenové kartely a kvóty podílů na trhu“, jdou „nad 20 milionů [eur]“. Z tohoto úryvku pokynů tedy nijak nevyplývá, že by výchozí částka pokuty ukládané podniku za protiprávní jednání takovéto povahy měla být v zásadě omezena hranicí 20 milionů eur.

68      Je namístě podotknout, že Komise v bodě 675 odůvodnění Rozhodnutí upřesnila, že pro účely stanovení výchozí částky pokut přihlédla k velikosti jednotlivých trhů s dotyčnými vitaminovými výrobky. I kdyby však Komise ve svém Rozhodnutí dospěla k závěru, že se jedná o jediné souhrnné protiprávní jednání zahrnující všechny dotčené trhy s vitaminovými výrobky, mohla by v souladu s kritériem uvedeným v bodě 675 odůvodnění Rozhodnutí zohlednit při stanovení výše výchozí částky jediné ukládané pokuty úhrnnou hodnotu těchto trhů. Výchozí částka by tak byla za běžných okolností stanovena na úrovni mnohem vyšší než 20 milionů eur, která představuje orientační minimální prahovou hodnotu pro velmi závažné protiprávní jednání.

69      Vzhledem k tomu, že částka 20 milionů eur uvedená orientačně v pokynech pro velmi závažná protiprávní jednání je „minimální“ a nikoli „maximální“, nic nenasvědčuje tomu, že kdyby Komise v Rozhodnutí dospěla k závěru, že se jedná o jediné protiprávní jednání, musela by nutně stanovit pro jedinou pokutu uloženou žalobkyni výchozí částku nižší, než je součet výchozích částek skutečně stanovených pro oněch osm pokut uložených žalobkyni.

70      Kvalifikace určitých protiprávních skutků jako jedno a totéž protiprávní jednání, nebo jako více odlišných protiprávních jednání, není v zásadě bez dopadu na sankci, kterou lze uložit, neboť shledání více odlišných protiprávních jednání může vést k uložení několika různých pokut, a to vždy v rámci mezí stanovených v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 (rozsudek Soudu ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑71/03, T‑74/03, T‑87/03 a T‑91/03, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 118), tedy při dodržení maximální výše 10 % obratu dosaženého v hospodářském roce předcházejícím přijetí rozhodnutí.

71      Je však třeba konstatovat, že v projednávané věci skutečnost, že Komise kvalifikovala zjištěné skutky jako více odlišných protiprávních jednání, nehrála z hlediska použití této maximální výše žádnou roli. Součet pokut uložených žalobkyni, a dokonce i jejich součet uvažovaný před použitím sdělení o spolupráci (592,32 milionů eur), totiž zůstává daleko pod hranicí 10 %, která je považována za hranici vztahující se k celkovému obratu (rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 48 výše, bod 119), jelikož žalobkyně v roce předcházejícím přijetí Rozhodnutí, tedy v roce 2000, dosáhla celkového obratu 35 946 milionů eur (viz první tabulka v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí).

72      Dále je třeba dodat, že kdyby Komise dospěla k závěru, že v projednávaném případě jde o jediné protiprávní jednání zahrnující veškeré vitaminové výrobky uvedené v Rozhodnutí, pravděpodobně by mohla pro účely výpočtu pokuty ukládané žalobkyni vzít v úvahu také její tajné postupy v souvislosti s vitaminy B1 a H, od jejichž sankcionování však orgán ve svém Rozhodnutí upustil s tím, že se jedná o odlišná protiprávní jednání, v jejichž případě došlo ve vztahu k její pravomoci ukládat sankce k promlčení v souladu s nařízením č. 2988/74.

73      Předchozí úvahy, jejichž cílem je poskytnout úplný a objektivní náhled na argumentaci žalobkyně, však nepostačuje k tomu, aby bylo možné vyloučit, že posouzení Komise, podle nějž se v projednávané věci jednalo o více odlišných protiprávních jednání, mohlo mít jakýkoli vliv na úroveň pokut uložených žalobkyni. Je tedy třeba zkoumat, zda bylo žalobkyni umožněno vyjádřit se v odpovědi na oznámení námitek k otázce, zda skutky, které jí jsou v oznámení námitek vytýkány, zakládají jediné protiprávní jednání, anebo více protiprávních jednání.

74      Je nutno připustit, že Komise sice v oznámení námitek řádně zjistila a podrobně popsala skutky vytýkané podnikům, jimž bylo toto oznámení určeno, a označila ustanovení (článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP), o nichž se domnívala, že mohla být těmito skutky porušena, nezaujala však k dané otázce jednoznačné stanovisko.

75      Žalobkyně tedy správně poukazuje na jisté skutečnosti v oznámení námitek, které mohou naznačovat, že Komise pokládala dotčené protisoutěžní chování za jediné protiprávní jednání.

76      Nejprve je třeba odkázat na bod 206 třetí pododstavec oznámení námitek, kde Komise uvedla následující:

„Bez ohledu na počet výrobců, na obměny v účasti na schůzkách a na různorodost jejich sortimentu výrobků představoval soubor tajných dohod v praxi a ve skutečnosti souhrnný koordinovaný mechanismus, jehož účelem bylo kontrolovat světový trh v celém sortimentu vitaminových výrobků, přičemž [Roche] stála v samém středu sítě dohod a ujednání.“

(„Notwithstanding the number of producers, the variation in the participation in the meetings and the diversity of their product ranges, the complex of collusive arrangements, in practice and in effect, constituted an overall coordinated scheme to control the world market across the whole range of vitamin products with [Roche] at the centre of the network of agreements and arrangements.“)

77      Především je třeba zmínit bod 212 druhý pododstavec oznámení námitek, kde Komise uvedla:

„Vzhledem ke kontinuitě a podobnosti metody má Komise za to, že je vhodné se zabývat souborem dohod zahrnujících jednotlivé vitaminy v rámci jednoho a téhož řízení. Komise bude toto považovat za jednotnou souhrnnou kartelovou dohodu v oblasti vitaminů, kde [Roche], BASF a Rhône‑Poulenc tvoří hlavní ,skupinu‘ a ostatní výrobci ke kartelu přistupují nebo tvoří jeho část, pokud se jedná o konkrétní jimi vyráběné vitaminy.“

(„Given the continuity and similarity of method, the Commission considers it appropriate to treat in one and the same procedure the complex of agreements covering the different vitamins. The Commission will consider this as one single overarching vitamin cartel with [Roche], BASF and Rhône‑Poulenc forming the main ‚mass‘ and the other producers adhering to, and forming a subset of, the cartel for the particular vitamins which they produce.“)

78      V bodě 225 třetím a čtvrtém pododstavci oznámení námitek Komise zdůraznila, že nelze s jistotou tvrdit, že „protiprávní jednání“ bylo zcela ukončeno, a že je nutné od podniků, jimž je oznámení určeno, požadovat, aby „protiprávní jednání“ ukončily.

79      Žalovaná dále správně poukazuje na další skutečnosti v oznámení námitek, které mohou naopak svědčit o tom, že Komise měla v úmyslu konstatovat, že se jedná o více protiprávních jednání.

80      V tomto ohledu je třeba zmínit, že v bodě 212 třetím pododstavci oznámení námitek Komise převzala formulaci z rozsudku Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise (40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 111), a zejména tedy uvedla následující:

„Komisi nic nebrání v tom, aby jediným rozhodnutím rozhodla o více protiprávních jednáních, přestože některých podniků, kterým je rozhodnutí určeno, se některá z protiprávních jednání netýkají, ovšem za předpokladu, že rozhodnutí umožní každému adresátovi přesně zjistit námitky, které jsou proti němu namířeny […] Jakmile je případně uvažováno o pokutě, Komise plně přihlédne k úloze, jakou hrál každý z účastníků, a k velikosti trhu s konkrétním dotyčným vitaminem.“

(„There is no reason at all why the Commission should not make a single decision covering several infringements, even if some of the undertakings to which it is addressed are unconnected with some of these infringements, provided that the decision permits each addressee to obtain a clear picture of the complaints made against it. […] When and if any penalty is to be assessed, the Commission will take full account of the part played by each of the participants and the size of the market for the particular vitamin concerned.“)

81      V bodě 212 prvním pododstavci oznámení námitek se uvádí:

„Komise má za to, že soubor protiprávních jednání, která jsou předmětem projednávané věci, vykazuje všechny znaky plné dohody ve smyslu článku 81 [ES].“

(„The Commission considers that the complex of infringements in this case present all the characteristics of a full agreement in the sense of Article 81.“)

82      V bodě 225 třetím pododstavci oznámení námitek se zejména uvádí:

„Protiprávní jednání pokračovala u většiny výrobků dlouho po zahájení šetření.“

(„The infringements continued for most products long after the start of the investigations.“)

83      V bodě 226 čtvrtém pododstavci oznámení námitek Komise upřesnila, že co se týče použití sdělení o spolupráci, vezme v úvahu veškerou spolupráci poskytnutou výrobci „pro každý výrobek zvlášť“ (in relation to each product separately).

84      Strany projednávaného sporu uvádějí řadu dalších odkazů na text oznámení námitek, které dle jejich názoru potvrzují jejich vlastní výklad tohoto aktu, pokud jde o otázku, zda se jednalo o jedno jediné, anebo o více odlišných protiprávních jednání. Tyto odkazy zejména na použití slov jako „ujednání“, „dohoda“ nebo „kartel“ skloňovaných buď v jednotném, anebo v množném čísle, se jeví méně významné.

85      Žalovaná tak zejména zdůrazňuje, že výrazy „soubor dohod“ („complex of agreements“), „soubor dohod a ujednání“ („complex of agreements and arrangements“), „kartelové dohody“ („cartel agreements“), „tajné dohody“ („collusive agreements“), použité v oznámení námitek, ukazují, že Komise měla skutečně za to, že se v projednávané věci jedná o více odlišných protiprávních jednání.

86      Tyto výrazy stejně jako slovní spojení „tajné dohody“ („collusive arrangements“), které je taktéž obsaženo v oznámení námitek, však nelze vykládat tak, že nutně znamenají přesnou právní kvalifikaci co do mnohosti protiprávních jednání. Z judikatury totiž vyplývá, že soubor úkonů, které mají tentýž protisoutěžní cíl a z nichž každý zvlášť spadá pod pojem „dohoda“, „jednání ve vzájemné shodě“ nebo „rozhodnutí sdružení podniků“ ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES, může představovat různé projevy jednoho a téhož protiprávního jednání porušujícího tento článek (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 113).

87      Žalobkyně dále poukazuje na řadu úryvků z oznámení námitek, kde Komise užila termínu „kartel“, aniž se zmínila o konkrétním vitaminu, zejména když v bodě 195 tohoto oznámení pro účely potvrzení své pravomoci v projednávané věci uvedla, že „kartel“ měl značný dopad na obchod mezi členskými státy ES a na hospodářskou soutěž na společném trhu“ (the cartel had an appreciable effect on trade between EC Member States and competition in the Common Market).

88      Použití termínu „kartel“ však zaprvé nutně neznamená, že se uvažuje o existenci jediné kartelové dohody ve smyslu článku 81 ES. Tento termín totiž může označovat kartelovou dohodu horizontálního typu, může však být rovněž v obecnější rovině použit pro vyjádření struktury či organizace odpovědné za protiprávní jednání ve vztahu k pravidlům hospodářské soutěže. Nelze tedy vyloučit, že v oznámení námitek byl termín „kartel“ použit pro označení celkové organizace zavedené výrobci vitaminů, aniž by to mělo jakýkoli vliv na případný závěr o existenci více kartelových dohod, a tedy i více protiprávních jednání. Zadruhé některá tvrzení uvedená v oznámení námitek ve vztahu ke „kartelu“, jako například tvrzení týkající se jeho dopadu na obchod mezi členskými státy, obsažené v bodě 195, či tvrzení týkající se jeho povahy jakožto úmyslného protiprávního jednání porušujícího články 81 ES a 53 Dohody o EHP, obsažené v bodě 227, lze také vykládat v tom smyslu, že ve skutečnosti mají za cíl popsat charakteristické rysy společné všem kartelovým dohodám, které jsou předmětem oznámení námitek, aby bylo možné se tak vyhnout zbytečnému opakování popisu těchto charakteristickým rysů pro jednotlivé kartelové dohody.

89      Pokud jde o strukturu oznámení námitek, o niž se žalovaná opírá, ta je uspořádána tak, že v části C nadepsané „kartel“ je proveden konkrétní a podrobný popis tajných dohod týkajících se každého vitaminu zvlášť, ovšem s výhradou společného posouzení vitaminů A a E, které jsou krom toho považovány za náležející k různým trhům. S takto podrobněji rozlišenou výhradou Komise v každém bodě této části C posoudila daný vitaminový výrobek, jeho charakteristiky, výrobce a s ním související trh (považovaný za odlišný trh), původ, délku trvání, základní mechanismus, schůzky a fungování kartelu týkajícího se daného vitaminu, jakož i jeho účastníky. Nehledě na nadpis uvedený v jednotném čísle („the cartel“) tedy část C oznámení námitek jasně naznačovala, že se jedná o více různých kartelových dohod.

90      Celkové zohlednění oznámení námitek tak naznačuje, že Komise v tomto aktu zjevně váhala ohledně přesné právní kvalifikace vytýkaných skutků, pokud jde o jednotu či mnohost protiprávních jednání, a to přesto, že jednoznačně shledala jejich rozpor s čl. 81 odst. 1 ES a s čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP. Z oznámení námitek tedy jasně nevyplývalo, zda Komise hodlá učinit závěr o existenci jednoho či více protiprávních jednání.

91      Toto konstatování nicméně neznamená, že Komise za těchto podmínek porušila práva obhajoby žalobkyně, když v Rozhodnutí vycházela z existence různých protiprávních jednání pro každý vitamin.

92      Je pravdou, že ve svém rozsudku ze dne 3. července 1991, AKZO v. Komise (C‑62/86, Recueil, s. I‑3359, bod 29), jehož se dovolává žalobkyně, Soudní dvůr uvedl, že „[v] oznámení námitek musejí být jasně uvedeny skutečnosti, o něž se Komise opírá, jakož i jejich kvalifikace“.

93      Přitom je však užitečné také připomenout, že podle judikatury nemusí být rozhodnutí, kterým je shledáno protiprávní jednání, nutně přesnou kopií oznámení námitek. Komise musí být totiž schopna v tomto rozhodnutí přihlédnout k odpovědím dotyčných podniků na oznámení námitek. V tomto ohledu musí být schopna nejen přijmout či odmítnout argumenty dotyčných podniků, ale také provést vlastní analýzu skutečností uplatňovaných těmito podniky a na jejím základě pak buď upustit od některých námitek, které se ukážou být neopodstatněné, anebo upravit či doplnit po skutkové či právní stránce svou argumentaci na podporu vznesených námitek (rozsudky Soudního dvora ACF Chemiefarma v. Komise, bod 47 výše, body 91 a 92; Suiker Unie a další v. Komise, bod 80 výše, body 437 a 438, a ze dne 29. října 1980, Van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, Recueil, s. 3125, bod 68).

94      Zejména je třeba uvážit, že posouzení skutkových okolností je součástí samotného rozhodovacího aktu a že právo být vyslechnut zahrnuje veškeré skutkové a právní okolnosti, které tvoří základ rozhodovacího aktu, avšak nikoli konečné stanovisko, které správní orgán hodlá zaujmout (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu ze dne 21. ledna 1999, Neue Maxhütte Stahlwerke a Lech‑Stahlwerke v. Komise, T‑129/95, T‑2/96 a T‑97/96, Recueil, s. II‑17, bod 231, a ze dne 3. prosince 2003, Audi v. OHIM, T‑16/02, Recueil, s. II‑5167, bod 75).

95      Práva obhajoby jsou v případě nesouladu mezi oznámením námitek a konečným rozhodnutím porušena pouze za předpokladu, že námitka obsažená v konečném rozhodnutí nebyla v oznámení námitek dostatečně objasněna tak, aby se její adresáti mohli hájit. Dále pak právní kvalifikace skutkového stavu provedená v oznámení námitek již pojmově může být pouze předběžná a pozdější rozhodnutí Komise nemůže být zrušeno pouze z toho důvodu, že konečné závěry vyvozené z tohoto skutkového stavu se přesně neshodují s touto předběžnou kvalifikací. Komise totiž musí adresáty oznámení námitek vyslechnout a popřípadě vzít v úvahu jejich připomínky, jimiž odpovídají na vznesené námitky, a změnit přitom svou analýzu, a to právě proto, aby byla dodržena jejich práva obhajoby (rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004, Mannesmannröhren-Werke v. Komise, T‑44/00, Sb. rozh. s. II‑2223, body 98 až 100).

96      V projednávané věci je třeba mít za to, že Komise v Rozhodnutí toliko poupravila a právně objasnila argumentaci, na níž založila uplatněné námitky, a že tedy žalobkyni nebránila vyjádřit se k těmto námitkám před přijetím Rozhodnutí (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 10. března 1992, Hüls v. Komise, T‑9/89, Recueil, s. II‑499, body 59 až 65). Žalobkyně si měla při četbě oznámení námitek uvědomit, že Komise nevylučuje závěr, že se jedná o více odlišných protiprávních jednání. Komise se zajisté mohla vyhnout politováníhodným nejasnostem a rozporům, jimiž se vyznačuje právní posouzení obsažené v oznámení námitek, pokud jde o otázku, zda se jednalo o jedno, nebo o více protiprávních jednání, přičemž stačilo, aby jasněji uvedla alternativu, která se v tomto ohledu nabízela a o níž by se vyslovila v konečném rozhodnutí. Tyto nejasnosti a rozpory však žalobkyni nebránily v tom, aby se k této otázce vyjádřila ve své odpovědi na oznámení námitek.

97      Jak již žalovaná správně zdůraznila, z této odpovědi mimoto vyplývá, že sama žalobkyně si byla přinejmenším vědoma skutečnosti, že se správní řízení mohlo týkat více protiprávních jednání. Na straně 5 této odpovědi, hned za popisem opatření, jež přijala, aby u ní již v budoucnu nedocházelo k porušování práva hospodářské soutěže, totiž žalobkyně uvedla, že „okamžitě ustala v protiprávních jednáních, která jsou předmětem probíhajícího řízení“ (immediately brought to an end the infringements which are subject of this proceedings). Skutečnost, na niž poukazuje žalobkyně, že tato poznámka byla učiněna v souvislosti s úvahami, které měly Komisi přesvědčit, aby ve prospěch žalobkyně uznala existenci polehčujících okolností, nijak nevylučuje možnost dovodit, že si žalobkyně byla v tomto stadiu správního řízení vědoma skutečnosti, že v závěru tohoto řízení může být shledáno, že se dopustila více protiprávních jednání.

98      Žalovaná krom toho správně poukazuje na skutečnost, že na rozdíl od žalobkyně se Roche, jíž bylo určeno stejné oznámení námitek, ve své odpovědi na toto oznámení vyjádřila k otázce, zda se jednalo o jediné, nebo o více protiprávních jednání. V tomto ohledu přitom není důležité, že Roche chtěla upřesnit, že podle jejího mínění měla Komise vyslovit závěr, že se jedná o více samostatných protiprávních jednání. Na rozdíl od tvrzení žalobkyně nelze ze směru, jakým se tyto připomínky Roche ubírají, vyvodit, že tento podnik pochopil oznámení námitek tak, že jeho adresátům byla vytýkána jediná souhrnná kartelová dohoda. V každém případě se však nelze zabývat otázkou, jakým způsobem si Roche vyložila oznámení námitek, protože relevantní je pouze objektivní obsah tohoto oznámení. Žalobkyně v této souvislosti neprávem tvrdí, že jí byla v oznámení námitek vytýkána účast v jediné souhrnné kartelové dohodě. Oznámení námitek obsahovalo vedle údajů mířících tímto směrem také celou řadu údajů, které mířily směrem, k němuž se nakonec Komise přiklonila ve svém Rozhodnutí.

99      Za těchto podmínek se žalobkyně mohla pokusit, tak jak to učinila Roche, nasměrovat právní analýzu Komise, kam potřebovala, poněvadž tato analýza patrně zůstávala ještě otevřená, pokud se jednalo o otázku, zda vytýkané chování zakládalo jedno, či více protiprávních jednání. Nejasnosti obsažené v oznámení námitek jí v tom nijak nebránily. Skutečnost, že žalobkyně ve své odpovědi na oznámení námitek neuplatnila k této otázce žádné argumenty, tedy závisela zcela na její volbě.

100    Komise tudíž neporušila právo žalobkyně být vyslechnuta, když zaujala jasné a úplné konečné stanovisko, pokud jde o právní kvalifikaci vytýkaných protiprávních skutků, a žalobkyni tak přiřkla tolik protiprávních jednání porušujících čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP, kolik vitaminů bylo těmito skutky dotčeno.

101    Z výše uvedeného vyplývá, že první a druhý žalobní důvod je třeba zamítnout.

102    Konečně, jestliže žalobkyně na jednání formou závěrečné poznámky po vyslovení argumentů na podporu prvního žalobního důvodu naznačila, že otázka, kterou tento žalobní důvod nastoluje, není pouze otázkou procesní, a podotkla, že pokyny nestanoví, že by v případě kartelové dohody zahrnující více výrobků mohla Komise vynásobit pokuty počtem těchto výrobků, je třeba konstatovat, že má‑li být touto poznámkou Komisi vytýkáno také to, že porušila pokyny, když v Rozhodnutí dospěla k závěru, že se jedná o tolik protiprávních jednání, kolik vitaminových výrobků je zde dotčeno, a uložila žalobkyni takovýto počet pokut, pak tato výtka zcela zjevně překračuje dosah uvedeného žalobního důvodu a představuje nový žalobní důvod, který je podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu nepřípustný, jelikož se nezakládá na sebemenší právní či skutkové okolnosti zjištěné v průběhu soudního řízení.

B –  Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při stanovení výchozích částek některých pokut uložených žalobkyni

1.     Argumenty účastnic řízení

103    Žalobkyně zpochybňuje výchozí částky pokut, které jí byly stanoveny Komisí na základě závažnosti protiprávních jednání a které jsou podle jejího názoru svévolné, nepřiměřené a v rozporu se zásadou rovného zacházení.

104    Připomíná, že v bodech 680 a 681 odůvodnění Rozhodnutí se jasně uvádí, že při výpočtu výchozí částky pokut bylo u každého podniku přihlédnuto k jeho relativnímu významu na každém z trhů s relevantními výrobky, a konkrétněji k jeho světovému obratu u každého vitaminu. Komise však toto kritérium nedodržela a při výpočtu výchozích částek pokut postupovala nekonzistentně, a to ve dvou hlavních aspektech.

105    Zaprvé, výchozí částky některých pokut uložených žalobkyni jsou nepřiměřené ve vztahu k těm, které byly stanoveny ostatním účastníkům stejných kartelových dohod. Žalobkyně tak zdůrazňuje, že v případě protiprávních jednání týkajících se vitaminů B5, C a E, betakarotenu a karotenoidů je výchozí částka pokuty uložené žalobkyni, vyjádřená jako procentní podíl světového obratu podniku pro dotyčný vitamin, mnohem vyšší než výchozí částka stanovená Roche, a to nehledě na skutečnost, že tržní podíl Roche byl ve všech případech znatelně větší než tržní podíl žalobkyně a že i podle Komise se vedoucí úloha Roche v některých kartelových dohodách podstatně lišila od vedoucí úlohy žalobkyně.

106    Zadruhé, výchozí částky některých pokut uložených žalobkyni se u jednotlivých protiprávních jednání nepřiměřeně liší, přestože byly tržní podíly žalobkyně u jednotlivých dotyčných vitaminů velmi podobné. Žalobkyně tak uvádí, že v případě vitaminů A a B2 byla zařazena do druhé kategorie (za Roche), protože její tržní podíly činily 32, respektive 29 %, kdežto v případě vitaminu E byla zařazena do první kategorie (spolu s Roche), i když její tržní podíl (29 %) byl roven či nižší než její tržní podíl v případě vitaminů A a B2 a přes podobnosti ve struktuře těchto tří trhů. Žalobkyně z toto dovozuje, že měla být zařazena do druhé kategorie pro všechna protiprávní jednání a že toto nerovné zacházení, pro něž Komise nepodala žádné vysvětlení, je neodůvodněné.

107    Žalovaná oponuje, že výchozí částky pokut uložených žalobkyni se nacházejí v rozpětí částek, jaké může uložit na základě své diskreční pravomoci, a že jsou objektivně odůvodněné.

108    Při definování kategorií pro každé protiprávní jednání žalovaná pro účely vhodného poměrného zvážení pokut uvažovala v řádech, namísto aby vycházela z aritmetických vzorců. Z bodů 685, 689 a 691 odůvodnění Rozhodnutí zejména vyplývá, že podniky byly zařazeny do druhé kategorie za Roche, pokud byly jejich tržní podíly podstatně menší než tržní podíly Roche, což byl i případ žalobkyně u protiprávních jednání týkajících se vitaminů B5 a C.

109    Ovšem u protiprávních jednání týkajících se betakarotenu a karotenoidů bylo s ohledem na charakteristické rysy těchto dvou trhů ovládaných především BASF a Roche rozhodnuto, že tyto podniky mají ve fungování kartelu stejnou specifickou váhu a že rozdíl v podílech na těchto trzích není právoplatným ukazatelem role, jakou každý z podniků hrál v protiprávním jednání, ani jejich celkové velikosti. Z tohoto důvodu pak nebyla pro tato protiprávní jednání vytvořena žádná zvláštní kategorie a výchozí částka pokut byla stanovena pouze s ohledem na rozsah trhu.

110    V rámci provádění organizačních procesních opatření nařízených Soudem poskytla žalovaná jistá upřesnění, pokud jde o metodu použitou pro stanovení výchozích částek pokut uložených Rozhodnutím.

111    Žalovaná zejména uvedla, že k přizpůsobení výchozí částky odpovídající závažnosti každého protiprávního jednání jako takového v závislosti na velikosti každého trhu s vitaminovým výrobkem (dále jen „obecná výchozí částka“) použila údaje týkající se velikosti trhu na úrovni EHP za poslední ukončený rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání. Tyto údaje rovněž specifikovala pro každý předmětný vitaminový výrobek a upřesnila, že tam, kde Komise provedla rozdělení do kategorií, zůstaly obecné výchozí částky spojeny s první kategorií každého protiprávního jednání.

112    V téže souvislosti žalovaná uvedla, jakým způsobem stanovila přesnou výchozí částku uplatněnou na podniky zařazené do druhé kategorie, a to pro každé z protiprávních jednání, kde účastníky kartelové dohody rozdělila do kategorií podle bodu 1 A čtvrtého a šestého pododstavce pokynů. V tomto ohledu objasnila, že výchozí částku pro druhou kategorii vypočetla podle poměru mezi průměrem světových obratů vztahujících se k výrobku (dále také „relevantní obraty“) podniků zařazených do této kategorie a průměrem relevantních obratů podniků zařazených do první kategorie, s výhradou provedeného zaokrouhlení. Údaje použité za tímto účelem byly vzaty z posledního ukončeného kalendářního roku, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, tak jak byly zaneseny bez závorek v prvním sloupci tabulek týkajících se různých trhů s vitaminovými výrobky obsažených v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí.

113    Pokud se tedy například jedná o protiprávní jednání týkající se vitaminu A, obecná výchozí částka stanovená na 30 milionů eur v závislosti na velikosti evropského trhu s tímto vitaminem v roce 1998 byla uložena Roche, zařazené do první kategorie, a byla upravena pro BASF a Aventis, zařazené do druhé kategorie, na 18 milionů eur, tedy na 60 % z 30 milionů eur, a to vzhledem k tomu, že průměr relevantních obratů posledně uvedených podniků představoval 60,64 % relevantního obratu Roche.

114    Poté, co se žalobkyně seznámila s těmito vysvětleními, která pokládá za zásadní, přičemž lituje, že nebyla obsažena v Rozhodnutí a že je od Komise neobdržela v požadovaném čase i přes řadu výzev v tomto směru učiněných před podáním projednávané žaloby, uplatnila na jednání dodatečné výtky, pokud jde o výchozí částky, které jí byly stanoveny v Rozhodnutí.

115    Zaprvé tedy žalobkyně s důrazem na skutečnost, že některé z údajů poskytnutých Komisí v rámci organizačních procesních opatření, pokud jde jak o velikost evropských trhů s vitaminovými výrobky, tak o obecné výchozí částky, neodpovídají údajům uvedeným v Rozhodnutí, poznamenala, že při přizpůsobování obecných výchozích částek podle velikosti evropských trhů s dotyčným výrobkem Komise stanovila pro trhy menšího rozsahu částku, která vyjádřena v procentním podílu na velikosti trhu je znatelně vyšší než u trhů většího rozsahu. Komisi tedy vytkla, že neuvedla žádnou skutečnost, která by tuto okolnost mohla odůvodnit.

116    Zadruhé žalobkyně uplatnila, že metoda Komise, která spočívala ve vytvoření kategorií a vypočtení výchozí částky pro druhou kategorii v závislosti na poměru mezi průměrem relevantních obratů podniků zařazených do této kategorie a průměrem relevantních obratů podniků zařazených do první kategorie, byla příčinou rozporů. Tato metoda vedla k tomu, že žalobkyni byly stanoveny za protiprávní jednání týkající se vitaminů B5, C a E výchozí částky podstatně vyšší, než k jakým by bylo možné se dopracovat na základě „klasické, jednoduché a rozumnější“ metody, podle které by tyto částky byly vypočteny přímo jako procentní podíly z výchozí částky stanovené hlavnímu subjektu na základě poměru mezi relevantním obratem žalobkyně a relevantním obratem tohoto subjektu. Podle žalobkyně je tato metoda využívající kategorií a průměrů neslučitelná s pokyny, které se nikde nezmiňují o takových průměrech, které ostatně nemohou vyjadřovat specifickou váhu a tím pádem ani skutečný dopad chování každého z podniků, které se účastnily této kartelové dohody.

117    Žalovaná se na jednání k těmto dodatečným výtkám vyjádřila zejména s tím, že Rozhodnutí právně dostačujícím způsobem objasňuje, jak byly vypočteny výchozí částky pokut, že obecná výchozí částka nebyla spjata s hlavním subjektem, nýbrž s první kategorií, a tedy se všemi podniky zařazenými do této kategorie a že i když jsou možné i jiné přístupy, ten, který byl v projednávané věci použit, je racionální a konzistentní.

2.     Závěry Soudu

a)     Úvodní poznámky

118    Úvodem je namístě poznamenat, že z bodů 655 až 775 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že pokuty uložené Komisí z důvodu protiprávních jednání stanovených v čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o EHP se zakládaly na čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 a že Komise – i když Rozhodnutí neodkazuje výslovně na pokyny – stanovila pokuty na základě metody vymezené v těchto pokynech.

119    Přitom disponuje‑li Komise za účelem stanovení částky každé pokuty posuzovací pravomocí, aniž by musela používat přesný matematický vzorec (rozsudek Soudu ze dne 6. dubna 1995, Martinelli v. Komise, T‑150/89, Recueil, s. II‑1165, bod 59), nemůže se odklonit od pravidel, které si sama stanovila (viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 17. prosince 1991, Hercules Chemicals v. Komise, T‑7/89, Recueil, s. II‑1711, bod 53, potvrzen v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hercules Chemicals v. Komise, C‑51/92 P, Recueil, s. I‑4235). Pokyny představují právní nástroj, který je při dodržování právních norem vyšší síly určený k upřesnění kritérií, jež Komise použije v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při stanovení pokut, a Komise tak musí při stanovení výše pokut skutečně vzít v úvahu znění pokynů o metodě stanovování pokut, zvláště ty jejich prvky, které jsou stanoveny kogentně (rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004, JFE Engineering a další v. Komise, T‑67/00, T‑68/00, T‑71/00 a T‑78/00, Sb. rozh. s. II‑2501, bod 537).

120    Podle metody vymezené v pokynech přijme Komise při stanovení výše pokut, které se ukládají dotyčným podnikům, jako výchozí bod částku stanovenou v závislosti na závažnosti protiprávního jednání. Při hodnocení závažnosti protiprávního jednání je třeba brát v úvahu jeho povahu, skutečný dopad na trh, pokud jej lze měřit, a velikost relevantního zeměpisného trhu (bod 1 A první pododstavec). V tomto rámci se protiprávní jednání zařadí do jedné ze tří kategorií, a sice „méně závažná protiprávní jednání“, pro která jsou předpokládané pokuty 1 000 eur až 1 milion eur, „závažná protiprávní jednání“, pro která jsou předpokládané pokuty 1 milion eur až 20 milionů eur, a „velmi závažná protiprávní jednání“, pro která jsou předpokládané pokuty nad 20 milionů eur (bod 1 A druhý pododstavec první až třetí odrážka). V každé z těchto kategorií navrhovaný rozsah pokut umožní, podle pokynů, aby se na podniky použilo rozdílné zacházení podle povahy protiprávního jednání, kterého se dopustily (bod 1 A třetí pododstavec). Podle pokynů je rovněž nezbytné brát v úvahu, zda původci protiprávních jednání skutečně měli hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům, zejména pak spotřebitelům, a určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odrazující účinek (bod 1 A čtvrtý pododstavec).

121    Podle pokynů by mohlo v některých případech být nezbytné poměrně zvážit částky stanovené uvnitř každé ze tří takto vymezených kategorií, aby se brala v úvahu specifická váha, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž, zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu, a aby se v důsledku toho přizpůsobil výchozí bod základní částky zvláštní povaze každého podniku (bod 1 A šestý pododstavec).

122    V projednávaném případě žalobkyně nezpochybňuje ani velmi závažný charakter protiprávních jednání, která jsou jí vytýkána v Rozhodnutí, ani posouzení, na kterých Komise založila svůj závěr o velmi závažném charakteru těchto protiprávních jednání a která se týkala povahy těchto protiprávních jednání, jejich skutečného dopadu na trh a velikosti relevantního zeměpisného trhu (body 662 až 674 odůvodnění Rozhodnutí).

123    Žalobkyně rovněž nezpochybňuje kritérium, kterým se Komise v projednávaném případě řídila (bod 675 odůvodnění) a které spočívalo v přihlédnutí k velikosti rozdílných trhů s dotyčnými vitaminovými výrobky za účelem stanovení výchozí částky pokut. Toto kritérium se projevilo hlavně tím, že byla v závislosti na velikosti každého dotčeného trhu přizpůsobena obecná výchozí částka, která pak byla vztažena buď na první kategorii podniků, kterou stanovila Komise pro každé protiprávní jednání, bylo‑li uplatněno rozdílné zacházení podle bodu 1 A čtvrtého a šestého pododstavce pokynů, anebo na všechny zúčastněné podniky, nebylo‑li takové rozdílné zacházení uplatněno.

124    V průběhu písemné části řízení žalobkyně krom toho nijak nezpochybnila absolutní výši obecných výchozích částek. I pokud se jedná o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, v jejichž případě Komise neprovedla žádné rozdělení do kategorií, žalobkyně v průběhu uvedeného řízení neupozornila na nepřiměřenou povahu, v absolutním vyjádření, částky 20 milionů eur, která byla stanovena Roche a žalobkyni, nýbrž na nedostatek odlišení částek u obou podniků či jinými slovy na nepřiměřenou povahu částky stanovené žalobkyni v porovnání s částkou stanovenou Roche.

125    Na základě vysvětlení podaného žalovanou v rámci provádění organizačních procesních opatření žalobkyně na jednání nicméně zpochybnila způsob, jakým Komise konkrétně provedla přizpůsobení obecných výchozích částek. S použitím argumentů, které jsou uvedeny v bodě 115 výše, poukazuje na údajnou nekonzistentnost mezi údaji, o nichž žalovaná tvrdí, že je uplatnila, a údaji uvedenými v Rozhodnutí, a rovněž na chybějící odůvodnění okolnosti, že u trhů menšího rozsahu je obecná výchozí částka, vyjádřená jako procentní podíl velikosti trhu, mnohem vyšší než u větších trhů.

126    U těchto nových výtek týkajících se přizpůsobení obecných výchozích částek v závislosti na velikosti dotčeného trhu je třeba zkoumat jejich přípustnost ve vztahu k čl. 48 odst. 2 jednacího řádu a případně i opodstatněnost, a to ještě před posouzením výtek týkajících se výchozích částek, které byly konkrétně uloženy žalobkyni.

b)     K přizpůsobení obecných výchozích částek v závislosti na velikosti dotčeného trhu

127    Je třeba konstatovat, že výtky vznesené žalobkyní na jednání, pokud jde o přizpůsobení obecných výchozích částek v závislosti na velikosti dotčeného trhu, jsou přípustné, jelikož se zakládají na skutečnostech, které žalovaná odhalila v průběhu řízení. Zejména je třeba podotknout, že když Komise v bodě 675 odůvodnění Rozhodnutí Komise prohlásila, že „pro stanovení výchozí částky pokut [vzala] v úvahu velikost jednotlivých trhů s dotyčnými vitaminovými výrobky“, neuvedla, zda tím odkazuje na trhy na úrovni EHP, nebo na celosvětové úrovni, ani jaké referenční období bylo použito pro posouzení velikosti trhů, což jsou otázky, které byly objasněny až díky upřesněním, které žalovaná podala v souvislosti s organizačními procesními opatřeními (viz bod 110 výše).

128    Tyto výtky jsou však neopodstatněné.

129    Co se týče relevantních údajů, existuje skutečně rozpor mezi tvrzeními obsaženými v odpovědi žalované na písemné otázky a Rozhodnutím, pokud jde jednak o velikost trhu s vitaminem B5 na úrovni EHP v roce 1998 a jednak o obecné výchozí částky stanovené za protiprávní jednání týkající se vitaminů A, B2 a C. Tento rozpor však nemá žádný praktický dopad, neboť je zcela jednoznačně výsledkem chyb v psaní, jichž se dopustila žalovaná při sepisování uvedené odpovědi, což také žalovaná uznala na jednání, přičemž zároveň upřesnila, že správné byly údaje uvedené v Rozhodnutí.

130    Pokud jde o nedostatek odůvodnění okolnosti, že u trhů menšího rozsahu je obecná výchozí částka, vyjádřená jako procentní podíl velikosti trhu, mnohem vyšší než u větších trhů, z posouzení údajů obsažených v Rozhodnutí, které byly pro každý z osmi dotčených trhů převzaty v níže uvedené tabulce (kde je znázorněna velikost trhu na úrovni EHP za poslední ukončený rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, jakož i obecná výchozí částka vyjádřená v absolutní hodnotě a jako procentní podíl velikosti trhu), skutečně vyplývá, že argument žalobkyně je skutkově podložený.

Trh	Velikost trhu EHP (A) (v milionech eur)	Obecná výchozí částka (B) (v milionech eur)	B jako procentní podíl z A
Vitamin E	277	35	12,63 %
Vitamin C	166	30	18,07 %
Vitamin A	158	30	18,98 %
betakaroten	63	20	31,74 %
Vitamin B5	54	20	37,04 %
Vitamin B2	45	20	44,44 %
Karotenoidy	42	20	47,62 %
Vitamin D3	22	10	45,45 %

131    V rozsahu, v jakém žalobkyně uplatňuje nedostatek odůvodnění, pokud jde o toto přizpůsobení obecných výchozích částek, k odmítnutí takové výtky postačí připomenout, že byť se v Rozhodnutí neuvádí metoda, na jejímž základě Komise dospěla k těmto přesným částkám na základě velikosti jednotlivých relevantních trhů, Soudní dvůr rozhodl, že podstatné formální náležitosti, které představuje povinnost odůvodnění, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání, aniž by byla povinna v něm uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C‑279/98 P, Recueil, s. I‑9693, body 39 až 47, a ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, nazývaný „PVC II“, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, body 463 a 464; viz také rozsudek Soudu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, bod 252). Krom toho poté, co žalovaná během řízení upřesnila údaje, které použila pro účely posouzení velikosti trhů, mohla žalobkyně zhodnotit opodstatněnost přizpůsobení obecných výchozích částek, o něž se zde jedná, a uplatnit v této souvislosti své případné výtky.

132    V rozsahu, v jakém žalobkyně argumentem uvedeným v bodě 130 výše ve skutečnosti zpochybňuje opodstatněnost uvedeného přizpůsobení obecných výchozích částek, je třeba konstatovat, že její výtka není dostatečně odůvodněná, neboť žalobkyně neuvádí, proč by měla skutečnost, že u trhů menšího rozsahu je obecná výchozí částka, vyjádřená jako procentní podíl velikosti trhu, mnohem vyšší než u větších trhů, způsobovat protiprávnost Rozhodnutí.

133    Každopádně i kdyby žalobkyně implicitně poukazovala na porušení zásady proporcionality, zásady rovného zacházení nebo pokynů, je třeba podotknout, že obecná výchozí částka nemusí nutně ve všech případech velmi závažných protiprávních jednání představovat tentýž procentní podíl velikosti dotčeného trhu vyjádřené v souhrnném obratu.

134    Pokyny naopak stanoví jako výchozí bod pro výpočet pokuty částku určenou rozpětími odrážejícími různé stupně závažnosti protiprávních jednání (viz „předpokládané pokuty“ uvedené v bodě 1 A druhém pododstavci pokynů), které ale jako takové nesouvisejí s relevantním obratem. Žalobkyně nezpochybňuje tuto metodu, která je koneckonců hlavní inovací pokynů a která je založena na stanovení sazeb pokut, byť relativním a pružném (rozsudek Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, bod 225). Tato metoda však nijak neukládá a ostatně ani nezakazuje zohlednění velikosti dotčeného trhu pro účely stanovení obecné výchozí částky, a tím spíše tedy Komisi ani neukládá, aby tuto částku stanovila na základě pevného procentního podílu souhrnného obratu na trhu.

135    Krom toho i kdyby Komise – shledá-li v jednom a témže rozhodnutí více velmi závažných protiprávních jednání a rozhodne se přizpůsobit obecné výchozí částky, aby tak zohlednila velikost jednotlivých dotčených trhů – musela přesto dodržet striktně poměrný vztah mezi těmito částkami a velikostí těchto trhů, nic v projednávané věci nenasvědčuje tomu, že by obecné výchozí částky stanovené za protiprávní jednání zasahující nejmenší trhy byly příliš vysoké. Použití takového kritéria by mohlo rovněž tak vést ke stanovení ještě vyšších obecných výchozích částek za protiprávní jednání zasahující největší trhy. Žalobkyně zejména ani netvrdí, ani neprokazuje, že by na základě zásady proporcionality bylo nutné stanovit pro všechna protiprávní jednání v dané věci obecnou výchozí částku, která by stejně jako v případě protiprávního jednání týkajícího se vitaminu E činila 12,63 % velikosti dotčeného trhu.

136    Z posouzení relevantních údajů spíše vyplývá, že žalovaná provedla přizpůsobení obecných výchozích částek v závislosti na velikosti trhu racionálně a konzistentně. Z tabulky uvedené v bodě 130 výše totiž vyplývá, že Komise stanovila tím vyšší obecné výchozí částky, čím větší byl rozsah trhu (viz sloupce 2 a 3), aniž se přitom držela přesného matematického vzorce, což beztak nebylo její povinností. Pro mnohem větší trh s vitaminem E tak byla obecná výchozí částka stanovena na 35 milionů eur; pro oba následující trhy v pořadí podle velikosti, a sice pro trh s vitaminem C a trh s vitaminem A, které měly prakticky stejný rozsah, byla obecná výchozí částka stanovena na 30 milionů eur; pro ostatní trhy o znatelně menší velikosti Komise i přesto, že pokyny pro velmi závažná protiprávní jednání předpokládají stanovení částky na základě závažnosti „nad 20 milionů [eur]“, považovala za vhodné omezit tuto částku na 20 milionů eur, či v případě nejmenšího trhu, jehož velikost dosahovala hodnoty 20 milionů eur, ji snížit až na 10 milionů eur.

137    Za těchto podmínek je třeba učinit závěr, že argumenty žalobkyně neodhalují žádnou vadu, která by mohla ovlivnit legalitu přizpůsobení obecných výchozích částek v závislosti na velikosti jednotlivých dotčených trhů, tak jak to bylo provedeno v Rozhodnutí.

c)     Ke konkrétním výchozím částkám uloženým žalobkyni

138    Dále je třeba zkoumat výtky uplatněné žalobkyní v jejích písemnostech (viz body 104 až 106 výše) a na jednání (viz bod 116 výše) vůči výchozím částkám, které jí byly konkrétně uloženy za protiprávní jednání týkající se vitaminů B5, C a E, betakarotenu a karotenoidů.

139    Žalobkyně má výhrady ke skutečnosti, že na rozdíl od toho, co Komise prohlásila v bodech 680 a 681 odůvodnění, nebyly její výchozí částky určeny jako procentní podíl výchozích částek stanovených pro hlavní subjekt, Roche, na základě poměru mezi relevantním obratem žalobkyně a relevantním obratem Roche, neboli že výchozí částky BASF a Roche nepředstavují tentýž procentní podíl jejich relevantních obratů.

140    Žalobkyně podotýká, že ačkoli jí a Roche byla v případě vitaminu E stanovena stejná výchozí částka ve výši 35 milionů eur, tato částka představuje 14 % jejího relevantního obratu za poslední ukončený kalendářní rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání (1998), ale pouze 10 % odpovídajícího obratu Roche. Výchozí částka stanovená žalobkyni, vyjádřená jako procentní podíl relevantního individuálního obratu, je o 40 % vyšší než výchozí částka stanovená Roche, i když podíl Roche na světovém trhu s vitaminem E byl zhruba o 50 % větší než podíl žalobkyně. Obdobná nesrovnalost nastala v případě vitaminů B5 a C a v ještě větším nepoměru v případě betakarotenu a karotenoidů, když výchozí částky stanovené žalobkyni, rovněž vyjádřené jako procentní podíl jejího relevantního obratu, jsou pro každý z posledně uvedených výrobků třikrát vyšší než výchozí částky stanovené Roche, přestože tržní podíl Roche byl na obou těchto trzích přibližně třikrát větší než tržní podíl žalobkyně.

141    V tomto ohledu je třeba úvodem připomenout, že u protiprávních jednání týkajících se vitaminu E, betakarotenu a karotenoidů byla žalobkyni stanovena výchozí částka, která se v absolutní hodnotě rovná výchozí částce stanovené Roche. To je buď důsledkem zařazení Roche a BASF do téže kategorie (první) tam, kde Komise provedla rozdělení podniků do kategorií (vitamin E), anebo důsledkem nerozdělení podniků do kategorií či neuplatnění jiné formy rozdílného zacházení (betakaroten a karotenoidy).

142    Naproti tomu u protiprávních jednání týkajících se vitaminů B5 a C byla žalobkyni stanovena výchozí částka v absolutní hodnotě nižší než výchozí částka stanovená Roche. To bylo důsledkem zařazení žalobkyně do jiné, nižší kategorie (druhé), než do které byla zařazena Roche.

143    Přitom je však třeba shodně s žalovanou konstatovat, že v bodech 680 a 681 odůvodnění Rozhodnutí se Komise nijak nezmínila o tom, že stanoví výchozí částky pokut přímo v závislosti na relevantním obratu dotyčných podniků, například poměrně k tomuto obratu. Z uvedených bodů odůvodnění naopak vyplývá, že relevantní obrat byl použit pro zhodnocení relativní velikosti každého podniku na dotčeném trhu v rámci rozdělení podniků do kategorií, čímž se mělo zajistit přizpůsobení obecné výchozí částky, definované podle povahy protiprávního jednání, dopadu protiprávního jednání na dotčený trh, rozsahu relevantního zeměpisného trhu, jakož i rozsahu dotčeného trhu, aby se tak v souladu s bodem 1 A čtvrtým a šestém pododstavcem pokynů zohlednilo, zda „[každý podnik] měl skutečně hospodářskou schopnost způsobit významnou škodu hospodářské soutěži“ a aby byla vzata v úvahu „specifická váha“ každého podniku, „a tedy skutečný dopad jeho protiprávního chování na hospodářskou soutěž“ (viz body 11 a 12 výše). Pokud se navíc jedná o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, z bodů 682, 695 a 696 odůvodnění zcela jasně vyplývá, že kritérium použité Komisí pro účely stanovení výchozích částek spočívalo právě v tom, že bylo vyloučeno rozdílné zacházení pro tyto jediné dva podniky, které se podílely na těchto protiprávních jednáních (viz bod 13 výše).

144    Dále je třeba podotknout, že se metoda výpočtu výše pokut uvedená v pokynech nezakládá na obratu dotyčných podniků a že se takto pokyny neodchylují od článku 15 nařízení č. 17, tak jak byl vyložen judikaturou (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, LR AF 1998 v. Komise, T‑23/99, Recueil, s. II‑1705, bod 282, potvrzen zejména v tomto bodě rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, body 254 až 257 a 261).

145    Podle judikatury totiž Komise není povinna při stanovování výše pokut podle závažnosti a délky trvání daného protiprávního jednání provést výpočet pokuty na základě částek vycházejících z obratu dotyčných podniků, ani zajistit pro případ, že jsou pokuty ukládány více podnikům účastnícím se téhož protiprávního jednání, aby konečné částky pokut, k nimž výpočet ve vztahu k dotyčným podnikům povede, vyjadřovaly veškeré rozdíly mezi těmito podniky co do jejich celkového obratu nebo obratu na trhu s dotčeným výrobkem (rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, bod 278, potvrzen zejména v tomto bodu rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, body 255 a 312).

146    V tomto ohledu je třeba připomenout ustálenou judikaturu, podle níž musí být závažnost protiprávních jednání zjištěna v závislosti na vícero skutečnostech, jakými jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut (usnesení Soudního dvora ze dne 25. března 1996, SPO a další v. Komise, C‑137/95 P, Recueil, s. I‑1611, bod 54, a rozsudek Soudního dvora ze dne 17. července 1997, Ferriere Nord v. Komise, C‑219/95 P, Recueil, s. I‑4411, bod 33; rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, bod 279).

147    Komise tak zajisté může pro účely stanovení pokuty přihlédnout k obratu souvisejícímu s výrobky, které jsou předmětem protiprávního jednání, jakožto k posuzované skutečnosti v rámci závažnosti protiprávního jednání, tomuto obratu však nelze připisovat nepřiměřený význam v poměru k ostatním posuzovaným skutečnostem, jelikož stanovení výše pokuty nemůže být výsledkem jednoduchého výpočtu založeného na tomto obratu (rozsudky Musique diffusion française a další v. Komise, bod 48 výše, body 120 a 121, a LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, bod 280).

148    Pokyny krom toho sice nestanoví, že výše pokut má být počítána podle relevantního obratu, nebrání však zohlednění tohoto obratu při stanovení výše pokuty, aby se tak zajistilo dodržení obecných zásad práva Společenství a pokud to okolnosti vyžadují. Pokyny navíc zdůrazňují, že zásada stejného trestu za stejné jednání může podle okolností vést k udělení různých pokut dotyčným podnikům, aniž by se toto rozlišení řídilo aritmetickým výpočtem (bod 1 A sedmý pododstavec) (rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, body 283 až 285, potvrzen zejména v tomto bodě rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, body 258 a 259).

149    Pokud jde o zásady proporcionality a rovného zacházení, na něž se odvolává žalobkyně, tyto rovněž nenařizují, aby výchozí částka pokuty představovala pro všechny jednotlivé účastníky kartelové dohody stejný procentní podíl individuálního obratu (viz v tomto smyslu rozsudek Lögstör Rör v. Komise, bod 48 výše, bod 303).

150    Skutečnost, že výchozí částka pokuty nutně nepředstavuje pro všechny účastníky kartelové dohody stejný procentní podíl jejich obratu, je krom toho inherentní metodě spočívající v rozdělení podniků do kategorií, která způsobuje paušalizaci výchozí částky stanovené pro podniky spadající do téže kategorie. Soud však již rozhodl, že ačkoli tato metoda nebere ohled na rozdíly velikosti podniků téže kategorie, nelze ji v zásadě pokládat za protiprávní (rozsudky Soudu ze dne 19. března 2003, CMA CGM a další v. Komise, T‑213/00, Recueil, s. II‑913, bod 385, a ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, bod 217).

151    V důsledku toho pouhá skutečnost, že u některých pokut uložených Rozhodnutím je procentní podíl relevantního obratu BASF, představovaný konkrétní výchozí částkou stanovenou tomuto podniku, vyšší než procentní podíl odpovídajícího obratu Roche, představovaný konkrétní výchozí částkou stanovenou posledně uvedeného podniku, sama o sobě nedokládá, že by Komise porušila zásady proporcionality a rovného zacházení. To by platilo i tehdy, kdyby byl zároveň posuzován rozdíl mezi podniky co do světového tržního podílu, jak to uvádí žalobkyně, neboť tento rozdíl nepřináší nic nového k srovnání, které provedla žalobkyně mezi konkrétními výchozími částkami vyjádřenými jako procentní podíly relevantního obratu. Toto srovnání totiž vychází ze světových obratů obou podniků pro dotčený výrobek, a tak již zohledňuje rozdíl mezi jejich světovými tržními podíly, protože tyto podíly vycházejí z těchto uvedených obratů.

152    Argumentaci žalobkyně založenou na srovnání výchozích částek uložených jí samotné a výchozích částek uložených Roche lze ostatně chápat tak, že v konečném výsledku má být určeno, že:

a)      pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminu E, v jehož případě byla Roche a žalobkyni stanovena stejná výchozí částka, když byly zařazeny do jedné a téže kategorie, měla být žalobkyni na základě kritéria relevantního obratu, uvedeného v bodě 681 odůvodnění Rozhodnutí, stanovena výchozí částka nižší než výchozí částka stanovená Roche, a měla tedy být za tímto účelem zařazena do jiné, nižší kategorie než Roche;

b)      pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů B5 a C, v jejichž případě byla žalobkyně zařazena do jiné, nižší kategorie než Roche a byla jí stanovena výchozí částka nižší než výchozí částka stanovená Roche, zvolené výchozí částky neodrážejí odpovídajícím způsobem situace obou podniků, které se z hlediska výše uvedeného kritéria liší;

c)      pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, v jejichž případě byla Roche a žalobkyni stanovena stejná výchozí částka, protože podniky nebyly rozděleny do kategorií nebo protože nebyla uplatněna žádná jiná forma rozdílného zacházení, měla Komise s ohledem na totéž kritérium zacházet s každým z obou těchto podniků odlišně a stanovit žalobkyni výchozí částky nižší než Roche.

153    Nejprve je třeba posoudit argument uvedený v písm. a) spolu s argumentem, kterým žalobkyně zpochybňuje své zařazení do první kategorie u protiprávního jednání týkajícího se vitaminu E a který vychází ze srovnání mezi tímto zařazením a jejím zařazením v případě protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a B2 (viz bod 106 výše).

154    Argument uvedený v písm. b) bude posouzen jako druhý v pořadí, a to zároveň s výhradou, již žalobkyně vyjádřila na jednání (viz bod 116 výše) a která je podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu přípustná, neboť se zakládá na skutečnostech zjištěných v průběhu řízení, a týká se metody spočívající ve stanovení výchozí částky vážící se k druhé kategorie na základě průměrných hodnot, přičemž však výhrada, která byla zároveň vyjádřena na jednání vůči metodě spočívající ve vytvoření kategorií, je podle uvedeného článku nepřípustná a každopádně naráží na závěr, který již byl vysloven v bodě 150 výše in fine.

155    Argument uvedený v písm. c) ohledně protiprávních jednání týkajících se betakarotenu a karotenoidů bude posouzen jako třetí v pořadí.

 Vitamin E

156    V rozsahu, v jakém žalobkyně zpochybňuje způsob, jakým Komise konkrétně provedla rozdělení podniků do kategorií, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminu E, je namístě poznamenat, že rozdělení do kategorií musí dodržovat zásadu rovného zacházení, podle které je zakázáno zacházet se srovnatelnými situacemi rozdílně a s rozdílnými situacemi stejně, pokud takové zacházení není objektivně odůvodněné. Kromě toho musí být pokuty přinejmenším přiměřené ve vztahu ke skutečnostem vzatým v úvahu pro posouzení závažnosti protiprávního jednání (rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, bod 219, a v něm uvedená judikatura).

157    Pro ověření toho, zda rozdělení účastníků kartelové dohody do kategorií je v souladu se zásadami rovného zacházení a proporcionality, se Soud v rámci svého přezkumu legality výkonu posuzovací pravomoci, jíž Komise v této oblasti disponuje, musí nicméně omezit na kontrolu, zda je toto rozdělení soudržné a objektivně odůvodněné (rozsudky CMA CGM a další v. Komise, bod 150 výše, body 406 a 416, a ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, body 220 a 222), aniž by bez dalšího nahradil posouzení Komise svým posouzením.

158    Přitom v projednávaném případě, s výjimkou protiprávních jednání týkajících se betakarotenu a karotenoidů, pro které podle Komise nebylo namístě vytvářet kategorie (viz body 695 a 696 odůvodnění Rozhodnutí), Komise přikročila pro každé ze zjištěných protiprávních jednání k rozdělení do dvou kategorií: první kategorie, která zahrnuje hlavního výrobce nebo hlavní výrobce dotyčného vitaminu na světovém trhu, a druhé kategorie, která zahrnuje dalšího nebo další výrobce tohoto vitaminu, „jehož podíly na trhu byly citelně nižší“ (viz body 683, 685, 687, 689, 691 a 693 odůvodnění Rozhodnutí).

159    Je namístě mít za to, že rozdělení výrobců do dvou kategorií, hlavní výrobci a další výrobci, je rozumným způsobem, jak přihlédnout k jejich relativnímu významu na trhu za účelem přizpůsobení výchozí částky, za předpokladu, že to nepovede ke značně zkreslenému obrazu relevantního trhu.

160    Pokud se jedná o uplatnění této metody rozdělení do kategorií, použité v Rozhodnutí, pro každé protiprávní jednání, je namístě podotknout, že Komise sice v bodě 681 odůvodnění Rozhodnutí uvedla, že vezme do úvahy „údaje vztahující se ke světovému obratu přičitatelnému k příslušnému výrobku v posledním ukončeném kalendářním roce, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání“, nicméně s ohledem na jiné části Rozhodnutí se zdá – a žalovaná to v podstatě potvrdila v odpovědi na písemnou otázku položenou Soudem v rámci organizačních procesních opatření – že se Komise za účelem zařazení podniků do kategorií ve skutečnosti opřela o podíly těchto podniků na trhu na světové úrovni v průběhu celkové doby trvání protiprávního jednání.

161    Bod 682 odůvodnění Rozhodnutí totiž upřesňuje, že „užiteční činitelé pro zařazení výrobců do různých kategorií“ jsou uvedeni „samostatně pro každý z vitaminů“ v bodech 683 až 696 odůvodnění.

162    Z těchto bodů odůvodnění vyplývá, že co se týče každého protiprávního jednání týkajícího se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, Komise zavedla dvě kategorie „na základě kritéria relativního významu podniků na trhu“ a stanovila výchozí částku „s přihlédnutím k [těmto] kategoriím“. Komise se pro účely zařazení každého podniku do první nebo druhé kategorie pro každé protiprávní jednání opřela o údaje vztahující se k podílům na trhu. Nicméně s ohledem na údaje uvedené v bodech 691 a 693 odůvodnění Rozhodnutí se jeví, že tyto podíly na trhu nebyly založeny na světovém obratu přičitatelném příslušnému výrobku v posledním ukončeném kalendářním roce, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání (údaje zobrazeny bez závorek v druhém sloupci tabulek týkajících se rozdílných trhů s vitaminovými výrobky uvedené v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí), ale představují průměrné podíly podniků na trhu v průběhu v podstatě celkové doby trvání protiprávního jednání (tyto průměrné podíly na trhu jsou zobrazeny v závorkách v druhém sloupci uvedených tabulek).

163    Za těchto podmínek je třeba uvést, že odkaz na poslední ukončený kalendářní rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, uvedený v bodě 681 odůvodnění Rozhodnutí a vyplývající z písařské chyby, se jeví nerelevantní, a není tedy nedílnou součástí odůvodnění, které je základem pro zařazení podniků do jedné nebo druhé kategorie.

164    Komise, která se opřela o podíly na trhu na světové úrovni, přímo odvozené od světového obratu vztahujícího se k výrobku během celkové doby trvání protiprávního jednání, rozdělila subjekty do dvou výše uvedených kategorií následovně:

Vitaminy	První kategorie Přední výrobce(i) (podíl na trhu)	Druhá kategorie Další výrobce(i) (podíl na trhu)
Vitamin A	44 %	32 % – 20 %
Vitamin E	43 % – 29 %	14 % – 10 %
Vitamin B2	47 %	29 % – 12 %
Vitamin B5	36 % – 29 %	21 %
Vitamin C	40 % – 24 %	8 % – 6%
Vitamin D3	40 % – 32 %	15 % – 9 %

165    Z těchto údajů vyplývá, že Komise vždy umísťovala práh tam, kde se nacházela největší odchylka, i když je rozdíl pouze jedno procento. Kategorie hlavních výrobců byla na jeden podnik omezena jen tehdy, když měl tento podnik velmi vysoké podíly na trhu (44 % a 47 %). Samozřejmě podíly na trhu ve výši 29 % byly považovány za relevantní jak pro první, tak pro druhou kategorii, ale relativní postavení podniku, který disponoval těmito podíly, bylo rozdílné: zařazení do druhé kategorie odpovídalo odchylce o 18 procent od hlavního výrobce (vitaminu B2), na rozdíl od odchylky pouze 7 a 14 procent pro zařazení do první kategorie (vitaminy B5 a E). Jediný případ, kdy podíly na trhu ve výši 24 % odůvodnily zařazení podniku jako „hlavního výrobce“ (vitaminu C), odpovídá odchylce pouhých 16 procent od podniku s největším podílem na trhu a velmi zanedbatelné pozici (8 a 6 %) dalších výrobců.

166    Konkrétněji, co se týče protiprávního jednání týkajícího se vitaminu E, omezená odchylka mezi Roche, prvním subjektem, a žalobkyní (14 procent), s přihlédnutím k nijak zvláště vysokému podílu Roche na trhu, mohla umožnit Komisi, aby způsobem zcela soudržným a objektivním, a tedy aniž by porušila zásady rovného zacházení a proporcionality, zacházela s žalobkyní stejně jako s prvním subjektem a rozdílně od třetího a čtvrtého subjektu, tedy jako s „hlavním výrobcem“, a aby stanovila žalobkyni stejnou výchozí částku jako pro Roche.

167    Pokud se dále jedná o srovnání provedené žalobkyní mezi její situací v případě protiprávního jednání týkajícího se vitaminu E a její situací v případě protiprávního jednání týkajícího se vitaminů A a B2 (viz bod 106 výše), toto srovnání nemůže vést k vyslovení porušení zásady rovného zacházení, která předpokládá, že určitá osoba či skupina osob je diskriminována ve vztahu k jiné osobě nebo skupině osob. Toto srovnání by mohlo nanejvýše vést ke konstatování, že se Komise v jednom či druhém případě dopustila nesprávného posouzení při uplatnění kritéria zvoleného pro rozdělení podniků do kategorií. I za předpokladu, že by se rozdílné zacházení, na něž poukazuje žalobkyně, prokázalo, samo o sobě by neumožnilo zjistit, jaké vhodné zacházení by bylo třeba uplatnit ve vztahu k žalobkyni v rámci rozdělení podniků do kategorií u těchto tří protiprávních jednání, a nestačilo by k odůvodnění zařazení žalobkyně do druhé kategorie pro protiprávní jednání týkající se vitaminu E. Argumentace žalobkyně je tedy neopodstatněná.

168    Každopádně, jak již správně uvedla žalovaná, nelze se domnívat, že situace, na něž žalobkyně takto poukazuje, jsou srovnatelné z toho důvodu, že na každém ze tří relevantních trhů zaujímala stejný nebo velmi podobný tržní podíl. Jelikož úlohou Komise bylo posoudit význam podniků na každém trhu v relativních hodnotách, tato okolnost, jíž se dovolává žalobkyně, nemůže být hodnocena bez přihlédnutí k rozdělení podílů na trhu. Toto rozdělení na trhu s vitaminem E přitom nebylo srovnatelné s rozdělením na trzích s vitaminy A a B2. Postavení prvního subjektu bylo na těchto posledně uvedených trzích silnější. Dále pak na rozdíl od situace na trzích s vitaminy A a B2 byl podíl BASF na trhu s vitaminem E bližší podílu prvního subjektu než podílu třetího subjektu, přičemž ji od těchto subjektů oddělovalo 14, respektive 15 procent. Skutečnost, že zařazení BASF u protiprávního jednání týkajícího se vitaminu E bylo odlišné od jejího zařazení u protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a B2, tedy nepostrádá objektivní odůvodnění.

169    Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by konkrétní výchozí částka pokuty, která jí byla uložena za protiprávní jednání týkající se vitaminu E, byla stanovena v rozporu se zásadami proporcionality a rovného zacházení.

 Vitaminy B5 a C

170    V rozsahu, v jakém žalobkyně považuje rozlišení mezi výchozími částkami, které byly stanoveny jí samotné a Roche, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů B5 a C, za nedostatečné ve srovnání s individuálními relevantními obraty, je třeba zkoumat, zda metoda zvolená Komisí pro výpočet těchto částek je v souladu se zásadami proporcionality a rovného zacházení. V tomto ohledu sice Komise není povinna stanovit výši pokut na základě přesného matematického vzorce, musí však využít svůj prostor pro uvážení vnitřně soudržným a objektivně odůvodněným způsobem (rozsudek CMA CGM a další v. Komise, bod 150 výše, bod 431).

171    Je třeba připomenout, že stejně jako v případě vitaminu E a ostatních vitaminů Komise v Rozhodnutí provedla kategorizaci podniků zúčastněných na kartelových dohodách týkajících se vitaminů B5 a C na základě relativního významu každého z nich na dotčeném trhu hodnoceného pomocí průměrných tržních podílů za dobu trvání protiprávního jednání.

172    Rovněž je užitečné připomenout, že výchozí částka vážící se k první kategorii pro každé protiprávní jednání je obecnou výchozí částkou, tedy částkou, která v Rozhodnutí vyplývá z posouzení, podle kterého zjištěná protiprávní jednání byla velmi závažná, a ze zohlednění velikosti dotčeného trhu na úrovni EHP.

173    Avšak vzhledem k tomu, že ani Rozhodnutí ani písemnosti žalované neuvádějí metodu výpočtu zvolenou pro stanovení přesných výchozích částek použitých v případě každého protiprávního jednání na druhou kategorii podniků vytvořenou Komisí, Soud v rámci organizačních procesních opatření vyzval žalovanou, aby objasnila tuto metodu, založenou na systému průměrů, která je shrnuta v bodech 112 a 113 výše.

174    Žalobkyně zpochybňuje tento systém průměrů, přičemž uplatňuje, že její konkrétní výchozí částka měla být vypočtena výlučně na základě vztahu mezi jejím relevantním obratem a relevantním obratem Roche jakožto hlavního subjektu.

175    V rozsahu, v jakém toto zpochybnění ve skutečnosti směřuje buď vůči paušalizaci výchozích částek pro podniky spadající do téže kategorie, a tedy vůči samotné metodě rozdělení podniků do kategorií, jíž je tato paušalizace inherentní, anebo vůči údajně nedostačujícímu počtu kategorií vytvořených v daném případě Komisí, nelze tomuto zpochybnění dát za pravdu, a to z důvodů uvedených v bodě 150, respektive v bodech 159, 164 a 165 výše.

176    V rozsahu, v jakém toto zpochybnění směřuje pouze vůči skutečnosti, že Komise použila průměrné obraty z každé kategorie ke stanovení konkrétních výchozích částek pro podniky zařazené do druhé kategorie, aniž by tím byla zpochybňována paušalizace výchozích částek pro podniky spadající do téže kategorie či počet kategorií vytvořených v daném případě Komisí, je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, proč by takový přístup měl být nekonzistentní či objektivně neodůvodněný, když se prima facie jeví jako způsobilý zajistit logické a vyrovnané poměrné zvážení výchozích částek u druhé kategorie.

177    Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by konkrétní výchozí částky pokut, které jí byly uloženy za protiprávní jednání týkající se vitaminů B5 a C, byly stanoveny v rozporu se zásadami proporcionality a rovného zacházení.

 Betakaroten a karotenoidy

178    Konečně v rozsahu, v jakém žalobkyně vytýká Komisi, že s ní nezacházela odlišně v porovnání s Roche, pokud jde o konkrétní výchozí částky za protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, je třeba připomenout, že podle bodu 1 A šestého pododstavce pokynů „[p]okud se protiprávní jednání týká několika podniků (např. kartelů)“, je možné „zvážit [v některých případech] částky určené uvnitř každé ze tří […] kategorií [protiprávních jednání], aby se brala v úvahu specifická váha, a tedy skutečný dopad protiprávního jednání každého podniku na hospodářskou soutěž“. Podle tohoto pododstavce je tento přístup vhodný, „zejména pokud existuje značný nepoměr ve velikosti podniků, které se dopustily protiprávního jednání stejného typu“.

179    V projednávané věci Komise v bodech 695 a 696 odůvodnění Rozhodnutí uvedla, že jelikož se světové trhy s betakarotenem a karotenoidy nacházejí „především v rukou dvou hlavních výrobců“, není namístě vytvářet různé kategorie podniků pro stanovení výchozích částek pokuty. Roche a BASF, které v době trvání protiprávního jednání společně ovládaly 100 % každého z těchto dvou trhů, tak byla stanovena za každé ze dvou dotčených protiprávních jednání výchozí částka 20 milionů eur (viz bod 13 výše).

180    V tomto ohledu z použití výrazu „v některých případech“ a ze slova „zejména“ uvedených v bodě 1 A šestém pododstavci pokynů vyplývá, že poměrné vážení podle individuální velikosti podniků není systematickou výpočtovou etapou, jakou by si Komise byla sama stanovila, nýbrž možností pružného přístupu, jaký si vyhradila ve věcech, které to vyžadují. V této souvislosti je třeba připomenout judikaturu, podle níž má Komise posuzovací pravomoc, která jí dává možnost při stanovení pokuty, kterou hodlá uložit, vzít nebo nevzít v úvahu některé skutečnosti, zejména podle okolností daného případu (viz v tomto smyslu judikaturu uvedenou v bodě 146 výše). S ohledem na výše uvedené znění bodu 1 A šestého pododstavce pokynů je třeba se domnívat, že si Komise ponechala určitý prostor pro uvážení ve vztahu k možnosti provést poměrné vážení pokut v závislosti na velikosti každého podniku (rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 119 výše, bod 553).

181    Avšak vzhledem k tomu, že na trhu vyznačujícím se přítomností pouze dvou subjektů může kartelová dohoda existovat pouze tehdy, jestliže se na ní podílejí oba subjekty, je namístě se shodně s žalovanou domnívat, že účast druhého subjektu co do podílů na trhu je k samotné existenci kartelové dohody stejně tak nezbytná jako účast prvního subjektu. Krom toho se v daném případě jednalo o dva velké výrobce.

182    Za těchto podmínek a navzdory jistě nepopiratelnému rozdílu v relevantních obratech a tržních podílech těchto podniků v době trvání protiprávního jednání, jak je znázorněno v tabulkách týkajících se trhů s betakarotenem a karotenoidy obsažených v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí, Komise mohla, aniž by tím překročila meze své posuzovací pravomoci, upustit od odlišného zacházení s žalobkyní a Roche ve fázi stanovení výchozích částek pokut, které jim byly uloženy za protiprávní jednání, jichž se na uvedených trzích dopustily.

183    Z toho vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by konkrétní výchozí částky pokut, které jí byly uloženy za protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, byly stanoveny v rozporu se zásadami proporcionality a rovného zacházení.

184    Z výše uvedeného vyplývá, že třetí žalobní důvod musí být v celém rozsahu zamítnut.

C –  Ke čtvrtému žalobnímu důvodu týkajícímu se zvýšení výchozích částek pokut uložených žalobkyni pro účely odrazení

1.     Argumenty účastnic řízení

185    Žalobkyně zpochybňuje zvýšení výchozí částky své celkové pokuty ze 128,5 na 267 milionů eur pro účely odrazení. Domnívá se, že toto zvýšení není dostatečně odůvodněné a je výsledkem nesprávného právního posouzení.

a)     První část: zvýšení o 100 % z důvodu odrazení není dostatečně odůvodněné

186    Žalobkyně uplatňuje, že zvýšení výchozí částky pokut o 100 % z důvodu odrazení není dostatečně odůvodněné. Rozhodnutí totiž neobjasňuje, proč se v jejím případě uplatnil požadavek na odrazení, ani proč bylo nutné tak vysoké zvýšení. Prohlášení, že toto zvýšení bylo nutné z důvodu velikosti podniku nebo na základě obecné koncepce odrazení, neposkytuje žádné odůvodnění pro tak výrazné zvýšení z důvodu odrazení.

187    Žalobkyně zdůrazňuje, že nedostatečnost odůvodnění Rozhodnutí, pokud jde o odrazení, se jeví o to zřejmější, porovná-li se toto odůvodnění s mnohem podrobnějším odůvodněním, které Komise poskytla k použití faktoru odrazení ve svém rozhodnutí 1999/60/ES ze dne 21. října 1998 v řízení podle článku 85 Smlouvy o ES (IV/35.691/E‑4 – Předizolované trubky) (Úř. věst. 1999, L 24, s. 1, dále jen „rozhodnutí Předizolované trubky“).

188    Žalovaná se domnívá, že v Rozhodnutí bylo přece jen objasněno, proč měla být výchozí částka pokut v případě BASF, Roche a Aventis zvýšena o 100 %. Poukazuje přitom na bod 698 odůvodnění Rozhodnutí, který upřesňuje, že takové zvýšení bylo nutné s ohledem na jejich velikost a celkové zdroje. Tento bod odůvodnění by měl být posuzován ve spojení s obecným odůvodněním Rozhodnutí (rozsudek Soudu ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise, T‑308/94, Recueil, s. II‑925, bod 156), které obšírně objasňuje dopad protiprávního chování podniků na jednotlivé trhy s vitaminy.

b)     Druhá část: v případě žalobkyně nebylo nutné žádné zvýšení z důvodu odrazení

189    Podle žalobkyně se v Rozhodnutí dostatečně nerozlišuje mezi sankčními cíli pokuty a cíli spočívajícími v odrazení. Dle jejího názoru musí Komise při posuzování, je‑li určité zvýšení za účelem odrazení odůvodněné, ověřit, zda by v případě, že by nebylo uplatněno žádné zvýšení za účelem odrazení u pokuty uložené s ohledem na závažnost a délku trvání, byl podnik do budoucna odrazen od spáchání protiprávního jednání.

190    Není nutné zvýšit podniku pokutu z důvodů odrazení jen proto, že se jedná o velký podnik. Politika, která spočívá v přísnějším trestání velkých podniků bez dalšího odůvodnění, je v rozporu s jakýmkoli rozumným pojetím zákazu diskriminace. V souladu s judikaturou Soudního dvora a Soudu by měla Komise ověřit, zda je odrazení nezbytné pro každý z podniků na základě posouzení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání z jeho strany (rozsudek Soudu ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise, T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 134). Mezi světovým obratem podniku a požadavky na odrazení však neexistuje žádný rozumný vztah, neboť tento obrat neposkytuje žádný údaj o pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání tímto podnikem. Pokyny samy jasně rozlišují v různých pododstavcích bodu 1 A mezi velikostí podniků a odrazením.

191    Žalobkyně tvrdí, že v projednávané věci orgán při posuzování nutnosti zvýšit žalobkyni pokuty z důvodu odrazení neprávem opomenul řadu okolností, které jej měly vést k vyloučení této nutnosti.

192    Zaprvé žalobkyně přijala mimořádná opatření, když propustila tři řídící pracovníky na velmi vysoké úrovni, kteří za kartel nesli přímou odpovědnost, a obsáhle informovala všechny své zaměstnance o tomto propuštění, jakož i o velmi závažných interních a externích důsledcích, jaké hrozí zaměstnancům, kteří by se pouštěli do podobných protiprávních činností. Zadruhé žalobkyně dobrovolně připustila, že se účastnila kartelu, a plně spolupracovala na šetření Komise. Zatřetí žalobkyně uhradila pokuty v celkové výši přibližně 270 milionů eur za kartel v jurisdikcích mimo EHP (ve Spojených státech amerických, Kanadě a Austrálii) a očekává, že občanskoprávní náhrada škody, kterou bude muset zaplatit, dosáhne jen ve Spojených státech stovek milionů eur. Začtvrté, s výchozí částkou celkové pokuty, stanovenou na 128,5 milionů eur, tedy značně vysokou, je již spjat odrazující účinek, takže žádné zvýšení není pro účely odrazení nutné. Zapáté, žalobkyně podnikla mimořádné kroky ke zvýšení povědomí o pravidlech hospodářské soutěže ve vlastním podniku a k jejich dodržování, což dokládá její úmysl zamezit budoucím protiprávním jednáním (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, ABB Asea Brown Boveri v. Komise, T‑31/99, Recueil, s. II‑1881, bod 221).

193    Žalovaná upřesňuje, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně se zvýšení o 100 % nezakládá na světovém obratu podniku. Jedná se spíše o přibližnou korekci s ohledem na velikost BASF na každém jednotlivém trhu s vitaminy a na její celkové zdroje. Žalovaná poznamenává, že kdyby byl výklad žalobkyně správný, musel by být násobitel v případě BASF vyšší, neboť světový obrat tohoto podniku byl vyšší než světový obrat Roche, vůči níž přitom bylo uplatněno totéž zvýšení.

194    Zpochybňuje, že by již výchozí částka měla odrazující účinek. V tomto ohledu podotýká, že částka 128,5 milionů eur citovaná žalobkyní není uvedena nikde v Rozhodnutí a je zavádějící, neboť představuje součet výchozích částek osmi pokut uložených za jednotlivá protiprávní jednání, na nichž se žalobkyně podílela.

195    Žalovaná dále uplatňuje, že okolnosti, které podle žalobkyně vylučují nutnost zvýšení výchozích částek pro účely odrazení (uvedené v bodě 192 výše), jsou nerelevantní.

c)     Třetí část: zvýšení o 100 % z důvodu odrazení je v rozporu s pokyny a s legitimním očekáváním, které z nich vyplývá

196    Podle žalobkyně je takto rozsáhlé zvýšení z důvodu odrazení v rozporu s pokyny a s legitimním očekáváním, které u ní pokyny vyvolaly. Pokyny uvádějí, že odrazení je jedním z prvků, které může Komise použít, kde je to vhodné, k určení, zda má být pokuta nižší či vyšší než 20 milionů eur stanovených pro velmi závažná protiprávní jednání. Pokyny však nijak nenaznačují, že by Komise mohla či měla považovat odrazení za dodatečný a odlišný prvek, který by sám o sobě odůvodňoval zvýšení výchozí částky pokuty o 100 %, tedy v projednávané věci až o 128,5 milionů eur.

197    Tvrdí, že Komise musí přijmout nové pokyny, hodlá‑li ukládat pokuty na základě výchozí částky vyšší než 120 milionů eur a stanovit zvýšení této částky o 100 % s tím výsledkem, že v případě žalobkyně dosáhne základní částka za závažnost výše 257 milionů eur. Natolik vysoké pokuty jsou totiž podle současných pokynů zcela nepředvídatelné a není rozumné ani důvodné, aby Komise prohlašovala, že pokuty takové výše a vypočtené takovýmto způsobem jsou s nimi slučitelné.

198    Žalovaná oponuje, že zvýšením výchozích částek pokut uložených žalobkyni o 100 % pokyny neporušila. Pokyny krom toho nemohou vzbuzovat legitimní očekávání, pokud jde o úroveň pokut, kterou je Komise oprávněna zvyšovat na základě svého volného uvážení v mezích stanovených nařízením č. 17.

d)     Čtvrtá část: zvýšení o 100 % z důvodu odrazení je nadměrné a nepřiměřené

199    Žalobkyně se bez ohledu na pokyny domnívá, že Komise může uložit pokutu z důvodu odrazení pouze v rozsahu, v jakém je tato přiměřená cíli, kterým je zamezit podniku ve spáchání nového protiprávního jednání. Komise však v projednávané věci tuto zásadu nedodržela a uložila pokutu z důvodu odrazení „in terrorem“. Zvýšení výchozí částky pokuty o 100 % pouze z obecných důvodů spočívajících v odrazení je totiž nadměrné a nepřiměřené.

200    V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že toto zvýšení představuje v reálných hodnotách více než 40 % celkové pokuty, která jí byla nakonec uložena po uplatnění sdělení o spolupráci, a že zvýšení o 100 % bylo stanoveno pro všechna protiprávní jednání, jichž se dopustila, tedy bez ohledu na obraty, jichž dosáhla na jednotlivých trzích s dotyčnými vitaminovými výrobky, a na jednotlivé délky trvání těchto různých protiprávních jednání.

201    Žalovaná uplatňuje, že pokuty musejí být přiměřené závažnosti a délce trvání protiprávního jednání. Není tedy důležité, zda zvýšení stanovené pro odrazující účely představuje 40 % celkové pokuty uložené žalobkyni po uplatnění sdělení o spolupráci. Dále opakuje, že není nijak povinna stanovit konečnou výši pokut na základě jednotlivých obratů podniků.

e)     Pátá část: odrazující účinek měl být posouzen ve vztahu k celkové pokutě a nikoli ve vztahu k výchozí částce pokuty

202    Žalobkyně tvrdí, že Komise postupovala nesprávně, když požadavek na odrazení posoudila ještě před vypočtením celkové pokuty s ohledem na závažnost, na délku trvání a na přitěžující či polehčující okolnosti. Teprve pak totiž Komise může určit, zda bude mít pokuta jako taková dostatečně odrazující účinek, nebo zda je namístě stanovit dodatečné zvýšení z důvodu odrazení.

203    Podle žalobkyně závisí závažnost protiprávního jednání pouze na povaze a délce trvání samotného protiprávního jednání a nikoli na vnějších faktorech, jako je potřeba odradit od budoucího chování. Zmiňuje bod 109 rozsudku Tate & Lyle a další v. Komise, bod 190 výše, z nějž vyplývá, že závažnost protiprávního jednání souvisí toliko s podmínkami, za nichž bylo protiprávní jednání spácháno, a že odrazení musí být hodnoceno pro každý podnik zvlášť a teprve poté, co byla vypočtena výše pokuty na základě všech ostatních aspektů.

204    Žalovaná připomíná, že Soud potvrdil, že zohlednění odrazujícího účinku pokuty je jedním z faktorů, které je třeba vzít v úvahu pro stanovení závažnosti protiprávního jednání (rozsudek ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše, bod 167). Krom toho zdůrazňuje, že zohlednění odrazujícího účinku pokuty je uvedeno v bodě 1 A pokynů, který se týká závažnosti protiprávního jednání, a že rozsudek Tate & Lyle a další v. Komise, bod 190 výše, nijak nenaznačuje, že by odrazující účinek neměl být vzat v úvahu pro stanovení závažnosti protiprávního jednání.

2.     Závěry Soudu

a)     K dodržení povinnosti uvést odůvodnění (první část)

205    Z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu Společenství, jenž dotčený akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho celkovou souvislost, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63).

206    Pokud jde o rozhodnutí ukládající pokuty více podnikům za protiprávní jednání porušující pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, musí být rozsah povinnosti uvést odůvodnění vymezený zejména ve světle skutečnosti, že závažnost protiprávního jednání je třeba zjistit v závislosti na vícero skutečnostech, jakými jsou zejména zvláštní okolnosti věci, její kontext a odrazující dosah pokut, aniž by byl sestaven závazný nebo taxativní výčet kritérií, ke kterým musí být povinně přihlédnuto (usnesení SPO a další v. Komise, bod 146 výše, bod 54, a rozsudek PVC II, bod 131 výše, bod 465; rozsudek ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše, bod 252).

207    Pokud se v projednávané věci jedná o zvýšení výchozích částek pokut stanovených žalobkyni o 100 %, je třeba poznamenat, že v bodě 697 odůvodnění Rozhodnutí Komise uvedla, že „[z]a účelem zajištění dostatečně odrazující povahy pokut, [Komise] určí, zda je třeba upravit výchozí částku pro některý z dotyčných podniků“. V bodě 698 odůvodnění měla Komise za to, že v případě BASF, Roche a Aventis bylo zapotřebí „zvýšit výchozí částku pokuty vypočtenou na základě relativního významu na dotčeném trhu, aby tak zohlednila velikost a celkové zdroje těchto podniků“. Konečně v bodě 699 odůvodnění Komise uvedla zvlášť pro každý z těchto podniků a pro každé protiprávní jednání koeficient zvýšení uplatněný „za účelem zajištění odrazujícího účinku“. Tento koeficient ve všech případech činí 100 % výchozí částky pokuty.

208    Z těchto bodů odůvodnění obsažených v části Rozhodnutí nadepsané „Dostatečně odrazující účinek“ vyplývá, že podle Komise bylo zvýšení výchozích částek stanovených žalobkyni nutné, aby se tak zajistil dostatečně odrazující účinek s ohledem na její velikost a celkové zdroje.

209    V této části Rozhodnutí není upřesněno, na základě jakých skutkových údajů Komise posoudila velikost a celkové zdroje žalobkyně. Z Rozhodnutí však právně dostačujícím způsobem vyplývá, že Komise – což žalobkyně nijak nezpochybňuje – v této souvislosti vycházela z celkových obratů podniků, jak jsou uvedeny v první tabulce v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí.

210    V bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí totiž Komise uvedla, že tabulky obsažené v tomto bodě odůvodnění „poskytují přehled o relativním významu každého z podniků na světovém trhu a na trhu EHP, jakož i o jejich velikosti“. První z těchto tabulek uvádí celkový obrat na světové úrovni dosažený v roce 2000 každým z podniků, jimž bylo Rozhodnutí určeno, následující tabulky pak uvádějí pro každý trh s vitaminovým výrobkem relevantní obrat za poslední ukončený kalendářní rok, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, a tržní podíly dosažené výrobci působícími na tomto trhu za dobu trvání protiprávního jednání na světové úrovni a na úrovni EHP.

211    Jelikož z Rozhodnutí vyplývá, že Komise posoudila relativní význam každého z podniků na dotčeném trhu na základě údajů týkajících se světového trhu s dotyčným vitaminovým výrobkem (obraty nebo tržní podíly: viz v této souvislosti výše uvedenou analýzu k třetímu žalobnímu důvodu), přičemž tyto údaje již byly vyčerpány pro účely stanovení výchozích částek pokut a obraty týkající se trhu EHP jsou v této souvislosti nerelevantní (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, bod 246), je namístě se domnívat, že velikost a celkové zdroje podniků – zohledněné pro účely zvýšení výchozích částek – byly Komisí posouzeny za použití celkových obratů uvedených v první tabulce v bodě 123 odůvodnění, týkajících se roku 2000. Z této tabulky mimoto vyplývá, že právě BASF, Roche a Aventis dosahovaly nejvyšších obratů ze všech podniků, jimž bylo Rozhodnutí určeno.

212    Krom toho podle ustálené judikatury platí, že celkový obrat vypovídá, byť jen přibližně a nedokonale, o velikosti a hospodářské síle podniku (rozsudky Soudního dvora Musique diffusion française a další v. Komise, bod 48 výše, bod 121; ze dne 12. listopadu 1985, Krupp Stahl v. Komise, 183/83, Recueil, s. 3609, bod 37, a ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, Recueil, s. I‑8417, bod 139; rozsudky Soudu ze dne 14. července 1994, Parker Pen v. Komise, T‑77/92, Recueil, s. II‑549, bod 94; ze dne 14. května 1998, SCA Holding v. Komise, T‑327/94, Recueil, s. II‑1373, bod 176, a ze dne 9. července 2003, Cheil Jedang v. Komise, T‑220/00, Recueil, s. II‑2473, bod 61). Naproti tomu relevance ostatních skutečností zmíněných žalovanou v jejích písemnostech (dopad individuálního protiprávního chování, velikost na každém z jednotlivých trhů s vitaminy, velikost v odvětví vitaminů jakožto celku, schopnost Roche a BASF stlačovat marže svých zákazníků působících stejně jako ony na navazujícím trhu premixů nebo zapojení vrcholových řídících pracovníků Roche, BASF a Aventis do protiprávních kartelových dohod), jakožto ukazatelů velikosti a celkových zdrojů coby jediných faktorů zmiňovaných v bodě 698 odůvodnění Rozhodnutí, není na první pohled zjevná a na rozdíl od případu celkového obratu se nelze na základě žádné pasáže Rozhodnutí domnívat, že takové skutečnosti byly skutečně zohledněny při zvyšování výchozích částek pokut pro účely odrazení. Žalovaná ostatně na jednání nakonec potvrdila, že v kontextu bodu 698 odůvodnění byly pro posouzení velikosti a celkových zdrojů dotyčných podniků použity skutečně pouze celkové obraty uvedené v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí.

213    V rozsahu, v jakém žalobkyně touto částí žalobního důvodu poukazuje na nedostatek odůvodnění, rovněž pokud jde o přesnou úroveň předmětného zvýšení (100 %, tedy dvojnásobek), která byla stanovena stejnou měrou pro všechna protiprávní jednání v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí, je třeba uvést, že v Rozhodnutí sice není uvedena metoda, na jejímž základě Komise dospěla ke zjištění této přesné úrovně, Soudní dvůr však rozhodl, že podstatné náležitosti, které povinnost odůvodnění představuje, jsou splněny, jestliže Komise ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a délku trvání protiprávního jednání, aniž by byla povinna v něm uvádět podrobnější přehled nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty (viz judikaturu uvedenou v bodě 131 výše).

214    Zvláště z rozsudku ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, bod 131 výše (body 47 a 48) vyplývá, že uvedení číselných údajů, jimiž se Komise v rámci výkonu své posuzovací pravomoci při stanovení pokut řídila, zejména pokud jde o vyhledávaný odrazující účinek, představuje pro Komisi možnost, jejíž využití je žádoucí, ale která jde nad rámec požadavků vyplývajících z povinnosti uvést odůvodnění.

215    Ukazuje se tedy, že Komise v Rozhodnutí uvedla skutečnosti, k nimž přihlédla zejména ve vztahu k žalobkyni při zvýšení výchozích částek pokut pro účely odrazení, čímž žalobkyni umožnila rozpoznat důvody tohoto zvýšení a uplatnit svá práva a soudu Společenství vykonávat svůj přezkum. Otázka, zda jsou tyto důvody dostatečné k tomu, aby mohly legálně opodstatňovat takové zvýšení, je otázkou meritorní, která bude posouzena v rámci analýzy ostatních částí tohoto žalobního důvodu (zejména druhé a páté části).

216    Vzhledem k tomu, že zvýšení výchozích částek pokut uložených žalobkyni pro účely odrazení je tedy dostatečně odůvodněno v bodech 697 až 699 odůvodnění ve spojení s bodem 123 odůvodnění Rozhodnutí, musí být tato část žalobního důvodu zamítnuta.

b)     K opodstatněnosti zvýšení o 100 % pro účely odrazení (druhá a pátá část)

217    Druhou a pátou částí tohoto žalobního důvodu žalobkyně zpochybňuje opodstatněnost uvedeného zvýšení. Soud se bude nejprve zabývat druhou částí, jíž žalobkyně zpochybňuje nutnost uplatňovat v jejím případě jakékoli zvýšení z důvodu odrazení, spolu s pátou částí, kterou žalobkyně Komisi vytýká, že tuto nutnost posuzovala v rámci svého výpočtu pokut předčasně. V dalším sledu pak bude analyzována třetí a čtvrtá část, které převážně směřují ke zpochybnění úrovně dotčeného zvýšení.

 K druhé a páté části

–       Ke zohlednění požadavků na odrazení v rámci stanovení výše pokuty

218    Je namístě připomenout, že účelem sankcí upravených v článku 15 nařízení č. 17 je potlačovat protiprávní chování, jakož i předcházet jejich opakování (rozsudek ACF Chemiefarma v. Komise, bod 47 výše, bod 173; rozsudky Soudu ze dne 20. dubna 1999, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, T‑305/94 až T‑307/94, T‑313/94 až T‑316/94, T‑318/94, T‑325/94, T‑328/94, T‑329/94 a T‑335/94, Recueil, s. II‑931, bod 1166, a JFE Engineering a další v. Komise, bod 119 výše, bod 543).

219    Odrazení je tedy cílem pokuty.

220    Na tento cíl Pokyny odkazují v bodě 1 A věnovaném „závažnosti“. Čtvrtý pododstavec tohoto bodu konkrétněji stanoví, že „[b]ude nezbytné […] určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odstrašující [odrazující] účinek“.

221    V projednávané věci je tento požadavek zmíněn v nadpisu dotyčné části Rozhodnutí („Dostatečně odrazující účinek“) a dvakrát v bodech odůvodnění této části (bod 697 odůvodnění: „[z]a účelem zajištění dostatečně odrazující povahy pokuty […]“; bod 699 odůvodnění: „[…] má Komise za to, že je nezbytné za účelem zajištění odrazujícího účinku […]“).

222    Aby Komise tomuto požadavku vyhověla, považovala za vhodné vynásobit koeficientem (v projednávaném případě číslem dvě, tedy + 100 %) v případě tří podniků, včetně žalobkyně, konkrétní výchozí částky pokut, které vyplynuly z posouzení závažnosti protiprávního jednání jakožto celku, ze zohlednění velikosti trhu a případně z relativního významu každého podniku na dotčeném trhu. V rámci výpočtu výše pokut tato početní operace předchází zohlednění délky trvání protiprávního jednání, uvedené v bodě 1 B pokynů, a přitěžujících nebo polehčujících okolností, uvedených v bodech 2 a 3 pokynů.

223    Žalobkyně s ohledem na textové odkazy uvedené v bodě 221 výše vykládá uvedenou část Rozhodnutí v tom smyslu, že Komise zde ověřila přiměřenost výchozích částek, tak jak byly stanoveny v předcházející části Rozhodnutí, a to s ohledem na požadavky na odrazení. Na základě tohoto předpokladu Komisi vytýká, že zaprvé opomenula ověřit in concreto pravděpodobnost opakování protiprávního jednání z její strany a zkoumala požadavky na odrazení na základě nerelevantního kritéria, a sice kritéria velikosti a celkových zdrojů podniku, a zadruhé že toto posouzení provedla předčasně v rámci celého výpočtu výše pokuty, přičemž neprávem ponechala bez povšimnutí dodatečný odrazující účinek vyplývající z dalších částek, které vůči ní Komise uplatnila z důvodu délky trvání protiprávních jednání a přitěžující okolnosti související s vedoucí úlohou a s podněcováním v rámci protiprávních jednání.

224    Je nesporné, že Komise pro účely zvýšení výchozích částek pokut žalobkyni a ostatním dvěma dotyčným podnikům (Roche a Aventis) neprovedla posouzení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání z jejich strany. Jak vyplývá z bodů 697 až 699 odůvodnění Rozhodnutí, Komise vzala v úvahu pouze velikost a celkové zdroje podniků.

225    Je třeba se nicméně domnívat, že neposouzení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání žalobkyní nemá žádný vliv na legalitu této argumentace.

226    Je totiž nutné podotknout, že jelikož je odrazení cílem pokuty, požadavek na jeho zajištění je obecným požadavkem, jímž se má Komise řídit při výpočtu pokuty a který nutně nevyžaduje, aby v rámci výpočtu byla vyhrazena zvláštní etapa celkovému posouzení všech relevantních okolností pro účely dosažení tohoto cíle.

227    Pokyny tak sice poukazují na nutnost „určit výši pokuty na úrovni, která zajistí její dostatečně odstrašující [odrazující] účinek“ v bodě 1 A čtvrtém pododstavci, tedy v souvislosti se stanovením výše pokuty na základě závažnosti protiprávního jednání, mezi přitěžujícími okolnostmi však zmiňují „nutnost zvýšit pokutu, aby se překročila částka zisku nezákonně nabytého na základě protiprávního jednání, pokud je objektivně možné tuto částku odhadnout“ (bod 2 pátá odrážka). Zohlednění hospodářské nebo finanční výhody, kterou případně získali účastníci protiprávního jednání, o čemž se bod 5 písm. b) pokynů zmiňuje rovněž jako o „objektivním faktoru“, který je třeba vzít v úvahu po provedení výpočtů podle předchozích bodů pokynů, a „v souladu s tím […] upravit pokuty“, je odůvodněno právě odrazujícím cílem pokuty. Odrazující účinek pokut by totiž byl oslaben, kdyby podniky, které se dopustily protiprávního jednání porušujícího právo hospodářské soutěže, mohly doufat, že jejich chování bude potrestáno pokutou nižší, než je výhoda, jakou lze z uvedeného chování získat (rozsudek Soudu ze dne 20. března 2002, HFB a další v. Komise, T‑9/99, Recueil, s. II‑1487, bod 456, potvrzený zejména v tomto bodě v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, bod 292).

228    Požadavek na odrazení je rovněž základním důvodem pro uplatnění zvýšení pokuty pro „opakované protiprávní jednání stejného typu spáchané stejným podnikem (stejnými podniky)“, což také představuje ve smyslu pokynů (bod 2 první odrážka) přitěžující okolnost (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 30. září 2003, Michelin v. Komise, T‑203/01, Recueil, s. II‑4071, bod 293).

229    Vzhledem k tomu, že požadavek na odrazení není zvláštním prvkem posouzení, který by určoval jistou etapu ve výpočtu pokuty, argument žalobkyně, že odrazení musí být posouzeno s ohledem na pravděpodobnost opakování protiprávního jednání, zjevně nestačí ke zpochybnění zvýšení výchozích částek, k němuž Komise v projednávané věci přistoupila. Toto zvýšení se totiž zakládá na velikosti a celkových zdrojích podniků, přičemž cíl pokut spočívající v odrazení je základním důvodem uvedeným v Rozhodnutí pro zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků pro účely stanovení výše pokut (viz bod 698 odůvodnění Rozhodnutí).

230    Jinými slovy, i kdyby Komise neprávem opomenula zvážit faktory, které by podle názoru žalobkyně mohly snížit nebezpečí opakování protiprávního jednání z její strany (viz bod 192 výše), takové opomenutí by nemohlo mít vliv na legalitu samotné podstaty zvýšení provedeného v bodech 697 až 699 odůvodnění Rozhodnutí, která závisí pouze na tom, zda je kritérium použité Komisí, a sice kritérium velikosti a celkových zdrojů podniků, relevantní pro účely zajištění odrazujícího účinku pokut. Takové opomenutí by naopak bylo důvodem k tomu, aby Soud přihlédl k uvedeným faktorům odděleně od analýzy legality výše uvedeného zvýšení.

231    Pokud se krom toho jedná o bod 134 rozsudku Tate & Lyle a další v. Komise, bod 190 výše (potvrzen v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 29. dubna 2004, British Sugar v. Komise, C‑359/01 P, Recueil, s. I‑4933), na nějž poukazuje žalobkyně, Soud v něm toliko poznamenal, že Komise má pravomoc rozhodnout o úrovni pokut za účelem posílení jejich odrazujícího účinku, jsou-li protiprávní jednání určitého typu zatím relativně častá, ačkoli jejich protiprávnost byla stanovena v počátcích politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže, a to z důvodu zisku, který z nich mohou některé zúčastněné podniky vytěžit. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, z této poznámky nijak nevyplývá, že odrazující účinek pokuty lze sledovat výlučně tehdy, má-li dotčený podnik v úmyslu své protiprávní jednání zopakovat.

232    Je tedy třeba posoudit otázku, zda kritérium velikosti a celkových zdrojů podniků je relevantní pro účely zajištění odrazujícího účinku pokut (viz body 233 až 236 níže), a v případě kladné odpovědi ověřit způsob, jakým bylo toto kritérium uplatněno vůči žalobkyni (viz body 237 až 245 níže). Teprve na druhém místě bude namístě zabývat se otázkou, zda okolnosti, které podle žalobkyně vypovídají o nízké pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání z její strany, jsou relevantní v rámci výpočtu pokuty a zda mohou odůvodnit použití faktorů pro snížení její částky (viz body 264 až 271 níže).

–       K relevanci zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků pro účely zajištění odrazujícího účinku pokut

233    Je třeba poznamenat, že v judikatuře Společenství byla opakovaně uznána relevance velikosti a hospodářské síly podniku jakožto prvků posouzení v rámci stanovení výše pokuty ukládané na základě článku 15 nařízení č. 17. Bylo například rozhodnuto, že tyto skutečnosti lze použít jako indicie o vlivu, jaký mohl dotyčný podnik vyvíjet na trh (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora Musique diffusion française a další v. Komise, bod 48 výše, bod 120, a ze dne 8. listopadu 1983, IAZ a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82, Recueil, s. 3369, bod 52; rozsudek SCA Holding v. Komise, bod 212 výše, bod 176), nebo v souladu s bodem 1 A pátým pododstavcem pokynů jako indicie o znalosti požadavků práva hospodářské soutěže a následků s ním spojených, jimiž podnik disponuje (rozsudek ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše, bod 169).

234    V Rozhodnutí je však zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků odůvodněno nutností zajistit odrazující účinek pokuty.

235    Vztah mezi velikostí a celkovými zdroji na jedné straně a takovou nutností na straně druhé přitom nelze zpochybňovat. V tomto ohledu je namístě se domnívat, že velký podnik, který disponuje značnými finančními zdroji v porovnání se zdroji ostatních účastníků kartelové dohody, může snadněji shromáždit nezbytné prostředky na úhradu své pokuty, což odůvodňuje, aby pro účely dostatečně odrazujícího účinku byla uložena, zejména s použitím násobitele, pokuta úměrně vyšší, než jaká byla uložena za stejné protiprávní jednání, jehož se dopustil podnik, který takové zdroje nemá (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, body 241 a 243; viz také rozsudek ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše, bod 170, potvrzený v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, a rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 119 výše, bod 244).

236    Pakliže tedy žalobkyně neprávem zpochybňuje relevanci velikosti a celkových zdrojů podniků jakožto prvků posouzení při rozhodování o uplatnění faktoru pro zvýšení pro účely odrazení, je třeba mimo jiné konstatovat, že naproti tomu nijak nezpochybňuje relevanci údajů použitých Komisí v projednávané věci pro účely posouzení velikosti a celkových zdrojů podniků, jimž byla uložena sankce, a sice celkových obratů dosažených těmito podniky v průběhu roku (2000) předcházejícímu přijetí Rozhodnutí, jak je uvedeno v bodech 210 a 211 výše.

–       K fázi výpočtu pokuty, v níž je třeba zohlednit velikost a celkové zdroje podniku pro účely odrazení

237    V páté části tohoto žalobního důvodu se žalobkyně v podstatě domáhá, aby bylo určeno, že ověření, zda je zvýšení nutné pro účely zajištění odrazujícího účinku pokuty, je třeba učinit nikoli na základě výchozí částky, ale na základě konečné částky pokuty, stanovené na základě posouzení závažnosti, délky trvání a přitěžujících a polehčujících okolností.

238    Jak vyplývá z úvah obsažených v bodech 226 až 229 výše, požadavky na odrazení nejsou předmětem dílčího posouzení, které by se provádělo na základě všech relevantních okolností v rámci určité etapy výpočtu pokut, nýbrž musejí tvořit podklad pro celý proces stanovování výše pokuty.

239    V rozsahu, v jakém uvedená část žalobního důvodu každopádně směřuje ke zpochybnění fáze výpočtu pokuty, v níž Komise zohlednila velikost a celkové zdroje podniků pro účely odrazení, nelze této části vyhovět, jelikož se zakládá na chybném předpokladu, a sice že dotčené zvýšení spočívá na hodnocení přiměřenosti určité částky pokuty ve vztahu k odrazujícímu cíli pokuty, posuzovanému s ohledem na velikost a celkové zdroje podniků.

240    Z bodu 699 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že Komise nepojala svůj postup, v jehož rámci zohledňovala velikost a celkové zdroje pro účely odrazení, jako výše zmiňované hodnocení přiměřenosti. Částky, k nimž tímto postupem dospěla, se totiž pro jeden a tentýž podnik dosti liší v závislosti na různých protiprávních jednáních, která jsou mu vytýkána. Například výchozí částka pokuty uložené žalobkyni byla zvýšena na 70 milionů eur v případě vitaminu E (výchozí částka 35 milionů eur zvýšená o 100 %) a pouze na 8 milionů eur (výchozí částka 4 miliony eur zvýšená o 100 %) v případě vitaminu D3. Není však zcela pochopitelné, proč se Komise domnívala, že výchozí částka 35 milionů eur stanovená v případě vitaminu E nebyla dostatečně odrazující s ohledem na celkový obrat žalobkyně, a proč měla být zvýšena na 70 milionů eur, když zároveň měla Komise v případě vitaminu D3 za to, že částka 8 milionů eur je dostačující pro zajištění odrazujícího účinku.

241    Zvýšením výchozích částek v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí Komise bez ohledu na výši těchto částek ve skutečnosti pouze přistoupila, pro účely dosažení cíle spočívajícího v odrazení, k rozdílnému zacházení s účastníky téže kartelové dohody, aby tak přihlédla k tomu, jak se jich pokuta reálně dotkne. Toto rozdílné zacházení je zajištěno pomocí násobitelů stanovených s ohledem na velikost a celkové zdroje podniků a bez ohledu na výši částek, k nimž se tyto násobitele vážou.

242    Tento přístup, který je konzistentní s pravidlem uvedeným v bodě 235 výše, znamená, že na rozhodnutí o nutnosti použít faktor odrazení z důvodu velikosti a celkových zdrojů nemá vliv, v jaké fázi výpočtu částky pokuty je činěno, jelikož se toto rozhodnutí netýká přiměřenosti dané částky.

243    Dále je třeba konstatovat, že pokud by v rámci výpočtu, který je tak jako výpočet provedený v Rozhodnutí založen na uplatnění násobitelů či dělitelů na výchozí částku, čemuž v podstatě odpovídá zvýšení či snížení vyjádřené v procentních bodech, byl faktor zvýšení o 100 %, o nějž se zde jedná, uplatněn ve fázi navrhované žalobkyní, a sice po posouzení délky trvání a přitěžujících a polehčujících okolností, a nikoli před ním, výsledná částka pokuty by se nelišila od částky, k níž Komise dospěla v Rozhodnutí.

–       K nutnosti použít v případě žalobkyně pro účely odrazení faktor zvýšení pokuty z důvodu její velikosti a jejích celkových zdrojů

244    Je třeba uvést, že se Komise zcela jednoznačně správně domnívala, že s ohledem na velikost a celkové zdroje žalobkyně posuzované pomocí celkového obratu dosaženého v roce 2000 je namístě uplatnit vůči žalobkyni pro účely odrazení faktor zvýšení pokuty. Z první tabulky uvedené v bodě 123 odůvodnění Rozhodnutí totiž vyplývá, že uvedený obrat dosahoval 35 946 milionů eur, což svědčí o značné velikosti tohoto podniku, který zdaleka předčí všechny ostatní podniky, jimž bylo určeno Rozhodnutí.

245    Argument, který žalobkyně zakládá na již dostatečně odrazující povaze částky 128,5 milionů eur, nemůže tento závěr zvrátit. Jak podotýká žalovaná, v Rozhodnutí nebyla stanovena žádná výchozí částka odpovídající tomuto číslu, které se v Rozhodnutí nevyskytuje a vyplývá pouze z žalobkyní provedeného součtu výchozích částek všech pokut, které jí byly uloženy pro různá jí přičítaná protiprávní jednání, přičemž nejvyšší z těchto částek ve skutečnosti činí 35 milionů eur. Dále a hlavně, jak již bylo uvedeno v bodech 239 až 241 výše, dotčený postup se nezakládá na hodnocení přiměřenosti výchozí částky pokuty ve vztahu k odrazujícímu cíli této pokuty, takže i částka 35 milionů eur je v této souvislosti nerelevantní.

246    Z výše uvedeného vyplývá, že v projednávané věci není nic, co by umožňovalo vyslovit závěr, že Komise porušila pokyny či zásadu rovného zacházení nebo jakékoli jiné pravidlo či právní zásadu upravující výpočet výše pokut, když se domnívala, že s ohledem na velikost a celkové zdroje žalobkyně bylo nutné zvýšit pro účely odrazení konkrétní výchozí částky, které jí byly stanoveny.

 Ke třetí a čtvrté části

247    Třetí a čtvrtou částí tohoto žalobního důvodu žalobkyně v podstatě zpochybňuje podle jejího mínění nadměrnou úroveň zvýšení výchozích částek, které vůči ní bylo uplatněno v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí. Žalobkyně tvrdí, že zvýšení o 100 %, které v projednávané věci odpovídá 128,5 milionům eur a které vedlo ke stanovení základní částky za závažnost ve výši 257 milionů eur, nebylo možné na základě pokynů rozumně předpokládat. Dále pak dotčené zvýšení – v jehož případě žalobkyně zdůrazňuje, že představuje 40 % celkové pokuty, která jí byla uložena po uplatnění sdělení o spolupráci – není přiměřené ve vztahu k cíli, kterým je zabránit jí ve spáchání nového protiprávního jednání, a jelikož je stejné pro všechna protiprávní jednání, nemá žádnou souvislost s obraty dosaženými BASF na jednotlivých trzích s vitaminy, ani s rozdílnou délkou trvání jejích protiprávních jednání.

248    Úvodem je třeba zdůraznit, jak to činí také žalovaná, že částka 128,5 milionů eur, na niž žalobkyně poukazuje, neodpovídá absolutní hodnotě zvýšení výchozí částky stanovené za určité protiprávní jednání, nýbrž vyplývá ze součtu všech zvýšení, na základě velikosti a celkových zdrojů a pro účely odrazení, uplatněných ve vztahu k četným protiprávním jednáním žalobkyně sankcionovaným v Rozhodnutí. Nejvýraznějším zvýšením co do absolutní hodnoty, které bylo uplatněno vůči žalobkyni v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí, je částka 35 milionů eur v případě vitaminu E.

249    Nic však v pokynech nebrání tomu, aby bylo za „velmi závažná“ protiprávní jednání, jaká jsou předmětem projednávané věci, stanoveno zvýšení na takové úrovni co do absolutní hodnoty anebo zvýšení o 100 %.

250    V tomto ohledu je třeba poznamenat, jak je upřesněno v preambuli pokynů, že zásady v nich uvedené mají „zajistit průhlednost a nestrannost rozhodnutí Komise, co se týče podniků i Soudního dvora, při zachování volnosti rozhodování svěřené Komisi příslušnými právními předpisy udělovat pokuty v rozsahu 10 % celkového obratu“. Cílem pokynů je tedy průhlednost a nestrannost a nikoli předvídatelnost výše pokut.

251    Krom toho, pokud se konkrétně jedná o protiprávní jednání, která mají být kvalifikována jako „velmi závažná“, pokyny pouze uvádějí, že předpokládané pokuty jdou „nad 20 milionů eur“. Jedinými maximálními částkami zmíněnými v pokynech, které jsou použitelné u takových protiprávních jednání, jsou jednak obecná hranice 10 % celkového obratu stanovená v čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 [viz preambuli a bod 5 písm. a) pokynů] – jejíž porušení není v projednávané věci namítáno – a maximální limity dodatečné částky, kterou lze uplatnit z důvodu délky trvání protiprávního jednání (viz bod 1 B první pododstavec druhou a třetí odrážku pokynů) – jejichž porušení rovněž není v projednávané věci namítáno.

252    Pokyny tak nemohou vyvolávat žádné legitimní očekávání, pokud jde o výši výchozí částky, výši dodatečných částek uplatněných na tuto částku z jiných důvodů, než je délka trvání protiprávního jednání, a tedy i výši konečné částky pokut, které mají být uloženy za velmi závažná protiprávní jednání. Stejně je tomu tak, pokud jde o podíl na konečné pokutě, jaký může představovat dodatečná částka stanovená v rámci výpočtu.

253    Krom toho i když to pokyny výslovně neupravují, není vyloučeno, aby Komise použila násobitel za účelem zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků v rámci odrazení. Bod 1 A čtvrtý pododstavec totiž v souvislosti s údaji týkajícími se hodnocení závažnosti protiprávního jednání hovoří o potřebě určit výši pokuty na úrovni, která jí zajistí dostatečně odrazující povahu. Jak vyplývá z bodů 235 a 236 výše, zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků může přispět k uspokojení této potřeby, a to jak přímým stanovením výchozí částky zohledňující zejména tyto skutečnosti, tak uplatněním korekce k zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků na výchozí částku stanovenou na základě jiných skutečností (jako je povaha protiprávního jednání nebo dopad individuálního protiprávního chování). Tato druhá metoda, která byla použita v Rozhodnutí, nejenže není v rozporu s pokyny, ale zvyšuje dokonce průhlednost výpočtu Komise v porovnání s první metodou.

254    Co se týče argumentu žalobkyně vycházejícího z nepřiměřené povahy dotčeného zvýšení v porovnání s požadavkem na odrazení od opakování protiprávního jednání z její strany, v rámci analýzy druhé části tohoto žalobního důvodu (viz body 218 až 236 výše) již bylo rozhodnuto, že zvýšení provedené v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí spočívá na zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků a nikoli na posouzení pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání z jejich strany a že takovýto přístup nelze zpochybnit. Z toho vyplývá, že přiměřená povaha tohoto zvýšení musí být posuzována toliko ve vztahu k velikosti a celkovým zdrojům.

255    Již však bylo konstatováno, že Komise v Rozhodnutí posoudila velikost a celkové zdroje dotyčných podniků s pomocí údajů týkajících se celkového obratu dosaženého v průběhu roku 2000, jejichž relevanci v této souvislosti žalobkyně nezpochybňuje. Skutečnost, že u všech protiprávních jednání přičítaných žalobkyni byl použit stejný násobitel, nehledě na její relevantní obrat a na délku trvání protiprávního jednání, není za daného stavu nijak udivující a nedokládá žádné porušení zásady proporcionality.

256    Pokud se konečně jedná o přesnou výši tohoto násobitele (dva, tedy + 100 %), je třeba konstatovat, že žalobkyně je zdaleka největším z podniků dotčených Rozhodnutím. Její celkový obrat za rok 2000 činí 35 946 milionů eur. I když žalobkyně dosahovala dvojnásobného celkového obratu ve srovnání s Roche (17 678 milionů eur) a podstatně vyššího, než jaký byl vypočten pro Aventis (22 304 milionů eur), byl vůči ní uplatněn stejný násobitel jako vůči posledně uvedeným podnikům.

257    Dále je třeba připomenout, že v rozhodnutí Předizolované trubky, zmíněném v bodě 187 výše, které bylo přijato v roce 1998 a bylo zejména předmětem rozsudku ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše (viz body 162 až 172), byl uplatněn násobitel 2,5 (tedy zvýšení o 150 %) vůči podniku ABB, který stál v čele skupiny, jež v roce 1997 ohlásila konsolidovaný obrat přibližně 27 600 milionů eur. V uvedeném rozsudku Soud nezpochybnil přiměřenou povahu tohoto násobitele, s nímž uvedený podnik nesouhlasil.

258    Ve svém rozsudku ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše (body 245 až 249) Soud naopak dospěl k závěru o nepřiměřené povaze násobitele 2,5 pro účely zohlednění velikosti a celkových zdrojů Showa Denko KK (dále jen „SDK“), která byla podle napadeného rozhodnutí v této věci [rozhodnutí Komise 2002/271/ES ze dne 18. července 2001 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP – Věc COMP/E‑1/36.490 – Grafitové elektrody (Úř. věst. 2002, L 100, s. 1, dále jen „rozhodnutí Grafitové elektrody“)] „zdaleka největším z dotyčných podniků“. Nepřiměřenou povahu násobitele Soud vyvodil ze srovnání mezi tímto násobitelem a násobitelem 1,25 (tedy zvýšení výchozí částky o 25 %) uplatněným na jiného účastníka kartelu, u nějž Soud konstatoval, že jeho celkový obrat (3 693 milionů eur v roce 2000) je o polovinu nižší než celkový obrat SDK (7 508 milionů eur v roce 2000). Soud se tak v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci domníval, že na výchozí částku stanovenou SDK má být uplatněn násobitel v hodnotě pouze 1,5 (tedy zvýšení o 50 %).

259    V projednávané věci je celkový obrat BASF za rok 2000, zohledněný v Rozhodnutí, přibližně pětkrát vyšší než obrat SDK v roce 2000, zohledněný v rozhodnutí Grafitové elektrody (bod 258 výše), přijatém několik měsíců před Rozhodnutím, jakož i v rozsudku ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše. Mimoto je zhruba o 30 % vyšší než obrat přičítaný ABB za rok 1997 a zohledněný v rozhodnutí Předizolované trubky (bod 187 výše), přijatém v roce 1998, jakož i v rozsudku ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše. Násobitel 2 uplatněný vůči žalobkyni v projednávané věci se tedy rovněž nejeví nepřiměřeným na základě srovnání s těmito precedenty.

260    V projednávané věci proto není nic, co by umožňovalo vyslovit závěr, že úroveň zvýšení konkrétních výchozích částek vůči žalobkyni, provedeného v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí, je v rozporu s pokyny, s legitimním očekáváním, jaké tyto pokyny mohly u žalobkyně vyvolat, nebo se zásadou proporcionality.

261    Z toho vyplývá, že třetí a čtvrtá část tohoto žalobního důvodu musejí být zamítnuty.

 Závěr k uplatnění faktoru zvýšení pokut uvedenému v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí

262    S ohledem na výše uvedené úvahy nelze použití faktoru zvýšení pokuty o 100 % vůči žalobkyni, za účelem zohlednění její velikosti a celkových zdrojů v rámci odrazení, pokládat za protiprávní.

263    Tento závěr přitom nijak nepředjímá řešení otázky, zda měla Komise v projednávaném případě přihlédnout pro účely použití faktorů snížení pokuty k okolnostem, jichž se žalobkyně dovolává v rámci druhé části tohoto žalobního důvodu a jimiž hodlá prokázat malou pravděpodobnost opakování protiprávního jednání ze své strany.

 K okolnostem údajně svědčícím o nízké pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání žalobkyní

264    Okolnostmi, které podle žalobkyně v jejím případě zmírňují nutnost zvláštní prevence, jsou propuštění jejích vrcholových řídících pracovníků zapojených do protiprávních skutků, přijetí interních programů slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže a iniciativ v oblasti osvěty zaměstnanců v tomto ohledu, spolupráce žalobkyně v průběhu šetření Komise a zaplacení či povinnost zaplatit pokuty a náhradu škody ke splnění rozhodnutí přijatých soudy třetích států v souvislosti s tajnými praktikami ohledně vitaminových výrobků (viz bod 192 výše).

265    Zatímco z výše uvedené analýzy vyplývá, že tyto okolnosti nebránily použít vůči žalobkyni faktor zvýšení pokuty k zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniku pro účely odrazení, je namístě ověřit, v jaké míře tyto okolnosti též vyžadovaly, aby Komise uplatnila ve prospěch žalobkyně faktor snížení pokuty.

–       K opatřením přijatým žalobkyní s cílem předejít opakovanému protiprávnímu jednání

266    Pokud jde o opatření přijatá žalobkyní v rámci jejího podniku po skončení protiprávních jednání za účelem zamezení opakovanému protiprávního jednání z její strany (propuštění vrcholových řídících pracovníků zapojených do protiprávních skutků a přijetí interních programů slučitelnosti s pravidly hospodářské soutěže a iniciativ v oblasti osvěty zaměstnanců v tomto ohledu), je třeba uvést, že i když je důležité, že podnik přijímá opatření, která do budoucna zamezí páchání nových protiprávních jednání porušujících právo Společenství v oblasti hospodářské soutěže ze strany jeho zaměstnanců, tato skutečnost nic nemění na existenci zjištěného protiprávního jednání. Ze samotné skutečnosti, že Komise v některých případech ve své předcházející rozhodovací praxi zohlednila zavedení programu slučitelnosti jako polehčující okolnost, nelze dovozovat její povinnost postupovat v každém případu stejně (rozsudky Soudu Hercules Chemicals v. Komise, bod 119 výše, bod 357; ze dne 10. března 1992, ICI v. Komise, T‑13/89, Recueil, s. II‑1021, bod 395; ze dne 20. března 2002, Sigma Technologie v. Komise, T‑28/99, Recueil, s. II‑1845, bod 127, a LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, bod 345, potvrzený zejména v tomto bodě rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, bod 373).

267    Preventivní opatření, na jejichž přijetí žalobkyně poukazuje, tedy Komisi nijak nezavazovala k uplatnění faktorů snížení pokuty.

–       Ke spolupráci poskytnuté Komisi v průběhu šetření

268    Jelikož Komise uznala existenci spolupráce ze strany žalobkyně v průběhu jejího šetření a tuto spolupráci odměnila snížením pokut v rámci uplatnění sdělení o spolupráci, otázka, zda i tato spolupráce případně zasluhovala výraznější snížení pokut, musí být posouzena v rámci analýzy argumentů uplatněných žalobkyní v šestém a sedmém žalobním důvodu, které se právě týkají spolupráce žalobkyně při šetření Komise.

–       K rozhodnutím vyneseným ve třetích státech, jimiž byla shledána odpovědnost za protiprávní jednání

269    Pokud se jedná o otázku, zda je Komise povinna zohlednit při posouzení požadavků na odrazení vůči podniku, který má být sankcionován za protiprávní jednání porušující pravidla Společenství v oblasti hospodářské soutěže, rozhodnutí vynesená ve třetích státech, jimiž byla shledána odpovědnost za tytéž tajné praktiky, je třeba uvést, že cíl spočívající v odrazení, který je Komise oprávněna sledovat při stanovení výše pokuty, má zajistit, aby podniky dodržovaly pravidla hospodářské soutěže upravená Smlouvou, pokud jde o výkon jejich činností uvnitř Společenství nebo EHP. Odrazující povaha pokuty uložené z důvodu porušení pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže proto nemůže být určena pouze v závislosti na konkrétní situaci podniku, který byl shledán odpovědným, ani v závislosti na tom, zda podnik dodržel pravidla hospodářské soutěže stanovená ve třetích státech mimo EHP (rozsudky Soudu ze dne 9. července 2003, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, T‑224/00, Recueil, s. II‑2597, bod 110, a ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, bod 147).

270    Proto nelze Komisi vytýkat, že měla za to, že rozhodnutí vynesená ve třetích státech, jimiž byla žalobkyně shledána odpovědnou za tajné praktiky ohledně vitaminových výrobků, ji neopravňují k uplatnění faktoru snížení výše pokut, které jí byly uloženy.

–       Závěr o okolnostech, jichž se dovolává žalobkyně

271    Z výše uvedené analýzy vyplývá, že okolnosti, jichž se žalobkyně dovolává a jimiž hodlá prokázat malou pravděpodobnost opakování protiprávního jednání ze své strany, nejenže nebrání tomu, aby byl vůči ní uplatněn faktor zvýšení pokut za účelem zohlednění její velikosti a celkových zdrojů v rámci odrazení, ale ani nezavazují Komisi, aby krom toho ve prospěch žalobkyně uplatnila faktory snížení pokut.

c)     Závěr o čtvrtém žalobním důvodu

272    Z výše uvedených úvah vyplývá, že čtvrtý žalobní důvod musí být v celém rozsahu zamítnut.

D –  K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení, jímž byla žalobkyni přisouzena vedoucí úloha a podněcování při protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A, E, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů

1.     Úvodní obecné otázky

a)     Argumenty účastnic řízení

273    Žalobkyně tvrdí, že Komise postupovala nesprávně, když považovala BASF společně s Roche za vůdce a podněcovatele, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A, E, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů. Uplatňuje, že její úloha v těchto protiprávních jednáních byla podstatně méně významná než úloha Roche a nikoli větší než úloha jakéhokoli jiného zúčastněného podniku, který nebyl považován za vůdce či podněcovatele.

274    V kontextu kartelové dohody hraje vedoucí úlohu podnik, který má rozhodující roli při vytváření kartelové dohody, například navržením kartelové dohody nebo získáním nových společností, který navrhuje mechanismy důležité pro fungování kartelové dohody, například ujednání v oblasti stanovení cen a objemu, a dohlíží na fungování kartelové dohody, zejména ukládáním sankcí jiným podnikům pro nesplnění sjednaného postupu. Vůdcovské úkony citované Komisí v souvislosti s BASF jsou v souladu s tímto kritériem ve skutečnosti pouhými účastnickými úkony na postupu navrženém, vytvořeném a kontrolovaném Roche. Žalobkyně poznamenává, že pokud by byl výklad Komise potvrzen, všichni účastníci kartelové dohody by byli považováni již z důvodu této samotné účasti za vůdce kartelové dohody.

275    Podle žalobkyně tedy jedině chování Roche bylo možné považovat za chování vůdce a v případě BASF nemělo být uplatněno žádné zvýšení z důvodu vedoucí úlohy. Analýza Komise je v této souvislosti nesprávná hned z několika hledisek a nesplňuje důkazní kritéria stanovená judikaturou, která po Komisi požaduje, aby nezkreslovala význam dokumentů či důkazů opomínáním relevantních slov, předkládáním dílčích, nepřesných nebo nedostatečných důkazů k doložení svých tvrzení anebo nesprávnou analýzou dovolávaných dokumentů (rozsudek Soudu ze dne 10. března 1992, SIV a další v. Komise, T‑68/89, T‑77/89 a T‑78/89, Recueil, s. II‑1403, body 95, 223, 228, 271 a 281).

276    Zdůrazňuje, že způsob, jakým je v Rozhodnutí řešena otázka vedoucí úlohy v kartelové dohodě, se podstatně liší od způsobu použitého v oznámení námitek. V oznámení námitek byla zásadně Roche považována za celkového vůdce kartelové dohody a BASF, Aventis a Takeda Chemical Industries Ltd. (dále jen „Takeda“) měly hrát menší roli. Naproti tomu v Rozhodnutí, kde bylo v zásadě poukazováno na tytéž skutkové okolnosti, již nebyla zmínka o vedoucí úloze, jež byla předtím připisována Aventis a Takeda, a BASF byla považována za vůdce kartelu spolu s Roche. Tento nesoulad v přístupu Komise, který je zjevně nesprávným právním posouzením, je patrný zejména v případě protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E.

277    Žalobkyně klade důraz na podstatný dopad tohoto posouzení Komise o své vedoucí úloze v kartelových dohodách na výši celkové pokuty, která jí byla uložena, jelikož Komise z tohoto posouzení vycházela jednak při zvýšení základní částky této pokuty o 35 % (tedy o více než 153 milionů eur) a jednak při odmítnutí přiznat žalobkyni výraznější snížení pokuty na základě bodů B nebo C sdělení o spolupráci.

278    Jak připomíná žalovaná, Soud připustil, že může na základní částky pokut uplatnit různé koeficienty zvýšení k zohlednění úlohy jednotlivých podniků (rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, bod 204). Zdůrazňuje však, že u všech protiprávních jednání, na něž žalobkyně poukazuje v rámci tohoto žalobního důvodu, se rozdíl mezi úlohou Roche a BASF projevuje v rozdílných koeficientech zvýšení uplatněných na jejich pokuty, a sice 50 % pro Roche v porovnání s pouze 35 % pro BASF.

279    Žalovaná tvrdí, že provedla analýzu dostupných důkazů a že se právem mohla domnívat, na základě řady indicií či skutečností uvažovaných v souhrnu, že BASF hrála vedoucí úlohu v každé z dotyčných kartelových dohod. V tomto ohledu připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou je třeba odůvodnění rozhodnutí chápat v kontextu chování účastníků řízení v průběhu správního řízení (rozsudek Soudu ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise, T‑374/94, T‑375/94, T‑384/94 a T‑388/94, Recueil, s. II‑3141, point 95), a poznamenává, že žalobkyně ani ve své odpovědi na oznámení námitek ani při slyšení nezpochybnila tvrzení obsažené v tomto oznámení, že v protiprávních jednáních, která jí jsou vytýkána, hrála vedoucí úlohu. Žalovaná zdůrazňuje, že žalobkyně ve své odpovědi na oznámení námitek dokonce uvedla, že souhlasí s celkovým posouzením věci Komisí.

b)     Závěry Soudu

 Úvodní poznámky

280    Pokud se protiprávního jednání dopustilo více podniků, je namístě přezkoumat v rámci stanovení výše pokut závažnost účasti každého z nich na protiprávním jednání (rozsudky Soudního dvora Suiker Unie a další v. Komise, bod 80 výše, bod 623, a ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 92), což zejména předpokládá prokázání jejich rolí v protiprávním jednání po dobu jejich účasti na něm (viz rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 86 výše, bod 150, a rozsudek Soudu ze dne 17. prosince 1991, Enichem Anic v. Komise, T‑6/89, Recueil, s. II‑1623, bod 264).

281    Z toho zejména vyplývá, že role „vůdce“ v případě jednoho nebo více podniků v rámci kartelové dohody musí být zohledněna pro účely výpočtu výše pokuty v rozsahu, v jakém podniky, které takovou roli zastávaly, musejí z tohoto důvodu nést zvláštní odpovědnost v porovnání s ostatními podniky (rozsudky Soudu ze dne 14. května 1998, Mayr‑Melnhof v. Komise, T‑347/94, Recueil, s. II‑1751, bod 291, a ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, bod 301).

282    V souladu s těmito zásadami obsahuje bod 2 pokynů, pod hlavičkou přitěžujících okolností, demonstrativní výčet okolností, které mohou vést ke zvýšení základní částky pokuty a mezi něž patří zejména „vedoucí úloha při protiprávním jednání nebo podněcování k němu“ (třetí odrážka).

283    V bodě 712 odůvodnění Rozhodnutí měla Komise za to, že „Roche a BASF [jsou] společně vůdci a podněcovateli tajných dohod týkajících se sortimentu vitaminových výrobků, které vyrábějí“ a že „[j]e tedy třeba považovat jejich roli v jednotlivých protiprávních jednáních za přitěžující okolnost“. Základní částky jejich pokut, stanovené na základě závažnosti (ve smyslu bodu 1 A pokynů) a délky trvání (ve smyslu bodu 1 B pokynů) protiprávních jednání, byly proto zvýšeny o 50 % pro Roche a o 35 % pro BASF (bod 718 odůvodnění Rozhodnutí).

284    Z bodů 712 až 717 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že Komise v případě Roche a BASF uplatnila vedoucí úlohu a podněcování v osmi protiprávních jednáních, za něž byly uloženy pokuty, a to na základě dvou skupin důvodů.

285    Zaprvé, Rozhodnutí prostřednictvím odkazu v poznámce pod čarou k bodu 712 odůvodnění na několik bodů odůvodnění zařazených do části Rozhodnutí obsahující popis skutečností týkajících se každého z protiprávních jednání (část 1.4) poukazuje na řadu skutkových okolností, které odůvodňují posouzení Komise, pokud jde o úlohu, jakou hrály Roche a BASF v jednotlivých protiprávních jednáních.

286    Zadruhé, body 713 až 717 odůvodnění obsahují obecnější úvahy, jež platí pro všechna protiprávní jednání a které se nezakládají na konkrétních skutkových okolnostech, nýbrž na výhodách, jež mohly Roche a BASF těžit z širokého sortimentu vitaminových výrobků, které dodávaly, v rámci „společné fronty“, kterou vytvořily při vypracování a provádění tajných dohod, a na jejich společných cílech spočívajících v odstranění hospodářské soutěže v odvětví vitaminů.

287    Po posouzení dvou úvodních otázek (body 289 až 293 níže) se bude Soud zabývat relevancí úvah obsažených v bodech 713 až 717 odůvodnění Rozhodnutí (body 294 až 301 níže) a poté relevancí skutkových okolností použitých v Rozhodnutí jako důkazy o vedoucí úloze žalobkyně nebo o podněcování z její strany, které jsou předmětem diskuse mezi účastníky řízení v rámci úvah věnovaných konkrétně každému z protiprávních jednání, jichž se Rozhodnutí týká (body 304 až 463 níže).

288    Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně zpochybňuje svou vedoucí úlohu či podněcování, pokud jde o sedm z osmi protiprávních jednání, za něž jí byla uložena pokuta. Nevznáší totiž námitky vůči zvýšení pokuty, které jí bylo stanoveno pro její vedoucí úlohu při protiprávním jednání týkajícím se vitaminu B2 nebo podněcování k němu.

 K rozporu mezi oznámením námitek a Rozhodnutím, pokud jde o vedoucí úlohu v kartelových dohodách

289    Je třeba odmítnout argument žalobkyně založený na údajné změně přístupu Komise, k níž mělo dojít mezi oznámením námitek a Rozhodnutím, pokud jde o vedoucí úlohu v kartelových dohodách (viz bod 276 výše), a na jehož základě hodlala prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného právního posouzení.

290    Tento argument totiž zjevně není skutkově podložen v rozsahu, v jakém se týká posouzení úlohy žalobkyně při protiprávních jednáních, a to podobně jako argument směřující ke konstatování porušení práv obhajoby, o němž pojednávají body 41, 60 a 61 výše a který již byl Soudem odmítnut. Jak již bylo uvedeno v bodě 61 výše, oznámení námitek se ve svém bodě 228 výslovně zmiňovalo o vedoucí úloze žalobkyně.

291    V každém případě je třeba poznamenat, že pouhá skutečnost, že Komise mohla v Rozhodnutí změnit své právní posouzení, pokud jde o vedoucí úlohu v kartelových dohodách, oproti právnímu posouzení obsaženému v oznámení námitek, které je již pojmově předběžné povahy, zcela jednoznačně nemůže sama o sobě dokládat existenci sebemenší vady, jíž by bylo Rozhodnutí stiženo po věcné stránce.

 Ke skutečnosti, že žalobkyně ve správním řízení nezpochybňovala svou vedoucí úlohu

292    Žalovaná sice formálně nenamítá nepřípustnost tohoto žalobního důvodu, poukazuje nicméně na to, že žalobkyně nezpochybnila ani ve své odpovědi na oznámení námitek ani při slyšení v rámci správního řízení tvrzení obsažené v tomto oznámení námitek, že v protiprávních jednáních, která jí jsou vytýkána, hrála vedoucí úlohu. Žalobkyně ve své odpovědi na oznámení námitek měla dokonce prohlásit, že souhlasí s celkovým posouzením věci Komisí (viz bod 279 výše).

293    V tomto ohledu je namístě se domnívat, že jelikož se jedná o otázku právní kvalifikace skutků, skutečnost, že žalobkyně tento bod v závěrečné fázi správního řízení nezpochybnila, nebrání tomu, aby toto zpochybnění bylo učiněno v soudním řízení. Tento žalobní důvod je proto přípustný.

 K obecným úvahám obsaženým v bodech 713 až 717 odůvodnění Rozhodnutí

294    Je důležité poznamenat, že jelikož Komise v Rozhodnutí shledala několik různých protiprávních jednání a uložila za ně různé pokuty, měla pro účely uplatnění přitěžující okolnosti uvedené v bodě 2 třetí odrážce pokynů doložit pro každé z těchto protiprávních jednání, že ten či onen účastník jednotlivých kartelových dohod hrál vedoucí úlohu nebo se dopouštěl podněcování, a k tomu účelu uvést a prokázat skutky týkající se konkrétně každého z podniků.

295    V tomto ohledu je nutno konstatovat, že úvahy obsažené v bodech 713 až 717 odůvodnění Rozhodnutí samy o sobě nepostačují k tomu, aby Komise unesla toto důkazní břemeno.

296    Pokud jde o skutečnost, uvedenou v bodech 713 až 716 odůvodnění, že Roche a BASF vyráběly „široký sortiment vitaminů na odlišných, avšak úzce spjatých výrobkových trzích“, tato nijak nedokládá, že by tyto podniky skutečně hrály v protiprávních jednáních vedoucí úlohu nebo se dopouštěly podněcování. Mimoto Komise ani v uvedených bodech odůvodnění ani před Soudem nevysvětlila vztah mezi rozsahem sortimentu vitaminových výrobků a skutečnou rolí v protiprávních jednáních. Z těchto bodů odůvodnění totiž jasně vyplývá, že široký sortiment vitaminových výrobků Roche a BASF těmto podnikům dle mínění Komise poskytoval výhody, jako například silnější postavení ve vztahu k zákazníkům, pružnost v uspořádání cen, podporu prodeje a slevy, úspory z rozsahu a ze sortimentu při prodeji a při uvádění na trh, vyšší věrohodnost hrozby odmítnutí dodávek z jejich strany, kteréžto výhody posílily jejich „celkovou schopnost provádět a zachovávat protisoutěžní dohody“.

297    Ukazuje se tak, že Komise v těchto bodech odůvodnění pod hlavičkou vedoucí úlohy a podněcování uplatnila skutečnosti, které nemohou vypovídat o roli, jakou Roche a BASF v protiprávních jednáních skutečně hrály, ale u kterých zároveň není vyloučeno, že by mohly představovat prvky posouzení závažnosti protiprávního jednání ve smyslu bodu 1 A pokynů jakožto ukazatelé skutečné hospodářské schopnosti způsobit významnou škodu jiným hospodářským subjektům nebo „specifické vady“ individuálního protiprávního chování.

298    Naproti tomu ze skutečnosti, že Roche a BASF vyráběly široký sortiment vitaminů, či z výhod, které z toho pro ně plynuly, nelze dovozovat, že tyto podniky skutečně hrály vedoucí úlohu nebo se dopouštěly podněcování v protiprávních jednáních, o něž se v projednávané věci jedná.

299    Pro účely řešení otázky, zda žalobkyně hrála vedoucí úlohu nebo se dopouštěla podněcování v jednotlivých protiprávních jednáních, která jsou jí vytýkána v Rozhodnutí, či nikoli, může zohlednění této okolnosti nebo těchto výhod sloužit nanejvýš k poskytnutí jiného pohledu na konkrétní jednání, která Komise vůči žalobkyni namítala jakožto důkazy o její vedoucí úloze nebo o podněcování v rámci kartelové dohody. Takové důkazy musejí být totiž posouzeny s ohledem na kontext projednávané věci, a zejména na postavení podniků na trhu a na zdroje, jakými disponovali (viz v tomto smyslu rozsudek Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 269 výše, bod 241).

300    Stejně je tomu tak, pokud jde o značně obecné úvahy učiněné Komisí v bodě 717 odůvodnění Rozhodnutí. „Společná fronta“, již měly vytvořit Roche a BASF, a jejich cíl „odstranit veškerou hospodářskou soutěž mezi [nimi] uvnitř Společenství a EHP pro takřka celý sortiment hlavních vitaminů“ jsou totiž faktory, které mohou odhalit motivaci uvedených podniků na těchto tajných praktikách, ale které samy o sobě nenasvědčují tomu, že by tyto podniky nesly zvláštní a konkrétní odpovědnost za vytvoření a fungování dotčených kartelových dohod. Cíl odstranit vzájemnou hospodářskou soutěž je krom toho charakteristickým rysem účasti každého podniku na protiprávní kartelové dohodě a skutečnost, že tento cíl zahrnoval celý sortiment vitaminů BASF a Roche, toliko odráží rozsah tohoto sortimentu a nemá, alespoň bez zevrubnějších údajů, podstatnější význam.

301    Krom toho je nutno konstatovat, že žalovaná před Soudem zakládá svou obranu, pokud jde o uplatnění dotčené přitěžující okolnosti, především na odkazu na přesné skutkové okolnosti, které dle jejího názoru mohou rozkrýt vedoucí úlohu BASF při jednotlivých protiprávních jednáních nebo podněcování k nim.

 Ke skutkovým okolnostem, které žalovaná uplatnila jakožto důkazy o vedoucí úloze žalobkyně v každém z protiprávních jednání nebo o podněcování k nim

302    Je namístě podotknout, že Komise v Rozhodnutí neprovedla podrobnou analýzu role žalobkyně v každém z osmi protiprávních jednání, za které jí byla uložena sankce, nýbrž se opírala, jak bylo uvedeno v bodech 285 a 286 výše, o obecné úvahy (body 713 až 717 odůvodnění) a o odkaz na body odůvodnění Rozhodnutí, kde jsou v rámci popisu skutkového stavu každého protiprávního jednání uvedeny jisté skutkové okolnosti (poznámka pod čarou k bodu 712 odůvodnění).

303    Žalovaná však ve svých písemnostech uvedla, přinejmenším pro některá z protiprávních jednání v projednávané věci, také dodatečné skutkové okolnosti, které jsou většinou zmíněny též v Rozhodnutí a dle jejího mínění přispívají k prokázání vedoucí úlohy žalobkyně či podněcování z její strany. Vzhledem k tomu, že tyto okolnosti nejsou ani nepřímo pomocí odkazu uvedeny v části Rozhodnutí týkající se dotčené přitěžující okolnosti, Soud k nim přihlédne, jen pokud shledá vadu, která by postihovala legalitu této části Rozhodnutí, a bude tedy nucen vykonat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci ve smyslu článku 229 ES a článku 17 nařízení č. 17.

2.     Zkoumání úlohy žalobkyně v jednotlivých protiprávních jednáních

a)     Protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E

 Argumenty účastnic řízení

304    Žalobkyně připomíná, že v poznámce pod čarou k bodu 712 odůvodnění Rozhodnutí jsou zmíněny dvě samostatné okolnosti na podporu závěru, podle nějž byla BASF spolu s Roche vůdcem, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E.

305    První z těchto okolností, uvedená v bodě 183 odůvodnění Rozhodnutí, a sice že Roche občas požádala BASF, aby zvýšení cen oznámila jako první, nelze srovnávat s velkým množstvím úkonů uskutečněných Roche v rámci koncepce, organizace a zavádění kartelové dohody a nanejvýš naznačuje, že BASF mohla na žádost Roche oznámit zvýšení cen v nemnoha případech, aby tím zastřela skutečnost, že se tak dělo z podnětu Roche. Žalobkyně poznamenává, že celkový závěr Komise uvedený v bodě 569 odůvodnění Rozhodnutí byl, že BASF plnila pokyny Roche. Takovýto postoj BASF však není slučitelný s vedoucí úlohou.

306    Druhá okolnost, zmíněná v bodě 160 odůvodnění Rozhodnutí, a sice že se BASF účastnila jednání o základním mechanismu dohod, platí stejně tak i pro Aventis, zatímco tomuto podniku byla přiznána imunita z důvodu, že nebyl vůdcem. Uvedené okolnosti se tedy podle žalobkyně nelze dovolávat na podporu závěru, že BASF byla vůdcem. Ve skutečnosti byla role BASF v zásadě stejná jako role Aventis.

307    Žalobkyně je tedy toho názoru, že Komise měla vyslovit závěr, jak to správně učinila v případě Aventis, že BASF byla účastníkem a nikoli vůdcem, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E.

308    Žalovaná oponuje, že vedoucí úlohu BASF a podněcování z její strany v kartelových dohodách týkajících se vitaminů A a E dokládá více skutečností uvedených v Rozhodnutí a nikoli pouze ty, o nichž se zmiňuje žalobkyně. V této souvislosti poukazuje zejména na úkol žalobkyně určit osoby, které se pak obvykle účastnily schůzek pořádaných na úrovni výrobkového marketingu v regionálním měřítku (bod 177 odůvodnění). Zdůrazňuje, že prohlášení učiněná Aventis a Takeda v průběhu správního řízení potvrzují skutečnost, že BASF a Roche byly podněcovateli těchto kartelových dohod, když mezi sebou navázaly první kontakty a konaly první společnou schůzku dne 7. června 1989.

309    Žalovaná nesouhlasí s tezí žalobkyně, podle níž byla role Aventis a žalobkyně v dotčených kartelových dohodách srovnatelná. Zejména klade důraz na to, že BASF a Roche společnými silami kontaktovaly Aventis a že BASF, a nikoli Aventis, oznámila podstatné, byť příležitostné zvýšení cen.

310    Žalobkyně se ve své replice dovolává zápisů ohledně dohod týkajících se vitaminů A a E předložených Roche a Aventis v průběhu správního řízení, z nichž vyplývá, že Roche tyto dohody navrhla a organizovala a že role BASF a Aventis byly rovnocenné a podružné. Zejména zdůrazňuje, že ze zápisu Roche vyplývá, že tato uspořádala jisté přípravné schůzky k projednání rámce dohod, z nichž první se konala s Aventis v Basileji dne 24. dubna 1989 a navazovala na ni až později schůzka Roche a BASF konaná dne 7. června 1989 také v Basileji. Prohlášení Takeda mimoto nijak nedosvědčují tvrzení žalované, jelikož vůbec nevypovídají o časovém sledu schůzek a o jejich účastnících, mezi nimiž ostatně Takeda chyběla, protože nevyrábí vitaminy A a E. Žalobkyně v každém případě uplatňuje, že Komise musí předložit důkazy o vedoucí úloze a ne na tuto úlohu poukazovat pouze na základě časového sledu schůzek.

311    Pokud jde o údajný úkol určit účastníky schůzek pořádaných na úrovni výrobkového marketingu v regionálním měřítku, žalobkyně poznamenává, že v relevantním bodě odůvodnění Rozhodnutí, a sice v bodě 178, se toliko uvádí, že v rámci spolupráce s Komisí při jejím šetření poskytla BASF Komisi jmenný seznam účastníků těchto schůzek, z čehož ovšem nelze vážně dovozovat, že BASF byla za pořádání těchto schůzek odpovědná.

312    Pokud se jedná o oznámení zvýšení cen, žalobkyně zdůrazňuje, že Roche ve svém zápise jasně uvedla, že podle dohody mezi účastníky měl jeden z nich oznámit zvýšení cen jako první a ostatní jej měli následovat. Tvrzení žalované, podle kterého pouze BASF a Roche činily taková oznámení, je krom toho nesprávné, protože z prohlášení Aventis vyplývá, že právě ona oznámila jako první zvýšení cen dne 1. ledna 1997.

313    Žalovaná ve své duplice tvrdí, že podle samotného znění zápisu Roche, na nějž poukazuje žalobkyně, nelze tento zápis považovat za přesný a objektivní popis událostí. Tento zápis každopádně nenasvědčuje tomu, že by Roche byla jediná, kdo dával podněty ke svolání schůzek výrobců nebo že by role BASF a Aventis byly rovnocenné a podružné. Pokud jde o zápis Aventis, žalobkyně na něj odkazuje selektivně a nepřesně; z tohoto dokumentu přitom zejména vyplývá, že BASF na rozdíl od Aventis oznámila ceny více než jedenkrát.

314    Schůzka Roche a BASF pořádaná dne 24. dubna 1989 není relevantní pro určení, kdo byl vůdcem kartelových dohod, protože se konala před datem (září 1989) stanoveným v Rozhodnutí jako počátek protiprávního jednání.

 Závěry Soudu

315    Je třeba připomenout, že podle Rozhodnutí se kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E účastnili tři evropští výrobci, Roche, BASF a Aventis, a zvlášť v případě vitaminu E dále japonský výrobce Eisai Co. Ltd. Obě protiprávní jednání začala v září 1989, pokud jde o tři evropské výrobce, kdežto Eisai se ke kartelové dohodě týkající se vitaminu E připojila teprve v lednu 1991 (body 701 až 703 odůvodnění Rozhodnutí).

316    Jak již žalovaná opakovaně uvedla ve svých písemnostech a jak to také vyplývá ze samotného znění bodu 2 třetí odrážky pokynů, při zkoumání role žalobkyně v protiprávních jednáních, o něž se v projednávané věci jedná, je třeba rozlišovat pojem vůdce od pojmu podněcovatele protiprávního jednání a provést dvě oddělené analýzy pro účely ověření, zda žalobkyně hrála tu či onu roli. Zatímco se totiž role podněcovatele vztahuje k okamžiku zavedení nebo rozšíření kartelové dohody, role vůdce se váže k jejímu fungování.

317    Žalovaná ve svých písemnostech tvrdí, že v Rozhodnutí prokázala, že žalobkyně hrála v obou dotčených kartelových dohodách jak roli podněcovatele, tak roli vůdce.

318    Poznámka pod čarou k bodu 712 odůvodnění totiž odkazuje zejména na body 160 a 183 odůvodnění Rozhodnutí, které se týkají počátku, respektive fungování těchto kartelových dohod. Z toho je tedy třeba dovodit, že zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni za protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E o 35 % spočívá na konstatovaném podněcování a vedoucí úloze žalobkyně v těchto protiprávních jednáních.

–       Podněcování

319    Podněcování ze strany žalobkyně a Roche v rámci protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E podle žalované vyplývá z bodu 160 odůvodnění Rozhodnutí, který žalobkyně nezpochybnila a který popisuje počátek obou kartelových dohod a je potvrzen prohlášeními učiněnými Aventis a Takeda v průběhu správního řízení. Zejména je prokázáno, že první kontakty mezi sebou navázaly Roche a BASF, zatímco kontakty s Aventis byly navázány později, ze společného podnětu Roche a BASF.

320    Bod 160 odůvodnění je sice uveden mezi body odůvodnění vyjmenovanými v poznámce pod čarou k bodu 712 odůvodnění Rozhodnutí, takže na okolnosti, které jsou v něm zmiňovány, lze nahlížet jako na podklad pro odůvodnění posouzení Komise, podle nějž se BASF dopouštěla podněcování v kartelových dohodách týkajících se vitaminů A a E, zároveň je však nutno dodat, že toto posouzení při bližším zkoumání neobstojí. Uvedené okolnosti, posuzované z hlediska prohlášení Aventis a Takeda, na která poukazuje žalovaná, a z hlediska prohlášení Roche, na něž poukazuje žalobkyně, totiž neprokazují, že by BASF ve shora zmiňovaných kartelových dohodách hrála takovou roli.

321    Je třeba podotknout, že k tomu, aby bylo možné podnik kvalifikovat jako podněcovatele kartelové dohody, musel by tento nabádat či povzbuzovat jiné podniky, aby zavedly kartelovou dohodu nebo se ke kartelové dohodě připojily. Na druhou stranu nestačí, že byl pouze jedním ze zakladatelů kartelové dohody. Tak například v kartelové dohodě vytvořené pouze dvěma podniky by nebylo důvodné kvalifikovat automaticky oba tyto podniky jako podněcovatele. Takovou kvalifikaci je třeba vyhradit pro podnik, který případně převzal iniciativu, například tím, že druhému podniku naznačil účelnost tajné dohody nebo se jej pokoušel k takovému postupu přesvědčit.

322    Bod 160 odůvodnění Rozhodnutí však odkazuje na tři schůzky konané v průběhu roku 1989: první schůzka se konala 7. června mezi Roche a BASF v Basileji, druhá během léta v Curychu za účasti Aventis a třetí v září mezi Roche, BASF a Aventis. Podle Rozhodnutí (viz zejména bod 162 odůvodnění) právě posledně jmenovaná schůzka, která se taktéž konala v Curychu, znamenala vytvoření obou kartelových dohod.

323    Rozhodující okolnost, na jejímž základě bylo v Rozhodnutí shledáno, že se BASF dopouštěla podněcování v kartelových dohodách týkajících se vitaminů A a E, tedy spočívá v tom, že první přípravná schůzka v rámci těchto kartelových dohod se konala pouze mezi Roche a BASF.

324    V bodech 3.1 a 3.2 prohlášení Aventis ze dne 19. května 1999, na něž se odvolala žalovaná, se uvádí, že zástupce Aventis byl kontaktován zástupci Roche a BASF již od počátku 80. let k projednání činností v odvětví vitaminů, že mezi těmito třemi podniky byly v průběhu 80. let kontakty udržovány, aniž však vedly k uzavření dohod, jejichž cílem by bylo ovlivnit trh, a že ke konci roku 1989, když se postavení Aventis na trhu upevnilo, byl tento podnik přizván na schůzku s BASF a Roche k projednání rozsahu trhu, během které vznikly protisoutěžní dohody. Tyto informace nenaznačují, že by podnět k vytvoření kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E v září 1989 vycházel od žalobkyně.

325    Je sice pravdou, že v bodě 2.5 tohoto prohlášení, na nějž ostatně žalovaná ve svých písemnostech nepoukazuje, se uvádí, že „[Aventis byla] kontaktována ke konci roku 1989 ze strany Roche a BASF, aby se účastnila [protisoutěžních] aktivit“.

326    Nicméně ve svém zápise, jehož předmětem je kartelová dohoda týkající se vitaminu E a který tvoří přílohu 5 odpovědi Roche ze dne 16. července 1999 na žádost Komise o informace ze dne 26. května 1999 (dále jen „odpověď Roche ze dne 16. července 1999“), si Roche připsala odpovědnost za to, že sama převzala iniciativu a svolala zástupce těchto tří podniků s cílem zavést kartelovou dohodu, k níž se japonský výrobce Eisai připojil až ve druhém sledu (uvedená příloha 5 strana 2 bod 1).

327    Roche krom toho v témže zápise zmínila dvě přípravné dvojstranné schůzky, které se konaly v roce 1989 v Basileji (sídlo Roche) na úrovni nejvyšších řídících pracovníků na úseku vitaminů každého podniku: schůzka pořádaná dne 7. června 1989 mezi Roche a BASF, která je též zmíněna v bodě 160 odůvodnění Rozhodnutí, a předcházející schůzka ze dne 24. dubna 1989 mezi Roche a Aventis (uvedená příloha 5 strana 3).

328    Ze zápisu Roche ohledně kartelové dohody týkající se vitaminu A, obsaženého v příloze 1 odpovědi Roche ze dne 16. července 1999 (viz strany 2 až 4), vyplývá, že předmětem obou těchto schůzek byl také vitamin A.

329    Body 32 a 33 odpovědi Takeda ze dne 5. října 2000 na oznámení námitek, o které se žalovaná též opírá, neobsahují žádné údaje, které by podporovaly stanovisko žalované. Vyplývá z nichž totiž pouze tolik, že prvními protisoutěžními dohodami ohledně vitaminů byly dohody z roku 1989 mezi Roche, BASF a Aventis týkající se vitaminů A a E. Tato okolnost, která se mimoto z téhož důvodu týká i Aventis, již přitom Komise v Rozhodnutí nekvalifikovala jako podněcovatele, však vůbec neumožňuje posoudit, zda se BASF v těchto dohodách dopouštěla podněcování. Takeda ostatně mohla jen sotva poskytnout spolehlivé údaje v tomto směru, jelikož nevyráběla vitaminy A a E, a nebyla tedy stranou dohod týkajících se těchto vitaminů. Naopak v bodě 30 této odpovědi Takeda se v obecné rovině uvádí, že „Roche […] byla jednoznačně podněcovatelem spolupráce mezi výrobci“.

330    Tvrzení žalované, že BASF a Roche zavdaly společně podnět ke kontaktování Aventis, což zdá se dosvědčuje prohlášení Aventis ze dne 19. května 1999, je tak patrně vyvráceno zápisem ze schůzek poskytnutým Roche v její odpovědi ze dne 16. července 1999 a zejména dvojstrannou schůzkou konanou dne 24. dubna 1989 mezi Roche a Aventis.

331    Pokud se jedná o tuto schůzku, žalovaná zaprvé namítá, že zápis Roche nemůže představovat přesný a objektivní popis událostí, jelikož Roche sama ve své odpovědi ze dne 16. července 1999 uvedla, že „[poskytnuté] informace nejsou ve všech podrobnostech úplné, ale co nejlépe odrážejí osobní vzpomínky dotyčných vedoucích pracovníků Roche“. Žalovaná zadruhé tvrdí, že uvedená schůzka není relevantní pro určení, kdo byl vůdce kartelových dohod, poněvadž se konala před datem (září 1989) stanoveným v Rozhodnutí jako počátek protiprávního jednání.

332    Tyto námitky žalované nelze přijmout.

333    Co se týče první námitky, je třeba konstatovat, že Roche přesně uvedla datum (24. dubna 1989), místo (Basilej) a jména účastníků uvedené dvojstranné schůzky a že Komise v Rozhodnutí neuplatnila výhrady k věrohodnosti informací poskytnutých Roche, ale naopak dokonce uznala „velmi závažný“ charakter skutečností předložených Roche ohledně protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E (bod 743 odůvodnění) a přiznala Roche zejména pro tato protiprávní jednání snížení o 50 % na základě bodu D odst. 2 první odrážky sdělení o spolupráci. Navíc na rozdíl od Aventis, která mohla mít zájem na minimalizaci své role při vytváření kartelových dohod vyzdvihnutím odpovědnosti Roche a BASF v tomto ohledu, Roche neměla zvláštní zájem na tom, aby takovou odpovědnost připisovala výhradně sobě.

334    Druhá námitka, v níž žalovaná, na rozdíl od svého obecného přístupu, směšuje pojem vůdce a podněcovatele, není opodstatněná, neboť žalobkyně zmiňuje schůzku ze dne 24. dubna 1989 mezi Roche a Aventis jako důkaz, že se nedopouštěla podněcování. Ostatně kdyby tato námitka byla správná, pak by musela být bezpředmětná též zmínka žalované, uvedená v bodě 160 odůvodnění Rozhodnutí, o schůzce ze dne 7. června 1989 mezi Roche a BASF, která se také konala před počátkem protiprávního jednání.

335    Z toho vyplývá, že důkazy poskytnuté žalovanou neumožňují učinit závěr, že by se žalobkyně dopouštěla podněcování, zejména vůči Aventis, při vytváření kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E.

336    Pokud jde o zapojení japonského výrobce Eisai do kartelové dohody týkající se vitaminu E, role, jakou žalobkyně případně v této souvislosti hrála, nebyla předmětem úvah žalované v jejích písemnostech. Žádný z bodů odůvodnění Rozhodnutí popisujících zapojení Eisai (body 212 až 220 odůvodnění) není zmíněn v poznámce pod čarou k bodu 712 odůvodnění. Z bodů 212 a 234 odůvodnění krom toho vyplývá, že pouze Roche kontaktovala EISA, aby ji případně přiměla k účasti v uvedené kartelové dohodě.

337    Za těchto podmínek je třeba vyslovit závěr, že posouzení obsažené v Rozhodnutí, podle něhož se žalobkyně dopouštěla podněcování k protiprávním jednáním týkajícím se vitaminů A a E, je nedostatečně podepřeno.

338    Vzhledem k tomu, že Rozhodnutí je v tomto bodě stiženo protiprávností a Komise uložila žalobkyni jednotné zvýšení základní částky pokuty o 35 % na základě přitěžující okolnosti uvedené v bodě 2 třetí odrážce pokynů, je namístě, aby Soud vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud jde o posouzení role, jakou hrála žalobkyně v dotčených protiprávních jednáních, s cílem potvrdit, zrušit nebo změnit uvedené zvýšení pokuty. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesdělila Soudu žádnou skutečnost, která by nastala po okolnostech uvedených v bodě 160 odůvodnění Rozhodnutí a která by dokazovala, že se žalobkyně v obou dotčených protiprávních jednáních dopouštěla podněcování, zkoumání Soudu se soustředí na údajnou vedoucí úlohu žalobkyně v těchže protiprávních jednáních.

–       Vedoucí úloha

339    Žalovaná na podporu svého posouzení, podle nějž žalobkyně hrála vedoucí úlohu v kartelových dohodách týkajících se vitaminů A a E, odkazuje na dva typy kroků, které žalobkyně podnikla v rámci provádění protiprávních dohod a které jsou uvedeny v Rozhodnutí.

340    Žalovaná zaprvé poukazuje na úkol BASF určit osoby, které se pak obvykle účastnily schůzek pořádaných na úrovni výrobkového marketingu v regionálním měřítku, jak to vyplývá z bodu 177 odůvodnění Rozhodnutí.

341    Žalovaná zadruhé poukazuje na zvýšení cen oznámená veřejnosti žalobkyní a odkazuje v této souvislosti na body 183 a 224 odůvodnění Rozhodnutí.

342    Pokud jde o údajný úkol určit účastníky některých schůzek, v relevantním bodě odůvodnění Rozhodnutí – a sice v bodě 178 odůvodnění, přičemž odkaz žalované na bod 177 odůvodnění je zjevně výsledkem písařské chyby – se uvádí, že „BASF jmenovala osoby, které se pak obvykle účastnily schůzek v průběhu uvažovaného období“.

343    Žalovaná ve svých písemnostech tento bod odůvodnění vyložila nesprávně. Jak již žalobkyně uvedla a jak to také vyplývá z dokumentů obsažených ve správním spise předložených žalovanou v rámci provádění organizačních procesních opatření nařízených Soudem, v bodě 178 odůvodnění Rozhodnutí se pouze uvádí, že žalobkyně v souvislosti se svou spoluprací při šetření Komise jmenovitě označila osoby, které se účastnily schůzek na účet svých podniků. Na žádost Soudu o předložení důkazů o tom, že žalobkyně v rámci dotčených kartelových dohod měla za úkol určit účastníky schůzek pořádaných na úrovni výrobkového marketingu v regionálním měřítku, však žalovaná nebyla schopna takové důkazy poskytnout.

344    Co se týče zvýšení cen oznámených žalobkyní, žalovaná vychází zejména z bodu 183 odůvodnění Rozhodnutí, na nějž mimoto odkazuje poznámka pod čarou k bodu 712 odůvodnění a který zní:

„Jakmile bylo rozhodnuto o zvýšení cen, Roche je zpravidla oznámila jako první (i když zřejmě občas požádala BASF, aby zvýšení oznámila jako první).“

345    Žalobkyně nezpochybňuje, že občas jako první oznámila na žádost Roche zvýšení cen sjednaná v rámci kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E. Tvrdí, že však z této okolnosti nelze logicky odvozovat, že v těchto kartelových dohodách hrála vedoucí úlohu.

346    S touto tezí žalobkyně nelze souhlasit.

347    Z bodu 201 odůvodnění Rozhodnutí zajisté vyplývá, že „[o] zvýšení či nezvýšení cen a případně o okamžiku a výši jejich zvýšení rozhodovali na pravidelných schůzkách ředitelé ,vitaminového‘ marketingu“. V bodě 203 odůvodnění, který se zakládá na tvrzeních obsažených v příloze 5 odpovědi Roche ze dne 16. července 1999 a uplatňovaných žalobkyní, se v témže smyslu uvádí, že „[s]trany běžně sjednávaly, že jeden z výrobců ,oznámí‘ zvýšení jako první, a to buď v odborném časopise, anebo přímým sdělením určeným hlavním zákazníkům“, a že „[p]o zvýšení cen oznámených jedním z účastníků kartelu jej ostatní účastníci obvykle následovali“.

348    Přitom však skutečnost, že o zvýšení cen bylo rozhodnuto společně na schůzkách účastníků kartelové dohody, a to včetně míry, termínu a mechanismu zvýšení, nemůže vyloučit zvláštní odpovědnost toho či onoho podniku, když rozhodl, že jako první skutečně zavede sjednané zvýšení. Vzal‑li na sebe podnik tuto iniciativu, aniž k tomu byl jmenovitě a konkrétně pověřen dohodou o zvýšení cen ujednanou na schůzce v rámci kartelové dohody, sám od sebe tak zavdal zásadní podnět k provedení této dohody tím, že zajistil, aby dohoda měla účinky na trh, a nezůstala tak jen na papíře.

349    Žalobkyně, v jejímž případě není sporu o tom, že takovou iniciativu převzala více než jedenkrát, se nemůže této odpovědnosti zprostit tvrzením, že nejméně jednou tuto iniciativu převzala Aventis.

350    Důkaz, o nějž se žalobkyně opírá a podle kterého Aventis jedenkrát oznámila jako první zvýšení cen, o němž bylo rozhodnuto v rámci kartelové dohody, je totiž tvořen prohlášením samotné Aventis ze dne 19. května 1999 (bod 3.4), kde tento podnik uvádí, že tuto iniciativu převzal „jedenkrát“, což v případě protiprávních jednání v délce trvání devíti let a šesti měsíců, která jsou předmětem projednávané věci, zajisté nemůže představovat dostatečný důkaz k tomu, aby Aventis byla kvalifikována jako vůdce.

351    Pokud se krom toho jedná o kartelovou dohodu týkající se vitaminu E, ze skutkových okolností uvedených v Rozhodnutí vyplývá, že úlohu žalobkyně nelze stavět na roveň úlohy Aventis. V tomto ohledu je třeba zmínit skutečnost, že v návaznosti na odstavení výrobního závodu Aventis kvůli požáru, k němuž došlo v prosinci 1990, žalobkyně stejně jako Roche zásobovala Aventis vitaminem E až do opětovného uvedení tohoto závodu do provozu (viz body 216 a 220 odůvodnění), a dále též skutečnost, že v roce 1997 žalobkyně podobně jako Roche prováděla u Aventis kompenzační nákupy vitaminu E určeného do krmiva, aby tomuto podniku umožnila zachovat si 16% podíl na trhu, který pro něj byl dohodnut v rámci celého trhu s vitaminem E, a to navzdory nárůstu poptávky po vitaminu E pro lidskou spotřebu, v kterémžto tržním segmentu Aventis nepůsobila (viz bod 225 odůvodnění). Tyto okolnosti, již uvedené v oznámení námitek (body 53, 55 a 58) a připomenuté žalovanou v její žalobní odpovědi (bod 81), které žalobkyně nezpochybňuje, vystihují postavení Aventis v rámci kartelové dohody jako závislé na podpoře Roche a BASF a odkrývají odhodlanost, s jakou posledně uvedené podniky usilovaly o stabilitu a úspěšnost protiprávních dohod.

352    Pokud se jedná o okolnost uvedenou v bodě 224 odůvodnění Rozhodnutí, a sice o oznámení zvýšení cen vitaminů A a E o 5 % učiněné žalobkyní dne 14. února 1994 v odborném tisku, tato okolnost nevypovídá o ničem, co by již nevyplývalo z bodu 183 odůvodnění, protože i kdyby toto oznámení předcházelo podobným oznámením ostatních účastníků kartelové dohody, což žalovaná ani netvrdí, ani nedokládá, mohlo by představovat nanejvýš konkrétní příklad chování žalobkyně, o němž posledně uvedený bod odůvodnění pojednává.

353    S ohledem na výše uvedené je namístě se domnívat, že se Komise nedopustila nesprávného posouzení, když v Rozhodnutí dospěla k závěru, že žalobkyně hrála v protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A a E vedoucí úlohu.

–       Závěr k uplatnění přitěžující okolnosti, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E

354    Třebaže Komise nemohla na základě důkazů, na něž poukazuje, učinit platný závěr o tom, že se žalobkyně dopouštěla podněcování v protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A a E, Soud po prozkoumání spisu z hlediska argumentů účastnic řízení vyslovuje v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci závěr, že zvýšení základní částky pokut o 35 % uplatněné vůči BASF, pokud jde o tato protiprávní jednání, je plně odůvodněné se zřetelem k vedoucí úloze, jakou BASF v těchto protiprávních jednáních hrála společně s Roche, byť v menší míře než posledně uvedený podnik.

b)     Protiprávní jednání týkající se vitaminu B5

 Argumenty účastnic řízení

355    Pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminu B5, žalobkyně poznamenává, že v Rozhodnutí se jednak v bodě 296 odůvodnění uvádí, že kartelová dohoda „byla organizovaná, řízená a kontrolovaná ze strany Roche“ a jednak se v něm připouští, že BASF nezavdala podnět k protiprávním dohodám. Žalobkyně klade důraz na skutečnost, že Roche a Daiichi Pharmaceutical Co. Ltd (dále jen „Daiichi“) jednaly na schůzce konané v prosinci 1990 o vytvoření kartelové dohody a mechanismů stanovování cen a přidělování kvót a že BASF byla zverbována společností Roche na žádost Daiichi (bod 298 odůvodnění Rozhodnutí). Roche měla hrát velmi aktivní roli v organizování, řízení a kontrole kartelové dohody tím, že vytvořila její základní strukturu, pořádala oddělené schůzky s každým účastníkem, shromažďovala údaje o cenách a objemech každého účastníka a dávala najevo své výhrady, když účastníci dohodu neplnili. V Rozhodnutí je naproti tomu citován pouze jediný případ, kdy BASF oznámila své ceny, a není v něm uveden žádný důkaz o tom, že by BASF zastávala vedoucí nebo aktivní úlohu při řízení kartelové dohody.

356    Žalobkyně se domnívá, že její role nebyla významnější než role Daiichi, která nebyla kvalifikována jako vůdce, a že význam její role byl pravděpodobně menší. V této souvislosti zdůrazňuje, že Daiichi nabádala k rozšíření dohod na další účastníky a pobízela Roche, aby zverbovala BASF (bod 298 odůvodnění Rozhodnutí). Daiichi měla spolu s Roche organizovat všechny vrcholné a operativní schůzky ohledně vitaminu B5, což by představovalo soustavnou a aktivní roli v dělbě odpovědnosti náležející vůdci, a to společně s Roche.

357    Žalovaná má za to, že v Rozhodnutí prokázala vedoucí úlohu BASF v kartelové dohodě týkající se vitaminu B5, byť tato její role není natolik významná jako úloha Roche. Zmiňuje odkaz v Rozhodnutí na vrcholnou schůzku Roche a BASF, která se konala v červnu 1992 před vrcholnými schůzkami tří účastníků kartelové dohody (bod 314 odůvodnění). Upřesňuje, že v oznámení námitek a v Rozhodnutí (bod 319 odůvodnění) se uvádí, že Roche nebo BASF pravidelně sdělovaly Daiichi, že jedna či druhá z nich zvýší ceny, oznamovaly jí datum, kdy mělo ke zvýšení dojít, a vyzývaly ji, aby tuto iniciativu následovala. Z Rozhodnutí rovněž vyplývá existence společné strategie Roche a BASF ve vztahu k ostatním výrobcům, jelikož se v něm upřesňuje, že byly vždy schopné zvýšit ceny, a že tak skutečně činily, i když se Daiichi proti zvýšení postavila (body 321 až 324 odůvodnění).

358    Žalovaná se krom toho domnívá, že role Daiichi v kartelové dohodě týkající se vitaminu B5 v žádném případě nemohla být považována za vedoucí úlohu.

359    Žalobkyně ve své replice zpochybňuje, že by schůzka Roche a BASF v červnu 1992 mohla naznačovat, že BASF hrála vedoucí úlohu nebo se dopouštěla podněcování. Pokud jde o skutečnost, že Roche a BASF střídavě oznamovaly zvýšení cen, nijak z toho nevyplývá, kdo je navrhl, ani zda byl na ostatní účastníky, kteří se zvýšením nesouhlasili, vyvíjen nátlak. Tato skutečnost je tedy nerelevantní pro účely zodpovězení otázky, kdo řídil kartelovou dohodu.

360    Pokud jde o společnou strategii, kterou údajně společně zvolily Roche a BASF vůči Daiichi, pokud jde o zvyšování cen, žalobkyně zdůrazňuje, že společným charakteristickým rysem kartelových dohod je, že účastníci nemají vždy stejné zájmy. Skutečnost, že se zájmy Roche a BASF v cenové oblasti mohly lišit od zájmů Daiichi, nic nevypovídá o roli vůdce kartelové dohody. Navíc skutečné chování oněch tří účastníků při navrhování zvýšení cen na jaro 1998 ukazuje na absenci jakéhokoli vůdce kartelové dohody, neboť každý z účastníků sledoval vlastní politiku k dosažení vlastních cílů, a to natolik, že na trhu nakonec ke zvýšení nedošlo (body 323 až 325 odůvodnění Rozhodnutí). Žalobkyně v tomto ohledu poznamenává, že žalovaná ve své žalobní odpovědi (bod 95) sama připouští, že role vůdce kartelové dohody je prokázána, jakmile z fungování kartelové dohody vyplývá, že chování podniku na trhu je skutečně diktováno jinými podniky.

361    Žalovaná ve své duplice upřesňuje, že v Rozhodnutí se nikde netvrdilo, že BASF iniciovala kartel týkající se vitaminu B5. K tomu dodává, že vedoucí úloha na trhu nutně neznamená, že daný podnik rovněž jednal jako podněcovatel kartelové dohody. Argumenty žalobkyně, jimiž usiluje o to, aby bylo konstatováno, že Roche a Daiichi byly podněcovateli kartelové dohody, nejsou proto relevantní.

 Závěry Soudu

362    Je třeba připomenout, že podle Rozhodnutí se kartelové dohody týkající se vitaminu B5 účastnily Roche, BASF a japonský výrobce Daiichi.

363    Dále je třeba konstatovat, že co se týče BASF, žalovaná ve svých písemnostech poukazuje pouze na její vedoucí úlohu v tomto protiprávním jednání a nekvalifikuje ji zároveň jako podněcovatele.

364    Bod 712 odůvodnění Rozhodnutí v této souvislosti sice poukazuje jak na vedoucí úlohu Roche a BASF, tak na podněcování z jejich strany, ovšem činí tak obecně a ve vztahu ke všem protiprávním jednáním, kdežto poznámka pod čarou k tomuto bodu odůvodnění odkazuje v případě kartelové dohody týkající se vitaminu B5 pouze na body 319 a 322 odůvodnění, které se nevztahují k vytvoření či rozšíření této kartelové dohody, nýbrž ke zvýšení cen tohoto vitaminu v rámci provádění kartelové dohody.

365    Je tedy nutné učinit závěr, že zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyni za protiprávní jednání týkající se vitaminu B5 o 35 % spočívá pouze na její údajné vedoucí úloze. Soud proto musí v rámci přezkumu legality tohoto zvýšení omezit svou analýzu na skutkové okolnosti uplatněné v Rozhodnutí jako důkazy o vedoucí úloze BASF, které se týkají zvýšení cen vitaminu B5 uskutečněných v rámci provádění kartelové dohody.

366    V bodě 319 odůvodnění Rozhodnutí se uvádí, že „[p]odle Daiichi jí Roche nebo BASF pravidelně sdělovaly, že jedna či druhá z nich zvýší ceny, oznamovaly jí datum, kdy mělo ke zvýšení dojít, a vyzývaly ji, aby je ,následovala‘“, přičemž „tato oznámení“ byla „často prováděna v odborném tisku“.

367    V bodech 321 a 322 odůvodnění Rozhodnutí jsou uvedeny společné důvody, které přiměly Roche a BASF ke zvýšení ceny vitaminu B5, a sice jednak zájem na zúžení marží jejich soutěžitelů na navazujícím trhu premixů s cílem vytěsnit je z tohoto trhu a jednak požadavek na zajištění, aby měnové fluktuace nevedly k cenovým odchylkám mezi jednotlivými regiony a k odklonu obchodu formou dalšího odesílání zboží ze strany distributorů. Jak připomíná žalovaná, z bodů 323 až 325 odůvodnění Rozhodnutí rovněž vyplývá, že Roche a BASF zvyšovaly ceny i tehdy, když s tím Daiichi vyslovila nesouhlas.

368    Okolnosti obsažené v bodech odůvodnění citovaných v obou předcházejících bodech žalobkyně nezpochybňuje.

369    Žalobkyně vykládá bod 319 odůvodnění v tom smyslu, že Roche a BASF střídavě oznamovaly zvýšení cen, a zdůrazňuje přitom, že tato okolnost nijak nenaznačuje, kdo tato zvýšení navrhl.

370    Z tohoto bodu odůvodnění však vyplývá, stejně jako i z bodu 101 třetího pododstavce oznámení námitek a z relevantního úryvku z prohlášení Daiichi ze dne 19. července 1999 založeného do spisu žalovanou v rámci provádění organizačních procesních opatření, že žalobkyně či Roche nejenže jako první oznamovaly zvýšení, ale že také rozhodovaly o provedení těchto zvýšení a uvědomovaly o tom Daiichi.

371    Na rozdíl od kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E (viz bod 347 výše) Rozhodnutí v popisu skutečností ohledně kartelové dohody týkající se vitaminu B5 neuvádí, že by účastníci této posledně uvedené kartelové dohody na svých pravidelných schůzkách rozhodovali společně o zvýšení cen, o jeho úrovni a o datu jeho uskutečnění. V bodě 317 odůvodnění Rozhodnutí se hovoří o „řadě zvýšení cen provedených ve vzájemné shodě“ a v bodě 319 odůvodnění je popsán mechanismus, který Komisi odhalila Daiichi a podle nějž Roche nebo BASF zavdávaly podnět ke zvyšování cen a s předstihem o tom uvědomovaly Daiichi, přičemž ji vybízely, aby je následovala. Ukazuje se tedy, že konkrétní uskutečnění zvýšení cen sjednaných ve vzájemné shodě bylo skutečně výsledkem individuální iniciativy Roche nebo BASF, pokud jde o uskutečnění, úroveň a okamžik zvýšení.

372    Každopádně i kdyby účastníci dopředu sjednávali nejen základní mechanismus jednání ve vzájemné shodě v cenové oblasti (individuální iniciativa, předchozí sdělení ostatním výrobcům, jejich následování), ale také případ od případu konkrétní zvýšení cen, jeho úroveň a datum uskutečnění, přesto by zvýšení cen záviselo na samostatné iniciativě Roche nebo BASF (viz v tomto smyslu úvahy uvedené v bodě 348 výše).

373    Dělbu odpovědnosti mezi Roche a BASF v této oblasti lze krom toho vysvětlit se zřetelem k souběhu zájmů těchto podniků, které jsou popsány v bodě 321 odůvodnění a hlavně v bodě 322 odůvodnění Rozhodnutí, a k jimi zvolené společné strategii, která se projevila zejména u příležitosti zvýšení cen, o němž pojednávají body 324 a 325 odůvodnění, což jsou faktory, jež vystihují kontext projednávaného případu, který je třeba mít na zřeteli při hodnocení důkazů o vedoucí úloze (viz v tomto smyslu rozsudek Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 269 výše, bod 241).

374    Pokud se jedná o skutečnost, na niž poukázala žalobkyně, a sice že Daiichi se na rozdíl od Roche nepodřídila shora uvedenému zvýšení cen, k němuž nakonec na trhu nedošlo (body 323 až 325 odůvodnění Rozhodnutí), nijak se tím neubírá na rozsáhlé odpovědnosti za vybízení k protiprávnímu chování účastníků kartelové dohody, kterou žalobkyně stejně jako Roche nese od okamžiku, kdy zavdala podnět ke zvyšování cen vitaminu B5 podle schématu popsaného v bodě 319 odůvodnění Rozhodnutí. Je namístě poznamenat, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, fakt, že podnik vyvíjí nátlak, či dokonce diktuje chování ostatním účastníkům kartelové dohody, není nutným předpokladem k tomu, aby tento podnik mohl být kvalifikován jako vůdce kartelové dohody. Stačí totiž, aby daný podnik představoval v rámci kartelové dohody významnou hybnou sílu, což lze logicky odvodit zejména z toho, že se zavázal k vytvoření a navržení postupu pro účastníky kartelové dohody, i když nutně nebyl schopen jim tento postup vnutit.

375    Komise tedy v Rozhodnutí správně dovodila z okolnosti uvedené v bodě 319 odůvodnění, že žalobkyně podobně jako Roche, byť v menší míře, nesla zvláštní odpovědnost v rámci fungování kartelové dohody týkající se vitaminu B5.

376    Tuto odpovědnost nelze zpochybnit s odůvodněním, že se Daiichi mohla dopouštět podněcování v kartelové dohodě nebo že organizovala jisté schůzky v rámci kartelové dohody.

377    Proto je třeba se domnívat, že žalobkyně neprokázala, že by posouzení Komise, podle nějž BASF hrála spolu s Roche vedoucí úlohu v protiprávním jednání týkajícím se vitaminu B5, bylo nesprávné.

378    Tento žalobní důvod proto musí být zamítnut v rozsahu, v jakém je namířen proti tomuto posouzení, přičemž se dále poznamenává, že žalobkyně v jeho rámci nečiní žádnou konkrétní výtku, pokud jde o míru zvýšení pokuty, která vůči ní byla z tohoto důvodu uplatněna.

c)     Protiprávní jednání týkající se vitaminu C

 Argumenty účastnic řízení

379    Pokud se jedná o protiprávní jednání týkající se vitaminu C, žalobkyně tvrdí, že důkazy uvedené v Rozhodnutí nedokládají, že by zavdala podnět k protiprávním dohodám s Roche nebo že by společně s Roche tyto dohody spoluřídila. Rozhodnutí, uvažované jako jeden celek, jasně dokládá, že dohody týkající se vitaminu C řídila pouze samotná Roche. Jedinými důkazy uplatněnými v Rozhodnutí proti žalobkyni jsou ty, že ve svých prostorách konala dvě schůzky s ostatními účastníky kartelové dohody k projednání výzvy ze strany čínských výrobců, během nichž mimoto navrhla zvýšení cen a snížení objemu Roche a nikoli BASF. Žalobkyně dále uplatňuje, že Takeda byla přinejmenším zapojena stejnou měrou jako ona, ne-li více, do koncipování protiprávních dohod týkajících se vitaminu C a do podněcování k jejich uzavření. Podotýká přitom, že Takeda nebyla kvalifikována jako vůdce.

380    Žalovaná trvá na správnosti svého posouzení, podle něhož žalobkyně zastávala roli vůdce v kartelové dohodě týkající se vitaminu C, a to i v porovnání s rolí Takeda. Žalobkyně podle ní opomíná zmínit další významné pasáže Rozhodnutí, které prokazují, že Takeda musela čelit kompaktnímu bloku tvořenému evropskými výrobci jako Roche a BASF. V tomto ohledu žalovaná zejména připomíná bod 433 odůvodnění, kde se uvádí, že právě BASF na jedné schůzce, kterou uspořádala, vyjádřila přání zhostit se role vůdce k prosazení cenových cílů. Z tohoto bodu odůvodnění totiž vyplývá, že navzdory cenovým návrhům Roche měla BASF v úmyslu stanovit ceny na úrovni 25, 26 a 27 německých marek (DEM) pro druhé, třetí a čtvrté čtvrtletí roku 1993 a jasně sdělila ostatním účastníkům kartelové dohody, že uplatněním těchto cen si hodlá zajistit na tomto trhu vůdčí postavení. Bod 437 odůvodnění mimoto potvrzuje, že BASF připravovala pracovní podklady k předložení svých návrhů na schůzce dne 25. května 1993. Podle žalované dokonce žalobkyně připustila, že kartelovou dohodu týkající se vitaminu C sama řídila, když v bodě 149 své žaloby uvedla, že „je pravdou, že BASF příležitostně jistou roli hrála“.

381    Pokud jde o údajně stejné role BASF a Takeda, žalovaná zdůrazňuje, že pro kvalifikaci určitého podniku jako vůdce kartelu nestačí navázání kontaktů se soutěžiteli (tedy role podněcovatele), jestliže fungování kartelu ukazuje, že chování na trhu je ve skutečnosti diktováno jinými podniky. Právě to je však případ Takeda. Žalovaná uvádí, že BASF souhlasila s cenovou politikou Roche (bod 424 odůvodnění Rozhodnutí) a že evropští výrobci dali Takeda ultimatum, že od dohody odstoupí, nebude-li Takeda souhlasit se snížením svých prodejů vitaminu C (bod 442 odůvodnění). Naproti tomu zvýšení cen, jež oznámila Takeda, nebylo ze strany Roche a BASF následováno (bod 425 odůvodnění) a návrhy Takeda byly ze strany evropských výrobců systematicky odmítány či nerealizovány (body 446, 447 a 456 odůvodnění Rozhodnutí). Takeda neplnila kvóty stanovené evropskými výrobci, kteří ji za to kárali. Evropští výrobci krom toho konali schůzky mezi sebou, v nepřítomnosti Takeda.

 Závěry Soudu

382    Je nutné připomenout, že podle Rozhodnutí se kartelové dohody týkající se vitaminu C účastnili tři evropští výrobci, a sice Roche, BASF a Merck KgaA, a japonský výrobce Takeda.

383    Dále je třeba konstatovat, že pokud jde o BASF, žalovaná ve svých písemnostech poukazuje u tohoto protiprávního jednání pouze na její vedoucí úlohu a kvalifikovala ji zároveň jako podněcovatele.

384    Je sice pravdou, že poznámka pod čarou k bodu 712 odůvodnění Rozhodnutí zmiňuje mezi body odůvodnění, které potvrzují vedoucí úlohu BASF v jednotlivých protiprávních jednáních a podněcování z její strany, též bod 388 odůvodnění Rozhodnutí, který se týká počátku uvedené kartelové dohody. Přitom je však třeba konstatovat, že o BASF není ani zmínky v bodě 388 odůvodnění, z nějž naproti tomu vyplývá, že první přípravná setkání k vytvoření kartelové dohody se konala mezi Roche a Takeda. Odkaz na bod 388 odůvodnění v poznámce pod čarou k bodu 712 odůvodnění je tedy zjevně výsledkem písařské chyby.

385    Z toho vyplývá, že zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyni za protiprávní jednání týkající se vitaminu C o 35 % spočívá pouze na její údajné vedoucí úloze. Soud tedy musí v rámci přezkumu legality tohoto zvýšení omezit svou analýzu na skutkové okolnosti uplatněné v Rozhodnutí jako důkazy o vedoucí úloze BASF, a to skutkové okolnosti uvedené v bodech 432, 437 a 439 odůvodnění, které se týkají organizování a podrobností z průběhu některých schůzek v rámci kartelu.

386    V bodě 432 odůvodnění Rozhodnutí se hovoří o schůzce s Roche a Merck pořádané žalobkyní v jejím sídle v Ludwigshafenu počátkem roku 1993 k posouzení problémů spjatých s konkurencí ze strany čínských výrobců. V bodě 439 odůvodnění je zmíněna jiná schůzka, která se konala mezi čtyřmi účastníky kartelové dohody v kancelářích žalobkyně ve Frankfurtu.

387    Je třeba podotknout, že skutečnost, že žalobkyně takto hostila dvě schůzky v rámci kartelové dohody, se jeví málo významnou, uváží-li se, že v Rozhodnutí se hovoří o velkém počtu dvojstranných schůzek konaných mezi Roche a Takeda v Basileji (sídlo Roche) nebo v Tokiu (sídlo Takeda) (body 388, 390, 391, 403, 407, 413, 418, 420 a 456 odůvodnění) a že od roku 1991 do května 1993 se čtvrtletní schůzky evropských výrobců obvykle konaly v Basileji (bod 415 odůvodnění).

388    V bodě 437 odůvodnění se uvádí, že žalobkyně „poskytla své pracovní podklady k [mnohostranné schůzce v Curychu dne 25. května 1993], které obsahují podrobnosti o návrhu na snížení [kvót] o 5 % a dosažený kompromis“.

389    Vzhledem k jisté nejednoznačnosti této věty, o niž se žalovaná ve svých písemnostech opírá, Soud v rámci organizačních procesních opatření žalovanou požádal, aby tyto pracovní podklady předložila a upřesnila, zda touto větou měla na mysli, že BASF ony podklady poskytla ostatním účastníkům kartelové dohody pro účely schůzky konané dne 25. května 1993.

390    V odpovědi na tuto žádost žalovaná předložila dokument, který jí poskytla BASF během správního řízení a který se týkal kvót přidělovaných na rok 1993, pokud jde o vitamin C (dále také „soupis kvót na rok 1993“). Dále upřesnila, že v bodě 437 odůvodnění Rozhodnutí neměla na mysli, že by žalobkyně tento dokument poskytla ostatním účastníkům kartelové dohody, nýbrž že stanovisko BASF, které mělo být představeno na schůzce 25. května 1993, bylo nakloněno snížení kvót o 5 % a že BASF chtěla vyzvat ostatní účastníky kartelové dohody k projednání tohoto návrhu. Žalovaná podotkla, že podle vysvětlení, které podala BASF v průběhu správního řízení, byly v soupisu kvót na rok 1993 strojem psané kvóty vypracovány Roche, zatímco rukou psané kvóty byly doplněny zástupcem BASF a odpovídaly návrhu dohody, který byl na uvedené schůzce projednáván.

391    Tato vysvětlení žalované jsou spíše matoucí a nedovolují porozumět zejména tomu, zda BASF v průběhu schůzky dne 25. května 1993 podpořila návrh Roche, nebo zda ostatním účastníkům kartelové dohody rovnou navrhla alternativní řešení v podobě rukou psaných kvót v soupisu kvót na rok 1993. Ze spisu rovněž jasně nevyplývá, že by zástupce BASF tyto rukou psané kvóty do soupisu doplnil před schůzkou dne 25. května 1993 a nikoli během schůzky nebo po ní.

392    Z bodů 436 a 437 odůvodnění Rozhodnutí naopak zcela jasně vyplývá, že na této schůzce právě Roche předložila návrh na celkové snížení kvót na rok 1993 o 5 %, že Takeda s tímto návrhem nesouhlasila a předložila protinávrh a že bylo dosaženo kompromisního řešení spočívajícího ve snížení kvót evropských výrobců o 2,5 % a kvóty Takeda o 2,2 %. Avšak i kdyby BASF takové řešení vypracovala před schůzkou a navrhla je v průběhu této schůzky, tato okolnost by vzhledem k daným souvislostem nemohla být významným důkazem o vedoucí úloze tohoto podniku. Tyto souvislosti totiž ukazují, že Roche stála na počátku iniciativy směřující k omezení produkce v roce 1993 (viz v tomto smyslu též body 432 a 434 odůvodnění Rozhodnutí) a že přinejmenším tři výrobci předložili vyčíslené návrhy, pokud jde o rozsah snížení kvót. Skutečnost, že přijatým návrhem byl nakonec návrh BASF jakožto kompromis mezi stanovisky Roche a Takeda, nemůže vést k tomu, aby žalobkyně byla kvalifikována jako vůdce kartelové dohody.

393    Skutkové okolnosti uplatněné v Rozhodnutí jako důkazy o vedoucí úloze BASF v kartelové dohody týkající se vitaminu C se tak ve skutečnosti jeví, a to i na základě posouzení z hlediska celkových souvislostí projednávané věci, jako bezvýznamné na to, aby žalobkyni mohla být taková úloha přisuzována.

394    Z toho vyplývá, že Rozhodnutí je v tomto ohledu stiženo protiprávností, což Soudu otevírá prostor pro výkon jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, a to k určení, z hlediska všech relevantních skutečností projednávaného případu (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora Michelin v. Komise, bod 62 výše, bod 111, a ze dne 18. září 2003, Volkswagen v. Komise, C‑338/00 P, Recueil, s. I‑9189, bod 151), zda lze nicméně na žalobkyni pohlížet jako na vůdce dotčené kartelové dohody a zda základní částka pokuty, která jí byla uložena za její účast v této kartelové dohodě, má být proto na základě takovéto přitěžující okolnosti zvýšena.

395    Na podporu svého závěru, podle nějž žalobkyně takovou roli skutečně hrála, žalovaná ve svých písemnostech poukázala rovněž na skutkové okolnosti uvedené v bodech odůvodnění Rozhodnutí, které nejsou citovány v poznámce pod čarou k bodu 712 odůvodnění.

396    Pokud se zaprvé jedná o odkaz žalované na bod 433 odůvodnění jako důkaz o tom, že žalobkyně zastávala roli vůdce, aby tak prosadila své cenové cíle, je třeba konstatovat, že tento odkaz je nerelevantní.

397    V bodě 433 odůvodnění se uvádí, že BASF poskytla podrobnou zprávu ke schůzce, již pořádala ve svém sídle v Ludwigshafenu počátkem roku 1993 (viz bod 386 výše) a že z této zprávy vyplývají cenové cíle na poslední tři čtvrtletí roku 1993.

398    Ke splnění výzvy zaslané Soudem na základě organizačních procesních opatření žalovaná předložila tuto zprávu a upřesnila, že dokládá vedoucí úlohu BASF, protože pochází od samotné BASF, která ji nezpochybnila, a protože z ní vyplývá, že BASF měla v úmyslu stanovit cenové cíle na 24, 25, respektive 26 DEM pro každé z uvedených čtvrtletí.

399    Vzhledem k tomu, že bod 433 odůvodnění, kde se hovoří o tom, že uvedenou zprávu poskytla BASF, má zjevně znamenat, že tato zpráva byla předložena žalobkyní Komisi v průběhu správního řízení a nikoli že byla předána žalobkyní ostatním účastníkům kartelové dohody před schůzkou v Ludwigshafenu, je tedy v této souvislosti nutné shodně s žalobkyní poznamenat, že v bodě 432 odůvodnění se jasně uvádí, že na téže schůzce právě Roche navrhla mimo jiné zvýšení cen pro výše uvedená čtvrtletí.

400    Žalovaná krom toho neobjasňuje, proč tato zpráva, o níž není prokázáno, zda byla sepsána BASF před schůzkou, během ní anebo až po ní, svědčí o konkrétním úmyslu BASF, pokud jde o úroveň cenových cílů, nebo o konkrétní roli, jakou hrála při stanovování těchto cílů. Je třeba podotknout, že když žalobkyně tuto zprávu poskytla Komisi v příloze ke svému dopisu ze dne 23. června 1999, pouze ve vysvětlujícím sdělení uvedla (strana 4428 správního spisu), že tato zpráva odráží „dohodu týkající se vitaminu C“.

401    Žalovaná se tedy nesprávně opírá o bod 433 odůvodnění Rozhodnutí, když tvrdí, že žalobkyně na této schůzce vyjádřila přání zastat roli vůdce k prosazení cenových cílů.

402    Pokud se zadruhé jedná o okolnosti, které dle názoru žalované ukazují na dohodu mezi evropskými výrobci, co se týče vývoje, jakým se měly odvíjet ceny a prodej, a dále na rozpor panující mezi nimi a Takeda (viz bod 381 výše), je namístě podotknout, že souběh zájmů, cílů a postojů zastávaných v rámci kartelové dohody skupinou jejích účastníků nevede nutně ani k přisouzení vedoucí úlohy účastníkům této skupiny, ani k rozšíření této kvalifikace – která byla na základě jiných okolností vyslovena v případě některého z nich – na všechny ostatní. Merck byla krom toho také součástí tohoto „kompaktního bloku“ evropských výrobců, na nějž poukazuje žalovaná, nebyla však přitom kvalifikována jako vůdce. V Rozhodnutí je zajisté zmíněno více okolností k tíži BASF, než je tomu v případě Merck – pořádání dvou schůzek (viz bod 386 výše) a příslib vůči Roche o případné změně místní organizace, pokud Roche zjistí, že ceny uplatňované BASF na místní úrovni destabilizují trh (bod 424 odůvodnění Rozhodnutí) – tyto okolnosti ovšem nejsou dostatečně významné, aby se jimi dalo odůvodnit podstatně rozdílné zacházení s Merck a s BASF z hlediska dotčené přitěžující okolnosti. Pokud jde o srovnání s úlohou Takeda, z Rozhodnutí sice na jednu stranu vyplývá, že v některých případech musela formálně souhlasit se zachováním původních dohod o kvótách, jak to požadovali evropští výrobci, na druhou stranu z něj však také vyplývá, že se Takeda ve skutečnosti tomuto kompromisu nepodřídila a že v ostatních případech (jako schůzka dne 25. května 1993 v Curychu zmíněná v bodech 436 a 437 odůvodnění) nepřijala návrhy, které jí byly učiněny, a podařilo se jí vynutit si kompromis.

403    V obecnější rovině je třeba se ztotožnit s názorem žalobkyně, že veškeré okolnosti zmíněné žalovanou, pokud jde o rozkol mezi evropskými výrobci a Takeda, svědčí pouze o nestabilitě kartelové dohody v návaznosti na výrazný a neočekávaný nárůst prodeje čínských výrobců a o mnohdy ostrých a soustavně vedených jednáních, zahájených účastníky kartelové dohody, přičemž všichni z nich zcela jistě hráli aktivní, avšak nikoli vedoucí úlohu, s cílem překonat potíže vyvolané čínskou konkurencí. Z bodů 439 a 440 odůvodnění Rozhodnutí vyplývá, že se například stávaly případy, kdy každý ze čtyř účastníků kartelové dohody předložil vlastní návrhy. Předmětem ultimát stanovených evropskými výrobci vůči Takeda (viz kromě ultimata zmíněného žalovanou a uvedeného v bodě 442 odůvodnění obdobné ultimátum, jež měly učinit BASF a Merck vůči Takeda prostřednictvím Roche a o němž se zmiňují body 444 a 446 odůvodnění) mimoto nebyla žádná konkrétní odveta, nýbrž pouze vystoupení z kartelové dohody a z bodu 425 odůvodnění Rozhodnutí každopádně vyplývá, že Takeda také stanovila ultimátum vůči Roche a BASF, jehož předmětem byla „opatření vůči nim“ pro případ, že by se nepřizpůsobily jejím cenám.

404    Za těchto podmínek zůstává Roche jediným podnikem, který by vůbec bylo možné kvalifikovat jako vůdce, neboť uspořádala značný počet schůzek (bod 415 odůvodnění), setkávala se odděleně s BASF a Merck na jedné straně (body 415 a 432 odůvodnění) a s Takeda na straně druhé (body 403, 407, 412, 413, 415, 418, 419, 420, 443 a 456 odůvodnění), zhostila se zastupování BASF a Merck na jednáních s Takeda (body 444 a 456 odůvodnění) a dále pak zastupování Takeda na čtvrtletních schůzkách evropských výrobců (bod 416 odůvodnění), shromažďovala údaje o prodeji účastníků kartelové dohody a na oplátku jim udávala celkové výsledky jednotlivých podniků (bod 417 odůvodnění). Z Rozhodnutí mimoto vyplývá, že Roche je účastníkem kartelové dohody, který se nejčastěji ujímal vypracování návrhů ohledně fungování kartelové dohody (Roche například navrhla, aby účastníci kartelové dohody koordinovali svá stanoviska jakožto dodavatelé ve vztahu k zákazníkovi Coca‑Cola: bod 410 odůvodnění; na dvojstranné schůzce s Takeda ve dnech 15. a 16. května 1991 navrhla stanovení evropských prodejních kvót na rok 1991 pro jednotlivé státy: bod 423 odůvodnění; na schůzkách konaných na počátku roku 1993 a dne 25. května 1993 navrhla omezit výrobu nebo zvýšit ceny: body 432 až 434 a 436 odůvodnění; na schůzce dne 10. listopadu 1993 s Takeda v Tokiu navrhla nový systém kvót pro rok 1994: bod 445 odůvodnění).

405    Krom toho tvrzení obsažené v bodě 149 žaloby, podle kterého „BASF příležitostně hrála jistou roli“, nemůže v žádném případě znamenat uznání vedoucí úlohy žalobkyní, která v uvedeném bodě zároveň upřesnila, že přitom dohody nespravovala ani neřídila.

406    S ohledem na předchozí okolnosti je třeba učinit závěr, že Komise v Rozhodnutí ani před Soudem neprokázala právně dostačujícím způsobem, že by žalobkyně hrála společně s Roche vedoucí roli v protiprávním jednání týkajícím se vitaminu C.

407    Zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyni za toto protiprávní jednání o 35 % proto musí být zrušeno.

d)     Protiprávní jednání týkající se vitaminu D3

 Argumenty účastnic řízení

408    Pokud se jedná o protiprávní jednání týkající se vitaminu D3, žalobkyně tvrdí, že Komise v bodě 461 odůvodnění Rozhodnutí sama uznala, že nebyla schopna určit, zda podnět k tomuto protiprávnímu jednání zavdala Roche, BASF nebo Solvay Pharmaceuticals BV (dále jen „Solvay“). Žalobkyně zdůrazňuje, že byla přesto považována za podněcovatele a za vůdce společně s Roche, kdežto Solvay takto kvalifikována nebyla. Komise podle ní nepodala sebemenší důkaz k podepření tohoto závěru ohledně žalobkyně. Rozhodnutí se totiž v této souvislosti opírá jen o body 459 a 460 odůvodnění, které však pouze dokládají, že jednak Roche prohlásila, že Solvay zavdala podnět k dohodám, a jednak že Solvay prohlásila, že nezastávala iniciativní roli, nýbrž že se ke kartelové dohodě připojila jako její poslední účastník. Na základě těchto okolností však vůbec nelze učinit závěr, že BASF byla podněcovatelem nebo vůdcem těchto dohod.

409    Žalobkyně zdůrazňuje, že její role v kartelové dohodě kontrastuje s aktivní vedoucí rolí Roche a Solvay, jež vyplývá z několika okolností uvedených v Rozhodnutí.

410    Žalovaná upřesňuje, že u vitaminu D3 neuplatnila vůči žalobkyni podněcování, nýbrž vedoucí úlohu, to znamená aktivní roli v rámci fungování kartelu. Pokyny o pokutách mimoto stanoví, že zvýšení lze uplatnit na vůdce nebo na podněcovatele kartelové dohody. Krom toho neexistuje žádný důkaz o tom, že by Solvay zavdala podnět ke kartelové dohodě, a i kdyby tato okolnost byla prokázána, skutečnost, že Komise neprávem nezvýšila pokutu Solvay na základě její předpokládané role podněcovatele, neznamená, že postupovala nesprávně, když zvýšila pokutu uloženou žalobkyni na základě její vedoucí role.

411    Žalovaná poznamenává, že v bodě 472 odůvodnění Rozhodnutí se uvádí, že na první schůzce v lednu roku 1994 výrobci stanovili „katalogové“ ceny a minimální ceny pro každý region a že z rukou psaného komentáře obsaženého ve zprávě Solvay vyplývalo, že BASF oznámí ceny jako první.

412    Solvay krom toho připomenula vedoucí úlohu BASF a Roche v kartelové dohodě týkající se vitaminu D3 ve své odpovědi na oznámení námitek, přičemž Roche sama uznala, že tato kartelová dohoda započala navázáním dvojstranných kontaktů s BASF.

413    Pokud jde o posouzení stanovených cílů v oblasti kvót (bod 476 odůvodnění), je v Rozhodnutí přihlédnuto k poměrně slabšímu postavení Solvay v porovnání s oběma ostatními výrobci. Krom toho se v něm uvádí, že první zvýšení bylo provedeno pod vedením BASF a že další zvýšení cen bylo provedeno až později pod vedením Solvay (body 472, 473 a 479 odůvodnění). Na základě těchto skutečností měla žalovaná za to, že byť byla vedoucí úloha BASF méně významná než vedoucí úloha Roche, byla nicméně významnější než v případě Solvay.

414    Žalobkyně ve své replice oponuje, že důkazy, na něž se odvolává žalovaná, nedokládají, že by v kartelové dohodě týkající se vitaminu D3 hrála vedoucí úlohu.

 Závěry Soudu

415    Je třeba připomenout, že podle Rozhodnutí se kartelové dohody týkající se vitaminu D3 účastnily Roche, Solvay, BASF a Aventis.

416    Žalovaná ve svých písemnostech upřesnila, že pokud jde o tuto kartelovou dohodu, neuplatnila k tíži žalobkyně podněcování, nýbrž vedoucí úlohu (viz bod 410 výše). Podle ní však Roche uznala, že kartelová dohoda začala navázáním dvoustranných kontaktů s BASF (viz bod 412 výše).

417    Je třeba podotknout, že i když bod 712 odůvodnění hovoří o vedoucí úloze Roche a BASF a o podněcování z jejich strany obecně a ve vztahu ke všem protiprávním jednáním, poznámka pod čarou k tomuto bodu odůvodnění neodkazuje na žádný z bodů odůvodnění Rozhodnutí věnovaných popisu skutečností vztahujících se ke kartelové dohodě týkající se vitaminu D3.

418    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že odůvodnění zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyni za její účast v této kartelové dohodě o 35 % na základě přitěžujících okolností je nedostatečné, jelikož z něj nelze zjistit, zda toto zvýšení bylo stanoveno s ohledem na roli podněcovatele nebo vůdce, anebo s ohledem na obě tyto role současně, jež měla BASF v protiprávním jednání zastávat.

419    Ve všech těchto případech navíc odůvodnění spočívá pouze na obecných úvahách obsažených v bodech 713 až 717 odůvodnění Rozhodnutí, o nichž již bylo v bodech 295 až 300 výše rozhodnuto, že samy o sobě nemohou být důvodem pro to, aby žalobkyni byla přisouzena role vůdce nebo podněcovatele v protiprávních jednáních, která jí jsou v projednávané věci vytýkána.

420    Vzhledem k tomu, že dotčené zvýšení pokuty je tedy stiženo protiprávností, musí Soud vykonat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud jde o posouzení role, jakou žalobkyně hrála v protiprávním jednání týkajícím se vitaminu D3, s cílem potvrdit, zrušit nebo změnit uvedené zvýšení pokuty.

–       Podněcování

421    Nehledě na to, jak je třeba chápat postoj žalované k otázce, zda žalobkyně hrála či nehrála roli podněcovatele v kartelové dohodě týkající se vitaminu D3, je třeba shodně s žalobkyní konstatovat, že na základě žádného z důkazů předložených Soudu nelze prohlásit, že žalobkyně takovou roli hrála.

422    Body odůvodnění Rozhodnutí týkající se počátku této kartelové dohody, tedy body 459 až 463 odůvodnění, neukazují na to, že by BASF takovou roli zastávala, pojednávají však zejména o protichůdných tvrzeních Roche a Solvay, pokud jde o to, který z podniků zavdal podnět k vytvoření kartelové dohody, když Roche tuto odpovědnost připsala Solvay a ta ji odmítla. Otázku, jaký podnik stál na počátku vytvoření kartelové dohody, Komise v bodě 461 odůvodnění ponechala dokonce výslovně otevřenou. Tvrzení žalované, podle kterého Roche uznala, že tato kartelová dohoda začala navázáním dvojstranných kontaktů s BASF, je zjevně neopodstatněné, porovná‑li se s dokumentem pocházejícím od Roche, o nějž žalovaná toto tvrzení opírá. Výňatek z dopisu Roche pro Komisi ze dne 30. července 1999 předložený v této souvislosti žalovanou totiž takové uznání ze strany Roche neobsahuje, ale spíše zmiňuje, a to hned dvakrát, že iniciativu převzala Duphar (podnik skupiny Solvay) („Duphar took the initative“; „Duphar invigorated its attempts to organise a cartel agreement with Roche and BASF“).

423    Žalobkyně tedy správně tvrdí, že neexistuje důkaz o tom, že by v kartelové dohodě týkající se vitaminu D3 zastávala roli podněcovatele.

–       Vedoucí role

424    Žalovaná uplatňuje v podstatě čtyři skutečnosti na podporu svého názoru, že žalobkyně zastávala společně s Roche vedoucí úlohu v dotčené kartelové dohodě.

425    Zaprvé odkazuje na stanovení „katalogových“ cen a minimálních cen pro druhé čtvrtletí roku 1994 na první schůzce kartelu v lednu 1994, o čemž pojednává bod 472 odůvodnění Rozhodnutí. V tomto ohledu žalovaná poznamenává, že v rukou psaném komentáři obsaženém ve zprávě Solvay, která byla pořízena u příležitosti této schůzky, se uvádí, že „BASF oznám[í] ceny jako první“ a že se v daném případě jednalo o první zvýšení cen v rámci kartelové dohody.

426    Tato skutečnost je bezvýznamná, pokud jde o otázku přisouzení vedoucí role žalobkyni.

427    Je totiž třeba uvést, že pouhá skutečnost, že účastník kartelové dohody jako první oznámil novou cenu nebo zvýšení ceny, nelze považovat za důkaz o jeho vedoucí úloze v kartelové dohodě, jestliže okolnosti daného případu ukazují, že dotčená cena nebo zvýšení ceny byly stanoveny předem v dohodě s ostatními účastníky kartelové dohody a že účastníci kartelové dohody rovněž rozhodli, kdo z nich o tom učiní oznámení jako první, neboť tento způsob určování účastníků naznačuje, že první oznámení ceny nebo zvýšení ceny je pouze aktem striktního dodržení schématu předem vymezeného společnou vůlí, a nikoli tedy spontánní iniciativou, která byla impulzem pro kartelovou dohodu.

428    Přesně tak je tomu v daném případě na rozdíl od toho, co bylo konstatováno ohledně zvýšení cen pod vedením BASF v rámci kartelových dohod týkajících se vitaminů A, E a B5 (viz body 348 a 372 výše). Zpráva Solvay citovaná žalovanou, která byla pořízena na schůzce v lednu 1994, totiž zmiňuje sjednanou výši „katalogové“ ceny a minimální ceny, a dotčený rukou psaný komentář konkrétně prokazuje, že o tom, že BASF oznámí tyto ceny jako první, bylo jednáno a rozhodnuto na této schůzce, takže z toho nelze pro žalobkyni vyvodit nijak významnou iniciativní roli.

429    Dále je třeba poznamenat, že Rozhodnutí (body 478 a 479 odůvodnění) též hovoří o zvýšení cen, které jako první oznámila Solvay a které bylo sjednáno mezi Solvay a Roche (a odsouhlaseno BASF), pokud jde o jeho úroveň, o okamžik, kdy mělo být oznámeno, a konečně o podnik (Solvay), který je měl oznámit jako první (a který přesto nebyl Komisí kvalifikován jako vůdce).

430    Pokud jde o skutečnost, že nové ceny, které jako první oznámila BASF a o nichž pojednává bod 472 odůvodnění, jsou vůbec prvními novými cenami, které byly v rámci kartelové dohody sjednány, nemůže tato skutečnost každopádně sloužit k odlišení postavení žalobkyně z hlediska vedoucí role od postavení ostatních účastníků kartelové dohody, například Solvay, kteří patrně taktéž oznamovali jako první zvýšení cen v rámci provádění víceleté kartelové dohody, o jakou se v projednávané věci jedná.

431    Zadruhé žalovaná uvádí, že o vedoucí úloze Roche a BASF se zmiňuje Solvay ve své odpovědi ze dne 2. října 2000 na oznámení námitek, a to v rámci úvah prokazujících vztah mezi dotčeným protiprávním jednáním a protiprávními jednáními týkajícími se vitaminů A a E.

432    Tento argument nelze přijmout.

433    Solvay v uvedené odpovědi nepřisuzuje vedoucí úlohu ani Roche ani BASF, ale snaží se prokázat, že na rozdíl od prohlášení Roche obsaženého v příloze 3 jejího dopisu Komisi ze dne 30. července 1999 měla Roche stejně tak jako BASF a Aventis zájem na tom, aby byla zavedena kartelová dohoda pro vitamin D3 a aby tato kartelová dohoda fungovala. Solvay touto argumentací v podstatě spěla k popření teze, kterou Roche uplatnila v uvedené příloze a podle níž Solvay zavdala podnět k vytvoření kartelu pro vitamin D3, a Roche, která neměla zájem na zvýšení úrovně cen tohoto vitaminu, se proti tomu postavila.

434    Solvay ve své odpovědi zdůrazňuje vztah, který podle jejího názoru panoval mezi kartelovými dohodami týkajícími se na jedné straně vitaminů A a E a na straně druhé vitaminu D3 a který poodhalilo tvrzení Roche obsažené v uvedené příloze 3, podle nějž „když Roche, BASF a [Aventis] konaly trojstranné schůzky ohledně vitaminu A nebo vitaminu E, provádělo se na nich rovněž shrnutí cenové politiky pro vitamin D3“ (when Roche, BASF and [Aventis] had trilateral gatherings regarding Vitamin A or Vitamin E, the pricing policies of Vitamin D 3 were also summarized at these meetings).

435    Tyto výroky Roche, na něž Solvay poukázala za tím účelem, aby byla uznána její odpovědnost v menším rozsahu než odpovědnost ostatních tří výrobců zapojených do protiprávního jednání týkajícího se vitaminu D3, však neukazují, že by BASF v tomto protiprávním jednání hrála jakoukoli vedoucí úlohu, a to tím spíše že z výpovědi Roche obsažené v příloze 3 jejího dopisu ze dne 30. července 1999 implicitně, avšak zcela jasně vyplývá, že Roche, BASF a Aventis sice v průběhu trojstranných schůzek ohledně vitaminů A a E prováděly shrnutí cenové politiky pro vitamin D3, nečinily tak však v souvislosti s rozhodováním o vitaminu D3 v nepřítomnosti Solvay, nýbrž pro připomenutí rozhodnutí přijatých na schůzkách týkajících se vitaminu D3 v nepřítomnosti Aventis, kterou zastupovala Solvay.

436    Žalovaná zatřetí uplatňuje, že Roche dále v uvedené příloze 3 uznala, že kartelová dohoda týkající se vitaminu D3 začala navázáním dvojstranných kontaktů s BASF. Tento argument, o kterém již bylo v bodě 422 výše rozhodnuto, že není skutkově podložený, je nadto nerelevantní, pokud jde o otázku, zda byla žalobkyně vůdcem uvedené kartelové dohody, neboť sama žalovaná správně vyzdvihla odlišnost mezi pojmem podněcovatele a pojmem vůdce.

437    Začtvrté žalovaná poukazuje také na body odůvodnění Rozhodnutí, kde jsou posouzeny cíle stanovené v oblasti kvót (zejména bod 476 odůvodnění) a které dokládají poměrně slabší postavení Solvay v porovnání s postavením Roche a BASF, čímž hodlá prokázat, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně byla úloha BASF v kartelové dohodě významnější než úloha Solvay.

438    Tento argument je neopodstatněný. Bod 476 odůvodnění, stejně jako body 463 a 474 odůvodnění Rozhodnutí, totiž ukazuje, že kvóty přidělené Solvay – které mimoto zahrnovaly podíl Aventis (viz bod 483 odůvodnění) – představovaly téměř dvojnásobek kvót přidělených BASF, což bylo mimo jiné odrazem vzájemného poměru tržních podílů výrobců, tak jak byly vypočteny na základě dohody Roche, BASF a Solvay na první schůzce kartelu dne 11. ledna 1994 (viz bod 462 odůvodnění).

439    Naproti tomu je třeba shodně s žalobkyní uvést, že z Rozhodnutí vyplývají významnější skutečnosti z hlediska vedoucí úlohy v dotčené kartelové dohodě, které jdou k tíži Roche a Solvay. V tomto ohledu je namístě poznamenat, že bod 478 odůvodnění ukazuje, že v průběhu dvojstranné schůzky Roche a Solvay v Basileji Roche navrhla zvýšení cen, v jehož případě měla Solvay zastat roli vůdce v Evropě, a že se zavázala dbát na to, aby ji další dva účastníci kartelové dohody (BASF a Aventis) následovali. Co se týče Solvay, z Rozhodnutí vyplývá, že se odděleně setkávala s Aventis, která se neúčastnila schůzek s ostatními výrobci kartelu, získávala o ní údaje, které pak uplatňovala na těchto schůzkách, a následně sdělovala Aventis výsledek těchto schůzek (body 468 a 482 odůvodnění). Solvay získala výrobní kvóty na účet Aventis (bod 483 odůvodnění), shromažďovala údaje a rozesílala porovnané výsledky po přerušení schůzek v důsledku zahájení amerického šetření (bod 480 odůvodnění).

440    S ohledem na výše uvedené nelze na základě skutečností obsažených ve spise učinit závěr, že by žalobkyně v protiprávním jednání týkajícím se vitaminu D3 zastávala společně s Roche vedoucí úlohu.

441    Zvýšení základní částky pokuty uložené žalobkyni za toto protiprávní jednání musí být proto zrušeno.

e)     Protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů

 Argumenty účastnic řízení

442    Pokud se jedná o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, žalobkyně uplatňuje, že Rozhodnutí neobsahuje žádný důkaz, který by potvrzoval závěr, že BASF společně s Roche navrhla dohody, zavdala k nim podnět a řídila je. Důkazy totiž dle žalobkyně naznačují, že aktivní roli ve správě a řízení těchto dohod zastávala ani ne tak BASF, jako spíše Roche.

443    Pokud se zejména jedná o prosazování a navržení dohod, žalobkyně uvádí, že Rozhodnutí sice obsahuje v bodech 520 a 521 odůvodnění dva odkazy na úvodní schůzky Roche a BASF, neposkytuje však žádný důkaz, z nějž by vyplývalo, který z účastníků zavdal k těmto schůzkám podnět. Tvrdí, že kartelová dohoda není koncipována a prosazována společně všemi účastníky, kteří se účastní první schůzky.

444    Pokud jde o řízení dohod, žalobkyně poukazuje na řadu okolností uvedených v Rozhodnutí (body 520 až 522, 525 a 526 odůvodnění), které dle jejího názoru prokazují aktivní roli, jakou v této souvislosti hrála Roche. Žalobkyně tak připomíná, že Roche uspořádala první schůzku, čtvrtletní schůzky jakož i schůzku, na níž měl být na základě jejího přání zúžit tržní podíl BASF rozšířen dosah kartelové dohody týkající se betakarotenu tak, aby do něj byly zahrnuty také červené karotenoidy. Vedoucí postavení Roche vyplývá rovněž ze skutečnosti zmíněné v bodě 525 odůvodnění Rozhodnutí, a sice že se BASF domnívala, že nemůže vstoupit na trh s růžovým astaxantinem, aniž by s tím souhlasila Roche.

445    Žalovaná uplatňuje, že v oznámení námitek a v Rozhodnutí se uvádí, mimochodem na základě prohlášení samotné žalobkyně učiněných v průběhu správního řízení, že fungování dohod týkajících se betakarotenu a karotenoidů odráželo strukturu dohod týkajících se vitaminů A a E (zejména body 522 a 530 odůvodnění). Úvahy o fungování těchto posledně uvedených dohod obsažené v bodech 175 až 188 odůvodnění Rozhodnutí jsou tedy relevantní, i pokud se jedná o dohody týkající se betakarotenu a karotenoidů. Žalovaná poukazuje zejména na bod 183 odůvodnění a uvádí, že jakmile bylo rozhodnuto o zvýšení cen, zpravidla je jako první oznámila Roche, i když příležitostně požádala BASF, aby zvýšení oznámila jako první ona. Tyto skutečnosti, které žalobkyně nezpochybňuje, tedy prokazují, že BASF hrála vedoucí úlohu také v kartelových dohodách týkajících se betakarotenu a karotenoidů, byť tato úloha byla pouze příležitostná a méně významná než úloha Roche.

446    Žalobkyně ve své replice zaprvé připomíná, že v rámci projednávané žaloby zpochybňuje posouzení Komise, podle kterého byla vůdcem v případě protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E.

447    Zadruhé uplatňuje, že orgán neunesl důkazní břemeno, pokud jde o vedoucí úlohu, kterou jí přisoudil v případě protiprávních jednání týkajících se betakarotenu a karotenoidů. Komise totiž musí konkrétně dokázat, že BASF takovou roli vykonávala vlastními činy, a nemůže pouze přebírat tvrzení učiněná v souvislosti s jinými protiprávními jednáními či odkazovat na popis fungování protiprávní dohody.

448    Zatřetí tvrdí, že teze žalované je nelogická, protože v případě pouze dvou účastníků kartelové dohody nemohou být oba vůdci, když existence vůdce předpokládá jednoho vůdce a jednoho následovatele.

449    Žalovaná ve své duplice s tímto posledním tvrzením žalobkyně nesouhlasí a poznamenává, že u dlouhotrvajících protiprávních jednání, jaká jsou předmětem projednávané věci, je dost dobře možné, že v různých okamžicích existence kartelové dohody bude střídavě vůdcem ten či onen podnik, což se může patřičně projevit v odlišném zvýšení pokut pro účely zohlednění různých rolí těchto podniků (rozsudek LR AF 1998 v. Komise, bod 144 výše, bod 204).

 Závěry Soudu

450    Je třeba připomenout, že podle Rozhodnutí se kartelové dohody týkající se betakarotenu a kartelové dohody týkající se karotenoidů účastnily pouze Roche a BASF.

451    Žalovaná ve svých písemnostech poukazuje pouze na vedoucí úlohu BASF v těchto kartelových dohodách, aniž tomuto podniku přisoudila též roli podněcovatele. Mimochodem skutečnosti, které uvádí, aby obhájila uplatnění dotčené přitěžující okolnosti na žalobkyni pro tato dvě protiprávní jednání, souvisejí s fungováním a nikoli s vytvořením kartelové dohody.

452    Je namístě uvést, že poznámka pod čarou k bodu 712 odůvodnění neodkazuje na žádný z bodů odůvodnění Rozhodnutí věnovaných popisu skutků vztahujících se ke kartelovým dohodám týkajícím se betakarotenu a karotenoidů.

453    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, podobně jak bylo rozhodnuto v bodě 418 výše v případě protiprávního jednání týkajícího se vitaminu D3, že odůvodnění zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni za její účast na těchto kartelových dohodách o 35 % na základě přitěžující okolnosti je nedostatečné, jelikož z něj nelze zjistit, zda bylo toto zvýšení stanoveno s ohledem na roli podněcovatele nebo vůdce, anebo s ohledem na obě tyto role současně, jež měla BASF v těchto protiprávních jednáních zastávat.

454    Ve všech těchto případech navíc odůvodnění zvýšení beztak spočívá pouze na obecných úvahách obsažených v bodech 713 až 717 odůvodnění Rozhodnutí, o nichž již bylo v bodech 295 až 300 výše rozhodnuto, že samy o sobě nemohou být důvodem pro to, aby žalobkyni byla přisouzena role vůdce nebo podněcovatele v protiprávních jednáních, která jí jsou v projednávané věci vytýkána.

455    Vzhledem k tomu, že zvýšení základních částek pokut uložených žalobkyni za protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů je takto stiženo protiprávností, musí Soud vykonat svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, pokud jde o posouzení úlohy, jakou žalobkyně zastávala v každém z těchto protiprávních jednáních, s cílem potvrdit, zrušit nebo změnit uvedené zvýšení pokuty.

456    Jak je uvedeno v bodě 451 výše, žalovaná netvrdí, že by se BASF v těchto protiprávních jednáních dopouštěla podněcování. Jak mimoto správně uvádí žalobkyně, žádná ze skutečností obsažených ve spise nenaznačuje, že by takovou roli hrála, jelikož nestačí, že se podnik účastní kartelové dohody od jejího počátku, aby mohl být spolu s ostatními zakladateli považován za podněcovatele kartelové dohody (viz bod 321 výše).

457    Na podporu svého posouzení, podle něhož žalobkyně hrála společně s Roche vedoucí úlohu v obou dotčených protiprávních jednáních, žalovaná odkazuje na úvahy o kartelových dohodách týkajících se vitaminů A a E obsažené v bodech 175 až 188 odůvodnění Rozhodnutí. Žalovaná totiž vysvětluje, že na základě prohlášení BASF obsažených ve zprávě, kterou tato Komisi zaslala v dopise ze dne 15. června 1999, uvedla jak v oznámení námitek (bod 186), tak v Rozhodnutí (bod 522 odůvodnění), že pokud jde o betakaroten a karotenoidy, stejně jako tomu bylo v případě vitaminů A a E, „strany připravovaly podrobný ,rozpočet‘, srovnávaly skutečné prodeje s ,rozpočtovými‘ kvótami, vypracovávaly odhady budoucího růstu trhu a sjednávaly harmonogram a rozsah růstu cen“. V Rozhodnutí se též uvádí, že „[č]tvrtletní schůzky ohledně betakarotenu se konaly v Basileji na stejném místě a ve stejnou dobu jako schůzky kartelu týkajícího se vitaminů A a E“ (bod 522 odůvodnění) a že „[s]chůzky ohledně karotenoidu se konaly každé čtvrtletí ve stejnou dobu jako schůzky týkající se betakarotenu a účastnily se jich převážně tytéž osoby“ (bod 530 odůvodnění). Výslovné odkazy na fungování kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E umožňují dovodit vedoucí úlohu BASF v kartelových dohodách týkajících se betakarotenu a karotenoidů z okolností uvedených v bodech 175 až 188 odůvodnění Rozhodnutí, které dokládají vedoucí úlohu BASF v prvně uvedených kartelových dohodách. Žalovaná poukazuje zejména na bod 183 odůvodnění, týkající se mechanismu oznamování zvýšení cen vitaminů A a E (viz bod 344 výše).

458    S těmito úvahami žalobkyně se nelze ztotožnit.

459    Zaprvé skutečnost, že se schůzky týkající se betakarotenu a karotenoidů konaly ve stejnou dobu jako schůzky týkající se vitaminů A a E a že v podstatě zachovávaly totéž schéma (přidělení kvót, dohled na jejich dodržováním, odhad budoucího růstu trhu, jednání ve vzájemné shodě ohledně cen), nemá vliv na zodpovězení otázky, jaký podnik konkrétně zastával vedoucí úlohu v každé z těchto kartelových dohod. Z uvedených podobností mezi oběma uvažovanými skupinami kartelových dohod tedy nelze usuzovat, že BASF i v rámci kartelových dohod týkajících se betakarotenu a karotenoidů oznamovala zvýšení cen jako první, což – jak bylo zjištěno – činila občas v rámci kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E a což také bylo důvodem pro zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni o 35 % za její účast v posledně uvedených kartelových dohodách (viz body 344 až 354 výše).

460    Zadruhé je sice pravdou, jak to uvádí žalovaná, že v dlouhotrvajících protiprávních jednáních, jaká jsou předmětem projednávané věci, mohou účastníci kartelové dohody vykonávat vedoucí úlohu střídavě v různých okamžicích – takže nelze vyloučit, že vůči každému z nich může být uplatněna přitěžující okolnost spočívající ve vedoucí úloze –, nicméně v projednávaném případě je třeba konstatovat, že žalovaná nijak netvrdí ani neprokazuje, že BASF a Roche takto jednaly při výkonu takovéto role v kartelových dohodách týkajících se betakarotenu a karotenoidů a v jakých okamžicích tak měly jednat.

461    Zatřetí, jak zdůrazňuje žalobkyně, popis skutků týkajících se obou dotčených protiprávních jednání obsažený v Rozhodnutí (body 520 až 534 odůvodnění) poukazuje na některé okolnosti, které by bylo možné vykládat jako důkazy o vedoucí úloze Roche. Z Rozhodnutí tak vyplývá, že Roche a BASF konaly několik schůzek ohledně betakarotenu a karotenoidů v Basileji, sídle Roche (body 520, 522 a 526 odůvodnění) a že Roche dodala BASF astaxantin (karotenoid), jejž potřebovala pro marketingovou činnost a zkoušky v předvýrobní fázi, když budovala vlastní nový závod na výrobu astaxantinu (bod 528 odůvodnění). Naproti tomu v bodech 520 až 534 není obsažena žádná konkrétní okolnost, která by mohla představovat důkaz o vedoucí úloze žalobkyně.

462    Za těchto podmínek je namístě učinit závěr, že na základě skutečností obsažených ve spise nelze žalobkyni kvalifikovat jako vůdce, pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů.

463    Z toho vyplývá, že zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni za tato protiprávní jednání musí být zrušeno.

3.     Závěr ke zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni na základě přitěžujících okolností

464    Z výše uvedené analýzy vyplývá, že zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni v Rozhodnutí o 35 % na základě její vedoucí úlohy nebo podněcování se potvrzuje, pokud se jedná – kromě protiprávního jednání týkajícího se vitaminu B2, které není předmětem tohoto žalobního důvodu – o protiprávní jednání týkající se vitaminů A, E a B5, a zrušuje, pokud se jedná o protiprávní jednání týkající se vitaminů C a D3, betakarotenu a karotenoidů.

E –  K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení bodu B sdělení o spolupráci a legitimního očekávání, které u žalobkyně toto sdělení vyvolalo

1.     Argumenty účastnic řízení

465    Žalobkyně uplatňuje, že Komise postupovala nesprávně, když rozhodla, že není oprávněna k výraznějšímu snížení pokut na základě bodu B sdělení o spolupráci. Žalobkyně se totiž domnívá, že u všech protiprávních jednání, za něž jí byla uložena pokuta, vyhověla všem podmínkám vyjmenovaným v tomto bodě písm. a) až e), zatímco Komise se domnívala, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E, že nesplnila podmínku uvedenou v písm. b), neboť Aventis jako první poskytla ve svých písemných prohlášeních předložených ve dnech 19. a 25. května 1999 rozhodující důkazy o těchto porušeních, a pokud jde o ostatní protiprávní jednání, že nesplnila podmínku uvedenou v písm. e) s ohledem na svou vedoucí úlohu nebo podněcování v kartelových dohodách společně s Roche.

466    Pokud se jedná o podmínku uvedenou v písm. b) ve vztahu k protiprávním jednáním týkajícím se vitaminů A a E, žalobkyně tvrdí, že společně s Roche jako první z podniků informovala Komisi o kartelu v odvětví vitaminů a poskytla jí podrobnosti ohledně dotčených vitaminů, o zúčastněných podnicích a o době trvání kartelu. Tento důkaz byl Komisi poskytnut ústně na schůzce konané dne 17. května 1999 a byl „určující“ ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci, protože sám o sobě stačil k prokázání existence uvedeného kartelu v souladu s kritériem uplatněným Komisí v jejích rozhodnutích 2001/418/ES ze dne 7. června 2000 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/36.545/F3 – Aminokyseliny) (Úř. věst. 2001, L 152, s. 24, bod 409 odůvodnění) a 2002/742/ES ze dne 5. prosince 2001 v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (Věc COMP/E‑1/36.604 – Kyselina citronová) (Úř. věst. 2002, L 239, s. 18, dále jen „rozhodnutí Kyselina citronová“, bod 306 odůvodnění).

467    Žalobkyně popisuje souvislosti a průběh této schůzky následovně. Dopisem ze dne 6. května 1999 zaslaným K. Van Miertovi, tehdejšímu členu Komise, který měl na starost věci hospodářské soutěže, BASF informovala Komisi o existenci kartelu v odvětví vitaminů, přičemž označila sebe a Roche za účastníky protiprávních dohod a požádala o schůzku k projednání těchto dohod s Komisí s cílem navázat s ní spolupráci a získat výhody podle sdělení o spolupráci. Žalobkyně dodává, že téhož dne J. Scholz z právního oddělení BASF kontaktoval telefonicky kancelář K. Van Mierta za účelem sjednání schůzky k zevrubnému projednání dané otázky.

468    Po jistých obtížích s nalezením termínu, který by Komisi vyhovoval, se schůzka konala 17. května 1999 mezi zástupci BASF, včetně J. Scholze z Roche, a Komise. BASF na schůzce popsala řadu tajných protiprávních dohod v rámci průmyslového odvětví vitaminů na světové úrovni s podrobnostmi o dotyčných vitaminových výrobcích a uvedla názvy hlavních zúčastněných podniků a dobu trvání protiprávního jednání. Rovněž vyjádřila svůj pevný úmysl spolupracovat na jakémkoli šetření Komise ohledně těchto činností, informovala tento orgán o blížícím se uzavření soudního narovnání (plea agreement) s Department of Justice (ministerstvo spravedlnosti) Spojených států a zavázala se dodat kopie tohoto narovnání, jakmile bude předloženo příslušnému americkému soudu. Žalobkyně v příloze ke své žalobě připojuje prohlášení J. Scholze (dále jen „prohlášení J. Scholze“), které shrnuje prohlášení učiněná BASF a úroveň spolupráce, kterou BASF na této schůzce nabídla.

469    Žalobkyně trvá na tom, že informace, které poskytla ústně na této schůzce, umožnily Komisi prokázat dotčená protiprávní jednání, a zejména protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E, a to i kdyby BASF později s tímto orgánem nespolupracovala. Komise totiž sama ve svém rozhodnutí Kyselina citronová, bod 466 výše (bod 305 odůvodnění), stanovila, že určující důkazy mohou být poskytnuty ústně. Znění sdělení o spolupráci krom toho nijak nenaznačuje, že by předmětné důkazy měly být předloženy písemně. Žalobkyně poznamenává, že bod B tohoto sdělení, který rozlišuje mezi „informacemi“, „dokumenty“ a „důkazy“, naznačuje, že určujícími důkazy nejsou nutně jen listinné důkazy. Dále neexistuje žádný důvod v souvislosti s právní jistotou nebo efektivitou správy, proč by ústní důkazy neměly stačit. Podle žalobkyně může Komise uschovat zápisy ze schůzek a rovněž může v zájmu právní jistoty vyhotovit ve shodě s účastníky zápis z těchto schůzek.

470    Žalobkyně má tedy za to, že následné poskytnutí písemné zprávy na žádost Komise, která obsahovala dodatečné podrobnosti o protiprávních jednáních, nebylo zásadní pro účely uplatnění sdělení o spolupráci a nepředstavovalo nic víc než usnadnění správní činnosti orgánu.

471    Žalobkyně se proto domnívá, že Komise postupovala nesprávně, když se domnívala, že první určující důkazy, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E, jí poskytla Aventis ve svých písemných prohlášeních z 19. a 25. května 1999.

472    Pro případ, že by ústní výpověď BASF učiněná na schůzce dne 17. května 1999 nebyla považována za určující, žalobkyně podpůrně uplatňuje, že se tak děje zejména z toho důvodu, že Komise trvá na listinných důkazech, což je v rozporu se zásadou řádné správy.

473    Žalobkyně jednak tvrdí, že Komise odmítla přijmout dodatečné důkazy, které BASF nabídla v průběhu této schůzky, a že zejména odmítla přijmout doplňkové výpovědi, které jí mohly být záhy poskytnuty. Domnívá se, že pohovory s hlavními zaměstnanci BASF zapojenými do kartelové dohody týkající se vitaminů by byly rychlou, účinnou a praktickou metodou, jak shromáždit skutečnosti o kartelové dohodě týkající se vitaminů, a že záměr Komise ušetřit si práci nelze proti ní použít ani nemůže mít vliv na její situaci. Komise by zejména neměla odmítat nabízené důkazy, když takové odmítnutí může danému podniku zamezit v tom, aby jako první poskytl určující důkazy na základě sdělení o spolupráci.

474    Žalobkyně dále uplatňuje, že měla-li Komise za to, že pro účely sdělení o spolupráci jsou dostačující pouze písemná prohlášení, měla o tom uvědomit BASF, neboť na základě dopisu BASF ze dne 6. května 1999 věděla, že tento podnik má v úmyslu přiznat svou účast v kartelové dohodě týkající se vitaminů a spolupracovat na šetření Komise, aby tak získala výhody plynoucí z uplatnění uvedeného sdělení. Komise však nikdy neuvedla, že ústní prohlášení učiněná na schůzce dne 17. května 1999 nejsou pro tento účel dostačující, dokud nebyla potvrzena písemně. Žalobkyně poznamenává, že v opačném případě by byla mohla okamžitě písemně potvrdit prohlášení, která na uvedené schůzce učinila. Kdyby navíc byla BASF uvědomena před schůzkou o tom, že Komise přijme pouze listinné důkazy, poskytla by písemné prohlášení již na této schůzce.

475    Pokud jde o podmínku uvedenou v písm. e) v souvislosti se všemi protiprávními jednáními, za něž byla žalobkyni uložena pokuta, žalobkyně s odkazem na argumenty uplatněné v rámci pátého žalobního důvodu opakuje, že ji Komise neprávem považovala za vůdce nebo podněcovatele kartelových dohod.

476    Žalovaná tvrdí, že pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E, žalobkyně nebyla prvním podnikem, který poskytl určující důkazy ve smyslu sdělení o spolupráci, a že se správně domnívala, že tímto podnikem byla naopak Aventis. Důkazy, o nichž žalobkyně tvrdí, že je poskytla ústně na schůzce dne 17. května 1999, jíž se účastnily Roche, BASF a Komise, nejsou ústně poskytnutými určujícími důkazy ve smyslu tohoto sdělení.

477    Jak se uvádí v bodě 127 odůvodnění Rozhodnutí, Roche a BASF na této schůzce pouze oznámily svůj záměr spolupracovat, aniž Komisi poskytly důkazy nezbytné k prokázání existence protiprávních jednání.

478    Žalovaná připomíná, že měla‑li za to, že Aventis, a nikoli BASF, splňuje podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, bylo tomu tak proto, že Aventis poskytla určující důkazy dne 19. května 1999, tedy téměř jeden měsíc předtím, než BASF předložila první dokument, který bylo možné zohlednit v rámci uvedeného sdělení, a sice své prohlášení ze dne 15. června 1999 (body 125, 132, 741 a 743 odůvodnění Rozhodnutí).

479    Podle žalované nemůže být prohlášení J. Scholze, které bylo učiněno dva dny předtím, než žalobkyně podala projednávanou žalobu k Soudu, považováno za přepis schůzky ze dne 17. května 1999 a nemůže podepřít tvrzení žalobkyně.

480    Pouhý návrh BASF, který je zmíněn v prohlášení J. Scholze, poskytnout Komisi své zaměstnance k podání svědectví, není určujícím důkazem, jelikož orgánu neumožňuje prokázat existenci protiprávních jednání.

481    Žalovaná upřesňuje, že podle toho, jak si vybavuje průběh schůzky dne 17. května 1999, žalobkyně nebyla schopna na této schůzce označit obsah protiprávních dohod týkajících se vitaminů A a E. Žalobkyně dokonce uvedla, že další podklady bude možné předložit teprve poté, co skončí řízení o hromadných žalobách („class actions“) podaných proti ní před občanskoprávními soudy. Zmocněnci Komise přítomní na schůzce tedy právem trvali na tom, aby byly po schůzce dodány podrobné důkazy, když žalobkyně sama prohlásila, že vlastní dokumenty, které však bude moci předložit až později. Vzhledem k tomu, že tato okolnost není v prohlášení J. Scholze obsažena, žalovaná Soudu navrhuje, aby v souladu s čl. 65 odst. 2 písm. a) a c) a článkem 66 svého jednacího řádu vyslechl osoby, které se účastnily schůzky konané dne 17. května 1999 a které jsou uvedeny v bodě 179 žaloby.

482    Pokud se konečně jedná o podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci ve vztahu ke všem protiprávním jednáním, za něž byla žalobkyni uložena pokuta, žalovaná uvádí, že žalobkyně nezpochybňuje svou roli vůdce nebo podněcovatele v kartelové dohodě týkající se vitaminu B2 a dále že role vůdce nebo podněcovatele, jakou žalobkyně zastávala v ostatních kartelových dohodách, je v Rozhodnutí dostatečně prokázána. Za těchto podmínek nemůže žalobkyně tvrdit, že Komise uplatnila sdělení o spolupráci nesprávně.

483    Na základě žalobní odpovědi uvádí žalobkyně ve své replice tři zjištění, která pokládá za významná. Zaprvé zdůrazňuje, že žalovaná nezpochybňuje samotnou podstatu popisu schůzky dne 17. května 1999 obsaženého v prohlášení J. Scholze a zejména pak skutečnost, že BASF popsala významné skutečnosti o dohodách, včetně skutečností ohledně vitaminů A a E, o účastnících těchto dohod a o jejich době trvání. Zadruhé uvádí, že Komise neoponuje její tezi, podle níž mohou ústní informace představovat určující důkazy ve smyslu sdělení o spolupráci. Zatřetí podotýká, že v rozporu s řádnou praxí a na rozdíl od situace ve věci, v níž bylo vydáno rozhodnutí Kyselina citronová, bod 466 výše, je nyní jasné, že si Komise neuschovala protokol pořízený během schůzky a následně nevynaložila žádné úsilí k vyhotovení souhlasné verze z této schůzky společně s účastníky.

484    Pokud jde o pojem určujících důkazů, žalobkyně tvrdí, že v souvislosti s tak složitou, dlouhotrvající a mnohostrannou kartelovou dohodou, jaká je předmětem Rozhodnutí, není nutné, aby podnik poskytoval ústně podrobnosti o každé schůzce, ale stačí, když existenci dohody připustí a objasní, přičemž Komise může, tak jak to učinila v projednávané věci, vykonávat své pravomoci, které jí svěřuje nařízení č. 17, za účelem opatření přesných podrobností. Žalobkyně poznamenává, že žalovaná ve své žalobní odpovědi nezpochybňuje, že se žádost o informace ze dne 26. května 1999 na základě článku 11 zakládala na informacích, jež poskytla BASF v průběhu schůzky dne 17. května 1999.

485    Žalovaná ve své duplice upřesňuje, že na rozdíl od tvrzení žalobkyně musí určující důkaz jako takový umožnit Komisi přijmout rozhodnutí, jímž shledá existenci protiprávního jednání, a nikoli pouze zaslat žádost o informace podle článku 11 nařízení č. 17. Tvrdí, že žalobkyně na schůzce pouze uznala, že se podílela na kartelové dohodě, přičemž jmenovala ostatní účastníky a uvedla některé podrobnosti. To vyplývá z prohlášení J. Scholze (bod 9), jakož i z písemných interních sdělení správce spisu, jejichž strojem psaná verze je připojena v příloze D.3 k duplice a která byla vyhotovena po skončení schůzky a tvoří listinný důkaz o ní. Žalovaná uvádí, že informace poskytnuté na této schůzce jí tedy pouze umožnily zaslat žádosti o informace podle článku 11 nařízení č. 17.

2.     Závěry Soudu

486    Žalobkyně tímto žalobním důvodem současně zpochybňuje posouzení Komise, podle nichž nesplnila podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E, a dále podmínku uvedenou v písm. e) téhož bodu, pokud jde o osm protiprávních jednání, za něž jí Komise uložila pokutu.

a)     K otázce, zda žalobkyně splnila podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E

487    Předně je třeba poznamenat, že Komise ve sdělení o spolupráci vymezila podmínky, za kterých mohou být podniky, které s ní spolupracují v průběhu jejího šetření kartelové dohody, osvobozeny od pokuty nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by jinak musely zaplatit (viz bod A odst. 3 sdělení).

488    Jak je uvedeno v bodě E odst. 3 sdělení o spolupráci, toto sdělení vyvolává legitimní očekávání, o které se mohou opírat podniky, které si přejí informovat Komisi o existenci kartelové dohody. S ohledem na legitimní očekávání, které z tohoto sdělení mohly vyvodit podniky, které si přejí spolupracovat s Komisí, je tedy Komise povinna dodržovat toto sdělení, při posouzení spolupráce těchto podniků, v rámci stanovení částky pokuty ukládané žalobkyni (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu HFB a další v. Komise, bod 227 výše, bod 608; a rozsudek Soudu ze dne 8. července 2004, Corus UK v. Komise, T‑48/00, Sb. rozh. s. II‑2325, body 192 a 193).

489    Na základě těchto skutečností je namístě připomenout, že v souladu s bodem B sdělení o spolupráci je „k nejméně 75% snížení pokuty, která by podniku měla být uložena, kdyby nespolupracoval, nebo dokonce k úplnému osvobození od pokuty, oprávněn“ podnik, který:

„a)      oznámí tajnou kartelovou dohodu Komisi předtím, než Komise na základě rozhodnutí provede šetření u podniků, které jsou stranami kartelové dohody, pokud Komise již nedisponuje informacemi, které jsou dostatečné k prokázání existence oznámené kartelové dohody;

b)      je první, kdo poskytne určující důkazy k prokázání existence kartelové dohody;

c)      ukončil svou účast na protiprávním jednání nejpozději v okamžiku, kdy oznámí kartelovou dohodu;

d)      poskytne Komisi všechny užitečné informace, jakož i všechny dokumenty a důkazy týkající se kartelové dohody, kterými disponuje, a bude stále a plně spolupracovat v průběhu celého šetření;

e)      nepřinutil jiný podnik k účasti na kartelové dohodě, ani neměl iniciativní nebo určující roli v protiprávním jednání.“ (neoficiální překlad)

490    Pokud jde konkrétněji o podmínku uvedenou v písm. b), žalobkyně tvrdí, že u protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E přece jen byla společně s Roche prvním podnikem, který poskytl určující důkazy k prokázání existence kartelové dohody, což učinila ústně na schůzce s útvary Komise dne 17. května 1999, tedy dva dny předtím, než svůj první písemný příspěvek předložila Aventis.

 K pojmu „určujících důkazů“ ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci

491    Žalobkyně, která své stanovisko v tomto ohledu upřesnila v odpovědi na písemnou otázku Soudu v rámci organizačních procesních opatření, má za to, že jestliže Komise obdrží dobrovolné přiznání o existenci protiprávní dohody, dotčených výrobcích, zúčastněných podnicích, zeměpisném dosahu a délce trvání, neexistuje sebemenší pochybnost o tom, že má k dispozici „určující důkazy“ o existenci kartelové dohody ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci. Pojem určujících důkazů se dle jejího názoru nemůže vztahovat na veškeré skutečnosti, jež Komise nezbytně potřebuje k přípravě rozhodnutí, kterým se shledává protiprávní jednání, nýbrž se vztahuje na skutečnosti umožňující orgánu seznámit se s existencí kartelové dohody, využít své pravomoci k provedení šetření a získat veškeré dodatečné informace, které bude považovat za nutné pro účely oznámení námitek a pro účely rozhodnutí. Žalovaná naopak tvrdí, že důkaz je určující, jestliže sám o sobě umožňuje Komisi přijmout rozhodnutí, kterým se shledává protiprávní jednání, a nikoli jestliže jí pouze umožňuje zaslat žádosti o informace.

492    V tomto ohledu je namístě se domnívat na rozdíl od toho, co tvrdí žalovaná, že pojem určujících důkazů se nevztahuje na důkazy, které jsou samy o sobě dostatečné k prokázání existence kartelové dohody, jak ukazuje srovnání s pojmy užitými v bodě B písm. a) sdělení o spolupráci, jenž obsahuje právě přídavné jméno „dostatečné“, které není naopak použito v bodě B písm. b) tohoto sdělení (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 70 výše, bod 362).

493    Kromě toho, pokud důkazy uvedené v bodě B písm. b) tohoto sdělení nemusí být nezbytně samy o sobě dostatečné k prokázání existence kartelové dohody, musí být nicméně určující pro tentýž účel. Nesmí se tedy jednat jenom o pouhý ukazatel směru, kterým má Komise vést šetření, ale o důkazní prostředek, který může být přímo použit jako hlavní důkazní podklad pro rozhodnutí o zjištění protiprávního jednání.

494    Otázku, zda v projednávané věci žalobkyně splnila podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, je třeba zkoumat z hlediska pojmu „určujících důkazů“ chápaného ve výše uvedeném smyslu.

 K otázce, zda lze určující důkazy ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci poskytnout ústně

495    Pokud jde o otázku, zda určující důkazy ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci mohou být poskytnuty ústně, žalovaná v odpovědi na písemnou otázku položenou Soudem v rámci organizačních procesních opatření upřesnila, aniž by tuto možnost otevřeně zpochybnila, že důkazy poskytnuté ústně musejí být potvrzeny písemně, aby bylo možné je vzít v úvahu v rámci uvedeného bodu B. Tento postoj, který žalovaná zopakovala na jednání a který je odůvodněn nutností umožnit ostatním podnikům, aby se vyjádřily k veškerým důkazům, které Komise proti nim použije, není zcela jednoznačný, poněvadž žalovaná zejména neupřesňuje, zdali k tomu, aby dotčený podnik splnil podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, písemné potvrzení musí anebo nemusí nutně předcházet případným příspěvkům, které by po ústním předání důkazů tímto podnikem učinily jiné podniky ve snaze získat výhody plynoucí z uvedeného sdělení.

496    Jak již žalobkyně správně připomenula na jednání, Soud v této souvislosti ve svém rozsudku ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše (bod 431), potvrdil, byť v souvislosti s uplatněním bodu D odst. 2 první odrážky sdělení o spolupráci, že ústní předání informací Komisi lze zohlednit pro účely uplatnění výhod stanovených v tomto sdělení. Soud poznamenal, že podle výše uvedeného ustanovení mohou nejen „dokumenty“, ale také „informace“ sloužit jako „důkazy“, které přispějí k potvrzení existence protiprávního jednání, a dovodil z toho, že uvedené informace nemusejí být nutně poskytovány v písemné podobě.

497    Tyto úvahy jsou též mutatis mutandi relevantní v souvislosti s uplatněním bodu B sdělení o spolupráci, jelikož podmínka uvedená v písm. b) odkazuje na „určující důkazy“ a nikoli na dokumenty a v podmínce zakotvené v písm. d) jsou zároveň vyjmenovány „užitečné informace“, „dokumenty“ a „důkazy“.

498    Ústní předání informací krom toho nemá žádné vážnější nepříznivé důsledky z hlediska právní jistoty, neboť informace poskytnutá ústně orgánu veřejné správy v rámci schůzky může být obyčejně zachycena a uchována na zvukovém záznamu nebo zaznamenána písemně do protokolu.

499    Tvrzení uplatněné žalovanou na jednání, podle kterého Komise není povinna pořizovat protokoly ze schůzek s osobami nebo podniky, je třeba přesněji rozlišit.

500    Je sice pravdou, že taková obecná povinnost žalovanému orgánu nepřísluší (viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 28. dubna 1999, Endemol v. Komise, T‑221/95, Recueil, s. II‑1299, bod 94, a rozsudek Soudu Atlantic Container Line a další v. Komise, bod 47 výše, bod 351).

501    Neexistence výslovného ustanovení, které by vyžadovalo pořízení protokolu, nicméně nevylučuje, že v určitém případě může mít Komise povinnost v protokolu uchovat prohlášení, která obdrží. Taková povinnost totiž může v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu vyplývat přímo ze zásady řádné správy, na niž poukázala žalobkyně ve své řeči a která je součástí záruk poskytnutých právním řádem Společenství ve správních řízeních (viz rozsudek ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše, bod 99, a v něm uvedená judikatura).

502    Přitom je třeba mít za to, že jakmile určitý podnik naváže kontakt s Komisí za účelem spolupráce, která by mohla být odměněna v souladu se sdělením o spolupráci, a v této souvislosti se uspořádá schůzka mezi útvary orgánu a tímto podnikem, musí být na základě zásady řádné správy pořízen z takové schůzky protokol obsahující to podstatné, co bylo na schůzce vyřčeno, či přinejmenším zvukový záznam, jestliže o to dotčený podnik požádá nejpozději na počátku schůzky.

503    Ústní informace zajisté představuje nevýhodu v tom, že její předání Komisi vyžaduje součinnost Komise, a je tedy podmíněno pracovním rozvrhem zmocněnců tohoto orgánu a dostupností nezbytných prostředků (jednací místnosti, záznamová zařízení atd.). Tato nevýhoda však není rozhodující, jde‑li o to, zda lze ústní informaci připustit za účelem uplatnění bodu B sdělení o spolupráci.

504    Požádá-li několik podniků o setkání se zmocněnci Komise za účelem spolupráce, která by jim mohla zajistit imunitu nebo snížení pokuty, orgán může a musí dbát na to, aby sám nebyl tím, kdo narušuje podmínky soutěže mezi podniky, jež přímo souvisejí s uplatněním podmínky uvedené v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci.

505    Dále ústní předání informací musí být právě z důvodu nezbytné součinnosti ze strany Komise v zásadě považováno za pomalejší způsob spolupráce než předání informací písemně, jež nevyžaduje žádnou součinnost Komise, a není tedy podmíněno dostupností zdrojů tohoto orgánu. Pokud se dotčený podnik rozhodne, že informace předá ústně, musí si tedy být vědom, že se vystavuje nebezpečí, že jiný podnik Komisi doručí určující důkazy k prokázání existence kartelové dohody písemně a dříve.

506    Proto je třeba učinit závěr, že určující důkazy ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci mohou být poskytnuty též ústně.

 K otázce, zda žalobkyně na schůzce s útvary Komise dne 17. května 1999 poskytla určující důkazy k prokázání existence kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E

507    Předtím, než žalobkyně odkázala na schůzku konanou dne 17. května 1999, uvedla, že ve svém dopise ze dne 6. května 1999 určeném K. Van Miertovi informovala Komisi zejména o existenci protiprávních kartelových dohod v odvětví vitaminů a označila Roche a sama sebe za účastníky těchto dohod. Obsah tohoto dopisu však ve skutečnosti ukazuje, že žalobkyně pouze oznámila, že ve Spojených státech probíhá šetření proti výrobcům vitaminů, včetně žalobkyně, „pro podezření o existenci tajných dohod v odvětví vitaminů v rozporu s právem hospodářské soutěže“. Proto je třeba konstatovat, že žalobkyně tímto dopisem nesdělila Komisi, že v odvětví vitaminů existovaly protiprávní kartelové dohody, jichž se účastnila, ale pouze se zmínila o „šetření […] probíhajícím […] ve Spojených státech“ a o „podezření o tajných dohodách“, což vůbec není přiznáním protiprávního jednání z její strany. Skutečnost, že žalobkyně rovněž upřesnila, že poskytuje podporu v rámci amerického šetření, a vyjádřila přání jednat o věci s Komisí podobně jako Roche „s cílem dosáhnout spolupráce v rámci programu shovívavosti Společenství“, na tomto zjištění nic nemění.

508    Po takto provedeném upřesnění je třeba zjistit, jaké informace žalobkyně poskytla Komisi na schůzce konané dne 17. května 1999.

509    Je nesporné, že z této schůzky nebyl pořízen žádný protokol, a to ani v den jejího konání, ani později, a že nebyl pořízen ani zvukový záznam, z nějž by bylo možné provést přepis. Žalobkyně upozorňuje na skutečnost, že Komise opomenula tyto formality zajistit, přičemž však nijak netvrdí, že by tento orgán skutečně žádala, aby tak učinil. Za těchto podmínek nelze orgánu vytýkat, že se takového opomenutí dopustil.

510    Navíc i kdyby v daném případě bylo toto opomenutí zaviněné, samo o sobě neodůvodňuje, aby bylo vyhověno nárokům žalobkyně.

511    Z písemností žalobkyně totiž jasně vyplývá (viz zejména body 180 a 183 žaloby a body 117 a 120 repliky), že tato tvrdí, že Komisi na schůzce konané dne 17. května 1989 informovala:

a)      o existenci protiprávních dohod týkajících se jistých vitaminových výrobků, včetně vitaminů A a E, a narušujících trh EHP;

b)      o hlavních účastnících těchto dohod, včetně oněch čtyř účastníků zapojených do dohod týkajících se vitaminů A a E (Roche, BASF, Aventis a Eisai);

c)      o povaze těchto dohod, tedy dohod o stanovení cen a o rozdělení prodejů a kapacit;

d)      o době trvání těchto dohod (od roku 1989 do roku 1999).

512    Žalovaná nezpochybnila, že jí žalobkyně tyto důkazy sdělila na uvedené schůzce, i když se domnívá, že tyto důkazy nejsou „určující“ ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci.

513    Žalobkyně naproti tomu netvrdila, že by její zástupci na této schůzce Komisi nabídli konkrétní informace o fungování oznámených kartelových dohod, o schůzkách mezi výrobci a o přesném obsahu toho, co výrobci sjednali v rámci těchto schůzek. Z prohlášení J. Scholze krom toho vyplývá, že schůzka trvala přibližně pouze hodinu, což pravděpodobně nemohlo stačit, aby oba podniky poskytly podrobný popis kartelových dohod.

514    Je třeba ostatně poznamenat, že žalovanou předložený přepis rukou psaných poznámek, které měly být na uvedené schůzce pořízeny pro vnitřní potřeby pracovníkem pověřeným vedením spisu (dále jen „rukou psané poznámky“), rovněž neukazuje na to, že by v rámci jednání na schůzce 17. května 1999 mezi zmocněnci Komise a zástupci Roche a BASF došlo k předání takových informací. Nutno uvést, že žalobkyně si sice stěžuje na to, že neobdržela kopii tohoto dokumentu přes četné žádosti adresované Komisi již před podáním žaloby, nezpochybnila však ani jeho předložení ani obsah a dokonce tvrdila, že tento dokument v mnoha ohledech potvrzuje její skutková a právní tvrzení ohledně uvedené schůzky.

515    Rukou psané poznámky navíc svědčí o tom, že kromě poskytnutí důkazů, které jsou uvedeny v bodě 511 výše, se toto jednání netýkalo ani tak dotčených kartelových dohod, jako spíše způsobů spolupráce obou podniků. Poznámky zejména ukazují na jistou opatrnost na straně zástupců Roche a BASF a na jimi přiznanou nevoli poskytnout Komisi přesnější informace nebo dokumenty před skončením řízení o hromadných žalobách (viz bod 481 výše), které proti nim byly podány ve Spojených státech. Pokud jde o Roche, z těchto poznámek vyplývá, že její zástupci dokonce prohlásili, že nemají k dispozici skutkové okolnosti a že je pořídí od amerických advokátů Roche.

516    Soud každopádně nemusí rozhodovat o otázce, zda žalobkyně na schůzce dne 17. května 1999 projevila neochotu poskytnout dokumenty před skončením řízení o hromadných žalobách, jak to tvrdí žalovaná, neboť důležité je pouze to, jaké důkazy byly na této schůzce žalobkyní skutečně poskytnuty a zda tyto důkazy lze či nelze považovat za „určující“ k prokázání existence dotčených protiprávních jednání.

517    Důkazy, které měla žalobkyně dle vlastního tvrzení poskytnout na schůzce dne 17. května 1999 a které jsou uvedeny v bodě 511 výše, sice orgánu zcela jistě umožňovaly zasílat žádosti o informace, či dokonce nařídit ověření, takřka celá práce na rekonstrukci a prokázání skutkových okolností však byla ponechána na orgánu, nehledě na uznání odpovědnosti ze strany žalobkyně, což však zjevně nelze říci o zevrubném popisu protiprávních činností týkajících se vitaminů A a E poskytnutém Aventis v jejím prohlášení ze dne 19. května 1999.

518    Aniž by bylo nutné provádět výslech svědků požadovaný žalovanou ohledně údajné neochoty žalobkyně poskytnout dokumenty před skončením řízení o hromadných žalobách, je tedy třeba konstatovat s ohledem na úvahy obsažené v bodech 492 až 494 výše, že uvedené důkazy nelze kvalifikovat jako „určující k prokázání existence“ kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci.

519    Proto je třeba učinit závěr, že žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínku stanovenou v tomto ustanovení, pokud jde o uvedená protiprávní jednání.

 K otázce, zda Komise neoprávněně zdržovala převzetí informací nabízených žalobkyní

520    Argumentace, kterou žalobkyně uplatnila podpůrně a podle níž jí v poskytnutí určujících důkazů k prokázání protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E na schůzce konané dne 17. května 1999 bránil protiprávní požadavek Komise na předložení listinných důkazů (viz body 472 až 474 výše), se v podstatě dělí na dvě části. Žalobkyně uplatňuje výhrady k údajnému odmítnutí Komise přijmout dodatečné důkazy navržené BASF v průběhu schůzky dne 17. května 1999 a zejména zajistit v krátké době slyšení hlavních zaměstnanců zapojených do kartelových dohod. Dále Komisi vytýká, že ji neupozornila na nedostatečnost ústních prohlášení pro účely uplatnění podmínky uvedené v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci.

521    Vzhledem k tomu, že tato podmínka může být případně splněna též ústním předáním informací, jak je uvedeno v bodech 495 až 506 výše, druhá část podpůrně uplatněné argumentace žalobkyně je bezpředmětná. Pakliže se žalobkyně touto částí své argumentace rovněž domáhá, aby bylo určeno, že Komise ji měla v každém případě uvědomit o nedostatečnosti informací poskytnutých v průběhu schůzky konané dne 17. května 1999 pro účely uplatnění podmínky uvedené v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, a upozornit ji tak na nutnost tyto informace neprodleně doplnit, je třeba shodně s žalovanou uvést, že orgán takovou povinnost neměl. Bod E odst. 2 uvedeného sdělení totiž upřesňuje, že „[t]eprve v okamžiku, kdy Komise přijme své rozhodnutí, posoudí, zda jsou splněny podmínky zakotvené v [bodech] B, C nebo D“.

522    Pokud jde o první část argumentace, jíž žalobkyně uplatnila podpůrně, je třeba úvodem podotknout, že i kdyby byla Komise povinna přijmout nabídku podniku, že jí poskytne své zaměstnance k podání svědectví, nemohla by tato nabídka sama o sobě stačit k tomu, aby tento podnik splnil podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci. Tato podmínka totiž vyžaduje, aby byly Komisi skutečně poskytnuty určující důkazy, přičemž pouhé nabídnutí nebo oznámení zdroje, kde lze tyto důkazy získat, není dostačující.

523    Žalobkyně sice v bodě 189 své žaloby tvrdí, že „Komise odmítla přijmout dodatečné důkazy, které navrhla BASF v průběhu schůzky“, neuvádí však, že by zmocněnci Komise během uvedené schůzky jejím zástupcům bránili v poskytnutí dodatečných informací, které by byly s to učinit z důkazů předaných žalobkyní při této příležitosti určující důkazy ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci, nebo že by je od poskytnutí takových informací přinejmenším odrazovali. Žalobkyně pouze upřesňuje, že orgán odmítl přijmout dodatečná svědectví v krátkém čase a cituje úryvky z prohlášení J. Scholze, které neodkazují na žádný jiný typ důkazu než navrhovaná svědectví. Žalobkyně krom toho nijak neupřesňuje povahu dodatečných informací, které mohli její zástupci poskytnout v průběhu schůzky a které nepředali kvůli údajnému požadavku zmocněnců Komise na poskytnutí listinných důkazů.

524    Je tedy třeba posoudit, zda odmítnutí těchto svědectví, což žalovaná nezpochybňuje, mohlo mít protiprávní následek v tom smyslu, že jiný podnik (Aventis) předešel žalobkyni a poskytl Komisi určující důkazy k prokázání existence dotčených protiprávních jednání, přičemž se podotýká, že toto odmítnutí nemůže být v žádném případě příčinou toho, že žalobkyně v průběhu schůzky dne 17. května 1999 neposkytla určující důkazy.

525    V tomto ohledu je třeba se domnívat, že odmítnutí těchto svědectví Komisí nebylo neodůvodněné, přičemž není nutné rozhodovat o otázce, zda ústní svědectví navržená žalobkyní na schůzce dne 17. května 1999 překračují rámec pravomocí svěřených Komisi nařízením č. 17 a nařízením č. 2842/98, jak to uplatňuje žalovaná.

526    Nic totiž žalobkyni nebránilo v tom, aby sama vyslechla dotčené zaměstnance a předala neprodleně písemně Komisi takto získané informace. Žalobkyně krom toho neměla zapotřebí součinnosti Komise při pořizování informací od svých zaměstnanců, jelikož Komise beztak neměla žádnou pravomoc požadovat, aby se tito zaměstnanci dostavili k podání svědectví. Za těchto podmínek byla Komise oprávněna žalobkyni vyzvat, aby postupovala tímto způsobem, a zbytečně tak nezvyšovala pracovní zátěž orgánu, a to v souladu se zásadou hospodárnosti a řádné správy. Navíc vzhledem k tomu, že dotčená svědectví jsou stejně jako informace předané na schůzce dne 17. května 1999 ústním sdělením informací Komisi, měla být tato svědectví považována z důvodů uvedených v bodě 505 výše a na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, za v zásadě pomalejší způsob než písemné předání informací, takže Komisi nelze vytýkat, že žalobkyni vyzvala, aby postupovala tímto druhým způsobem.

527    V projednávané věci tedy nic nenasvědčuje tomu, že by skutečnost, že Aventis předstihla žalobkyni s předáním určujících důkazů k prokázání existence kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E, bylo možné přičíst na vrub nesprávnému postupu orgánu.

 Závěr

528    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by se Komise dopustila nesprávného posouzení, když měla v Rozhodnutí za to, že BASF nemůže mít nárok na výhody podle bodu B sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E, z toho důvodu, že nesplnila podmínku uvedenou v písm. b) tohoto bodu.

b)     K otázce, zda žalobkyně splnila podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, pokud jde o osm protiprávních jednání, za která jí byla uložena pokuta

529    V bodě 744 odůvodnění Rozhodnutí měla Komise za to, že „Roche a BASF hrály iniciativní nebo určující roli v protiprávních jednáních týkajících se trhů s vitaminy A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenem a karotenoidy, jak to popisují [body 567 až 569 a 584 odůvodnění]“, a dospěla k závěru, že ani jeden z těchto podniků tedy nesplňuje podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci.

530    Úvahy žalobkyně a žalované obsažené v jejich písemnostech a věnované tomuto posouzení Komise, které bylo zpochybněno v rámci tohoto žalobního důvodu, se omezují na pouhý odkaz na argumenty, které uplatňují v rámci analýzy pátého žalobního důvodu ve snaze vyvrátit, respektive uplatnit roli BASF jakožto vůdce nebo podněcovatele v těchto kartelových dohodách, na jejímž základě byly základní částky pokut uložených žalobkyni zvýšeny o 35 % (viz body 475 a 482 výše).

531    Přitom je třeba poznamenat, že Komise v Rozhodnutí (bod 744 odůvodnění) odůvodnila své posouzení, podle nějž BASF a Roche nesplňují podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, odkazem na iniciativní nebo určující roli těchto podniků v protiprávních jednáních, popsanou v bodech 567 až 569 a 584 odůvodnění Rozhodnutí, kdežto v bodech 712 až 718 odůvodnění a bez odvolání na body 567 až 569 a 584 odůvodnění se orgán zabýval vedoucí úlohou BASF a Roche a podněcováním z jejich strany jakožto přitěžující okolností.

532    Body 567 až 569 a 584 odůvodnění, vložené do rámce popisu „povahy protiprávních jednání v projednávané věci“, obsahují, pakliže se konkrétně týkají žalobkyně:

–        obecné úvahy podobné úvahám obsaženým v bodech 713 až 717 odůvodnění (o tom, že Roche a BASF jsou dvěma hlavními světovými výrobci vitaminů, o „společné frontě“ utvořené Roche a BASF při vytváření a provádění dohod a o jejich společném cíli spočívajícím v rozdělení všech jednotlivých trhů s vitaminy), jakož i další obecné úvahy (Roche a BASF prodávaly významnou část své produkce formou premixů obsahujících více vitaminů);

–        obecná posouzení k roli Roche a BASF („podněcovatelem a hlavním příjemcem prospěchu“ z tajných dohod byla Roche; BASF „hrála velmi významnou roli hned po Roche“);

–        uvedení skutkových okolností či úvah souvisejících s konkrétně uvedenými skutkovými okolnostmi („ve skutečnosti začala kartelová dohoda v celosvětovém měřítku platit ve stejný okamžik pro vitaminy B1, B2, B5, B6 a C a pro kyselinu listovou, a to při návštěvě vysokých představitelů Roche a BASF v Japonsku ve dnech 30. a 31. ledna 1991“; „[s]polečně se [Roche a BASF] podařilo, že se společnost Eisai připojila k jejich ,klubu‘ v případě vitaminu E“).

533    Na základě výzvy, učiněné v rámci organizačních procesních opatření, směřující k upřesnění důkazů, o něž se žalovaná opírá při obhajobě opodstatněnosti svého posouzení, podle kterého BASF nesplnila podmínky uvedené v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, žalovaná připomenula různé skutkové okolnosti zmiňované v Rozhodnutí, na nichž se zakládá její obhajoba vůči pátému žalobnímu důvodu a které mají v případě žalobkyně odůvodňovat uplatnění přitěžující okolnosti spočívající v roli vůdce nebo podněcovatele. Ve své odpovědi naproti tomu opomenula jakkoli odkázat na úvahy, posouzení či skutkové okolnosti uvedené v bodech 567 až 569 a 584 odůvodnění Rozhodnutí, na něž odkazuje bod 744 odůvodnění.

534    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že žalovaná před Soudem předkládá nové odůvodnění pro své posouzení, podle kterého Roche a BASF hrály iniciativní nebo určující roli v protiprávních jednáních, která jsou předmětem projednávané věci. Soud toto nové odůvodnění vezme v úvahu pouze v případě, že bude nucen konstatovat protiprávnost tohoto posouzení, tak jak bylo odůvodněno v Rozhodnutí, a využije tudíž své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci.

535    Je třeba podotknout, že zatímco bod B písm. e) sdělení o spolupráci hovoří jmenovitě o iniciativní nebo určující roli v protiprávním jednání, bod 2 třetí odrážka pokynů zmiňuje jako přitěžující okolnost vedoucí úlohu při protiprávním jednání nebo podněcování k němu.

536    Je namístě se domnívat, že výrazy použité v každém z těchto dvou ustanovení mají v zásadě stejný dosah. Krom toho na základě výzvy učiněné v rámci organizačních procesních opatření, aby se k tomu žalovaná vyjádřila, tato zejména uvedla, že výrazy „vedoucí úloha“ a „určující role“ byly v kontextu Rozhodnutí použity jako synonyma, a neodpověděla kladně na otázku Soudu, zda by bylo možné roli BASF v protiprávních jednáních, která jsou předmětem projednávané věci, považovat za „určující“ ve smyslu bodu B písm. e) sdělení o spolupráci i v případě, že by zde nebylo možné hovořit o vedoucí úloze.

537    Podobně, jak bylo rozhodnuto v bodech 296 až 300 výše, obecné úvahy uvedené v bodě 532 první odrážce výše nepostačují jako důkaz o tom, že se žalobkyně dopouštěla podněcování v protiprávních jednáních, o něž v projednávané věci jde, nebo že v nich zastávala vedoucí úlohu.

538    Stejně je tomu tak v případě tvrzení, podle nějž BASF „hrála velmi významnou roli hned po Roche“ a které zjevně naznačuje, že žalobkyně nebyla ani tak vůdcem jako spíše následovatelem.

539    Pokud jde o poznámku, že „ve skutečnosti začala kartelová dohoda v celosvětovém měřítku platit ve stejný okamžik pro vitaminy B1, B2, B5, B6 a C a pro kyselinu listovou, a to při návštěvě vysokých představitelů Roche a BASF v Japonsku ve dnech 30. a 31. ledna 1991“, nejenže se zdá být v rozporu s obecným přístupem uplatňovaným v Rozhodnutí, a sice že u každého vitaminového výrobku se jednalo o odlišnou kartelovou dohodu, ale navíc je každopádně v tomto kontextu bezvýznamná, poněvadž skutečnost, že se představitelé Roche a BASF v lednu 1991 vydali do Japonska, nelze chápat tak, že tyto podniky byly v případě protiprávních jednání týkajících se uvedených výrobků podněcovateli nebo vůdci. Žalobkyně se ostatně ani neúčastnila na kartelových dohodách týkajících se vitaminu B6 a kyseliny listové.

540    Pokud se konečně jedná o tvrzení, že se Roche a BASF společně podařilo získat Eisai pro kartelovou dohodu týkající se vitaminu E, v bodě 336 výše již bylo konstatováno, že Komise v Rozhodnutí nijak nepodložila své tvrzení, že se žalobkyně dopouštěla podněcování, což by odůvodňovalo zvýšení pokuty na základě přitěžujících okolností, a dále že Roche sama podnikla kroky u Eisai za účelem jejího případného přistoupení k uvedené kartelové dohodě, jak to vyplývá z bodů 212 a 234 odůvodnění Rozhodnutí.

541    Z výše uvedeného vyplývá, že odůvodnění, na jehož základě Komise dospěla v Rozhodnutí k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, pokud jde o všechna protiprávní jednání v projednávané věci, je vadné, a že Rozhodnutí je tedy v tomto ohledu protiprávní.

542    V návaznosti na takto konstatovanou protiprávnost je tedy Soud nucen přihlédnout v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ke skutkovým okolnostem, které před ním uplatnila žalovaná s cílem dokázat, že žalobkyně hrála iniciativní nebo určující roli, neboli roli podněcovatele či vůdce, v protiprávních jednáních, která jsou předmětem projednávané věci, a že proto nesplnila shora uvedenou podmínku.

543    Soud se však již těmito okolnostmi zabýval ve své analýze pátého žalobního důvodu (viz body 304 až 463 výše) a dospěl k závěru, že prokazují právně dostačujícím způsobem, že žalobkyně hrála vedoucí úlohu v protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A, E a B5, ale že právně dostačujícím způsobem neprokazují, že by žalobkyně hrála roli vůdce nebo podněcovatele v protiprávních jednáních týkajících se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů. Krom toho není tvrzeno ani nevyplývá ze spisu, že žalobkyně nutila ostatní podniky k účasti v posledně uvedených protiprávních jednáních.

544    Vzhledem k tomu, že žalobkyně touto žalobou nezpochybňuje svou vedoucí úlohu či podněcování v protiprávním jednání týkajícím se vitaminu B2, je namístě učinit závěr, že nesplnila podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkajících se vitaminů A, E, B2 a B5, zatímco ji splnila, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů.

545    Z toho vyplývá, že žalobkyně nemá nárok na uplatnění bodu B uvedeného sdělení, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A, E, B2 a B5.

546    Pokud se naopak jedná o protiprávní jednání týkající se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů, Soudu přísluší v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci posoudit, zda žalobkyně splnila rovněž ostatní kumulativně stanovené podmínky obsažené v bodě B sdělení o spolupráci, aby jí tak bylo případně možné přiznat nárok na neuložení pokuty nebo na „velmi významné“ snížení částky pokuty podle téhož bodu.

c)     K otázce, zda žalobkyně splnila podmínky uvedené v bodě B písm. a) až d) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů

 K podmínkám uvedeným v písm. a), c) a d)

547    Pokud se jedná o podmínku uvedenou v bodě B písm. c) sdělení o spolupráci, ta je zjevně splněna pro každé z protiprávních jednání týkajících se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů, a to na základě informací o délce trvání těchto protiprávních jednání obsažených v Rozhodnutí. Z čl. 1 odst. 2 písm. b) výroku Rozhodnutí zejména vyplývá, že všechna tato čtyři protiprávní jednání již skončila nejpozději v prosinci 1998, tedy předtím, než žalobkyně poskytla spolupráci při šetření Komise.

548    Pokud jde o podmínky uvedené v písm. a) a d) uvedeného bodu, žalovaná v rámci provádění organizačních procesních opatření nařízených Soudem uvedla, že pokud jde o ona čtyři dotčená protiprávní jednání, žalobkyně tyto podmínky splnila. Žádná ze skutečností obsažených ve spisu patrně neodůvodňuje, aby se Soud od tohoto posouzení odchyloval.

 K podmínce uvedené v písm. b)

549    Pokud se konečně jedná o podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, je třeba připomenout, že v bodě 743 poslední větě odůvodnění Rozhodnutí měla Komise za to, že „Roche a BASF jí prostřednictvím dokumentů předložených jejím útvarům v době od 2. června 1999 do 30. července 1999 jako první poskytly určující důkazy k prokázání existence tajných dohod týkajících se trhů s vitaminy B2, B5, C a D3, betakarotenem a karotenoidy“. Ze znění této věty nelze zjistit, zda se Komise domnívala, že Roche a BASF splňují společně podmínku uvedenou v bodě B písm. b) pro každé z uvedených protiprávních jednání. Smyslem této věty je krom toho pouze odůvodnit závěr obsažený v bodě 745 první větě odůvodnění, podle nějž nebylo ostatním dotyčným podniků umožněno tuto podmínku splnit.

550    S ohledem na znění bodu B písm. b) sdělení o spolupráci, jehož účelem je odměnit velmi významným snížením pokuty pouze ten jediný podnik, který skutečně jako „první“ poskytl určující důkazy (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 15. června 2005, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 70 výše, bod 365), nelze tvrdit, že Roche a BASF splnily společně podmínku uvedenou v bodě B písm. b) pro každé z protiprávních jednání týkajících se vitaminů C a D3, betakarotenu a karotenoidů, jelikož ze spisu vyplývá, že tyto podniky nemohly poskytnout takové důkazy v tentýž den.

551    Jak již bylo rozhodnuto v bodech 517 a 518 výše ohledně protiprávních jednání týkajících se vitaminů A a E na základě úvah, které jsou relevantní též pro ostatní protiprávní jednání v projednávané věci, na schůzce konané dne 17. května 1999 v prostorách Komise, jíž se Roche a BASF účastnily společně, tyto podniky neposkytly určující důkazy k prokázání žádného protiprávního jednání. Ze spisu dále vyplývá, že v době od 2. června do 30. července 1999, jak se uvádí v bodě 743 odůvodnění Rozhodnutí, BASF a Roche nikdy nepředložily informace v tentýž den.

552    Soud tedy musí v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci ověřit, zda určující důkazy k prokázání existence protiprávních jednání týkajících se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů poskytla jako první žalobkyně, nebo Roche.

–       Protiprávní jednání týkající se vitaminu D3

553    Ze spisu vyplývá, že jediný příspěvek k protiprávnímu jednání týkajícímu se vitaminu D3, který BASF Komisi poskytla po schůzce konané dne 17. května 1999 v prostorách tohoto orgánu, je obsažen v jejím prohlášení ze dne 15. června 1999, které Komise obdržela téhož dne. Tento příspěvek spočívá ve vymezení délky trvání tohoto protiprávního jednání (od roku 1993 do roku 1997) a obsahuje dalších 16 řádků, z nichž jen 9 je věnováno kartelové dohodě a z nichž krom uvedené délky trvání vyplývají pouze účastníci kartelové dohody a „celková idea“ kartelové dohody, a sice idea nerozšiřování tržních podílů. Jsou zde uvedena jména tří zástupců oněch tří zúčastněných podniků, není zde však žádná informace o konkrétních skutkových okolnostech, které by bylo možné považovat za skutečnosti zakládající protiprávní jednání. Popis skutkových okolností týkajících se této kartelové dohody, obsažený v bodech 459 až 483 odůvodnění Rozhodnutí, se krom toho zakládá zásadně na důkazech, které poskytla Roche a hlavně Solvay.

554    Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že by Komisi poskytla v průběhu správního řízení určující důkazy k prokázání existence protiprávního jednání týkajícího se vitaminu D3.

555    Proto je třeba učinit závěr, že pokud jde o toto protiprávní jednání, žalobkyně nesplnila podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, a nemůže se tedy tohoto bodu dovolávat.

–       Protiprávní jednání týkající se vitaminu C, betakarotenu a karotenoidů

556    Je třeba uvést, že po schůzce konané dne 17. května 1999 se žalobkyně poprvé písemně obrátila na Komisi dopisem ze dne 21. května 1999, jenž byl orgánu doručen téhož dne a v němž mu v souladu s dohodou učiněnou na této schůzce předala kopii soudního narovnání (viz bod 468 výše), formálně uzavřeného dne 20. května 1999 s ministerstvem spravedlnosti Spojených států, spolu se souvisejícím informačním memorandem.

557    V této dokumentaci však žalobkyně Komisi neposkytla určující důkazy k prokázání existence kartelových dohod týkajících se zejména vitaminu C, betakarotenu a karotenoidů.

558    Dopis ze dne 21. května 1999 totiž obsahuje pouze sdělení, že BASF zahájila přípravu úplné zprávy o jednáních narušujících evropský trh a že s Komisí obnoví kontakt po dokončení této zprávy. I kdyby mělo být soudní narovnání a související informační memorandum v daném kontextu vzato v úvahu nehledě na zveřejnění jejich obsahu ministerstvem spravedlnosti Spojených států již 20. května 1999, jak to dokládají tiskové zprávy připojené v přílohách D.4 a D.5 dupliky, vyplývá z nich v souvislosti s tajnými praktikami pouze jejich povaha a délka trvání a dotčené vitaminové výrobky (které beztak nezahrnovaly karotenoidy), a dále pak nepřímo jména několika zúčastněných zaměstnanců BASF, aniž však v nich byla uvedena sebemenší konkrétní skutková okolnost zakládající protiprávní jednání.

559    Naproti tomu je třeba mít za to, že žalobkyně svým následným příspěvkem, a sice prohlášením ze dne 15. června 1999, orgánu poskytla určující důkazy k prokázání existence kartelových dohod týkajících se vitaminu C, betakarotenů a karotenoidů, jelikož se tyto důkazy netýkaly pouze účastníků, povahy a délky trvání protiprávních jednání, ale také konkrétních skutečností zakládajících protiprávní jednání.

560    Pokud se totiž jedná o kartelovou dohodu týkající se vitaminu C, toto prohlášení uvádí vedle účastníků kartelové dohody a dotčeného období trvání protiprávního jednání také jisté schůzky a jejich místo konání a účastníky, obsahuje popis vývoje kartelové dohody a přesné údaje o obsahu jednání na jednotlivých zaznamenaných schůzkách (s číselnými údaji o přidělených kvótách), a rovněž z něj vyplývá rozkol mezi Takeda a evropskými výrobci.

561    Pokud jde o kartelové dohody týkající se betakarotenu a karotenoidů, důkazy poskytnuté v prohlášení BASF ze dne 15. června 1999 spočívají u obou protiprávních jednání v celkovém popisu kartelové dohody, zejména s uvedením přesných údajů o účastnících a délce trvání kartelové dohody, o situaci na trhu v okamžiku vytvoření kartelové dohody, o motivaci stran, o datu, místu konání a účastnících zakladatelské schůze kartelové dohody, o dohodě sjednané u této příležitosti ohledně prodejních kvót (s přesnými číselnými údaji o přidělených kvótách), o četnosti, místu konání, celkovém předmětu a účastnících pozdějších schůzek.

562    Žalovaná nezpochybňuje dobrovolnost předání všech těchto důkazů Komisi a ani by ji ostatně zpochybňovat nemohla, navzdory žádosti o informace ze dne 26. května 1999 zaslané Komisí žalobkyni. Prohlášení BASF ze dne 15. června 1999 totiž navazovalo na její sdělení na schůzce dne 17. května 1999, na níž již byla zmíněna existence kartelových dohod dotýkajících se zejména trhu s vitaminem C a betakarotenem. Žádost Komise o informace ze dne 26. května 1999 se krom toho nevztahovala na kartelovou dohodu týkající se karotenoidů. Jak již bylo popsáno v bodě 556 výše, BASF ve svém dopise Komisi ze dne 21. května 1999 mimo jiné potvrdila, že zahájila přípravy na úplné zprávě o protiprávních jednáních narušujících evropský trh a že s Komisí obnoví kontakt po dokončení této zprávy.

563    Ze spisu mimo jiné vyplývá, že jediný příspěvek Roche po schůzce konané dne 17. května 1999, který byl Komisi předložen před 15. červencem 1999, je prohlášení Roche ze dne 2. června 1999, které Komisi došlo dne 4. června 1999.

564    Toto prohlášení, jehož nedůvěrné znění založila žalovaná do spisu v rámci provádění organizačních procesních opatření nařízených Soudem během jednání, se však vztahuje pouze k protiprávním jednáním týkajícím se vitaminů A, E a C. 

565    Vzhledem k tomu, že tedy prohlášení Roche ze dne 2. června 1999 neobsahovalo žádný důkaz ohledně kartelových dohod týkajících se betakarotenu a karotenoidů, je namístě konstatovat, že žalobkyně byla se svým prohlášením ze dne 15. června 1999 skutečně první, kdo poskytl určující důkazy k prokázání existence těchto kartelových dohod. Pokud jde o protiprávní jednání týkající se těchto dvou výrobků, splnila tedy rovněž podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci.

566    Z toho vyplývá, že žalobkyni měl být v souladu s jejím tvrzením přiznán nárok na uplatnění tohoto bodu, pokud se jedná o tato protiprávní jednání.

567    Pokud se naproti tomu jedná o protiprávní jednání týkající se vitaminu C, je třeba učinit opačný závěr, neboť s přihlédnutím k nedůvěrnému znění prohlášení Roche ze dne 2. června 1999 předloženému žalovanou je nutno konstatovat, že Roche byla s tímto prohlášením první, kdo poskytl určující důkazy k prokázání existence kartelové dohody týkající se tohoto vitaminu.

568    Pokud se jedná o tuto kartelovou dohodu, je sice pravdou, že uvedené prohlášení Roche obsahuje zcela jistě mnohem omezenější soubor informací než prohlášení BASF ze dne 15. června 1999, také ono však uvádí údaje o jistých schůzkách a o jejich místu konání a účastnících spolu s popisem, byť velmi stručným, předmětu schůzek. Vzhledem k tomu, že pojem určujících důkazů nelze vykládat tak, že znamená důkazy, které samy o sobě postačují k prokázání protiprávního jednání (viz bod 492 výše), je třeba se domnívat, že v rozsahu, v jakém Roche v uvedeném prohlášení poskytla přesné skutkové okolnosti zakládající protiprávní jednání, byla prvním podnikem, který poskytl určující důkazy ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminu C.

569    Je třeba zdůraznit, že vzhledem k tomu, že žalobkyně podpůrně zvažovala případ, že se Soud neztotožní s její hlavní tezí, podle které BASF a Roche poskytly určující důkazy společně na schůzce dne 17. května 1999, sama ve svém vyjádření k dokumentaci, kterou předložila žalovaná po jednání a která se týkala spolupráce Roche, nezahrnula kartelovou dohodu týkající se vitaminu C mezi kartelové dohody, u nichž měla být považována za první podnik, který poskytl určující důkazy, což učinila proto, že uvedená kartelová dohoda již byla předmětem prohlášení Roche ze dne 2. června 1999. Pokud jde o spolupráci, kterou Roche poskytla v rámci tohoto prohlášení, žalobkyně nezpochybňuje její dobrovolnou povahu, na niž ostatně nemůže mít vliv ani žádost o informace ze dne 26. května 1999, kterou Komise zaslala Roche, a to ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v bodě 562 výše v souvislosti s prohlášením BASF ze dne 15. června 1999.

570    Vzhledem k tomu, že tedy žalobkyně nesplnila podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminu C, nemůže se tohoto bodu dovolávat v souvislosti s tímto protiprávním jednáním.

d)     Uplatnění bodu B sdělení o spolupráci ve vztahu k žalobkyni, pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů

571    Za účelem zajištění ochrany legitimního očekávání, jaké mohl bod B sdělení o spolupráci vyvolat u žalobkyně, přísluší Soudu v rámci výkonu jeho pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, aby určil přiměřenou úroveň snížení pokuty, které má být žalobkyni přiznáno na základě uvedeného bodu, pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů (viz v tomto smyslu rozsudky Soudu Tate & Lyle další v. Komise, bod 190 výše, body 162 až 166; ABB Asea Brown Boveri v. Komise, bod 192 výše, body 244, 245, 260 a 261; ze dne 9. července 2003, Daesang a Sewon v. Komise, T‑230/00, Recueil, s. II‑2733, body 144 a 145, a ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, bod 131 výše, body 416 až 418, 440 a 455).

572    Soud v této souvislosti uvádí, že žalobkyně podnikla před Komisí své první kroky dosti dlouho poté, co antimonopolní orgány Spojených států provedly šetření ohledně tajných praktik týkajících se vitaminů, a krátce před uzavřením soudního narovnání. Ačkoli tedy byla spolupráce BASF dobrovolná, jelikož nebyla důsledkem výkonu vyšetřovacích pravomocí Komise vůči žalobkyni, byla přesto poskytnuta pod nátlakem v důsledku uzavření soudního narovnání a nebezpečí, že budou následovat kroky Komise. Na rozdíl od tajných praktik týkajících se betakarotenu, které zjevně byly předmětem amerického šetření, jak to vyplývá ze stran 3 a 4 informačního memoranda k soudnímu narovnání, sice tajné praktiky týkající se karotenoidů neupoutaly pozornost ministerstva spravedlnosti Spojených států, avšak jejich zjištění v rámci případného šetření Komise, vyvolaného uzavřením a zveřejněním soudního narovnání, jistě nemohlo být vyloučeno.

573    U obou dotčených protiprávních jednání je krom toho nutné vzít v úvahu skutečnost, že role BASF sice nebyla taková, aby v jejím důsledku tento podnik nemohl nesplnit podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, její význam v rámci kartelové dohody tvořené pouze dvěma podniky však zůstává zřejmý. Aktivní role BASF v těchto protiprávních jednáních navíc vyplývá zejména ze skutečnosti, že prováděla kompenzační nákupy u Roche, když se zjistilo, že překročila celkovou kvótu přidělenou pro betakaroten (viz strany 15 a 16 prohlášení BASF ze dne 15. června 1999 a bod 521 odůvodnění Rozhodnutí), a dále ze skutečnosti, že se jí podařilo vyjednat s Roche svůj vstup do segmentu astaxantinu, což je růžový karotenoid (viz strany 16 a 17 prohlášení BASF ze dne 15. června 1999 a body 525 a 527 odůvodnění Rozhodnutí).

574    S ohledem na tyto okolnosti se Soud domnívá, že je třeba žalobkyni na základě bodu B sdělení o spolupráci přiznat 75% snížení částky pokut vypočtené před uplatněním tohoto sdělení, pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů.

e)     Závěr k šestému žalobnímu důvodu

575    Na základě zkoumání tohoto žalobního důvodu a poté, co Soud vykonal svou pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, k níž tento přezkum vedl, je třeba jednak potvrdit, že žalobkyně nemá nárok na uplatnění bodu B sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, a jednak přiznat žalobkyni na základě tohoto bodu 75% snížení částky pokut vypočtené před uplatněním tohoto sdělení, pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů.

F –  K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu, nehledě na sdělení o spolupráci, z nedostatečného snížení částky pokut, které bylo přiznáno žalobkyni za její spolupráci

1.     Argumenty účastnic řízení

576    Žalobkyně Komisi vytýká, že jí nepřiznala, nehledě na sdělení o spolupráci, výraznější snížení částky pokuty na základě spolupráce v rámci šetření prováděném Komisí, která byla dle tvrzení žalobkyně příkladná, protože byla včasná, úplná a trvalá.

577    Zdůrazňuje, že byla prvním podnikem, který nabídl svou spolupráci před zahájením šetření Komise, a že s ní v průběhu celého šetření plně spolupracovala, zejména když jí nabídla, že v krátké době poskytne vrcholové řídící pracovníky BASF, dodala jí zevrubnou a úplnou zprávu o protiprávním jednání, jakož i rozsáhlá užitečná vysvětlení a informace, a to dokonce bez vyžádání, a zaslala Komisi pečlivě sepsané zprávy, které posloužily za podklad pro rozsáhlé části Rozhodnutí. Význam důkazů, jež poskytla BASF, byl uznán na různých místech Rozhodnutí, jež v bodě 745 odůvodnění výslovně připouští, že byly určující k prokázání protiprávních jednání týkajících se vitaminů A, E, B2, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů. Žalobkyně krom toho připomíná, že šla dokonce mnohem dál, než vyžadovaly body B a C sdělení o spolupráci, jelikož na sebe vzala bezprecedentní iniciativu a propustila řadu vrcholových řídících pracovníků, kteří byli přímo odpovědní za kartelovou dohodu, a zavedla doplňkové programy k dodržování antimonopolních právních předpisů a ke zvýšení povědomí o nich, což překračovalo rámec snah, které předtím vyvíjela v této oblasti a které již tak byly dle jejích slov značné.

578    Připomíná, že Soud má neomezenou pravomoc změnit výši pokut a že není vázán pokyny nebo sdělením o spolupráci, a odkazuje v této souvislosti na rozsudek Tate & Lyle a další v. Komise, bod 190 výše (bod 163). Zejména poznamenává, že v tomto rozsudku (bod 165) Soud rozhodl, že 50% snížení částky pokuty, která by byla uložena, pokud by ke spolupráci nedošlo, jaké bylo přiznáno Tate & Lyle, nebylo dostačující s ohledem na význam, trvalost a úplnost spolupráce, kterou nabídla, a že přiznal 60% snížení bez ohledu na významnou roli, jakou Tate & Lyle hrála v rámci kartelové dohody, a na některé nedostatky v její spolupráci. Žalobkyně tedy vyzývá Soud, aby vykonal svou diskreční pravomoc a ještě více snížil částku jí uložených pokut, a to s ohledem na spolupráci, kterou poskytla Komisi.

579    Žalovaná má za to, že návrh žalobkyně na snížení pokut o více než 50 % mimo rozsah působnosti sdělení o spolupráci je neopodstatněný jednak proto, že v Rozhodnutí již bylo přihlédnuto k chování žalobkyně, když jí bylo přiznáno snížení na základě bodu D uvedeného sdělení, a jednak proto, že žalobkyně v žádném případě nezasluhuje snížení pokut mimo rozsah působnosti tohoto sdělení.

2.     Závěry Soudu

580    Podle bodu A odst. 3 první věty sdělení o spolupráci toto sdělení „vymezuje podmínky, za kterých mohou být podniky spolupracující s Komisí v průběhu jejího šetření kartelové dohody osvobozeny od pokuty nebo být oprávněny ke snížení pokuty, kterou by jinak musely zaplatit“. Bod D odst. 1 sdělení o spolupráci tak stanoví ve prospěch dotyčného podniku snížení o 10 až 50 % výše „pokuty, která by mu byla uložena, pokud by ke spolupráci nedošlo“.

581    Žalobkyně, jíž bylo za všechna protiprávní jednání, za která jí byla uložena pokuta, přiznáno snížení o 50 % na základě bodu D sdělení o spolupráci, v podstatě vyzývá Soud, aby posoudil a odměnil její spolupráci a přitom odhlédl od ustanovení tohoto sdělení, jímž Soud není vázán.

582    V této souvislosti je třeba uvést, že přezkum, který má Soud provést v případě rozhodnutí, jímž Komise shledala porušení článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP a uložila pokuty, se omezuje na legalitu tohoto rozhodnutí, a že pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, která Soudu přísluší podle článku 229 ES a článku 17 nařízení č. 17, lze popřípadě vykonat pouze po konstatování protiprávnosti rozhodnutí, kterou dotyčný podnik uplatnil ve své žalobě, a za účelem nápravy následků této protiprávnosti pro stanovení částky uložené pokuty, a to v případě potřeby zrušením či změnou této pokuty.

583    V projednávané věci však žalobkyně tímto žalobním důvodem Komisi nevytýká, že by se z hlediska sdělení o spolupráci dopustila protiprávnosti při posuzování její spolupráce ve správním šetření, a rovněž nenamítá protiprávnost tohoto sdělení, které Komise použila na případ žalobkyně, o čemž není sporu.

584    Žalobkyně krom toho nemůže argumentovat rozsudkem Tate & Lyle a další v. Komise, bod 190 výše. Soud sice v tomto rozsudku (viz body 157 až 165) skutečně rozhodl, že snížení výše pokuty o 50 %, které Komise přiznala Tate & Lyle, nebylo dostatečné s ohledem na význam, trvalost a úplnost spolupráce poskytnuté tímto podnikem, a že je třeba částku snížení rozšířit na 60 %, stalo se tak ovšem z důvodu pochybení, jejž se Komise dopustila při uplatňování podmínky uvedené v bodě B písm. d) tohoto sdělení. Vzhledem k tomu, že v uvedeném rozsudku bylo konstatováno, že rozsah spolupráce poskytnuté dotčeným podnikem nebyl Komisí správně posouzen z hlediska sdělení o spolupráci, nelze tedy tento rozsudek považovat za precedent, v němž by byl Soud vykročil z rozsahu tohoto sdělení, aby dle vlastního uvážení posoudil a odměnil spolupráci tohoto podniku.

585    Je však nutné poznamenat, že možnost přiznat podniku, který s Komisí spolupracoval v průběhu řízení zahájeného pro porušení pravidel hospodářské soutěže, snížení pokuty mimo rámec stanovený sdělením o spolupráci je připuštěna v pokynech, jejichž bod 3 šestá odrážka vyžaduje zohlednění „účinn[é] spolupráce podniku při řízení, mimo oblast působnosti [sdělení o spolupráci]“ jako polehčující okolnosti.

586    I kdyby však bylo možné, bez ohledu na chybějící výslovné odvolání na bod 3 šestou odrážku pokynů, tento žalobní důvod vykládat tak, že směřuje k určení, že Komise měla žalobkyni na základě tohoto ustanovení přiznat další snížení pokuty, je třeba konstatovat, že protiprávní jednání, která jsou předmětem projednávané věci, spadají do rozsahu působnosti sdělení o spolupráci, jehož bod A odst. 1 první pododstavec odkazuje na tajné kartelové dohody, jejichž předmětem je určování cen, výrobních nebo prodejních kvót, rozdělení trhů nebo zákaz dovozu či vývozu. Žalobkyně proto nemůže Komisi platně vytýkat, že nevzala v úvahu stupeň její spolupráce jako polehčující okolnost mimo právní rámec sdělení o spolupráci (viz v tomto smyslu rozsudek HFB a další v. Komise, bod 227 výše, body 609 a 610, potvrzen zejména v tomto bodě v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem Dansk Rørindustri a další v. Komise, bod 48 výše, body 380 až 382).

587    Takovou výtku by ostatně nebylo možné vůči Komisi uplatnit, ani kdyby bylo třeba připustit, že spolupráce při šetření horizontálních kartelových dohod, jejichž předmětem je stanovení cen a rozdělení prodejů, může být odměněna na základě bodu 3 šesté odrážky pokynů.

588    V takovém případě by totiž snížení učiněné na základě tohoto ustanovení nutně předpokládalo, že dotčená spolupráce nemůže být odměněna v rámci sdělení o spolupráci a že byla účinná, to znamená že ulehčila Komisi její úlohu spočívající ve zjišťování a potlačování protiprávních jednání porušujících pravidla hospodářské soutěže Společenství (rozsudky Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, bod 269 výše, bod 300, a Mannesmannröhren‑Werke v. Komise, bod 95 výše, bod 308).

589    Žalobkyně se v projednávané věci odvolává jednak na okolnosti, konkrétně zprávy, vysvětlení a důkazy poskytnuté v průběhu řízení, za které jí již bylo přiznáno, jak správně podotýká žalovaná, maximální snížení, jaké lze přiznat na základě bodu D sdělení o spolupráci (50 %), a jednak na okolnosti, konkrétně propuštění několika vrcholových řídících pracovníků zapojených do kartelových dohod a zavedení doplňkových programů k dodržování antimonopolních právních předpisů a ke zvýšení povědomí o nich, které nebyly s to ulehčit Komisi její úlohu spočívající ve zjišťování a potlačování dotčených protiprávních jednání. Krom toho nelze přikládat žádný zvláštní význam návrhu učiněnému Komisi na poskytnutí vrcholových řídících pracovníků, aby podali svědectví, jelikož se lze domnívat, že informace, jaké by tito mohli v této souvislosti Komisi poskytnout, již musely být či každopádně mohly být žalobkyní zahrnuty do zpráv, které orgánu předala v průběhu řízení.

590    Za těchto podmínek musí být tento žalobní důvod zamítnut.

G –  K osmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení profesního tajemství a zásady řádné správy

1.     Argumenty účastnic řízení

591    Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila svou povinnost dodržovat profesní tajemství zakotvenou v článku 287 ES, jakož i povinnost řádné správy tím, že před přijetím Rozhodnutí vyzradila médiím důležité části Rozhodnutí týkající se celkové pokuty uložené BASF. Velmi přesná zpráva oznamující rekordní pokutu, která byla uložena BASF, byla totiž zveřejněna ve Financial Times ráno 21. listopadu 2001, tedy před schůzkou sboru komisařů. Tentýž článek byl vyvěšen na internetové stránce Financial Times již předchozího dne. Další obdobné články byly zveřejněny 20. a 21. listopadu 2001.

592    Žalobkyně připomíná, že Soud ve svém rozsudku ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise (T‑62/98, Recueil, s. II‑2707, bod 281), rozhodl, že v řízeních, v nichž může být uložena pokuta, jsou povaha a výše navrhované sankce ze své podstaty předmětem profesního tajemství, dokud sankce nebyla definitivně schválena a vynesena. Žalobkyně dodává, že podle tohoto rozsudku tato zásada vyplývá zejména z nutnosti dbát pověsti a důstojnosti účastníka řízení, dokud nebyl shledán odpovědným, a kryje se nejen s povinností dodržovat profesní tajemství, ale také s povinností řádné správy.

593    Žalobkyně však připomíná, že podle judikatury může předčasné vyzrazení pokuty vést ke zrušení dotčeného rozhodnutí, pokud se prokáže, že nebýt takové vady, mělo by uvedené rozhodnutí jiný obsah (rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 80 výše, bod 91; rozsudky Soudu ze dne 7. července 1994, Dunlop Slazenger v. Komise, T‑43/92, Recueil, s. II‑441, bod 29, a Volkswagen v. Komise, bod 592 výše, bod 283). Požadovat takový důkaz od žalobkyně by však pro ni v projednávaném případě představovalo nepřiměřené břemeno, protože nebyla přítomna na schůzce komisařů a neměla ani přístup k protokolům či dokumentům obsahujícím shrnutí diskusí vedených na této schůzce. Žalobkyně tedy uplatňuje, že vhodnější je uložit Komisi, aby prokázala, že rozhodovací proces nebyl předčasným vyzrazením informací médiím nijak dotčen, v opačném případě by totiž pozbyla užitečného účinku související judikatura Soudního dvora a Soudu a konečně také článek 287 ES a povinnost řádné správy, která Komisi přísluší.

594    Předčasné vyzrazení přesných informací o celkové pokutě, která měla být uložena BASF, je každopádně vadou řízení, v jejímž důsledku nemohl sbor komisařů posoudit věc odpovídajícím způsobem a nezávisle. Kvůli vyzrazení těchto informací totiž mohl sbor komisařů podle žalobkyně jen stěží stanovit nižší pokutu, protože by změna výše pokuty vyžadovala vysvětlení a zároveň by uvedla do rozpaků jejich kolegu, člena Komise pověřeného případy hospodářské soutěže.

595    Žalovaná zaprvé poznamenává, že úryvky z různých novinových článků zveřejněných na Internetu, které žalobkyně založila do spisu, nijak neprokazují, že by pasáže Rozhodnutí týkající se žalobkyně byly zveřejněny předčasně. Tyto úryvky dle jejího názoru poskytovaly pouze přibližný údaj o konečné výši celkových pokut uložených dvěma hlavním výrobcům, Roche a BASF.

596    Žalovaná zadruhé tvrdí, že v souladu s postojem, jaký Soud zaujal v rozsudku Volkswagen v. Komise, bod 592 výše (bod 283), musí žalobkyně prokázat, že obsah Rozhodnutí by byl odlišný, kdyby k tomuto vyzrazení informací médiím nedošlo. Žalobkyně však neprokázala, že v daném případě byl rozhodovací proces Komise ovlivněn zveřejněním nepřesných údajů o výši pokut ještě před vydáním Rozhodnutí.

597    Žalobkyně ve své replice podotýká, že články z tisku přiložené k žalobě jsou neobyčejně podobné a konzistentní, pokud jde o celkovou pokutu, která jí měla být uložena, a v jejich důsledku došlo ke zveřejnění této pokuty ještě před vydáním Rozhodnutí. Většina článků uváděla pokutu ve výši „téměř 300 milionů eur“ a jeden článek hovořil dokonce o částce 296 milionů eur.

598    Žalovaná v duplice namítá, že žalobkyně ve své replice vůbec poprvé tvrdí, že porušení článku 287 ES spočívá ve vyzrazení předpokládané pokuty médiím a nikoli, jak bylo uvedeno v žalobě, ve vyzrazení významných částí či pasáží Rozhodnutí. Žalovaná se domnívá, že jelikož lze toto tvrzení považovat za nový právní důvod, musí být podle čl. 48 odst. 2 jednacího řádu prohlášeno za nepřípustné.

599    K věci samé žalovaná zejména uplatňuje, že žalobkyně nebyla s to prokázat, že v tisku zveřejněné informace o pokutách pocházely od Komise, jak tvrdí žalobkyně, zatímco ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, bod 592 výše, byl původ předčasně vyzrazených informací nesporný.

2.     Závěry Soudu

600    Úvodem je třeba zamítnout pro zjevnou neopodstatněnost námitku nepřípustnosti, kterou žalovaná vznesla na základě čl. 48 odst. 2 jednacího řádu vůči argumentu žalobkyně, podle kterého je vyzrazení výše celkové předpokládané pokuty médiím porušením článku 287 ES.

601    Na rozdíl od toho, co tvrdí žalovaná, tento argument nebyl poprvé uplatněn v replice žalobkyně. Je sice pravdou, že se žalobkyně ve své žalobě místy (body 204 a 205) zmiňovala o vyzrazení „částí“ Rozhodnutí týkajících se pokuty uložené BASF. Zároveň je však s ohledem na body 204 až 208 žaloby zjevné, že žalobkyně tímto žalobním důvodem nemířila ani tak proti reprodukci pasáží Rozhodnutí jako spíše proti uvedení výše celkové pokuty, která jí byla uložena [viz v této souvislosti zejména nadpis tohoto žalobního důvodu před bodem 204 („Odhalení pokuty uložené BASF médiím ze strany Komise“), podtitul před bodem 205 („Média měla k dispozici přesné podrobnosti o pokutě uložené BASF […])“ a první větu bodu 207 („Odhalení přesných podrobností o ,rekordní’ pokutě, která má být uložena BASF […]“)].

602    Pokud jde o meritorní stránku věci, rovněž se nejeví jako relevantní poznámka žalované, podle níž úryvky z článků z tisku předložené žalobkyní nedokládají předčasné zveřejnění pasáží Rozhodnutí týkajících se žalobkyně, ale pouze zveřejnění přibližného údaje o konečné částce pokut uložených žalobkyni.

603    Vzhledem k tomu, že žalovaná ve skutečnosti nezpochybňuje, že došlo k předčasnému vyzrazení předpokládaného uložení pokuty BASF a také předpokládané výše celkové pokuty, a to s vysokým stupněm přesnosti, je namístě posoudit, jaké následky je třeba s touto skutečností spojovat.

604    Je třeba připomenout, že v případě sporných řízení, která mohou vést k uložení sankce, jsou povaha a výše navrhované sankce ze své podstaty předmětem profesního tajemství, dokud sankce nebyla definitivně schválena a vynesena. Tato zásada vyplývá zejména z nutnosti dbát dobré pověsti a důstojnosti účastníka řízení, dokud mu není uložena sankce. Krom toho se povinnost Komise nevyzrazovat tisku informace o přesné zamýšlené sankci nepřekrývá pouze s její povinností dodržovat profesní tajemství, ale také s povinností řádné správy (rozsudek ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, bod 592 výše, bod 281, potvrzený v rámci kasačního opravného prostředku rozsudkem ze dne 18. září 2003, Volkswagen v. Komise, bod 394 výše).

605    V projednávané věci však není prokázáno, že by útvary Komise byly odpovědné za únik informací, o kterém svědčí články v tisku, na něž se žalobkyně odvolává. Takovýto původ úniku informací mimoto nelze presumovat.

606    Každopádně i kdyby útvary Komise byly za tento únik odpovědné, může taková vada v souladu s ustálenou judikaturou vést ke zrušení dotčeného rozhodnutí pouze tehdy, prokáže-li se, že nebýt této vady, uvedené rozhodnutí by nebylo vydáno nebo by mělo odlišný obsah (viz rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 80 výše, bod 91; rozsudky Dunlop Slazenger v. Komise, bod 593 výše, bod 29; ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise, bod 188 výše, bod 58; ze dne 6. července 2000, Volkswagen v. Komise, bod 592 výše, bod 283, a HFB a další v. Komise, bod 227 výše, bod 370). V souladu s touto judikaturou je povinností žalobkyně předložit na podporu takového návrhu alespoň nepřímé důkazy.

607    Kritérium, podle nějž může vada vyplývající z předčasného vyzrazení určité skutečnosti obsažené v rozhodnutí vést k jeho zrušení pouze tehdy, prokáže-li se, že nebýt této vady, uvedené rozhodnutí by mělo odlišný obsah, nemá na rozdíl od tvrzení žalobkyně za následek, že vady tohoto druhu zůstávají prakticky nepotrestané. Bez ohledu na možnost domoci se zrušení dotčeného rozhodnutí v případě, že by se vada odrazila v jeho obsahu, je dotčená osoba oprávněna uplatnit odpovědnost dotyčného orgánu za škodu, o níž se domnívá, že jí byla touto vadou způsobena (rozsudek ze dne 18. září 2003, Volkswagen v. Komise, bod 394 výše, bod 165).

608    V projednávané věci však žalobkyně s využitím logických důkazů, které uvádí ve svých písemnostech, neunesla důkazní břemeno, které na ni bylo kladeno.

609    Tvrdí, že předčasné vyzrazení přesných informací o celkové pokutě, která jí měla být uložena, ve svém důsledku znemožnilo sboru komisařů zhodnotit věc odpovídajícím způsobem a nezávisle. Kvůli tomuto vyzrazení mohl dle názoru žalobkyně sbor komisařů jen stěží stanovit nižší pokutu, jelikož by změna výše pokuty vyžadovala vysvětlení a uvedla by do rozpaků jejich kolegu, člena Komise pověřeného případy hospodářské soutěže.

610    Nic však evidentně nenutilo komisaře, aby zdůvodňovali svou případnou volbu stanovit nižší pokutu, než jaká byla oznámena v tisku. Dále vzhledem k tomu, že rozhodnutí Komise musejí dodržovat zásadu kolegiality, na niž správně poukazuje žalovaná, nelze předpokládat, že komisaři byli ve svém volném uvážení omezováni pocitem nepatřičné solidarity se svým kolegou pověřeným případy hospodářské soutěže.

611    Vzhledem k tomu, že není nic, co by umožňovalo se domnívat, že kdyby předpokládaná částka celkové pokuty, která měla být žalobkyni uložena, nebyla vyzrazena, sbor komisařů by změnil navrhovanou výši pokuty nebo obsah rozhodnutí, nelze tedy tomuto žalobnímu důvodu vyhovět.

H –  Závěr k výši pokut uložených žalobkyni

612    Na základě zkoumání žalobních důvodů uplatněných žalobkyní a poté, co byla vykonána pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, k níž toto zkoumání v daném případě vedlo, je namístě:

–        potvrdit výši pokut uložených žalobkyni v čl. 3 písm. b) Rozhodnutí za protiprávní jednání týkající se vitaminů A, E, B2 a B5;

–        změnit výši pokut, které jí byly uloženy za protiprávní jednání týkající se vitaminů C a D3, a to odstraněním zvýšení základní částky o 35 % na základě přitěžujících okolností;

–        změnit výši pokut, které jí byly uloženy za protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů, a to odstraněním zvýšení základní částky o 35 % na základě přitěžujících okolností a zvýšením částky snížení pokuty z 50 na 75 % na základě sdělení o spolupráci.

613    V důsledku této změny se částka pokut uložených žalobkyni čl. 3 písm. b) Rozhodnutí za protiprávní jednání týkající se vitaminů C a D3, betakarotenu a karotenoidů snižuje takto:

–        protiprávní jednání týkající se vitaminu C: 10,875 milionů eur;

–        protiprávní jednání týkající se vitaminu D3: 5,6 milionů eur;

–        protiprávní jednání týkající betakarotenu: 16 milionů eur;

–        protiprávní jednání týkající karotenoidů: 15,5 milionů eur.

 K důvěrné povaze některých údajů obsažených v Rozhodnutí

614    Je namístě poznamenat, že v tabulkách uvedených v bodě 123 zveřejněného znění Rozhodnutí jsou některé údaje týkající se světového obratu pro daný výrobek v průběhu posledního ukončeného kalendářního roku, ve kterém došlo k protiprávnímu jednání, a tržních podílů v době trvání protiprávního jednání vynechány či nahrazeny číselným rozmezím, aby tak bylo zachováno obchodní tajemství. Konkrétněji se jedná o údaje týkající se trhů s vitaminy A, E, B5, betakarotenem a karotenoidy.

615    Ani žalobkyně, ani Komise původně nežádaly Soud o důvěrné zacházení s těmito údaji.

616    Vzhledem k tomu, že čl. 17 odst. 4 pokynů pro vedoucího kanceláře Soudu prvního stupně Evropských společenství, přijatých dne 3. března 1994 (Úř. věst. 1994, L 78, s. 32) a naposledy změněných dne 5. června 2002 (Úř. věst. 2002, L 160, s. 1), stanoví, že „[na] návrh účastníka řízení, nebo i bez návrhu, mohou […] některé údaje zůstat v publikacích vztahujících se k věci nezveřejněné, existuje‑li legitimní zájem na zachování důvěrnosti […] těchto údajů“ (neoficiální překlad), Soud na základě organizačních procesních opatření vyzval účastnice řízení, aby se vyjádřily k otázce, zda podle jejich názoru existuje legitimní zájem na tom, aby údaje uvedené v bodě 614 výše byly nadále považovány za důvěrné v publikacích týkajících se této věci.

617    Žalobkyně odpověděla, že s přihlédnutím k jejich historickému charakteru, nevyžadují údaje, které se jí týkají, důvěrné zacházení v publikacích Soudu vztahujících se k této věci. Žalovaná, zatímco projevila svůj souhlas s případným zveřejněním údajů týkajících se žalobkyně, za předpokladu, že s tím žalobkyně souhlasí, naopak upřesnila, že údaje týkající se jiných podniků nemohou být uvedeny, protože se vztahují k obchodním tajemstvím, a že tyto podniky požádaly o důvěrné zacházení s ohledem na zveřejnění Rozhodnutí.

618    Vzhledem k tomu, že se dotčené údaje vztahovaly k obdobím (až do roku 1998), která uplynula již nejméně před šesti lety, a že kromě toho nemají strategickou hodnotu, Soud, domnívaje se, že mají již historickou povahu (viz v tomto smyslu usnesení Soudu ze dne 19. června 1996, NMH Stahlwerke a další v. Komise, T‑134/94, T‑136/94 až T‑138/94, T‑141/94, T‑145/94, T‑147/94, T‑148/94, T‑151/94, T‑156/94 a T‑157/94, Recueil, s. II‑537, body 25 a 32), rozhoduje, že není namístě, aby tyto údaje podléhaly důvěrnému zacházení v publikacích týkajících se této věci. To je také důvod, proč mohou být určité údaje, které se týkají trhu s vitaminy A, E, B5, betakarotenem a karotenoidy, včetně těch, které se týkají jiných podniků, než žalobkyně, obsaženy v tomto rozsudku nebo z něj mohou být nepřímo vyvozovány, neboť kromě toho napomáhají pochopení úvah Soudu ohledně třetího žalobního důvodu této žaloby.

 K nákladům řízení

619    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce téhož jednacího řádu může Soud rozdělit náklady, pokud každý účastník řízení měl ve věci částečně úspěch i neúspěch.

620    V projednávaném případě, vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve značné části svých návrhových žádání úspěch, Soud na základě spravedlivého posouzení okolností věci rozhodl, že žalobkyně ponese čtyři pětiny vlastních nákladů řízení a čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených Komisí a že Komise ponese pětinu vlastních nákladů řízení a pětinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Z těchto důvodů

SOUD (čtvrtý senát)

rozhodl takto:

1)      Výše pokut uložených žalobkyni za protiprávní jednání týkající se vitaminů C a D3, betakarotenu a karotenoidů článkem 3 písm. b) rozhodnutí Komise 2003/2/ES ze dne 21. listopadu 2001, v řízení podle článku 81 Smlouvy o ES a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/E 1/37.512 – Vitaminy), je stanovena následovně:

–        protiprávní jednání týkající se vitaminu C: 10,875 milionů eur;

–        protiprávní jednání týkající se vitaminu D3: 5,6 milionů eur;

–        protiprávní jednání týkající se betakarotenu: 16 milionů eur;

–        protiprávní jednání týkající se karotenoidů: 15,5 milionů eur.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Žalobkyně ponese čtyři pětiny vlastních nákladů řízení a čtyři pětiny nákladů řízení vynaložených Komisí, která ponese pětinu vlastních nákladů řízení a pětinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Legal Mengozzi Wiszniewska-Białecka

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 15. března 2006.

Vedoucí soudní kanceláře       Předseda

E. Coulon       H. Legal

Obsah

Skutečnosti předcházející sporu

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení a ke snížení celkové pokuty

A – K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu vycházejícím z porušení práv obhajoby

1. Argumenty účastnic řízení

a) K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práv obhajoby z důvodu, že Komise předem neoznámila své posouzení ohledně existence více různých kartelových dohod

b) K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení práv obhajoby z důvodu, že oznámení námitek neobsahovalo dostatečné objasnění skutečností, k nimž hodlala Komise při výpočtu pokut přihlédnout

2. Závěry Soudu

B – Ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásad proporcionality a rovného zacházení při stanovení výchozích částek některých pokut uložených žalobkyni

1. Argumenty účastnic řízení

2. Závěry Soudu

a) Úvodní poznámky

b) K přizpůsobení obecných výchozích částek v závislosti na velikosti dotčeného trhu

c) Ke konkrétním výchozím částkám uloženým žalobkyni

Vitamín E

Vitamíny B5 a C

Betakaroten a karotenoidy

C – Ke čtvrtému žalobnímu důvodu týkajícímu se zvýšení výchozích částek pokut uložených žalobkyni pro účely odrazení

1. Argumenty účastnic řízení

a) První část: zvýšení o 100 % z důvodu odrazení není dostatečně odůvodněné

b) Druhá část: v případě žalobkyně nebylo nutné žádné zvýšení z důvodu odrazení

c) Třetí část: zvýšení o 100 % z důvodu odrazení je v rozporu s pokyny a s legitimním očekáváním, které z nich vyplývá

d) Čtvrtá část: zvýšení o 100 % z důvodu odrazení je nadměrné a nepřiměřené

e) Pátá část: odrazující účinek měl být posouzen ve vztahu k celkové pokutě a nikoli ve vztahu k výchozí částce pokuty

2. Závěry Soudu

a) K dodržení povinnosti uvést odůvodnění (první část)

b) K opodstatněnosti zvýšení o 100 % pro účely odrazení (druhá a pátá část)

K druhé a páté části

– Ke zohlednění požadavků na odrazení v rámci stanovení výše pokuty

– K relevanci zohlednění velikosti a celkových zdrojů podniků pro účely zajištění odrazujícího účinku pokut

– K fázi výpočtu pokuty, v níž je třeba zohlednit velikost a celkové zdroje podniku pro účely odrazení

– K nutnosti použít v případě žalobkyně pro účely odrazení faktor zvýšení pokuty z důvodu její velikosti a jejích celkových zdrojů

Ke třetí a čtvrté části

Závěr k uplatnění faktoru zvýšení pokut uvedenému v bodě 699 odůvodnění Rozhodnutí

K okolnostem údajně svědčícím o nízké pravděpodobnosti opakování protiprávního jednání žalobkyní

– K opatřením přijatým žalobkyní s cílem předejít opakovanému protiprávnímu jednání

– Ke spolupráci poskytnuté Komisi v průběhu šetření

– K rozhodnutím vyneseným ve třetích státech, jimiž byla shledána odpovědnost za protiprávní jednání

– Závěr o okolnostech, jichž se dovolává žalobkyně

c) Závěr o čtvrtém žalobním důvodu

D – K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávného posouzení, jímž byla žalobkyni přisouzena vedoucí úloha a podněcování při protiprávních jednáních týkajících se vitaminů A, E, B5, C a D3, betakarotenu a karotenoidů

1. Úvodní obecné otázky

a) Argumenty účastnic řízení

b) Závěry Soudu

Úvodní poznámky

K rozporu mezi oznámením námitek a Rozhodnutím, pokud jde o vedoucí úlohu v kartelových dohodách

Ke skutečnosti, že žalobkyně ve správním řízení nezpochybňovala svou vedoucí úlohu

K obecným úvahám obsaženým v bodech 713 až 717 odůvodnění Rozhodnutí

Ke skutkovým okolnostem, které žalovaná uplatnila jakožto důkazy o vedoucí úloze žalobkyně v každém z protiprávních jednání nebo o podněcování k nim

2. Zkoumání úlohy žalobkyně v jednotlivých protiprávních jednáních

a) Protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

– Podněcování

– Vedoucí úloha

– Závěr k uplatnění přitěžující okolnosti, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E

b) Protiprávní jednání týkající se vitaminu B5

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

c) Protiprávní jednání týkající se vitaminu C

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

d) Protiprávní jednání týkající se vitaminu D3

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

– Podněcování

– Vedoucí úloha

e) Protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů

Argumenty účastnic řízení

Závěry Soudu

3. Závěr ke zvýšení základní částky pokut uložených žalobkyni na základě přitěžujících okolností

E – K šestému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení bodu B sdělení o spolupráci a legitimního očekávání, které u žalobkyně toto sdělení vyvolalo

1. Argumenty účastnic řízení

2. Závěry Soudu

a) K otázce, zda žalobkyně splnila podmínku uvedenou v bodě B písm. b) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů A a E

K pojmu „určujících důkazů“ ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci

K otázce, zda lze určující důkazy ve smyslu bodu B písm. b) sdělení o spolupráci poskytnout ústně

K otázce, zda žalobkyně na schůzce s útvary Komise dne 17. května 1999 poskytla určující důkazy k prokázání existence kartelových dohod týkajících se vitaminů A a E

K otázce, zda Komise neoprávněně zdržovala převzetí informací nabízených žalobkyní

Závěr

b) K otázce, zda žalobkyně splnila podmínku uvedenou v bodě B písm. e) sdělení o spolupráci, pokud jde o osm protiprávních jednání, za která jí byla uložena pokuta

c) K otázce, zda žalobkyně splnila podmínky uvedené v bodě B písm. a) až d) sdělení o spolupráci, pokud jde o protiprávní jednání týkající se vitaminů C, D3, betakarotenu a karotenoidů

K podmínkám uvedeným v písm. a), c) a d)

K podmínce uvedené v písm. b)

– Protiprávní jednání týkající se vitaminu D3

– Protiprávní jednání týkající se vitaminu C, betakarotenu a karotenoidů

d) Uplatnění bodu B sdělení o spolupráci ve vztahu k žalobkyni, pokud jde o protiprávní jednání týkající se betakarotenu a karotenoidů

e) Závěr k šestému žalobnímu důvodu

F – K sedmému žalobnímu důvodu vycházejícímu, nehledě na sdělení o spolupráci, z nedostatečného snížení částky pokut, které bylo přiznáno žalobkyni za její spolupráci

1. Argumenty účastnic řízení

2. Závěry Soudu

G – K osmému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení profesního tajemství a zásady řádné správy

1. Argumenty účastnic řízení

2. Závěry Soudu

H – Závěr k výši pokut uložených žalobkyni

K důvěrné povaze některých údajů obsažených v Rozhodnutí

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: angličtina.