ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

20. března 2012

Spojené věci T‑441/10 P až T‑443/10 P

Christian Kurrer a další

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Jmenování – Zařazení do platové třídy – Přechodná pravidla o zařazení do platové třídy při přijetí do zaměstnání – Článek 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu – Zásada rovného zacházení“

Předmět: Kasační opravné prostředky podané proti rozsudkům Soudu pro veřejnou službu (druhého senátu) ze dne 8. července 2010, Magazzu v. Komise (F‑126/06), Sotgia v. Komise (F‑130/06) a Kurrer v. Komise (F‑139/06), směřující ke zrušení těchto rozsudků.

Rozhodnutí: Kasační opravné prostředky se zamítají. Christian Kurrer, Salvatore Magazzu a Stefano Sotgia ponesou vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení, které v rámci tohoto stupně vynaložila Evropská komise. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd

(Služební řád úředníků, článek 31 odst. 1; příloha XIII, čl. 5 odst. 4; nařízení Rady č. 723/2004)

2.      Úředníci – Přijímání – Jmenování do platové třídy – Zavedení nové struktury služebního postupu nařízením č. 723/2004 – Přechodná ustanovení týkající se zařazení do platových tříd

(Služební řád úředníků, příloha XIII, čl. 5 odst. 4; nařízení Rady č. 723/2004)

3.      Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění – Použití implicitního odůvodnění Soudem pro veřejnou službu – Přípustnost – Podmínky

(Statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1)

1.      Podle výslovných a jasných ustanovení čl. 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu musí jak výběrové řízení na převedení z jedné kategorie do druhé, tak i vnitřní výběrové řízení úspěšným uchazečům takovéhoto výběrového řízení umožňovat změnu kategorie, což úspěšná účast na otevřeném výběrovém řízení zpravidla neumožňuje.

Striktní doslovný výklad uvedeného ustanovení totiž přesněji řečeno vyžaduje vycházet z toho, že se toto ustanovení na straně jedné nevztahuje na dočasné zaměstnance, již jsou úspěšnými uchazeči otevřeného výběrového řízení, neboť takovéto výběrové řízení zpravidla nemůže vést k přijetí s převedením do jiné kategorie, a na straně druhé, že jeho znění administrativě neponechává žádný prostor pro uvážení, aby ho vykládala a uplatňovala jinak.

Kromě toho teleologický a systematický výklad uvedeného ustanovení neumožňuje vyvrácení tohoto posouzení. Toto přechodné pravidlo mající povahu výjimky je totiž vyhrazeno dočasným zaměstnancům, kteří jsou úspěšnými uchazeči výběrového řízení na převedení z jedné kategorie do druhé nebo vnitřního výběrového řízení, za účelem motivace těchto zaměstnanců k účasti na takovémto výběrovém řízení, aby dosáhli jmenování úředníkem spolu s převedením do jiné kategorie. Otevřené výběrové řízení je naopak otevřeno pro všechny uchazeče, i ty, kteří nepracují pro orgány, a jeho cílem není spojit přijetí a jmenování úředníkem s takovýmto převedením do jiné kategorie.

Za těchto podmínek neexistuje žádný důvod se domnívat, že by zákonodárce hodlal rozšířit uplatnění režimu čl. 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu na dočasné zaměstnance, kteří jsou úspěšnými uchazeči otevřeného výběrového řízení.

(viz body 46, 48 a 49)

Odkazy:

Soudní dvůr: 5. prosince 1974, Van Belle v. Rada, 176/73, Recueil, s. 1361, bod 8

Tribunál: 8. prosince 2005, Reynolds v. Parlament, T‑237/00, Sb. rozh. s. I‑A‑385 a II‑1731, bod 101

2.      O nerovné zacházení se jedná tehdy, pokud je se dvěma kategoriemi osob, jejichž skutková ani právní situace nevykazuje zásadní rozdíly, zacházeno odlišně nebo pokud je s odlišnými situacemi zacházeno stejně. Pracovníci, kteří se nacházejí ve stejných situacích, proto musí podléhat stejným pravidlům a unijní zákonodárce musí zohlednit objektivní rozdíly podmínek či situací, v nichž se zúčastnění nacházejí. Kromě toho, v oblasti, která spadá do výkonu diskreční pravomoci, jako je vydání přechodných pravidel, která mají zaručit spravedlivý přechod ze starého režimu služebního řádu na nový, je porušena zásada rovného zacházení, provede-li orgán svévolné rozlišení nebo rozlišení, jež je zjevně nepřiměřené ve vztahu k cíli sledovanému dotčenou právní úpravou.

Kromě toho je přezkum dodržování obecné zásady rovného zacházení právní otázkou, což implikuje pravomoc Soudu přezkoumat srovnatelnost různých dotčených situací. Pro správné určení srovnatelnosti uvedených situací je v této souvislosti nutno zohlednit cíl sledovaný relevantní právní úpravou.

V této souvislosti se dočasní zaměstnanci, kteří jsou uchazeči otevřeného výběrového řízení organizovaného za účelem obsazení pracovních míst kategorie, do které již spadají, nenachází ve stejné situaci jako úspěšný uchazeč výběrového řízení, jehož účelem nebo výsledkem je umožnit převedení do vyšší kategorie, a tedy rozhodný posun v jejich služebním postupu. Okolnost, že zákonodárce přijetím čl. 5 odst. 4 přílohy XIII služebního řádu umožnil, aby tito posledně uvedení zaměstnanci mohli být výjimečně jmenováni, jako úředníci ve zkušební době, do platové třídy, kterou měli v dřívější kategorii, nevede ke svévolnému nebo vzhledem k cíli sledovanému zákonodárcem zjevně nepřiměřenému rozlišování ve srovnání s dočasnými zaměstnanci přijatými na základě otevřeného výběrového řízení jako úředníci do kategorie, do které spadali.

(viz body 54 až 56)

Odkazy:

Soudní dvůr: 11. září 2007, Lindorfer v. Rada, C‑227/04 P, Sb. rozh. s. I‑6767, bod 64; 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, Sb. rozh. s. I‑9895, bod 26; 12. května 2011, Lucembursko v. Parlament a Rada, C‑176/09, Sb. rozh. s. I‑3727, bod 32

Tribunál: 20. února 2009, Komise v. Bertolete a další, T‑359/07 P až T‑361/07 P, Sb. VS I‑B‑1‑5 a II‑B‑1‑21, bod 38, a citovaná judikatura, 39, 43 a následující

3.      Povinnost uvést odůvodnění rozsudků, která přísluší Soudu pro veřejnou službu na základě článku 36 statutu Soudního dvora, ve spojení s čl. 7 odst. 1 přílohy I téhož statutu, neukládá Soudu pro veřejnou službu povinnost poskytovat vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou ze všech úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že zúčastněným osobám umožní seznámit se s důvody, pro které byla dotčená opatření přijata, a soudu rozhodujícímu o kasačním opravném prostředku disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum. Tato povinnost nemůže být totiž vykládána tak, že zahrnuje povinnost Soudu pro veřejnou službu odpovídat podrobně na každý argument dovolávaný žalobcem, zvláště není-li dostatečně jasný a přesný a není-li podložen podrobnými důkazy.

(viz bod 72)

Odkazy:

Soudní dvůr: 21. ledna 2010, Iride a Iride Energia v. Komise, C‑150/09 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 42; 29. března 2011, ArcelorMittal Luxembourg v. Komise a Komise v. ArcelorMittal Luxembourg a další, C‑201/09 P a C‑216/09 P, Sb. rozh. s. I‑2239, bod 78

Tribunál: 8. června 2009, Krcova v. Soudní dvůr, T‑498/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑35 a II‑B‑1‑197, bod 34;

Tribunál: 2. března 2010, Doktor v. Rada, T‑248/08 P, bod 64 a citovaná judikatura