Žaloba podaná dne 16. dubna 2013 – Ferracci v. Komise

(Věc T-219/13)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobce: Pietro Ferracci (San Cesareo, Itálie) (zástupci: A. Nucara a E. Gambaro, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil na základě článku 263 SFEU rozhodnutí Komise ze dne 19. prosince 2012;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je podaná proti rozhodnutí Komise C(2012) 9461 final ze dne 19. prosince 2012, kterým se prohlašují podpory poskytnuté ve formě osvobození od obecní daně z nemovitostí (Imposta comunale sugli immobili, dále jen „ICI“) neobchodním subjektům vykonávajícím určité činnosti, za neslučitelné s vnitřním trhem, aniž by se nicméně nařídilo vrácení těchto podpor, a kterým se prohlašuje, že zvýhodněné zacházení poskytnuté církvi a některým sportovním sdružením podle článku 149 jednotného textu o dani z příjmu (Testo unico delle imposte sul reddito, dále jen „TUIR“), jakož i osvobození od IMU (Imposta municipale propria – obecní daň z nemovitosti) poskytnuté některým subjektům vykonávajícím zvláštní činnosti nepředstavuje státní podporu.

Na podporu své žaloby předkládá žalobce čtyři žalobní důvody.

První žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití a výkladu článku 14 nařízení (ES) č. 659/1999.

Žalobce v této souvislosti tvrdí, že žalovaná, i když měla za to, že byly porušeny články 107 a 108 SFEU, nenařídila vrácení výše uvedené státní podpory. Žalobce uvádí, že v této souvislosti neexistuje žádná mimořádná okolnost, která by mohla vést k absolutní nemožnosti vrácení a že v každém případě tato absolutní nemožnost nebyla prokázána.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití článku 107 odst. 1 SFEU.

Žalobce v této souvislosti tvrdí, že žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že opatření podpory přijaté Italskou republikou podle článku 149 odst. 4 TUIR nepředstavuje státní podporu ve smyslu SFEU. Konkrétně žalovaná dospěla k závěru, že neexistuje žádná selektivní výhoda, přičemž žalobce se domnívá, že dotčené ustanovení představuje selektivní výhodu ve prospěch občansky uznaných církví a amatérských sportovních klubů a že splňuje všechny ostatní podmínky prokazující existenci státní podpory podle článku 107 odst. 1 SFEU.Třetí žalobní důvod vychází z porušení a nesprávného použití článku 107 odst. 1 SFEU.Žalobce v tomto ohledu uvádí, že žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že opatření podpory přijaté Italskou republikou ve formě údajného osvobození od IMU nepředstavuje státní podporu ve smyslu SFEU. Konkrétně žalovaná dospěla k závěru, že příjemci podpory ve formě osvobození od IMU nejsou „podniky“. Žalobce se však domnívá, že příjemci podpory jsou podniky ve smyslu práva Společenství a že všechny podmínky prokazující existenci státní podpory podle článku 107 odst. 1 SFEU jsou splněné.Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení článku 296 SFEU.Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit vzhledem k jeho nedostatečnému odůvodnění, pokud jde o všechny výše uvedené žalobní důvody, v rozporu s článkem 296 SFEU.