ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
16. ledna 2007
Věc F-92/05
Emmanuel Genette
v.
Komise Evropských společenství a další
„Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství – Zpětvzetí žádosti o převod za účelem využití nových příznivějších ustanovení“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, ve které E. Genette navrhuje zrušení rozhodnutí Komise ze dne 25. ledna 2005, kterým bylo zamítnuto jednak povolení vzít zpět žádost týkající se převodu nároků na důchod nabytých v belgických důchodových systémech, jež byla podána v roce 2001, a jednak povolení žádat o nový převod výše uvedených nároků.
Rozhodnutí: Rozhodnutí Komise ze dne 25. ledna 2005 se zrušuje. Komise ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí rovněž náhrada nákladů řízení žalobce. Belgické království ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství
(Služební řád úředníků, příloha VIII, čl. 11 odst. 2)
2. Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství
(Služební řád úředníků, články 90 a 91; příloha VIII, čl. 11 odst. 2)
3. Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství
(Služební řád úředníků, články 90 a 91; příloha VIII, čl. 11 odst. 2 a příloha XIII, čl. 26 odst. 3; nařízení Rady č. 723/2004)
4. Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství
(Služební řád úředníků, články 90 a 91; příloha XIII, čl. 26 odst. 3; nařízení Rady č. 723/2004)
5. Úředníci – Důchody – Nárok na důchod nabytý před vstupem do služby Společenství – Převod do systému Společenství
(Služební řád úředníků, příloha VIII, čl. 11 odst. 2; nařízení Rady č. 723/2004)
1. Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí, kterým bylo žalobci zamítnuto povolení vzít zpět žádost týkající se převodu nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním systému do systému Společenství, musejí být vykládána tak, že směřují ke zrušení odmítnutí zrušit rozhodnutí, které stanoví počet let započitatelných do důchodového systému Společenství za tyto nároky. Převod nároků na důchod se totiž posuzuje jako operace obsahující dvě po sobě jdoucí jednostranná rozhodnutí přijatá na žádost dotčené osoby a za situace, kdy existuje přesně stanovená pravomoc, jednak entitou spravující vnitrostátní důchodový systém, která je povinna vypočítat nároky, jež byly u ní nabyty, a jednak orgánem Společenství, který je povinen stanovit s ohledem na tyto nároky počet let, které se započítají do důchodového systému Společenství za období předcházející službě. Podmínky, za kterých může být převod nároků na důchod nabytých ve vnitrostátním systému zrušen, jsou tedy ty, za kterých může být dosaženo zrušení výše zmíněných rozhodnutí tvořících převod.
(viz body 42, 45 až 47 a 50)
2. Oznámení přípisu, v němž byl sdělen počet let služby, které budou zohledněny v systému Společenství, správním orgánem úředníkovi, který podal žádost o převod nároků na důchod nabytých před vstupem do služby Společenství, nelze považovat za návrh na dohodu nebo smlouvu zaslaný dotčené osobě. Tento přípis představuje návrh jednostranného rozhodnutí vypracovaný správním orgánem na základě přesně stanovené pravomoci na žádost úředníka, který se stane skutečným rozhodnutím orgánu a vstoupí v platnost až po potvrzení žádosti o převod dotčenou osobou. Netypický způsob vypracování a vstupu tohoto aktu v platnost podmíněné souhlasem dotčené osoby neovlivňují jejich jednostrannou povahu. Vzhledem k tomu, že jde o jednostranné rozhodnutí, nemůže jeho konečný charakter vyplývat z výslovného souhlasu dotčené osoby, který tedy nemůže být proti této osobě účinně namítán. Jednostranná rozhodnutí orgánů týkající se úředníků se stávají konečnými, a dostávají se tak mimo soudní přezkum uplynutím lhůt pro podání stížnosti a žaloby stanovených články 90 a 91 služebního řádu.
(viz body 55, 56, 104 a 109)
3. Přijetí nové právní úpravy představuje novou podstatnou skutečnost i pro úředníky, kteří nepodléhají její působnosti, pokud tato právní úprava má za následek neodůvodněné nerovné zacházení mezi těmito úředníky a osobami, na které se tato nová právní úprava vztahuje. Taková nová skutečnost vyplynula pro úředníka, který dosáhl převodu nároků na důchod nabytých v Belgii na základě belgického zákona ze dne 21. května 1991, kterým se stanoví určité vztahy mezi belgickými důchodovými systémy a důchodovými systémy institucí mezinárodního práva veřejného, z postupného nabytí účinnosti belgického zákona ze dne 10. února 2003, který upravuje převod nároků na důchod mezi belgickým důchodovým systémem a důchodovými systémy institucí mezinárodního práva veřejného, a čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu vložené nařízením č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství.
Jednak totiž ustanovení čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu umožňují úředníkům, kteří ještě nepožádali o převod svých nároků na důchod nabytých před vstupem do služby Společenství nebo tohoto převodu nedosáhli, požádat o převod těchto nároků do důchodového systému Společenství za podmínek stanovených služebním řádem. Tato ustanovení zejména umožňují úředníkům, kteří nabyli předtím nároky na důchod v Belgii a kteří v okamžiku svého jmenování nepožádali o převod těchto práv do systému Společenství za podmínek belgického zákona z roku 1991 nebo tohoto převodu nedosáhli, aby převedli zmíněné nároky na důchod za příznivějších podmínek zákona z roku 2003. Přitom úředník, který dosáhl převodu svých nároků na důchod nabytých v Belgii na základě belgického zákona z roku 1991, ale který nevyužil možnosti převodu nároků na důchod ve smyslu služebního řádu a za podmínek stanovených tímto řádem, se ve vztahu k ustanovením služebního řádu nachází v situaci srovnatelné se situací úředníků uvedených v čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu.
Krom toho existují pochybnosti ohledně legality rozdílného zacházení s tímto úředníkem a s kategoriemi úředníků uvedenými v čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu s ohledem na zásady právní jistoty a legitimního očekávání. Dotčené rozdílné zacházení nebylo totiž předvídatelné, když se v okamžiku svého jmenování dotčení úředníci rozhodovali, zda podají žádost o převod, nebo nikoli. Přitom zásady právní jistoty a legitimního očekávání brání tomu, aby byla úředníkovi odepřena výhoda vyplývající z použití příznivějších právních předpisů na základě volby, jejíž následky nejsou předvídatelné v době, kdy byla učiněna.
(viz body 69, 70, 72, 73, 79, 83 a 84)
Odkazy:
Soudní dvůr: 6. října 1982, Williams v. Účetní dvůr, 9/81, Recueil, s. 3301, bod 14; 15. února 1996, Duff a další, C‑63/93, Recueil, s. I‑569, bod 20; 18. května 2000, Rombi a Arkopharma, C‑107/97, Recueil, s. I‑3367, bod 66; 11. ledna 2001, Gevaert v. Komise, C‑389/98 P, Recueil, s. I‑65, bod 49
Soud prvního stupně: 16. září 1999, Partex v. Komise, T‑182/96, Recueil, s. II‑2673, bod 191
4. Vzhledem k tomu, že nová podstatná skutečnost odůvodňující žádost o nové přezkoumání rozhodnutí přijatých v roce 2002 orgánem oprávněným ke jmenování, pokud jde o převod do systému Společenství nároků na důchod nabytých úředníkem na základě belgických právních předpisů vyplynula z postupného nabytí účinnosti belgického zákona ze dne 10. února 2003 a čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu, přiměřená lhůta, během které byla dotčená osoba oprávněna uplatnit výše uvedenou novou skutečnost, začala běžet až od nabytí účinnosti uvedeného služebního řádu, tedy od 1. května 2004.
Péče dotčené osoby musí být posuzována s ohledem na skutečnost, že složitost pravidel pro výpočet převedených nároků na důchod umožňuje samotnému úředníkovi pouze obtížně určit, zda jeho právní postavení je ovlivněno novými belgickými právními předpisy příznivě, nebo nepříznivě. Krom toho je třeba podotknout, že žalobce podal svou žádost směřující k novému přezkumu výše uvedených rozhodnutí v šestiměsíční lhůtě, kterou na základě čl. 26 odst. 3 přílohy XIII služebního řádu přiznal zákonodárce Společenství úředníkům, kteří nedosáhli převodu svých nároků na důchod, pro podání žádosti o tento převod.
(viz body 88, 90 a 91)
5. Ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, jak ve znění před vstupem v platnost nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství, tak ve znění tohoto nařízení, ani žádná jiná ustanovení služebního řádu, nemohou být vykládána tak, že vylučují zrušení rozhodnutí o převodu nároků na důchod nabytých před vstupem do služby Společenství, přijatého před vstupem nařízení č. 723/2004 v platnost.
Zaprvé, i když ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění před vstupem nařízení č. 723/2004 v platnost, omezila časově možnost danou úředníkovi žádat o převod svých nároků na důchod na dobu jeho jmenování, nestanovila naproti tomu žádné omezení ohledně možnosti žádat zrušení převodu nároků na důchod.
Zadruhé, kdyby takové rozhodnutí bylo zrušeno, nová žádost o převod by mohla být případně podána ve lhůtě, která napříště činí deset let, a za podmínek stanovených ustanoveními čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění nařízení č. 723/2004.
Zatřetí ze skutečnosti, že ustanovení čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, ve znění nařízení č. 723/2004, opravňují úředníka využít pouze jednou možnosti žádat o převod dříve nabytých nároků na důchod, nelze vyvodit argument pro učinění závěru, že výše uvedená ustanovení zakazují zpětvzetí žádosti o převod. Jednak totiž možnost předložit druhou žádost o převod nesplývá s možností zpětvzetí první žádosti. Krom toho výše zmíněná ustanovení účinná od 1. května 2004 nejsou použitelná na žádost o převod podanou před tímto datem, a nemohou v důsledku toho bránit tomu, aby, za předpokladu, že se výše uvedená žádost o převod vezme zpět, její žadatel mohl nicméně podat novou žádost za nyní platných podmínek.
Při neexistenci zvláštního ustanovení v právu Společenství jsou podmínkami pro zrušení rozhodnutí o převodu nároků na důchod přijatého před vstupem nařízení č. 723/2004 v platnost obecné podmínky pro zrušení individuálních rozhodnutí vytvářejících práva. Taková rozhodnutí nemohou být zrušena jejich autorem jednostranně, pokud jsou v souladu s právem. Potřeba zachovat důvěru ve stabilitu takto vytvořené situace zakazuje správnímu orgánu v tomto případě zrušit své rozhodnutí.
Nicméně takový zákaz, který směřuje k ochraně práv oprávněné osoby, nemůže být už z důvodu svého samotného cíle vůči této osobě uplatněn. Na žádost oprávněné osoby správní orgán, který přijal rozhodnutí vytvářející práva, může toto rozhodnutí zrušit a nahradit ho rozhodnutím, které je pro autora žádosti příznivější, za podmínky, že toto zrušení nepoškodí práva třetích osob. I když je totiž zrušení správního aktu v zásadě přípustné, musí být zajištěn soulad s požadavky zásady právní jistoty.
V tomto ohledu zrušení rozhodnutí o převodu nároků na důchod nabytých na základě belgického zákona ze dne 21. května 1991, kterým se stanoví určité vztahy mezi belgickými důchodovými systémy a důchodovými systémy institucí mezinárodního práva veřejného, nemůže ovlivnit práva z belgických důchodových systémů.
Jednak totiž mechanismus převzetí práv orgánem Společenství, u něhož je úředník zaměstnán, který je stanoven zákonem, nezměnil práva ani povinnosti z těchto systémů v době převodu, protože nebyl doprovázen uhrazením žádné částky z jejich strany do důchodového systému Společenství, přičemž tyto systémy zůstávají dlužníky v rámci nároků na důchod úředníka a jejich povinnost spočívá jako dříve ve vyplácení odpovídajícího důchodu ve formě měsíčních dávek ode dne vzniku nároku úředníka na důchod Společenství. Jediná změna se týká vztahů mezi úředníkem a orgánem, který přiznává úředníkovi v systému Společenství pojistně matematickou protihodnotu jeho nároků na důchod nabytých v Belgii, a protihodnotou přebírá nároky na důchod, které úředník nabyl v belgických důchodových systémech. Jelikož práva z belgických důchodových systémů nejsou ovlivněna převodem nároků na důchod podle mechanismu převzetí práva, nemohou být ovlivněna ani zrušením rozhodnutí přijatých za účelem zajištění tohoto převodu.
Krom toho článek 9 belgického zákona z roku 1991 ještě opravňoval úředníka, aniž by požadoval splnění jiné podmínky, než je udělení souhlasu jeho orgánu, ke zpětvzetí jeho žádosti o převod, dokud se převzetí nároků nestane účinným.
(viz body 120 až 122, 124 až 126 a 128 až 130)
Odkazy:
Soudní dvůr: 12. července 1957, Algera a další v. Společné shromáždění ESUO, 7/56, 3/57 až 7/57, Recueil, s. 81, 114 a 115