ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
14. prosince 2006 (*)
„Ochranná známka Společenství − Námitkové řízení – Přihlášky obrazových ochranných známek Společenství VENADO s rámečkem, VENADO a VENADO ESPECIAL − Starší obrazové ochranné známky Společenství zobrazující pohledem zepředu hlavu jelena umístěnou v kruhu – Relativní důvod pro zamítnutí – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 40/94“
Ve spojených věcech T‑81/03, T‑82/03 a T‑103/03,
Mast-Jägermeister AG, se sídlem ve Wolfenbüttel (Německo), zastoupená C. Drzymallou, advokátem,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému J. García Murillo, jako zmocněnkyní,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Soudem, je
Licorera Zacapaneca SA, se sídlem v Santa Cruz (Guatemala), zastoupená L. Corno Caparrósem a B. Uriarte Valientem, advokáty,
jejímž předmětem jsou tři žaloby podané proti rozhodnutím prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 19. prosince 2002 (věc R 412/2002‑1 a věc R 382/2002‑1) a ze dne 14. ledna 2003 (věc R 407/2002‑1), týkajícím se námitkových řízení mezi Licorera Zacapaneca SA a Mast‑Jägermeister AG,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý senát),
ve složení M. Vilaras, předseda, E. Martins Ribeiro a K. Jürimäe, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: K. Andová, rada,
s přihlédnutím k žalobám došlým kanceláři Soudu dne 3. března 2003 (věci T‑81/03 a T‑82/03) a 19. března 2003 (věc T‑103/03),
s přihlédnutím k vyjádřením k žalobám OHIM došlým kanceláři Soudu dne 14. prosince 2004 (věci T‑81/03 a T‑82/03) a 15. prosince 2004 (věc T‑103/03),
s přihlédnutím k vyjádřením vedlejší účastnice k žalobám došlým kanceláři Soudu dne 15. prosince 2004,
s přihlédnutím k přerušením řízení, o nichž bylo rozhodnuto dne 16. června 2003, 5. prosince 2003 a 22. dubna 2004,
s přihlédnutím ke spojení věcí, o němž bylo rozhodnuto dne 1. června 2006,
s přihlédnutím k ústní části řízení a po jednání konaném dne 13. července 2006,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 13. listopadu 1998 podala Licorera Zacapaneca SA u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů, tři přihlášky ochranných známek Společenství.
2 Třemi ochrannými známkami, jejichž zápis byl požadován (dále jen společně „přihlašované ochranné známky“), jsou obrazová označení zobrazená níže, jejichž požadovanými barvami byly černá, zlatá a bílá, jakož i – výlučně pro ochranné známky přihlašované ve věcech T‑81/03 a T‑103/03 – červená:
| 
| 
|
(věc T‑81/03) | (věc T‑82/03) | (věc T‑103/03) |
3 Výrobky, pro které byl zápis ochranných známek požadován, jsou stejné ve všech třech případech a spadají do tříd 32 a 33 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků. Konkrétněji, seznam výrobků, pro které byl zápis požadován, tak jak byl omezen vedlejší účastnicí dne 7. února 2000, obsahuje následující výrobky:
– třída 32: „Minerální a sycené vody a jiné nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy; sirupy a další přípravky pro výrobu nápojů“;
– třída 33: „Rum, rumové likéry a pálenky“.
4 Obě přihlášky ochranných známek Společenství, které jsou předmětem věcí T‑81/03 a T‑82/03, byly zveřejněny ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 88/99 ze dne 8. listopadu 1999.
5 Dne 24. listopadu 1999 Mast-Jägermeister AG podala na základě čl. 42 odst. 1 nařízení č. 40/94 dvojí námitky proti těmto přihláškám. Námitky se opíraly o starší obrazovou ochrannou známku Společenství žalobkyně zapsanou dne 16. října 1998 pod číslem 337 337 (dále jen „starší ochranná známka“), zobrazenou níže:
6 Výrobky, pro které byla starší ochranná známka zapsána, spadají do tříd 18, 25, 32 a 33 ve smyslu Niceské dohody a odpovídají následujícímu popisu:
– třída 18 : „Deštníky, slunečníky“;
– třída 25: „Oděvy, obuv, kloboučnické zboží“;
– třída 32 : „Nealkoholické nápoje“;
– třída 33 : „Vína, šumivá vína, ovocná vína, ovocná šumivá vína, lihoviny“.
7 Důvody dovolávanými na podporu všech námitek byly totožnost přihlašované ochranné známky a starší ochranné známky a nebezpečí záměny mezi nimi ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 40/94.
8 Třetí přihláška ochranné známky Společenství vedlejší účastnice, která je předmětem věci T‑103/03, byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 38/2000 ze dne 15. května 2000.
9 Dne 31. května 2000 žalobkyně podala námitky proti této přihlášce založené na starší ochranné známce uvedené v bodě 5 výše, jakož i na starší obrazové ochranné známce Společenství zapsané dne 15. října 1998 pod číslem 135 228 (dále jen „druhá starší ochranná známka“) a zobrazené níže:
10 Výrobky, pro které byla druhá starší ochranná známka zapsána, spadají do třídy 33 ve smyslu Niceské dohody a odpovídají následujícímu popisu: „alkoholické nápoje (s výjimkou piv)“.
11 Důvody dovolávanými na podporu námitek byly totožnost přihlašované ochranné známky a obou starších ochranných známek a nebezpečí záměny mezi nimi ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 40/94.
12 Ve svých sděleních k důvodům svých tří námitek podaných dne 2. června 2000 (věc T‑81/03), 27. dubna 2000 (věc T‑82/03) a 3. listopadu 2000 (věc T‑103/03), jakož i v dopisech ze dne 27. září 2000 (věci T‑81/03 a T‑82/03) se žalobkyně dovolávala výsledků dvou průzkumů veřejného mínění uskutečněných v letech 1994 a 1999 v Německu. Průzkum z roku 1994 dospěl k závěru, že 88 % dospělého německého obyvatelstva si ochrannou známku Jägermeister spojuje s alkoholickými nápoji. Podle závěrů průzkumu z roku 1999, 70 % německého obyvatelstva si je schopno učinit spojitost mezi jménem „Jägermeister“ a černobílým zobrazením hlavy jelena.
13 Svými třemi rozhodnutími ze dne 25. března 2002 (věc T‑81/03), 27. února 2002 (věc T‑82/03) a 14. března 2002 (věc T‑103/03) námitková oddělení vyhověla námitkám a zamítla všechny tři přihlášky k zápisu v plném rozsahu z důvodu, že ve Španělsku existuje nebezpečí záměny s přihlédnutím k podobnosti sporných označení a skutečnosti, že dotčené výrobky jsou zčásti totožné a zčásti podobné. Pokud jde o dva průzkumy veřejného mínění předložené žalobkyní, námitková oddělení měla za to, že průzkum z roku 1994 není relevantní, neboť se vztahuje k rozpoznání ochranné známky Jägermeister na trhu, a nikoliv starší ochranné známky. Pokud jde o druhý průzkum veřejného mínění uskutečněný v roce 1999, námitková oddělení ve svých rozhodnutích o námitkách, které jsou předmětem věcí T‑81/03 a T‑82/03, konstatovala, že žalobkyně neposkytla ve lhůtě stanovené k doplnění námitek obraz ukazovaný dotazovaným osobám. Ve svém rozhodnutí o námitkách, které jsou předmětem věci T‑103/03, námitkové oddělení rovněž nezohlednilo tento průzkum, jehož všechny prvky byly poskytnuty včas, z důvodů jednak, že neprokázal, že slovní prvek „venado especial“ má totožný dopad na dalších relevantních územích mimo Španělsko jako na veřejnost v této zemi, a jednak, že existence nebezpečí záměny ve Španělsku je dostatečná pro zamítnutí přihlášky zpochybňované ochranné známky v plném rozsahu. Konečně v tomtéž rozhodnutí námitkové oddělení zaměřilo svou analýzu na nebezpečí záměny mezi přihlašovanou ochrannou známkou v této věci a starší ochrannou známkou a nepřikročilo ke srovnání přihlašované ochranné známky s druhou starší ochrannou známkou.
14 Dne 25. dubna 2002 (věc T‑82/03) a 10. května 2002 (věci T‑81/03 a T‑103/03) vedlejší účastnice podala proti výše uvedeným rozhodnutím námitkových oddělení tři odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94.
15 Rozhodnutími ze dne 19. prosince 2002 (věc R 412/2002‑1, která je předmětem žaloby T‑81/03, a věc R 382/2002‑1, která je předmětem žaloby T‑82/03) a ze dne 14. ledna 2003 (věc R 407/2002‑1, která je předmětem žaloby T‑103/03) (dále jen společně „napadená rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM vyhověl odvoláním vedlejší účastnice, a v důsledku toho zamítl námitky žalobkyně. Napadená rozhodnutí byla žalobkyni doručena dne 2. ledna 2003 (věci T‑81/03 a T‑82/03) a 20. ledna 2003 (věc T‑103/03).
16 Odvolací senát v podstatě usoudil, že navzdory totožnosti některých sporných výrobků spadajících do tříd 32 a 33 neexistuje naléhavý důvod k tomu se domnívat, že mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou existuje nebezpečí záměny u většiny veřejnosti v jakékoli části Společenství, a to z důvodu rozdílnosti uvedených ochranných známek po stránce vzhledové a fonetické, jakož i neexistence velké pojmové podobnosti mezi nimi. Tento závěr založený v podstatě na srovnání kolidujících označení odvolacím senátem je podpořen četností obrazu jelena nebo hlavy jelena k ochraně řady nápojů, což dosvědčuje osm zápisů ochranných známek Společenství a vyhledávání v rejstříku ochranných známek Spojeného království uskutečněné motu proprio odvolacím senátem.
17 Pokud jde o dva průzkumy veřejného mínění předložené žalobkyní, odvolací senát ve svých rozhodnutích ze dne 19. prosince 2002 (věci T‑81/03 a T‑82/03) z totožných důvodů v zásadě potvrdil postoje námitkových oddělení. Ve svém rozhodnutí ze dne 14. ledna 2003 (věc T‑103/03) odvolací senát rovněž potvrdil závěr námitkového oddělení o irelevanci průzkumu z roku 1994. Pokud jde o průzkum z roku 1999, odvolací senát usoudil, že jeho výsledky neposkytují informaci o vnímání německého spotřebitele konfrontovaného s jiným obrazem hlavy jelena než s obrazem hlavy jelena ochranné známky žalobkyně a doprovázeným cizími slovy „venado especial“. Podle odvolacího senátu je v tomto případě obtížné se domnívat, že spotřebitelé budou nadále spojovat dotčený obraz s výrobkem žalobkyně (Mast-Jägermeister). V důsledku toho, i kdyby odvolací senát připustil, že starší ochranná známka má v Německu větší rozlišovací způsobilost, nijak by to neznamenalo, že německá veřejnost by zaměňovala přihlašovanou ochrannou známku s hlavou jelena charakterizující výrobky žalobkyně. Konečně v tomtéž rozhodnutí odvolací senát potvrdil úvahy námitkového oddělení spočívající v tom, že pro posouzení nebezpečí záměny v této věci se zohlední pouze starší ochranná známka zmíněná v bodě 5 výše, neboť je bližší přihlašované ochranné známce. V případě nebezpečí záměny mezi přihlašovanou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou není totiž užitečné posuzovat druhou starší ochrannou známku. Naopak, v případě neexistence nebezpečí záměny mezi přihlašovanou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou, je uvedené nebezpečí a fortiori vyloučeno mezi přihlašovanou ochrannou známkou a druhou starší ochrannou známkou.
Návrhová žádání účastníků řízení
18 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadená rozhodnutí;
– uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.
19 OHIM navrhuje, aby Soud:
– primárně:
– zrušil napadená rozhodnutí;
– uložil vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení nebo uložil každému účastníkovi řízení nést vlastní náklady;
– podpůrně:
– zamítl žaloby;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
20 Vedlejší účastnice řízení navrhuje, aby Soud:
– zamítl žaloby;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
21 Na jednání OHIM upustil od svého návrhového žádání směřujícího k tomu, aby vedlejší účastnici byla uložena náhrada nákladů řízení v případě, že bude vyhověno žalobě, a upřesnil, že v tomto případě musí být každému účastníkovi řízení uloženo nést vlastní náklady řízení. Soud zapsal tuto změnu do protokolu z jednání.
22 Vedlejší účastnice na jednání doplnila návrhové žádání o náhradě nákladů řízení spočívající v tom, aby OHIM byla uložena náhrada nákladů řízení vedlejší účastnice v případě zrušení napadených rozhodnutí. Vedlejší účastnice odůvodnila toto návrhové žádání tím, že se dovolávala skutečnosti, že OHIM se svým hlavním návrhovým žádáním připojil k návrhovému žádání žalobkyně směřujícímu ke zrušení napadených rozhodnutí. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 12. října 2004, Vedial v. OHIM (C‑106/03 P, Sb. rozh. s. I‑9573, bod 26), vyplývá, že tento postoj OHIM narušuje legitimní očekávání vedlejší účastnice, která očekává, že OHIM bude před Soudem hájit rozhodnutí vlastních senátů. Soud zapsal tuto změnu do protokolu z jednání.
K přípustnosti hlavních návrhových žádání OHIM
Argumenty účastníků řízení
23 OHIM má za to, že jeho hlavní návrhová žádání směřující ke zrušení napadených rozhodnutí jsou přípustná. Dovolává se v tomto ohledu judikatury, podle níž není povinen systematicky hájit každé rozhodnutí odvolacího senátu, ale může se připojit k návrhovému žádání žalobkyně, anebo řešení ponechat na úvaze Soudu [rozsudek Soudu ze dne 30. června 2004, GE Betz v. OHIM – Atofina Chemicals (BIOMATE), T‑107/02, Sb. rozh. s. II‑1845, body 34 a 36].
Závěry Soudu
24 Je třeba uvést, že OHIM svými hlavními návrhovými žádáními navrhuje Soudu, aby zrušil napadená rozhodnutí. Na podporu těchto návrhových žádání OHIM předkládá argumenty, které směřují k prokázání toho, že se odvolací senát dopustil pochybení popřením existence nebezpečí záměny v projednávaném případě.
25 V tomto ohledu je namístě připomenout, že v řízení týkajícím se žaloby proti rozhodnutí odvolacího senátu rozhodujícího v rámci námitkového řízení nemá OHIM pravomoc změnit svým postojem, který zaujme před Soudem, podmínky sporu tak, jak vyplývají z návrhů a tvrzení přihlašovatele a osoby, která podává námitky [rozsudek Vedial v. OHIM, bod 22 výše, bod 26; viz rozsudek Soudu ze dne 1. února 2006, Dami v. OHIM – Stilton Cheese Makers (GERONIMO STILTON), T‑466/04 a T‑467/04, Sb. rozh. s. II‑183, bod 29 a uvedená judikatura].
26 Z této judikatury nicméně nevyplývá, že OHIM je povinen navrhnout zamítnutí žaloby podané proti rozhodnutí jednoho ze svých odvolacích senátů. I když totiž OHIM není aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí odvolacího senátu, nemůže po něm být naproti tomu vyžadováno, aby systematicky hájil každé napadené rozhodnutí odvolacího senátu nebo aby povinně navrhoval, že každá žaloba proti takovému rozhodnutí má být zamítnuta (rozsudky BIOMATE, bod 23 výše, bod 34, a GERONIMO STILTON, bod 25 výše, bod 30).
27 Nic tedy nebrání tomu, aby se OHIM připojil k návrhovému žádání žalobkyně nebo aby řešení ponechal na úvaze Soudu a zároveň předložil všechny argumenty, které považuje za vhodné pro objasnění věci Soudu [rozsudky Soudu BIOMATE, bod 23 výše, bod 36; ze dne 25. října 2005, Peek & Cloppenburg v. OHIM (Cloppenburg), T‑379/03, Sb. rozh. s. II‑4633, bod 22, a GERONIMO STILTON, bod 25 výše, bod 31].
28 Naproti tomu OHIM nemůže formulovat návrhová žádání na zrušení nebo změnu rozhodnutí odvolacího senátu v otázce, která nebyla vznesena v žalobě, nebo předložit důvody, které nebyly v žalobě obsaženy (rozsudky Vedial v. OHIM, bod 22 výše, bod 34; Cloppenburg, bod 27 výše, bod 22, a GERONIMO STILTON, bod 25 výše, bod 32).
29 V projednávaném případě je nutno konstatovat, že OHIM předložil v rámci svých hlavních návrhových žádání výhradně argumenty na podporu návrhového žádání žalobkyně, podle níž se odvolací senát dopustil pochybení, když měl za to, že přinejmenším ve Španělsku neexistuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami. Proto jsou hlavní návrhová žádání předložená OHIM a argumenty předložené na jejich podporu přípustné, jelikož nevybočují z rámce návrhových žádání a argumentů předložených žalobkyní.
K věci samé
30 Žalobkyně se v každé z věcí dovolává dvou žalobních důvodů vycházejících zaprvé z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a zadruhé z porušení článku 73 téhož nařízení. Zaprvé je třeba přezkoumat první žalobní důvod.
Argumenty účastníků řízení
31 Žalobkyně, odkazujíc na judikaturu týkající se posouzení nebezpečí záměny, uvádí, že jelikož je starší ochranná známka ochrannou známkou Společenství, je třeba se na posouzení uvedeného nebezpečí dívat z pohledu relevantní veřejnosti v celé Evropské uniiJak nicméně vyplývá z čl. 8 odst. 4 nařízení č. 40/94, stačí, aby nebezpečí záměny existovalo přinejmenším v takové relevantní části Evropské unie, jakou je celé území členského státu.
32 Žalobkyně má za to, že odvolací senát právem konstatoval totožnost nebo podobnost dotčených výrobků. Naproti tomu kritizuje srovnání označení provedené odvolacím senátem.
33 V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že odvolací senát přiznal přílišný význam výrazu „venado“ nebo slovům „venado especial“ ve věci T‑103/03. S přihlédnutím k významu výrazu „venado“ ve španělštině (jelen), popisuje tento pro španělsky hovořícího spotřebitele pouze obraz obsažený v přihlašovaných ochranných známkách. Tento obraz má v přihlašovaných ochranných známkách dominantní postavení z pouhého důvodu své velikosti. Slovu „venado“ tudíž na základě jeho čistě popisné funkce obrazového prvku nemůže být přiznán určující charakter pro španělsky hovořící veřejnost. Výraz „especial“, který se objevuje výlučně v přihlašované ochranné známce, která je předmětem věci T‑103/03, nemá jiný význam než „zvláštní“, a v důsledku toho je dotčenou veřejností chápán jako údaj o tom, že uvedený výrobek je vylepšeným nebo upraveným výrobkem téhož výrobce. Podobné pojmy jsou běžně užívány a nemají rozlišovací způsobilost.
34 Dokonce i mimo španělsky hovořící veřejnost nelze popřít podobnost mezi kolidujícími označeními z důvodu přítomnosti prvku „venado“ v přihlašovaných ochranných známkách. Podle žalobkyně, sestává-li starší ochranná známka výlučně z obrazového označení, prvkem, který způsobuje záměny, je obrazový prvek pozdější smíšené ochranné známky, tedy slovní a obrazové. Slovní prvek této posledně uvedené ochranné známky může zajisté ještě zhoršit nebezpečí záměny, jako v projednávaném případě, kde tento prvek pojmově odpovídá obrazovému prvku přihlašovaných ochranných známek. Žalobkyně má naproti tomu za to, že slovní prvek pozdějšího smíšeného označení nemůže v žádném případě zdůraznit rozdíl mezi tímto označením a starší ochrannou známkou, která neobsahuje slovní prvek, neboť srovnání tohoto slovního prvku se starší obrazovou ochrannou známkou je rovnou vyloučeno. Podle žalobkyně totiž veřejnost srovná obraz starší obrazové ochranné známky, který má v paměti, s obrazovým prvkem pozdější ochranné známky. Odlišné posouzení této otázky by jednoduše vedlo k umožnění úplného nebo téměř úplného převzetí staršího obrazového označení do pozdějšího označení, jestliže by k němu bylo doplněno jakékoliv slovo, včetně slova odpovídajícího pouhému slovnímu popisu obrazového označení.
35 Podle žalobkyně se projednávaná věc liší od případu, kdy jak starší ochranná známka, tak přihlašovaná ochranná známka sestávají z kombinace slovních a obrazových prvků. V takovém případě může někdy dojít k tomu, že slovní prvek starší ochranné známky je natolik určující, že dotčená veřejnost si v paměti tuto ochrannou známku uchová pouze díky jejímu slovnímu prvku a že při konfrontaci s pozdějším slovním a obrazovým označením bere určujícím způsobem v úvahu pouze slovní prvky obsažené v kolidujících označeních.
36 Z toho vyplývá, že pro srovnání kolidujících označení je třeba zohlednit obrazový prvek přihlašovaných ochranných známek jako určující prvek, a to tím více, že výrobky, na které se tyto ochranné známky vztahují, jsou výrobky pro každodenní použití, nakupované hlavně na základě vzhledového vjemu, což obrazovému prvku přiznává zvláštní význam.
37 Zadruhé, žalobkyně uplatňuje, že odvolací senát v tomto kontextu nesprávně zohlednil uspořádání barev v přihlašovaných ochranných známkách. Zápis starší ochranné známky v černé a bílé totiž pokrývá veškeré uspořádání barev, včetně použití zlaté pro okraj ve tvaru kruhu a pro obrysy hlavy jelena. Skutečnost, že přihlašovaná ochranná známka ve věci T‑103/03 je umístěna do rámečku s černými a červenými čarami, a může tak činit dojem nálepky, rovněž postrádá relevanci. Jelikož je tento rámeček základním geometrickým obrazcem, dotčená veřejnost mu nepřikládá žádný význam. Krom toho druhá starší ochranná známka také sestává z nálepky, zatímco starší ochranná známka je rovněž často zobrazována na nálepce.
38 Zatřetí má žalobkyně za to, že odvolací senát přisoudil přílišný význam detailním rozdílům mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou ve srovnání se značnými podobnostmi, které mezi nimi existují. Dotčená veřejnost si přitom v paměti zachová pouze přibližný dojem z obrazových označení, a nikoliv jejich detaily, jakými jsou skutečnost, že na starší ochranné známce je načrtnuta srst jelena a jeho hlava je nakreslena na způsob rytiny, zatímco přihlašované ochranné známky takové vlastnosti nevykazují. To samé platí pro jelenovo paroží, které je v přihlašovaných ochranných známkách zkrácené, zatímco ve starší ochranné známce je zobrazeno ve své celistvosti, a pro neexistenci kříže se svatozáří, který se vyskytuje ve starší ochranné známce, v přihlašovaných ochranných známkách.
39 Žalobkyně uvádí, že celkový dojem ze starší ochranné známky je charakterizován zobrazením hlavy jelena na způsob portrétu, která je uvnitř kruhu posazena přímo čelem k tomu, kdo jej pozoruje. Imaginární čára vedoucí od čela pokračující přes nos až k čumáku jelena vertikálně přečnívá přes krk zvířete. Uši se nacházejí přibližně 45 stupňů od této svislé čáry, přičemž paroží začíná přímo za ušima.
40 Přihlašované ochranné známky se také vyznačují takovou rovnou imaginární čarou přečnívající přes krk, vedoucí od čela a pokračující přes nos až k čumáku jelena. Krom toho uši jelena se také nacházejí přibližně 45 stupňů od této svislé čáry a paroží začíná rovněž přímo za ušima. Konečně, jak v přihlašovaných ochranných známkách, tak ve starší ochranné známce je hlava jelena v úrovni krku ukončena kruhem a obě kresby se vyznačují svou velkou symetrií a obě ukazují stylizované zobrazení hlavy jelena, přičemž stupeň abstrakce je o trochu větší u přihlašovaných ochranných známek. Na rozdíl od názoru odvolacího senátu kruhy, ve kterých jsou umístěny obě hlavy jelena, nejsou pouze ozdobným doplňkem, ale ohraničují oba obrazy a dávají jim jejich tvar. Tento prvek posiluje podobnost mezi celkovými dojmy z kolidujících označení. Naproti tomu obdélníkový rámeček obsažený ve dvou přihlašovaných známkách (věci T‑81/03 a T‑103/03) je skutečně pouze ozdobným doplňkem, který dotčená veřejnost nevnímá.
41 Krom toho je nápadné, že hlava jelena vyskytující se v přihlašovaných ochranných známkách se jeví jako obraz nepatrně se blížící hlavě jelena obsažené ve starších ochranných známkách. Kdybychom totiž zvětšili obraz hlavy jelena obsažený ve starší ochranné známce a zaostřili na hlavu jelena, paroží jelena by také zmizelo za kruhem. Tento efekt zhoršuje nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními z důvodu nedokonalé představy uvedených označení, kterou si dotčená veřejnost uchová v paměti.
42 Žalobkyně rovněž tvrdí, že neexistence motivu kříže obklopeného svatozáří v přihlašovaných ochranných známkách nemůže zakládat dostatečnou rozdílnost označení. Jednak je dojem paprsků přítomen v přihlašovaných ochranných známkách, konkrétněji v kruhu, který je součástí obrazového prvku těchto ochranných známek. Krom toho přihlašované ochranné známky mohou být vnímány jako modernizace starší ochranné známky. Odvolací senát nesprávně odmítl tento poslední argument z důvodu, že rozdíly mezi označeními jsou příliš významné. Podle žalobkyně mají tyto rozdíly s přihlédnutím ke skutečnostem, které uvedla, pouze malou váhu ve vztahu k podobnosti mezi označeními. Krom toho dřívější ochranné známky vedlejší účastnice ukazují, že dokonce i ona sama modernizovala své označení.
43 Krom toho se tato věc liší od věci, ve které byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL (C‑251/95, Recueil, s. I‑6191). Zaprvé, v této posledně uvedené věci měl Soudní dvůr odpovědět na předběžnou otázku a neměl rozhodnout o nebezpečí záměny mezi kolidujícími označeními. Zadruhé, na rozdíl od případu, o který se jednalo ohledně výrazu „sabèl“ v této věci, v projednávané věci je slovo „venado“ chápáno ve španělsky hovořícím světě tak, že znamená „jelen“, a v důsledku toho nemá v rámci srovnání mezi dotčenými ochrannými známkami samostatný význam, neboť je popisem obrazu obsaženého v přihlašovaných ochranných známkách. Zatřetí, výraz „sabèl“ je začleněn do obrazového prvku ochranné známky, zatímco slovo „venado“ se v přihlašovaných ochranných známkách objevuje odděleně od obrazového prvku. Začtvrté a především, podobnost ochranných známek v projednávaném případě se neomezuje na podobnost dotčených motivů, ale existuje velmi vysoká podobnost ve způsobu, jakým jsou uvedené motivy zobrazeny.
44 Krom toho skutečnost, že tři různá námitková oddělení OHIM s různým složením dospěla nezávisle na sobě k závěru, že existuje podobnost mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou, prokazuje, že nejlepší argumenty hovoří pro nebezpečí záměny. Krom toho rozhodnutí č. 3006/2000 třetího námitkového oddělení ze dne 12. prosince 2002 dospělo k podobnému závěru.
45 Konečně, žalobkyně má za to, že s přihlédnutím k podobnosti kolidujících označení není nezbytné prokázat zvýšenou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky.
46 V každém případě žalobkyně uvádí, že je jistě pravda, že ve věcech T‑81/03 a T‑82/03 nepředložila ve lhůtách obrazové označení, které bylo základem druhého průzkumu veřejného mínění uskutečněného v roce 1999, nicméně jej popsala ve svých vyjádřeních ze dne 27. září 2000 před námitkovými odděleními, takže mezi účastníky řízení neexistovala v této otázce žádná nejasnost. Vedlejší účastnice ostatně dokonale pochopila obsah a základ tohoto průzkumu a nezpochybnila jeho výsledek, jelikož se omezila výlučně na to, že se dovolávala skutečnosti, že se tento průzkum omezoval pouze na Německo. Ve věci T‑103/03, v jejímž rámci bylo označení, které bylo předmětem průzkumu, předloženo ve lhůtě, žalobkyně tvrdí, že odvolací senát nesprávně použil právo tím, že odmítl vzít v potaz výsledek uvedeného průzkumu z důvodu, že se nezabýval otázkou reakce veřejnosti na označení obsahující slovní prvek „venado especial“. Žalobkyně konečně uvádí, že označení, které bylo základem průzkumu, sestávající z hlavy jelena bez kříže, bylo zapsáno v její prospěch jako národní ochranná známka v Německu, jakož i jako mezinárodní ochranná známka.
47 OHIM má za to, že v projednávaných věcech jsou rozhodnutími, která správně vyložila kritéria judikatury pro určení existence nebo neexistence nebezpečí záměny mezi spornými obrazovými ochrannými známkami, rozhodnutí vydaná námitkovými odděleními, jakož i rozhodnutí vydané třetím odvolacím senátem ve věci R 213/2001‑3.
48 OHIM zaprvé uvádí, že relevantní veřejností je v daném případě spotřebitel Společenství s přihlédnutím ke skutečnosti, že starší ochranná známka je zapsána jako ochranná známka Společenství. Nicméně podle judikatury stačí, že nebezpečí záměny existuje v části Společenství, aby byl zamítnut zápis přihlášky z důvodu zásady jednotné povahy ochranné známky Společenství. V důsledku toho je existence nebezpečí záměny na španělském území dostatečná k zamítnutí zápisu napadených přihlášek v plném rozsahu.
49 OHIM zadruhé provádí srovnání výrobků, na které se vztahují kolidující ochranné známky, a připojuje se ke stanovisku přijatému žalobkyní v průběhu řízení před OHIM, podle něhož rozdíly v použití zdůrazněné vedlejší účastnicí nemohou být vzaty v úvahu vzhledem k tomu, že výrobky, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, obsažené ve třídě 33, a sice „rum, rumové likéry a pálenky“, spadají pod obecnější výraz „lihoviny“, pro které je zapsána starší ochranná známka. Stejně tak „minerální a sycené vody a jiné nealkoholické nápoje; ovocné nápoje a ovocné šťávy“ obsažené ve třídě 32, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, mohou spadat do obecnější kategorie pokryté starší ochrannou známkou „nealkoholické nápoje“. V důsledku toho se v těchto případech jedná o totožné výrobky.
50 Co se týče „sirupů a dalších přípravků pro výrobu nápojů“, na které se vztahují přihlašované ochranné známky a které jsou obsaženy ve třídě 32, tyto vykazují velmi vysoký stupeň podobnosti s nealkoholickými nápoji pokrytými starší ochrannou známkou, jelikož obě kategorie výrobků mají totožné určení a na trhu jsou v přímé konkurenci. V tomto ohledu OHIM uvádí, že výrobci nealkoholických nápojů mohou prodávat své výrobky ve dvou formách, buď jako konečné výrobky připravené ke spotřebě, anebo jako prášek nebo v tekutém stavu (sirupy a přípravky pro výrobu nápojů), ke kterým je třeba přidat vodu, ať sycenou, či nikoliv. V tomto posledně uvedeném případě je výrobek, který z toho vzejde, nealkoholickým nápojem, který ve většině případů nevykazuje žádný rozdíl od výrobku připraveného ke spotřebě.
51 OHIM dochází k závěru, že odvolací senát správně usoudil, že existuje totožnost mezi některými spornými výrobky, a doplňuje, že další výrobky, které odvolací senát nepovažoval za totožné, vykazují vysoký stupeň podobnosti. Rovněž konstatuje, že sporné výrobky jsou zbožím běžné spotřeby.
52 Zatřetí, pokud jde o srovnání kolidujících označení, OHIM uvádí, že po vzhledové stránce jak starší ochranná známka, tak přihlašované ochranné známky vykazují obrazové prvky sestávající zásadně ze zobrazení hlavy jelena zepředu umístěného do kruhu. Liší se stylem zobrazení, rozměrem zobrazené hlavy, přítomností kříže obklopeného svatozáří nacházejícího se mezi parožím ve starší ochranné známce, doplněním slovního prvku „venado“ nebo „venado especial“ v přihlašovaných ochranných známkách a obdélníkovým rámečkem, do kterého jsou umístěny přihlašované ochranné známky ve věci T‑81/03 a T‑103/03.
53 OHIM má za to, že navzdory přítomnosti slovního prvku „venado“ nebo „venado especial“ v přihlašovaných ochranných známkách je po stránce vzhledové jejich obrazový prvek vnímán jako dominantní z důvodu jeho umístění, velmi nápadného vzhledu a velikosti. Navíc vložení ochranné známky do obdélníku na způsob nálepky, jak je to učiněno u přihlašovaných ochranných známek, které jsou předmětem věcí T‑81/03 a T‑103/03, je v odvětví nápojů obvyklou praxí. Pokud jde o starší ochrannou známku, OHIM je toho názoru, že kříž obklopený svatozáří, ačkoliv je jasně viditelný, nezaujímá dominantní postavení ve vztahu k zobrazení hlavy zvířete.
54 Po fonetické stránce OHIM konstatuje, že starší ochranné známky jsou výlučně obrazové. V důsledku toho se jejich případná ústní evokace činí popisem kresby účastníkovi dialogu, aby tento mohl dotčené označení identifikovat. Nelze tak vyloučit, že španělská veřejnost o nich bude hovořit odkazem na nakreslené zvíře, a sice „venado“ (jelen). Přihlašované ochranné známky jsou ústně zmíněny slovy, která obsahují, a sice „venado“ a „venado especial“.
55 Po pojmové stránce OHIM poznamenává, že slovo „venado“ je španělským spotřebitelem považováno za definici zvířete, jehož charakteristické znaky odpovídají zvířeti zobrazenému v obrazovém prvku. Při celkovém dojmu z přihlašovaných ochranných známek tento výraz nemůže být španělskou veřejností vnímán jako samostatný prvek, ale je považován za jasně propojený s obrazovým prvkem, který hraje významnou roli vzhledem k tomu, že jediný slovní prvek přihlašovaných ochranných známek definuje zobrazené zvíře. Z toho vyplývá, že obrazový prvek přihlašovaných ochranných známek má ve vnímání španělského spotřebitele rozhodující význam.
56 S přihlédnutím k těmto úvahám má OHIM za to, že v rámci celkového posouzení nebezpečí záměny v projednávaném případě je třeba zohlednit následující skutečnosti: zaprvé, obrazový prvek přihlašovaných ochranných známek, který je vnímán jako prvek upoutávající pozornost spotřebitele, jelikož kříž obklopený svatozáří starší ochranné známky není dominantním prvkem v celkovém dojmu, kterým tato ochranná známka působí; zadruhé, slovní prvek „venado“ nebo „venado especial“ přihlašovaných ochranných známek, který je španělskou veřejností vnímán jako úzce propojený s obrazovým prvkem těchto ochranných známek, neboť se jedná o výraz, kterým je identifikováno zobrazované zvíře; zatřetí, skutečnost, že sporná označení mají jako prvek upoutávající pozornost spotřebitele společnou ideu, promítanou jejich obrazovými prvky, a sice hlavu jelena zobrazenou zepředu a umístěnou do kruhu, která má sama o sobě běžnou rozlišovací způsobilost; začtvrté, skutečnost, že sporné výrobky jsou totožné nebo velmi podobné a že, jelikož se ostatně jedná o výrobky běžné spotřeby, průměrný spotřebitel nevěnuje zvláštní pozornost při jejich nákupu.
57 Závěrem má OHIM za to, stejně jako námitková oddělení a na rozdíl od posouzení učiněného odvolacím senátem v napadených rozhodnutích, že v případě, že dotčená veřejnost nepřipisuje – pokud jde o obrazový prvek přihlašovaných ochranných známek – zvláštní význam slovu „venado“, existuje nebezpečí záměny mezi spornými označeními vzhledem k tomu, že prvky, které tvoří přihlašované ochranné známky, jsou po pojmové stránce jasně propojené.
58 OHIM navrhuje zamítnutí žalob pouze podpůrně pro případ, že Soud potvrdí úvahy odvolacího senátu ohledně neexistence nebezpečí záměny mezi spornými označeními.
59 V poslední řadě, pokud jde o zohlednění dvou průzkumů veřejného mínění předložených žalobkyní za účelem prokázání proslulosti starších ochranných známek v Německu, OHIM se ve věcech T‑81/03 a T‑82/03 připojuje ke stanovisku přijatému odvolacím senátem a námitkovými odděleními, které měly za to, že první dokument není relevantní a druhý není platný z důvodu jeho neúplného předložení ve stanovené lhůtě. Naproti tomu ve věci T‑103/03 má OHIM za to, že průzkum provedený v Německu v roce 1999 (viz bod 12 výše), jelikož byl předložen ve stanovené lhůtě ve své úplnosti, musí být Soudem zohledněn v případě, že by došel k závěru o neexistenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami na španělskému území.
60 Vedlejší účastnice zaprvé odmítá názor žalobkyně, podle něhož se srovnání musí provést, aniž by byl brán v úvahu slovní prvek přihlašovaných ochranných známek, jelikož starší ochranné známky jsou čistě obrazové. Podle vedlejší účastnice takový přístup, který úplně ignoruje slovní prvky, porušuje celkové srovnání ochranných známek s přihlédnutím k jejich rozlišovacím prvkům vyžadované judikaturou.
61 Vedlejší účastnice nemá za to, že odvolací senát přiznal přílišný význam slovům „venado“ nebo „venado especial“. Jednak tyto prvky, které zaujímají třetinu přihlašovaných ochranných známek a jsou napsány velkými písmeny, tučně a v přihlašovaných ochranných známkách, které jsou předmětem věcí T‑81/03 a T‑103/03, červenou barvou, jsou takto zvýrazněny, aby upoutaly určujícím způsobem pozornost spotřebitele. Krom toho rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je oslabena z důvodu existence několika ochranných známek používaných pro nápoje, které obsahují zobrazení hlav nebo těl jelenů. Obraz jelena tudíž musí být považován za běžně používaný prvek, takže nemůže být monopolizován jediným podnikem, kterému by tímto způsobem bylo přiznáno nezvyklé privilegium. Jelikož má tento obraz z těchto důvodů pro účely srovnání menší důležitost, nemůže být považován za dominantní prvek přihlašovaných ochranných známek.
62 Vedlejší účastnice rovněž popírá fonetickou totožnost kolidujících ochranných známek. V tomto ohledu uplatňuje, že průměrný spotřebitel bude vždy při požadování svých výrobků používat výrazy „venado“ nebo „venado especial“, nezávisle na obrazech nacházejících se na lahvích. Pokud jde o výrobky žalobkyně, vedlejší účastnice má za to, že německý spotřebitel bude vždy, když bude žádat o tyto výrobky, používat jméno „Mast-Jägermeister“, s přihlédnutím k proslulosti ochranné známky žalobkyně obsahující hlavu jelena, jak prokázal průzkum předložený žalobkyní před OHIM. Vedlejší účastnice neví, jak budou ochrannou známku žalobkyně nazývat španělští spotřebitelé, ale má za to, že pravděpodobně budou také oni používat jméno „Mast-Jägermeister“ nebo, pokud ji budou nazývat odkazem na kresbu, budou používat výraz „cabeza de ciervo“, jelikož výraz „ciervo“ je ve španělském jazyce běžnější než „venado“.
63 Pokud jde o jiné země než Španělsko, vedlejší účastnice má za to, že výrazy „venado“ nebo „venado especial“ nebudou průměrným spotřebitelem chápány a nebudou spojovány s obrazem jelena. V důsledku toho přihlašované ochranné známky jsou v těchto zemích považovány za fantazijní. Krom toho vedlejší účastnice uplatňuje, že u OHIM zapsala slovní ochrannou známku VENADO, aniž by žalobkyně proti tomu cokoli namítala. Žalobkyně nenamítala nic ani proti několika slovním a obrazovým ochranným známkám obsahujícím stejný výraz, jakož i obraz hlavy jelena, zapsaným vedlejší účastníci ve Španělsku, jak by tomu muselo být v případě, že by případné nebezpečí záměny bylo omezeno na území tohoto státu.
64 Po vzhledové stránce má vedlejší účastnice za to, že existují nesporné rozdíly mezi starší ochrannou známkou a přihlašovanými ochrannými známkami, které jsou uvedeny v napadených rozhodnutích. Krom toho vedlejší účastnice tvrdí, že slovní prvek přihlašovaných ochranných známek nabývá pro účely srovnání na důležitosti s přihlédnutím k omezené rozlišovací způsobilosti zobrazení hlavy jelena. Slovní prvek „venado“ nebo „venado especial“ je zvýrazněn za pomoci velkých barevných písmen, takže je způsobilý upoutat pozornost spotřebitele ještě více než kresba.
65 Podle vedlejší účastnice je vyloučeno, aby spotřebitelé považovali přihlašované ochranné známky za moderní verze starší ochranné známky, jelikož přihlašované ochranné známky neobsahují kříž Svatého Huberta, který žalobkyně považuje za prvek jasně zvýrazněný ve starší ochranné známce, ale obsahují nový prvek a charakteristický znak, a sice výrazy „venado“ nebo „venado especial“. Vedlejší účastnice poznamenává, že obecně modernizované verze ochranných známek obsahují jejich nejcharakterističtější prvky a případné nové prvky obvykle obzvláště nevyčnívají. Konečně, skutečnost dovolávaná žalobkyní, že sama vedlejší účastnice modernizovala své ochranné známky, postrádá jakoukoliv relevanci pro posouzení nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami.
66 Po pojmové stránce vedlejší účastnice sdílí názor odvolacího senátu, podle něhož neexistuje pojmová totožnost zejména s přihlédnutím k tomu, že starší ochranná známka obsahuje dodatečný prvek, a sice kříž Svatého Huberta, zatímco přihlašované ochranné známky obsahují naproti tomu výrazy „venado“ nebo „venado especial“.
67 Vedlejší účastnice uvádí, že ačkoliv existuje určitá pojmová podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami, z rozsudku SABEL, bod 43 výše, vyplývá, že tato podobnost může vytvořit nebezpečí záměny pouze tehdy, pokud má namítaná ochranná známka zvláštní rozlišovací způsobilost buď vnitřně, nebo díky proslulosti, jíž se u veřejnosti těší. Starší ochranná známka však takovou způsobilost nemá. Jednak je její vnitřní rozlišovací způsobilost omezena z důvodu existence jiných ochranných známek vztahujících se na tytéž výrobky a obsahujících zobrazení jelenovitých nebo jelenů, jak vedlejší účastnice prokázala před odvolacím senátem, aniž by jí žalobkyně odporovala. Krom toho nebyla prokázána proslulost starší ochranné známky, jelikož průzkumy veřejného mínění předložené žalobkyní byly odmítnuty.
68 V každém případě vedlejší účastnice připomíná, že průzkum uskutečněný v roce 1999 se zakládal na zobrazení hlavy jelena bez kříže, a nikoliv na starší ochranné známce. Není relevantní, že uvedené zobrazení bylo rovněž zapsáno jako ochranná známka jménem žalobkyně, jelikož tato ochranná známka, která nebyla použita pro odůvodnění námitek žalobkyně nebo nebyla dovolávána před odvolacím senátem, nemůže být podle judikatury dovolávána poprvé před Soudem.
69 Vedlejší účastnice dochází k závěru, že odvolací senát správně rozhodl, že s přihlédnutím k rozdílům existujícím mezi spornými ochrannými známkami a k neexistenci zvláštní rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek neexistuje v projednávaném případě nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.
Závěry Soudu
70 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, „pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou“.
71 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených [rozsudek Soudu ze dne 23. října 2002, Oberhauser v. OHIM – Petit Liberto (Fifties), T‑104/01, Recueil, s. II‑4359, bod 25; viz rovněž obdobně rozsudky Soudního dvora ze dne 29. září 1998, Canon, C‑39/97, Recueil, s. I‑5507, bod 29, a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C‑342/97, Recueil, s. I‑ 3819, bod 17].
72 Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny u veřejnosti posuzováno celkově, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu (viz obdobně rozsudky SABEL, bod 43 výše, bod 22; Canon, bod 71 výše, bod 16; Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 71 výše, bod 18, a Fifties, bod 71 výše, bod 26).
73 Toto celkové posouzení, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové podobnosti dotčených ochranných známek, musí být založeno na celkovém dojmu, kterým tyto ochranné známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. V tomto kontextu tedy nelze vyloučit, že pojmová podobnost vyplývající ze skutečnosti, že dvě ochranné známky používají obrazy, které se shodují v jejich významovém obsahu, může vytvářet nebezpečí záměny v případě, že starší ochranná známka má zvláštní rozlišovací způsobilost, a to buď vnitřně, nebo díky proslulosti, jíž se u veřejnosti těší (viz obdobně rozsudek SABEL, bod 43 výše, body 23 a 24).
74 Krom toho celkové posouzení zahrnuje určitou vzájemnou závislost mezi zohledněnými faktory, a zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků nebo služeb, na něž se vztahují. Nízký stupeň podobnosti mezi výrobky nebo službami, na které se ochranné známky vztahují, může být vyvážen vysokým stupněm podobnosti mezi ochrannými známkami a naopak (viz obdobně rozsudky Canon, bod 71 výše, bod 17; Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 71 výše, bod 19, a Fifties, bod 71 výše, bod 27).
75 Je rovněž třeba uvést, že vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem dotčených výrobků nebo služeb hraje rozhodující úlohu při celkovém posuzování nebezpečí záměny. Průměrný spotřebitel přitom vnímá obvykle ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily [rozsudky Soudu Fifties, bod 71 výše, bod 28, a ze dne 3. března 2004, Mülhens v. OHIM – Zirh International (ZIRH), T‑355/02, Recueil, s. II‑791, bod 41; viz obdobně rozsudky SABEL, bod 43 výše, bod 23, a Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 71 výše, bod 25]. Za účelem tohoto celkového posouzení se má za to, že průměrný spotřebitel dotyčných výrobků je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Krom toho je třeba přihlédnout k tomu, že průměrný spotřebitel má jen zřídka možnost přímo porovnávat jednotlivé ochranné známky, ale musí se spoléhat na nedokonalou představu těchto známek, kterou si uchoval v paměti. Je namístě rovněž zohlednit skutečnost, že úroveň pozornosti průměrného spotřebitele se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb (viz obdobně rozsudky Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 71 výše, bod 26, a Fifties, bod 71 výše, bod 28).
76 Krom toho z jednotné povahy ochranné známky Společenství, zakotvené v čl. 1 odst. 2 nařízení č. 40/94, vyplývá, že starší ochranná známka Společenství je chráněna stejně ve všech členských státech. Starších ochranných známek Společenství je tedy možno se dovolávat proti každé pozdější přihlášce ochranné známky, která by narušila jejich ochranu, i když pouze ve vztahu ke vnímání spotřebitelů v části území Společenství. Z toho vyplývá, že zásada zakotvená v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 40/94, podle které pro zamítnutí zápisu ochranné známky postačuje, že absolutní důvod pro zamítnutí existuje pouze v části Společenství, se použije obdobně rovněž v případě relativního důvodu pro zamítnutí ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [rozsudky Soudu ze dne 23. října 2002, Matratzen Concord v. OHIM – Hukla Germany (MATRATZEN), T‑6/01, Recueil, s. II‑4335, bod 59; ZIRH, bod 75 výše, body 35 a 36; ze dne 6. října 2004, New Look v. OHIM – Naulover (NLSPORT, NLJEANS, NLACTIVE a NLCollection), T‑117/03 až T‑119/03 a T‑171/03, Sb. rozh. s. II‑3471, bod 34, a ze dne 1. března 2005, Fusco v. OHIM – Fusco International (ENZO FUSCO), T‑185/03, Sb. rozh. s. II‑715, bod 33].
77 Konečně je třeba připomenout, že legalita rozhodnutí odvolacích senátů musí být posuzována výlučně na základě nařízení č. 40/94 tak, jak je vykládáno soudem Společenství, a nikoliv na základě případné dřívější rozhodovací praxe OHIM [rozsudky Soudu ze dne 5. prosince 2002, Sykes Enterprises v. OHIM (REAL PEOPLE, REAL SOLUTIONS), T‑130/01, Recueil, s. II‑5179, bod 31; ze dne 3. července 2003, Alejandro v. OHIM – Anheuser-Busch (BUDMEN), T‑129/01, Recueil, s. II‑2251, bod 61, a ze dne 6. července 2004, Grupo el Prado Cervera v. OHIM – Héritiers Debuschewitz (CHUFAFIT), T‑117/02, Sb. rozh. s. II‑2073, s. 57].
78 Ve světle výše uvedených úvah je namístě provést jednak srovnání dotyčných výrobků, a jednak kolidujících označení. V tomto ohledu je třeba upřesnit, že rozhodnutí námitkového oddělení a odvolacího senátu dovolávaná žalobkyní a OHIM (viz body 45 a 47 výše) a týkající se nebezpečí záměny mezi jinými ochrannými známkami přihlašovanými vedlejší účastnicí a starší ochrannou známkou nejsou pro tuto analýzu relevantní, jelikož nanejvýš prokazují určitou rozhodovací praxi OHIM, kterou Soud nemůže podle judikatury uvedené v předcházejícím bodě brát v úvahu.
– Ke starším ochranným známkám ve věci T‑103/03
79 Na podporu svých námitek, které jsou předmětem věci T‑103/03, se žalobkyně dovolávala svých dvou ochranných známek Společenství uvedených v bodech 5 a 9 výše. Je nicméně třeba konstatovat, že druhá starší ochranná známka se podobá nálepce obsahující jako hlavní prvek totožné zobrazení hlavy jelena, jako je zobrazení, které se objevuje na starší ochranné známce. Jsou k němu připojeny další prvky, zejména název dotčeného výrobku „jägermeister“, jméno a adresa žalobkyně, jakož i pokyny v anglickém jazyce o spotřebě jejího výrobku (serve cold – keep on ice).
80 Za těchto podmínek námitkové oddělení i odvolací senát svou analýzu správně zaměřily na nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou přihlašovanou v této věci a starší ochrannou známkou. Když totiž dospějeme k závěru, že existuje nebezpečí záměny mezi přihlašovanou ochrannou známkou v téže věci a starší ochrannou známkou, nebude nutné zohlednit druhou starší ochrannou známku. Stejně tak, když dospějeme k závěru o neexistenci takového nebezpečí, tento závěr bude a fortiori platit pro druhou starší ochrannou známku, která kromě obrazu hlavy jelena nacházejícího se rovněž ve starší ochranné známce obsahuje přídavné prvky zmíněné v předcházejícím bodě, které ji ještě více odlišují od ochranné známky přihlašované v této věci. V tomto ohledu je třeba uvést, že sama žalobkyně zaměřila svou analýzu v žalobě ve věci T‑103/03 na podobnosti mezi přihlašovanou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou.
81 Soud tudíž svou analýzu zaměří – rovněž pokud jde o označení namítaná ve věci T‑103/03 – na nebezpečí záměny mezi ochrannou známkou přihlašovanou v této věci a starší ochrannou známkou.
– K relevantní veřejnosti
82 Je namístě uvést, že přihlašované ochranné známky se vztahují na alkoholické, či nealkoholické nápoje. Takové výrobky se nacházejí rovněž mezi výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka. Jelikož alkoholické nebo nealkoholické nápoje jsou výrobky běžné spotřeby, v napadených rozhodnutích bylo správně shledáno, že relevantní veřejnost sestává z široké veřejnosti, tzn. z průměrného spotřebitele.
83 Krom toho, jelikož je starší ochranná známka ochrannou známkou Společenství, relevantním územím pro analýzu nebezpečí záměny je celé území Evropské unie. Není nicméně sporu o tom, že výrazy „venado“ a „venado especial“, které tvoří přihlašované ochranné známky, jsou španělskými slovy, jejichž význam bude chápán pouze průměrným španělsky hovořícím spotřebitelem. Posouzení nebezpečí záměny mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou ve Španělsku má tudíž pro projednávané věci zvláštní význam. Když se totiž prokáže, že nebezpečí záměny mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou neexistuje ve Španělsku, tento závěr bude a fortiori platit pro průměrného spotřebitele v dalších členských státech, který nebude chápat význam výše uvedených slovních prvků přihlašovaných ochranných známek. Naproti tomu v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 76 výše by existence nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami ve Španělsku byla dostačujícím důvodem pro zamítnutí dotčených přihlášek k zápisu, aniž by bylo třeba zkoumat, zda takové nebezpečí existuje rovněž ve zbytku Evropské unie.
84 Z toho vyplývá, že analýza nebezpečí záměny musí začít přezkumem vnímání kolidujících ochranných známek španělskou veřejností.
– Ke srovnání výrobků
85 Odvolací senát usoudil, aniž by mu účastníci řízení odporovali, že některé výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou totožné. Toto je případ „minerálních a sycených vod a jiných nealkoholických nápojů; ovocných nápojů a ovocných šťáv“, spadajících do třídy 32, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, které jsou nealkoholickými nápoji, a tudíž jsou totožné s „nealkoholickými nápoji“ z téže třídy, na které se vztahuje starší ochranná známka. Stejně tak „rum, rumové likéry a pálenky“ spadající do třídy 33, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, jsou totožné s „lihovinami“ z téže třídy, na které se vztahuje starší ochranná známka (napadená rozhodnutí ve věcech T‑81/03 a T‑103/03, bod 23; napadené rozhodnutí ve věci T‑82/03, bod 20).
86 Odvolací senát se výslovně nevyjádřil ke srovnání dalších výrobků, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, spadajících do třídy 32, a sice „sirupů a dalších přípravků pro výrobu nápojů“, s výrobky, na které se vztahuje starší ochranná známka. Odvolací senát nicméně nezpochybnil posouzení námitkových oddělení, podle nichž uvedené výrobky, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, a nealkoholické nápoje spadající do téže třídy 32, na které se vztahuje starší ochranná známka, jsou podobné. Žalobkyně a OHIM se shodují na tom, že tyto výrobky jsou velmi podobné, zatímco vedlejší účastnice se ve svém vyjádření k žalobě k této otázce nevyjádřila. Na jednání však připustila, že uvedené výrobky jsou podobné. Je totiž třeba konstatovat, že dotčené výrobky vykazují vysoký stupeň podobnosti, jelikož, jak správně uvádí OHIM, stačí k výrobkům, na které se vztahují přihlašované ochranné známky, doplnit sycenou nebo nesycenou vodu, aby se staly nealkoholickými nápoji připravenými ke spotřebě, přičemž uvedené výrobky tak mají totožné určení a nacházejí se v přímém konkurenčním vztahu na trhu.
87 Je tedy třeba dojít k závěru, že výrobky, na které se vztahují kolidující ochranné známky, jsou z větší části totožné a ve zbývající části velmi podobné.
– Ke srovnání označení
88 V napadených rozhodnutích odvolací senát dospěl k závěru o neexistenci nebezpečí záměny mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou na jakékoliv části území Společenství, a to navzdory totožnosti některých výrobků, na které se vztahují dotčené ochranné známky, a existenci „zjevné podobnosti“ mezi nimi. Tento závěr se zakládá na určitých „zjevných a nápadných rozdílech“ mezi kolidujícími obrazovými označeními, jako jsou neexistence kříže Svatého Huberta obklopeného svatozáří v přihlašovaných ochranných známkách, který konkuruje samotné hlavě jelena a upoutává pozornost spotřebitele, rozdíly zobrazení hlav jelena, jakož i přítomnost stylizovaného a barevného slovního prvku („venado“ nebo „venado especial“) v přihlašovaných ochranných známkách. S přihlédnutím k těmto rozdílům odvolací senát usoudil, že kolidující ochranné známky musejí být považovány za vzhledově odlišné (napadené rozhodnutí ve věci T‑81/03, body 25, 26, 28 a 34; napadené rozhodnutí ve věci T‑82/03, body 22, 23, 25 a 30; napadené rozhodnutí ve věci T‑103/03, body 25, 26 a 31).
89 Foneticky jsou dotčené ochranné známky rovněž odlišné, jelikož pouze přihlašované ochranné známky obsahují slovní prvek. V napadených rozhodnutích ve věcech T‑81/03 a T‑82/03 odvolací senát mimoto usoudil, že námitková oddělení nesprávně shledala, že slovní prvek přihlašovaných ochranných známek je ve Španělsku spojován s obrazovým prvkem označení. V tomto ohledu se odvolací senát opíral o argument, který sama žalobkyně předložila námitkovým oddělením, a usoudil, že je pravděpodobnější, že starší ochranná známka je vnímána foneticky jako odkaz na výraz, a tudíž na ochrannou známku Jägermeister „než na ochrannou známku ,cerf‘ nebo ,VENADO‘ “ (napadené rozhodnutí ve věci T‑81/03, body 28 a 34; napadené rozhodnutí ve věci T‑82/03, body 25 a 30; napadené rozhodnutí ve věci T‑103/03, body 26 a 31).
90 Odvolací senát měl rovněž za to, že kolidující ochranné známky nevykazují velkou pojmovou podobnost. Ačkoliv totiž koncept, který je sbližuje, může být popsán jako hlava jelena, přítomnost dalších prvků, jako je kříž Svatého Hubert ve starší ochranné známce a slovní prvek „venado“ nebo „venado especial“ v přihlašovaných ochranných známkách, je pojmově odlišují (napadené rozhodnutí ve věci T‑81/03, bod 34; napadené rozhodnutí ve věci T‑82/03, bod 30; napadené rozhodnutí ve věci T‑103/03, bod 31).
91 Nad rámec těchto srovnání odvolací senát usoudil, že rozlišovací způsobilost motivu jelena nebo hlavy jelena je snížená vzhledem k jeho častému použití k označování řady nápojů, což dosvědčuje osm zápisů ochranných známek Společenství dovolávaných vedlejší účastnicí a výsledek vyhledávání uskutečněného samotným odvolacím senátem v rejstříku ochranných známek Spojeného království (napadené rozhodnutí ve věci T‑81/03, body 27 a 34; napadené rozhodnutí ve věci T‑82/03, body 24 a 30; napadené rozhodnutí ve věci T‑103/03, bod 32).
92 Pokud jde o vzhledové srovnání, Soud uvádí, že přihlašované ochranné známky i starší ochranná známka vykazují obrazové prvky sestávající zejména ze zobrazení hlavy jelena zepředu umístěného v kruhu. Tento společný obrazový prvek zaujímá v kolidujících označeních dominantní postavení z důvodu svého velmi nápadného vzhledu a své velikosti. Toto zjištění není zpochybněno ani abstraktnějším a barevnějším stylem tohoto obrazového prvku přihlašovaných ochranných známek, ani vroubkovanými obrysy kruhu, ve kterém je uvedený prvek umístěn. Slovní prvky přihlašovaných ochranných známek, vložení dvou z nich do obdélníkového rámečku a kříž obklopený svatozáří starší ochranné známky zajisté představují viditelné prvky, které odlišují kolidující označení po vzhledové stránce. Nejedná se však o dominantní prvky na rozdíl od obrazového prvku společného pro tato označení, a sice zobrazení hlavy jelena zepředu, umístěné do kruhu. S přihlédnutím ke všem těmto prvkům má Soud na rozdíl od toho, co usoudil odvolací senát, za to, že kolidující ochranné známky vykazují značnou vzhledovou podobnost.
93 Závěr odvolacího senátu, podle něhož jsou dotčené ochranné známky foneticky odlišné dokonce i pro španělské spotřebitele, není rovněž správný.
94 Je totiž třeba uvést, že starší ochranná známka je čistě obrazová. Všechny tři přihlašované ochranné známky obsahují slovo „venado“, které si bude španělsky hovořící spotřebitel bezpochyby foneticky spojovat s obrazovou částí těchto ochranných známek. Kvůli jeho významu si tentýž spotřebitel může toto slovo rovněž spojovat se starší ochrannou známkou nebo jej může užít k jejímu označení, jelikož neobsahuje slovní prvek. Námitková oddělení dospěla v zásadě z těchto stejných důvodů k závěru o fonetické totožnosti nebo podobnosti mezi kolidujícími označeními na území Španělska.
95 V napadených rozhodnutích odvolací senát tento závěr odmítl zejména s přihlédnutím k neexistenci důrazného slovního prvku ve starší ochranné známce, jenž je přítomen v přihlašovaných ochranných známkách („venado“, „venado especial“). V napadených rozhodnutích ve věcech T‑81/03 a T‑82/03 se odvolací senát rovněž opřel o argument, který údajně žalobkyně sama předložila námitkovým oddělením, podle něhož je pravděpodobnější, že starší ochranná známka bude dokonce i ve Španělsku spíše vnímána jako odkaz na ochrannou známku Jägermeister než na ochrannou známku „cerf nebo VENADO“.
96 Tyto úvahy nejsou opodstatněné. V tomto ohledu je třeba připomenout, že výraz „jägermeister“ se neobjevuje ve starší ochranné známce, ale pouze ve druhé starší ochranné známce, které se žalobkyně na podporu svých námitek ve věcech T‑81/03 a T‑82/03 nedovolávala. Za těchto podmínek neexistuje žádný platný důvod, kvůli němuž by si španělsky hovořící spotřebitel foneticky spojoval starší ochrannou známku spíše s výrazem „jägermeister“ než s výrazy „cerf “ nebo „venado“, které odpovídají dominantnímu obrazovému prvku starší ochranné známky. Mohlo by tomu případně být jinak pouze tehdy, pokud by se prokázalo, že starší ochranná známka požívá na španělském území dobrého jména. Argumentace žalobkyně před námitkovými odděleními uplatňovaná odvolacím senátem směřovala právě k prokázání takového dobrého jména zejména v Německu a dalších zemích Evropské unie, včetně Španělska, a nikoli k prokázání rozdílu mezi kolidujícími ochrannými známkami z fonetického hlediska, jak to nesprávně tvrdil odvolací senát. Je však třeba nejprve konstatovat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz k prokázání dobrého jména starší ochranné známky v jiné zemi Evropské unie než v Německu. Dále pak odvolací senát neuznal existenci dobrého jména starší ochranné známky ve Španělsku. Konečně žalobkyně sama mezitím od tohoto argumentu upustila, neboť ve svých žalobách se dovolává pouze dobrého jména starší ochranné známky v Německu, a na jednání potvrdila, že vůbec neuplatňuje dobré jméno této ochranné známky ve Španělsku.
97 V každém případě pouhá skutečnost, že španělsky hovořící spotřebitel zná název Jägermeister výrobku žalobkyně, nemůže zabránit tomu, aby pomyslel na tento výrobek, když uslyší, že se mluví o likéru „venado“, což je výraz, který by mohl chápat jako odkaz na obraz nacházející se na starší ochranné známce spíše než na jméno odlišného výrobku. To je o to pravděpodobnější, jelikož výslovnost výrazu „jägermeister“ není pro španělsky hovořící osobu zjevná, což v této zemi činí pravděpodobnější odkaz na výrobek žalobkyně popisem starší ochranné známky.
98 Předcházející úvahy nemohou být vyvráceny tvrzením vedlejší účastnice, podle něhož španělský spotřebitel, když odkazuje na zvíře nacházející se na starší ochranné známce, spíše použije výraz „ciervo“, jelikož tento výraz je ve španělském jazyce údajně běžnější než výraz „venado“. I kdyby tomu tak bylo, vedlejší účastnice nezpochybňuje, že španělský výraz „venado“ rovněž popisuje zvíře, jehož obraz je zobrazen na starší ochranné známce. Tento výraz může tudíž rovněž vést dotčeného spotřebitele k tomu, aby pomyslel na starší ochrannou známku.
99 Přidání přídavného jména „especial“ k výrazu „venado“ v ochranné známce přihlašované ve věci T‑103/03 nemůže v této věci vést k jinému závěru. Je totiž jisté, že španělský spotřebitel bude považovat tento určovatel za druhotný a doplňkový prvek. Jednak se objevuje pod výrazem „venado“ a mnohem menšími písmeny. Krom toho jeho význam ve španělském jazyce (zvláštní) znamená, že spotřebitel bude vnímat výrobek nesoucí ochrannou známku VENADO ESPECIAL jako obměnu vlastností nebo jakosti výrobku nesoucího ochrannou známku VENADO.
100 Po pojmové stránce lze koncept, který je základem obrazového prvku přihlašovaných ochranných známek, shrnout jako hlavu jelena zepředu umístěnou v kruhu nebo medaili. Slovní prvek uvedených ochranných známek nemění nic na tomto konceptu pro španělského spotřebitele, který nebude výraz „venado“ nebo „venado especial“ vnímat samostatně, ale jako přímý odkaz na obrazový prvek. Tentýž koncept je v zásadě základem starší ochranné známky. V důsledku toho musejí být kolidující ochranné známky posouzeny jako podobné po stránce pojmové.
– K celkovému posouzení nebezpečí záměny
101 Pokud jde o celkové posouzení nebezpečí záměny, Soud na rozdíl od řešení přijatého v napadených rozhodnutích má s přihlédnutím ke skutečnosti, že dotčené výrobky jsou z velké části totožné a ve zbývající části velmi podobné, a ke vzhledové, fonetické a pojmové podobnosti kolidujících ochranných známek za to, pokud jde o průměrné španělské spotřebitele, že rozdíly mezi těmito známkami nejsou dostačující k vyloučení existence nebezpečí záměny ve vnímání výše uvedené relevantní veřejnosti.
102 Vzhledové rozdíly mezi označeními tak zejména samy o sobě nepostačují k tomu, aby mohlo být vyloučeno veškeré nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti.
103 Zaprvé, jelikož si průměrný spotřebitel v paměti uchovává pouze nedokonalou představu ochranné známky, nelze usoudit, že by si mohl vzpomenout na takové obrazové detaily dotčených označení, jako více či méně realistický styl hlavy jelena, rozměry paroží jelena nebo jednoduchost či vroubkování kruhu, ve kterém je umístěna hlava zvířete.
104 Přítomnost barev v přihlašovaných ochranných známkách ztrácí zásadně svůj význam pro srovnání se starší ochrannou známkou z toho důvodu, že starší ochranná známka je černobílý obraz. Průměrný spotřebitel by si tak mohl při setkání s přihlašovanými ochrannými známkami důvodně myslet, že jsou pouze barevnou verzí starší ochranné známky.
105 Kříž objevující se mezi parožím jelena ve starší ochranné známce, nebude španělsky hovořícím spotřebitelem vnímán jako dominantní prvek, jak již bylo uvedeno (viz bod 92 výše), ačkoliv je jasně viditelný.
106 Ani obdélníkový rámeček v ochranných známkách přihlašovaných ve věcech T‑81/03 a T‑103/03 nemůže být považován za dostatečně rozlišující prvek. Jak to správně uplatnila žalobkyně a OHIM, tento rámeček je druhotným prvkem, který dodává dotčeným ochranným známkám vzhled nálepky. Krom toho z důvodu, že nápoje jsou často prodávány v lahvi, vložení ochranné známky do obdélníku na způsob nálepky představuje v odvětví nápojů velmi běžnou praxi.
107 Konečně, jak již bylo uvedeno výše, slovní prvky („venado“, „venado especial“) objevující se pouze v přihlašovaných ochranných známkách budou průměrným španělsky hovořícím spotřebitelem chápány jako přímý odkaz na obrazovou část těchto ochranných známek. Tyto prvky samy o sobě tudíž nejsou dostatečné k odlišení přihlašovaných ochranných známek od starší ochranné známky ve Španělsku, jelikož španělský spotřebitel najde rovněž na starší ochranné známce obraz zvířete, které nazývá „venado“.
108 Zadruhé a především jsou vzhledové rozdíly mezi dotčenými ochrannými známkami neutralizovány totožností velké části dotčených výrobků a podobností ostatních dotčených výrobků, jakož i fonetickou a pojmovou podobností uvedených ochranných známek, pokud jde o relevantní španělsky hovořící veřejnost.
109 Závěr o existenci nebezpečí záměny mezi kolidujícími ochrannými známkami ve Španělsku nemůže být zpochybněn argumentem vedlejší účastnice (viz bod 63 výše) vycházejícím z toho, že zapsala výraz „venado“ jako slovní ochrannou známku Společenství, aniž by žalobkyně proti tomu cokoli namítala. Nezávisle na otázce přípustnosti této skutečnosti dovolávané poprvé před Soudem stačí uvést, že jednak pouhá skutečnost, že žalobkyně nic nenamítala proti zápisu určité ochranné známky, nebrání podání námitek proti zápisu jiné ochranné známky. Krom toho a především, jelikož je fonetická podobnost mezi kolidujícími ochrannými známkami pouze jedním z prvků, které musejí být zohledněny v rámci celkového posouzení nebezpečí záměny, nebezpečí záměny mezi přihlašovanými ochrannými známkami a starší ochrannou známkou není vyloučeno, i když připustíme, že takové nebezpečí neexistuje, pokud jde o starší ochrannou známku a slovní ochrannou známku VENADO, navzdory jejich fonetické podobnosti.
110 Argument vedlejší účastnice přijatý napadenými rozhodnutími, který vychází z údajně nízké rozlišovací způsobilosti obrazů jelena nebo hlavy jelena z důvodu, že takové obrazy jsou často používány k ochraně nápojů, musí být rovněž odmítnut. Nezávisle na otázce, zda osm zápisů dovolávaných vedlejší účastnicí a spontánní vyhledávání uskutečněné odvolacím senátem v rejstříku ochranných známek Spojeného království jsou dostačující k tomu, aby se dospělo k takovému závěru, je namístě konstatovat, že v projednávaném případě není tím, co sbližuje kolidující ochranné známky, obecnější koncept jelena nebo hlavy jelena, nýbrž konkrétnější koncept spočívající v zobrazení – ve tvaru medaile – hlavy jelena zepředu, umístěné do kruhu. Přitom pouze tři z osmi zápisů Společenství dovolávaných vedlejší účastnicí se přibližují tomuto konkrétnějšímu konceptu. Jedná se o ochranné známky zapsané pod č. 86439, 164392 a 163311, přičemž poslední dvě ochranné známky jsou zjevně spojené, neboť obě označují tentýž výrobek, a sice pivo ochranné známky ANTLER. Krom toho ochranná známka zapsaná pod č. 86439 vypadá velmi odlišně od kolidujících označení v projednávaném případě, jelikož kruh obsahující hlavu jelena je umístěn do dodatečného rámečku s nepravidelným a fantazijním obrysem a ochranná známka obsahuje dominantní slovní prvek, a sice slovo „contri“ napsané proporcionálně mnohem většími písmeny a bez jakéhokoliv významového vztahu k obrazové části ochranné známky. S ohledem ke všemu předcházejícímu a s přihlédnutím k neexistenci zjevného významového vztahu mezi jelenem nebo hlavou jelena a alkoholickými nebo nealkoholickými nápoji, Soud má za to, že konceptu hlavy jelena zobrazené zepředu a umístěné do kruhu nelze upřít alespoň průměrnou rozlišovací způsobilost pro označení nápojů.
111 Konečně je třeba odmítnout argument vedlejší účastnice o neexistenci zvláštní rozlišovací způsobilosti obrazu hlavy jelena vycházející z rozsudku SABEL, bod 43 výše. V této věci Soudní dvůr rozhodl, že pouhá asociace mezi dvěma ochrannými známkami, kterou může veřejnost učinit prostřednictvím shody jejich významového obsahu, není sama o sobě dostačující, aby se dospělo k závěru o existenci nebezpečí záměny, pokud se jedná o dvě ochranné známky, z nichž jedna sestává z kombinace slova a obrazu, zatímco druhá sestává z obrazu a netěší se u veřejnosti zvláštní proslulosti (rozsudek SABEL, bod 43 výše, body 11 a 25). Soudní dvůr uvedl, že takové nebezpečí lze připustit pouze tehdy, pokud má starší ochranná známka zvláštní rozlišovací způsobilost, buď vnitřně, nebo díky proslulosti, jíž se u veřejnosti těší (rozsudek SABEL, bod 43 výše, bod 24). Přitom je třeba konstatovat, že v projednávaném případě slovní prvek obsažený v přihlašovaných ochranných známkách („venado“ a „venado especial“) představuje pro území Španělska přímý odkaz na obraz nacházející se v uvedených ochranných známkách, zatímco ve věci, ve které byl vydán rozsudek SABEL, bod 43 výše, slovo „sabèl“, které bylo součástí přihlašované ochranné známky v této věci, nevykazovalo žádný významový vztah k obrazu skákajícího geparda, který doprovázelo. Krom toho ve věci, ve které byl vydán rozsudek SABEL, bod 43 výše, se významová shoda mezi obrazovými částmi dvou kolidujících ochranných známek omezovala na skutečnost, že zvířata nacházející se v ochranných známkách, a to gepard a puma, patřila obě do čeledi kočkovitých šelem a byla zobrazena ve skoku, což je typická póza pro tento druh zvířete (stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse předcházející rozsudku SABEL, bod 43 výše, Recueil, s. I‑6193, body 3, 4 a 13). Jak bylo naproti tomu uvedeno výše, podobnosti mezi kolidujícími označeními jsou v projednávaných věcech četné a přesahují pouhou shodu prvků vycházejících z přírody, které jsou tudíž málo fantazijní. Zejména je třeba připomenout, že všechna kolidující označení obsahují částečný obraz téhož zvířete (jelena) a že ve všech případech je ukázána totožná část tohoto zvířete, a sice hlava s parožím a krkem, zobrazená zepředu a umístěná v kruhu.
112 Z veškerých předcházejících úvah vyplývá, že první žalobní důvod vznesený žalobkyní musí být přijat, a že je tudíž namístě zrušit napadená rozhodnutí, aniž by bylo třeba zkoumat ostatní argumenty žalobkyně vycházející z toho, že relevantní veřejnost považuje přihlašované ochranné známky za modernizovanou verzi starší ochranné známky, jakož i z údajného dobrého jména starší ochranné známky v Německu, i druhý žalobní důvod dovolávaný žalobkyní, vycházející z porušení článku 73 nařízení č. 40/94.
K nákladům řízení
113 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce může Soud nicméně ve výjimečných případech náklady řízení mezi účastníky řízení rozdělit.
114 V projednávaném případě vedlejší účastnice neměla úspěch, jelikož je namístě napadené rozhodnutí zrušit, v souladu s návrhovými žádáními žalobkyně. Žalobkyně nicméně nepožadovala, aby byla vedlejší účastníci uložena náhrada nákladů řízení, ale aby byla náhrada nákladů řízení uložena OHIM.
115 V tomto ohledu je namístě uvést, že ačkoliv OHIM podpořil první bod návrhového žádání žalobkyně, je třeba mu uložit náhradu nákladů řízení, které žalobkyni vznikly, neboť napadená rozhodnutí byla vydána jeho odvolacím senátem (rozsudek BIOMATE, bod 23 výše, bod 97).
116 Pokud jde o nové návrhové žádání vedlejší účastnice předložené na jednání směřující k tomu, aby v případě zrušení napadených rozhodnutí byla OHIM uložena náhrada nákladů řízení vedlejší účastnice, je třeba uvést, že podle judikatury je účastníkům řízení dovoleno předložit na jednání návrhová žádání ohledně nákladů řízení, i když tak neučinili dříve [rozsudek Soudního dvora ze dne 29. března 1979, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 113/77, Recueil, s. 1185, a stanovisko generálního advokáta J. P. Warnera předcházející tomuto rozsudku, Recueil, s. 1212, 1274; rozsudek Soudu ze dne 21. února 2006, Royal County of Berkshire Polo Club v. OHIM – Polo v. Lauren (ROYAL COUNTY OF BERKSHIRE POLO CLUB), T‑214/04, Sb. rozh. s. II‑239, bod 54]. Toto návrhové žádání je tedy přípustné.
117 Soud má nicméně za to, že postoj zaujatý OHIM ve vztahu k rozhodnutím vlastního odvolacího senátu nepředstavuje výjimečný důvod způsobilý ospravedlnit rozdělení nákladů řízení podle čl. 87 odst. 3 prvního pododstavce jednacího řádu. Jak bylo uvedeno v bodech 24 až 29 výše, OHIM není povinen systematicky hájit každé napadené rozhodnutí svého odvolacího senátu a má možnost připojit se k návrhovému žádání žalobkyně. Takový postoj OHIM nemůže tudíž zasáhnout legitimní očekávání vedlejší účastnice. Rozsudek Vedial v. OHIM, bod 22 výše, dovolávaný v tomto ohledu žalobkyní, není relevantní. V bodě 36 tohoto rozsudku Soudní dvůr odkázal výlučně na legitimní očekávání účastníka řízení úspěšného před odvolacím senátem ohledně toho, že řízení před Soudem je určeno ke zkoumání legality rozhodnutí uvedeného odvolacího senátu v souladu s čl. 63 odst. 2 nařízení č. 40/94. Toto legitimní očekávání nebylo v projednávaném případě porušeno, neboť Soud provedl takový přezkum nezávisle na postoji zaujatém OHIM. Je tudíž třeba rozhodnout, že vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 19. prosince 2002 (věc R 412/2002-1 a věc R 382/2002-1) a ze dne 14. ledna 2003 (věc R 407/2002-1) se zrušují.
2) Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) se ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených žalobkyní.
3) Vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.
Vilaras | Martins Ribeiro | Jürimäe |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. prosince 2006.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |