Věc T‑162/10
Niki Luftfahrt GmbH
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Letecká doprava – Rozhodnutí prohlašující spojení za slučitelné se společným trhem – Posouzení účinků spojení na hospodářskou soutěž – Závazky“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 13. května 2015
1. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Posouzení hospodářské povahy – Diskreční posuzovací pravomoc – Soudní přezkum – Rozsah – Meze
(Článek 256 SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 8)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise, kterým se prohlašuje spojení za slučitelné s vnitřním trhem
(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2)
3. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Vymezení relevantního trhu – Spojení dvou leteckých společností – Kritéria – Zastupitelnost výrobků – Přístup na základě dvojic měst
(Článek 82 ES; nařízení Rady č. 139/2004, článek 2; nařízení Komise č. 802/2004, oddíl 6; sdělení Komise 97/C 372/03, body 13 až 17, 20, 21 a 24)
4. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Vymezení relevantního trhu – Kritéria, která se mohou lišit od kritérií použitelných v oblasti státních podpor
(Články 87 ES a 88 ES; nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 8 odst. 2)
5. Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Žalobní důvod založený na okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení
(Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2)
6. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Přezkum Komisí – Důkazní břemeno, které nese účastník řízení, jenž zpochybňuje rozhodnutí o slučitelnosti spojení
(Nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 8)
7. Spojování podniků – Posouzení slučitelnosti s vnitřním trhem – Kritéria – Protisoutěžní účinky – Vznik nebo posílení dominantního postavení – Nemožnost prohlásit spojení za slučitelné s vnitřním trhem bez závazků stran, které mají napravit účinky na hospodářskou soutěž
(Článek 82 ES; nařízení Rady č. 139/2004, články 2 a 8)
8. Doprava – Letecká doprava – Přístup dopravců Unie k provozním právům v Unii a na mezinárodní úrovni – Podmínky – Povinnost členských států zajistit rozdělení přepravních práv mezi dotčené letecké dopravce Unie nediskriminujícím a průhledným postupem – Nutnost dvoustranné dohody mezi členským státem a dotčenými třetími zeměmi v případě mezinárodních provozních práv
(Článek 100 odst. 2 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 847/2004 a č. 1008/2008, článek 15)
9. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Přijetí rozhodnutí, kterým se konstatuje slučitelnost spojení podniků s vnitřním trhem, aniž by byla zahájena fáze II – Podmínka – Neexistence vážných pochybností – Potřeba požadovat závazky dotyčných podniků – Posuzovací pravomoc – Soudní přezkum omezený na zjevně nesprávné posouzení – Přezkum vztahující se i na nesprávné právní posouzení v případě zahájení fáze II a přijetí závazků v jejím průběhu
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2 a 6 a čl. 8 odst. 2)
10. Spojování podniků – Přezkum Komisí – Závazky dotčených podniků, které mohou zajistit slučitelnost oznámeného spojení s vnitřním trhem – Kritéria
(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 2 odst. 2 a 6 a čl. 8 odst. 2)
11. Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální náležitosti – Stručný popis žalobních důvodů – Obecný odkaz na skutečnosti uvedené v rámci prvního žalobního důvodu na podporu druhého žalobního důvodu – Nepřípustnost
[Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 85–87)
2. Komise neporušuje povinnost uvést odůvodnění, pokud v případě, že vykonává pravomoc kontroly spojování podniků, neuvede v rozhodnutí přesné odůvodnění, co se týče posouzení určitého množství aspektů spojení, které se jí zdají být zjevně nevhodné, bez významu, nebo při tomto posuzování jasně podružné. Takový požadavek by byl totiž obtížně slučitelný s požadavkem rychlosti a krátkých lhůt řízení, které musí Komise dodržovat při výkonu pravomoci kontroly spojování podniků a které patří mezi zvláštní okolnosti řízení o kontrole tohoto spojování. Z toho vyplývá, že pokud Komise prohlásí spojení za slučitelné s vnitřním trhem na základě čl. 8 odst. 2 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, je požadavek odůvodnění splněn, pokud toto rozhodnutí jasně uvádí důvody, pro které se Komise domnívá, že dotyčné spojení, případně po změnách provedených dotyčnými podniky, zásadně nenarušuje účinnou hospodářskou soutěž na vnitřním trhu nebo jeho podstatné části, a to zejména vytvořením nebo posílením dominantního postavení.
(viz body 99, 100)
3. Za účelem posouzení, zda má letecká společnost provozující pravidelnou přepravu na trhu dominantní postavení, je třeba nejprve vymezit relevantní trh dopravních služeb; lze přitom vycházet buď z toho, že odvětví pravidelných letů tvoří samostatný trh, nebo z toho, že musí být vzaty v potaz i alternativní možnosti dopravy, jako je charterová, železniční nebo silniční přeprava, jakož i pravidelné lety na jiných linkách, které mohou sloužit jako náhrada.
V tomto ohledu má být použito kritérium spočívající v tom, zda může být pravidelný let na určité lince ve vztahu k alternativním možnostem dopravy individualizován prostřednictvím svých zvláštních vlastností, díky kterým je s těmito alternativními možnostmi jen v malé míře zaměnitelný a jejich konkurování je jen málo znatelné.
Z toho vyplývá, že Komise správně vymezila relevantní trh, když v rámci kontroly spojení v odvětví pravidelné osobní letecké dopravy rozvinula přístup „místo odletu – místo destinace“, tzv. O & D, který odpovídá přístupu na základě dvojic měst a odráží hledisko poptávky, podle něhož spotřebitelé zvažují všechny možnosti, jak se dostat z města odletu do města destinace, a to včetně různých způsobů dopravy. Podle tohoto přístupu tvoří každá kombinace místa odletu a místa destinace samostatný trh.
(viz body 135, 136, 138, 139)
4. V oblasti spojování podniků, které spadá do unijního práva hospodářské soutěže, vymezení relevantní trhu nutně neodpovídá vymezení relevantního trhu v souvislosti se schválením státní podpory, jelikož obě řízení se liší jak předmětem, tak právním základem, kterým je v jednom případě čl. 88 odst. 2 první pododstavec ES, a ve druhém případě čl. 8 odst. 2 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků.
V rámci přezkumu státních podpor, které mohou být schváleny podle čl. 87 odst. 3 písm. c) ES, tak musí dbát Komise na to, aby předmětné podpory neměnily podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. V případě rozhodnutí o plánu restrukturalizace, kdy dotyčná podpora směřuje ke snížení dluhu podniku v obtížích a spadá do rámce plánu restrukturalizace, jehož cílem je zajistit obnovení dlouhodobé životaschopnosti tohoto podniku, se účinky této podpory neomezují na konkrétní trh, na kterém podnik působí, ale dopadají na jeho celkovou situaci.
Naopak v rámci kontroly spojení musí Komise podle čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení o spojování zajistit, aby spojení zásadně nenarušilo účinnou hospodářskou soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části. Hodnocení se tedy soustřeďuje na důsledky spojení pro konkurenční omezování. Právě proto je cílem závazků, které navrhly strany předkládající oznámení, náprava problémů v oblasti hospodářské soutěže, jež spojení vytváří na trzích, na kterých uvedené strany před spojením soutěžily.
(viz body 145–147)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 149, 150, 167, 257, 259–261, 319)
6. V rámci přezkumu slučitelnosti spojení s vnitřním trhem Komise musí zejména podle článku 2 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků přezkoumat účinky takové transakce na hospodářskou soutěž na trzích, u nichž existuje riziko zásadního narušení účinné hospodářské soutěže zejména v důsledku vytvoření nebo posílení dominantního postavení.
Přestože je analýza hospodářské soutěže provedená Komisí zčásti vedena obavami třetích osob konzultovaných v rámci správního řízení, musí odhalit, a to i bez jakéhokoli výslovného podnětu ze strany uvedených třetích osob, ovšem s ohledem na závažné indicie, problémy v oblasti hospodářské soutěže, které spojení vyvolá na všech trzích, kterých by se mohlo dotknout.
Pokud je však Komisi vytýkáno, že nezohlednila případný problém v oblasti hospodářské soutěže na jiných trzích, než na kterých byla provedena analýza hospodářské soutěže, je povinností žalobce, aby předložil závažné indicie, které mohou hmatatelně prokázat existenci problému v oblasti hospodářské soutěže, jejž Komise měla z důvodu jeho dopadů přezkoumat.
Pro splnění uvedeného požadavku musí žalobce označit relevantní trhy, popsat soutěžní situaci za neexistence spojení a uvést, jaké pravděpodobné účinky by spojení mohlo mít na soutěžní situaci na uvedených trzích.
(viz body 172–175)
7. V rámci přezkumu slučitelnosti spojení s vnitřním trhem je Komise povinna posoudit účinky spojení na hospodářskou soutěž na trzích, na kterých dochází k překrytí mezi činnostmi stran spojení. Z toho vyplývá, že pokud byla jedna ze stran již před spojením na určité letecké trase, tj. na relevantním trhu, v monopolním postavení, toto postavení není již z podstaty věci předmětem analýzy účinků spojení na hospodářskou soutěž.
Uvedené naproti tomu neplatí, vyplývá-li monopolní nebo dominantní postavení ze spojení nebo je-li spojením posíleno. Nejsou-li předloženy závazky stran, které mohou napravit účinky dominantního postavení na hospodářskou soutěž, Komise v takovém případě nemůže prohlásit spojení za slučitelné s vnitřním trhem.
(viz body 248, 249)
8. V oblasti letecké dopravy platí, že proto, aby mohla letecká společnost obsluhovat trasu mezi letišti na území dvou různých států, musí mít právo mezinárodního leteckého provozu, tj. povolení k obsluze této trasy. Každý stát určuje letecké společnosti se sídlem na jeho území, kterým povoluje obsluhovat trasu mezi tímto územím a územím jiného státu. Počet povolení, které může každý stát poskytnout k obsluze mezinárodní letecké trasy, je tradičně určen dvoustrannou mezinárodní smlouvou uzavřenou mezi dvěma dotčenými státy. Tato provozní práva tedy a priori představují právní překážku vstupu na mezinárodní leteckou trasu.
Tyto právní překážky byly v rámci Unie odstraněny nařízením č. 2408/92 o přístupu leteckých dopravců Společenství na letecké trasy uvnitř Společenství, které bylo zrušeno nařízením č. 1008/2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství. Podle článku 15 nařízení č. 1008/2008 mají letečtí dopravci s platnou provozní licencí vydanou příslušným orgánem členského státu, ve kterém mají hlavní místo obchodní činnosti, nárok provozovat letecké služby uvnitř Společenství a členské státy nemohou podmínit provozování těchto služeb takovým dopravcem žádným povolením či oprávněním.
Provozní práva jsou naproti tomu vždy nezbytná k obsluze letecké trasy mezi územím členského státu Unie a územím třetího státu.
V tomto ohledu je třeba uvést, že od vydání rozsudků Soudního dvora „otevřené nebe“ a přijetí nařízení č. 847/2004 o sjednávání a provádění dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi o leteckých službách letečtí dopravci Unie, tj. ti dopravci, kteří nejsou vlastněni ani ovládáni členským státem nebo jeho státními příslušníky, v zásadě mohou s leteckými dopravci z členského státu, kteří jsou vlastněni nebo ovládáni členským státem nebo jeho státními příslušníky, soutěžit o získání mezinárodních provozních práv na základě nediskriminujícího a průhledného postupu.
To však předpokládá, že dvoustranná dohoda mezi členským státem a třetí zemí, která určuje podmínky přiznání provozních práv, obsahuje doložku tzv. „požadavku vlastnictví a ovládání v rámci Společenství“ (community ownership and control). V případě členského státu, který takovou dvoustrannou dohodu se třetí zemí neuzavřel, mohou provozní práva získat pouze letečtí dopravci, kteří jsou ovládáni nebo vlastněni tímto členským státem nebo jeho státními příslušníky, zatímco dopravci Unie jsou z tras mezi tímto členským státem a uvedeným třetím státem vyloučeni.
(viz body 270–273, 277, 279–281)
9. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 289–292, 295–298)
10. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 293, 294, 302, 303, 312–317, 319, 327, 344–348, 353)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 356–358)