Spojené věci C‑20/15 P a C‑21/15 P

Evropská komise

proti

World Duty Free Group SA a další

„Kasační opravný prostředek – Státní podpory – Článek 107 odst. 1 SFEU – Daňový režim – Daň z příjmů právnických osob – Odpočet – Odpis goodwillu plynoucího z toho, že podniky, které jsou daňovými rezidenty ve Španělsku, nabudou alespoň 5% podíly v podnicích, které jsou daňovými rezidenty mimo tento členský stát – Pojem ‚státní podpora‘ – Podmínka selektivnosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 21. prosince 2016

1.        Podpory poskytované státy – Pojem – Kritéria pro posouzení – Kumulativní podmínky

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

2.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Kritéria

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

3.        Podpory poskytované státy – Pojem – Přiznání zvýhodněného daňového zacházení některým podnikům ze strany orgánů veřejné moci – Zahrnutí – Zvýhodnění vyplývající z obecného opatření, které se bez rozdílu uplatní na všechny hospodářské subjekty – Vyloučení

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

4.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Opatření poskytující daňové zvýhodnění – Relevantní parametr k prokázání selektivnosti opatření – Zavedení rozlišování, které není odůvodněno povahou ani systematikou obecného daňového režimu, mezi hospodářskými subjekty, které se nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

5.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Velmi vysoký počet podniků, které se mohou domáhat, aby se na ně vztahovala opatření, nebo podniky náležející do různých odvětví – Neexistence vlivu

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

6.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Daňové opatření, z něhož mají prospěch pouze podniky, které uskutečňují určité operace – Zahrnutí

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

7.        Podpory poskytované státy – Pojem – Selektivní povaha opatření – Daňové podpory vývozu – Zahrnutí – Podmínky

(Článek 107 odst. 1 SFEU)

1.      Pro kvalifikaci vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU se vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Tento zásah musí být zadruhé způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí selektivně zvýhodňovat příslušného příjemce. Začtvrté musí nebo může narušovat hospodářskou soutěž.

(viz bod 53)

2.      Pokud jde o podmínku selektivnosti zvýhodnění, která je pojmovým znakem „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, při posuzování této podmínky musí být určeno, zda v rámci daného právního režimu může předmětné vnitrostátní opatření zvýhodňovat „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“ vůči ostatním, které se nacházejí s ohledem na cíl sledovaný uvedeným režimem ve srovnatelné skutkové a právní situaci, a se kterými je tak odlišně zacházeno, což lze v zásadě kvalifikovat jako diskriminaci.

Pokud je kromě toho dotčené opatření koncipováno jako režim podpory, a nikoliv jako individuální podpora, je na Komisi, aby prokázala, že ačkoliv toto opatření stanoví obecnou výhodu, přináší prospěch pouze určitým podnikům nebo určitým odvětvím činnosti.

(viz body 54, 55)

3.      Opatření poskytující daňové zvýhodnění, které sice není spojeno s převodem státních prostředků, ale staví příjemce do výhodnější situace oproti ostatním daňovým poplatníkům, může poskytnout příjemcům selektivní zvýhodnění, a představuje tak státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Takovou podporu ve smyslu uvedeného ustanovení naproti tomu nepředstavuje daňové zvýhodnění vyplývající z obecného opatření, které se bez rozdílu uplatní na všechny hospodářské subjekty.

(viz bod 56)

4.      Za účelem kvalifikace vnitrostátního daňového opatření jako „selektivního“ musí Komise předně identifikovat obecný nebo „obvyklý“ daňový režim uplatňovaný v dotyčném členském státě a dále prokázat, že se předmětné daňové opatření od uvedeného obecného režimu odchyluje v rozsahu, v němž zavádí rozlišování mezi hospodářskými subjekty, které se s ohledem na cíl tohoto obecného režimu nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

Pojem „státní podpora“ se však na opatření zavádějící rozlišení mezi podniky, které se s ohledem na cíl dotčeného právního režimu nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci, a tedy opatření a priori selektivní, nevztahuje, pokud se dotyčnému členskému státu podaří prokázat, že je toto rozlišení odůvodněné, jelikož vyplývá z povahy nebo systematiky soustavy, do níž tato opatření patří.

Relevantní parametr k prokázání selektivnosti předmětného opatření tedy spočívá v ověření, zda toto opatření zavádí mezi hospodářskými subjekty, které se s ohledem na cíl dotčeného obecného daňového režimu nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci, rozlišování, které není odůvodněno povahou ani systematikou tohoto režimu.

Za účelem konstatování selektivnosti takového opatření v tomto ohledu nelze vyžadovat, aby Komise zjistila určité specifické charakteristiky, které jsou podnikům, jež mají z daňového zvýhodnění prospěch, vlastní a společné a na jejichž základě lze tyto podniky odlišit od těch, které jsou z poskytnutí tohoto zvýhodnění vyloučeny.

V tomto směru je totiž relevantní pouze skutečnost, že opatření vede bez ohledu na svoji formu či použitou legislativní techniku k tomu, že staví podniky, které z něj mají prospěch, do výhodnějšího postavení oproti ostatním podnikům, ačkoliv se všechny tyto podniky nacházejí s ohledem na cíl dotčeného daňového režimu ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

(viz body 57, 58, 60, 78, 79)

5.      Okolnost, že počet podniků, které se mohou domáhat, aby se na ně vztahovalo určité vnitrostátní opatření, je velmi vysoký, nebo okolnost, že tyto podniky náleží do různých odvětví, nemůže dostatečně zpochybnit selektivní povahu tohoto opatření, a tedy vyloučit kvalifikaci opatření jako státní podpory.

Skutečnost, že se zásadní podmínka využití daňového zvýhodnění, které plyne z tohoto opatření, týká hospodářské operace, konkrétně „ryze finanční operace“, u níž není stanovena minimální výše investice a která nezávisí na povaze činnosti podniků, které mají z opatření prospěch, nemůže případnou selektivnost opatření nikterak zpochybnit.

V této souvislosti nelze mít za to, že opatření, jehož uplatnění nezávisí na povaze činnosti podniků, není a priori selektivní.

(viz body 80–82)

6.      Daňové opatření, z něhož mají prospěch pouze podniky, které uskutečňují určité operace, ale nikoliv podniky v tomtéž odvětví, které tyto operace neuskutečňují, může být selektivní, aniž je třeba posuzovat, zda z něj mají větší prospěch velké podniky.

I když lze daňové zvýhodnění, které přináší opatření, využít bez investování určité minimální částky, a prospěch z tohoto opatření tak fakticky není vyhrazen podnikům, které mají dostatečné finanční zdroje, tyto okolnosti nebrání konstatování případné selektivnosti tohoto opatření z jiných důvodů, jako je například skutečnost, že tohoto zvýhodnění nemohou využít podniky-rezidenti, které nabudou podíly ve společnostech, jež jsou daňovými rezidenty v určitém členském státě.

(viz body 87, 88)

7.      Opatření, jehož cílem je zvýhodnit vývoz, lze považovat za selektivní, pokud z něj mají prospěch podniky, které provádějí přeshraniční operace, konkrétně investiční operace, na úkor ostatních podniků, které provádějí operace stejné povahy v tuzemsku a s ohledem na cíl dotčeného daňového režimu se přitom nacházejí ve srovnatelné skutkové a právní situaci.

(viz bod 119)