Žaloba podaná dne 7. ledna 2011 - Itálie v. Komise

(Věc T-44/11)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: L. Ventrella, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

částečně zrušil rozhodnutí Komise ze dne 4. listopadu 2010 č. K (2010) 7555, oznámené dne 5. listopadu 2010, o vyloučení některých výdajů uskutečněných členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) z financování Evropské unie.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává tří žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení podstatných náležitostí (článek 269 SEU, dříve článek 253 ES) z důvodu nedostatku odůvodnění. Zkreslení skutkového stavu. Porušení zásady proporcionality. Porušení čl. 24 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2799/1999 ze dne 17. prosince 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1255/1999, v otázce poskytování podpory pro odstředěné mléko a sušené odstředěné mléko určené k použití jako krmivo a pokud jde v otázce prodeje tohoto sušeného odstředěného mléka (Úř. věst. L 340, s. 3, Zvl. vyd. 03/25. s. 366).

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Komise zavedla finanční opravy v odvětví sušeného odstředěného mléka z důvodu údajně nesprávného uplatňování snížení podpory a sankcí stanovených právními předpisy. Konkrétně na základě restriktivního výkladu čl. 24 odst. 2 nařízení ES č. 2799/1999, který není správný a není v souladu s tímto nařízením, dospěla k závěru, že čtvrtletní ověření uskutečněné v týdnu poté, kdy došlo ke zjištění anomálií, nebylo zvláštním šetřením upraveným právní úpravou Společenství, a nemohlo jej tudíž nahradit. Krom toho Komise kromě specifických, málo důležitých, případů generalizovala případné a hypotetické nedostatky v sankcích ze strany italských orgánů a zkreslila tak skutečnost. Konečně vzhledem k tomu, že částky sankcí, které nebyly uloženy, jsou o mnoho nižší než celková částka pokuty, jejíž úhradu Komise požaduje od Itálie, nelze pochopit důvody k uplatnění paušálních oprav, které jsou každopádně nepřiměřené a nadměrné. Z toho kromě zjevného nedostatku odůvodnění vyplývá také porušení zásady proporcionality.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení podstatných náležitostí (článek 269 SEU, dříve článek 253 ES) z důvodu nedostatku odůvodnění. Porušení zásady proporcionality. Porušení čl. 6 odst. 3 SEU z důvodu porušení zásadních zásad legitimního očekávání, právní jistoty, zákazu zpětné působnosti základních norem. Porušení čl. 32 odst. 5 nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1). Porušení zásady "ne bis in idem".

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Komise po zahájení šetření v roce 2003 uplatnila opravu vůči členskému státu za finanční rok 2003 za organizaci systému vymáhání pohledávek ze strany platebních subjektů, vypočítanou z hodnoty případů, o nichž v dané době nerozhodla ani sama Komise, při uplatnění ustanovení Společenství platných v rozhodné době. Tyto případy pak byly Komisí posouzeny tak, že se na ně vztahuje nová právní úprava a byly tedy podřízeny pravidlu zvanému 50-50 zavedenému nařízením (ES) č. 1290/05. Dotčená finanční oprava je protiprávní v tom, že členskému státu automaticky ukládá úhradu 50 % dotčených částek na základě čl. 32 odst. 5 nařízení (ES) 1290/05, protiprávně uplatněného se zpětnou účinností na šetření o vymáhání pohledávek, jehož předmětem byla v zásadě "situace zjištěná v roce 2002/2003", jak výslovně připustila sama Komise. Krom toho, pokud jde o případ, který byl předmětem kontroly, byla již italskému státu nařízena 50% finanční oprava podle článku 32 nařízení č. 1290/05 rozhodnutím Komise K (2007) 1901 ze dne 27. dubna 2007. Napadeným rozhodnutím tak Komise uplatňuje na tytéž případy a na základě týchž žalobních důvodů dodatečnou finanční opravu dosahující 100% výše nevymožených pohledávek. Je tedy protiprávní a nepřiměřené ukládat po několika letech dodatečnou 50% sankci v jasném rozporu se zásadou "ne bis in idem".

Druhý žalobní důvod vychází ze zániku sankční pravomoci Komise. Uplynutí přiměřené lhůty k uzavření dotčeného šetření. Porušení čl. 32 odst. 5 nařízení ES č. 1290/05. Porušení zásady "ne bis in idem".

Podpůrně k druhému žalobnímu důvodu, pokud by čl. 32 odst. 5 nařízení (ES) č. 1290/05 použitý se zpětnou působností na dotčená šetření měl být považován za procesní normu, se žalobkyně dovolává protiprávnosti výše uvedené opravy z důvodu uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty k výkonu sankční pravomoci Komise. Dále se žalobkyně dovolává uplynutí přiměřené lhůty pro dotčená šetření. Jelikož uvedená šetření nebyla uzavřena v přiměřené lhůtě (od jejich zahájení uplynulo přibližně osm let), utrpěl již státní rozpočet značnou finanční škodu z důvodu paušálního opravného rozhodnutí Komise K (2007) 1901 ve výši 50 % v těch případech, které jsou rovněž předmětem napadeného rozhodnutí v jasném rozporu se zásadou "ne bis in idem".

____________