Žaloba podaná dne 21. ledna 2011 - Itálie v. Komise

(Věc T-45/11)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupce: P. Gentili, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

Zrušit rozhodnutí Komise K(2010)7893 v konečném znění ze dne 10. listopadu 2010 doručené Italské republice dopisem ze dne 11. listopadu 2010 SG-Greffe (2010) D/18018, kterým se odmítá postoupení věci COMP/M.5960 - Crédit Agricole/Cassa di Risparmio della Spezia/Agenzie Intesa Sanpaolo.

uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba je namířena proti rozhodnutí Komise, kterým se zamítá žádost italského úřadu pro hospodářskou soutěž o postoupení podle článku 9 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, s. 1, Zvl. vyd. 08/03, s. 40), přezkumu spojení oznámeného Komisi, kterým Crédit Agricole S.A. získal výlučnou kontrolu nad společností Cassa di Risparmio della Spezia S.p.A., v současnosti kontrolovanou společností Intesa Sanpaolo, a to prostřednictvím společnosti Cassa di Risparmio di Parma e Piacenza S.p.A. kontrolovanou společností Crédit Agricole S.A.

Žalobkyně se na podporu své žaloby dovolává pěti žalobních důvodů.

1.    První žalobní důvod se týká porušení článku 9 nařízení (ES) č. 139/2004 tím, že Komise považovala žádost o postoupení za opožděnou a neodůvodněnou.

2.    Druhý žalobní důvod se týká porušení čl. 9 odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 prvního pododstavce písm. b) a druhého pododstavce nařízení (ES) č. 139/2004, a rovněž nedostatku odůvodnění.

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Komise nesprávně považovala za důležité, že po spojení nedošlo ke změně tržních podílů. Crédit Agricole nabude svých tržních podílů díky spojení, a nikoli vnitřní expanzí, jak to učinila společnost Intesa Sanpaolo před spojením. Provinční trh maloobchodních bankovních služeb tudíž nebyl ovlivněn.

3.    Třetí žalobní důvod se týká porušení čl. 9 odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 prvního pododstavce písm. b) a druhého pododstavce nařízení (ES) č. 139/2004, a rovněž nedostatku odůvodnění.

Žalobkyně má za to, že v rozporu s tvrzením Komise provinční trh bankovních služeb existuje: uživatelé těchto služeb nejsou ochotni se přemísťovat a pro ostatní poskytovatele je obtížné proniknout na přesycený provinční trh. Existoval tedy omezený trh, který nepředstavuje podstatnou část společného trhu.

Čtvrtý žalobní důvod se týká porušení čl. 9 odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 prvního pododstavce písm. b) a druhého pododstavce nařízení (ES) č. 139/2004, a rovněž nedostatku odůvodnění.

V tomto ohledu žalobkyně namítá, že Komise nezohlednila řízení o porušení zahájené úřadem pro hospodářskou soutěž proti Crédit Agricole a Intesa Sanpaolo, které tudíž z hlediska účinků na trh musí být považovány za spřízněné a nekonkurující si strany.

Pátý žalobní důvod se týká porušení článku 1 a čl. 9 odst. 2 a 3 nařízení (ES) č. 139/2004, a rovněž zásad subsidiarity a proporcionality.

Žalobkyně je toho názoru, že spojení nemá žádný význam na úrovni Společenství a že národní úřad pro hospodářskou soutěž byl schopen o tomto spojení rozhodnout. Komise měla postoupit alespoň část operace týkající se provinčních trhů uvedených v rozhodnutí.

.

____________