Language of document : ECLI:EU:F:2013:137

ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(druhý senát)

30. září 2013

Věc F‑124/11

Daniele Possanzini

v.

Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex)

„Veřejná služba – Zaměstnanci agentury Frontex – Dočasný zaměstnanec – Hodnotící zpráva obsahující negativní posouzení hodnotitele, s nímž nebyla dotčená osoba seznámena – Neprodloužení smlouvy na dobu určitou – Rozhodnutí založené na názoru hodnotitele – Právo na obhajobu – Porušení – Spor majetkoprávní povahy – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se D. Possanzini domáhá zrušení rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie (Frontex) ze dne 28. března 2011 neprodloužit D. Possanzinimu jeho smlouvu dočasného zaměstnance.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie ze dne 28. března 2011 neprodloužit D. Possanzinimu jeho smlouvu dočasného zaměstnance se zrušuje. Evropské agentuře pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie se ukládá vyplatit D. Possanzinimu částku 5 000 eur jako náhradu škody. Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené D. Possanzinim.

Shrnutí

1.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Vnitřní směrnice unijní agentury o prodlužování pracovních smluv na dobu určitou – Právní účinky – Porušení – Nesprávný služební postup

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 8)

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Rozhodnutí, kterým je dotčeno služební postavení dočasného zaměstnance – Zohlednění skutečností, které nevyplývají z osobního spisu dotčené osoby, ale byla s nimi předem seznámena – Legalita – Podmínky

(Služební řád, článek 26)

3.      Žaloby úředníků – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Spory majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu – Pojem – Žaloba týkající se legality rozhodnutí neprodloužit smlouvu – Zahrnutí

(Služební řád, čl. 91 odst. 1)

4.      Úředníci – Odměna – Opravné koeficienty – Předmět – Stejná kupní síla – Zohlednění pro účely porovnání úrovně odměn pobíraných dočasnými zaměstnanci a úředníky v různých místech zaměstnání – Vyloučení

(Služební řád, článek 64; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 20)

1.      Rozhodnutí orgánu nebo subjektu Unie, o kterém je informován veškerý jeho personál a jež má zaručit dotyčným úředníkům a zaměstnancům stejné zacházení v oblasti, ve které má daný orgán nebo subjekt širokou posuzovací pravomoc přiznanou služebním řádem, představuje vnitřní směrnici a musí být jako takové považováno za orientační pravidlo chování, kterému je podřízena i sama administrativa, jež se od něj při respektování zásady rovného zacházení nesmí odchýlit, aniž uvede důvody, které ji k tomu vedly.

V případě vnitřní směrnice unijní agentury o prodlužování pracovních smluv dočasných zaměstnanců proto porušení povinnosti oznámit ve lhůtě stanovené směrnicí rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy představuje nesprávný služební postup, který může odůvodňovat náhradu škody. Taková procesní vada však může mít za následek zrušení dotčeného rozhodnutí jen tehdy, pokud se prokáže, že tato vada mohla mít vliv na obsah rozhodnutí.

(viz body 43, 44, 46, 47 a 78)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 9. července 1997, Monaco v. Parlament, T‑92/96, bod 46

Soud pro veřejnou službu: 30. ledna 2013, Wahlström v. Frontex, F‑87/11, body 56 až 58

2.      Orgán porušuje článek 26 služebního řádu a právo dočasného zaměstnance na obhajobu, jestliže přijme rozhodnutí neprodloužit jeho pracovní smlouvu, aniž mu předtím sdělil hodnocení týkající se jeho schopností, která odůvodňují přijetí tohoto rozhodnutí. V tomto ohledu nemůže být pouhá, byť prokázaná, vědomost dotyčného zaměstnance o těchto hodnoceních považována za dostatečný důkaz o tom, že měl možnost užitečně bránit své zájmy před přijetím rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení. Aby bylo zajištěno právo zaměstnance na obhajobu, je ještě třeba, aby orgán jakýmkoliv způsobem prokázal, že ho předtím vyrozuměl o tom, že dotčená hodnocení, s nimiž nebyl seznámen před jejich založením do jeho osobního spisu, mohla odůvodnit rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení. Není-li tomu tak, nelze mít za to, že došlo k seznámení vyžadovanému článkem 26 služebního řádu.

(viz bod 60)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 5. října 2009, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise a Komise v. de Brito Sequeira Carvalho, T‑40/07 P a T‑62/07 P, bod 94

3.      Článek 91 odst. 1 druhá věta služebního řádu přiznává Soudu pro veřejnou službu ve sporech majetkoprávní povahy pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci, v jejímž rámci má pravomoc, je-li to třeba, uložit i bez návrhu žalovanému účastníkovi zaplacení náhrady škody způsobené jeho zaviněním a v takovém případě posoudit ex aequo et bono s ohledem na všechny okolnosti věci utrpěnou újmu.

Spor majetkoprávní povahy ve smyslu čl. 91 odst. 1 služebního řádu může vzniknout též na základě žaloby, kterou se úředník domáhá zrušení rozhodnutí týkajícího se jeho služebního postavení.

Pokud se konkrétně bývalý dočasný zaměstnanec u unijního soudu domáhá, aby rozhodl o legalitě rozhodnutí neprodloužit jeho pracovní smlouvu, je třeba na jeho žalobu tím spíše pohlížet tak, že na jejím základě vzniká rovněž spor majetkoprávní povahy. Rozhodnutí neprodloužit pracovní smlouvu má totiž přímý dopad na kontinuitu právního postavení dané osoby jakožto dočasného zaměstnance v rámci dotyčného orgánu, a tedy na jeho odměnu a finanční nároky.

(viz body 70, 71 a 73)

Odkazy:

Soudní dvůr: 20. května 2010, Gogos v. Komise, C‑583/08 P, body 44 a 46

4.      Podle článku 64 služebního řádu a článku 20 pracovního řádu ostatních zaměstnanců se na odměnu úředníka a dočasného zaměstnance použije opravný koeficient stanovený v závislosti na životních podmínkách v jejich místě zaměstnání tak, aby bez ohledu na toto místo měli stejnou kupní sílu. Uplatnění opravného koeficientu proto nelze zohlednit pro účely porovnání úrovně odměn, které obdrží tito zaměstnanci a úředníci.

(viz bod 79)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 10. července 1997, Apostolidis a další v. Komise, T‑81/96, bod 3