Spojené věci C‑131/13, C‑163/13 a C‑164/13

Staatssecretaris van Financiën

v.

Schoenimport „Italmoda“ Mariano Previti vof¨

a

Turbu.com BV,

Turbu.com Mobile Phone’s BV

v.

Staatssecretaris van Financiën

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – DPH – Šestá směrnice – Přechodný režim obchodu mezi členskými státy – Zboží odeslané nebo přepravované v rámci Společenství – Daňový podvod spáchaný v členském státě doručení – Zohlednění daňového podvodu v členském státě odeslání – Odmítnutí nároků na odpočet daně, osvobození od daně nebo vrácení daně – Neexistence vnitrostátních právních předpisů“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. prosince 2014

1.        Předběžné otázky – Přípustnost – Meze – Hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Nepřípustnost

(Článek 267 SFEU)

2.        Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Přechodný režim zdanění obchodu mezi členskými státy – Dodání zboží uvnitř Společenství – Plnění podílející se na podvodu na dani z přidané hodnoty – Osoba povinná k dani, která o podvodu věděla nebo měla vědět – Vnitrostátní právní úprava nestanovící odmítnutí nároků na odpočet, osvobození nebo vrácení daně v případě podvodu – Povinnost vnitrostátních správních orgánů a soudů odmítnout takové nároky přiznat

[Směrnice Rady 77/388, čl. 17 odst. 2 a 3, čl. 28b část A odst. 2 a čl. 28c část A písm. a)]

3.        Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Přechodný režim zdanění obchodu mezi členskými státy – Dodání zboží uvnitř Společenství – Plnění, která nejsou sama o sobě podvodem na dani z přidané hodnoty, ale jsou součástí dodavatelského řetězce, v rámci něhož došlo k podvodnému plnění – Osoba povinná k dani, která o podvodu věděla nebo měla vědět – Podvod spáchaný v jiném členském státě, než je ten, kde byly nároky na odpočet, osvobození nebo vrácení daně uplatněny – Vnitrostátní právní úprava nestanovící odmítnutí uvedeného nároku v případě podvodu – Neexistence vlivu – Povinnost vnitrostátních správních orgánů a soudů odmítnout takové nároky přiznat [Směrnice Rady 77/388, čl. 17 odst. 2 a 3, čl. 28b část A odst. 2 a čl. 28c část A písm. a)]

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 35, 38, 39)

2.        Šestá směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice 95/7, musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátní správní orgány a soudy musí osobě povinné k dani odmítnout v rámci dodání zboží uvnitř Společenství přiznat nároky na odpočet, osvobození nebo vrácení daně z přidané hodnoty, a to i v případě neexistence vnitrostátních právních předpisů, které by takové odmítnutí stanovily, pokud je na základě objektivních okolností prokázáno, že tato osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že se plněním uplatňovaným ke vzniku daného nároku podílela na podvodu na dani z přidané hodnoty, který byl spáchán v rámci dodavatelského řetězce.

Vnitrostátní správní orgány a soudy musí totiž v zásadě odmítnout přiznat nároky stanovené v šesté směrnici, které jsou uplatňovány podvodně nebo zneužívajícím způsobem, bez ohledu na to, zda se jedná o nárok na odpočet, osvobození nebo vrácení daně z přidané hodnoty související s dodáním zboží uvnitř Společenství. Při neexistenci konkrétních ustanovení v tomto smyslu ve vnitrostátním právním řádu je na vnitrostátním soudu, aby určil, zda v právu dotyčného členského státu existují právní pravidla, ať již se jedná o ustanovení nebo obecnou zásadu, která zakazují zneužití práva, nebo jiná ustanovení týkající se daňového podvodu či úniku, která by mohla být vykládána v souladu s požadavky unijního práva v oblasti boje proti daňovým podvodům.

Pokud by se však ukázalo, že vnitrostátní právo neobsahuje taková pravidla, jež by mohla být předmětem konformního výkladu, nebylo by přesto možné z toho dovozovat, že by vnitrostátním správním orgánům a soudům bylo bráněno v dodržování uvedených požadavků, a tedy v odmítnutí přiznat výhodu plynoucí z nároku stanoveného v šesté směrnici v případě podvodu.

Ačkoli je pravda, že se členský stát nemůže směrnice jako takové dovolávat vůči osobě povinné k dani, vzhledem k tomu, že zneužívající nebo podvodná jednání nemohou zakládat nárok stanovený unijním právním řádem, odmítnutí přiznat výhodu plynoucí z šesté směrnice totiž neznamená, že je dotyčnému jednotlivci uložena povinnost na základě této směrnice, ale je pouhým důsledkem zjištění, že objektivní podmínky pro přiznání požadované výhody, které jsou v souvislosti s tímto nárokem stanoveny uvedenou směrnicí, nejsou ve skutečnosti splněny.

V takovémto případě nelze k tomu, aby vnitrostátní správní orgány a soudy mohly odepřít výhodu plynoucí ze společného systému daně z přidané hodnoty, vyžadovat výslovné svolení, neboť tento důsledek musí být považován za inherentní uvedenému systému.

Krom toho osoba povinná k dani, která vytvořila podmínky související s přiznáním nároku pouze tím, že se podílela na podvodných plněních, není zjevně oprávněna dovolávat se zásad ochrany legitimního očekávání nebo právní jistoty, s cílem bránit se proti odmítnutí dotyčného nároku.

Konečně vzhledem k tomu, že odmítnutí přiznat nárok plynoucí ze společného systému daně z přidané hodnoty v případě účasti osoby povinné k dani na daňovém podvodu je pouhým důsledkem nesplnění podmínek, které k jeho přiznání vyžadují příslušná ustanovení šesté směrnice, toto odmítnutí nemá povahu trestu nebo sankce ve smyslu článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech nebo článku 49 Listiny základních práv Evropské unie.

(viz body 49, 51–55, 57, 59–62, výrok 2)

3.        Šestá směrnice 77/388 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, ve znění směrnice 95/7, musí být vykládána v tom smyslu, že osobě povinné k dani, která věděla nebo měla vědět, že se plněním uplatňovaným ke vzniku nároků na odpočet, osvobození nebo vrácení daně z přidané hodnoty podílela na podvodu na dani z přidané z hodnoty, jenž byl spáchán v rámci dodavatelského řetězce, mohou být tyto nároky odmítnuty, přestože byl tento podvod spáchán v jiném členském státě, než je ten, kde byly uvedené nároky uplatněny, a přestože tato osoba povinná k dani splnila v posledně zmíněném členském státě formální podmínky, které pro přiznání uvedených nároků stanoví vnitrostátní právní předpisy.

(viz bod 69, výrok 3)