Věc T‑436/10
(zveřejnění formou výňatků)
HIT Groep BV
v.
Evropská komise
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s předpínací ocelí – Určování cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Rozhodnutí, jímž se konstatuje porušení článku 101 SFEU – Pravidla přičitatelnosti protisoutěžního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti – Domněnka o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu – Přiměřená lhůta“
Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 15. července 2015
1. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení – Domněnka o rozhodujícím vlivu, který vykonává mateřská společnost na dceřiné společnosti, které 100 % vlastní, a to i v případě holdingové společnosti – Vyvratitelnost – Určení obchodní politiky – Kritéria posouzení její případné samostatnosti
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)
2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu – Nutnost vylíčení všech relevantních skutkových a právních okolností – Neexistence
(Článek 296 SFEU)
3. Právo Evropské unie – Zásady – Přiměřenost – Rozsah
4. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Hospodářská jednotka – Kritéria posouzení – Domněnka o rozhodujícím vlivu, který vykonává mateřská společnost na dceřiné společnosti, které 100 % vlastní, a to i v případě holdingové společnosti – Důkazní povinnosti společnosti, která chce tuto domněnku vyvrátit – Skutečnosti, které nepostačují k vyvrácení domněnky
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)
5. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Přičtení odpovědnosti – Kritérium tzv. „hospodářské návaznosti“ podniku – Podmínky
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53)
6. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit – Společný obrat všech společností tvořících hospodářský subjekt, který ke dni přijetí rozhodnutí ukládajícího pokutu jedná jako podnik
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
7. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Maximální výše – Cíle
(Články 101 SFEU a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
8. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit – Obrat za hospodářský rok předcházející datu uložení pokuty – Hospodářský rok vyznačující se prodejem všech aktiv – Použití obratu z jiného předcházejícího hospodářského roku, který představuje poslední celý hospodářský rok běžné hospodářské činnost – Přípustnost v případě holdingové společnosti
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
9. Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Úprava základní částky – Pravidla o shovívavosti – Neuložení nebo snížení pokuty za spolupráci dotyčného podniku – Podmínky – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Nutnost existence hospodářské jednotky v době spolupráce
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2002/C 45/03)
10. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání, kterého se dopustila dceřiná společnost – Přičtení odpovědnosti mateřské společnosti – Solidární odpovědnost za zaplacení pokuty – Rozsah – Mateřská a dceřiná společnost, které v období protiprávního jednání tvořily podniky ve smyslu článku 101 SFEU a v této podobě přestaly existovat ke dni přijetí rozhodnutí ukládajícího pokutu – Důsledky na stanovení výše pokuty
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)
11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria posouzení – Porušení – Neexistence
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003)
12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Povinnosti Komise – Dodržení přiměřené lhůty – Porušení – Důsledky
(Článek 101 SFEU; Dohoda o EHP, článek 53; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 1; nařízení Rady č. 1/2003)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 117–131, 147, 148)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 132)
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 133)
4. V oblasti porušení pravidel hospodářské soutěže platí, že pokud mateřská společnost vlastní během období protiprávního jednání, které jí je přičteno, 100 % základního kapitálu své dceřiné společnosti, Komise se může dovolávat domněnky o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu a v takovém případě nemusí v tomto ohledu předložit další důkazy. Irelevance doplňujících důkazů uvedených Komisí nemá vliv na odpovědnost mateřské společnosti, protože domněnka o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu postačuje k založení její odpovědnosti, ledaže by byla tato společnost schopna ji vyvrátit.
V tomto ohledu je třeba uvést, že skutečnost, že je mateřská společnost holdingovou společností, a to dokonce neprovozní, nepostačuje k vyvrácení domněnky o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu a nevede k obrácení důkazního břemene. Skutečnost, že se mateřská společnost omezuje pouze na správu svých podílů, je s ohledem na její společenskou povahu a její cíl vymezený ve stanovách, bezvýznamná. Pro přičtení protiprávního jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti kromě toho není nezbytné prokázat, že mateřská společnost ovlivňovala politiku své dceřiné společnosti v konkrétní oblasti, která byla předmětem protiprávního jednání. Skutečnost, že sama mateřská společnost nebyla činná v tomto odvětví, tudíž nepostačuje k vyvrácení domněnky o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu. Domněnku o skutečném výkonu rozhodujícího vlivu kromě toho nelze vyvrátit pouhým prokázáním toho, že dceřiná společnost řídila svoji obchodní politiku stricto sensu, jako je distribuční nebo cenová strategie, a nepřijímala v tomto směru od mateřské společnosti pokyny. Z toho vyplývá, že samostatnost dceřiné společnosti nelze prokázat ani pouhým důkazem o tom, že tato společnost samostatně řídila konkrétní aspekty své politiky týkající se uvádění výrobků, kterých se dotýká protiprávní jednání, na trh. Vzhledem k tomu, že se samostatnost dceřiné společnosti neposuzuje pouze s ohledem na aspekty provozního řízení podniku, skutečnost, že dceřiná společnost nikdy nezavedla ve prospěch své mateřské společnosti specifickou informační politiku na dotčeném trhu, nestačí k prokázání její samostatnosti.
(viz body 138–142, 144, 145)
5. Za účelem účinného provádění pravidel hospodářské soutěže, může být nutné přičíst kartelovou dohodu výjimečně nikoliv původnímu, ale novému provozovateli podniku účastnícího se kartelové dohody za předpokladu, že tento provozovatel může být skutečně považován za nástupce původního provozovatele, a sice pokud nadále provozuje uvedený podnik. Kritérium tzv. „hospodářské návaznosti“ se uplatní pouze v případě, kdy právnická osoba odpovědná za provoz podniku po spáchání protiprávního jednání právně zanikla nebo v případech vnitřní restrukturalizace podniku, pokud původní provozovatel nutně nepřestává právně existovat, ale na dotčeném trhu již nevyvíjí hospodářskou činnost, a s ohledem na strukturální vazby mezi původním a novým provozovatelem podniku.
Kritérium hospodářské návaznosti se tudíž neuplatní zejména tehdy, pokud již mateřská společnost a její dceřiná společnost nejsou součástí téže skupiny, ale nezanikly a nedošlo k vnitřní restrukturalizaci, v jejímž rámci by měla mateřská společnost strukturální vazby s nabyvatelem.
Sankce za porušení práva hospodářské soutěže a s ní související pokuta totiž mají jak odrazující, tak represivní účinek a sankce se na mateřskou společnost nadále uplatňuje, i když omezila svoji hospodářskou činnost, ale zachovala si právní existenci, díky níž ji lze nadále sankcionovat.
(viz body 150, 151, 153, 155)
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 161)
7. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 174–177)
8. Co se týče „předchozího hospodářského roku“ ve smyslu čl. 23 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1/2003, ten se v zásadě týká posledního celého hospodářského roku činnosti dotčeného podniku ke dni přijetí rozhodnutí. Použití horní hranice 10 % upravené v tomto ustanovení tak předpokládá jednak to, že Komise má k dispozici obrat za poslední hospodářský rok, který předchází datu přijetí rozhodnutí, a jednak to, že tyto údaje představují celý hospodářský rok běžné hospodářské činnosti v období dvanácti měsíců.
V tomto ohledu je třeba uvést, že i když Komise musí pro účely výpočtu horní hranice pokuty v zásadě zohlednit obrat, kterého dotčený podnik dosáhl během posledního celého hospodářského roku ke dni přijetí rozhodnutí, jímž se ukládá pokuta, z kontextu a cílů sledovaných právní úpravou, jejíž součástí je i uvedené ustanovení, vyplývá, že pokud obrat za hospodářský rok předcházející přijetí rozhodnutí Komise nepředstavuje celý hospodářský rok běžné hospodářské činnosti v období dvanácti měsíců a neposkytuje tak žádné užitečné informace o skutečné hospodářské situaci dotčeného podniku a přiměřené výši pokuty, která mu má být uložena, uvedený obrat nelze pro účely určení horní hranice pokuty zohlednit. Za tohoto předpokladu, který nastává pouze za výjimečných okolností, je Komise povinna pro účely výpočtu horní hranice pokuty vycházet z posledního celého hospodářského roku, který odráží celý rok běžné hospodářské činnosti.
Vzhledem k tomu, že běžná činnost holdingové společnosti spočívá v nabývání podílů, jejich držení, pobírání úroků a prodeji těchto podílů, skutečnost, že si společnost tohoto druhu zachovávala pouze omezenou finanční rezervu a minimální obrat, není dostatečným určujícím důkazem o běžné hospodářské činnosti uvedené společnosti.
(viz body 178–180, 185)
9. V oblasti porušení pravidel hospodářské soutěže platí, že pouze podniku, který spolupracuje s Komisí na základě sdělení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (sdělení o shovívavosti), může být na základě tohoto sdělení přiznáno snížení pokuty, která by byla uložena bez této spolupráce. Toto snížení nelze rozšířit na společnost, která byla během určité části doby trvání dotyčného protiprávního jednání, součástí hospodářské jednotky tvořené podnikem, ale která již nebyla jeho součástí v okamžiku, kdy tento podnik spolupracoval s Komisí. S ohledem na cíl sdělení o shovívavosti, který spočívá v podpoře odhalování chování, která jsou v rozporu s unijním právem hospodářské soutěže, a za účelem zajištění účinného uplatňování tohoto práva totiž nic neodůvodňuje to, aby snížení pokut přiznané podniku na základě jeho spolupráce s Komisí bylo rozšířeno na podnik, který v minulosti kontroloval odvětvovou činnost zapojenou do dotyčného protiprávního jednání, ale sám nepřispěl k jeho odhalení.
(viz bod 196)
10. V případě porušení pravidel hospodářské soutěže platí, že pokud se mateřská společnost fakticky neúčastnila kartelové dohody a její odpovědnost je založena pouze na účasti její dceřiné společnosti na této kartelové dohodě, odpovědnost mateřské společnosti je třeba analyzovat jako odpovědnost zcela odvozenou, akcesorickou a závislou na odpovědnosti její dceřiné společnosti, a nemůže jít proto nad rámec odpovědnosti posledně uvedené společnosti.
Touto zásadou ovšem není při výpočtu výše pokuty, pokud dvě odlišné právnické osoby, jako je mateřská společnost a její dceřiná společnost, již netvoří ke dni přijetí rozhodnutí, kterým jim je uložena pokuta, podnik ve smyslu článku 101 SFEU, dotčeno zohlednění skutečností, které jsou vlastní každé z těchto společností. V takovém případě má každá z těchto odlišných právnických osob právo, aby na ni byla individuálně uplatněna horní hranice 10 % obratu. Totéž platí, jde-li o případný nárok na shovívavost, jehož se nemůže domáhat společnost, která během určité části doby trvání dotyčného protiprávního jednání byla součástí hospodářské jednotky tvořené podnikem, ale která již nebyla jeho součástí v okamžiku, kdy tento podnik spolupracoval s Komisí.
V tomto ohledu je třeba uvést, že jelikož jsou při výpočtu základní částky pokut náležitě vzaty v úvahu případné rozdíly v době trvání protiprávního jednání, která byla zohledněna ve vztahu k mateřské společnosti a její dceřiné společnosti, případné snížení provedené na základě uplatnění horní hranice 10 % jejich obratu, jakož i případné snížení pokuty přiznané jedné z těchto společností neporušuje zásadu rovného zacházení, i když konečná výše pokuty uložené mateřské společnosti i přes kratší dobu trvání protiprávního jednání, které jí bylo přičteno, měla být vyšší než pokuta, která byla uložena její dceřiné společnosti. Porušení zásady proporcionality nemůže plynout ani z tvrzeného rozdílu v konečné výši pokut uložených mateřské společnosti a její dceřiné společnosti.
(viz body 213–216, 225–228)
11. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 238–241, 259, 260)
12. V oblasti hospodářské soutěže může mít porušení zásady přiměřené lhůty ve správních řízeních dva druhy důsledků.
Zaprvé, pokud má porušení požadavku přiměřené lhůty vliv na výsledek řízení, může vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Co se v tomto ohledu týče aplikace pravidel hospodářské soutěže, překročení přiměřené lhůty může být důvodem zrušení pouze v případě rozhodnutí, kterými se konstatují protiprávní jednání, a za podmínky, že bylo prokázáno, že porušení této zásady zasáhlo do práva dotčených podniků na obhajobu. Kromě tohoto zvláštního případu nemá nedodržení povinnosti rozhodnout v přiměřené lhůtě vliv na platnost správního řízení podle nařízení č. 1/2003. Jelikož však dodržování práva na obhajobu má ve správních řízeních v oblasti hospodářské soutěže klíčový význam, je třeba zabránit tomu, aby toto právo mohlo být nenapravitelně narušeno z důvodu nadměrné délky vyšetřovací fáze a aby tato délka mohla být na překážku provádění důkazů, které mají vyvrátit existenci jednání, jež mohou zakládat odpovědnost dotčených podniků. Z tohoto důvodu nesmí být přezkum případné překážky výkonu práva na obhajobu omezen na samotnou fázi, během níž se tato práva naplno projevují, a sice na druhou fázi správního řízení, která běží od oznámení námitek do přijetí konečného rozhodnutí. Posouzení zdroje případného oslabení účinnosti práva na obhajobu se musí vztahovat na toto řízení jako celek a vzít v potaz celou dobu jeho trvání.
Zadruhé, pokud porušení požadavku přiměřené lhůty nemá vliv na výsledek řízení, unijní soud může na základě takového porušení v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci odpovídajícím způsobem napravit porušení plynoucí z překročení přiměřené délky správního řízení tím, že případně sníží výši uložené pokuty.
(viz body 242–246)