Language of document : ECLI:EU:T:2022:638

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

19. října 2022(*)

„Státní podpory – Činnosti spojené s výrobou, zpracováním a uváděním zemědělských produktů na trh – Režimy podpor poskytnutých Řeckem ve formě úrokových subvencí a státních záruk za stávající úvěry a nové úvěry za účelem kompenzace škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi – Rozhodnutí, kterým se prohlašuje režim podpor za neslučitelný s vnitřním trhem a za protiprávní a nařizuje navrácení vyplacených podpor – Podpora omezená na zasažené oblasti – Zvýhodnění – Selektivita – Zásada řádné správy – Délka řízení – Legitimní očekávání – Promlčecí lhůta – Článek 17 nařízení (EU) 2015/1589“

Ve věci T‑850/19,

Řecká republika, zastoupená E. Tsaousi, E. Leftheriotou a A.-V. Vasilopoulou, jako zmocněnkyněmi,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené A. Bouchagiarem a T. Ramopoulosem, jako zmocněnci,

žalované,

TRIBUNÁL (prvního senátu)

ve složení H. Kanninen, předseda, N. Półtorak a O. Porchia (zpravodajka), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: I. Pollalis, rada,

s ohledem na písemnou část řízení,

po jednání konaném dne 8. února 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou na základě článku 263 SFEU se Řecká republika domáhá zrušení rozhodnutí Komise (EU) 2020/394 ze dne 7. října 2019 týkajícího se podpory SA.39119 (2016/C) (ex 2015/NN) (ex 2014/CP), kterou Řecká republika poskytla ve formě úrokových subvencí a záruk spojených s požáry v roce 2007 (toto rozhodnutí se vztahuje pouze na odvětví zemědělství) (Úř. věst. 2020, L 76, s. 4, dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu

2        V červenci 2007 zasáhly požáry v Řecku prefekturu Magnesia, a konkrétně Pílio, ostrov Skiathos, ostrov Kefalonie, prefekturu Achaea, jakož i Peloponés. V srpnu 2007 zasáhly nové požáry prefektury Messénii, Elidu, Arkádii, Lakónii a Euboiu, jakož i město Egiali v prefektuře Achaea. Vzhledem k situaci vyvolané těmito požáry vyhlásil předseda vlády Řecké republiky dne 25. srpna 2007 stav nouze.

3        Řecká republika poté přijala opatření na podporu aktivních hospodářských subjektů usazených v územních celcích zasažených požáry v roce 2007 (dále jen „poškozené územní celky“), které byly výslovně uvedeny v těchto opatřeních.

4        Dne 22. července 2014 obdržela Evropská komise stížnost na podporu, kterou Řecká republika poskytla společnosti Sogia Ellas AE a jejím dceřiným společnostem (dále společně jako „Sogia Ellas“) působícím v odvětví zpracování zemědělských produktů a která spočívala v úrokových subvencích a státních zárukách ke stávajícím úvěrům, jež musely být znovu sjednány a pro něž platila odkladná lhůta, jakož i k novým úvěrům.

5        Dopisem ze dne 25. července 2014 požádala Komise řecké orgány, aby jí poskytly informace o údajných podporách, což řecké orgány učinily a poskytly podrobné informace o právním základu těchto podpor.

6        Dne 11. prosince 2015 zaslala Komise řeckým orgánům druhý dopis, kterým jim položila dodatečné otázky a uvedla, že šetření týkající se těchto opatření není omezeno na Sogia Ellas, jelikož sporná opatření mohla být poskytnuta i jiným příjemcům.

7        Z tohoto důvodu se Komise rozhodla zahájit řízení o neoznámené státní podpoře [věc SA.39119 (2015/NN)] a rozšířit šetření na celé odvětví řeckého zemědělství.

8        Dne 11. února 2016 poskytla Řecká republika doplňující informace o právním základu pro dotčené podpory, o podmínkách pro jejich poskytování a o jejich příjemcích.

9        Dopisem ze dne 17. května 2016 oznámila Komise Řecké republice rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU týkající se státní podpory SA.39119 (2016/C) (ex 2015/NN) – podpora společnosti Sogia Ellas AE et al. (dále jen „rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení“).

10      Komise zveřejnila rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení v Úředním věstníku Evropské unie dne 16. září 2016 (Úř. věst. 2016, C 341, s. 23), čímž vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 SFEU.

11      V rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení Komise požádala řecké orgány, aby jí poskytly odhad počtu příjemců v rámci každého režimu zmíněného v uvedeném rozhodnutí, jakož i částky dotyčných podpor.

12      Žádná zúčastněná strana připomínky nepředložila. Řecké orgány zaslaly své připomínky k rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení dne 23. září 2016. V odpovědi informovaly Komisi, že nemohou poskytnout všechny požadované informace, což nakonec učinily dopisy ze dne 9. března 2017 a 21. února 2018.

13      Dne 7. října 2019 přijala Komise napadené rozhodnutí.

14      Podle napadeného rozhodnutí, které se použije pouze na činnosti spojené s výrobou, zpracováním a uváděním zemědělských produktů na trh, tj. produktů uvedených v příloze I Smlouvy o FEU s výjimkou produktů rybolovu a akvakultury, Komise konkrétně rozhodla, že režimy podpor zavedené na základě ministerského rozhodnutí č. 36579/B.1666/27.8.2007 (ve znění pozdějších změn) ve formě úrokových subvencí a záruk Řecké republiky (dále jen „sporná opatření“) představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, která je protiprávní a neslučitelná s vnitřním trhem, takže Řecká republika musí od příjemců získat podpory uvedené v článku 1 zpět kromě případů výslovně stanovených v článcích 3 a 4 tohoto rozhodnutí.

 Návrhová žádání účastníků řízení

15      Řecká republika navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

16      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

17      Na podporu své žaloby uplatňuje Řecká republika tři žalobní důvody, z nichž první vychází z neexistence podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, druhý ze slučitelnosti podpory podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU a třetí z porušení práva na přiměřenou lhůtu a zásady řádné správy, z absence pravomoci Komise ratione temporis a z porušení zásady právní jistoty, zásady proporcionality, jakož i práva na obhajobu.

 K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z neexistence podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU

18      První žalobní důvod se dělí na tři části. V rámci první části Řecká republika Komisi vytýká nesprávný výklad a použití podmínek stanovených v čl. 107 odst. 1 SFEU. V rámci druhé části Řecká republika namítá nesprávná skutková zjištění a chybějící odůvodnění. Konečně ve třetí části Řecká republika poukazuje na porušení zásady ochrany legitimního očekávání. Vzhledem k tomu, že se třetí část prvního žalobního důvodu a první část třetího důvodu částečně překrývají, je třeba je zkoumat v rámci analýzy třetího žalobního důvodu.

 K první části prvního žalobního důvodu týkající se výkladu a použití podmínek stanovených v čl. 107 odst. 1 SFEU

19      Řecká republika zaprvé tvrdí, že sporná opatření nemají negativní dopad na státní rozpočet ani nepředstavují riziko pro její finanční zdroje. Požadavek na prémii za poskytnutí záruk by totiž podle ní totiž ohrozil účinnost opatření. Absence prémie je pak podle ní kompenzována několika skutečnostmi. Kritérium, podle něhož musí být podpora financována ze státních prostředků, tedy podle ní není splněno.

20      Zadruhé Řecká republika tvrdí, že sporná opatření příjemce „nezvýhodňují“, takže toto kritérium není splněno, třebaže je jeho splnění nutné pro konstatování, že jde o státní podporu.

21      Řecká republika uvádí, že v projednávaném případě nejednala jako soukromý hospodářský subjekt, a tvrdí, že sporná opatření jsou z dlouhodobého hlediska hospodářsky racionální a že je oprávněna vést dlouhodobou politiku odpovídající její „sociální odpovědnosti“, jak bylo uznáno v případě soukromých subjektů. Tvrdí, že nelze mít za to, že se v projednávaném případě odchýlila od pravidel trhu, jelikož není vyloučeno, že by soukromý hospodářský subjekt jednal stejným způsobem s vyhlídkou na zisk v dlouhodobém horizontu.

22      Pokud jde konkrétně o státní záruky, Řecká republika tvrdí, že absence prémie neznamená, že existuje výhoda. Prémie by totiž podle ní ohrozila účinnost opatření. Absence prémie je dále kompenzována několika skutečnostmi, a zejména tím, že životaschopnost podniků byla ověřena a podniky v obtížích byly vyloučeny, že záruka byla poskytnuta do výše 80 % každého úvěru, že doba trvání úvěrů byla časově omezena a že má nárok vymáhat částku vyplacenou z titulu záruky zpět od hlavního dlužníka.

23      Řecká republika dále tvrdí, že sporná opatření nezmenšila zátěž, kterou „obvykle“ podniky nesou. Opatřeními se totiž snažila reagovat na výjimečnou situaci, v níž se nacházeli příjemci sporných opatření.

24      Řecká republika konečně tvrdí, že sporná opatření nejsou selektivní. Příjemci sporných opatření se totiž nenacházejí v situaci srovnatelné s ostatními subjekty působícími na trhu. Nacházejí se podle ní ve výjimečné situaci, jelikož požáry v roce 2007 nejsou součástí „hospodářského rizika, jemuž může čelit každý podnik“, jak uvádí Komise v bodě 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Sporná opatření tudíž podle ní nemají za cíl narušit hospodářskou soutěž, nýbrž obnovit podmínky hospodářské soutěže.

25      Zatřetí Řecká republika tvrdí, že sporná opatření neovlivňují obchod mezi členskými státy a nenarušují hospodářskou soutěž. V tomto ohledu odkazuje na statistické údaje, z nichž vyplývá, že v období od roku 2008 do roku 2010 zaznamenaly hrubý domácí produkt a hrubá přidaná hodnota v poškozených územních celcích výrazný pokles. Řecká republika dále tvrdí, že Komise ve svém posouzení nesprávně vycházela z toho, že ze sporných opatření mohly mít prospěch podniky v obtížích.

26      Komise nesouhlasí s argumenty Řecké republiky uvedenými na podporu první části prvního žalobního důvodu.

27      Předně je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se pro kvalifikaci vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU vyžaduje, aby byly splněny všechny následující podmínky. Zaprvé se musí jednat o státní zásah nebo zásah ze státních prostředků. Zadruhé tento zásah musí být způsobilý ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zatřetí musí selektivně zvýhodňovat příslušného příjemce (viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. World Duty Free Group a další, C‑20/15 P a C‑21/15 P, EU:C:2016:981, bod 53 a citovaná judikatura).

28      Navíc je třeba připomenout, že čl. 107 odst. 1 SFEU nerozlišuje státní zásahy podle důvodů nebo cílů, ale definuje je podle jejich účinků (rozsudky ze dne 2. července 1974, Itálie v. Komise, 173/73, EU:C:1974:71, bod 27, a ze dne 29. března 2012, 3M Italia, C‑417/10, EU:C:2012:184, bod 36).

29      Pokud jde zaprvé o první podmínku kvalifikace vnitrostátního opatření jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, z analýzy rozhodnutí č. 36579/B.1666/27/8.2007 obsažené v příloze A 12 žaloby, jakož i z informací poskytnutých Komisi Řeckou republikou, jež jsou uvedeny v příloze A 21 žaloby, vyplývá, že podniky usazené v poškozených územních celcích mohly využít restrukturalizaci dluhů, jakož i úvěry na provozní kapitál, na které byla poskytována částečná či úplná úroková subvence financovaná řeckými orgány a za které se Řecká republika zaručila s tím, že příjemci těchto úvěrů za to nemuseli platit prémii.

30      Pokud jde totiž o úrokové subvence, vzhledem k tomu, že splatné úroky byly zcela nebo zčásti „dotovány“ z účtu zřízeného nómos 128/1975, perí tropopoiíseos kai sympliróseos diatáxeón tinelle tinelle tin leitourgían tou christiotikostios (zákon 128/1975 o změně a doplnění ustanovení o fungování finančního systému) ze dne 28. srpna 1975 (FEK A 178/28.8.1975), tato subvence nutně zatěžovala finanční zdroje Řecké republiky, která ostatně nezpochybnila opodstatněnost bodu 112 napadeného rozhodnutí, podle něhož jí byly úrokové subvence i státní záruky přičitatelné a byly poskytovány ze státních prostředků.

31      Pokud jde o státní záruku, Řecká republika zpochybňuje, že poskytnutí takových záruk spornými opatřeními mělo negativní dopad na její prostředky.

32      Je třeba uvést, že za podpory jsou zejména považovány různé formy opatření, které snižují náklady, jež obvykle zatěžují rozpočet podniku, a ač nejsou dotacemi v užším slova smyslu, mají tutéž povahu a stejné účinky (rozsudek ze dne 19. března 2013, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise a další a Komise v. Francie a další, C‑399/10 P a C‑401/10 P, EU:C:2013:175, bod 101).

33      Z judikatury vyplývá, že poskytnutí záruky může znamenat dodatečnou zátěž pro stát (viz rozsudek ze dne 19. března 2013, Bouygues a Bouygues Télécom v. Komise a další a Komise v. Francie a další, C‑399/10 P a C‑401/10 P, EU:C:2013:175, bod 107 a citovaná judikatura). Záruka s sebou konkrétně nese převzetí rizika, za které by se obvykle měla platit přiměřená prémie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, Francie v. Komise, C‑559/12 P, EU:C:2014:217, bod 65).

34      V projednávaném případě je přitom prokázáno, že se Řecká republika vzdala prémie za poskytnutí záruk obsažených ve sporných opatřeních, což mělo dopad na její veřejné prostředky.

35      Tento závěr nemůže být zpochybněn argumenty Řecké republiky, které ostatně nebyly prokázány a které mají prokázat, že poskytnuté záruky nepředstavují riziko pro veřejné prostředky.

36      Na jednání totiž Řecká republika potvrdila, jak uvádí bod 28 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že její záruka fungovala do výše více než 6 000 000 euro. Trvala na tom, že tyto částky mohou být vymáhány automaticky zpět jako daňové dluhy s možností žalovat dlužníka před trestním soudem, avšak neuvedla částky, které skutečně vymohla zpět.

37      Pokud jde konkrétně o garance poskytnuté příjemci opatření, je třeba nejprve uvést, že zřízení zástavního práva nebylo systematicky vyžadováno pro všechny úvěry. Z dokumentu uvedeného v příloze A 24 žaloby mimoto vyplývá, že zřízení zástavního práva dlužníkem zajistilo státní záruku pouze do výše 90 %, takže stát neměl záruku, že bude splacen celý dluh.

38      Navíc je pravda, že podniky, které podaly návrh na restrukturalizaci dluhu ve výši přesahující částku 100 000 euro, měly povinnost doložit analýzu hospodářské životaschopnosti a ostatní podniky měly povinnost předložit tabulku zmíněnou v příloze A 27 žaloby, která obsahovala zejména jejich účetní údaje za roky 2004, 2005 a 2006, jakož i jejich výhledové údaje na roky 2007, 2008 a 2009.

39      Nic to nemění na tom, jak je uvedeno v bodech 129 a 131 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že hospodářská kritéria určující hranici, od níž je podnik považován za neživotaschopný, nebyla v dotčených režimech podpor stanovena, takže Řecká republika nemůže tvrdit, že poskytované záruky byly vyhrazeny výlučně pro životaschopné podniky a ty neživotaschopné je nemohly využít.

40      Z bodů 29 až 39 výše vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávného posouzení, když v bodech 111 a 112 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě konstatovala, že sporná opatření představovala pro Řeckou republiku finanční zátěž.

41      Pokud jde zadruhé o kritérium týkající se zvýhodnění, podle ustálené judikatury jsou za státní podpory považovány zásahy, které mohou v jakékoli formě přímo nebo nepřímo zvýhodňovat podniky nebo které musí být považovány za hospodářské zvýhodnění, které by podnik-příjemce za obvyklých podmínek na trhu nezískal (viz rozsudky ze dne 2. září 2010, Komise v. Deutsche Post, C‑399/08 P, EU:C:2010:481, bod 40 a citovaná judikatura, a ze dne 27. června 2017, Congregación de Escuelas Pías Provincia Betania, C‑74/16, EU:C:2017:496, bod 65 a citovaná judikatura).

42      Podle stejně ustálené judikatury konkrétně dlužník, kterému byla poskytnuta půjčka zaručená veřejnými orgány členského státu, získá obvykle výhodu, jelikož finanční náklady, které nese, jsou nižší než finanční náklady, které by nesl, kdyby si musel obstarat totéž financování a tutéž záruku za tržní ceny (viz rozsudek ze dne 3. dubna 2014, Francie v. Komise, C‑559/12 P, EU:C:2014:217, bod 96 a citovaná judikatura).

43      V projednávané věci vedl zásah Řecké republiky k tomu, že podniky v poškozených oblastech mohly využívat buď úvěry s úroky, které zcela nebo zčásti dotovala, nebo záruky, které poskytla, bez zaplacení provize, což by bez zásahu státu nemohly získat.

44      Řecká republika však v podstatě tvrdí, že v projednávané věci nedošlo ke zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Konkrétně zdůrazňuje, že sporná opatření byla uplatněna za tržní krize, takže spadají do oblasti sociální odpovědnosti státu, a vzhledem k tomuto jsou z dlouhodobého hlediska hospodářsky racionální, takže všechny soukromé hospodářské subjekty nacházející se v podobné situaci by mohly jednat stejným způsobem. Na základě těchto konstatování Řecká republika tvrdí, že lze mít za to, že taková opatření byla poskytnuta za obvyklých tržních podmínek.

45      Takové argumenty nemohou obstát.

46      Je totiž třeba zdůraznit, že pojem „obvyklé tržní podmínky“ používaný k prokázání existence výhody poukazuje na možnost podniku získat na trhu tutéž výhodu, jakou má z podpory, a nikoli na posouzení toho, zda trh funguje jako obvykle, nebo je v krizi (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. února 2015, Řecko v. Komise, C‑296/14 P, nezveřejněné, EU:C:2015:72, bod 34).

47      Jakýkoli opačný výklad by vedl ke konstatování o existenci výhody v závislosti na příčině nebo cíli podpory, což by mohlo zpochybnit objektivní povahu pojmu výhoda, a potažmo použití čl. 107 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2014, Řecko v. Komise, T‑52/12, nezveřejněný, EU:T:2014:677, body 66 a 67).

48      Navíc je třeba uvést, že Řecká republika se v projednávaném případě nedovolává toho, že jednala jako soukromý hospodářský subjekt, a nezpochybňuje, že jednala v postavení nositele veřejné moci. Spíše se snaží tvrdit, že soukromý hospodářský subjekt by mohl jednat obdobně v situaci, která se co možná nejvíce podobá její situaci, a nezohledňuje, že jednala jako nositel veřejné moci.

49      Žádné ustanovení čl. 107 odst. 1 SFEU přitom nevyjímá z kvalifikace státní podpory podporu poskytnutou členským státem při výkonu veřejné moci, která odpovídá kritériu dlouhodobé hospodářské racionality nebo vyplývá z jeho sociální odpovědnosti, přičemž uvedená konstatování mohou být zohledněna při posuzování slučitelnosti opatření s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Komise v. FIH Holding a FIH Erhvervsbank, C‑579/16 P, EU:C:2018:159, body 63 a 75).

50      Řecká republika se proto nemůže dovolávat kritéria hospodářské racionality pro účely toho, aby tržní podmínky, za kterých byla sporná opatření poskytnuta, kvalifikovala jako obvyklé, a dospět k závěru, že tato opatření jejich příjemce nezvýhodňují.

51      Z bodů 41 až 50 výše vyplývá, že Řecké republice se nepodařilo zpochybnit body 113 až 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jejichž základě Komise v podstatě konstatovala, že příjemci sporných opatření z nich měli prospěch, zatímco za obvyklých tržních podmínek, tj. bez zásahu ze strany státu, by je nemohli získat, a dále že pro účely závěru, zda uvedená opatření představují výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, nebylo třeba analyzovat, zda trh fungoval normálním způsobem nebo byl v krizi.

52      Pokud jde zatřetí o podmínku týkající selektivity výhody, Řecká republika tvrdí, že na rozdíl od toho, co uvádí bod 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kritérium selektivity není v projednávané věci splněno, jelikož sporná opatření byla poskytnuta všem podnikům usazeným v poškozených územních celcích a tyto podniky se nacházely v odlišné právní a skutkové situaci než podniky usazené v jiných územních celcích.

53      Řecká republika zpochybňuje selektivitu sporných opatření a tvrdí, že rozlišování mezi podniky usazenými v regionech, na které se vztahují tato opatření, a podniky, na které se tato opatření nevztahují, je odůvodněno tím, že prvně uvedené podniky se na rozdíl od posledně uvedených podniků nacházely v zónách poškozených požáry v roce 2007 a musely se dostat zpět na hospodářskou úroveň, kterou měly před touto událostí.

54      Rozlišování mezi těmito dvěma kategoriemi podniků je tedy podle ní odůvodněno tím, že podniky spadající do jedné z těchto kategorií se z faktického a právního hlediska nacházely v situaci, která není srovnatelná, jelikož v podstatě všechny podniky usazené v poškozených územních celcích utrpěly z důvodu těchto požárů škodu.

55      Řecká republika proto zpochybňuje větu obsaženou v bodě 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle níž jsou požáry součástí hospodářského rizika, jemuž může čelit každý podnik. Na jednání Řecká republika tento argument rozvedla a snažila se prokázat, že s ohledem na systémové narušení místního hospodářství způsobené požáry v roce 2007 byla sporná opatření odůvodněná povahou nebo strukturou systému, do kterého spadala, avšak neposkytla žádné bližší informace.

56      Je třeba uvést, že opatření, na jejichž základě jsou výhody poskytovány pouze určitým podnikům určeným v závislosti na místě jejich usazení, jsou a priori selektivní (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, EU:C:2000:467, bod 23, a ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise, C‑88/03, EU:C:2006:511, body 60 a 61).

57      V tomto ohledu platí, že pokud podpory nebyly poskytnuty entitami nepůsobícími na úrovni státu, které mají na své úrovni dostatečnou procesní a finanční institucionální autonomii, nebo veřejným podnikem, který určuje podmínky pro využívání jeho zboží nebo služeb, je použitelným referenčním rámcem vnitrostátní rámec a posouzení selektivity opatření, které jako v projednávané věci svědčí podnikům usazeným na části území členského státu, se provádí ve srovnání s podniky tohoto státu. Omezené zvýhodnění podniků usazených na části území členského státu totiž může vést k selektivnímu opatření, neboť zvýhodňuje určité podniky vůči jiným podnikům v tomto státě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, EU:C:2000:467, bod 23; ze dne 6. září 2006, Portugalsko v. Komise, C‑88/03, EU:C:2006:511, body 56 až 58, a ze dne 21. prosince 2016, Komise v. Hansestadt Lübeck, C‑524/14 P, EU:C:2016:971, body 60 až 66).

58      V projednávané věci mohly mít podniky usazené v poškozených územních celcích prospěch ze sporných opatření. Vzhledem k tomu, že na základě skutečností uvedených v bodě 57 výše je referenčním rámcem, který je třeba zohlednit při posuzování selektivity sporných opatření, vnitrostátní rámec, a nikoli rámec poškozených územních celků, a vzhledem k tomu, že podniky nacházející se v jiných územních celcích Řecké republiky nemohly mít prospěch z těchto opatření, je třeba konstatovat, že z uvedených opatření nemají bez rozdílu prospěch všechny podniky nacházející se na vnitrostátním území, a že jsou tudíž selektivní na regionální úrovni.

59      Vyloučit selektivitu pouze na základě sledovaného cíle, kterým je nahradit škodu spojenou s požáry a obnovit hospodářskou úroveň poškozených územních celků, by navíc a priori vylučovalo možnost kvalifikovat jako „selektivní výhody“ výhody poskytnuté podnikům usazeným v oblastech zasažených požáry v roce 2007. K tomu, aby mohlo být opatření podpory považováno za obecné opatření nespadající do působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, by totiž stačilo, aby se veřejné orgány odvolávaly na legitimitu cílů sledovaných přijetím opatření podpory (viz rozsudek ze dne 16. července 2014, Řecko v. Komise, T‑52/12, nezveřejněný, EU:T:2014:677, bod 67 a citovaná judikatura).

60      Pokud bychom zvolili takový přístup, bylo by opatření, které stejně jako v projednávané věci sleduje cíl napravit situaci podniků zasažených přírodní pohromou, ze zásady neselektivní a bez dalšího by se na něj nepoužil čl. 107 odst. 1 SFEU, což by vedlo k tomu, že by výjimka stanovená v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU byla zbavena podstaty.

61      Věta uvedená v bodě 55 výše musí být ostatně vykládána v tomto kontextu.

62      Touto větou totiž Komise hodlala naznačit, že to, že podniky utrpěly škody z důvodu požárů v roce 2007, jakož i vůle Řecké republiky vrátit podniky do hospodářské situace, ve které se nacházely před těmito požáry, nepostačuje pro účely závěru, že sporná opatření neposkytovala jejich příjemcům zvláštní výhodu, a nepředstavují tudíž státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

63      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury pojem „státní podpora“ nezahrnuje státní opatření zavádějící rozlišení mezi podniky, a tedy a priori selektivní, pokud toto rozlišení vyplývá z povahy nebo systematiky soustavy, do níž tato opatření patří (viz rozsudek ze dne 21. června 2012, BNP Paribas a BNL v. Komise, C‑452/10 P, EU:C:2012:366, bod 101 a citovaná judikatura).

64      Nic to nemění na tom, že informace obsažené ve spise a argumenty uvedené Řeckou republikou na jednání prokazují pouze to, že sporná opatření měla cíleně reagovat na dopady požárů, k nimž došlo v poškozených územních celcích, avšak nebyla znakem soustavy těchto opatření. Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co si přeje Řecká republika, neprokazují, že diferenciace zavedená těmito opatřeními plynula z povahy nebo systematiky soustavy, do níž tato opatření spadala, a že tedy výhody, které tato opatření dávala, neměly zvláštní povahu.

65      Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení ani nesprávného posouzení skutkového stavu, když v bodech 117 a 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že sporná opatření jsou selektivní zejména proto, že výhody, které poskytují jejich příjemcům, jsou územně omezené a neplatí pro všechny podniky na řeckém území.

66      Začtvrté Řecká republika s poukazem na statistické údaje tvrdí, že sporná opatření neovlivňují obchod mezi členskými státy a nenarušují hospodářskou soutěž.

67      V tomto ohledu je třeba uvést, že v souladu s judikaturou nemá Komise povinnost prokázat existenci skutečného dopadu podpor na obchod mezi členskými státy a skutečné narušení hospodářské soutěže, ale pouze zkoumat, zda mohou tyto podpory uvedený obchod ovlivnit a narušit hospodářskou soutěž (viz rozsudek ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, bod 134 a citovaná judikatura).

68      Jak bylo kromě toho rozhodnuto v bodech 59 a 60 výše, kompenzační charakter sporných opatření jim neubírá na charakteru podpory, takže argument Řecké republiky vycházející ze skutečnosti, že sporná opatření mají obnovit situaci, která panovala před požáry v roce 2007, nemůže obstát.

69      Statistické údaje, kterých se dovolává Řecká republika, se přitom týkají hrubého domácího produktu a přidané hodnoty realizované v poškozených územních celcích s tím, že všechny hospodářské činnosti jsou zahrnuty společně. Tyto údaje tedy nejsou přesvědčivé, pokud jde konkrétně o situaci hospodářských subjektů působících v odvětví hospodářství, kterého se týká napadené rozhodnutí.

70      Z toho vyplývá, že bez ohledu na to, zda lze připustit, aby členský stát prokázal ex post za pomoci statistických údajů, že nedošlo k ovlivnění obchodu a k narušení hospodářské soutěže, statistické údaje, na které se odvolává Řecká republika, nejsou s to doložit, že k takovému ovlivnění došlo v případě podniků, kterých se sporná opatření týkají.

71      Pokud jde konečně o argument Řecké republiky vycházející z toho, že podniky v obtížích byly ze sporných opatření vyloučeny, kromě skutečností uvedených v bodech 37 až 39 výše postačí konstatovat, jak uvádí Komise, že toto je irelevantní pro účely posouzení otázky, zda sporná opatření mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy a narušit hospodářskou soutěž.

72      Z výše uvedeného vyplývá, že Řecká republika nezpochybnila opodstatněnost bodů 122 a 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí, které v podstatě uvádějí, že bez ohledu na cíl sledovaný spornými opatřeními v situaci, kdy by příjemci těchto opatření museli za normálních okolností nést náklady na škody způsobené požáry z roku 2007 a kdy působili na velmi konkurenčním trhu se zemědělskými produkty a v lesnickém odvětví, což jsou odvětví citlivá na opatření zvýhodňující podniky určitého členského státu – a v tomto případě na sporná opatření – hrozilo, že uvedená opatření naruší hospodářskou soutěž na vnitřním trhu a ovlivni obchod mezi členskými státy, takže se jedná o státní podporu.

73      S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout první část prvního žalobního důvodu.

 Ke druhé části prvního žalobního důvodu týkající se nesprávných skutkových zjištění a nesprávného odůvodnění

74      V rámci druhé části prvního žalobního důvodu Řecká republika tvrdí, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou spočívající v nesprávném skutkovém zjištění a nesprávném odůvodnění.

75      Řecká republika tvrdí, že Komise nezohlednila všechny relevantní údaje.

76      Komise podle ní zejména dostatečně nezohlednila závažnost požárů z roku 2007, které si vyžádaly mimořádná opatření, a povinnost Řecké republiky vést dlouhodobou hospodářskou politiku. Namísto toho se Komise omezila na stereotypní konstatování, že požáry z roku 2007 mohou být kvalifikovány jako „obvyklé obchodní riziko“. Napadené rozhodnutí je tak podle ní stiženo vadou spočívající v nesprávném skutkovém zjištění a v závažné nedostatečnosti odůvodnění, což je o to problematičtější, že Komise má v této oblasti širokou posuzovací pravomoc.

77      Komise kromě toho podle Řecké republiky opomenula poměřit závažnost situace způsobené požáry z roku 2007 a vnitrostátní předpisy přijaté za účelem minimalizace dopadu na finanční zdroje Řecké republiky, které současně umožnily nastartování hospodářství, a tím i výběr daňových příjmů.

78      Komise argumenty Řecké republiky zpochybňuje.

79      Pokud jde o údajné nedostatečné odůvodnění, to musí být v souladu s ustálenou judikaturou přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést přezkum (viz rozsudek ze dne 12. září 2017, Anagnostakis v. Komise, C‑589/15 P, EU:C:2017:663, bod 28 a citovaná judikatura).

80      Stejně tak požadavek na uvedení odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech projednávané věci. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na znění tohoto aktu, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla, jež upravují dotyčnou oblast (viz rozsudek ze dne 12. září 2017, Anagnostakis v. Komise, C‑589/15 P, EU:C:2017:663, bod 29 a citovaná judikatura).

81      Je třeba ještě připomenout, že povinnost uvést odůvodnění stanovená v článku 296 SFEU představuje podstatnou formální náležitost, která musí být odlišena od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která je součástí posouzení materiální legality sporného aktu. Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Jestliže jsou tyto důvody stiženy vadami, je jimi stižena materiální legalita rozhodnutí, avšak nikoli odůvodnění tohoto rozhodnutí, které může být dostačující, i když obsahuje vadné důvody. Z toho vyplývá, že výtky a argumenty směřující ke zpochybnění opodstatněnosti aktu jsou v rámci žalobního důvodu vycházejícího z neexistence nebo nedostatečnosti odůvodnění irelevantní (viz rozsudek ze dne 22. října 2020, EKETA v. Komise, C‑274/19 P, nezveřejněný, EU:C:2020:853, bod 79 a citovaná judikatura).

82      V projednávané věci, a jak je uvedeno v bodech 52 až 65 výše, lze ze znění bodů 110, 116, 118, 119 a 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí pochopit, že Komise odmítla argument Řecké republiky vycházející z výjimečné situace způsobené požáry z roku 2007 zejména proto, že podle ní nelze cíl sledovaný těmito opatřeními v podstatě zohlednit při aplikaci čl. 107 odst. 1 SFEU, a dále proto, že příjemci sporných opatření získali selektivní výhodu, kterou by nemohli získat za obvyklých tržních podmínek.

83      Jak je kromě toho uvedeno zejména v bodech 31 až 39, 41 až 43 a 51 výše, ze znění bodů 127, 129, 131 a 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí lze pochopit, že u opatření týkajících se státní záruky Komise dospěla k závěru, že jde o státní podpory v podstatě jednak proto, že zajištěný dlužník nemusí systematicky zřizovat zástavu ve prospěch Řecké republiky, a kromě toho byla tato opatření sjednána tak, že jejich příjemce nemusel platit prémii za riziko na straně státu, a jednak proto, že Řecká republika neodůvodnila existenci ustanovení, které z těchto opatření vylučovalo podniky v obtížích.

84      Z bodů 82 a 83 výše vyplývá, že Komise v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnila, proč odmítla jak argumenty Řecké republiky stran výjimečné situace způsobené požáry z roku 2007, tak argumenty vycházející z dodatečného zajištění poskytnutého dlužníky a vyloučení podniků v obtížích, pokud jde o státní záruky.

85      Pokud jde konečně o argumenty Řecké republiky, podle nichž Komise nezohlednila význam možnosti vést dlouhodobou hospodářskou politiku a vyvažovat hospodářskou racionalitu sporných opatření se skutkovými okolnostmi, je třeba konstatovat, že tyto argumenty se jednak shodují s argumenty uvedenými v první části prvního žalobního důvodu, které byly zamítnuty v rozsahu, v němž směřují ke zpochybnění opodstatněnosti aktu, a jednak jsou v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 81 výše irelevantní v rámci žalobního důvodu vycházejícího z nedostatečného odůvodnění či jeho neexistence.

86      S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhou část prvního žalobního důvodu.

 Ke druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se slučitelnosti režimů podpor na základě čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU

87      V rámci druhého žalobního důvodu, který byl uplatněn podpůrně, Řecká republika tvrdí, že dotčené režimy podpor jsou slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.

88      V tomto ohledu na prvním místě tvrdí, že Komise v bodech 62 a 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně konstatovala, že sporná opatření byla poskytnuta, ačkoli přímo nesouvisela se škodami způsobenými požáry v roce 2007, třebaže všechny podniky v poškozených územních celcích utrpěly škody, které měly přímou příčinnou souvislost s požáry v roce 2007 z důvodu úplného zastavení zpracovávání zemědělských produktů a jejich uvádění na trh v těchto územně správních celcích. To ostatně uznali zástupci orgánů Evropské unie.

89      Řecká republika na druhém místě tvrdí, že posouzení provedené Komisí v bodech 64 a 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí je nesprávné, jelikož nezohlednilo, že sporná opatření nebyla individuálními opatřeními, nýbrž režimy podpor, a že v důsledku toho neměla být analyzována podle striktních civilněprávních kritérií, kterými se řídí přiznání náhrady škody.

90      V každém případě je podle ní zjevné, že v projednávaném případě měly být zohledněny nejen okolnosti, které neumožňovaly přesně vyčíslit škody vzniklé hospodářským subjektům, ale i to, že sporná opatření nikdy nemohla nahradit škody skutečně vzniklé podnikům v poškozených oblastech, nezávisle na tom, zda výrobní prostředky těchto podniků byly požáry v roce 2007 přímo zasaženy.

91      Řecká republika z toho vyvozuje, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno z důvodu nesprávného právního posouzení a nedostatečného odůvodnění.

92      Komise argumenty Řecké republiky zpochybňuje.

93      V této souvislosti je třeba poukázat na to, že pokud jde o výjimku z obecné zásady neslučitelnosti státních podpor s vnitřním trhem, zakotvené v čl. 107 odst. 1 SFEU, musí být čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU vykládán striktně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Řeko v. Komise, C‑278/00, EU:C:2004:239, bod 81 a citovaná judikatura).

94      Tento striktní výklad však neznamená, že by měly být výrazy použité k vymezení výjimky vykládány způsobem, který by ji zbavil jejích účinků. Výjimka totiž musí být vykládána v souladu s cíli, které sleduje (v tomto smyslu obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2014, Fastweb, C‑19/13, EU:C:2014:2194, bod 40 a citovaná judikatura).

95      Podle ustálené judikatury mají navíc nárok na náhradu škody podle čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU pouze hospodářská znevýhodnění přímo způsobená přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi (viz rozsudek ze dne 9. června 2011, Comitato „Venezia vuole vivere“ a další v. Komise, C‑71/09 P, C‑73/09 P a C‑76/09 P, EU:C:2011:368, bod 175 a citovaná judikatura).

96      Z toho vyplývá, že i v případě režimu podpory, o který se jedná v této věci, jsou vyžadovány dvě podmínky k tomu, aby se uplatnila výjimka stanovená v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, a sice existence přímé souvislosti mezi škodou způsobenou přírodní pohromou a státní podporou a dále co nejpřesnější posouzení škod vzniklých dotyčným producentům (rozsudek ze dne 11. listopadu 2004, Španělsko v. Komise, C‑73/03, nezveřejněný, EU:C:2004:711, bod 37).

97      V projednávané věci jak z písemností Řecké republiky, tak z jejích prohlášení na jednání vyplývá, že sporná opatření byla poskytnuta, aniž příjemci museli prokázat existenci příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a požáry v roce 2007.

98      Na základě principu, že čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU nevyžaduje u takového režimu podpory, jako je režim, o který se jedná v této věci, důkaz o příčinné souvislosti ve smyslu občanského práva mezi vzniklou škodou a poskytnutou částkou, totiž Řecká republika dospěla k závěru, že v souladu s tímto článkem může podmínit získání sporných opatření pouze tím, že je příjemce uvedených opatření usazen v jednom z poškozených územních celků, neboť škoda v důsledku požárů z roku 2007 vznikla všem podnikům usazeným v těchto územních celcích.

99      Je přitom nesporné, že místo usazení v poškozených územních celcích jako důvod samo o sobě neumožňuje ověřit konkrétně, zda částka poskytnutých opatření nepřesahovala částku škody, která skutečně vznikla příjemcům těchto opatření a souvisela s přírodní katastrofou, a tedy případně ověřit, zda nedošlo k nadměrné kompenzaci.

100    Řecká republika ostatně na jednání potvrdila, že nelze vyloučit, že sporná opatření byla poskytnuta i podnikům, které se nacházely v zasažených obcích, ale škoda jim z důvodu požárů v roce 2007 nevznikla.

101    Vzhledem k tomu, že Řecká republika nepředložila důkaz o splnění obou podmínek pro použití čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU připomenutých v bodě 96 výše, nemůže Komisi vytýkat, že v napadeném rozhodnutí neuplatnila výjimku stanovenou v tomto článku.

102    Skutečnost, že zástupci Unie eventuálně uvedli, že požáry z roku 2007 jsou bezprecedentní událostí nebo že je třeba použít všechny dostupné prostředky ve prospěch poškozených a místního hospodářství, nemá vliv na legalitu napadeného rozhodnutí.

103    Taková prohlášení totiž nemohou odůvodnit to, že sporná opatření nesplňovala podmínky pro použití čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU připomenuté konkrétně v bodě 96 výše.

104    Tento závěr nemůže být zpochybněn ani údajně naléhavou situací, v níž musela Řecká republika přijmout sporná opatření, ani rozsahem škod uznaným zástupci unijních orgánů.

105    V tomto ohledu – a pokud jde o údajnou naléhavou situaci, je třeba uvést, že Řecká republika nezdůvodňuje, že nelze vyčíslit částku škody skutečně způsobené požáry v roce 2007, absolutní nemožností. To by ostatně bylo v rozporu s tvrzeními Řecké republiky potvrzenými na jednání, podle nichž při podání žádostí o sporná opatření provedla vyčerpávající hospodářské studie podniků, kterým poskytla záruku, aby ověřila jejich životaschopnost.

106    Pokud jde o rozsah přírodní pohromy, je třeba nejprve uvést, že prohlášení zástupců Unie, kteří uznávají význam katastrofy, nebo naznačují, že je třeba použít všechny dostupné prostředky ve prospěch poškozených a místního hospodářství, nemohou vést k tomu, že se na sporná opatření nebudou vztahovat podmínky pro použití čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU.

107    Dále je třeba uvést, že i za předpokladu, že by celkové částky, na které poukazuje Řecká republika, byly správné, tj. celková škoda převyšující částku 2 miliardy eur a pro zemědělské odvětví podpora ve výši 154 milionů eur, uvedení takových částek nemůže být důkazem o tom, že částka podpor obdržených příjemci podpor skutečně odpovídala výši škody, která jim individuálně vznikla z důvodu požárů v roce 2007.

108    Z toho vyplývá, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení ani nesprávného posouzení skutkového stavu, když v bodě 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla požadavek stanovený v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU týkající se přímé příčinné souvislosti mezi poskytnutými podporami a škodou vzniklou příjemcům těchto podpor v důsledku posuzované přírodní pohromy a poté v bodech 62 až 64 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i v bodě 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě konstatovala, že režim pro poskytnutí sporných opatření nepostačoval jako důkaz o tom, že byly skutečně poskytnuty podnikům, kterým vznikla škoda v důsledku požárů v roce 2007, a nepostačoval ani k závěru, že částka těchto podpor odpovídala částce vzniklé škody, neboť dotčené režimy neobsahovaly metodiku pro co nejpřesnější posouzení škody vzniklé v důsledku těchto požárů a nevymezovaly ani uznatelné náklady odvíjející se od těchto škod.

109    Konečně vzhledem k tomu, že ze znění bodů 62 až 64, jakož i 146 odůvodnění napadeného rozhodnutí lze pochopit, proč Komise konstatovala, že sporná opatření nesplňují podmínky výjimky stanovené v čl. 107 odst. 2 písm. b) SFEU, je třeba návrh na určení, že Komise neodůvodnila odmítnutí použít tento článek na okolnosti projednávané věci, zamítnout.

110    S ohledem na výše uvedené je třeba druhý žalobní důvod zamítnout.

 Ke třetí části prvního žalobního důvodu a ke třetímu žalobnímu důvodu

111    Ve třetí části prvního žalobního důvodu Řecká republika poukazuje na porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

112    Třetí žalobní důvod se dělí na dvě části.

113    V první části třetího žalobního důvodu Řecká republika nejprve v podstatě tvrdí, že pravomoci Komise v oblasti vymáhání sporných podpor nazpět narážejí na to, že uplynula desetiletá promlčecí lhůta stanovená v čl. 17 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 SFEU (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9). Řecká republika dále uvádí, že Komise přijala napadené rozhodnutí v nepřiměřené lhůtě, a porušila tak zásadu řádné správy. Konečně tvrdí, že Komise neidentifikovala příjemce sporných opatření ve zveřejněném oznámení obsahujícím výzvu k předložení připomínek k přezkumu režimů podpor, z čehož vyvozuje, že porušila zásadu právní jistoty, jakož i právo na obhajobu. V rámci druhé části třetího žalobního důvodu Řecká republika tvrdí, že příkaz k navrácení podpory je v rozporu se zásadami proporcionality a právní jistoty.

114    Vzhledem k tomu, že se argumenty týkající se porušení zásady ochrany legitimního očekávání posuzované ve třetí části prvního žalobního důvodu překrývají s argumenty uvedenými v první části třetího žalobního důvodu, je třeba je zkoumat společně.

 Ke třetí části prvního žalobního důvodu a k první části třetího žalobního důvodu

115    Pokud jde zaprvé o promlčecí lhůtu pro vrácení podpor, Řecká republika tvrdí, že od přijetí napadeného rozhodnutí, k němuž došlo v roce 2019, do přijetí sporných režimů podpor, k němuž došlo v roce 2007, uplynulo více než deset let, takže v projednávaném případě jde o promlčení ve smyslu čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589.

116    V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 17 odst. 1 nařízení č. 2015/1589 stanoví, že pravomoci Komise ve věci navrácení podpory podléhají promlčecí lhůtě deseti let. Tato lhůta se použije pouze na vztahy mezi Komisí a členským státem, kterému je určeno rozhodnutí tohoto orgánu o navrácení podpory (rozsudek ze dne 30. dubna 2020, Nelson Antunes da Cunha, C‑627/18, EU:C:2020:321, bod 33).

117    V souladu s judikaturou začíná promlčecí lhůta běžet v okamžiku poskytnutí podpory příjemci, a nikoliv v okamžiku přijetí režimu podpory. Pro účely výpočtu promlčecí lhůty musí být podpora považována za poskytnutou příjemci teprve v okamžiku, kdy je mu skutečně poskytnuta (rozsudek ze dne 8. prosince 2011, France Télécom v. Komise, C‑81/10 P, EU:C:2011:811, body 81 a 82).

118    V projednávaném případě byly podpory poskytnuty na základě dotčených režimů v období od 27. srpna 2007 do 31. prosince 2010.

119    Za těchto podmínek začala promlčecí lhůta běžet nejdříve dne 27. srpna 2007, což ostatně připustily jak Řecká republika, tak Komise během jednání.

120    Pokud jde o přerušení běhu promlčecí lhůty, které podle čl. 17 odst. 2 nařízení 2015/1589 vede k tomu, že lhůta počíná běžet znovu, je třeba uvést, že podle judikatury ukládá čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 5 odst. 2 téhož nařízení členskému státu, aby poskytl veškeré nezbytné informace v návaznosti na žádost Komise v tomto smyslu a ve lhůtách jí stanovených. Komise totiž tím, že členskému státu zašle žádost o informace, informuje tento stát o tom, že má k dispozici informace o protiprávní podpoře a že tato podpora musí být případně vrácena (rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Département du Loiret v. Komise, T‑369/00, EU:T:2003:114, bod 81).

121    Jednoduchost žádosti o informace jí tedy nebere právní účinky opatření, které může přerušit běh promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 nařízení č. 2015/1589, ačkoli tato žádost nebyla oznámena příjemcům podpory (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. října 2005, Scott v. Komise, C‑276/03 P, EU:C:2005:590, bod 32, a ze dne 10. dubna 2003, Département du Loiret v. Komise, T‑369/00, EU:T:2003:114, bod 82).

122    V projednávaném případě je nesporné, že v návaznosti na stížnost, kterou obdržela dne 22. července 2014, zaslala Komise dne 25. července 2014 dopis odkazující konkrétně na rozhodnutí ministra hospodářství a financí č. 36579/B.1666/27–8-2007 a na rozhodnutí státního tajemníka pro hospodářství a finance č. 2/54310/0025/13.09.2007. V tomto dopise Komise požádala řecké orgány, aby jí nejprve sdělily všechny informace nezbytné k posouzení slučitelnosti těchto opatření s články 107 a 108 SFEU, dále aby jí sdělily, zda ze sporných opatření měly prospěch jiné podniky než Sogia Ellas působící v odvětví zemědělství a lesnictví, a konečně aby jí případně sdělily výši vyplacených podpor.

123    V tomto ohledu je třeba uvést, že na rozdíl od toho, co patrně naznačovala Řecká republika, nebyl předmět šetření během vyšetřovacího řízení změněn.

124    V tomto dopise ze dne 25. července 2014 se totiž jednalo o dvě rozhodnutí zmíněná v bodě 122 výše, která byla znovu zmíněna jak ve výzvě k předložení připomínek podle čl. 108 odst. 2 SFEU, tak v napadeném rozhodnutí. Výčet adresátů sporných opatření navíc nebyl nikdy omezen na Sogia Ellas, jelikož Komise se od zahájení řízení dotazovala Řecké republiky, zda z uvedených opatření měly prospěch jiné podniky, a ve výzvě k podání připomínek podle čl. 108 odst. 2 SFEU byli zmíněni další potenciální příjemci v odvětví zemědělství a lesnictví.

125    Jelikož se promlčecí lhůta stanovená v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589 použije pouze na vztahy mezi Komisí a členským státem, kterému je určeno rozhodnutí o navrácení podpory, jak je uvedeno v bodě 116 výše, argument Řecké republiky, že pravomoc Komise v oblasti navracení podpor je promlčena ve vztahu k jiným podnikům než Sogia Ellas, musí být odmítnut jako irelevantní.

126    Z toho vyplývá, že dopis ze dne 25. července 2014, kterým Komise zaslala Řecké republice žádost o informace a v němž jí sdělila, že má k dispozici informace o protiprávní podpoře a že tato podpora musí být případně vrácena, přerušil běh desetileté promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589.

127    S ohledem na skutečnost, že k přerušení běhu promlčecí lhůty došlo dne 25. července 2014, je třeba konstatovat, že pravomoc Komise ve věci navrácení podpory nebyla ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, tedy k 7. říjnu 2019, promlčena.

128    Pokud jde o argument Řecké republiky, podle něhož skutečnost, že přerušením běhu promlčecí lhůty začíná běžet desetiletá lhůta znovu, umožňuje Komisi zahájit řízení bez časového omezení, stačí konstatovat, že v projednávaném případě Komise nevedla řízení bez časového omezení a že Řecká republika prostřednictvím námitky nenamítla protiprávnost čl. 17 odst. 2 nařízení 2015/1589.

129    Z toho vyplývá, že argumenty Řecké republiky týkající se absence pravomoci Komise k navrácení sporných podpor z důvodu uplynutí promlčecí lhůty stanovené v čl. 17 odst. 1 nařízení 2015/1589 musí být zamítnuty.

130    Pokud jde zadruhé o argumenty Řecké republiky, podle kterých bylo napadené rozhodnutí přijato v nepřiměřené lhůtě, což představuje porušení zásady řádné správy, je třeba uvést, že v souladu s judikaturou platí, že pokud byla podpora poskytnuta bez oznámení, prodlení Komise při výkonu jejích kontrolních pravomocí a při nařízení povinnosti vrátit tuto podporu vede k protiprávnosti tohoto rozhodnutí pouze ve výjimečných případech, v nichž je nečinnost Komise zjevná a kdy zjevně porušila povinnost jednat s náležitou péčí (rozsudek ze dne 22. dubna 2008, Komise v. Salzgitter, C‑408/04 P, EU:C:2008:236, bod 106).

131    V projednávaném případě je přitom nesporné, že délka řízení před přijetím napadeného rozhodnutí byla dána hlavně tím, že Řecká republika tyto režimy neoznámila a jejich existence byla Komisi oznámena až sedm let poté, co došlo k požárům z roku 2007.

132    V tomto ohledu je třeba uvést, že jakmile Komise obdržela stížnost dne 22. července 2014, zahájila vyšetřovací řízení a dne 25. července 2014 zaslala řeckým orgánům dopis s cílem informovat se o údajné podpoře.

133    Následně po výměně korespondence s Řeckou republikou, z toho poslední ze dne 11. února 2016, přijala Komise dne 17. května 2016 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

134    Komise konečně přijala napadené rozhodnutí dne 7. října 2019 po korespondenci s Řeckou republikou, z níž poslední je datována dne 21. února 2018.

135    Ačkoli poslední etapa řízení před přijetím napadeného rozhodnutí neproběhla nijak rychle, nic to nemění na tom, že s ohledem na časový sled událostí od roku 2014 do přijetí napadeného rozhodnutí nelze Komisi vytýkat nadměrné průtahy nebo nedostatek řádné péče v průběhu správního řízení, které by zakládaly porušení její povinnosti řádné péče.

136    Z toho vyplývá, že argumenty týkající se překročení přiměřené lhůty, a tudíž porušení zásady řádné správy, musí být odmítnuty.

137    Pokud jde zatřetí o argumenty týkající se toho, že oznámení zveřejněné Komisí obsahující výzvu k předložení připomínek k přezkumu dotčených režimů podpor vyvolalo mylný dojem, že se jednalo pouze o podpory poskytnuté Sogia Ellas, a že tento orgán tudíž porušil zásadu právní jistoty, jakož i právo na obhajobu, je třeba uvést, že podle čl. 108 odst. 2 SFEU Komise přijímá rozhodnutí „poté, co vyzvala zúčastněné strany k podání připomínek“. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení 2015/1589 rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení vyzve dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany k předložení připomínek v předepsané lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc.

138    Z judikatury týkající se čl. 108 odst. 2 SFEU vyplývá, že toto ustanovení nevyžaduje individuální výzvu a jediným účelem tohoto ustanovení je uložit Komisi povinnost zajistit, aby všechny potenciálně zúčastněné osoby byly informovány o zahájení řízení a měly příležitost se v tomto ohledu vyjádřit. Za těchto okolností se zveřejnění oznámení v Úředním věstníku jeví jako přiměřené a dostačující k tomu, aby se všechny zúčastněné strany dozvěděly o zahájení řízení (viz rozsudek ze dne 9. dubna 2014, Řecko v. Komise, T‑150/12, nezveřejněný, EU:T:2014:191, bod 58 a citovaná judikatura).

139    V tomto kontextu, tedy za účelem zjištění, zda příjemci podpory, která má být navrácena, mohli být skutečně považováni za vyzvané k podání připomínek v rámci správního řízení, je třeba zkoumat argument Řecké republiky, podle něhož napadené rozhodnutí porušilo zásadu právní jistoty, právo na obhajobu a zásadu řádné správy, neboť oznámení zveřejněné v Úředním věstníku vyvolávalo mylný dojem, že příjemcem údajných režimů podpor je pouze Sogia Ellas.

140    V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že Řecká republika netvrdí, že tento mylný dojem vyvolává samo rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení. Ve své argumentaci se totiž Řecká republika omezuje na kritiku oznámení zveřejněného v Úředním věstníku současně se zveřejněním tohoto rozhodnutí.

141    Dále je pravda, že nadpis oznámení hovoří o „pomoci společnosti Sogia Ellas AE“, přičemž v řeckém znění za tím následují latinkou psaná slova „a další“, takže tento název může skutečně vyvolat dojem, že zkoumaná podpora se týká pouze Sogia Ellas, jak tvrdí Řecká republika.

142    Z odstavce 1 shrnutí, které je součástí oznámení, však vyplývá, že předběžná analýza vedla Komisi k závěru, že „podpora mohla být poskytnuta jiným příjemcům, kteří působí rovněž v zemědělském a lesnickém odvětví“. V odstavci 2 téhož shrnutí jsou připomenuty právní základy režimů podpor a uvádí se zde, že podpory byly poskytnuty podnikům usazeným a působícím v regionech Řecka zasažených požáry z roku 2007.

143    Vzhledem k tomu, že oznámení včetně shrnutí, které je jeho součástí, má pouze dvě stránky, lze od hospodářského subjektu postupujícího s řádnou péčí rozumně vyžadovat, aby prostudoval takový dokument, který s poukazem na skutečnosti uvedené v bodě 142 výše dokládá, že výzva k předložení vyjádření nebyla omezena výlučně na Sogia Ellas, ale vztahovala se na všechny výrobce usazené v poškozených územních celcích, kteří byli příjemci těchto podpor.

144    Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 138 výše byl hospodářský subjekt postupující s řádnou péčí, který měl prospěch z dotčených režimů podpor, dostatečně informován oznámením zveřejněným spolu s rozhodnutím zahájit formální vyšetřovací řízení v Úředním věstníku, aby mohl být považován za zúčastněnou stranu, které se týká toto rozhodnutí.

145    Na jednání Řecká republika ostatně potvrdila obsah bodu 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedla, že s ohledem na její potíže identifikovat „příjemce působící […] v odvětví zemědělství a lesnictví“ měla za to, že zveřejnění rozhodnutí o zahájení řízení v Úředním věstníku postačuje k upozornění dotčených podniků.

146    Z toho vyplývá, že je třeba odmítnout argumenty týkající se skutečnosti, že oznámení zveřejněné Komisí obsahující výzvu k předložení připomínek k přezkumu dotčených režimů podpor vyvolalo mylný dojem, že se týká podpor poskytnutých pouze Sogia Ellas, a že tento orgán tudíž porušil zásadu právní jistoty, jakož i právo na obhajobu.

147    Pokud jde začtvrté a na posledním místě o argument Řecké republiky, podle kterého jak tento stát, tak příjemci legitimně očekávali, že sporná opatření nejsou neslučitelnými státními podporami z důvodu, že Komise po dlouhou dobu nevyjadřovala pochybnosti o legalitě uvedených opatření, přestože o situaci způsobené požáry z roku 2007 věděla, je třeba uvést, že podle ustálené judikatury právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání předpokládá, že zúčastněné straně byla příslušnými unijními orgány poskytnuta konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění z oprávněných a spolehlivých zdrojů (viz rozsudek ze dne 13. července 2018, Quadri di Cardano v. Komise, T‑273/17, EU:T:2018:480, bod 109 a citovaná judikatura).

148    Je navíc nesporné, že členský stát, jehož orgány poskytly podporu v rozporu s pravidly stanovenými v článku 108 SFEU, se nemůže s odvoláním na ochranu legitimního očekávání příjemců podpory vyhnout povinnosti přijmout opatření k provedení rozhodnutí Komise, které nařizuje navrácení této odpory. Připustit takovou možnost by znamenalo zbavit ustanovení článků 107 a 108 SFEU jakéhokoliv účinku, protože vnitrostátní orgány by mohly vycházet z vlastního protiprávního jednání, aby zbavily účinnosti rozhodnutí, která Komise přijala podle těchto ustanovení Smlouvy (viz rozsudek ze dne 19. června 2008, Komise v. Německo, C‑39/06, nezveřejněný, EU:C:2008:349, bod 24 a citovaná judikatura).

149    V projednávané věci je třeba uvést, že vyjádření různých zástupců Unie, na která poukazuje Řecká republika a která v podstatě poukazují na výjimečnost požárů a jejich důsledků, jakož i na jejich vůli použít veškeré dostupné prostředky ve prospěch poškozených a místního hospodářství, nelze považovat za „konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění“, z nichž vyplývá, že sporná opatření nemohou být kvalifikována jako státní podpory.

150    Kromě toho, že z důvodů uvedených v bodech 130 až 136 výše nelze Komisi vytýkat, že přijala napadené rozhodnutí v nepřiměřené lhůtě, je navíc nesporné, že Řecká republika včas neoznámila dotčené režimy podpor, takže se nemůže z důvodů uvedených v bodech 147 a 148 výše účinně dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání.

151    V důsledku toho musí být argumenty týkající se porušení zásady ochrany legitimního očekávání odmítnuty.

152    Z toho vyplývá, že třetí část prvního žalobního důvodu vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, jakož i první část třetího žalobního důvodu týkající se absence pravomoci ratione temporis, porušení zásady řádné správy a zásady právní jistoty, jakož i porušení práva na obhajobu, musí být zamítnuty.

 Ke druhé části třetího žalobního důvodu

153    V rámci druhé části třetího žalobního důvodu Řecká republika tvrdí, že povinnost vrátit zpět podporu stanovená v článku 2 napadeného rozhodnutí, je v rozporu se zásadami proporcionality a právní jistoty.

154    Řecká republika v tomto ohledu tvrdí, že výjimečné okolnosti, které provázely sporná opatření, vedly k tomu, že dotčené podpory nelze vrátit zpět.

155    Zaprvé totiž podle ní dotčené režimy podpor nepřinesly „výhody“ a jejich cílem bylo pouze zajistit přežití dotčeného trhu.

156    Zadruhé skutečnost, že podpory mají být vymáhány zpět pouze v odvětví zemědělství, může vyvolat nerovnováhu na úkor tohoto odvětví, ačkoli člen Komise odpovědný za zemědělství prohlásil, že toto odvětví bude Komise více podporovat.

157    Komise argumenty Řecké republiky zpochybňuje.

158    V tomto ohledu je třeba uvést, že podle čl. 16 odst. 1 nařízení 2015/1589 v případě záporného rozhodnutí týkajícího se protiprávní podpory Komise rozhodne, že dotyčný členský stát musí učinit všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil, ledaže by navrácení podpory bylo v rozporu s obecnými zásadami unijního práva.

159    Podle ustálené judikatury je navíc zrušení protiprávní podpory prostřednictvím jejího navrácení logickým důsledkem konstatování její protiprávnosti a povinnost členského státu zrušit podporu, kterou Komise považuje za neslučitelnou s vnitřním trhem, má nastolit předchozí stav (viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Komise v. Řecko, C‑419/06, nezveřejněný, EU:C:2008:89, bod 53 a citovaná judikatura).

160    Tímto vrácením příjemce ztrácí výhodu, kterou měl na vnitřním trhu oproti svým soutěžitelům, a dochází k obnovení stavu před poskytnutím podpory (viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Komise v. Řecko, C‑419/06, nezveřejněný, EU:C:2008:89, bod 54 a citovaná judikatura).

161    Navrácení protiprávně poskytnuté státní podpory za účelem obnovení stavu před poskytnutím podpory tedy nemůže být v zásadě považováno za nepřiměřené opatření vzhledem k cílům ustanovení Smlouvy v této oblasti (viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Komise v. Řecko, C‑419/06, nezveřejněný, EU:C:2008:89, bod 55 a citovaná judikatura).

162    V projednávaném případě a zaprvé – jak bylo rozhodnuto v bodech 41 až 51 výše – sporná opatření představují výhodu pro ty, kdo je obdrželi, i když byla podpora vyplacena v důsledku mimořádných okolností daných přírodní pohromou, a navrácení podpory není v rozporu s obecnou právní zásadou, jak bylo rozhodnuto zejména v bodech 136 a 151 výše.

163    Zadruhé v rozsahu, v němž je napadené rozhodnutí výslovně omezeno na odvětví zemědělství a lesnictví a Řecká republika netvrdila, že jej Komise měla rozšířit na další hospodářská odvětví a ani takové podpory neoznámila, nemůže Komisi vytýkat, že nařídila vrácení podpor pouze od příjemců identifikovaných v napadeném rozhodnutí.

164    A konečně, je pravda, že na jednání Rady ministrů dne 26. září 2007 informoval člen Komise odpovědný za zemědělství řeckou delegaci o různých dostupných nástrojích (státní podpory, regionální podpory, rozvoj venkova), a zejména upřesnil, že zemědělské plochy způsobilé pro jednotnou platbu se nemění.

165    Nicméně vzhledem k tomu, že taková prohlášení, i když se týkají požárů z roku 2007, nijak nesouvisí s otázkou posouzení legality příkazu k vrácení podpor, nemohou užitečně podpořit argumentaci Řecké republiky v tomto ohledu.

166    S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout třetí část prvního žalobního důvodu, třetí žalobní důvod, a v důsledku toho žalobu v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

167    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Řecká republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (prvního senátu)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Řecké republice se ukládá náhrada nákladů řízení.

Kanninen

Półtorak

Porchia

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 19. října 2022.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: řečtina.