ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
14. listopadu 2017(*)
„Kasační opravný prostředek – Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh letecké nákladní dopravy – Rozhodnutí Komise o dohodách a jednáních ve vzájemné shodě ve vztahu k několika složkám cen za služby letecké nákladní dopravy – Vada odůvodnění – Důvod veřejného pořádku uplatněný unijním soudem i bez návrhu – Zákaz rozhodnout ultra petitum – Návrhové žádání žaloby v prvním stupni směřující k částečnému zrušení sporného rozhodnutí – Zákaz, podle kterého Tribunál Evropské unie nemůže zrušit sporný akt v plném rozsahu – Článek 47 Listiny základních práv Evropské unie – Právo na účinnou právní ochranu“
Ve věci C‑122/16 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 26. února 2016,
British Airways plc, se sídlem v Harmondsworthu (Spojené království), zastoupená J. Turnerem, QC, a R. O’Donoghuem, barrister, zmocněnými A. Lyle-Smythe, solicitor,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zastoupená N. Khanem a A. Dawesem, jako zmocněnci,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení K. Lenaerts, předseda, A. Tizzano, místopředseda, R. Silva de Lapuerta, M. Ilešič, L. Bay Larsen, J. Malenovský a E. Levits, předsedové senátů, E. Juhász, A. Borg Barthet, J.-C. Bonichot, F. Biltgen, K. Jürimäe, C. Lycourgos, M. Vilaras a E. Regan (zpravodaj), soudci,
generální advokát: P. Mengozzi,
vedoucí soudní kanceláře: M.-A. Gaudissart, náměstek vedoucího soudní kanceláře,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 7. února 2017,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 30. května 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 Kasačním opravným prostředkem podaným proti rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. prosince 2015, British Airways v. Komise, (T‑48/11, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:988), v němž posledně uvedený částečně zrušil rozhodnutí Komise C(2010) 7694 final ze dne 9. listopadu 2010 v řízení podle článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o EHP a článku 8 dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě (věc COMP/39258 – letecká nákladní doprava) (dále jen „sporné rozhodnutí“), se společnost British Airways plc domáhá částečného zrušení uvedeného rozsudku v rozsahu, v němž se jí týká.
Právní rámec
Statut Soudního dvora Evropské unie
2 Článek 21 statutu Soudního dvora Evropské unie zní takto:
„Žaloba k Soudnímu dvoru se podává prostřednictvím vedoucího soudní kanceláře. Musí obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce, postavení podepsaného, označení strany nebo stran, proti nimž žaloba směřuje, předmět sporu, návrhové žádání a stručný popis žalobních důvodů.
K žalobě musí být v případě potřeby připojen akt, jehož zrušení se požaduje, nebo v případě uvedeném v článku 265 [SFEU] doklad o datu výzvy zmíněné v uvedeném článku Jestliže tyto písemnosti nebyly k žalobě připojeny, vyzve vedoucí soudní kanceláře žalobce, aby jej v přiměřené lhůtě dodal, přičemž žaloba nesmí být odmítnuta proto, že tato vada byla odstraněna teprve po uplynutí lhůty stanovené pro podání žaloby.“
3 Článek 56 druhý pododstavec tohoto statutu stanoví:
„[Kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru] může podat kterýkoli účastník řízení, jehož návrhovým žádáním nebylo zcela nebo zčásti vyhověno. […]“
Jednací řád Soudního dvora ze dne 19. června 1991
4 V článku 112 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora ze dne 19. června 1991 (dále jen „jednací řád soudního dvora ze dne 19. června 1991“) bylo stanoveno:
„Rozhodnutí Tribunálu, proti němuž je podán kasační opravný prostředek, musí být k tomuto opravnému prostředku přiloženo. […]“
Jednací řád Soudního dvora ze dne 25. září 2012
5 V článku 120 jednacího řádu Soudního dvora ze dne 25. září 2012, který vstoupil v platnost dne 1. listopadu 2012 (dále jen „jednací řád Soudního dvora“), nadepsaném „Obsah žaloby“, se stanoví:
„Žaloba uvedená v článku 21 statutu [Soudního dvora Evropské unie] musí obsahovat:
[…]
c) předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů;
d) návrhové žádání žalobce;
[…]“
6 Článek 122 tohoto jednacího řádu, nadepsaný „Přílohy k žalobě“, stanoví:
„1. K žalobě se případně přikládají písemnosti uvedené v čl. 21 druhém pododstavci statutu.
[…]
3. Nesplňuje-li žaloba podmínky stanovené v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, určí vedoucí soudní kanceláře žalobci přiměřenou lhůtu k předložení výše uvedených písemností. Nedojde-li k tomuto odstranění vad, rozhodne Soudní dvůr po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta, zda nedodržení těchto formálních podmínek činí žalobu nepřípustnou.“
7 Článek 127 uvedeného jednacího řádu, nadepsaný „Nové důvody“, v odstavci 1 stanoví:
„Nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.“
8 V článku 168 tohoto jednacího řádu, nadepsaném „Obsah kasačního opravného prostředku“, se stanoví:
„1. Kasační opravný prostředek musí obsahovat:
[…]
b) označení napadeného rozhodnutí Tribunálu;
[…]
2. Na kasační opravný prostředek se použijí články 119 a 121 a čl. 122 odst. 1.
[…]“
9 Článek 169 jednacího řádu Soudního dvora, nadepsaný „Návrhové žádání, důvody a argumenty kasačního opravného prostředku“, v odstavci 1 stanoví:
„Návrhové žádání v kasačním opravném prostředku musí směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení rozhodnutí Tribunálu obsaženého ve výroku tohoto rozhodnutí.“
10 Článek 170 tohoto jednacího řádu, nadepsaný „Návrhové žádání pro případ vyhovění kasačnímu opravnému prostředku“, v odstavci 1 stanoví:
„Návrhové žádání v kasačním opravném prostředku musí směřovat k tomu, aby v případě, že bude kasační opravný prostředek prohlášen za opodstatněný, bylo úplně nebo částečně vyhověno návrhovému žádání, které bylo vzneseno v prvním stupni, přičemž nelze vznést nové návrhové žádání. Kasační opravný prostředek nesmí měnit předmět sporu před Tribunálem.“
11 Článek 190 uvedeného jednacího řádu, nadepsaný „Ostatní ustanovení, která se použijí na kasační opravný prostředek“, v odstavci 1 stanoví:
„Na řízení před Soudním dvorem o kasačním opravném prostředku proti rozhodnutí Tribunálu se použijí články 127, […].“
Jednací řád Tribunálu ze dne 2. května 1991
12 Článek 44 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 stanoví:
„Žaloba uvedená v článku 21 statutu musí obsahovat:
[…]
c) předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů;
d) návrhové žádání žalobce;
[…]“
13 Článek 48 odst. 2 tohoto jednacího řádu zní:
„Nové důvody nelze předkládat v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení.
[…]“
Skutečnosti předcházející sporu
14 Navrhovatelka, British Airways, je letecká dopravní společnost činná na trhu letecké nákladní dopravy.
15 Dne 7. prosince 2005 Komise obdržela žádost o ochranu na základě oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02. s. 155, dále jen „oznámení o shovívavosti z roku 2002“) podanou společností Deutsche Lufthansa AG a jejími dceřinými společnostmi, Lufthansa Cargo AG a Swiss International Air Lines AG. Podle této žádosti existovaly protisoutěžní kontakty mezi několika podniky činnými na trhu nákladní dopravy (dále jen „dopravci“) týkající se několika složek cen za služby poskytované v rámci tohoto trhu, a sice zavedení „palivových“ a „bezpečnostních“ příplatků, jakož i odmítnutí ze strany těchto dopravců uhradit provizi z příplatků.
16 Dne 14. a 15. února 2006 Komise provedla neohlášené kontroly.
17 Po těchto kontrolách podalo několik dopravců, včetně navrhovatelky, žádost na základě oznámení o shovívavosti z roku 2002.
18 Dne 19. prosince 2007 Komise zaslala oznámení námitek 27 dopravcům, včetně navrhovatelky. V odpověď na toto oznámení podaly osoby, jimž bylo určeno, písemné připomínky. Slyšení se konalo od 30. června do 4. července 2008.
19 Dne 9. listopadu 2010 Komise přijala sporné rozhodnutí určené 21 dopravcům (dále jen „obvinění dopravci“), včetně navrhovatelky.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
20 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. ledna 2011 podala navrhovatelka žalobu směřující ke zrušení určitých částí sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkaly.
21 Jak vyplývá z bodu 25 napadeného rozsudku, v návrhovém žádání vzneseném na podporu své žaloby se navrhovatelka domáhala na Tribunálu, aby:
– zrušil sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž je jí vytýkáno, že se podílela na odmítnutí uhradit provizi, v němž bylo konstatováno, že počátek jejího protiprávního jednaní spadal na 22. leden 2001, a v němž bylo konstatováno, že záležitosti týkající se Hongkongu, Japonska, Indie, Thajska, Singapuru, Koreje a Brazílie představují porušení článku 101 SFEU, článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3, dále jen „dohoda o EHP“), a článku 8 dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o letecké dopravě, podepsané dne 21. června 1999 v Lucemburku, schválené jménem Společenství rozhodnutím Rady a Komise 2002/309/ES, Euratom, pokud jde o dohodu o vědeckotechnické spolupráci ze dne 4. dubna 2002 o uzavření sedmi dohod se švýcarskou konfederací (Úř. věst. 2002, L 114, s. 1; Zvl. vyd. 11/41, s. 89, dále jen „dohoda ES-Švýcarsko“);
– zrušil nebo podstatně snížil pokutu, která jí byla uložena sporným rozhodnutím a
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
22 Na podporu své žaloby uplatňovala navrhovatelka sedm žalobních důvodů, přičemž první vychází z nesprávného posouzení, neboť Komise měla za to, že navrhovatelka se účastnila odmítnutí úhrad provizí, druhý z neexistence důkazů stran počátku protiprávního jednaní, třetí z nesprávného právního a skutkového posouzení nebo ze zneužití pravomoci, pokud jde o posouzení působnosti určitých regulačních orgánů, čtvrtý z nepřiměřené a diskriminační povahy procentního podílu základní částky pokuty, pátý z porušení povinnosti uvést odůvodnění a zásady proporcionality, jelikož Komise při výpočtu navýšila pokutu, šestý z porušení oznámení o shovívavosti z roku 2002, neboť navrhovatelce nebylo přiznáno snížení pokuty v nejvyšším možném rozsahu, a sedmý z porušení zásady rovného zacházení a proporcionality, jelikož Komise nesnížila pokutu z důvodu existence polehčujících okolností.
23 Z bodů 27 až 29 a 45 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál uplatnil i bez návrhu důvod veřejného pořádku vycházející z vady odůvodnění, jíž bylo stiženo sporné rozhodnutí. Konkrétně se jedná o to, že jak vyplývá ze spisu předloženého Soudnímu dvoru, Tribunál v rámci organizačních procesních opatření podle článku 64 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 položil účastníkům řízení, které před ním probíhalo, písemné otázky, jejichž prostřednictvím je vyzval, aby se vyjádřili mimo jiné ke skutečnosti, že v odůvodnění sporného rozhodnutí bylo popsáno jediné a trvající protiprávní jednání, kterého se měli účastnit všichni adresáti tohoto rozhodnutí, kdežto v prvních čtyřech bodech výroku uvedeného rozhodnutí nebyli uvedeni všichni tito adresáti.
24 V tomto ohledu navrhovatelka na jednání před Tribunálem tvrdila, že v bodech odůvodnění sporného rozhodnutí Komise zmínila pouze jedno jediné a trvající porušení článku 101 SFEU, článku 53 dohody EHP a článku 8 dohody ES-Švýcarsko. Naproti tomu ve výroku tohoto rozhodnutí byla konstatována existence jediného a trvajícího protiprávního jednání stran každého z těchto článků. Navrhovatelka tvrdila, že s ohledem na tuto nesoudržnost mezi odůvodněním a výrokem uvedeného rozhodnutí, byl uvedený výrok stižen vadou odůvodnění, kterou mohl Tribunál uplatnit i bez návrhu.
25 V napadeném rozsudku Tribunál konstatoval, že sporné rozhodnutí bylo stiženo rozpory jednak mezi odůvodněním a výrokem uvedeného rozhodnutí a jednak v rámci odůvodnění jako takového.
26 Tribunál měl v podstatě za to, že mu přísluší posoudit, zda v důsledku těchto rozporů mohou být porušena práva navrhovatelky na obhajobu a zda brání Tribunálu ve výkonu jeho přezkumu.
27 Tribunál na základě tohoto posouzení dospěl k závěru, že se o takový případ jednalo, a proto konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo stiženo vadou odůvodnění.
28 Tribunál rozhodl, že toto konstatování nicméně nemůže vést v projednávané věci ke zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu, jak se domáhá navrhovatelka, a to z toho důvodu, že zrušení tohoto rozhodnutí nemůže jít nad rámec návrhových žádání, jež byla uvedena v jejím návrhu na zahájení řízení.
29 Tribunál proto, ač nezkoumal žalobní důvody, jež navrhovatelka vznesla na podporu své žaloby, rozhodl, že sporné rozhodnutí se zrušuje z důvodu vady odůvodnění, která byla konstatována v rámci zkoumání důvodu, jejž Tribunál vznesl bez návrhu, v rozsahu, v němž „Evropská komise měla na jedné straně za to, že se navrhovatelka zaprvé zúčastnila odmítnutí platby provizí, zadruhé porušila článek 101 SFEU, článek 53 [Smlouvy o EHP] a článek 8 [dohody ES-Švýcarsko] mezi 22. lednem 2001 a 1. říjnem 2001, a zatřetí zúčastnila se porušení těchto ustanovení pro služby nákladní dopravy uskutečněné z Hongkongu (Čína), Japonska, Indie, Thajska, Singapuru, Jižní Koreje a Brazílie, a na druhé straně této společnosti uložila pokutu“.
30 Kromě toho Tribunál rozhodl ve svých rozsudcích ze dne 16. prosince 2015, Air Canada v. Komise (T‑9/11, nezveřejněný, EU:T:2015:994), Koninklijke Luchtvaart Maatschappij v. Komise (T‑28/11, nezveřejněný, EU:T:2015:995), Japan Airlines v. Komise (T‑36/11, nezveřejněný, EU:T:2015:992), Cathay Pacific Airways v. Komise (T‑38/11, nezveřejněný, EU:T:2015:985), Cargolux Airlines v. Komise (T‑39/11, nezveřejněný, EU:T:2015:991), Latam Airlines Group a Lan Cargo v. Komise (T‑40/11, nezveřejněný, EU:T:2015:986), Singapore Airlines a Singapore Airlines Cargo Pte v. Komise (T‑43/11, nezveřejněný, EU:T:2015:989), Deutsche Lufthansa a další v. Komise (T‑46/11, nezveřejněný, EU:T:2015:987), SAS Cargo Group a další v. Komise (T‑56/11, nezveřejněný, EU:T:2015:990), Air France–KLM v. Komise (T‑62/11, nezveřejněný, EU:T:2015:996), Air France v. Komise (T‑63/11, nezveřejněný, EU:T:2015:993), jakož i Martinair Holland v. Komise (T‑67/11, EU:T:2015:984), o žalobách podaných dalšími obviněnými dopravci, jimiž bylo sporné rozhodnutí rovněž napadeno.
Návrhová žádání účastnic řízení před Soudním dvorem
31 Navrhovatelka v kasačním opravném prostředku navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v části, v níž omezuje rozsah zrušení napadeného rozhodnutí na návrhové žádání, které uvedla ve své žalobě podané v prvním stupni;
– zrušil bod 1 výroku napadeného rozsudku;
– zrušil sporné rozhodnutí v plném rozsahu;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení o předloženém kasačním opravném prostředku.
32 Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
K přípustnosti
Argumentace účastnic řízení
– K přípustnosti kasačního opravného prostředku
33 Komise tvrdí, že kasační opravný prostředek je zjevně nepřípustný ze dvou důvodů.
34 Zaprvé navrhovatelka porušila povinnost uvedenou v čl. 168 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, neboť napadený rozsudek nebyl připojen ke kasačnímu opravnému prostředku.
35 Zadruhé kasační opravný prostředek nesplňoval požadavky podle článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie ani článků 169 a 170 jednacího řádu Soudního dvora, jimiž se podle článku 63 tohoto statutu provádí článek 56 uvedeného statutu.
36 Stran čl. 169 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora projednávaný kasační opravný prostředek nesměřuje ke zrušení výroku napadeného rozsudku, ale směřuje spíše k jeho doplnění v tom smyslu, že se částečné zrušení, kterému Tribunál vyhověl, rozšíří na zrušení v plném rozsahu. Podle Komise tudíž kasační opravný prostředek není v souladu s tímto ustanovením.
37 Stran čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora toto ustanovení musí Soudní dvůr vykládat striktně. V projednávané věci přitom vzhledem k tomu, že návrhové žádání navrhovatelky má větší rozsah, než které předložila v řízení v prvním stupni, navrhovatelka toto ustanovení porušila.
38 Komise má dále za to, že v případě argumentace navrhovatelky se jedná o argumentaci v kruhu, podle které vzhledem k tomu, že se Tribunál v rozporu se svým rozhodnutím neřídil mezemi návrhového žádání, jež předložila navrhovatelka v řízení v prvním stupni, má mít posledně uvedená možnost podat kasační opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí Tribunálu.
39 Kromě toho by podle Komise odůvodnění, že by přípustnost projednávaného kasačního opravného prostředku vyplývala z uplatnění zásady na účinnou soudní ochranu, jež je zakotvena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), opět znamenalo, že Tribunál nebyl vázán návrhovým žádáním uvedeným v žalobě v prvním stupni. Argument, podle kterého by toto ustanovení skýtalo účastníku řízení neomezené právo navrhovat jakékoli nové argumenty či měnit důvod svého návrhu v jakémkoli stadiu řízení, je podle Komise zjevně neopodstatněný.
40 Navrhovatelka tvrdí, že kasační opravný prostředek je přípustný.
41 Pokud jde o čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, má navrhovatelka za to, že první věta tohoto ustanovení musí být vykládána ve spojení s větou druhou, a proto se použije pouze tehdy, když navrhovatelka nesměřuje k tomu, aby bylo vyhověno návrhovému žádání, jež je totožné s návrhovým žádáním, které bylo uvedeno v prvním stupni, a tudíž by tím byl změněn předmět sporu.
42 Stran článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie navrhovatelka před Tribunálem zejména tvrdila, že sporné rozhodnutí bylo stiženo vnitřními rozpory a vadami odůvodnění. Takové konstatování mělo podle ní vést k tomu, aby toto rozhodnutí bylo ve vztahu k ní zrušeno v plném rozsahu. Navrhovatelka tedy směřovala ke zpochybnění části napadeného rozsudku, která byla nepochybně součástí předmětu sporu v řízení před Tribunálem, a jejímu návrhovému žádání v řízení před Tribunálem nebylo skutečně vyhověno ve smyslu článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie.
– K přípustnosti repliky
43 Komise primárně tvrdí, že podle čl. 127 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se použije na základě čl. 190 odst. 1 tohoto jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, je replika podaná navrhovatelkou zjevně nepřípustná, neboť v této replice byly předloženy nové důvody.
44 Navrhovatelka totiž v kasačním opravném prostředku potvrdila, že Tribunál pochybil při uplatnění zákazu rozhodnout ultra petitum, což podle Komise znamená, že navrhovatelka připouští, že prostředek, jehož se domáhala, je prostředkem uvedeným v návrhovém žádání žaloby v prvním stupni. V replice naproti tomu navrhovatelka místo toho, aby odpověděla na námitku nepřípustnosti, kterou Komise vznesla proti kasačnímu opravnému prostředku, tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení tím, že jí neumožnil změnit uvedené návrhové žádání. Navrhovatelka v replice rovněž nevysvětlila, proč tento důvod předložila opožděně, přičemž se argumenty uvedené v této replice nezakládaly na skutkových a právních okolnostech, které by vyšly najevo v průběhu písemné části řízení.
45 Navrhovatelka zpochybňuje argumentaci Komise vycházející z nepřípustnosti repliky.
Závěry Soudního dvora
46 Stran přípustnosti kasačního opravného prostředku a zaprvé námitky, kterou v tomto ohledu vznesla Komise a jež vychází z toho, že navrhovatelka nepřiložila napadený rozsudek ke svému kasačnímu opravnému prostředku, je třeba připomenout, že podle čl. 122 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, který se použije na základě článku 168 odst. 2 tohoto jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se k žalobě případně přikládají písemnosti uvedené v čl. 21 druhém pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie, přičemž podle tohoto posledně uvedeného ustanovení „[k návrhu] musí být v případě potřeby připojen akt, jehož zrušení se požaduje […]“.
47 Je zajisté pravda, že pokud žaloba směřuje proti aktu orgánu Evropské unie, je třeba, aby tento akt byl k žalobě připojen. Nicméně v čl. 168 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora se stran kasačního opravného prostředku stanoví, že kasační opravný prostředek musí obsahovat označení napadeného rozhodnutí Tribunálu, aniž by bylo vyžadováno připojení tohoto rozhodnutí ke kasačnímu opravnému prostředku.
48 V tomto ohledu je třeba mít za to, že od dne 1. listopadu 2012, v němž vstoupil v platnost jednací řád Soudního dvora, se již v rámci řízení o kasačním opravném prostředku nevyžaduje, aby bylo v příloze návrhu připojeno napadené rozhodnutí Tribunálu, jelikož musí být pouze uvedeno jeho označení.
49 V projednávané věci je třeba konstatovat, že skutečnost, že napadený rozsudek nebyl připojen v příloze kasačního opravného prostředku, nemůže zakládat nepřípustnost posledně uvedeného kasačního opravného prostředku. Námitku, kterou Komise v tomto ohledu vznesla, je tudíž třeba zamítnout.
50 Pokud jde zadruhé o argument, podle kterého není kasační opravný prostředek v souladu s čl. 169 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, je třeba připomenout, že podle tohoto ustanovení „[n]ávrhové žádání v kasačním opravném prostředku musí směřovat k úplnému nebo částečnému zrušení rozhodnutí Tribunálu obsaženého ve výroku tohoto rozhodnutí“.
51 Je třeba uvést, jak učinil generální advokát v bodě 54 svého stanoviska, že toto ustanovení se týká základní zásady v oblasti kasačního opravného prostředku, podle níž musí kasační opravný prostředek směřovat proti výroku rozhodnutí Tribunálu a nemůže se omezovat pouze na to, že směřuje ke změně určitých částí odůvodnění tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. listopadu 2012, Al-Aqsa v. Rada a Nizozemsko, C‑539/10 P a C‑550/10 P, EU:C:2012:711, body 43 až 45).
52 V projednávané věci se navrhovatelka na Soudním dvoru domáhá, aby zrušil napadený rozsudek, a zejména bod 1 jeho výroku, neboť Tribunál odmítl ve vztahu k navrhovatelce zrušit sporné rozhodnutí v plném rozsahu. V tomto ohledu navrhovatelka zpochybňuje rozsah zrušení, o němž Tribunál rozhodl, nebo jinak řečeno, právní důsledky, které Tribunál dovodil z jím konstatovaného porušení povinnosti uvést odůvodnění.
53 Za těchto podmínek je třeba uvést, že se navrhovatelka svým kasačním opravným prostředkem domáhá částečného zrušení výroku napadeného rozsudku, a tudíž je návrhové žádání jejího kasačního opravného prostředku v souladu s čl. 169 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora.
54 Zatřetí stran námitky nepřípustnosti, kterou vznesla Komise a jež vychází z toho, že kasační opravný prostředek podle ní není v souladu s čl. 56 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, musí být uvedeno, že při zkoumání této námitky je třeba, aby Soudní dvůr ve smyslu těchto ustanovení posoudil rozsah pojmů „návrhové žádání“, které bylo předloženo v prvním stupni, a „předmět sporu“ v řízení před Tribunálem.
55 S ohledem na úzkou souvislost mezi těmito námitkami nepřípustnosti a meritorními důvody, jež vznáší navrhovatelka, je přitom třeba nejprve posoudit posledně uvedené důvody.
56 Za těchto okolností a vzhledem k tomu, že se replika týká výlučně přípustnosti kasačního opravného prostředku, je třeba rovněž v návaznosti na uvedený meritorní přezkum případně zkoumat námitku týkající se nepřípustnosti této repliky.
K věci samé
57 Navrhovatelka uvádí na podporu svého kasačního opravného prostředku dva důvody vycházející z nesprávného právního posouzení, přičemž první vyplývá z použití zákazu rozhodnout ultra petita a druhý z porušení práva na účinný právní prostředek nápravy, jež je stanoveno v článku 47 Listiny.
58 Oba tyto důvody je třeba zkoumat společně.
Argumentace účastnic řízení
59 Navrhovatelka v prvním důvodu tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož se ohrazoval zákazem rozhodování ultra petita k tomu, aby omezil rozsah jím konstatovaného zrušení, byť i bez návrhu konstatoval existenci zásadních vad týkajících se veřejného pořádku, jimiž bylo stiženo sporné rozhodnutí v plném rozsahu.
60 Navrhovatelka připouští, že unijní soud rozhodující o žalobě na neplatnost nemůže rozhodovat ultra petita, což znamená, že může rozhodovat pouze o tom, čeho se na něm účastníci řízení konkrétně domáhali.
61 Podle navrhovatelky ovšem existuje řada situací, jež mohou vést unijní soud k tomu, aby za účelem naplnění své role strážce legality, jež mu byla svěřena Smlouvou o FEU, i bez návrhu uplatnil určitý právní důvod, a tudíž aby rozhodl o tom, co mu účastníci řízení konkrétně nenavrhovali. V takovýchto případech by byla vada, kterou je napadený právní akt stižen, dostatečně závažné povahy, aby odůvodnila sankci uplatněnou unijním soudem, byť daná vada nebyla uplatněna navrhovatelem.
62 Unijnímu soudu rozhodujícímu o žalobě na neplatnost tedy nelze vytýkat, že překročil rámec sporu, překročil svou pravomoc, rozhodl ultra petitum, ani že porušil svůj jednací řád, jestliže zkoumá i bez návrhu právě takový důvod, který se dotýká legality právního aktu, jehož zrušení je navrhováno.
63 Podle navrhovatelky Tribunál uplatněním důvodu veřejného pořádku neusiluje o zhojení nedostatku žaloby nebo argumentace účastníků řízení, ale o to, aby bylo zajištěno respektování pravidla, jehož se účastnici řízení nemohou sami vzhledem k jeho významu domáhat.
64 Pokud unijní soud uplatní bez návrhu důvod veřejného pořádku založený na vadě odůvodnění, jedná se o výjimku ze zákazu rozhodnutí ultra petita. To lze podle navrhovatelky a contrario dovodit z bodu 12 rozsudku ze dne 28. června 1972, Jamet v. Komise (C‑37/71, EU:C:1972:57), ve kterém Soudní dvůr konstatoval, že vzhledem k tomu, že ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, rozhodl o zrušení dotčeného aktu v plném rozsahu, rozhodl ultra petita, neboť důvod, který směřoval ke zrušení tohoto aktu, se netýkal veřejného pořádku.
65 Podle navrhovatelky Tribunál rovněž pochybil tím, že zaměnil cíle, které sleduje zákaz rozhodnout ultra petita, a respektování pravidel a zásad veřejného pořádku, na jejichž základě měl Tribunál uplatnit i bez návrhu vadu odůvodnění, kterou bylo stiženo sporné rozhodnutí.
66 V rámci sporného řízení má podle navrhovatelky zásadní význam to, že účastnice řízení uvede v návrhu na zahájení řízení předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů a že tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalovanému připravit si obhajobu a Soudnímu dvoru vykonávat přezkum. Z bodů 122 a 123 rozsudku ze dne 19. prosince 2013, Komise v. Polsko (C‑281/11, EU:C:2013:855), podle ní vyplývá, že tyto podmínky mají předejít tomu, že Soudní dvůr rozhodne nad rámec návrhových žádání nebo opomene rozhodnout o některém z žalobních důvodů. Ze stejných důvodů měl mít podle ní Tribunál nesprávně v bodě 91 napadeného rozsudku za to, že je omezen čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991, přestože se podle navrhovatelky tato posledně uvedená ustanovení týkají žalující strany, a nikoli samotného Tribunálu.
67 Naopak pokud unijní soud vznese i bez návrhu důvod veřejného pořádku, musí podle navrhovatelky vycházet z rámce žalobních důvodů, jež strany uvádějí na podporu svých tvrzení, a není proto nadále vázán omezeními, jež pro něj vyplývají z respektování zákazu rozhodnout ultra petita.
68 Navrhovatelka má za to, že je nelogické, aby Tribunál odkazoval na návrhové žádání, jež předložila v řízení v prvním stupni, na podporu své volby rozhodnout na základě požadavku respektování zákazu rozhodnout ultra petita pouze o částečném zrušení sporného rozhodnutí.
69 Zaprvé Tribunál rozhodl o žalobě výlučně na základě jediného důvodu veřejného pořádku, jenž vznesl bez návrhu. Navrhovatelka má za to, že se jeví obtížně pochopitelným, že následně se Tribunál rozhodl přihlédnout k návrhovému žádání uvedenému v žalobě v prvním stupni, přestože se nevyslovil k žalobním důvodům uváděným na podporu tohoto návrhového žádání.
70 Zadruhé úvahy Tribunálu týkající se vad odůvodnění, kterými bylo stiženo sporné rozhodnutí, vycházely částečně, jak vyplývá z bodů 42 a 43 napadeného rozsudku, z nezbytnosti zohlednit návazná vnitrostátní řízení o náhradě škody. Nicméně rozsudky Tribunálu, které byly vydány v návaznosti na žaloby směřující ke zrušení uvedeného rozhodnutí, jež podala navrhovatelka a ostatní obvinění dopravci, podle navrhovatelky v celkovém výsledku vedly k nelogickému odlišení situace navrhovatelky, které bylo přiznáno pouze částečné zrušení sporného rozhodnutí, od situace ostatních dopravců, kterým bylo přiznáno zrušení tohoto rozhodnutí v plném rozsahu, bez ohledu na to, že se navrhovatelka a uvedení další dopravci nacházeli ve stejné situaci, pokud jde o zásadní odůvodnění Tribunálu. Toto odlišení je podle navrhovatelky svévolné, jelikož všichni tito další dopravci neuvedli ve svých žalobách na neplatnost podaných proti spornému rozhodnutí žalobní důvod vycházející z existence těchto vad odůvodnění.
71 Navrhovatelka podotýká, že vada odůvodnění, kterou je stiženo sporné rozhodnutí a již konstatoval Tribunál v napadeném rozsudku, vyvolává závažné obtíže ve vnitrostátních řízeních o náhradu škody. Toto rozhodnutí totiž vzhledem k omezení rozsahu zrušení sporného rozhodnutí ve výroku napadeného rozsudku stále ve vztahu k navrhovatelce částečně existuje. V této souvislosti však mohou mít vnitrostátní soudy vzhledem k řadě vad, jimiž je stiženo uvedené rozhodnutí, a v jejichž případě měl Tribunál za to, že jsou dostatečně závažné k tomu, aby je bylo s to pokládat za porušení pravidel nebo zásad veřejného pořádku, značné obtíže při jasném vymezení odpovědnosti navrhovatelky a ostatních účastníků za veškerou škodu, která byla podle nich způsobena jednáním uvedeným v témže rozhodnutí. To může ohrožovat jak navrhovatelku, tak případně ostatní strany, včetně stran domáhajících se náhrady škody.
72 Navrhovatelka dále tvrdí, že přístup Tribunálu může vyvolávat znepokojení stran organizace fungování soudnictví, hospodárnosti řízení u unijního soudu a zásady proporcionality. Pokud by byl tento přístup potvrzen, vedlo by to k tomu, že by navrhovatelé byli vybízeni k tomu, aby systematicky formulovali svá návrhová žádání bez odůvodnění široce, aby mohli dosáhnout zrušení většího rozsahu v případě, že by unijní soud vznesl důvod veřejného pořádku i bez návrhu. Od unijního soudu by tento přístup vyžadoval, aby sám rozhodoval o přesném rozsahu zrušení. Při vznesení důvodu veřejného pořádku i bez návrhu by unijní soud zpravidla neposuzoval žalobní důvody uvedené navrhovateli. Podle navrhovatelky by proto mohlo být každopádně možné, že – v souladu s přístupem, jímž se v projednávané věci řídil Tribunál – bude i v případě šikanózní nebo zjevně nedostatečně podložené žaloby přiznáno zrušení v plném rozsahu, a to pouze z toho důvodu, že se toho navrhovatel původně domáhal.
73 Navrhovatelka tvrdí, že pokud se unijní soud může ve věci, v níž jsou dotčena pravidla či zásady veřejného pořádku, odchýlit od důvodů uplatňovaných účastníky řízení, měl by mít rovněž možnost se stejným způsobem odchýlit i od jejich návrhových žádání. Podle navrhovatelky by tomu tak mělo být proto, aby výrokem jeho rozhodnutí byly napraveny zásahy do těchto pravidel či zásad veřejného pořádku. Opačný výklad by byl podle navrhovatelky sám o sobě v rozporu s veřejným pořádkem.
74 Podle navrhovatelky Tribunál nesprávně v bodě 90 napadeného rozsudku konstatoval, že je na účastnících řízení, aby během řízení požádali o změnu svých důvodů nebo svých návrhových žádání poté, co Tribunál i bez návrhu vznesl důvod veřejného pořádku. Toto řešení by opět vedlo k tomu, že by otázky veřejného pořádku byly svěřeny výlučně do rukou účastníků řízení. Podle navrhovatelky přitom respektování důvodů veřejného pořádku uplatněných Tribunálem i bez návrhu nemůže podléhat osobním zájmům jednotlivých účastníků sporu. Kromě toho Tribunál rovněž v tomto bodě 90 uvedl, že by každopádně zamítl nárok navrhovatelky na uplatnění takové změny, i pokud by se jí domáhala oficiálně. Za těchto podmínek tedy podle navrhovatelky není možné, aby byly otázky veřejného pořádku zjištěné Tribunálem zohledněny v rozsahu zrušení, který byl uveden ve výroku napadeného rozsudku.
75 Ve druhém důvodu navrhovatelka tvrdí, že i pokud by se musel uplatnit zákaz rozhodnout ultra petita, nadřazená zásada účinné soudní ochrany, jež je zakotvena v článku 47 Listiny, vyžaduje zrušení sporného rozhodnutí v plném rozsahu.
76 V tomto ohledu navrhovatelka uvádí, že v bodě 59 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. září 2011, A. Menarini Diagnostics S.r.l. v. Itálie (CE:ECHR:2011:0927JUD004350908) se uvádí, že mezi základní rysy soudního orgánu s pravomocí přezkumu v plné jurisdikci patří pravomoc změnit jakoukoliv část vydaného rozhodnutí orgánu nižšího stupně jak po skutkové, tak po právní stránce. Takový orgán musí mít konkrétně pravomoc rozhodovat o všech skutkových a právních otázkách relevantních pro spor, který mu byl předložen.
77 Dále v bodě 136 rozsudku ze dne 8. prosince 2011, KME Germany a další v. Komise (C‑389/10 P, EU:C:2011:816), Soudní dvůr konstatoval, že na základě článku 47 Listiny je de facto od unijního soudu vyžadován úplný a celkový přezkum právního i skutkového stavu. Z bodu 67 rozsudku ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise (C‑386/10 P, EU:C:2011:815) podle navrhovatelky vyplývá, že takový přezkum předpokládá pravomoc zrušit napadený akt.
78 Navrhovatelka má za to, že přístup Tribunálu je o to překvapivější, že Tribunál sám konstatoval, zejména v bodech 76 a 79 až 81 napadeného rozsudku, že její právo na obhajobu bylo v několika případech porušeno. Sporné rozhodnutí bylo navíc přijato v důsledku dalších případů porušení tohoto práva, jež nejsou v napadeném rozsudku výslovně uvedeny.
79 Komise tvrdí, že i za předpokladu, že by bylo rozhodnuto o přípustnosti kasačního opravného prostředku, dva důvody kasačního opravného prostředku jsou každopádně neopodstatněné.
Závěry Soudního dvora
80 Dvěma důvody kasačního opravného prostředku navrhovatelka v podstatě Tribunálu vytýká, že měl za to, že z důvodu zákazu rozhodnout ultra petita nemůže konstatovat zrušení, jež by překračovalo rámec toho, čeho se domáhala navrhovatelka v návrhovém žádání uvedeném v návrhu na zahájení řízení, přestože takové zrušení bylo nezbytné k nápravě protiprávnosti zjištěné Tribunálem v rámci jeho zkoumání důvodu veřejného pořádku, který uplatnil i bez návrhu.
81 Na úvod je třeba připomenout, jak opakovaně rozhodl Soudní dvůr, že jelikož soud posuzující otázky legality nemůže rozhodnout ultra petita, nemůže jít zrušující výrok nad rámec návrhu žalobce (viz rozsudek ze dne 19. ledna 2006, Comunità montana della Valnerina v. Komise, C‑240/03 P, EU:C:2006:44, bod 43 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, EU:C:1999:407, bod 52).
82 Kromě toho, ačkoliv se absolutní překážka věci rozsouzené, kterou zakládá zrušující rozsudek unijního soudu, vztahuje jak k výroku rozsudku, tak k bodům odůvodnění, které jsou jeho nezbytným základem, nemůže způsobit neplatnost aktu, který nebyl napaden před unijním soudem a byl by protiprávní ze stejného důvodu (rozsudek ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, EU:C:1999:407, bod 54).
83 Dále z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že se rozhodnutí, které nebylo adresátem ve lhůtě stanovené v článku 263 šestém pododstavci SFEU zpochybněno, vůči němu stává pravomocným (rozsudek ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, EU:C:1999:407, bod 57 a citovaná judikatura).
84 Tato judikatura se zakládá zejména na úvaze, že lhůty pro podání opravného prostředku mají zajistit právní jistotu tím, že zamezí tomu, aby unijní akty zakládající právní účinky byly donekonečna zpochybňovány, jakož i na požadavcích řádného výkonu spravedlnosti a hospodárnosti řízení (rozsudek ze dne 14. září 1999, Komise v. AssiDomän Kraft Products a další, C‑310/97 P, EU:C:1999:407, bod 61).
85 Z výše uvedeného, a jak v podstatě rovněž uvedl generální advokát v bodech 94 a 97 svého stanoviska, vyplývá, že akt nebo části aktu, jež se týkají určité osoby a nebyly napadeny před unijním soudem, nemohou být tímto soudem zrušeny, a ve vztahu k této osobě se tudíž stávají pravomocnými.
86 Rovněž je třeba připomenout, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, čl. 120 písm. c) a d) jednacího řádu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c a d) jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991 platí, že v rámci přímé žaloby k unijním soudům musí návrh na zahájení řízení uvádět mimo jiné předmět sporu, stručný popis žalobních důvodů a návrhové žádání.
87 Z toho vyplývá, jak zdůraznil generální advokát v bodě 84 svého stanoviska, že v kontradiktorním systému přezkumu legality unijním soudem přísluší iniciativa v řízení účastníkům, kteří také určují předmět sporu, mimo jiné tím, že v návrhovém žádání označí akt nebo části aktu, jejichž soudního přezkumu se domáhají.
88 Z ustálené judikatury Soudního dvora zajisté vyplývá, že unijní soud musí uplatnit důvod veřejného pořádku i bez návrhu (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 34 a citovaná judikatura).
89 Nicméně na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, pravomoc soudu, který posuzuje otázky legality, vznést důvod veřejného pořádku i bez návrhu v žádném případě neznamená, že by uvedený soud měl pravomoc měnit i bez návrhu návrhové žádání formulované navrhovatelem. Jak totiž mimo jiné vyplývá z ustanovení citovaných v bodě 86 tohoto rozsudku, byť jsou žalobní důvody nezbytnou oporou návrhového žádání uvedeného v žalobě, je třeba je nicméně od návrhového žádání odlišovat, neboť posledně uvedené vymezuje rozsah sporu předloženého unijnímu soudu.
90 Z toho vyplývá, jak již konstatoval Soudní dvůr, že pokud unijní soud vznese i bez návrhu důvod veřejného pořádku, který účastníci řízení ze zásady neuplatnili, tento soud nepřekračuje rámec sporu, který mu byl předložen, a nijak neporušuje procesní pravidla týkající se uvedení předmětu sporu a žalobních důvodů v žalobě (rozsudek ze dne 2. prosince 2009, Komise v. Irsko a další, C‑89/08 P, EU:C:2009:742, bod 35), kdežto o jiný případ by se jednalo tehdy, kdyby po meritorním přezkumu aktu, který byl před ním napaden, tento soud na základě důvodu, který vznesl i bez návrhu, rozhodl o zrušení, které by překračovalo rámec návrhového žádání, jež mu bylo řádně podáno, z toho důvodu, že takové zrušení je zapotřebí k nápravě protiprávnosti, jež byla zjištěna bez návrhu v rámci uvedené analýzy.
91 V této souvislosti se navrhovatelka v projednávané věci, jak bylo připomenuto v bodech 20 a 21 tohoto rozsudku, v návrhovém žádání, jež bylo uvedeno v jejím návrhu na zahájení řízení před Tribunálem, domáhala pouze částečného zrušení sporného rozhodnutí.
92 Za těchto okolností je třeba konstatovat, že vzhledem k úvahám uvedeným v bodech 81 až 90 tohoto rozsudku se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, konstatoval-li v bodě 92 napadeného rozsudku, že může rozhodnout o zrušení sporného rozhodnutí pouze v mezích vytýčených v návrhovém žádání, jež bylo uvedeno v návrhu na zahájení řízení, a pokud tudíž v bodě 93 napadeného rozsudku rozhodl o částečném zrušení tohoto rozhodnutí v souladu s uvedeným vymezením.
93 Tento závěr nelze zpochybnit dalšími argumenty, jež navrhovatelka uvádí na podporu svých dvou důvodů kasačního opravného prostředku.
94 Zaprvé je třeba zejména zamítnout argument, který byl v podstatě připomenut v bodě 66 tohoto rozsudku, podle něhož Tribunál v bodě 91 napadeného rozsudku nesprávně vycházel z čl. 44 odst. 1 a čl. 48 odst. 2 jednacího řádu ze dne 2. května 1991. V tomto ohledu postačí podotknout, že Tribunál se o tato ustanovení opíral, když v bodech 90 a 91 napadeného rozsudku posuzoval otázku, zda pokud by navrhovatelka výslovně vyjádřila vůli změnit své původní návrhové žádání, by mohla taková změna být připuštěna. V tomto ohledu, na rozdíl od toho co tvrdí navrhovatelka, Tribunál neopomněl zohlednit skutečnost, že uvedená ustanovení se netýkají otázky podmínek, za nichž by Tribunál mohl případně vznést důvody i bez návrhu, potažmo stejným způsobem změnit body návrhu, ale procesních požadavků na obsah žaloby, jež jsou žalujícím stranám uloženy v rámci žalob, jež jsou mu předkládány.
95 Jelikož tento argument vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku, musí být zamítnut.
96 Zadruhé je třeba zamítnout argument, jenž byl v podstatě připomenut v bodě 70 tohoto rozsudku, podle něhož měl přístup, jenž Tribunál uplatnil v napadeném rozsudku, vést k nelogickému odlišení situace navrhovatelky od situace obviněných dopravců, kterým bylo přiznáno úplné zrušení v rozsahu, v nichž se jich týkalo, aniž ve svém návrhu na zahájení řízení uvedli takový důvod vycházející z vady odůvodnění, který Tribunál vznesl i bez návrhu a který jej vedl ke zrušení sporného rozhodnutí v uvedeném rozsahu.
97 Je totiž nesporné, že se navrhovatelka, na rozdíl od ostatních uvedených dopravců, ve svém návrhu na zahájení řízení domáhala pouze částečného zrušení sporného nařízení v rozsahu, v němž se jí týká.
98 Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že, jak vyplývá z bodu 85 tohoto rozsudku, části aktu týkající se určité osoby, které nebyly napadeny u unijního soudu, nemohou být tímto soudem zrušeny, a proto se stávající pravomocnými v rozsahu, v němž se uvedené osoby týkají, Tribunál postupoval správně, pokud nezacházel s navrhovatelkou stejně jako s obviněnými dopravci, kteří podali žaloby uvedené v bodě 30 tohoto rozsudku, s ohledem na rozdíly, které mezi nimi existovaly stran rozsahu návrhových žádání, jež předložili v řízení v prvním stupni.
99 Dále s ohledem na skutečnost, že navrhovatelka měla stejně jako tito ostatní obvinění dopravci prospěch z projednání důvodu, který Tribunál vznesl i bez návrhu, v rozsahu, v němž před ním sporné rozhodnutí napadla, je tvrzení navrhovatelky, podle něhož přístup Tribunálu v napadeném rozsudku zbavuje užitečného účinku pravomoc unijního soudu vznést i bez návrhu důvod veřejného pořádku za takových okolností, jako jsou okolností v projednávané věci, nesprávné. Z výkladu celého znění bodů 27 až 94 napadeného rozsudku totiž vyplývá, a nebylo to zpochybněno v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku, že zrušení, o němž Tribunál rozhodl v napadeném rozsudku, se zakládá výlučně na tom, že bylo vyhověno důvodu vznesenému bez návrhu, jelikož Tribunál nezkoumal důvody, které navrhovatelka uváděla v návrhu na zahájení řízení.
100 Zatřetí stran argumentace uvedené v bodě 72 tohoto rozsudku, podle níž je přístup Tribunálu v rozporu s řádným výkonem spravedlnosti, stačí uvést, že na základě úvah vycházejících z hospodárnosti řízení každopádně nelze ospravedlnit, aby unijní soud nepoužil zákaz rozhodnout ultra petita pouze proto, že se jeho rozhodnutí zakládá na důvodu, který unijní soud vznesl i bez návrhu.
101 Začtvrté nelze přijmout argumentaci, jež byla v podstatě připomenuta v bodech 75 až 78 tohoto rozsudku, podle níž bude porušeno právo navrhovatelky na účinný procesní prostředek, které je zakotveno v článku 47 Listiny, bude-li třeba potvrdit odůvodnění Tribunálu.
102 Z bodů 76 až 86 napadeného rozsudku zajisté vyplývá, a v rámci projednávaného kasačního prostředku není zpochybňováno, že vadou odůvodnění, kterou konstatoval Tribunál v napadeném rozsudku, bylo porušeno právo navrhovatelky na obhajobu, jelikož v jejím důsledku neměla možnost, přestože se rozhodla pro podání žaloby proti spornému rozhodnutí k Tribunálu, pochopit povahu a rozsah konstatovaného protiprávního jednání nebo konstatovaných protiprávních jednání a tato vada zabránila Tribunálu ve výkonu přezkumu uvedeného rozhodnutí.
103 Jak však již Soudní dvůr rozhodl, skutečnost, že přezkum bez návrhu nebyl proveden ve vztahu k celému napadenému rozhodnutí, neporušuje zásadu účinné soudní ochrany (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 66).
104 V tomto ohledu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přezkum legality stanovený v článku 263 SFEU, který je doplněn neomezenou soudní pravomocí ohledně výše pokuty, která je stanovena v článku 31 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101 a 102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205), předpokládá, že unijní soud provede přezkum právního i skutkového stavu a má pravomoc posoudit důkazy, zrušit napadené rozhodnutí a změnit výši pokut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 67).
105 Z toho vyplývá, že jak uvedl generální advokát v bodě 142 svého stanoviska, se zásadou účinné soudní ochrany není v rozporu, aby byl přezkum legality, jehož výkon přísluší unijnímu soudu, omezen návrhy účastníků řízení uvedenými v návrhových žádáních jejich procesních písemností, jelikož tato zásada nevyžaduje, aby tento soud měl povinnost rozšířit přezkum na části rozhodnutí, jež se netýkají sporu, jenž mu byl předložen.
106 Pokud jde konkrétně o okolnosti projednávané věci, byť jak vyplývá z bodu 102 tohoto rozsudku, vada odůvodnění, kterou Tribunál konstatoval v napadeném rozsudku, znemožnila navrhovatelce určit případné další vady sporného rozhodnutí, je nesporné, že navrhovatelka mohla uvedenou vadu odůvodnění identifikovat a uplatnit ji v žalobě před Tribunálem, aby se domáhala úplného zrušení tohoto rozhodnutí v rozsahu, v němž se jí týkalo, stejně jako to učinili určití ostatní obvinění dopravci, jako Air Canada ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 16. prosince 2015, Air Canada v. Komise (T‑9/11, nezveřejněný, EU:T:2015:994).
107 Konečně je třeba rovněž zamítnout argument, který je uveden v bodě 71 tohoto rozsudku, podle kterého na vnitrostátní úrovni existují žaloby na náhradu škody směřující proti navrhovatelce, jejichž základem je sporné rozhodnutí, jež vzhledem k tomu, že je v plném rozsahu stiženo vadami, způsobuje problémy vnitrostátním soudům stran rozložení odpovědnosti mezi navrhovatelku a ostatní účastníky za celkovou škodu, jež byla podle nich způsobena jednáním, které bylo předmětem tohoto rozhodnutí.
108 V tomto ohledu postačí konstatovat, že jak uvedl generální advokát v bodě 129 svého stanoviska, případný vznik odpovědnosti navrhovatelky podle vnitrostátního práva za škody způsobené protisoutěžním jednáním nemůže sám o sobě vést ke změně pravomocí, jež na základě článku 263 SFEU přísluší unijnímu soudu.
109 Vzhledem k výše uvedenému jsou oba důvody kasačního opravného prostředku neopodstatněné, a tudíž musí být zamítnuty.
110 Za těchto okolností není na místě zkoumat argumenty, jež vznesla Komise, jsou uvedeny v bodech 37 až 39 tohoto rozsudku a vycházejí z nepřípustnosti kasačního opravného prostředku z toho důvodu, že není v souladu s čl. 56 druhým pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie a s čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora. Rovněž není třeba zkoumat námitky týkající se přípustnosti repliky.
111 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy musí být tento kasační opravný prostředek v plném rozsahu zamítnut.
K nákladům řízení
112 Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě svého čl. 184 odst. 1 na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
113 Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Společnosti British Airways plc se ukládá náhrada nákladů řízení.
Podpisy.