ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
20. června 2024(*)
„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Evropské unie – Přihláška obrazové ochranné známky Evropské unie Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice – Starší nezapsaná slovní ochranná známka Spojeného království BASMATI – Nařízení (ES) č. 207/2009 – Článek 8 odst. 4 – Nařízení (EU) 2017/1001 – Článek 72 – Relativní důvod pro zamítnutí zápisu – Námitky – Odvolání podané k odvolacímu senátu – Zamítnutí – Žaloba podaná k Tribunálu – Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii – Články 126 a 127 – Přechodné období – Důsledky konce přechodného období na ochranu starší ochranné známky – Okolnosti, které nastaly po přijetí sporného rozhodnutí – Přetrvávání předmětu žaloby a právního zájmu na pokračování v řízení“
Ve věci C‑801/21 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek podaný na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie dne 17. prosince 2021,
Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), zástupci: D. Gaja, D. Hanf, E. Markakis, a V. Ruzek, jako zmocněnci,
účastník řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatel),
podporovaný:
Spolkovou republikou Německo, zástupci: J. Heitz, M. Hellmann, D. Klebs a J. Möller, jako zmocněnci,
vedlejší účastnicí v řízení o kasačním opravném prostředku,
přičemž další účastnicí řízení je:
Indo European Foods Ltd, se sídlem v Harrow (Spojené království), zástupci: A. Norris, KC, a N. Welch, solicitor,
žalobkyně v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení: E. Regan, předseda senátu, Z. Csehi, M. Ilešič, I. Jarukaitis a D. Gratsias (zpravodaj), soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
za soudní kancelář: A. Lamote, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 14. září 2023,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 23. listopadu 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) se kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 6. října 2021, Indo European Foods v. EUIPO – Chakari (Abresham Super Basmati Selaa Grade One World’s Best Rice) (T‑342/20, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2021:651), kterým Tribunál zaprvé zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO ze dne 2. dubna 2020 (věc R 1079/2019–4) (dále jen „sporné rozhodnutí“) týkající se námitkového řízení mezi společností Indo European Foods Ltd a Hamidem Ahmadem Chakarim, a zadruhé ve zbývající části žalobu společnosti Indo European Foods zamítl.
Právní rámec
Dohoda o vystoupení
2 První, čtvrtý a osmý pododstavec preambule Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“), která byla uzavřena dne 30. ledna 2020 a vstoupila v platnost dne 1. února 2020, uvádí:
„Vzhledem k tomu, že dne 29. března 2017 [Spojené království] v návaznosti na výsledky referenda konaného ve Spojeném království a na svrchované rozhodnutí Spojeného království opustit Evropskou unii oznámilo svůj záměr vystoupit z […] [Unie] […] na základě článku [50 SEU] […],
[…]
Připomínajíce, že podle článku [50 SEU] […] a s výhradou ujednání stanovených v této dohodě se právo Unie […] v celém rozsahu přestane na Spojené království uplatňovat ode dne vstupu této dohody v platnost,
[…]
Berouce v úvahu, že je v zájmu Unie i Spojeného království stanovit přechodné nebo prováděcí období, během kterého by se […] právo Unie […] mělo uplatňovat na Spojené království a ve Spojeném království a obecně se stejnými účinky na členské státy, aby se předešlo narušení v období, během kterého se bude jednat o dohodě (dohodách) o budoucím vztahu“.
3 Článek 1 dohody o vystoupení, nadepsaný „Cíl“, stanoví:
„Tato dohoda stanoví podmínky vystoupení [Spojeného království] z […] [Unie] […].“
4 Článek 126 téže dohody, nadepsaný „Přechodné období“, stanoví:
„Stanoví se přechodné období nebo období provádění, které začíná dnem vstupu této dohody v platnost a končí dnem 31. prosince 2020.“
5 Článek 127 dohody o vystoupení, nadepsaný „Rozsah působnosti přechodného období“, stanoví v odstavcích 1, 3 a 6:
„1. Není-li v této dohodě stanoveno jinak, v přechodném období se na Spojené království a ve Spojeném království použije právo Unie.
[…]
3. V průběhu přechodného období má právo Unie použitelné podle odstavce 1 s ohledem na Spojené království a ve Spojeném království stejné právní účinky jako v Unii a jejích členských státech a vykládá se a používá v souladu se stejnými metodami a obecnými zásadami, jako jsou metody a obecné zásady použitelné v Unii.
[…]
6. Není-li v této dohodě stanoveno jinak, během přechodného období se má za to, že jakýkoli odkaz na členské státy obsažený v právu Unie použitelném podle odstavce 1, včetně práva Unie prováděného a používaného členskými státy, zahrnuje i Spojené království.“
Nařízení č. 207/2009
6 Body 3, 4 a 7 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2424 ze dne 16. prosince 2015 (Úř. věst. 2015, L 341, s. 21) (dále jen „nařízení č. 207/2009“), uvádí:
„(3) […] jeví [se] nezbytným přijetí společného režimu pro ochranné známky, na jehož základě mohou podniky nabýt na základě jediného řízení ochranné známky Společenství, kterým je poskytnuta jednotná ochrana a které mají účinky na celém území Společenství. Takto vyjádřená zásada jednotné povahy ochranné známky Společenství by se měla uplatnit, nestanoví-li toto nařízení jinak.
(4) Překážku teritoriality práv udělených majitelům ochranných známek právními předpisy členských států nelze odstranit sbližováním právních předpisů. Z toho důvodu, aby bylo podnikům umožněno vyvíjet bez omezení hospodářskou činnost na území celého vnitřního trhu, je nutné, aby existovala ochranná známka upravená právem Společenství přímo použitelným ve všech členských státech.
[…]
(7) Práva z ochranné známky Společenství nelze nabýt jinak než zápisem a zápis je zamítnut, pokud ochranná známka […] je v rozporu se staršími právy.“
7 Článek 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009 stanoví:
„Ochranná známka EU má jednotnou povahu. Má stejné účinky v celé Unii: může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, být zrušena nebo prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro území celé Unie. Tato zásada platí, nestanoví-li toto nařízení jinak.“
8 Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Relativní důvody pro zamítnutí zápisu“, v odstavci 4 stanoví:
„Na základě námitek majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud podle právních předpisů Unie nebo práva členského státu, které se na toto označení vztahují:
a) práva k tomuto označení vznikla přede dnem podání přihlášky ochranné známky EU, případně přede dnem práva přednosti, uplatněného ve vztahu k přihlášce ochranné známky EU;
b) toto označení poskytuje svému majiteli právo zakázat užívání pozdější ochranné známky.“
Nařízení (EU) 2017/1001
9 Nařízení č. 207/2009 bylo zrušeno a s účinností od 1. října 2017 nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).
10 Článek 1 odst. 2 nařízení 2017/1001 má stejné znění jako čl. 1 odst. 2 nařízení č. 207/2009 a čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001 má stejné znění jako čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.
11 Článek 72 nařízení 2017/1001, nadepsaný „Žaloby podané k Soudnímu dvoru“, stanoví:
„1. Proti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Tribunálu.
2. Žalobu lze podat pro nepříslušnost, porušení podstatných procesních náležitostí, porušení Smlouvy o fungování EU, porušení tohoto nařízení nebo ustanovení k jejich provedení nebo zneužití pravomoci.
3. Tribunál může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit.
[…]
6. [EUIPO] přijme nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku Tribunálu nebo, v případě podání kasačního opravného prostředku proti tomuto rozsudku, Soudního dvora.“
12 Článek 139 tohoto nařízení, nadepsaný „Žádost o použití vnitrostátního postupu“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:
„1. Přihlašovatel nebo vlastník ochranné známky EU může požádat o převod své přihlášky ochranné známky EU nebo své ochranné známky EU na přihlášku národní ochranné známky:
a) byla-li přihláška ochranné známky EU zamítnuta, vzata zpět nebo považována za vzatou zpět;
[…]
2. K převodu nedojde:
[…]
b) pro účely ochrany v členském státě, ve kterém se podle rozhodnutí [EUIPO] nebo vnitrostátního soudu ve vztahu k přihlášce ochranné známky EU nebo k ochranné známce EU použijí důvody zrušení nebo neplatnosti.
3. Přihlášce národní ochranné známky, která vznikla převodem z přihlášky ochranné známky EU nebo z ochranné známky EU, je přiznán v dotčeném členském státě den podání nebo den vzniku práva přednosti spojený s touto přihláškou nebo známkou […]“
Skutečnosti předcházející sporu
13 Skutkový základ sporu, jak je uveden v bodech 1 až 12 napadeného rozsudku, lze shrnout následujícím způsobem.
14 Dne 14. června 2017 podal H. A. Chakari u EUIPO přihlášku ochranné známky Evropské unie, která byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Evropské unie č. 169/2017 ze dne 6. září 2017.
15 Přihlášenou ochrannou známkou je následující obrazové označení:
16 Zápis byl požadován pro výrobky z rýže náležející do tříd 30 a 31 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků.
17 Dne 13. října 2017 podala společnost Indo European Foods námitky proti zápisu ochranné známky přihlášené pro výrobky uvedené v předcházejícím bodě. Námitky byly založeny na starší nezapsané slovní ochranné známce Spojeného království BASMATI, označující rýži. Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001. Společnost Indo European Foods v podstatě uvedla, že na základě práva použitelného ve Spojeném království může zabránit užívání přihlášené ochranné známky na základě takzvané „extenzivní“ formy žaloby týkající se neoprávněného užívání označení („action for passing off“).
18 Rozhodnutím ze dne 5. dubna 2019 námitkové oddělení námitky zamítlo v plném rozsahu z důvodu, že důkazy předložené společností Indo European Foods nejsou dostatečné k prokázání toho, že podle čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001 byla dotyčná starší ochranná známka před rozhodným datem a na dotčeném území užívána v obchodním styku, jehož význam není pouze místní.
19 Dne 16. května 2019 podala společnost Indo European Foods u EUIPO proti tomuto rozhodnutí námitkového oddělení odvolání.
20 Sporným rozhodnutím čtvrtý odvolací senát EUIPO toto odvolání zamítl jako neopodstatněné z důvodu, že společnost Indo European Foods neprokázala, že jí název „basmati“ umožňuje zakázat užívání přihlášené ochranné známky ve Spojeném království na základě takzvané „extenzivní“ formy neoprávněného užívání označení.
Řízení před Tribunálem a napadený rozsudek
21 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. června 2020 podala společnost Indo European Foods žalobu znějící na zrušení a na změnu sporného rozhodnutí.
22 Na podporu žaloby žalobkyně uplatnila jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.
23 EUIPO ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že vzhledem k tomu, že jsou námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky založeny na starší nezapsané ochranné známce Spojeného království, je ochrana přiznaná této ochranné známce právem Spojeného království nadále relevantní během přechodného období stanoveného v článcích 126 a 127 dohody o vystoupení (dále jen „přechodné období“), ale že po uplynutí tohoto období budou námitkové řízení a žaloba podaná k Tribunálu bezpředmětné. Kromě toho EUIPO uvedl, že vzhledem k tomu, že zrušení sporného rozhodnutí již nemůže žalobkyni v prvním stupni přinést žádný prospěch, nemá již právní zájem na pokračování v řízení před Tribunálem.
24 Zaprvé Tribunál v bodech 15 až 23 napadeného rozsudku přezkoumal argumentaci EUIPO týkající se předmětu námitkového řízení a žaloby.
25 Tribunál nejprve v bodě 16 uvedeného rozsudku připomněl, že bylo stanoveno přechodné období od 1. února do 31. prosince 2020, a poté v bodě 17 zmíněného rozsudku uvedl, že předmětem sporu je v projednávané věci sporné rozhodnutí, ve kterém se odvolací senát vyjádřil k existenci důvodu námitek uplatněného žalobkyní v prvním stupni. Kromě toho měl Tribunál v tomtéž bodě 17 ve světle své judikatury za to, že existence relativního důvodu námitek musí být posouzena nejpozději v okamžiku, kdy EUIPO rozhoduje o námitkách. Uvedl totiž, že i když v nedávném rozsudku rozhodl, že starší ochranná známka, která slouží jako základ pro námitky, musí být platná nejen v okamžiku zveřejnění přihlášky přihlášené ochranné známky, ale rovněž v okamžiku, kdy EUIPO rozhoduje o námitkách, existuje určitý protichůdný směr judikatury, podle něhož je třeba pro posouzení existence relativního důvodu námitek vycházet z okamžiku podání přihlášky ochranné známky Evropské unie, proti níž byly podány námitky na základě starší ochranné známky.
26 Tribunál měl v bodě 18 napadeného rozsudku za to, že není namístě o této otázce v projednávané věci rozhodovat, jelikož sporné rozhodnutí bylo přijato v průběhu přechodného období, to znamená v době, kdy vzhledem k tomu, že v dohodě o vystoupení není stanoveno jinak, se nařízení 2017/1001 vztahuje i nadále na starší nezapsané ochranné známky Spojeného království užívané v obchodním styku a dotyčná starší ochranná známka tudíž nadále požívá stejné ochrany, jaké by požívala, kdyby Spojené království z Unie nevystoupilo.
27 Tribunál dále v bodě 19 napadeného rozsudku uvedl, že v každém případě mít za to, že předmět sporu zanikne, dojde-li v průběhu řízení k takové události, jako je případné vystoupení dotyčného členského státu z Unie, v návaznosti na niž by starší ochranná známka mohla ztratit status nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, by znamenalo, že by byly zohledněny důvody, které nastaly následně po přijetí zpochybněného rozhodnutí, jež nemají mít dopad na jeho opodstatněnost. Tribunál přitom upřesnil, že při posuzování legality rozhodnutí odvolacích senátů EUIPO musí v zásadě vycházet z data těchto rozhodnutí.
28 Tribunál nakonec v bodě 20 napadeného rozsudku z úvah připomenutých v bodech 25 až 27 tohoto rozsudku vyvodil, že bez ohledu na rozhodující okamžik, na který bude rozhodnuto odkázat, a sice okamžik podání přihlášky ochranné známky nebo okamžik rozhodnutí odvolacího senátu, starší ochranná známka uplatněná na podporu námitek může být základem pro námitky. Tribunál měl kromě toho v bodech 21 a 22 napadeného rozsudku za to, že tento závěr není zpochybněn rozsudky ze dne 14. února 2019, Beko v. EUIPO – Acer (ALTUS) (T‑162/18, EU:T:2019:87), a ze dne 2. června 2021, Style & Taste v. EUIPO – The Polo v. Lauren Company (Zobrazení hráče póla) (T‑169/19, EU:T:2021:318). V bodě 23 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že vystoupení Spojeného království z Unie nevedlo k tomu, že spor pozbyl předmět.
29 Zadruhé Tribunál v bodech 24 až 28 napadeného rozsudku odmítl argumentaci EUIPO týkající se údajného zániku právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení.
30 V tomto ohledu Tribunál nejprve v bodě 25 napadeného rozsudku připomněl ustálenou judikaturu, podle níž právní zájem na podání žaloby musí existovat s ohledem na předmět žaloby ve fázi jejího podání a existovat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by byl založen důvod k nevydání rozhodnutí ve věci samé, což předpokládá, že žaloba může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ji podal, a uvedl, že pokud v průběhu řízení zanikne tento právní zájem na pokračování v řízení, rozhodnutí Tribunálu ve věci samé nemůže dotčenému žalobci přinést žádný prospěch.
31 Dále Tribunál v bodě 26 napadeného rozsudku odmítl argument EUIPO, podle něhož neexistence právního zájmu žalobkyně v prvním stupni na pokračování v řízení vyplývá ze skutečnosti, že by přihlašovatel dotčené ochranné známky Evropské unie mohl svou přihlášku převést na přihlášky národních ochranných známek ve všech členských státech Unie, z důvodu, že tyto úvahy v zásadě platí pro všechna námitková řízení.
32 Konečně měl Tribunál v bodě 27 uvedeného rozsudku za to, že argument EUIPO, podle něhož by odvolací senát, kterému by byl spor vrácen, pokud by Tribunál sporné rozhodnutí zrušil, byl nucen odvolání zamítnout z důvodu neexistence starší ochranné známky chráněné právem členského státu, vychází z nesprávného předpokladu, že odvolací senát by při posouzení skutkového stavu měl vycházet ze situace v okamžiku svého nového rozhodnutí. Podle Tribunálu totiž v této situaci přísluší odvolacímu senátu, aby o témže odvolání rozhodl, a to s ohledem na stav, který existoval v okamžiku, kdy bylo odvolání u něj podáno, přičemž odvolání se projedná v téže fázi, ve které se nacházelo před sporným rozhodnutím. Tribunál měl tedy za to, že judikatura citovaná EUIPO na podporu jeho úvah postrádá relevanci a pouze potvrzuje, že v každém případě nelze vyžadovat, aby ochranná známka, na níž jsou založeny námitky, existovala i nadále po rozhodnutí odvolacího senátu.
33 Tribunál v bodě 28 téhož rozsudku dospěl k závěru, že věc se nestala bezpředmětnou a právní zájem společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení přetrvává. Proto v bodech 31 až 72 napadeného rozsudku přezkoumal návrh na zrušení sporného rozhodnutí a jediný žalobní důvod na podporu tohoto návrhu. Měl za to, že tento žalobní důvod je opodstatněný, a je tedy třeba toto rozhodnutí zrušit. Naproti tomu Tribunál poté, co v bodech 73 až 79 uvedeného rozsudku přezkoumal její návrh směřující k tomu, aby bylo námitkám vyhověno, dospěl k závěru, že podmínky pro výkon jeho pravomoci změnit rozhodnutí nejsou splněny, a tento návrh zamítl.
34 Na základě těchto úvah Tribunál zrušil sporné rozhodnutí a ve zbývající části žalobu zamítl.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem
35 Podáním došlým téhož dne jako projednávaný kasační opravný prostředek požádal EUIPO na základě čl. 170a odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, aby byl jeho kasační opravný prostředek uznán přijatelným v souladu s čl. 58a třetím pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie.
36 Usnesením ze dne 7. dubna 2022, EUIPO v. Indo European Foods (C‑801/21 P, EU:C:2022:295), byl kasační opravný prostředek uznán přijatelným.
37 Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 16. června 2022 byl povolen vstup Spolkové republiky Německo do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání EUIPO.
38 Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 16. prosince 2022, EUIPO v. Indo European Foods (C‑801/21 P, EU:C:2022:1049), byl zamítnut návrh společnosti Walsall Conduits Ltd na vstup do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání žalobkyně v prvním stupni.
39 Svým kasačním opravným prostředkem EUIPO, podporovaný Spolkovou republikou Německo, navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek,
– prohlásil, že není důvodné rozhodnout o žalobě podané žalobkyní v první stupni proti spornému rozhodnutí,
– uložil žalobkyni v prvním stupni náhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem.
40 Společnost Indo European Foods navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek a
– uložil EUIPO náhradu nákladů tohoto řízení.
Ke kasačnímu opravnému prostředku
41 EUIPO na podporu kasačního opravného prostředku vznáší jediný důvod, vycházející z porušení požadavku na trvání právního zájmu navrhovatele na pokračování v řízení. Tento důvod kasačního opravného prostředku je rozdělen do tří částí, z nichž první vychází z nesprávného právního posouzení spočívajícího v tom, že Tribunál zaměnil posouzení trvání právního zájmu na pokračování v řízení s přezkumem legality sporného aktu, druhá vychází z nesprávného právního posouzení a nedostatečného odůvodnění, jelikož Tribunál neposoudil in concreto trvání právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení s ohledem na specifické rysy práva ochranných známek Evropské unie, a třetí vychází z porušení čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001 v rozsahu, v němž Tribunál uložil EUIPO povinnost, aby nezohlednil právní účinky konce přechodného období stanoveného v dohodě o vystoupení.
K přípustnosti
42 Společnost Indo European Foods zpochybňuje přípustnost kasačního opravného prostředku ze dvou důvodů. EUIPO v kasačním opravném prostředku zaprvé uvádí novou argumentaci, kterou u Tribunálu nepředložil. EUIPO konkrétně změnil argumentaci, kterou původně předložil u Tribunálu, když poprvé až před Soudním dvorem uvedl, že pokud jde o otázku přetrvávání předmětu sporu, v rámci Tribunálu existují protichůdné směry v judikatuře. Zadruhé pak se zjištění Tribunálu, podle kterého se žaloba, která k němu byla podána, nestala bezpředmětnou, vztahuje ke skutkovým okolnostem.
43 V prvé řadě je třeba připomenout, že třebaže je pravomoc Soudního dvora v rámci přezkumu kasačního opravného prostředku omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednávaných před Tribunálem, navrhovatel může podat kasační opravný prostředek tak, že před Soudním dvorem uvede důvody a argumenty vyplývající ze samotného zpochybněného rozsudku směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. února 2023, Španělsko a další v. Komise, C‑649/20 P, C‑658/20 P a C‑662/20 P, EU:C:2023:60, body 29 a 30, jakož i citovaná judikatura).
44 V projednávané věci přitom EUIPO tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávných právních posouzení, když v napadeném rozsudku konstatoval, že žaloba společnosti Indo European Foods se nestala bezpředmětnou a tento účastník řízení si zachoval právní zájem na zrušení sporného rozhodnutí bez ohledu na konec přechodného období, k němuž došlo v průběhu řízení před Tribunálem, který se v tomto ohledu opíral o směr v judikatuře, který není v souladu s judikaturou Soudního dvora týkající se požadavku, aby bylo posouzeno in concreto trvání právního zájmu na pokračování v řízení.
45 Tento kasační opravný prostředek tedy zpochybňuje právní opodstatněnost posouzení trvání předmětu sporu předloženého Tribunálu a právního zájmu žalobkyně v prvním stupni na pokračování v řízení, které provedl Tribunál v napadeném rozsudku, přičemž otázku nevydání rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence takového trvajícího právního zájmu na pokračování v řízení musí Tribunál v každém případě zkoumat i bez návrhu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2018, Bank Mellat v. Rada, C‑430/16 P, EU:C:2018:668, bod 49 a citovaná judikatura).
46 První důvod nepřípustnosti uplatněný společností Indo European Foods musí být tedy zamítnut.
47 Ve druhé řadě stačí připomenout, že i když posouzení skutkového stavu, s výhradou případu jeho zkreslení, nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku, Soudní dvůr je naproti tomu příslušný k tomu, aby na základě článku 256 SFEU vykonal přezkum právní kvalifikace těchto skutkových okolností a právních důsledků, které z nich Tribunál vyvodil (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. března 2022, PJ a PC v. EUIPO, C‑529/18 P a C‑531/18 P, EU:C:2022:218, bod 55, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 22. června 2023, Gmina Miasto Gdynia a Port Lotniczy Gdynia-Kosakowo v. Komise, C‑163/22 P, EU:C:2023:515, body 79 a 99).
48 V projednávané věci přitom EUIPO zpochybňuje nikoli posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem v bodech 17 až 28 napadeného rozsudku, ale jeho právní kvalifikaci provedenou Tribunálem a právní důsledky, které z něj Tribunál vyvodil, a sice že předmět žaloby a právní zájem společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení přetrvávaly. I druhý důvod nepřípustnosti uplatněný společností Indo European Foods musí být tedy zamítnut.
49 Z toho vyplývá, že kasační opravný prostředek je přípustný.
K věci samé
50 Úvodem je třeba připomenout, že přihláška dotčené ochranné známky byla podána dne 14. června 2017, avšak námitky proti zápisu této ochranné známky byly podány dne 13. října 2017. Projednávaný spor se tedy řídí zaprvé hmotněprávními ustanoveními nařízení č. 207/2009 platnými ke dni 14. června 2017 a zadruhé procesněprávními ustanoveními nařízení 2017/1001 (obdobně viz rozsudek ze dne 8. května 2014, Bimbo v. OHIM, C‑591/12 P, EU:C:2014:305, bod 12 a citovaná judikatura).
K první části, vycházející z údajného zaměňování mezi zaprvé posouzením trvajícího právního zájmu na pokračování v řízení a zadruhé přezkumem legality sporného aktu
– Argumentace účastníků řízení
51 EUIPO, podporovaný Spolkovou republikou Německo, tvrdí, že Tribunál v bodech 17 až 23 napadeného rozsudku neprávem rozhodl, že předmět žaloby přetrvává pouze z důvodu, že konec přechodného období nemůže ovlivnit legalitu sporného rozhodnutí ke dni, kdy bylo přijato.
52 Z judikatury Soudního dvora zaprvé podle něj vyplývá, že k posouzení požadavku trvání předmětu žaloby a právního zájmu na pokračování v řízení dochází před posouzením, které musí být provedeno v rámci přezkumu legality sporného aktu, a je od uvedeného posouzení odlišné. Posouzení tohoto požadavku totiž podle něj zahrnuje zohlednění případných dopadů zrušení tohoto aktu na právní postavení navrhovatele, zatímco přezkum legality vyžaduje zohlednění skutkového a právního kontextu sporu, který existoval v době přijetí uvedeného aktu.
53 EUIPO tak v podstatě tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když vyvolil konečné závěry týkající se přetrvávání předmětu sporu pouze na základě skutečnosti, že určitá událost nemůže ovlivnit legalitu zpochybněného aktu.
54 EUIPO dodává, že skutečnost, že se má za to, že si žaloba nutně zachovává předmět v případě zániku staršího práva po přijetí zpochybněného rozhodnutí, zbavuje požadavek trvání právního zájmu na pokračování v řízení z velké části jeho účinnosti, jelikož v takovém případě by tento požadavek byl relevantní pouze v situacích, kdy zpochybněné rozhodnutí pozbylo platnosti z důvodu zániku uvedeného staršího práva před přijetím tohoto rozhodnutí. Taková úvaha je podle něj rovněž v rozporu s judikaturou Soudního dvora, podle níž je nezbytné přezkoumat in concreto skutečný osobní zájem účastníků na pokračování v řízení.
55 EUIPO zadruhé tvrdí, že závěr uvedený v bodě 19 napadeného rozsudku vychází z nesprávného výkladu rozsudku ze dne 8. října 2014, Fuchs v. OHIM – Les Complices (Hvězda v kruhu) (T‑342/12, EU:T:2014:858). V posledně uvedeném rozsudku Tribunál přezkoumal vzniklý a trvající zájem žalobce, když se vyjádřil k prospěchu, který by mohl získat ze zrušení rozhodnutí dotčeného ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, ve srovnání s rozhodnutím o nevydání rozhodnutí ve věci samé v kontextu, kdy bylo námitkám vyhověno. Podle EUIPO tak uvedený rozsudek spíše potvrzuje povinnost Tribunálu, aby provedl in concreto posouzení prospěchu, který by zrušení zpochybněného rozhodnutí mohlo navrhovateli přinést.
56 Společnost Indo European Foods opodstatněnost této argumentace zpochybňuje.
– Závěry Soudního dvora
57 Zaprvé je třeba uvést, že EUIPO v první části svého jediného důvodu kasačního opravného prostředku v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodech 17 až 23 napadeného rozsudku zaměnil otázku trvání právního zájmu na pokračování v řízení s datem, k němuž má být posouzena legalita zpochybněného rozhodnutí. Tato argumentace přitom spočívá na nesprávném výkladu uvedeného rozsudku. Jak totiž vyplývá z bodů 24 až 28 tohoto rozsudku, Tribunál se v těchto bodech omezil na přezkum otázky trvání předmětu sporu s ohledem na konec přechodného období, k němuž došlo v průběhu řízení před ním. Proto nemohl v těchto bodech provést záměnu, kterou mu EUIPO vytýká. Tato argumentace musí být proto odmítnuta jako neopodstatněná.
58 Zadruhé v rozsahu, v němž EUIPO touto první částí jediného důvodu kasačního opravného prostředku zamýšlí Tribunálu vytýkat, že měl v bodech 17 až 23 napadeného rozsudku neprávem za to, že si žaloba nutně zachovává předmět v případě zániku staršího práva po přijetí zpochybněného rozhodnutí, je nutno připomenout, že v souladu s ustálenou judikaturou musí předmět sporu, stejně jako právní zájem na řízení, přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak není třeba rozhodnout ve věci samé, což předpokládá, že žaloba, či případně kasační opravný prostředek může ve výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který je podal (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 43 a citovaná judikatura, jakož i usnesení ze dne 30. dubna 2020, Kypr v. EUIPO, C‑608/18 P, C‑609/18 P a C‑767/18 P, EU:C:2020:347, body 27 a 28, jakož i citovaná judikatura).
59 Kromě toho je třeba uvést, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí, které je předmětem žaloby na neplatnost podané k Tribunálu, nebylo formálně vzato zpět, byl Tribunál oprávněn konstatovat, že předmět sporu zůstal zachován (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, body 48 a 49; ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise, C‑57/16 P, EU:C:2018:660, bod 45, jakož i ze dne 21. ledna 2021, Leino-Sandberg v. Parlament, C‑761/18 P, EU:C:2021:52, bod 33). Konečně stále podle judikatury platí, že takové konstatování není zpochybněno pozbytím platnosti zpochybněného rozhodnutí, k němuž došlo po podání žaloby (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2007, Wunenburger v. Komise, C‑362/05 P, EU:C:2007:322, bod 47).
60 V projednávané věci z bodů 17 až 23 napadeného rozsudku vyplývá, že Tribunál měl za to, že se žaloba společnosti Indo European Foods nestala bezpředmětnou, když vycházel zejména ze zjištění, že předmětem sporu je sporné rozhodnutí přijaté dne 2. dubna 2020, ve kterém se odvolací senát vyjádřil k existenci důvodu námitek uplatněného společností Indo European Foods a toto rozhodnutí bylo přijato před koncem přechodného období.
61 EUIPO přitom nezpochybňuje, jak vyplývá z bodů 17 až 23 napadeného rozsudku, že ke dni, kdy Tribunál rozhodl, nebylo sporné rozhodnutí formálně vzato zpět. Kromě toho EUIPO nikterak netvrdí, že konec přechodného období měl za následek zánik tohoto rozhodnutí se zpětnou účinností.
62 Z toho vyplývá, že v rozsahu, v němž se argumentace EUIPO týká přezkumu zachování předmětu sporu provedeného Tribunálem, je rovněž neopodstatněná, takže první část jediného důvodu kasačního opravného prostředku musí být v plném rozsahu zamítnuta jako neopodstatněná.
Ke druhé části, vycházející z toho, že údajně nebylo provedeno in concreto posouzení trvání právního zájmu žalobkyně v prvním stupni na pokračování v řízení
– Argumentace účastníků řízení
63 V rámci druhé části jediného důvodu kasačního opravného prostředku EUIPO, podporovaný v podstatě Spolkovou republikou Německo, Tribunálu vytýká, že in concreto neposoudil trvání právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení.
64 V tomto ohledu EUIPO Tribunálu vytýká, že měl za to, že rozhodující otázkou v projednávané věci je to, zda v okamžiku podání přihlášky zpochybněné ochranné známky nebo sporného rozhodnutí mohla starší ochranná známka založit námitky, ačkoli tato úvaha neumožňuje odpovědět na otázku, zda i přes právní důsledky spojené s koncem přechodného období zápis přihlášené ochranné známky ještě mohl poškodit právní zájmy společnosti Indo European Foods, jak jsou chráněny nařízením 2017/1001, a zda tedy její právní zájem na pokračování v řízení přetrvával.
65 Tribunál tak v rámci posouzení trvání právního zájmu žalobkyně v prvním stupni nezohlednil specifickou povahu námitkového řízení, jakož i základní funkci ochranné známky.
66 Z judikatury Tribunálu totiž podle EUIPO vyplývá, že cílem námitkového řízení je především zajistit, aby si starší ochranná známka mohla zachovat funkci identifikace původu tím, že stanoví možnost zamítnutí zápisu nové ochranné známky, která by kolidovala s touto starší ochrannou známkou z důvodu nebezpečí jejich záměny. Mezi přihláškou ochranné známky Evropské unie a starší ochrannou známkou, která zanikla v průběhu námitkového řízení, přitom nemůže dojít k žádné kolizi, jelikož přihlášená ochranná známka může být zapsána až po skončení námitkového řízení.
67 Dále pak Tribunál nezohlednil zásadu teritoriality ochranné známky Evropské unie, jakož i její jednotnou povahu.
68 V tomto ohledu EUIPO tvrdí, že z důvodu odkladného účinku žaloby podané k Tribunálu nemohlo být sporné rozhodnutí provedeno před koncem přechodného období, takže přihlášená ochranná známka nebude chráněna na území Spojeného království, i když je nakonec zapsána. Pokud jde o dotčenou starší ochrannou známku, nadále požívá úplné ochrany ve Spojeném království, aniž by podstupovala nebezpečí poškození z důvodu zápisu nebo užívání přihlášené ochranné známky na území Unie.
69 Žaloba v prvním stupni přinesla společnosti Indo European Foods konkrétní prospěch již tím, že zabránila provedení sporného rozhodnutí před koncem přechodného období, takže cíle dotčeného námitkového řízení, a sice zabránit konfliktu s ochrannou známkou přihlášenou na území Spojeného království, již bylo dosaženo. Právní zájmy této účastnice řízení, jak jsou chráněny nařízením 2017/1001, tedy již nemohou být dotčeny rozhodnutím ve věci samé, a to bez ohledu na jeho výsledek.
70 Toto stanovisko potvrzuje obecná systematika nařízení 2017/1001. Podle EUIPO by totiž i v případě, že by odvolání bylo vyhověno, další účastník řízení mohl v každém případě s ohledem na článek 139 nařízení 2017/1001 převést svou přihlášku na přihlášky národních ochranných známek ve všech členských státech Unie od 1. ledna 2021, přičemž by si zachoval právo přednosti původní přihlášky, a získat tak ochranu přihlášené ochranné známky na stejném území jako v případě, že by námitky podané proti uvedené přihlášce byly zamítnuty. V bodě 26 napadeného rozsudku přitom Tribunál tento specifický aspekt věci nezohlednil, když tyto úvahy odmítl pouze z důvodu, že v zásadě platí pro všechna námitková řízení.
71 Ve světle těchto skutečností EUIPO tvrdí, že body 24 až 26 napadeného rozsudku jsou stiženy třemi nesprávnými právními posouzeními. Zaprvé Tribunál porušil pravidla upravující rozložení důkazního břemene, pokud jde o požadavek trvání právního zájmu na pokračování v řízení. Tribunál se totiž spokojil s odmítnutím argumentace EUIPO namísto toho, aby přezkoumal argumenty společnosti Indo European Foods, podle kterých si zachovala právní zájem na pokračování v řízení.
72 Zadruhé Tribunál tím, že založil své posouzení na tom, zda abstraktním způsobem mohlo být starší právo v daném okamžiku základem pro námitky, neprovedl in concreto posouzení trvání právního zájmu na pokračování v řízení ve světle skutečností připomenutých v bodech 65 až 70 tohoto rozsudku.
73 Zatřetí napadený rozsudek, zvláště jeho bod 26, neumožňuje pochopit, proč Tribunál odmítl argumentaci EUIPO týkající se neexistence trvajícího právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení, což představuje porušení povinnosti uvést odůvodnění.
74 Společnost Indo European Foods opodstatněnost této argumentace zpochybňuje.
– Závěry Soudního dvora
75 Pokud jde zaprvé o údajné porušení pravidel upravujících rozložení důkazního břemene týkajícího se přetrvávání právního zájmu na pokračování v řízení, stačí uvést, že je zajisté pravda, že Tribunál formálně spojil své úvahy týkající se zachování právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení s přezkumem argumentů uplatněných EUIPO. Z úvah uvedených Tribunálem v bodech 24 až 28 napadeného rozsudku však lze vyvodit, že bez ohledu na relevanci argumentů uvedených EUIPO Tribunál řádně ověřil, že společnost Indo European Foods skutečně má právní zájem na pokračování v řízení a konstatoval, že tomu tak je.
76 Kromě toho z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že Tribunál je oprávněn kdykoli během řízení uplatnit z úřední povinnosti nedostatek právního zájmu účastníka řízení na zachování jeho návrhu, z důvodu okolnosti, která nastala po dni podání návrhu na zahájení řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2018, Gul Ahmed Textile Mills v. Rada, C‑100/17 P, EU:C:2018:842, bod 38, jakož i citovaná judikatura), jelikož nesplnění této podmínky přípustnosti je nepominutelnou podmínkou řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. září 2018, Bank Mellat v. Rada, C‑430/16 P, EU:C:2018:668, bod 49 a citovaná judikatura). Navíc, třebaže v tomto ohledu unijní soud musí rozhodovat pouze o návrzích účastníků řízení, kterým přísluší vymezit rozsah sporu, nemůže být nezbytně vázán pouze argumenty, kterých se tito účastníci dovolávají na podporu svých tvrzení, neboť jinak by byl případně nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2021, Komise v. Printeos, C‑301/19 P, EU:C:2021:39, bod 58 a citovaná judikatura).
77 S ohledem na tyto skutečnosti musí být tento první bod projednávané části zamítnut jako neopodstatněný.
78 Pokud jde zadruhé o argumentaci, podle které Tribunál v bodech 24 až 27 napadeného rozsudku nezohlednil v rámci posouzení trvání právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení specifickou povahu námitkového řízení, základní funkci ochranné známky, zásadu teritoriality, jakož i jednotnou povahu ochranné známky Evropské unie, je třeba uvést, že tato argumentace vychází z předpokladu, že pokud jde o žalobu směřující proti rozhodnutí odvolacího senátu, kterým byly námitky zamítnuty, zachování právního zájmu na podání žaloby k Tribunálu musí být posuzováno pouze s ohledem na právní zájmy chráněné použitelným nařízením o ochranné známce Evropské unie, a závisí tak pouze na tom, zda v okamžiku, kdy Tribunál rozhoduje, může ještě vzniknout nebezpečí konfliktu.
79 Tento předpoklad, podle něhož budou bez dalšího omezeny skutečnosti, které může Tribunál zohlednit za účelem posouzení trvání právního zájmu žalobce, který podal žalobu na základě článku 72 nařízení 2017/1001, na pokračování v řízení ve srovnání s právním zájmem žalobce, který podal žalobu na základě článku 263 SFEU, přitom nemá oporu v použitelných právních předpisech, ani v judikatuře.
80 V tomto ohledu z judikatury pouze vyplývá, že existence právního zájmu na podání žaloby na neplatnost předpokládá, že žaloba může ve výsledku osobě, která ji podala, přinést prospěch (rozsudky ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, bod 55, jakož i ze dne 13. července 2023, D & A Pharma v. EMA, C‑136/22 P, EU:C:2023:572 bod 43).
81 Otázka, zda v případě rozhodnutí o zamítnutí námitek proti zápisu ochranné známky Evropské unie může osoba, která takové námitky podala, mít prospěch z žaloby podané k Tribunálu a směřující ke zrušení tohoto rozhodnutí, tak musí být posouzena konkrétně ve světle všech důsledků, které mohou vyplývat ze zjištění případné protiprávnosti, kterou je stiženo toto rozhodnutí a povahy údajně utrpěné újmy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. května 2013, Abdulrahim v. Rada a Komise, C‑239/12 P, EU:C:2013:331, bod 65).
82 V projednávaném případě přitom z přezkumu první části jediného důvodu projednávaného kasačního opravného prostředku vyplývá, že Tribunál oprávněně konstatoval, že předmět žaloby podané společností Indo European Foods nezanikl. Dále pak z bodů 10 až 12 napadeného rozsudku v podstatě vyplývá, že sporné rozhodnutí potvrdilo zamítnutí námitek podaných touto účastnicí řízení na základě zjištění, že podmínky pro použití čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001 nebyly splněny, takže společnost Indo European Foods nemůže podle tohoto rozhodnutí požívat ochrany stanovené tímto ustanovením pro dotčenou starší ochrannou známku. Vzhledem k tomu, že se společnost Indo European Foods dovolávala na podporu žaloby k Tribunálu právě porušení uvedeného ustanovení odvolacím senátem a jelikož uvedené rozhodnutí poškozuje zvláště hospodářské zájmy společnosti Indo European Foods, zrušení uvedeného rozhodnutí by jí tedy mohlo přinést prospěch.
83 Konečně, pokud jde o argument, podle kterého Tribunál v bodě 26 napadeného rozsudku nezohlednil skutečnost, že v souladu s článkem 139 nařízení 2017/1001 by další účastník řízení před odvolacím senátem mohl, pokud by odvolání podanému k tomuto oddělení bylo vyhověno, převést svou přihlášku ochranné známky na přihlášky národních ochranných známek ve všech členských státech od konce přechodného období, stačí uvést, že s ohledem na výše uvedené nemá tato okolnost vliv na právní zájem společnosti Indo European Foods na podání žaloby proti spornému rozhodnutí.
84 Z toho vyplývá, že i druhý bod projednávané části vycházející z nesprávného předpokladu musí být zamítnut jako neopodstatněný.
85 Pokud jde zatřetí o údajný nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku, pokud jde o důvody, které vedly Tribunál k odmítnutí argumentů EUIPO týkajících se absence trvajícího právního zájmu společnosti Indo European Foods na pokračování v řízení, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury povinnost uvést odůvodnění neukládá Tribunálu, aby podal vyčerpávající vysvětlení ke každé jednotlivé úvaze uvedené stranami sporu, přičemž odůvodnění může být implicitní za podmínky, že účastněným osobám umožní seznámit se s důvody, o které se Tribunál opírá, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat soudní přezkum v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 9. března 2023, PlasticsEurope v. ECHA, C‑119/21 P, EU:C:2023:180, bod 144 a citovaná judikatura).
86 Jak přitom v podstatě uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, z bodů 25 až 27 napadeného rozsudku jasně, i když implicitně vyplývá, že Tribunál měl za to, že argumenty uváděné EUIPO týkající se právního zájmu společnosti Indo European Foods na podání žaloby nejsou opodstatněné, jelikož tento právní zájem na podání žaloby existoval v okamžiku podání žaloby a v průběhu řízení před ním nezanikl.
87 Tento třetí bod projednávané části je proto neopodstatněný, takže druhá část jediného důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta jako neopodstatněná.
Ke třetí části, vycházející z porušení čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001
– Argumentace účastníků řízení
88 EUIPO, podporovaný v podstatě Spolkovou republikou Německo, tvrdí, že bod 27 napadeného rozsudku mu v rozporu s čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001 ukládá, aby nepřezkoumal, zda si žalobkyně v prvním stupni zachovala právní zájem na zrušení rozhodnutí námitkového oddělení, a nezohlednil účinky čl. 50 odst. 3 SEU, jakož i článků 126 a 127 dohody o vystoupení. Přijetí opatření nezbytných ke splnění povinnosti stanovené v tomto bodě 27 by tak znamenalo, že EUIPO přezkoumá, případně zamítne dotčenou přihlášku k zápisu v rozporu s těmito ustanoveními.
89 EUIPO konkrétně tvrdí, že povinnost uvedená ve zmíněném bodě 27 mu ukládá povinnost přezkoumat dotčený relativní důvod pro zamítnutí zápisu s ohledem na území, na kterém by přihlášená ochranná známka nemohla požívat žádné ochrany, což by bylo ve zjevném rozporu s logikou a obecnou systematikou systému ochranné známky Evropské unie. Nařízení 2017/1001 neposkytuje žádný právní základ umožňující takové oddělení území relevantního pro přezkum uvedeného relativního důvodu pro zamítnutí zápisu od území, na kterém bude ochrana přiznána. Tato povinnost tedy podle něj rovněž porušuje požadavek trvání právního zájmu na pokračování v řízení, jakož i čl. 1 odst. 2 a čl. 8 odst. 4 nařízení 2017/1001.
90 Společnost Indo European Foods opodstatněnost této argumentace zpochybňuje.
– Závěry Soudního dvora
91 Podle čl. 72 odst. 6 nařízení 2017/1001 EUIPO přijme nezbytná opatření, aby vyhověl rozsudku Tribunálu nebo, v případě podání kasačního opravného prostředku proti tomuto rozsudku, Soudního dvora.
92 Podle ustálené judikatury týkající se článku 266 SFEU, která platí mutatis mutandis pro tento čl. 72 odst. 6, jehož znění je obdobné, orgán, instituce nebo jiný subjekt, jejichž akt byl prohlášen za neplatný, jsou povinny, aby vyhověly zrušujícímu rozsudku a aby byl vykonán v celém rozsahu, zohlednit nejen výrok tohoto rozsudku, ale i odůvodnění, které tvoří jeho nezbytnou oporu v tom smyslu, že je nutné za účelem určení přesného smyslu toho, co bylo ve výroku rozhodnuto (rozsudek ze dne 22. září 2022, IMG v. Komise, C‑619/20 P a C‑620/20 P, EU:C:2022:722, bod 101, jakož i citovaná judikatura).
93 Z uvedeného čl. 72 odst. 6 však vyplývá, že Tribunálu nepřísluší ukládat EUIPO příkazy (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. června 2006, Creative Technology v. OHIM, C‑314/05 P, EU:C:2006:441, body 40 až 42, jakož i obdobně rozsudek ze dne 2. října 2014, Strack v. Komise, C‑127/13 P, EU:C:2014:2250, bod 145 a citovaná judikatura).
94 V projednávané věci přitom stačí uvést, že bod 27 napadeného rozsudku představuje pouze odpověď Tribunálu na argument EUIPO, podle kterého společnost Indo European Foods ztratila v průběhu řízení před Tribunálem právní zájem na zrušení sporného rozhodnutí, jelikož v případě jeho zrušení by byl odvolací senát povinen zamítnout odvolání, které by u něj bylo znovu projednáno, z důvodu neexistence starší ochranné známky chráněné právem členského státu.
95 Tento bod se tudíž v podstatě omezuje na konstatování právního zájmu společnosti Indo European Foods na podání žaloby k Tribunálu, a představuje tedy nezbytnou podporu pouze pro konstatování existence takového zájmu. Nelze tak mít za to, že jím Tribunál v rozporu s judikaturou připomenutou v bodě 93 tohoto rozsudku uložil EUIPO údajné povinnosti, které identifikuje v rámci této části kasačního opravného prostředku.
96 Z toho vyplývá, že tato třetí část jediného důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nesprávného výkladu bodu 27 napadeného rozsudku, jakož i v důsledku toho tento důvod i kasační opravný prostředek v plném rozsahu musí být zamítnuty jako neopodstatněné.
K nákladům řízení
97 Článek 184 odst. 2 jednacího řádu stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení.
98 Podle čl. 138 odst. 1 tohoto jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.
99 Vzhledem k tomu, že společnost Indo European Foods požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, pokud jde o jeho jediný důvod kasačního opravného prostředku, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení týkajících se kasačního opravného prostředku.
100 Podle čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 tohoto jednacího řádu, členské státy a orgány, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení.
101 Spolková republika Německo, vedlejší účastnice v rámci tohoto řízení o kasačním opravném prostředku, tedy ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:
1) Kasační opravný prostředek se zamítá.
2) Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Spolková republika Německo ponese vlastní náklady řízení.
Podpisy