Věc C-556/20
Schneider Electric SE a další
v.
Premier ministre
a
Ministre de l’Economie, des Finances et de la Relance
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Státní rada, Francie)]
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 12. května 2022
„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Směrnice 90/435/EHS – Společný systém zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států – Článek 4 a čl. 7 odst. 2 – Zamezení ekonomickému dvojímu zdanění dividend“
1. Sbližování právních předpisů – Společný systém zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států – Směrnice 90/435 – Zamezení ekonomickému dvojímu zdanění – Osvobození obdržených dividend od daně na úrovni mateřské společnosti – Daňové opatření přijaté členským státem mateřské společnosti stanovící výběr zálohové srážkové daně při rozdělování dividend touto společností, které nebyly zatíženy korporační daní v obvyklé sazbě – Zdanění přesahující horní hranici 5 % stanovenou směrnicí 90/435 – Nepřípustnost – Možnost mateřské společnosti využít daňový kredit – Neexistence vlivu
(Směrnice Rady 90/435, článek 4)
(viz body 41-49, 52-54, 58-65, 88 a výrok)
2. Sbližování právních předpisů – Společný systém zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států – Směrnice 90/435 – Osvobození obdržených dividend od daně na úrovni mateřské společnosti – Výjimka pro vnitrostátní předpisy nebo smluvní ustanovení, jejichž účelem je zamezit nebo omezit ekonomické dvojí zdanění dividend – Daňové opatření přijaté členským státem mateřské společnosti stanovící výběr zálohové srážkové daně při rozdělování dividend touto společností, které nebyly zatíženy korporační daní v obvyklé sazbě – Vyloučení
(Směrnice Rady 90/435, čl. 7 odst. 2)
(viz body 67-88 a výrok)
Shrnutí
Společnost Schneider Electric SE, jakož i další společnosti, které mají všechny své daňové sídlo ve Francii, rozdělily v období mezi roky 2000 a 2004 svým akcionářům dividendy pocházející od dceřiných společností usazených zejména v jiných členských státech.
Z důvodu tohoto rozdělení dividend podléhaly tyto společnosti zálohové srážkové dani z kapitálového majetku uvedené ve správních komentářích. Vzhledem k tomu, že podle jejich názoru převzaly uvedené komentáře ustanovení vnitrostátního práva(1), která jsou neslučitelná se směrnicí o mateřských a dceřiných společnostech(2), podaly žalobu ke Conseil d’État (Státní rada, Francie), kterou se domáhaly jejich zrušení. Podle vnitrostátní právní úpravy musela být totiž zálohová srážková daň z příjmů z kapitálového majetku odvedena v případě rozdělení zisků vedoucího k přiznání daňového kreditu, pokud tyto zisky nepodléhaly u mateřské společnosti korporační dani v obvyklé sazbě. V tomto ohledu Conseil d’État (Státní rada) vyvodila z rozsudku Accor(3), že společnost, která obdrží dividendy, má nárok na daňový kredit, jenž umožňuje zajistit stejné daňové zacházení s dividendami pocházejícími od společností se sídlem ve Francii a dividendami pocházejícími od společností se sídlem v jiném členském státě, který je započitatelný na zálohovou srážkovou daň z příjmů z kapitálového majetku.
Soudní dvůr, jemuž tento soud předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, rozhodl, že směrnice o mateřských a dceřiných společnostech(4) brání takové vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že mateřská společnost je povinna odvést zálohovou srážkovou daň v případě rozdělování zisků, které jí poukázaly její dceřiné společnosti, svým akcionářům, pokud tyto zisky nepodléhaly korporační dani v obvyklé sazbě, jestliže částky, které musí být odvedeny z titulu této zálohové srážkové daně, přesahují horní hranici 5 % stanovenou v této směrnici. Kromě toho se na takovou zálohovou srážkovou daň nevztahuje ustanovení této směrnice, podle kterého se uvedená směrnice nedotýká použití vnitrostátních předpisů nebo smluvních ustanovení, jejichž účelem je zamezit nebo omezit ekonomické dvojí zdanění dividend(5).
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr nejprve poznamenává, že směrnice o mateřských a dceřiných společnostech usiluje o zajištění daňové neutrality při vyplácení zisků dceřinou společností se sídlem v jednom členském státě své mateřské společnosti, která má sídlo v jiném členském státě. Za účelem dosažení tohoto cíle zamýšlí tato směrnice zamezit ekonomickému dvojímu zdanění těchto zisků, tj. zamezit tomu, aby vyplácené zisky byly zatíženy poprvé na straně dceřiné společnosti a podruhé na straně společnosti mateřské(6). V tomto ohledu Soudní dvůr upřesňuje, že uvedená směrnice zakazuje členským státům, aby mateřskou společnost zdanily na základě rozdělovaných zisků vyplacených dceřinou společností její mateřské společnosti, a nerozlišuje přitom, zda daňová povinnost mateřské společnosti vzniká při obdržení těchto zisků, nebo při jejich rozdělování.
Dále Soudní dvůr konstatuje, že zdanění zisků vyplacených dceřinou společností své mateřské společnosti členským státem mateřské společnosti na úrovni této společnosti při jejich rozdělování – v jehož důsledku by zdanění těchto zisků přesahovalo horní hranici 5 % stanovenou ve směrnici o mateřských a dceřiných společnostech(7) – by vedlo ke dvojímu zdanění na úrovni uvedené společnosti, které je v rozporu s touto směrnicí. V tomto ohledu Soudní dvůr uvádí, že zálohová srážková daň, která odpovídala slevě na dani spojené s dividendami rozdělenými mateřskou společností svým akcionářům, umožňovala zdanění uvedených dividend, které přesahuje horní hranici 5 %, jež je v rozporu se směrnicí o mateřských a dceřiných společnostech.
Nakonec Soudní dvůr vylučuje, aby daňový kredit ve prospěch mateřských společností, které obdržely dividendy od dceřiné společnosti se sídlem v jiném členském státě, jehož cílem je napravit neslučitelnost vnitrostátní právní úpravy s unijním právem, mohl zhojit účinky vnitrostátní právní úpravy, které jsou neslučitelné se směrnicí o mateřských a dceřiných společnostech. V takovém případě je totiž získání daňového kreditu podmíněno tím, že daňový poplatník zahájí správní a soudní řízení a že předloží důkazy, ačkoli tato směrnice stanovení takových podmínek neumožňuje. Kromě toho zohlednění daňového kreditu vede k tomu, že se na dividendy použije metoda odpočtu, ačkoli se členský stát rozhodl pro metodu osvobození od daně, a nevylučuje možnost přetrvání zbytkové částky zálohové srážkové daně.
Pokud jde o otázku, zda se na zálohovou srážkovou daň vztahuje čl. 7 odst. 2 směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, Soudní dvůr připomíná, že toto ustanovení umožňuje zachovat použití pouze těch vnitrostátních předpisů nebo smluvních ustanovení, která jsou v souladu s cílem této směrnice a směřují k zamezení nebo omezení pouze ekonomického dvojího zdanění dividend. S ohledem na tento cíl by podle Soudního dvora mohla daňová srážka spadat do rozsahu působnosti tohoto ustanovení, pokud její použití nevyrušuje účinky vnitrostátních předpisů nebo smluvních ustanovení, jejichž účelem je zamezit nebo omezit toto dvojí zdanění.
V tomto ohledu Soudní dvůr poznamenává, že i kdyby zálohová srážková daň spadala do rámce vnitrostátních ustanovení, jejichž cílem je zamezit ekonomickému dvojímu zdanění dividend na vnitrostátní úrovni, mohla by uvedená daň vést k ekonomickému dvojímu zdanění zisků, které obdržela mateřská společnost od svých dceřiných společností usazených v jiném členském státě, při jejich rozdělování. Soudní dvůr dodává, že použití vnitrostátní právní úpravy, která má za následek takové dvojí zdanění, nemůže být slučitelná s cílem směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, i když účinky tohoto dvojího zdanění mohou být případně zmírněny pozdější žádostí o vrácení bezdůvodně odvedených částek ve formě daňového kreditu přiznaného na základě judikatury.