Věc T-769/16
Maxime Picard
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (prvního rozšířeného senátu) ze dne 24. března 2021
„Veřejná služba – Smluvní zaměstnanci – Reforma služebního řádu z roku 2014 – Přechodná opatření týkající se některých metod výpočtu nároku na důchod – Změna systému v důsledku podpisu nové smlouvy smluvního zaměstnance – Pojem ‚být ve funkci‘ “
Úředníci – Důchody – Metody výpočtu nároku na důchod – Přechodná ustanovení nařízení č. 1023/2013 – Použití per analogiam na ostatní zaměstnance ve funkci ke dni 31. prosince 2013 – Pojem „být ve funkci“ – Podpis nové smlouvy smluvním zaměstnancem po tomto datu přinášející podstatnou změnu jeho služebních povinností – Vyloučení
(Služební řád úředníků, příloha XIII, články 21 a 22, ve znění nařízení č. 1023/2013; pracovní řád ostatních zaměstnanců, příloha, čl. 1 odst. 1 a článek 3a; nařízení Rady č. 723/2004, bod 36 odůvodnění)
(viz body 65-83, 90, 93)
Shrnutí
Žalobce Maxime Picard je smluvním zaměstnancem Úřadu Evropské komise pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) od roku 2008. Původně byl zaměstnán jako smluvní zaměstnanec v první funkční skupině na základě smlouvy podepsané v roce 2008 (dále jen „smlouva z roku 2008“), třikrát prodloužené na dobu určitou a posléze prodloužené na dobu neurčitou v roce 2011.
Dne 16. května 2014 žalobce podepsal novou smlouvu smluvního zaměstnance na dobu neurčitou se zařazením do druhé funkční skupiny poté, co prokázal, že plnil úkoly spadající do této funkční skupiny. Tato smlouva nabyla účinnosti dne 1. června 2014 (dále jen „smlouva z roku 2014“).
Mezitím reforma služebního řádu úředníků Evropské unie a pracovního řádu ostatních zaměstnanců, k níž došlo v roce 2014(1), zavedla jednak novou roční sazbu pro nabytí nároků na důchod ve výši 1,8 %, která je méně příznivá než dřívější sazba ve výši 1,9 %, a jednak stanovila věk pro odchod do důchodu na 66 let oproti předchozímu věku 63 let(2). Podle přechodného režimu, který je v ní obsažen, však úředníkům, kteří „nastoupili do služebního poměru v období mezi 1. květnem 2004 a 31. prosincem 2013“, nadále přirůstají nároky na důchod podle roční sazby ve výši 1,9 %(3). Kromě toho „mají úředníci, kteří ke dni 1. května 2014 dosáhli věku 35 let a kteří nastoupili do služebního poměru před 1. lednem 2014, nárok na starobní důchod po dosažení věku 64 let a 8 měsíců“(4). Tato přechodná ustanovení se použijí obdobně na ostatní zaměstnance ve funkci ke dni 31. prosince 2013(5).
Žalobce podepsal svou novou smlouvu poté, co vstoupila v platnost reforma služebního řádu, a poté požádal manažera úseku „Důchody“ úřadu PMO o vysvětlení dopadů této změny na jeho postavení. Ve své odpovědi mu manažer potvrdil, že z důvodu změny smlouvy, se na žalobce od 1. června 2014 nemohou vztahovat přechodná ustanovení týkající se míry nabývání nároků na důchod a věku odchodu do důchodu.
Vzhledem k tomu, že stížnost podaná žalobcem proti této odpovědi byla zamítnuta, podal žalobce k Tribunálu žalobu znějící na zrušení odpovědi manažera úseku, jakož i rozhodnutí o zamítnutí jeho stížnosti. Na podporu své žaloby žalobce tvrdil, že pro účely použití dotčených přechodných ustanovení měla administrativa použít jako den nástupu do služebního poměru datum 1. července 2008, tedy datum, kdy byl žalobce původně přijat jako smluvní zaměstnanec první funkční skupiny, a nikoliv datum počátku platnosti nové smlouvy z roku 2014.
Tato žaloba je nicméně zamítnuta prvním rozšířeným senátem Tribunálu. Ve svém rozsudku Tribunál rozhodl o použití přechodných ustanovení týkajících se míry nabývání nároků na důchod a věku odchodu do důchodu, zavedených reformou služebního řádu, na smluvní zaměstnance, kteří po vstupu uvedené reformy v platnost podepsali novou smlouvu(6).
Závěry Tribunálu
Zaprvé se Tribunál zabýval výkladem čl. 1 odst. 1 přílohy pracovního řádu ostatních zaměstnanců, podle něhož se přechodná ustanovení týkající se míry nabývání nároků na důchod a věku odchodu do důchodu zavedená reformou služebního řádu ve prospěch úředníků „použijí obdobně na ostatní zaměstnance ve funkci ke dni 31. prosince 2013“(7). Tribunál nejprve připomíná, že přechodná ustanovení musí být vykládána restriktivně a jejich použití per analogiam na ostatní zaměstnance předpokládá, že budou zohledněny zvláštnosti vyplývající z postavení úředníků a zaměstnanců. Rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi zaměstnanců v tomto ohledu spočívá zejména v povaze vykonávaných úkolů a v právním vztahu mezi úředníkem nebo zaměstnancem a administrativou Unie. Konkrétně, úředník nastoupí a zůstává ve služebním poměru u unijní administrativy na základě služebněprávního vztahu, zatímco smluvní zaměstnanec nastoupí a zůstává ve funkci na základě smluvního vztahu(8). Proto k tomu, aby se na ostatní zaměstnance mohla vztahovat přechodná pravidla, musí „být ve funkci ke dni 31. prosince 2013“, tedy musí mít k tomuto datu uzavřenou smlouvu s administrativou Unie.
Zadruhé Tribunál upřesnil pojem „být ve funkci ke dni 31. prosince 2013“. Podle Tribunálu může být tato situace prokázána pouze v případě, kdy zaměstnanec nepodepíše novou smlouvu, z níž vyplývá zahájení nového pracovního poměru s unijní administrativou, tedy v případě, že uvedená smlouva nepřináší podstatnou změnu jeho pracovních povinností, která by mohla vznést otázku, zdali je zachována funkční kontinuita tohoto pracovněprávního vztahu. Z toho vyplývá, že přechodná ustanovení se použijí obdobně na ostatní zaměstnance ve funkci ke dni 31. prosince 2013, a kteří jimi zůstávají i po tomto datu na základě smlouvy, která nezakládá diskontinuitu pracovního vztahu. Tento výklad zohledňuje právní hodnotu podpisu nové smlouvy při zachování nabytých práv a legitimních očekávání zaměstnanců.
V projednávané věci Tribunál konstatoval, že nová smlouva podepsaná žalobcem mu umožnila postoupit do vyšší funkční skupiny, což vzneslo otázku zachování funkční kontinuity pracovněprávního vztahu, v něm byl žalobce u unijní administrativy na základě smlouvy z roku 2008. Pokud je tedy žalobce ve funkci ke dni 31. prosince 2013 na základě původní smlouvy z roku 2008, má nová smlouva z roku 2014 za následek ukončení tohoto pracovního poměru a vznik nového, takže se žalobce nemůže dovolávat přechodných ustanovení týkajících se míry nabývání nároků na důchod a věku odchodu do důchodu.