Věc C‑663/22
Expedia Inc.
v.
Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Tribunale Amministrativo Regionale per il Lazio)
Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. května 2024
„Řízení o předběžné otázce – Nařízení (EU) 2019/1150 – Články 1, 15, 16 a 18 – Cíl – Uplatňování – Sledování – Přezkum – Opatření přijatá členským státem – Povinnost poskytnout informace o hospodářské situaci poskytovatele on-line zprostředkovatelských služeb“
Sbližování právních předpisů – Elektronický obchod – Nařízení 2019/1150 – On-line zprostředkovatelské služby – Opatření přijatá členským státem – Povinnost uložená poskytovatelům takových služeb, aby pod hrozbou sankcí poskytovali informace o své hospodářské situaci – Odůvodnění s cílem řádného a účinného uplatňování tohoto nařízení – Neexistence
(Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/1150, body 7, 46 a 51 odůvodnění a čl. 1 odst. 5, články 15, 16 a 18)
(viz body 41–44, 47, 52–58 a výrok)
Shrnutí
Soudní dvůr, kterému Tribunale amministrativo regionale per il Lazio (Regionální správní soud pro Lazio, Itálie) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, poprvé vyložil nařízení 2019/1150(1) tak, že upřesnil prostor pro uvážení, který mají členské státy při přijímání vnitrostátních opatření s cílem řádného a účinného uplatňování tohoto nařízení(2).
Expedia Inc., společnost se sídlem v Seattlu (Spojené státy), provozuje internetové platformy, jejichž prostřednictvím jsou poskytovány on-line ubytovací a cestovní rezervační služby. Jakožto poskytovatel on-line zprostředkovatelských služeb v Itálii zde podléhá povinnosti zasílat Autorità per le Garanzie nelle Comunicazioni (Úřad pro dohled nad komunikacemi, Itálie) (dále jen „AGCOM“) dokument nazvaný „Informativa economica di sistema“ (systematické hospodářské prohlášení)(3), ve kterém mají být uvedeny informace o jeho hospodářské situaci. Nezaslání tohoto prohlášení AGCOM nebo sdělení nesprávných údajů podléhá sankcím.
Vzhledem k tomu, že předkládající soud měl pochybnosti o slučitelnosti takové povinnosti s unijním právem, rozhodl se v podstatě položit Soudnímu dvoru otázku, zda nařízení 2019/1150 musí být vykládáno v tom smyslu, že odůvodňuje přijetí opatření členským státem, na jejichž základě jsou poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb pod hrozbou sankcí povinni za účelem poskytování svých služeb v tomto členském státě pravidelně zasílat orgánu uvedeného členského státu dokument týkající se jejich hospodářské situace, v němž musí být podrobně uvedena řada informací, mimo jiné o příjmech dosažených těmito poskytovateli.
Závěry Soudního dvora
Úvodem Soudní dvůr připomněl, že pokud to provedení některých ustanovení nařízení vyžaduje, mohou členské státy za určitých podmínek přijmout prováděcí opatření k tomuto nařízení.
V projednávané věci Soudní dvůr určoval, jaký je cíl sledovaný nařízením 2019/1150 a jaká jsou jeho ustanovení, která přiznávají členským státům úlohu při jeho uplatňování.
Soudní dvůr zaprvé uvedl, že, nařízení 2019/1150(4) ukládá poskytovatelům dotčených služeb specifické povinnosti týkající se transparentních a spravedlivých podmínek uplatňovaných vůči podnikatelským uživatelům on-line zprostředkovatelských služeb(5) a obsahuje ustanovení o mimosoudním a soudním řešení sporů mezi takovými poskytovateli a těmito podnikatelskými uživateli. Informace, jejichž poskytnutí může být Evropskou komisí od členských států na základě článků 16 a 18 nařízení 2019/1150 požádáno, tak musí být relevantní pro to, aby tomuto orgánu umožnily sledovat změny ve vztazích zejména mezi poskytovateli on-line zprostředkovatelských služeb a uvedenými podnikatelskými uživateli nebo vypracovávat zprávy o hodnocení tohoto nařízení.
Vzhledem k tomu, že cílem nařízení 2019/1150 je vytvořit spravedlivé, předvídatelné, udržitelné a důvěryhodné on-line podnikatelské prostředí v rámci vnitřního trhu, v němž je podnikatelským uživatelům on-line zprostředkovatelských služeb poskytnuta náležitá transparentnost, spravedlnost a možnosti účinné nápravy, informace shromážděné vnitrostátními orgány mohou být kvalifikovány jako „relevantní“ ve smyslu článků 16 a 18 tohoto nařízení pouze tehdy, pokud mají dostatečně přímou souvislost s tímto cílem. Naproti tomu členský stát nemůže na základě uplatňování nařízení 2019/1150 shromažďovat vybrané informace svévolným způsobem s odůvodněním, že by o ně Komise mohla později požádat při plnění své úlohy spočívající ve sledování a přezkumu toto nařízení, jelikož uvedené nařízení členským státům neukládá, aby z vlastního podnětu takové informace shromažďovaly.
Zadruhé, pokud členský stát svěří správnímu orgánu v souladu s článkem 15 nařízení 2019/1150 pravomoc toto nařízení vymáhat, informace, které tento orgán může za účelem výkonu této pravomoci shromažďovat, jsou způsobilé dosáhnout cíle tohoto nařízení pouze tehdy, pokud s ním mají dostatečně přímou souvislost. Tak tomu není v případě informací týkajících se hospodářské situace poskytovatelů on-line zprostředkovatelských služeb a cíle nařízení 2019/1150. Informace požadované od poskytovatelů těchto služeb na základě nařízení 2019/1150 se totiž musí týkat podmínek poskytované služby, aby příslušným orgánům umožnily zejména zjistit a vyhodnotit spravedlivou povahu smluvních podmínek stanovených těmito poskytovateli pro podnikatelské uživatele on-line zprostředkovatelských služeb v rámci Unie. Souvislost mezi hospodářskou situací poskytovatele takových služeb na jedné straně a podmínkami, na jejichž základě jsou tyto služby poskytovány těmto podnikatelským uživatelům na straně druhé za předpokladu, že existuje, však může být pouze nepřímá.
Soudní dvůr má v důsledku toho za to, že nařízení 2019/1150 neodůvodňuje přijetí opatření členským státem s cílem řádného a účinného uplatňování tohoto nařízení, na jejichž základě jsou poskytovatelé on-line zprostředkovatelských služeb pod hrozbou sankcí povinni za účelem poskytování svých služeb v tomto členském státě pravidelně zasílat orgánu uvedeného členského státu dokument týkající se jejich hospodářské situace, v němž musí být podrobně uvedena řada informací, mimo jiné o příjmech dosažených těmito poskytovateli.