ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (druhého senátu)
25. září 2008
Věc F-44/05
Guido Strack
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Přijímání – Oznámení o volném pracovním místě – Zamítnutí kandidatury – Žaloba na neplatnost a na náhradu škody – Přípustnost – Právní zájem na podání žaloby – Důchod – Výběrová komise – Složení – Časová působnost nových ustanovení – Nezávislost – Nestrannost – Sdělení rozhodnutí“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se G. Strack v podstatě domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství týkajícího se zamítnutí jeho žádosti o pracovní místo vedoucího oddělení „Veřejné zakázky a smlouvy“ (A 5/A 4) zmíněného úřadu a rozhodnutí jmenovat na sporné místo p. A., jakož i toho, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu údajně vzniklé nemajetkové újmy.
Rozhodnutí: Návrh na zrušení rozhodnutí o jmenování p. A na místo vedoucího oddělení „Veřejné zakázky a smlouvy“ Úřadu pro úřední tisky se odmítá jako nepřípustný. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o pracovní místo vedoucího oddělení „Veřejné zakázky a smlouvy“ Úřadu pro úřední tisky se zrušuje. Komisi se ukládá, aby žalobci uhradila částku 2000 eur jako náhradu škody. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Žalobce ponese polovinu vlastních nákladů řízení. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení žalobce.
Shrnutí
1. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby
(Služební řád, články 53, 78 a 90; příloha VIII, článek 14)
2. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost nezávislosti a bezúhonnosti
(Služební řád, článek 11a)
3. Úředníci – Volné pracovní místo – Srovnávací přezkum zásluh uchazečů
(Služební řád, článek 29)
4. Úředníci – Rozhodnutí týkající se určité osoby – Opožděné sdělení – Účinky
(Služební řád, čl. 25 druhý pododstavec)
1. Žalobce musí prokázat vzniklý a trvající zájem na zrušení aktu, který napadá, a pokud se zájem, jehož se dovolává, týká budoucí právní situace, musí prokázat, že již nyní je jisté, že tato situace bude narušena. Co se týče úředníka, který do důchodu z důvodu celkové trvalé invalidity odešel před podáním jeho žaloby směřující ke zrušení jmenování jiného úředníka na místo, o něž se žalobce ucházel, možnost případného opětovného nástupu do služby podle článku 14 přílohy VIII služebního řádu představuje pouze případnou událost, jejíž uskutečnění v budoucnu je nejisté, ze které vyplývá čistě hypotetický zájem, jenž je tudíž nedostatečný pro prokázání, že je jeho právní situace dotčena v důsledku toho, že není zrušeno napadené rozhodnutí. Přísluší tudíž žalobci, aby prokázal existenci zvláštní okolnosti odůvodňující zachování osobního a trvajícího zájmu na podání žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí.
Naproti tomu návrh na zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o sporné pracovní místo je přípustná, jelikož žalobce má i nadále zájem na určení protiprávnosti rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o pracovní místo za účelem získání náhrady újmy, kterou mu rozhodnutí mohlo způsobit.
(viz body 70, 72, 74, 76 a 79)
Odkazy:
Soudní dvůr: 21. ledna 1987, Stroghili v. Účetní dvůr, 204/85, Recueil, s. 389, bod 11
Soud prvního stupně: 9. února 1994, Latham v. Komise, T‑82/91, Recueil FP, s. I‑A‑15 a II‑61, bod 25; 30. listopadu 1998, N v. Komise, T‑97/94, Recueil FP, s. I‑A‑621 a II‑1879, body 26 a 27; 7. února 2007, Gordon v. Komise, T‑175/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, body 33 a 35
2. Článek 11a služebního řádu sleduje cíle nezávislosti, bezúhonnosti a nestrannosti, které mají zásadní význam. Povinnost stanovená v jeho druhém odstavci spočívá v tom, že dotčený úředník musí neprodleně uvědomit orgán oprávněný ke jmenování, aby mohl tento orgán přijmout vhodná opatření v závislosti na kontextu dané záležitosti, a nikoli v tom, aby se bez dalšího vzdal vyřizování nebo vyřešení této záležitosti, anebo za účelem takovéhoto vyřizování či vyřešení vyloučil okolnosti, na základě nichž může mít v dané záležitosti osobní zájem. V důsledku toho má článek 11a služebního řádu širokou působnost, zahrnující veškeré okolnosti, s ohledem na něž musí úředník vzhledem k činnosti, kterou vykonává, a konkrétním okolnostem věci přiměřeně předpokládat, že se u třetích osob mohou jevit jako možný zdroj ovlivnění jeho nezávislosti.
(viz bod 132)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 9. července 2002, Zavvos v. Komise, T‑21/01, Recueil FP, s. I‑A‑101 a II‑483, bod 39; 11. září 2002, Willeme v. Komise, T‑89/01, Recueil FP, s. I‑A‑153 a II‑803, bod 47; 12. července 2005, De Bry v. Komise, T‑157/04, Sb. VS s. I‑A‑199 a II‑901, bod 33
3. Výkon posuzovací pravomoci, kterou disponuje správní orgán v oblasti jmenování nebo povýšení, předpokládá, že s péčí a nestranně přezkoumá veškeré relevantní skutečnosti každé žádosti o pracovní místo a že důsledně dodrží požadavky stanovené v oznámení o volném pracovním místě tak, že je povinen odmítnout všechny uchazeče, kteří tyto požadavky nesplňují. Oznámení o volném pracovním místě totiž představuje právní rámec, který orgán oprávněný ke jmenování ukládá sám sobě a který musí přísně dodržovat.
Pokud jde o posouzení případného pochybení při výběru úředníka, musí být takové pochybení zjevné a musí překročit širokou posuzovací pravomoc, kterou orgán oprávněný ke jmenování v rámci vytýčeném oznámením o volném pracovním místě disponuje při porovnávání zásluh uchazečů a při hodnocení služebního zájmu. Přezkum Soudu se musí omezit na to, zda se tento orgán s ohledem na skutečnosti, o něž se za účelem posouzení opíral, držel v přiměřených mezích a nepoužil svoji pravomoc způsobem zjevně nesprávným nebo k jiným cílům, než k nimž mu byla svěřena.
Soud tedy posouzení zásluh a způsobilosti uchazečů provedené orgánem oprávněným ke jmenování nemůže nahradit svým posouzením, pokud žádná skutečnost vyplývající ze spisu neumožňuje tvrzení, že se dotčený orgán při posuzování těchto zásluh a této způsobilosti dopustil zjevného pochybení.
(viz body 155 a 156)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. října 1974, Grassi v. Rada, 188/73, Recueil, s. 1099, body 26, 38 a 41; 30. května 1984, Picciolo v. Parlament, 111/83, Recueil, s. 2323, bod 16; 4. února 1987, Bouteiller v. Komise, 324/85, Recueil, s. 529, bod 6
Soud prvního stupně: 13. prosince 1990, Moritz v. Komise, T‑20/89, Recueil, s. II‑769, bod 29; 18. září 2003, Pappas v. Výbor regionů, T‑73/01, Recueil FP, s. I‑A‑207 a II‑1011, bod 54; 9. listopadu 2004, Montalto v. Rada, T‑116/03, Sb. VS s. I‑A‑339 a II‑1541, bod 65; 4. května 2005, Sena v. AESA, T‑30/04, Sb. VS s. I‑A‑113 a II‑519, body 80 a 81
4. Článek 25 druhý pododstavec první věta služebního řádu stanoví, že každé rozhodnutí týkající se určité osoby se neprodleně sdělí písemně dotyčnému úředníkovi. Konstatování, že k tomuto sdělení došlo opožděně, však nemůže samo o sobě zakládat porušení tohoto ustanovení, jež by mohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
(viz body 195 a 198)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 18. března 1997, Picciolo a Caló v. Výbor regionů, T‑178/95 a T‑179/95, Recueil FP, s. I‑A‑51 a II‑155, body 28 a 29; 17. listopadu 1998, Gómez de Enterría y Sanchez v. Parlament, T‑131/07, Recueil FP, s. I‑A‑613 a II‑1855, bod 69; 7. února 2007, Caló v. Komise, T‑118/04 a T‑134/04, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 79