Language of document : ECLI:EU:T:2022:276

ROZSUDEK TRIBUNÁLU (desátého rozšířeného senátu)

4. května 2022(*)

„Státní podpory – Letecká doprava – Podpůrná opatření přijatá Rumunskem – Podpora na záchranu TAROM – Rozhodnutí nevznášet námitky – Žaloba na neplatnost – Postavení zúčastněného – Ochrana procesních práv – Přípustnost – Pokyny pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích – Opatření, jehož cílem je zabránit sociálním potížím nebo napravit tržní selhání – Zásada neopakování podpory („jednou a dost“) – Význam dřívější podpory poskytnuté před přistoupením Rumunska k Unii – Závažné obtíže – Povinnost uvést odůvodnění“

Ve věci T‑718/20,

Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.) se sídlem v Budapešti (Maďarsko), zastoupená E. Vahidou, S. Ratingem a I.-G. Metaxasem-Maranghidisem, avocats,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené L. Flynnem, V. Bottkou a I. Barcewem, jako zmocněnci,

žalované,

TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát),

ve složení S. Papasavvas, předseda, A. Kornezov, E. Buttigieg, G. Hesse a D. Petrlík (zpravodaj), soudci,

vedoucí soudní kanceláře: I. Pollalis, rada,

s ohledem na písemnou část řízení

po jednání konaném dne 6. prosince 2021,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou založenou na článku 263 SFEU žalobkyně, Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.), navrhuje zrušení rozhodnutí Komise C (2020) 1160 final ze dne 24. února 2020 o státní podpoře SA.56244 (2020/N) – Rumunsko – Podpora na záchranu společnosti TAROM (Úř. věst. 2020, C 310, s. 3), kterým Evropská komise zaprvé rozhodla, že nevznese námitky proti podpoře, kterou Rumunsko poskytlo Compania Nationala de Transporturi Aeriene Romane „TAROM SA“ (dále jen „TAROM“) a jež byla tvořena půjčkou ve výši 175 952 000 rumunských lei (RON) (přibližně 36 660 000 EUR), splatnou na konci období šesti měsíců, a zadruhé prohlásila tuto podporu za slučitelnou s vnitřním trhem (dále jen „napadené rozhodnutí“).

 Skutečnosti předcházející sporu a napadené rozhodnutí

2        TAROM je rumunskou leteckou společností působící z jediného uzlového letiště, a sice mezinárodního letiště OTP Henriho Coandy v Bukurešti (Rumunsko). Působí především v odvětví letecké přepravy cestujících, nákladu a pošty. Začátkem roku 2020 zaměstnávala TAROM 1 795 osob a měla letadlový park čítající 25 letadel. TAROM provozovala jak vnitrostátní, tak mezinárodní linky.

3        Dne 19. února 2020 oznámilo Rumunsko Komisi plán podpory na záchranu společnosti TAROM, který byl tvořen půjčkou na financování jejích potřeb likvidity ve výši 175 952 000 RON (přibližně 36 660 000 EUR), splatnou na konci období šesti měsíců s možností částečného předčasného splacení (dále jen „opatření podpory“).

4        Komise konstatovala, že finanční situace společnosti TAROM se v posledních pěti letech významně zhoršila, a zdůraznila, že kumulované ztráty za období let 2004 až 2019 činily 3 362 130 000 RON (přibližně 715 350 000 EUR), čímž přesáhly více než polovinu kapitálu společnosti TAROM.

5        Pokud jde o situaci dopravních sítí v Rumunsku, Komise uvedla, že všeobecný stav a spolehlivost rumunských železničních a silničních sítí jsou podprůměrné a že letecká doprava zůstává zásadní pro regionální rozvoj v této zemi, zejména pak vnitrostátní linky provozované společností TAROM.

6        Komise uvedla, že podle Rumunska by odchod TAROM z trhu znemožnil zajistit lety odpovídající již provedeným rezervacím, přičemž konkurenti společnosti TAROM nemohou v krátkodobém horizontu převzít dotčené linky, a že toto opuštění trhu by se dotklo velkého počtu podniků a především pak lokálních letišť.

7        Při přezkumu opatření podpory měla Komise v první řadě za to, že opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

8        Ve druhé řadě Komise ověřila, zda je podpora slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

9        Zaprvé v bodech 52 až 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že TAROM je podnikem v obtížích ve smyslu Pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (Úř. věst. 2014, C 249, s. 1, dále jen „pokyny“).

10      Zadruhé v bodech 58 až 65 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvedla, že informace poskytnuté Rumunskem prokazují, že podpora splňuje podmínku stanovenou v bodech 43 až 52 pokynů, podle níž státní podpora musí přispívat k dosažení cíle společného zájmu.

11      Zatřetí v bodech 66 až 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla Komise za to, že opatření podpory je vhodné k dosažení sledovaného cíle, a sice zabránění úpadku TAROM.

12      Začtvrté měla Komise v bodech 78 až 85 odůvodnění tohoto rozhodnutí za to, že podpora byla úměrná potřebám likvidity společnosti TAROM po dobu šesti měsíců.

13      Zapáté v bodech 86 až 89 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že podmínka „jednou a dost“, jejíž dodržování vyžadují body 70 až 74 pokynů, byla splněna.

14      V důsledku toho se Komise rozhodla nevznést námitky vůči opatření podpory s tím, že je slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

 Návrhová žádání účastníků řízení

15      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí,

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

16      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu jako neopodstatněnou;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti

17      Žalobkyně tvrdí, že je aktivně legitimovaná a má právní zájem na podání žaloby jakožto zúčastněná strana ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU a jako zúčastněná strana ve smyslu čl. 1 písm. h) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 [SFEU] (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).

18      Komise nezpochybňuje přípustnost žaloby.

19      V tomto ohledu je třeba připomenout, že pokud Komise, stejně jako v projednávaném případě, přijme na základě čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 rozhodnutí nevznést námitky, prohlašuje nejen dotčená opatření za slučitelná s vnitřním trhem, ale rovněž implicitně odmítá zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a spol., C‑47/10 P, EU:C:2011:698, bod 42 a citovaná judikatura). Shledá-li Komise po předběžném přezkoumání, že existují pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření se společným trhem, je na základě čl. 4 odst. 4 nařízení 2015/1589 povinna přijmout rozhodnutí o zahájení formálního řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU a čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení. Podle posledně uvedeného ustanovení v tomto rozhodnutí vyzve dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany, aby předložily připomínky v předepsané lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc (obdobně viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Kronoply a Kronotex, C‑83/09 P, EU:C:2011:341, bod 46).

20      Není-li formální vyšetřovací řízení zahájeno, zúčastněné strany, které by mohly v této druhé fázi předložit vyjádření, jsou této možnosti zbaveny. K nápravě této situace je jim přiznáno právo napadnout u soudu Evropské unie rozhodnutí Komise o nezahájení formálního vyšetřovacího řízení. Žaloba znějící na zrušení rozhodnutí založeného na čl. 108 odst. 3 SFEU podaná zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 108 odst. 2 SFEU je tedy přípustná, pokud původce této žaloby jejím podáním usiluje o zajištění ochrany procesních práv, která mu vyplývají z posledně uvedeného ustanovení [viz rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, NDSHT v. Komise, C‑322/09 P, EU:C:2010:701, bod 56 a rozsudek ze dne 9. června 2021, Ryanair v. Komise (Condor; Covid 19), T‑665/20, EU:T:2021:344, bod 26].

21      Mezi takové zúčastněné strany patří s ohledem na čl. 1 písm. h) nařízení 2015/1589 zejména konkurenční podniky příjemce podpory [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/18 P, EU:C:2020:637, bod 50, a ze dne 9. června 2021, Ryanair v. Komise (Condor; Covid-19), T‑665/20, EU:T:2021:344, bod 28].

22      V projednávané věci je třeba uvést, že mezi žalobkyní a společností TAROM, příjemkyní podpory, existuje konkurenční vztah. Žalobkyně totiž tvrdila, aniž jí bylo oponováno, že je největší leteckou společností v Rumunsku, měřeno podílem na kapacitě sedadel v roce 2019. Její kapacita dosahuje 40,8 % – zatímco kapacita TAROM je pouze 15,3 % – když přepravuje přibližně 9,3 milionů cestujících ročně z a do Rumunska a na rumunských vnitrostátních linkách. Rovněž zdůraznila, že její letový řád na léto 2020, který byl vypracován před začátkem pandemie COVID-19, obsahoval 163 linek s odletem z 11 rumunských letišť.

23      Žalobkyně je tedy zúčastněnou stranou, která má zájem na zajištění ochrany procesních práv, která jí vyplývají z čl. 108 odst. 2 SFEU.

24      Je tedy třeba uznat přípustnost žaloby v rozsahu, v němž žalobkyně v jejím rámci tvrdí, že došlo k porušení jejích procesních práv.

25      Je totiž třeba uvést, že žalobkyně na podporu své žaloby vznáší čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází ze zjevně nesprávného posouzení přispění opatření podpory k jasně definovanému cíli společného zájmu, druhý vychází z nesprávného právního posouzení a ze zjevně nesprávného posouzení, která se týkají dodržení podmínky „jednou a dost“, třetí z existence závažných obtíží, které měly vést Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, a čtvrtý z porušení povinnosti uvést odůvodnění ve smyslu článku 296 SFEU.

26      Je nutno předně konstatovat, že svým třetím žalobním důvodem se žalobkyně výslovně snaží domoci dodržování svých procesních práv. V tomto ohledu je třeba ostatně uvést, že žalobkyně může za účelem ochrany svých procesních práv uplatnit žalobní důvody umožňující prokázat, že posouzení informací a důkazů, které měla nebo mohla mít Komise k dispozici ve fázi předběžného posouzení oznámeného opatření, mělo vzbudit pochybnosti o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 81; ze dne 9. července 2009, 3F v. Komise, C‑319/07 P, EU:C:2009:435, bod 35, a ze dne 9. června 2021, Ryanair v. Komise (Condor; Covid-19), T‑665/20, EU:T:2021:344, bod 31].

27      Je tedy třeba konstatovat, že třetí žalobní důvod je přípustný.

28      Pokud jde o první a druhý žalobní důvod, je třeba připomenout, že žalobkyně má právo za účelem prokázání porušení svých procesních práv z důvodu pochybností, které sporné opatření mělo vyvolat, pokud jde o jeho slučitelnost s vnitřním trhem, uplatnit argumenty směřující k prokázání, že konstatování slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem, ke kterému Komise dospěla, bylo nesprávné, což a fortiori může prokázat, že Komise měla mít pochybnosti při svém posuzování slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem. Tribunál je tudíž oprávněn posoudit věcné argumenty předložené žalobkyní v rámci prvního a druhého žalobního důvodu za účelem ověření, zda mohou podpořit žalobní důvod, který žalobkyně výslovně uvedla k existenci pochybností, které by odůvodnily zahájení řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. června 2013, Ryanair v. Komise, C‑287/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:395, body 57 až 60; Ze dne 6. května 2019, Scor v. Komise, T‑135/17, nezveřejněný, EU:T:2019:287, bod 77, a ze dne 9. června 2021, Ryanair v. Komise (Condor; COVID-19), T‑665/20, EU:T:2021:344, bod 32].

29      Pokud jde o čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, je třeba zdůraznit, že porušení povinnosti uvést odůvodnění patří mezi případy porušení podstatných formálních náležitostí a představuje nepominutelný důvod, který musí být unijním soudem uplatněn i bez návrhu, a netýká se materiální legality napadeného rozhodnutí [rozsudek ze dne 19. května 2021, Ryanair v. Komise (TAP; Covid-19), T 465/20, EU:T:2021:284, bod 29; v tomto smyslu viz též rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’ s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 67].

 K věci samé

30      S ohledem na analýzu uvedenou v bodech 25 až 29 výše je třeba se nejprve zabývat třetím žalobním důvodem.

 Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z existence závažných obtíží, které měly vést Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení

31      Žalobkyně tvrdí, že Komise provedla nedostatečný a neúplný přezkum zaprvé dodržení podmínky týkající se přispění záchrany společnosti TAROM k naplňování cíle společného zájmu a zadruhé dodržení podmínky neopakovaní podpor na záchranu a restrukturalizaci podniků v nesnázích. V tomto ohledu odkazuje na obsah prvních dvou žalobních důvodů a vyvozuje z toho, že tyto nedostatky ukazují na existenci závažných obtíží, které měly vést Komisi k zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

32      Žalobkyně rovněž tvrdí, že výsledek vyšetřovacího řízení vedeného ohledně opatření podpory mohl být odlišný, kdyby Komise dodržela její procesní práva tím, že by jí poskytla možnost předložit k tomuto opatření připomínky a možnost seznámit Komisi s informacemi o skutkových okolnostech nebo s informacemi jiné povahy.

–       Úvodní poznámky

33      Úvodem je třeba uvést, že s ohledem na argumentaci žalobkyně přísluší Tribunálu, aby v rámci přezkumu projednávané žaloby ověřil, zda dvě z podmínek stanovených v pokynech k tomu, aby podpora na záchranu ve prospěch podniku v obtížích mohla být považována za slučitelnou s vnitřním trhem, a sice podmínka týkající se přispění opatření podpory k cíli společného zájmu a podmínka neopakovaní podpor na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (tzv. „jednou a dost“), byly Komisí dodrženy.

34      Pokud jde o první z těchto podmínek, Tribunál považuje s ohledem na rozsudek ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (C‑594/18 P, EU:C:2020:742) za nezbytné uvést, že z bodu 43 pokynů vyplývá, že aby opatření státní podpory mohlo být na základě pokynů prohlášeno za slučitelné s vnitřním trhem, musí sledovat cíl společného zájmu. Podle téhož bodu se tento požadavek projevuje podmínkou, podle které musí být cílem takového opatření „zabránit vzniku sociálních potíží nebo napravit tržní selhání“. To potvrzuje i bod 44 těchto pokynů, podle kterého musí členské státy prokázat, že neúspěch příjemce může vyvolat závažné sociální potíže nebo závažné tržní selhání. Obsah tohoto požadavku souvisí s podmínkou stanovenou v čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, že podpora má napomáhat hospodářskému rozvoji určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, jak ostatně účastníci řízení tvrdili na jednání.

35      Z toho vyplývá, že samotná podstata požadavku stanoveného v bodech 43 a 44 pokynů není v rozporu s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, což ostatně ani žádný z účastníků řízení netvrdí, a že pokyny tím, že uložily tento požadavek, neomezily neoprávněně dosah tohoto ustanovení, pokud jde o posuzování slučitelnosti opatření státní podpory ve smyslu rozsudku ze dne 22. září 2020, Rakousko v. Komise (C‑594/18 P, EU:C:2020:742, bod 24). Kromě toho z bodů 66 a 67 uvedeného rozsudku vyplývá, že okolnost, že zamýšlená podpora umožňuje napravit selhání trhu, může být relevantní skutečností pro posouzení slučitelnosti této podpory na základě čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU.

–       K pravidlům důkazního břemene použitelným při přezkumu požadavků stanovených v bodech 43 a 44 pokynů

36      Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila požadavky stanovené v bodech 8 a 43 pokynů. Má zejména za to, že rumunský stát byl povinen prokázat skutečné negativní následky, které se opatření podpory snaží napravit. Tento stát byl například povinen prokázat, že by se jiným leteckým společnostem nepodařilo převzít některé linkové lety aktuálně provozované společností TAROM. Komise přitom nesprávně akceptovala, že rumunský stát pouze prokáže, že je pravděpodobné, že opatření podpory splňuje požadavky stanovené v bodech 43 a 44 pokynů.

37      Komise má za to, že argumentaci navrhovatelky je třeba odmítnout.

38      V této souvislosti především ze znění bodu 43 pokynů vyplývá, že dotyčný členský stát musí prokázat, že podpora „má za cíl“ zabránit sociálním potížím nebo napravit tržní selhání.

39      Uvedený bod přitom musí být vykládán ve spojení s bodem 44 písm. b) pokynů, který upřesňuje, že členské státy musí prokázat, že neúspěch příjemce „by pravděpodobně“ vyvolal závažné sociální potíže nebo závažné tržní selhání, zejména tím, že prokáží, že existuje „riziko“ narušení důležité služby, kterou je obtížné nahradit, a u níž by pro každého konkurenta bylo obtížné na ni jednoduše navázat.

40      Z toho vyplývá, že příslušný členský stát není povinen prokázat, že v případě neexistence opatření podpory by nutně nastaly určité negativní důsledky z důvodu neúspěchu příjemce podpory, ale pouze to, že by k nim mohlo dojít.

41      Mimoto důkazy předložené v tomto směru členským státem se mohou již ze své povahy vztahovat pouze k budoucím událostem, jejichž realizace není v okamžiku oznámení podpory Komisi jistá. Tyto skutečnosti tak musí Komisi umožnit provést prospektivní analýzu negativních důsledků nepřijetí opatření podpory.

42      A dále, z judikatury vyplývá, že legalita takového rozhodnutí nevznést námitky, jako je sporné rozhodnutí, přijatého podle čl. 4 odst. 3 nařízení 2015/1589 závisí na otázce, zda posouzení informací a důkazů, které měla Komise k dispozici ve fázi předběžného posuzování oznámeného opatření, muselo objektivně vyvolat pochybnosti o slučitelnosti tohoto opatření s vnitřním trhem, přičemž takové pochybnosti musí vést k zahájení formálního vyšetřovacího řízení, jehož se mohou účastnit zúčastněné strany uvedené v čl. 1 písm. h) tohoto nařízení (rozsudek ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/18 P, EU:C:2020:637, bod 80 a rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 38).

43      Důkaz o existenci pochybností o slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem, který je třeba hledat jak v okolnostech přijetí rozhodnutí nevznášet námitky, tak jeho obsahu, musí předložit osoba, která požaduje zrušení tohoto rozhodnutí, na základě souboru shodujících se indicií (rozsudek ze dne 3. září 2020, Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland a další v. Komise, C‑817/19 P, EU:C:2021:663, bod 82 a rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 40).

44      Za těchto podmínek není za účelem posouzení legality napadeného rozhodnutí namístě zkoumat, zda Komise prokázala, že by v případě neexistence opatření podpory nutně nastaly sociální potíže nebo tržní selhání a že toto opatření by s jistotou umožnilo vyhnout se jim nebo je napravit. Naproti tomu je třeba ověřit, zda žalobkyně prokázala existenci závažných obtíží s ohledem na informace a důkazy, které měla nebo mohla mít Komise k dispozici, a které ji měly vést k pochybnostem o existenci rizika, že v případě neexistence opatření podpory nastanou takové sociální potíže nebo tržní selhání, nebo o tom, že cílem opatření podpory je zabránit jejich vzniku nebo je napravit.

45      Argument žalobkyně musí být tedy odmítnut.

–       K indiciím nasvědčujícím existenci závažných potíží ohledně požadavků stanovených v bodech 43 a 44 pokynů

46      V první části třetího žalobního důvodu, v rámci které žalobkyně rovněž odkazuje na svůj první žalobní důvod, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení při analýze požadavků stanovených v bodech 43 a 44 pokynů. Zaprvé uvádí, že Komise měla mít pochybnosti o významu TAROM na vnitrostátním trhu. Zadruhé má za to, že Komise opomněla posoudit možnost nahrazení TAROM na uvedených vnitrostátních linkách. Zatřetí uvádí, že Komise při svém přezkumu slučitelnosti opatření podpory neposoudila nízký podíl TAROM na mezinárodních leteckých linkách.

47      Komise má za to, že argumentaci navrhovatelky je třeba odmítnout.

48      V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v bodech 58 až 65 odůvodnění napadeného rozhodnutí se Komise zabývala tím, zda opatření podpory splňuje požadavky stanovené v bodech 43 a 44 pokynů, když měla za to, že v souladu s těmito pokyny musí být prokázáno, že cílem tohoto opatření je předcházet sociálním potížím nebo napravit tržní selhání.

49      V bodech 59 a 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla za to, že bylo prokázáno, že TAROM hraje rozhodující úlohu při zajišťování regionální dopravní obslužnosti v Rumunsku, neboť tato společnost zajišťuje sama několik vnitrostátních leteckých linek. Zastavení činnosti TAROM by se navíc dotklo 460 000 cestujících, kteří si již rezervovali lety, z toho 63 000 na linkách provozovaných výhradně TAROM. Pokud jde o posledně uvedené linky, Komise v bodech 61 a 62 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že se jeví jako nepravděpodobné, že by konkurenční letecké společnosti zajistily jejich provozování v plném rozsahu, což by ovlivnilo dopravní obslužnost rumunských regionů vzhledem ke špatnému stavu silniční a železniční infrastruktury, která nenabízí cestujícím na těchto trasách žádnou plnohodnotnou alternativu. V bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise zdůraznila, že ukončení činností TAROM by mohlo poškodit hospodářskou situaci rumunských regionů, zejména pak regionálních letišť, natolik, že by vedlo ke snížení hospodářské činnosti, které by mohlo vést ke snížení poptávky po cestovních službách. V bodě 64 odůvodnění téhož rozhodnutí na základě poskytnutých informací konstatovala, že v Rumunsku existuje konkrétní riziko přerušení služeb letecké přepravy cestujících, a v bodě 65 odůvodnění uvedeného rozhodnutí dospěla v podstatě k závěru, že tím, že se předejde bezprostředně hrozícímu a potenciálně vše narušujícímu procesu likvidace, opatření podpory zabrání závažným sociálním potížím a významnému tržnímu selhání.

50      V tomto ohledu je zaprvé třeba uvést, že analýza Komise nemůže být zpochybněna argumentem žalobkyně, podle kterého Komise neposoudila velikost trhu a význam TAROM na vnitrostátních a mezinárodních linkách.

51      Je totiž třeba uvést, že bod 43 a bod 44 písm. b) pokynů neukládají Komisi povinnost zohlednit velikost relevantního trhu při posuzování, zda je dotčená služba „důležitá“. I když je tedy relevantní trh relativně omezený, nebrání to tomu, aby služba poskytovaná na tomto trhu mohla být důležitá ve smyslu pokynů.

52      V daném případě spočívá analýza Komise v projednávané věci v podstatě na konstatování, že ukončení činnosti TAROM by mělo nepříznivý dopad na dopravní obslužnost rumunských regionů výlučně obsluhovaných touto společností, jakož i na hospodářskou situaci těchto regionů, a že v tomto případě existuje konkrétní riziko přerušení některých služeb letecké přepravy cestujících v Rumunsku.

53      V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v kontextu neexistence plnohodnotných alternativ z důvodu špatného stavu rumunské silniční a železniční infrastruktury, což žalobkyně nezpochybňuje, zajišťování regionální dopravní obslužnosti prostřednictvím vnitrostátních linek a mezinárodního dopravního napojení Rumunska mohlo být Komisí právem považováno za důležitou službu, jejíž přerušení by mohlo způsobit závažné sociální potíže nebo představovat tržní selhání ve smyslu bodu 44 písm. b) pokynů.

54      Kromě toho, pokud žalobkyně tvrdí, že vzhledem k slabé přítomnosti TAROM na vnitrostátním trhu letecké dopravy se výše podpory na cestujícího jeví jako nepřiměřená, zpochybňuje v podstatě přiměřenost opatření podpory.

55      V této souvislosti žalobkyně neprokázala, že by se zavedení závazků veřejné služby, které by byly uloženy TAROM, jak navrhuje žalobkyně, mohlo uskutečnit v dostatečně krátké době na to, aby se zabránilo jejímu odchodu z trhu, ohledně něhož není sporu o tom, že se jevil jako bezprostředně hrozící. Stejně tak neprokázala, že by takové závazky veřejné služby mohly zabránit ukončení činnosti TAROM a následkům, které by z toho vyplývaly pro dopravní obslužnost a hospodářskou aktivitu dotčených rumunských regionů.

56      Zadruhé, pokud jde o argumenty žalobkyně související s nahrazením TAROM na vnitrostátních linkách, je třeba připomenout, že legalita rozhodnutí nevznést námitky přijatého na konci předběžného přezkumného řízení musí být unijním soudem posuzována nejen na základě informací, které měla Komise k dispozici v okamžiku, kdy jej přijímala, ale také na základě informací, které mohla mít k dispozici (rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Achemos Grupė a Achema v. Komise, C‑847/19 P, nezveřejněný, EU:C:2021:343, bod 41, a rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 42).

57      V tomto ohledu platí, že i když při posuzování existence a legality státní podpory může být nezbytné, aby Komise případně šla nad rámec pouhého přezkumu skutkových a právních okolností, které jí byly oznámeny, nelze z toho vyvodit, že má z vlastního podnětu a při neexistenci jakýchkoliv indicií v tomto směru povinnost vyhledat všechny informace, které by mohly vykazovat souvislost s věcí, která jí byla předložena, i kdyby byly takové informace veřejné dostupné (viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Tempus Energy a Tempus Energy Technology, C‑57/19 P, EU:C:2021:663, bod 45 a citovaná judikatura).

58      V této souvislosti je třeba nejprve uvést, že na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Komise v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí posoudila možnost nahrazení TAROM jejími konkurenty na vnitrostátních linkách provozovaných výlučně touto společností. Z obsahu tohoto bodu odůvodnění, který v tomto ohledu odkazuje na bod 17 odůvodnění tohoto rozhodnutí, totiž vyplývá, že Komise měla za to, že je nepravděpodobné, že konkurenční letecké společnosti působící na rumunském trhu, které jsou hlavně nízkonákladovými společnostmi, vstoupí na tento trh, aby zajistily všechny tyto letecké linky, jelikož obchodní zájem těchto společností je v tomto ohledu podle předpokladu nízký. Komise k tomu uvedla, že poptávka na těchto linkách je slabá, pokud jde o počet cestujících na let, a že není rentabilní uskutečňovat takové lety s letadly s vyšší kapacitou, než mají letadla používaná společností TAROM, jako jsou letadla, která zpravidla provozují nízkonákladové společnosti. Poukázala na to, že ekonomický model nízkonákladových společností je založen na kvantitě a na jednotném letadlovém parku, aby se minimalizovaly náklady.

59      Dále, i když žalobkyně tvrdí, že tři ze sedmi vnitrostátních linek prezentovaných v tomto rozhodnutí jako linky provozované výlučně TAROM, provozovaly i konkurenční letecké společnosti TAROM, nezpochybňuje, že každopádně čtyři zbývající vnitrostátní linky byly skutečně provozovány výlučně společností TAROM.

60      Mimoto nepředložila dostatečné důkazy, které by prokazovaly, že ke dni přijetí napadeného rozhodnutí uvedené konkurenční letecké společnosti provozovaly tyto tři vnitrostátní linky.

61      Výňatek z internetové stránky letecké společnosti předložený žalobkyní tak umožňuje pouze konstatovat, že tato letecká společnost provozovala ony tři vnitrostátní linky k 3. listopadu 2020, tedy poté, co bylo přijato napadené rozhodnutí. Nelze tedy zpochybnit, že Komise nemohla v tomto rozhodnutí zohlednit informace, které vyplývají z tohoto dokumentu.

62      Dále, pokud jde o další dokument předložený Tribunálu žalobkyní, podle kterého některé vnitrostátní a mezinárodní linky považované v napadeném rozhodnutí za výlučně provozované společností TAROM byly provozovány rovněž jejími konkurenty, žalobkyně na jednání upřesnila, že se jedná o tabulku, kterou sama vypracovala a která přebírá informace týkající se leteckých linek v daném období pocházející od společnosti specializující se na sběr a zpracování údajů o jednotlivých existujících linkách.

63      Nicméně i za předpokladu, že by informace obsažené v této tabulce byly spolehlivé, nic to nemění na tom, že potvrzují, že TAROM provozovala k okamžiku přijetí napadeného rozhodnutí několik z předmětných linek sama, jak ostatně připouští i žalobkyně. Kromě toho, pokud jde o ostatní dotčené linky, tyto informace neupřesňují, že je jiné letecké společnosti rovněž provozovaly v určitém pravidelném období – ročním nebo sezónním – a s určitou četností, zejména denní či týdenní, což by je stavělo do konkurenčního postavení vůči TAROM. Z uvedené tabulky ani ze spisů žalobkyně totiž nelze tyto informace vyčíst.

64      Proto i za předpokladu, že by byla prokázána okolnost, že jiné letecké společnosti v jakémkoli okamžiku roku 2019 provozovaly některé vnitrostátní a mezinárodní linky, nemůže prokázat, že tyto společnosti mohly snadno zajistit službu poskytovanou společností TAROM v případě ukončení její činnosti na všech linkách, které tato společnost provozovala výlučným způsobem.

65      Kromě toho, když žalobkyně v žalobě uvádí, že informace obsažené v uvedené tabulce pocházejí z takových veřejně dostupných zdrojů, jako jsou internetové stránky leteckých společností, je třeba připomenout, že jak vyplývá z judikatury citované v bodě 57 výše, Komise není povinna z vlastního podnětu a bez jakékoliv indicie v tomto směru vyhledávat všechny informace, které by mohly vykazovat spojitost s věcí, která jí byla předložena, i kdyby byly takové informace veřejně dostupné.

66      Navíc, jak ostatně uznala na jednání, pokud jde o její vlastní případ, žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by mohl prokázat, že konkurenční letecké společnosti TAROM by byly připraveny převzít všechny linky provozované výlučně touto společností v případě odchodu této společnosti z trhu.

67      Konečně i za předpokladu, že by nahrazení TAROM bylo možné na některých z předmětných vnitrostátních nebo mezinárodních linek, žalobkyně neprokázala ani to, že s ohledem na pravděpodobné a blížící se ukončení činnosti TAROM mohlo k tomuto nahrazení dojít v krátké době, a to tak, aby bylo v co možná největší míře zabráněno jakémukoliv přerušení služby a za podmínek blízkým podmínkám, za nichž byly tyto linky provozovány.

68      To platí tím spíše, že je nesporné, že TAROM má hvězdicovou síť (tzv. hub-and-spoke), a je tedy schopna nabídnout spojení s letištěm Bukurešť cestujícím z regionálních letišť, zatímco její konkurenti přítomní na jiných vnitrostátních linkách, než jsou linky, které TAROM provozuje jako jediná, mají sítě s lety z místa na místo (tzv. bod-to-bod). Žalobkyně přitom nezpochybnila, jak tvrdí Komise, že spojení s vnitrostátními nebo mezinárodními destinacemi z letiště v Bukurešti může zajistit zvláště uspokojivým způsobem regionální dopravní obslužnost.

69      Kromě toho, pokud jde o údajnou nadměrnou kapacitu existující v Rumunsku ke dni napadeného rozhodnutí, žalobkyně nezpochybňuje, jak uvádí Komise, že k tomuto datu patřila více než polovina uzemněných letadel společnosti TAROM, ani to, že konkurenční letecké společnosti TAROM, které jsou všechny nízkonákladovými leteckými společnostmi, zpravidla používají letadla s větší kapacitou přepravy cestujících než letadla využívaná touto společností k zajištění linek, na kterých je výlučným provozovatelem. Žalobkyně přitom nevysvětluje, do jaké míry by bylo rentabilní provozovat s takovými letadly dotčené vnitrostátní linky, které využívá pouze omezený počet cestujících.

70      V každém případě s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 57 výše Komisi nepříslušelo vyhledávat nad rámec informací, které jí byly předloženy členským státem, z vlastní iniciativy a bez jakékoliv indicie v tomto směru informace, které by mohly naznačovat, že konkurenti letecké společnosti TAROM byli navzdory jejich vlastnostem uvedeným v bodě 69 výše ochotni provozovat dotčené vnitrostátní linky.

71      Konkrétně z informací, které má Tribunál k dispozici, nevyplývá, že počet uzemněných letadel ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, jakožto nepřímý důkaz existence nadbytečné kapacity v Rumunsku k tomuto datu, byl informací, kterou měla Komise vyhledat z vlastní iniciativy.

72      Pokud jde konečně o argument, že úpadek letecké společnosti by neměl vliv na dopravní obslužnost členského státu, tento argument je spekulativní a není s to prokázat, že by bylo možné zabránit důsledkům ukončení činnosti TAROM pro cestující na vnitrostátních a mezinárodních linkách provozovaných výhradně touto společností, jelikož žalobkyně neprokázala, že by konkurenti letecké společnosti TAROM mohli tyto linky v případě jejího úpadku převzít.

73      Zatřetí, pokud jde o tvrzení žalobkyně, že Komise nevzala v potaz malý podíl společnosti TAROM na trhu mezinárodních linek, je třeba poznamenat, že tento malý tržní podíl, za předpokladu, že by byl prokázán, není takový, aby ovlivnil závěr, že situace společnosti TAROM a riziko, že by mohla v krátkodobém horizontu ukončit činnost, mohly ohrozit dopravní obslužnost Rumunska jako celku, a zejména obslužnost některých rumunských regionů, a že by poškodily cestující, kteří využívali jejích leteckých přepravních služeb, a obecněji hospodářskou situaci těchto regionů nebo některých infrastruktur, jako jsou regionální letiště, jak je uvedeno v bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

74      S ohledem na význam společnosti TAROM pro dopravní obslužnost rumunských regionů a na důsledky, které by měl její úpadek na tyto regiony, mohla Komise, aniž by měla pochybnosti, dospět na tomto samotném základě k závěru, že opatření podpory splňuje požadavky stanovené v bodech 43 a 44 pokynů.

75      Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně nepředložila indicie týkající se přezkumu požadavků stanovených v bodech 43 a 44 pokynů, které by mohly prokázat existenci závažných obtíží, které měly vést Komisi k tomu, aby měla pochybnosti o slučitelnosti opatření podpory s vnitřním trhem, zejména pokud jde o riziko, že v případě neexistence opatření podpory dojde k sociálním potížím nebo tržnímu selhání, nebo pochybnosti ohledně skutečnosti, že cílem opatření podpory je zabránit jejich vzniku nebo je napravit.

76      V důsledku toho je třeba první žalobní důvod a první část třetího žalobního důvodu zamítnout.

–       K indiciím existence závažných obtíží ohledně dodržení podmínky „jednou a dost“

77      Druhou částí třetího žalobního důvodu, v rámci které odkazuje na svůj druhý žalobní důvod, žalobkyně tvrdí, že schválením opatření podpory Komise porušila podmínku neopakování podpory („jednou a dost“) stanovenou v bodě 70 pokynů. Komise nezohlednila skutečnost, že v případě TAROM došlo k opakovaným navýšením kapitálu, k nimž docházelo až do roku 2019 a kterými byla uskutečňována podpora na restrukturalizaci, které posledně uvedená dosáhla před přistoupením Rumunska k Unii (dále jen „podpora na restrukturalizaci TAROM“), a dále že příslušný restrukturalizační plán byl prováděn až do roku 2019, jelikož uvedená podpora byla sama poskytnuta do tohoto roku. Mimoto skutečnost, že taková podpora může být považována za existující podporu, není podle žalobkyně relevantní pro uplatnění podmínky „jednou a dost“.

78      Komise má za to, že argumentaci navrhovatelky je třeba odmítnout.

79      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle bodu 70 pokynů platí, že aby se omezil morální hazard, nadměrně riskantní pobídky a potenciální narušování hospodářské soutěže, měla by se podpora podnikům v obtížích udělovat pouze na jednu restrukturalizační operaci.

80      Bod 71 uvedených pokynů v této souvislosti stanoví, že při oznamování plánované podpory na záchranu nebo podpory na restrukturalizaci Komisi musí členský stát uvést, zda dotčený podnik již v minulosti obdržel podporu na záchranu, podporu na restrukturalizaci či dočasnou podporu na restrukturalizaci, včetně jakékoli podpory tohoto druhu poskytnuté před datem vstupu v platnost těchto pokynů a jakékoli neoznámené podpory. Pokud takovou podporu získal a od jejího poskytnutí nebo od skončení období restrukturalizace nebo od přerušení provádění plánu restrukturalizace (podle toho, co nastalo později) uběhlo méně než 10 let, Komise poskytnutí další podpory podle těchto pokynů neschválí.

81      V bodech 87 až 89 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že byla splněna podmínka „jednou a dost“ upravená v bodech 70 až 75 pokynů. Za tímto účelem přezkoumala vliv opakovaných navýšení kapitálu TAROM, ke kterým docházelo až do roku 2019. Měla za to, že těmito navýšeními byla prováděna podpora na restrukturalizaci společnosti TAROM, a to před přistoupením Rumunska k Unii. V této souvislosti uvedla, že tato podpora, která spočívala v půjčce a záruce Rumunska vztahující se k půjčkám poskytnutým společnosti TAROM, byla poskytnuta až do roku 2019, přičemž tento stát splatil za společnost TAROM uvedené půjčky a že dluhy této společnosti vyplývající z plateb uskutečněných v tomto rámci byly transformovány na zvýšení kapitálu upsaného uvedeným státem.

82      V projednávané věci žalobkyně v podstatě tvrdí, že podmínky provádění podpory na restrukturalizaci společnosti TAROM neumožňují považovat podmínku „jednou a dost“ za splněnou. Napadené rozhodnutí totiž nedodrželo lhůtu kratší deset let bez ohledu na to, která z možností uvedených v bodě 71 pokynů by byla zohledněna.

83      Zaprvé, pokud jde o první možnost stanovenou v bodě 71 pokynů, tedy uplynutí doby kratší než deset let ode dne poskytnutí podpory na restrukturalizaci, z judikatury vyplývá, že od okamžiku, kdy bylo příjemci podle použitelných vnitrostátních právních předpisů přiznáno právo obdržet podporu ze státních prostředků, musí být podpora považována za poskytnutou, takže skutečný převod dotčených prostředků není rozhodující (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. března 2013, Magdeburger Mühlenwerke, C‑129/12, EU:C:2013:200, bod 40; Ze dne 19. prosince 2019, Arriva Italia a další, C‑385/18, EU:C:2019:1121, bod 36, a ze dne 20. května 2021, Azienda Sanitaria Provinciale di Catania, C‑128/19, EU:C:2021:401, bod 45).

84      Jak přitom vyplývá z napadeného rozhodnutí a z odpovědi Komise na organizační procesní opatření, podpora na restrukturalizaci TAROM spočívá v půjčce a v několika zárukách za jiné půjčky poskytnuté rumunským státem společnosti TAROM prostřednictvím pěti rozhodnutí a nařízení rumunské vlády přijatých v letech 1997 až 2003. Podpora na restrukturalizaci TAROM byla následně schválena Consiliul Concurenţei (Rada pro hospodářskou soutěž, Rumunsko) v roce 2004.

85      Z toho vyplývá, že k poskytnutí různých složek podpory na restrukturalizaci TAROM došlo v letech 1997 až 2003, přičemž je třeba upřesnit, jak vyplývá z vysvětlení poskytnutých Komisí na jednání, že všechny takto poskytnuté záruky za půjčky byly všechny uplatněny okamžitě po jejich poskytnutí.

86      Kromě toho povaha opatření státní podpory spočívající v zajištění půjček poskytnutých příjemci podpory nezbytně znamená, že jakmile je záruka uplatněna, platby uskutečněné v tomto rámci mohou být rozloženy na celé období půjčky. To však nemá vliv na datum poskytnutí podpory, takže všechny argumenty týkající se následně provedených plateb spojených se zárukami jsou neúčinné.

87      Komise ostatně v bodě 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě vysvětlila, že platby uskutečněné rumunským státem na základě záruk, které byly předmětem podpory na restrukturalizaci společnosti TAROM, a transformace dluhů společnosti TAROM, které z toho vyplývají, na zvýšení kapitálu ve prospěch tohoto státu až do roku 2019, představovaly pouhé provedení této podpory.

88      V tomto ohledu žalobkyně nezpochybňuje tvrzení Komise, že podmínky pro uplatnění záruk za půjčky, jakož i transformace dluhů vzniklých z plateb provedených rumunským státem z titulu těchto záruk na navýšení kapitálu TAROM ve prospěch tohoto státu byly stanoveny v jednotlivých rozhodnutích a nařízeních uvedených v bodě 84 výše, a tedy ještě před přistoupením Rumunska k Unii.

89      Žalobkyně se totiž omezuje na tvrzení, že se Komise měla ujistit, že uplatnění záruk poskytnutých rumunským státem proběhlo za podmínek původně sjednaných při jejich poskytnutí. Nicméně v rozporu s pravidly o důkazním břemenu připomenutými v bodě 43 výše nepředložila žádný důkaz ani indicii, podle nichž byly tyto podmínky během období uplatňování jednotlivých dotčených záruk změněny.

90      V tomto ohledu žalobkyně na jednání tvrdila, že se Komise měla ujistit o podmínkách, za kterých bylo provádění restrukturalizační podpory TAROM uskutečněno, přezkoumáním výročních zpráv, které musí členské státy vypracovat podle článku 21 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k [článku 108 SFEU] (Úř. věst. 1999, L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), a článku 26 nařízení 2015/1589, aby byly rozptýleny veškeré pochybnosti o tom, že opatření podpory splňuje podmínku „jednou a dost“.

91      V rozporu s pravidly o důkazním břemenu připomenutými v bodě 43 výše přitom žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že Rumunsko nedodrželo povinnost vypracovat výroční zprávu ve smyslu článku 21 nařízení č. 659/1999 a článku 26 nařízení 2015/1589 během období provádění restrukturalizační podpory TAROM, ani o tom, že z těchto výročních zpráv vyplývá, že tato podpora byla prováděna za podmínek odlišných od podmínek, které byly schváleny Radou pro hospodářskou soutěž.

92      V důsledku toho nelze tvrdit, že Komise měla mít pochybnosti o dodržení lhůty kratší deseti let stanovené v bodě 71 pokynů, počítané ode dne poskytnutí podpory na restrukturalizaci společnosti TAROM.

93      Zadruhé, pokud jde o druhou a třetí možnost uvedenou v bodě 71 pokynů, a sice uplynutí doby kratší než deset let od konce období restrukturalizace a ukončení provádění plánu restrukturalizace, žalobkyně tvrdí, že platby provedené na základě uplatnění záruk poskytnutých v rámci podpory na restrukturalizaci společnosti TAROM a transformace dluhů, ke kterým vedla, na zvýšení jejího kapitálu, do roku 2019, dokazují, že zaprvé doba restrukturalizace trvala až do uvedeného roku a zadruhé, že provádění plánu restrukturalizace bylo v témže roce ukončeno.

94      Konkrétně má žalobkyně v podstatě za to, že provedení podpory na restrukturalizaci společnosti TAROM bylo součástí plánu restrukturalizace, jehož ukončení se shoduje s koncem období restrukturalizace.

95      Zaprvé, pokud jde o pojem „doba restrukturalizace“, je třeba uvést, že bod 7 pokynů uvádí, že neúspěšný podnik může být schopen provést restrukturalizaci, jejímž prostřednictvím upustí od určitých strukturálně ztrátových činností a přeorganizuje své zbývající činnosti na základě, který poskytuje rozumné vyhlídky, pokud jde o dlouhodobou životaschopnost.

96      Podle bodu 45 pokynů může restrukturalizace zahrnovat jeden nebo více z následujících prvků: reorganizaci a racionalizaci činností příjemce z hlediska lepší efektivnosti, což obvykle znamená ukončení ztrátových činností; restrukturalizaci takových činností, které mohou být opět konkurenceschopné; a případně diverzifikaci činností směřující do nových a životaschopných oblastí. Zpravidla rovněž zahrnuje finanční restrukturalizaci ve formě kapitálových injekcí ze strany nových či stávajících akcionářů a snížení dluhu ze strany stávajících věřitelů.

97      V tomto kontextu bod 47 pokynů upřesňuje, že „doba restrukturalizace by měla být co nejkratší“, jelikož tyto pokyny jsou – včetně jejich bodu 71 – založeny na koncepci krátké restrukturalizace.

98      Z výše uvedeného vyplývá, že pojem „doba restrukturalizace“ odkazuje na období, během kterého jsou přijímána opatření vyjmenovaná v bodě 96 výše. Je tedy v zásadě odlišná od té doby, během níž je státní podpora prováděna.

99      V rozporu s pravidly důkazního břemene připomenutými v bodě 43 výše přitom žalobkyně nepředložila žádný důkaz nebo indicii, podle kterých by doba restrukturalizace, jak je definována v bodě 98 výše, skončila na rozdíl od toho, co vyplývá z bodu 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí, po roce 2005 a v každém případě méně než deset let před poskytnutím podpory.

100    Zadruhé, pokud jde o pojem „plán restrukturalizace“, je třeba připomenout, že k tomu, aby projekt podpory na restrukturalizaci podniku v obtížích mohl být prohlášen za slučitelný s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, musí souviset s plánem restrukturalizace směřujícím ke snížení nebo přeorientování jeho činností (rozsudky ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise, C‑278/92 až C‑280/92, EU:C:1994:325, bod 67, a ze dne 6. dubna 2006, Schmitz-Gotha Fahrzeugwerke v. Komise, T‑17/03, EU:T:2006:109, bod 43). V tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 12. září 2007, Olympiaki Aeroporia Ypiresies v. Komise, T‑68/03, EU:T:2007:253, bod 88).

101    Skutečnost, že podpora na restrukturalizaci je spojena s plánem restrukturalizace, tak neznamená, že tato podpora je jako taková součástí plánu restrukturalizace, když existence tohoto plánu je naopak zásadní podmínkou k tomu, aby taková podpora mohla být považována za slučitelnou s vnitřním trhem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. července 2014, Westfälisch-Lippischer Sparkassen- und Giroverband v. Komise, T‑457/09, EU:T:2014:683, bod 283).

102    Takový výklad je potvrzen pojmem „plán restrukturalizace“, který je použit v pokynech, jejichž body 45 až 52 definují jeho cíle a obsah, včetně jeho vztahu k podpoře na restrukturalizaci.

103    Body 45 a 46 pokynů tak vyžadují, aby v případě takové podpory dotyčný členský stát předložil Komisi plán restrukturalizace, a poskytnutí podpory musí být tedy vázáno na provádění tohoto plánu. Bod 45 uvedených pokynů uvádí prvky, které může obsahovat plán restrukturalizace, přičemž žádný z těchto prvků se netýká podpory na restrukturalizaci. Pokud jde o bod 47 pokynů, vyplývá z něj, že cílem takového plánu je obnovit dlouhodobou životaschopnost příjemce podpory v přiměřené lhůtě a na základě reálných předpokladů.

104    Z toho vyplývá, že pokyny rozlišují pojem „provádění opatření podpory“ od pojmu „provádění restrukturalizačního plánu“.

105    Pokud žalobkyně tvrdí, že okolnost, že podpora na restrukturalizaci TAROM byla prováděna až do roku 2019, znamená, že restrukturalizační plán rovněž trval až do roku 2019, přehlíží jak dosah judikatury citované v bodech 100 a 101 výše, tak rozlišení mezi pojmem provádění opatření státní podpory a pojmem provádění restrukturalizačního plánu.

106    V důsledku toho musí být odmítnuta argumentace žalobkyně směřující k prokázání, že Komise měla mít pochybnosti ohledně data, ke kterému skončilo období restrukturalizace, nebo data, kdy byl restrukturalizační plán ukončen.

107    Zatřetí žalobkyně kritizuje úvahy uvedené Komisí v bodě 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle kterých podpora na restrukturalizaci TAROM představovala existující podporu vzhledem ke skutečnosti, že byla schválena Radou pro hospodářskou soutěž před datem přistoupení Rumunska k Unii. Komise podle žalobkyně zejména neověřila, zda podpora na restrukturalizaci skutečně představuje existující podporu ve smyslu bodu 4 hlavy 2 přílohy V aktu o podmínkách přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2005, L 157, s. 203), který vyžaduje, aby podpora této povahy byla oznámena Komisi ve lhůtě čtyř měsíců ode dne přistoupení, a omezuje účinky kvalifikace jako existující podpory na období, které končí uplynutím třetího roku od tohoto dne.

108    Aniž je však nezbytné zkoumat, zda kvalifikace podpory na restrukturalizaci TAROM jako existující podpory je relevantní pro uplatnění podmínky „jednou a dost“, je nutno konstatovat, že Komise nevycházela z takové kvalifikace při přezkumu toho, zda uvedená podmínka byla v projednávaném případě opatřením podpory dodržena. Argumentace žalobkyně tedy nemůže ovlivnit legalitu napadeného rozhodnutí.

109    Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně nepředložila žádné indicie týkající se dodržení podmínky „jednou a dost“, které by mohly prokázat existenci závažných obtíží, které měly vést Komisi k pochybnostem o slučitelnosti opatření podpory s vnitřním trhem.

110    Druhou výtku třetího žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

–       K indiciím naznačujícím existenci závažných obtíží týkajícím se porušení procesních práv žalobkyně

111    Ve třetí části třetího žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že výsledek vyšetřovacího řízení týkajícího se opatření podpory by mohl být odlišný, kdyby Komise dodržela její procesní práva tím, že by jí poskytla možnost vyjádřit se k tomuto opatření a předat Komisi informace o skutkových okolnostech nebo informace jiné povahy.

112    Je třeba konstatovat, jak uvádí Komise, že taková argumentace je irelevantní pro účely zpochybnění rozhodnutí, kterým Komise prohlašuje státní podporu za slučitelnou s vnitřním trhem bez zahájení formálního vyšetřovacího řízení.

113    Legalita rozhodnutí nezahájit formální vyšetřovací řízení totiž závisí na otázce, zda se Komise setkala se závažnými obtížemi při přezkumu opatření státní podpory, které jí bylo oznámeno.

114    Možnost žalobkyně předložit vyjádření k opatření podpory a seznámit Komisi s informacemi o skutkových okolnostech nebo informacemi jiné povahy přitom nemůže prokázat existenci závažných obtíží, které měly vést Komisi k pochybnostem o slučitelnosti opatření podpory s vnitřním trhem.

115    Je tedy třeba zamítnout třetí část třetího žalobního důvodu, a tudíž uvedený žalobní důvod v plném rozsahu.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění ve smyslu čl. 296 SFEU

116    Žalobkyně má za to, že Komise nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění, jelikož neuvedla důvod, proč má být činnost TAROM považována za činnost mající zvláštní význam pro Rumunsko, ani tržní podíly TAROM na vnitrostátním a mezinárodním segmentu rumunského trhu. Napadené rozhodnutí navíc podle žalobkyně obsahuje neúplné vysvětlení možnosti nahradit služby poskytované společností TAROM a je rozporuplné a mezerovité, pokud jde o uplatnění podmínky „jednou a dost“.

117    Komise má za to, že argumentaci navrhovatelky je třeba odmítnout.

118    V této souvislosti je třeba připomenout, že odůvodnění vyžadované článkem 296 SFEU představuje podstatnou formální náležitost (rozsudek ze dne 18. června 2015, Ipatau v. Rada, C‑535/14 P, EU:C:2015:407, bod 37) a musí být přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, aby se zúčastněné strany mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést svůj přezkum. Zda byl splněn požadavek uvést odůvodnění, musí být tedy posuzováno v závislosti na okolnostech projednávané věci, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, jimž je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt dotýká ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, na získání vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 63, a ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, EU:C:2008:224, bod 79).

119    Kromě toho rozhodnutí přijaté po ukončení předběžné fáze přezkumu, kterým se opatření státní podpory prohlašuje za slučitelné s vnitřním trhem, musí obsahovat pouze důvody, proč se Komise domnívá, že se nesetkala s vážnými obtížemi při posuzování slučitelnosti dotčené podpory s vnitřním trhem (rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C‑333/07, EU:C:2008:764, bod 65, a ze dne 27. října 2011, Rakousko v. Scheucher-Fleisch a další, C‑47/10 P, EU:C:2011:698, bod 111).

120    Pokud jde v projednávané věci nejprve o kritiku ohledně odůvodnění týkajícího se zvláštního významu služeb poskytovaných společností TAROM pro Rumunsko, Komise v bodech 60 až 64 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla důvody, proč měla za to, že opatření podpory splňuje požadavky stanovené v bodech 43 a 44 pokynů z důvodu, že činnost společnosti TAROM, tj. služby letecké přepravy cestujících, kterou tato společnost zajišťovala, má z důvodů uvedených výše v bodě 49 pro Rumunsko zvláštní význam.

121    Pokud jde dále o neuvedení informace o tržních podílech TAROM na vnitrostátním a mezinárodním segmentu rumunského trhu v napadeném rozhodnutí, z bodů 50 až 53 a 73 výše vyplývá, že takové uvedení nebylo nezbytné k tomu, aby Komise mohla provést analýzu škodlivých důsledků případného ukončení činnosti TAROM pro celé odvětví letecké dopravy v Rumunsku, jakož i obecně pro rumunské hospodářství, a aby mohla dospět k závěru, že opatření podpory odpovídá požadavkům stanoveným v bodech 44 a 43 pokynů.

122    Pokud jde vedle toho o výtku týkající se odůvodnění možnosti nahradit služby TAROM, je třeba uvést, že v bodě 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí učinila Komise závěr, opírajíc se o body 17 až 19 odůvodnění tohoto rozhodnutí, že se jeví nepravděpodobným, že by letecké společnosti, které jsou konkurenty TAROM, zcela převzaly vnitrostátní linky, na kterých je tato společnost výlučným provozovatelem, jelikož jejich vůle vstoupit na tento trh je pravděpodobně nízká. V tomto ohledu bod 17 odůvodnění uvedeného rozhodnutí uvádí, že tyto vnitrostátní linky by pro uvedené konkurenty, kteří jsou nízkonákladovými leteckými společnostmi, nebyly atraktivní, jelikož poptávka na těchto linkách je nízká co do počtu cestujících na let a nebylo by výhodné je provozovat s letadly většími, než jsou letadla používaná společností TAROM, která používají takové společnosti. V bodě 18 odůvodnění téhož rozhodnutí je zdůrazněno, že neexistují plnohodnotné alternativy k linkám provozovaným společností TAROM, pokud jde o lokální letiště, minimální dobu cesty a počet přestupů, jelikož lety nabízené jejími konkurenty na mezinárodních linkách jsou možné pouze s jedním nebo dvěma přestupy. Konečně v bodě 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí se uvádí, že konkurenti TAROM by nemohli po dobu několika měsíců nabídnout dodatečnou kapacitu pro převzetí linek, které by byly opuštěny, a že pokud by tak učinili, nebyly by nabízené služby na stejné úrovni jako služby TAROM co do frekvence letů a kvality služeb.

123    Pokud jde konečně o argumenty vztahující se k odůvodnění, které se týká provádění podpory na restrukturalizaci společnosti TAROM až do roku 2019, stačí uvést, že jak vyplývá z bodů 100 až 106 výše, takové provádění nemá vliv na zásadu „jednou a dost“, jejíž dodržování je požadováno v bodech 70 až 75 pokynů, a tedy na slučitelnost opatření podpory v tomto ohledu. Komise tedy nebyla povinna v napadeném rozhodnutí poukázat na to, že podpora na restrukturalizaci společnosti TAROM byla poskytnuta až do roku 2019.

124    Čtvrtý žalobní důvod je tedy třeba zamítnout.

125    Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta.

 K nákladům řízení

126    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a Komise požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobkyní.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (desátý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Wizz Air Hungary Légiközlekedési Zrt. (Wizz Air Hungary Zrt.) ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Papasavvas

Kornezov

Buttigieg

Hesse

 

      Petrlík

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. května 2022.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: angličtina.