ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE
(třetí senát)
19. června 2013
Věc F‑8/12
BY
v.
Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA)
„Zaměstnanci EASA – Dočasný zaměstnanec – Propuštění z důvodu odborné nezpůsobilosti – Povinnost péče – Vnější důvod pro pracovní problémy – Psychické obtěžování – Nemoc – Náhrada škody“
Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se BY domáhá náhrady škody, která mu údajně vznikla v důsledku rozhodnutí výkonného ředitele Evropské agentury pro bezpečnost letectví (dále jen „EASA“ nebo „agentura“) ze dne 10. června 2011 o jeho propuštění s účinností od 15. prosince 2011 a z důvodu psychického obtěžování, jehož byl obětí v rámci svého pracovního poměru k agentuře
Rozhodnutí: Evropské agentuře pro bezpečnost letectví se ukládá, aby BY vyplatila částku odpovídající devítinásobku čistého měsíčního platu, který mu byl vyplácen do dne předcházejícího jeho propuštění. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská agentura pro civilní letectví ponese vlastní náklady řízení a je povinna nahradit náklady řízení vynaložené BY.
Shrnutí
1. Úředníci – Propuštění pro nezpůsobilost – Povinnost řádné péče – Povinnost zohlednit zdravotní příčiny úředníkových problémů – Rozsah
(Služební řád, článek 24)
2. Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Výpověď pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Výpočet výpovědní doby – Zohlednění volna z důvodu nemoci dotčené osoby
[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c) bod i)]
3. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Škoda – Kritéria pro stanovení výše
(Článek 340 SFEU)
4. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Zrušení napadeného protiprávního aktu – Nemajetková újma oddělitelná od protiprávnosti, kterou není možné v plném rozsahu zhojit zrušením
(Služební řád, článek 91)
1. Povinnost jednat s náležitou péčí administrativě ukládá, aby v případě pochybností ohledně zdravotních příčin úředníkových problémů při výkonu jemu svěřených úkolů rozptýlila před přijetím natolik závažného rozhodnutí, jako je rozhodnutí týkající se propuštění uvedeného úředníka, tyto pochybnosti při vynaložení veškerého úsilí.
Povinnosti, které administrativě vznikají na základě povinnosti jednat s náležitou péčí, jsou podstatně zesíleny, jedná-li se o zvláštní situaci úředníka, u něhož jsou dány pochybnosti o jeho duševním zdraví, a tedy o jeho schopnosti hájit odpovídajícím způsobem své vlastní zájmy.
V tomto ohledu, pokud má administrativa k dispozici dostatek údajů, na jejichž základě bylo možné předpokládat, že chování vytýkané úředníkovi lze přinejmenším zčásti připisovat vnějším příčinám, konkrétně údajnému psychickému obtěžování nebo zdravotním příčinám, musí před vydáním rozhodnutí o propuštění postupovat s veškerou péčí, aby se ujistila, že tomu tak ve skutečnosti není. Toto předpokládá přinejmenším to, že jsou administrativě známy výsledky administrativního šetření týkajícího se žádosti o pomoc z důvodu psychického obtěžování.
(viz body 34, 35 a 38)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 26. února 2003, Latino v. Komise, T‑145/01, bod 93
Soud pro veřejnou službu: 28. října 2010, U v. Parlament, F‑92/09, body 65 a 67; 17. února 2011, Strack v. Komise F‑119/07, bod 85
2. Pokud jde o výpočet výpovědní doby v případě výpovědi pracovní smlouvy dočasného zaměstnance podle čl. 47 písm. c) bodu i) pracovního řádu ostatních zaměstnanců, administrativa musí zohlednit volno z důvodu nemoci dotčené osoby, takže jakákoliv výpovědní doba začne běžet teprve po skončení uvedeného volna, aniž přitom odklad přesáhne dobu tří měsíců.
(viz body 40 a 49)
3. Pokud jde o škodu, která úředníkovi vznikne z důvodu protiprávnosti rozhodnutí o propuštění, je pro stanovení výše této škody nutné zohlednit všechny okolnosti věci, zejména povahu protiprávnosti, ke které došlo, a to i po přijetí protiprávního rozhodnutí, jehož důsledkem bylo zvýšení nebo snížení škody, kterou je třeba nahradit.
(viz bod 46)
Odkazy:
Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, bod 95
4. Zrušení protiprávního aktu s účinky ab intio může samo o sobě představovat přiměřenou a v zásadě dostačující nápravu veškeré nemajetkové újmy, kterou tento akt mohl způsobit, ledaže žalobce prokáže, že utrpěl nemajetkovou újmu, která je oddělitelná od protiprávnosti, na jejímž základě byl akt zrušen, a která nemůže být tímto zrušením zcela napravena. Musí tomu být stejně, pokud jde o určení protiprávnosti administrativního aktu unijním soudem, pokud žalobce formálně nenavrhl zrušení uvedeného aktu a omezil se na podání návrhu na náhradu škody.
(viz bod 52)
Odkazy:
Soudní dvůr: 9. července 1987, Hochbaum a Rawes v. Komise, 44/85, 77/85, 294/85 a 295/85, bod 22; 7. února 1990, Culin v. Komise, C‑343/87, body 27 a 28
Soud prvního stupně: 9. listopadu 2004, Montalto v. Rada, T‑116/03, bod 127; 6. června 2006, Girardot v. Komise, T‑10/02, bod 131
Soud pro veřejnou službu: 8. května 2008, Suvikas v. Rada, F‑6/07, bod 151; výše uvedený rozsudek U v. Parlament, bod 95