USNESENÍ TRIBUNÁLU

(kasační senát)

14. července 2014

Věc T‑356/13 P

Giorgio Lebedef

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce – Přeřazení do nižší platové třídy – Zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný kasační opravný prostředek“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 24. dubna 2013, Lebedef v. Komise (F‑56/11, Sb. VS, EU:F:2013:49), a směřující ke zrušení uvedeného rozsudku.

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Giorgio Lebedef ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto stupni řízení.

Shrnutí

Žaloby úředníků – Námitka protiprávnosti – Akty, proti nimž může být vznesena námitka protiprávnosti – Disciplinární rozhodnutí, které se stalo konečným a jež bylo přijato před napadeným disciplinárním rozhodnutím – Vyloučení

(Články 263 SFEU a 277 SFEU; služební řád, články 90 a 91)

V rámci žaloby směřující proti rozhodnutí ukládajícímu úředníkovi disciplinární sankci nemůže Soud pro veřejnou službu věcně zkoumat námitku protiprávnosti, která byla vznesena proti dříve přijatému disciplinárnímu rozhodnutí, pokud toto rozhodnutí netvoří právní základ sporného rozhodnutí a pokud může úředník proti němu podat žalobu za podmínek a ve lhůtách stanovených v článcích 90 a 91 služebního řádu.

Článek 277 SFEU je totiž výrazem obecné zásady zajišťující každému účastníkovi řízení právo, aby za účelem dosažení zrušení aktu, proti kterému může podat žalobu, incidenčně zpochybnil platnost dřívějších aktů orgánů, které jsou právním základem napadeného aktu, jestliže tento účastník řízení neměl právo podat na základě článku 263 SFEU přímou žalobu proti těmto aktům, jejichž důsledky tak nese, aniž by byl mohl navrhnout jejich zrušení.

Lhůty pro stížnosti a žaloby jsou v tomto ohledu kogentní a nejsou pro účastníky řízení a soudce dispozitivní, protože byly zavedeny za účelem zajistit jasnost a jistotu právních situací. Možnost, aby úředník incidenčně zpochybnil první disciplinární rozhodnutí při příležitosti žaloby podané proti dalšímu disciplinárnímu rozhodnutí, by byla neslučitelná se zásadami, jimiž se řídí opravné prostředky zavedené služebním řádem, a byla by zásahem do stability tohoto systému, jakož i do zásady právní jistoty, z níž uvedený systém vychází.

(viz body 23, 24, 31 a 32)

Odkazy:

Soudní dvůr: rozsudky ze dne 6. března 1979, Simmenthal v. Komise, 92/78, Recueil, EU:C:1979:53, bod 39, a ze dne 19. ledna 1984, Andersen a další v. Parlament, 262/80, Recueil, EU:C:1984:18, bod 6

Tribunál: usnesení ze dne 21. června 2010, Meister v. OHIM, T‑284/09 P, Sb. VS, EU:T:2010:246, bod 25 a citovaná judikatura