Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Ustavno sodišče Republike Slovenije (Slovinsko) dne 28. ledna 2021 – Banka Slovenije v. Državni zbor Republike Slovenije
(Věc C-45/21)
Jednací jazyk: slovinština
Předkládající soud
Ustavno sodišče Republike Slovenije
Účastníci původního řízení
Navrhovatelka: Banka Slovenije
Další účastník řízení: Državni zbor Republike Slovenije
Předběžné otázky
Musí být článek 123 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 21 Protokolu č. 4 vykládány v tom smyslu, že zakazují národní centrální bance, která je členem Evropského systému centrálních bank, nést odpovědnost za škodu, která má být uhrazena z jejích vlastních zdrojů, vůči bývalým držitelům zrušených finančních nástrojů, jejichž zrušení bylo touto bankou rozhodnuto při výkonu její pravomoci, která jí byla svěřena zákonem, přijímat mimořádná opatření ve veřejném zájmu za účelem zabránění ohrožení stability finančního systému v případě, že se v rámci následných soudních řízení ukáže, že v rámci těchto zrušení finančních nástrojů nebyla dodržena zásada, podle níž se žádný držitel finančního nástroje nesmí kvůli mimořádnému opatření ocitnout v horší situaci, než v jaké by se ocitl, kdyby toto opatření nebylo přijato, pokud byla v této souvislosti národní centrální banka odpovědná: (1) za škodu, kterou bylo možné předvídat na základě skutečností a okolností, které existovaly v době rozhodnutí centrální banky a o kterých centrální banka věděla nebo si jich měla být vědoma, a (2) za škodu způsobenou jednáním osob, které jednaly při výkonu těchto pravomocí centrální banky z pověření centrální banky, ale které v této souvislosti s ohledem na skutečnosti a okolnosti, o nichž věděly nebo měly vědět v souladu s přijatými pravomocemi, nejednaly s péčí odborné a obezřetné osoby?
Musí být článek 123 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 21 Protokolu č. 4 vykládány v tom smyslu, že zakazují národní centrální bance, která je členem Evropského systému centrálních bank, vyplácet ze svých vlastních zdrojů zvláštní peněžní náhradu části bývalých držitelů zrušených finančních nástrojů (podle kritéria majetkové situace) z důvodu zrušení nástrojů, o nichž výše uvedená banka rozhodla při výkonu své pravomoci, která jí byla svěřena zákonem, přijímat mimořádná opatření ve veřejném zájmu za účelem zabránění ohrožení stability finančního systému, pokud je v této souvislosti k oprávnění získat náhradu dostačující to, že byl finanční nástroj zrušen, aniž by byla relevantní otázka, zda byla či nebyla porušena zásada, podle které se žádný držitel finančního nástroje nesmí z důvodu mimořádného opatření nacházet v horší situaci než je situace, ve které by se nacházel, kdyby toto opatření nebylo přijato?
Musí být článek 130 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 7 Protokolu č. 4 o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby byla národní centrální bance uložena povinnost zaplatit náhradu škody, která vznikla v důsledku výkonu jejích zákonných pravomocí, a to v takové výši, která by mohla ohrozit schopnost národní centrální banky účinně plnit své povinnosti? Jsou pro účely učinění závěru, že byla porušena zásada finanční nezávislosti národní centrální banky, relevantní zákonné podmínky, za nichž je založena výše uvedená odpovědnost?
Musí být články 53 až 62 směrnice 2013/36/EU1 nebo články 44 až 52 směrnice 2006/48/ES2 , které chrání důvěrnost důvěrných informací obdržených nebo vzniklých v rámci obezřetnostního dohledu nad bankami, vykládány v tom smyslu, že tyto dvě směrnice rovněž chrání důvěrnost informací, které byly obdrženy nebo vznikly v souvislosti s prováděním opatření, jejichž cílem byla záchrana bank za účelem zajištění finanční stability systému, a to v době, kdy rizika pro solventnost a likviditu bank nebylo možné eliminovat obvyklými opatřeními obezřetnostního dohledu, avšak tato opatření byla považována za reorganizační opatření podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí (Úř. věst. L 125, 5.5.2001)3 ?
V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být články 53 až 62 směrnice 2013/36/EU nebo články 44 až 52 směrnice 2006/48/ES o ochraně důvěrných informací obdržených nebo vzniklých v rámci obezřetnostního dohledu vykládány v tom smyslu, že pro účely ochrany, kterou poskytují, je následná směrnice 2013/36/EU relevantní i v případě, že se jedná o důvěrné informace obdržené nebo vzniklé během období uplatňování směrnice 2006/48/ES, pokud by tyto informace byly zveřejněny během období uplatňování směrnice 2013/36/EU?
V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být čl. 53 odst. 1 první pododstavec směrnice 2013/36/EU (a čl. 44 odst. 1 první pododstavec směrnice 2006/48/ES, v závislosti na odpovědi na předchozí otázku) vykládán v tom smyslu, že informace, které má národní centrální banka k dispozici jakožto orgán dohledu a které byly zveřejněny v určitém okamžiku následujícím po okamžiku, kdy vznikly, nebo informace, které by mohly představovat profesní tajemství, ale které jsou z doby před pěti nebo více lety, a u nichž se proto v zásadě na základě plynutí času má za to, že představují historické informace, a ztratily tak svou důvěrnou povahu, již nejsou důvěrnými informacemi, na které se vztahuje povinnost dodržování profesního tajemství? Závisí v případě historických informací z doby před pěti nebo více lety zachování statusu důvěrnosti na otázce, zda lze důvěrnost údajů odůvodnit na základě jiných důvodů, než je obchodní situace bank podléhajících dohledu nebo jiných podniků?
V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být čl. 53 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2013/36/EU [a čl. 44 odst. 1 třetí pododstavec směrnice 2006/48/ES, v závislosti na odpovědi na otázku uvedenou v písmenu e)] vykládán v tom smyslu, že umožňuje, aby důvěrné dokumenty, které se netýkají třetích osob usilujících o záchranu úvěrové instituce, a které jsou právně relevantní pro účely rozhodnutí soudu v rámci civilního řízení o náhradě škody zahájeného proti orgánu obezřetnostního dohledu, byly automaticky zpřístupněny, a to ještě před zahájením soudního řízení a všem potenciálním žalobcům a jejich zmocněncům, aniž by bylo zahájeno konkrétní řízení za účelem rozhodnutí o legitimitě zpřístupnění každého jednotlivého dokumentu každému jednotlivému oprávněnému subjektu a aniž by byly zváženy příslušné zájmy v každém konkrétním případě, a to i v případě, kdy se jedná o informace týkající se úvěrových institucí, které se nenachází v úpadku nebo nucené likvidaci, ale které naopak obdržely státní podporu v řízení, v němž byly zrušeny finanční nástroje akcionářů a podřízených věřitelů úvěrových institucí?
V případě kladné odpovědi na otázku uvedenou v písmenu d), musí být čl. 53 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2013/36/EU [a čl. 44 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2006/48/ES, v závislosti na odpovědi na otázku uvedenou v písmenu e)] vykládán v tom smyslu, že umožňuje zpřístupnit na internetu všechny důvěrné dokumenty nebo shrnutí těchto dokumentů, které se netýkají třetích osob usilujících o záchranu úvěrové instituce, a které jsou právně relevantní pro účely rozhodnutí soudu v rámci civilního řízení o náhradě škody zahájeného proti orgánu obezřetnostního dohledu, v případě, kdy se jedná o informace týkající se úvěrových institucí, které se nenachází v úpadku nebo nucené likvidaci, ale které naopak obdržely státní podporu v řízení, v němž byly zrušeny finanční nástroje akcionářů a podřízených věřitelů úvěrových institucí, pokud je však vyžadováno, aby v rámci předmětného zveřejnění na internetu byly všechny důvěrné informace skryty?
____________
1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338)
2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění) (Úř. věst. L 177, 30.6.2006, s. 1)
3 Úř. věst. 2001, L 125, s. 15.